Nová raně středověká výšinná poloha z Kosoře a prahy-radotína

Příspěvky archeologické Nová raně středověká výšinná poloha z Kosoře a Prahy-Radotína Naďa Profantová v V okolí Prahy již nikdo příliš nepředpokládal objevy nových hradišť či strategických poloh. Přesto se nám to nejspíše podařilo. Bezejmenná ostrožnička nad Taslarovým mlýnem, jenž je doložen od 2. poloviny 17. století, leží na rozhraní katastrů Kosoře a Radotína. 1 Mezníky jsou na samotné ostrožně, má nadmořskou výšku 315 325 m. Náleží do chráněné krajinné oblasti Český kras, leží na hranici přírodního parku Radotínsko-Chuchelský háj, přes potok naproti poloze Na Skálách II (obr. 1). Jsou tam přirozené vápencové výchozy. Taslarovým mlýnem končí Chotečské a začíná Radotínské údolí. O jeho pozdním osídlení píše ještě J. Sláma (1988, 23) v souvislosti s jiným nedatovaným opevněním Chotčí. Ostrožnu protáhlého, skoro oválného tvaru ze dvou stran obklopují strmé skály z devonských vápenců s prvohorními sedimenty, poměrně úzkou šíji přepažuje val(?) tvořený převážně, na dvou místech jednoznačně přepálenými, kameny, a to dosud neurčenými kusy, asi vápenci a pískovci (obr. 2, body 408 a 409). Zalesněnou ostrožnu částečně obtéká Radotínský potok. Na dvou místech jsou dobře patrné mírně upravené plošiny vhodné k sídlení, na okraji jedné je však betonová trubka, zasypaná kamením (snad na lišku). Bezpečně jsou zachyceny stopy příkopu, ale jedná-li se o přirozený hřbet, či val (zbytek hradby) nelze bez výzkumu jednoznačně stanovit (obr. 3). Lokalita byla prakticky vytěžena amatéry s detektory kovů, kromě nezdokumentované halštatské spony a kusu bronzové nádoby se jedná především o raně středověké či úzce nedatovatelné nálezy (minimálně 14 ks). Nejvýznamnější jsou nálezy z doby avarské (celkem 7 8 ks, z toho 3 4 ks zlacené). Dále se jedná o dvě až tři železné šipky s tulejkou, bronzovou záušnici či náušnici bez přívěsku (ověřeno), rybářský háček, dva bronzové korálky apod. Při návštěvě lokality jsme zjistili relativně čerstvé vkopy po celé ploše. To nepřímo potvrzuje úvahu o vytěžení kovových nálezů. Ještě jednou jsme se pokusili polohu projít s detektorem kovů a případné nálezy zdokumentovat (květen 2014). Zaměřili jsme několik méně významných nálezů (obr. 2). D. Stolzovi, který po mém doporučení lokalitu též navštívil, se podařilo najít stovky zlomků keramiky z pozdní doby bronzové, pozdní doby halštatské a ojediněle i z raného středověku. Konkrétně se jednalo o dva mnohonásob- 1 Do katastru Radotína patří většina námi zaměřených nálezů (bronzový kroužek, železná jehlice, struska, týl sekery?). 80

Obr. 1. Kosoř, okr. Praha-západ. Plán polohy a nejbližšího okolí (grafika J. Minarčíková, 2014). Obr. 2. Kosoř, okr. Praha-západ a Praha-Radotín. Detail zaměření vybraných nálezů (vynesení bodů GPS J. Mařík, 2014). 81

