DYNAMIKA KRAJINY Dnešní stav krajiny je výsledkem spolupůsobení 5 základních faktorů přírodního původu : 1. Reliéf krajiny 2. Podnebí 3. Osídlení rostlinnými a živočišnými druhy (klima, migrace) 4. Vývoj půdy (klima, podloží) 5. Disturbance (narušení) 6. ČLOVĚK
Důležitým autoregulačním mechanismem je ZPĚTNÁ VAZBA následek Systém A příčina příčina Systém B následek Zpětná vazba: autoregulační mechanismus všech ekosystémů; vzájemné nenáhodné působení mezi prvky systémů, při niž dochází k zesilování či zeslabování určitého efektu Stres : projevuje se u pozitivní zpětné vazby, jedná se o zpětnovazební smyčku této vazby
Zpětné vazby ve vývoji krajiny
SUKCESE Proces, kterým prochází každý z ekosystémů v přirozených podmínkách (nenarušující jejich homeostázu určitý stabilizační stupeň samovolným způsobem. Tento proces je vymezen typem trvalých přírodních podmínek (ekotopem) ekosystému a jemu odpovídajících sukcesních sérií. FÁZE SUKCESE : pionýrská střední zralá (klimaxová)
Pojetí ekologické sukcese si zachovává následující společné základní rysy : Sukcese je postupný zákonitý sled změn druhového složení biocenózy a jejich energomateriálových toků, který vyúsťuje v záměnu jednoho ekosystému v druhý. Tento sled pokračuje určitým směrem a můžeme jej tedy přiměřeně předpovídat. Sukcese je výsledkem změn abiotického prostředí vyvolaných biocenózou. Ekotop rozhoduje o tom, zda a kdy sukcese začíná, jak rychle a případně až kam probíhá; její samostatný průběh je však ovládán biocenózou. Sukcese končí (vrcholí) ustáleným ekosystémem, v němž se na jednotku dosažitelného toku energie uchovává nejvíce biomasy a nejvíce symbiotických vztahů mezi organismy.
Homeostáza Homeostáza je soubor principů vedoucích v živých systémech na základě získaných informací ke kompenzování odchylek vnějšího prostředí, a tím i k dynamické rovnováze vnitřního prostředí. Homeostáza ve velkých ekosystémech je taková souhra v oběhu látek a energií, která se sama udržuje a nepotřebuje a nevyžaduje vnější zásah či popud. Je to stav krajiny, při němž jsou hlavní činné prvky a hlavní řetězy vazeb krajinného systému udržovány autoregulačními ekologickými procesy v quasistatické stabilitě a při němž nedochází ke vzniku katastrofických zvratů. V krajině lze (podle pí. Librové) odpozorovat tři vývojové podoby homeostázy - primární, sekundární a terciální.
Primární homeostáza krajiny je formována přírodními procesy bez podstatné lidské účasti - cestou nebrzděné sukcese, směřující k maximální akumulaci živé i odumřelé biomasy. Sekundární homeostáza krajiny vzniká nahodilou interferencí přírodních procesů a lidské činnosti, limitované stavem technologií předindustriální společnosti. Význačné zde byly energetické vstupy omezované na lidskou a animální sílu tažných zvířat a na proudící vodu, archaické bezodpadové technologie zemědělství a relativně drobné měřítko zásahů v prostoru. Výsledkem vynuceného respektu k přírodním podmínkám byla běžně vysoká úroveň souladu lidské činnosti a přírodních procesů. V krajině s vyspělou sekundární homeostázou jsou převažujícím typem ekosystémů člověkem blokovaná sukcesní stadia s vysokým stupněm ekologické stability.
Terciální homeostáza krajiny - Odumův model zónování nám pomůže s konkretizací představ o terciální homeostáze.
Role člověka ve vývoji krajiny Člověk ovlivňuje svým působením : klima půdu reliéf faunu a flóru V měřítku geologického věku se jedná o změny náhlé a nečekané (časová řada 3,5 mld. let do roku člověk nastupuje 31.12. V 16:00 zemědělská výroda 23:58)
Důležitým autoregulačním mechanismem je ZPĚTNÁ VAZBA následek Systém A příčina příčina Systém B následek Člověk vstupuje a reguluje průběh
Změna rytmů v přírodě Denní teplo, světlo Sezónní Změna role člověka v ekosystémech: lovec, sběrač pěstitel, chovatel Pěstování plodin: úprava sezónního rytmu; trvalé osídlení krajiny; domestikace přežvýkavců Oddělené pěstování jednotlivých druhů (extrém monokultury) Režim pastvy Závlahy a odvodnění
Rytmy s dlouhodobou periodou Přirozeným je oheň, který vzniká samovolně při nahromadění hořlavého materiálu v dostatečném množství pro rychlé šíření; člověk zapříčinil častější výskyt, umělé používání Obsah CO 2 ve vzduchu: zvyšování díky odlesnění, dopravě, průmyslu Používání chemických látek se škodlivými účinky
Role člověka ve vývoji krajiny Člověk ovlivňuje svým působením : klima, půdu, reliéf, faunu a flóru V měřítku geologického věku se jedná o změny náhlé a nečekané (časová řada 3,5 mld. let do roku člověk nastupuje 31.12. V 16:00 zemědělská výroda 23:58)
1988 v ČR bylo ze 450 druhů obratlovců 57% ohrožených (kruhoústí 100%, obojživelníci 95%, ptáci nejméně jen 52% Stresové faktory
Přirozený koloběh CO 2 v přírodě + dotace vyvolaná lidskou činností
Zvyšování biodiverzity lidskou činností Záměrně Podružně neúmyslně Dle způsobu integrace do rostlinných společenstev 1. Autochtonní druhy formování a ustálení bez lidského vlivu 2. Antropofyty, synantropní druhy rozšířené díky lidským aktivitám Naturalizované druhy již zapojené do přírodních cyklů, přežívají i bez lidského vlivu Druhy, které zůstávají životně navázány na lidskou činnost a utváření prostředí
Počet zavlečených či introdukovaných druhů vyšších rostlin do střední Evropy lidskou činností: Stromy a keře 2600 Ozdobné byliny vč. cibulovin 2000 Kultivované plodiny 100 Plevele polí a zahrad 150 Zavlečené s travním semenem 52 Náhodné příměsi krmiva pro chovné ptáky 230 Znečištění dováženého obilí x100 V obalech dovážených potravin 800 Hnojiva 1600
Typ sídla Podíl rostlinných druhů zavlečených člověkem Lesní vsi 20-30% Vesnice +- 30% Malá města 35-40% Střední města 40-50% Velká města 50-70%
Metody a nástroje k přetváření krajiny těžba přírodních materiálů, následné zpracování zavádění intenzivních zemědělských metod politické rozhodnutí Vlivem změn krajiny lze rozlišit tzv. gradient úprav krajiny 1. Přírodní krajina (bez lidského vlivu) 2. Obhospodařovaná (pastvina, les) 3. Obdělávaná (vesnice + okolí) 4. Příměstská (přechod mezi městem a krajinou) 5. Městská (park v zástavbě)