Příspěvky archeologické nou vlnicí zdobené zlomky a dva zlomky zdobené svazkem vodorovných rýh (obr. 9). Kromě toho nalezl i neúplnou kamennou neolitickou sekerku. Předkládáme popisy nálezů, které pocházejí z této lokality, zvlášť označíme několik kovových nálezů, které byly nalezeny v květnu 2014 a zaměřeny (čtyři nálezy a val či hřbet obr. 2: 409; 5). Celkem se jedná o 34 položek, většina z nich je i vyobrazena. Obr. 3. Kosoř, okr. Praha-západ. Pohled na pravděpodobný val (foto N. Profantová, 2014). Popisy nálezů 1. Pozlacené, značně odřené kruhové prolamované kování hlavního řemene opasku s pseudoperlovcem zdobeným vpichy a motivem dříve označovaným Nereida na hypokampu. Obluda má jednu přední nohu pokrčenu, dobře viditelnou hřívu, ražené oko, otočenou hlavu a otevřenou tlamu. Postava je oděna v kazajce, není nahá ani v lehkém peplu. Pokud by se tedy jednalo o Nereidu, byl by původní antický motiv dost svérázně transformován. 2 Je možné, že na ní jsou též alespoň tři ražené kroužky. U levé ruky je rukáv kazajky rozšířen, v ruce nejspíš drží ještě něco špičatého (nůž nebo dýku?). Nelze taktéž vyloučit, že má na hlavě nějakou čapku. Motiv je ze všech dosud známých nejrealističtější (viz tab. 1). Průměr: 28 mm, váha: 10 g, datování: PDA II (obr. 4: 1). 3 2. Pozlacené kruhové prolamované kování opasku, s lemem zdobeným prohlubněmi a postavou v kazajce, jedoucí na bájném zvířeti s orlí či šelmí hlavou (?) a rybím ocasem. Postava má vzhůru zvednutou paži, v níž drží lasturu či picí roh. Zvíře má puncem ražené oko kroužek, náznak jakéhosi peří, hřívy či šupin, přední nohu má ohnutou. Druhá ruka postavy je zobrazena značně schematicky a není na ní patrné rozšíření rukávu kazajky jako u exempláře č. 2. Průměr: 28 mm, váha: 11 g, datování: PDA II (obr. 4: 2). 3. Kování destičky přezky hlavního řemene opasku, zašpičatělé, s prolamovanou výzdobou, symetrické užší kruholisté úponky, tři otvory pro nýt. Šířka: 40 mm, váha: 10 g, datování: PDA II (obr. 5: 3). 2 Podle mého se jedná názoru spíše o Melikarta/Palaimóna, tedy též postavu z řecké mytologie. 3 Kování není zcela shodné s předchozím, co se týče hlavy zvířete. Mohlo dojít k drobné chybě při odlévání. 82

Obr. 4. Kosoř, okr. Praha-západ. 1, 2 kování avarského původu (kresba L. Raslová, 2014); A Mistelbach (Rakousko), kování avarského původu z hrobu C (Fettich 1937, Taf. VI: 5 7). 4. Jazykovité kování hlavního řemene opasku s přívěskem a dvěma vertikálně umístěnými otvory pro nýty. Zdobeno nejspíše rytou rostlinnou výzdobou na puncovaném pozadí. Výška: 27 mm (i s přívěskem), váha: 1,3 g, datování: PDA III IV (obr. 5: 4). 5. Srdcovité prolamované kování bočního řemínku se třemi otvory pro nýt (s jedním nýtem), lem tvoří půlobloučky. Šířka: 8,5 mm, váha: 2 g, datování: PDA III (obr. 5: 5). 6. Silně zlacené prolamované nákončí bočního řemene opasku s perlovcovým rámem s rostlinnou výzdobou. Dva pyramidkové výběžky pro nýty. Výška: cca 33 mm, váha: 8 g, datování: PDA III (obr. 5: 6). 7. Bronzová drobnější přezka s plechovou nezdobenou pravoúhlou destičkou s jedním nýtem. Na přední straně destičky nevýrazná hrana či žlábek. Šířka: 21 mm, váha: 3 g, datování: 6. století?, doba avarská? (obr. 5: 7). Obr. 5. Kosoř, okr. Praha-západ. 3 7 opasková a řemínková kování avarského původu (kresba L. Raslová, 2014). 83

Příspěvky archeologické 8. Bronzové téměř zaobleně čtvercové kování s rytým rombickým útvarem ve středu a rytými liniemi ode všech nároží, nahoře a dole se na konci větví, dva nýtky. Šířka: 20 mm, váha: 5 g, datování: RS, nejspíše 8. až počátek 9. století (obr. 6: 8). 9. Bronzová pinzeta zdobená motivem X mezi rytými horizontálními liniemi. Min. výška: 68 mm (ohnutá), max. šířka: 28 mm, váha: 10 g, datování: 8. 9. století, halštat? (obr. 6: 9). 10. Bronzový plechový neúplný prstenec s výzdobou rýhováním. Průměr: 15 mm, místo nálezu: bod 414 na obr. 2 (zaměřeno), datum nálezu: květen 2014, datování: pravěk, starší doba bronzová (obr. 6: 10). 11. Bronzový tenký drátěný kroužek, záušnice(?). Průměr: 19 mm, datum nálezu: květen 2014, místo nálezu: bod 412 na obr. 2, datování: pozdní doba bronzová?, RS? (obr. 6: 11). 12. Dvě bronzové perly s tenkým drátkem cínu(?) ve středu. Délka: 9 mm, datování: RS NO (obr. 6: 12). Obr. 6. Kosoř, okr. Praha-západ. Bronzové předměty, 8 kování; 9 pinzeta; 10 plechový prstenec; 11 kroužek; 12 dvě perly (kresba L. Raslová, 2014). 13. Bronzový tenký drátěný pomačkaný kroužek, snad do vlasů. Průměr: 15 mm, datování: RS?, pozdní doba bronzová? (bez vyobrazení). 14. Miniaturní železná radlička s jedním hřebíčkem. Výška: 95 mm, místo nálezu: cca 6 m od bodu 413 na obr. 2, datování: RS (obr. 7: 14). 15. Železný nástroj rybářský háček s očkem a zvýrazněnou špicí. Výška: 63,5 mm, datování: může jít jak o nález pravěký, tak raně středověký (obr. 7: 15). 16. Masivnější podkova se šesti otvory pro podkováky, částečně zvlněné kraje. Šířka: 95 mm, šířka ramene: 16 mm, datování: 10. století až vrcholný středověk (obr. 7: 16). 17. Neúplná čepel železného nože. Šířka: 16,8 mm (obr. 7: 17). 18. Snad týl sekyry s částí očka. Světlost otvoru 27 mm, datum nálezu: 2014, místo nálezu: mimo hradiště (obr. 2: bod 415), datování: RS (obr. 7: 18). 19. Železná jehlice s veslovitým plochým rozšířením. Délka: 104 mm (neúplná), max. šířka: 16 mm, datování: RS, 8. 10. století (obr. 7: 19). 84

Obr. 7. Kosoř, okr. Praha-západ a Praha-Radotín. Železné předměty, výběr. 14 radlička; 15 rybářský háček; 16 podkova; 17 čepel nože; 18 týl sekery(?); 19, 20 jehlice; 21, 22 šipky; 23 šídlo (kresba L. Raslová, 2014). 20. Železná jehlice se zatočeným očkem. Délka: 130 mm, místo nálezu: bod 413 na obr. 2, datování: RS (obr. 7: 20). 21. Železná šipka s křidélky a tordovaným krčkem a tulejkou. Patrný šev, u konce tulejky v místě původního přichycení vylomeno. Výška: 83,2 mm, místo nálezu: cca dvě vrstevnice pod bodem 408 ještě ve svahu, datování: RS (obr. 7: 21). 22. Železná šipka s křidélky a tordovaným krčkem a tulejkou, viditelný šev. Jedno křidélko chybí. Výška 82,2 mm, váha 9,2 g, datování: RS (obr. 7: 22). 23. Železné šídlo pravoúhlé na řezu. Délka: 108 mm, místo nálezu: akropole (obr. 7: 23). 85

Příspěvky archeologické 24. Železný hrot či jehlice s nýtkem či očkem. Výška: 13 mm, místo nálezu: poblíž bodu 413 (bez vyobrazení). 25. Železná struska. Délka: 7 cm, váha: 163 g, datování:?, místo nálezu: akropole, bod 411 v hloubce 10 cm (bez vyobrazení). 26. Podkova s ozubem a se třemi dochovanými podkováky, celkem jich bylo nejspíše šest. Částečně zvlněný kraj, sešlapaná ve středu. Šířka: 85 mm, šířka ramene: 16 18 mm (bez vyobrazení). 27. Kolečko se zelenou patinou a stříbřitým jádrem(?). Polotovar ozdoby(?). Předáno na RFA a čištění. Stříbřená slitina mosazi. Průměr: 18 mm, váha: 1 g, datování: NO? (obr. 8: 27a, b). 28. Dva větší slitky se zelenou patinou a stříbřitým jádrem. RFA jeden (označen jako porézní). Max. délka: 25 a 24 mm, váha: 6 a 5 g (obr. 8: 28, 3 zvětšeno). 29. Slitek protáhlý. Délka: 25 mm, váha: 7 g, RFA (slitek s očkem či dírkou; obr. 8: 29). 30. Tři malé slitky. Délka: 20 mm, 15 mm a 10,5 mm, váha: 3 g, 1 g a méně než 1 g (bez vyobrazení). 31. Zlomek bronzové ozdoby či nádoby s okrouhlou vypnulinou zdobenou dvěma plastickými oblouky v malém odstupu. Délka: 34 mm, váha: 17 g, datování: mladší doba bronzová (halštat; bez vyobrazení). Obr. 8. Kosoř, okr. Praha-západ a Praha-Radotín. 27a, 27b mince, měření A, B; 28 slitek; 29 slitek s očkem (foto M. Fikrle, 2014). Obr. 9. Kosoř, okr. Praha-západ a Praha-Radotín. A C keramika (kresba L. Raslová). 86

Analýza a datování nálezů Lokalita poskytla minimálně 35 kovových nálezů nepočítaje v to hojné nálezy kulek a patron. Nejdůležitější z nich jsou datovatelné výrobky, svůj význam má však i výskyt železné strusky a slitků z barevných kovů (č. 28 31). Ze slitků byly dva podrobeny RFA analýze (obr. 8: 28, 29), výhledově by bylo užitečné pro porovnání výsledků mít k dispozici alespoň čtyři analýzy bronzů doby avarské. Kruhová kování Motivy vycházejí z výjevu označovaného jako Nereida na hypokampu (Profantová 1992, Abb. 12: 8, 9; Winter 1997, Taf. 10: 20/3m), nebo přesněji může jít i o tritona na hypokampu nebo, nejpravděpodobněji, o Melikerta. Postava sedící obkročmo, nikoli zády k divákovi s nohama na jednu stranu, má zdviženu jen jednu ruku, v níž drží snad mušli (lasturu) či picí roh. Ovšem na rozdíl od starších popisů není nahá, ale v kazajce, či dokonce kroužkové košili (obr. 4: 1). Obludu lze popsat jako s otočenou lví hlavou s hustou hřívou a rybím či velrybím ocasem; v druhém případě spíše jako s orlí či šelmí hlavu a s rybím ocasem. Liší se tedy od klasického pojetí hypokampa s čelním rohem nebo koňským tělem. Jak už jsem uvedla dříve a nyní se to jeví průkaznější vyobrazení je spíše Melikertes, z řecké báje o něm a jeho matce Ínó, nazývané po zbožštění Leukothee. Ínó porodila dva syny, jejich otec král Athaman však kvůli pomstě Héry oba své syny málem zabil, Melikertes však přežil a za vychování Dionýsa, levobočka Diova, byli s matkou přijati mezi mořské nymfy a povýšeni mezi bohy. Melikertes byl uctíván pod jménem Palaimón. Je vyobrazován, jak jezdí na delfínu či velrybě, včetně bronzových antických mincí. Uctíváni byli hlavně námořníky. Motiv je znám i z toreutiky, například z Karthaga (Zalesskaja 1982, 101, Abb. 4 uloženo v Turíně, další nálezy v Britském i Metropolitním museu v New Yorku) již v křesťanské asociaci byzantinizující antiky, o čemž svědčí nápis odpovídající textu žalmů 70,5 a 85,6. Pro nás je důležité, že obluda má hřívu a otočenou hlavu, stejně stylizovanou přední tlapu a Íno či Melikartes má zvednutou levou ruku. Celý výjev je pak v kruhu ve středu mísy ze 6. století (Zalesskaja 1982, 101). Tento antický motiv je zatím na pohřebištích doby avarské prostorově relativně omezený. Kování, snad vyrobená v jedné dílně (ale s více předlohami), se zatím vyskytla jen asi na pěti až šesti lokalitách (též tab. 1). Kromě již výše citovaného Hevlína na jihu Moravy, rakouského Mistelbachu, hrobu C (viz obr. 4: A; starší vyobrazení Distenberger 1996, Taf. 31: 1, 2) a Carnunta v Rakousku, pak v Maďarsku ze Mosonszentjános-Edestall (Dekán 1972, 402) při rakousko-maďarské hranici. Vychází jednoznačně z byzantského či pozdně antického prostředí. Celkem dobrým příkladem je též stříbrná konvice z Ermitáže z poloviny 7. století (Dekán 1972, 402, Abb. 108), ovšem na některé rozdíly v kompozici se ženskou postavou Nereidou jsme poukázali. Co se týče jiných nálezů z karpatské kotliny puncování se objevilo na kruhovém kování zobrazujícím postavu na koni či gryfu bez křídel (Balatonszöllos kruhová kování i destička přezky Dekán 1972, 434, Abb. 142; jedna paže je v případě přezky zdvižená s picím rohem, druhá upažená snad s lukem). Tento typ kruhových kování řadíme již do pozdní doby avarské II (1. polovina 8. století), a to díky technologickému typu nákončí bez výběžků pro nýty a pak pro kontext vrtulovitých kování ve tvaru zvířecích hlav apod. (Profantová 2010b, 218) ve výbavě hrobu v Hevlíně. V hrobě C z Mistelbachu takové datování podporují též plechová drobná kování s ozdobnými nýty. Z tabely 1 (tab. 1) vyplývá, že rozměry kování se liší jen o milimetr, což se může nejspíše přičíst ne úplně přesnému měření. Přesto je třeba uvažovat alespoň o dvou matricích, neboť se kování liší provedením perlovce i čitelností motivu. 87

Příspěvky archeologické lokalita typ lokality č. hrobu rozměry počet nálezů Carnuntum, Rakousko římské centrum 27 mm 1 poznámka kazajka(?), pokrčená noha, čapka(?), odlišný, hustý perlovec Hevlín, Morava hrob 27 mm 4 hustý perlovec Mistelbach, Rakousko hrob C 27 mm 2 hustý perlovec Mosonszentjános, Maďarsko hrob? 2 Kosoř / Praha-Radotín, Čechy výšinné sídliště 28 mm 2 zlacené 28 mm puncování rámu, kazajka, lví hříva, čapka(?) orlí hlava, peří či šupiny, kazajka Tab.1. Přehled kruhových kování s motivem Palaimóna, dříve Nereidy; z detailů je jasné, že jsou minimálně dvě různé matrice, zatím jen jeden exemplář je zdoben puncováním. Zdá se, že nález z Kosoře/Radotína měl nejkvalitnější předlohu. Kování přezky Do stejného časového úseku řadíme i masivní destičku přezky, která se zpravidla vyskytuje společně s kováními s motivem gryfa (např. Vösendorf Sauer 2007, Abb. S. 69; či Szebény I Corpus I, Fig. 15: 2) a nejčastěji je doplněna oválnou či lichoběžníkovitou přezkou. Řazení je možné i díky svému špičatému ukončení a motivu, např. v soupravě s nákončím s motivem sedících zvířat a kování s motivem gryfů (Corpus I, Pl. X: 1 4). Na Moravě se dochovala ve Velaticích též bez přezky (Profantová 2010b, Abb. 27: 10). Kování pozdní doby avarské III Sem patří především zlacené nákončí s pyramidovými výběžky pro nýty a jazykovité kování hlavního řemene s rytou rostlinnou výzdobou na puncovaném pozadí. Nákončí má obdoby a stylově souvisí např. s hlavním nákončím z Vösendorfu (Sauer 2007, foto na s. 71 72) nebo s nákončími, které známe z Hohenbergu, vyrobenými v Byzanci (Daim 2000, 61 72, Abb. 73). Stylově podobné je i nákončí z Mikulčic (Profantová 1992, Taf. 25: 5) to je nejspíše kvalitní napodobeninou byzantských originálů. Analogicky v hrobu 2 ze Székkutas má podobnou výzdobu i rámování kování, celek obsahuje také poutko byzantského rázu (Nagy s. d., obr. 2). Kování s rytou rostlinnou výzdobou na puncovaném pozadí se objevilo již i v Čechách, konkrétně v Tismicích (Profantová 2010b, Abb. 18: 21, 22). Dobře datovatelné celky z 2. poloviny 8. století pocházejí ze Šaľi a z Komárna-Hadovců, H 24 (Čilinská 1982, Tab. XVI: 1, 6, 7), i z Komárna Varádiho ulice, H 21 (Čilinská 1982, Tab. X: 1). Mimo hrobové celky je známe i z Mikulčic (Profantová 1992, Taf. 24: 7). Malá přezka Datuje se obtížně, takové se objevují spíše jako kování k ovíjení bot či k ostruhám, nejedná se tedy o hlavní opasek. Podobné, ale s masivnějším trnem a dvěma nýtky na ploténce jsou známy z Mezöbandu z ženských hrobů 59 a 39 už ze střední doby avarské (Vida 1996, Abb. 7). V případě ostruh by nejspíše šlo o typy západní z konce 7. a 8. století. Zcela se nedá vyloučit ani přezka k váčku či tašce. Datování přezky je širší: 2. polovina 6. 9. století, na naší lokalitě je však pravděpodobnější konec 7. a 8. století. 88

Kování koňského postroje napodobenina? Téměř čtvercové kování s rytou výzdobou může být napodobeninou či zjednodušenou variantou avarského kování zdobícího obvykle koňský postroj. Tvarově shodná kování mají totiž linie provedené plasticky a v místě, kde je v našem případě romboid, bývá u drobnějších z nich nýt. Doplněna bývají kováním s průvlečnou a kruhovými ploškami, jaké též známe Mikulčic; celek pak pochází například z hrobu 34 z Bernolákova (Kraskovská 1962, tab. 10: 25 40), hrana kování je jen o 4 mm menší. V celku z Tiszafüredu je též můžeme bezpečně zařadit do PDA II (Garam 1995, Taf. 251). Tam mají i o něco větší rozměry než jinde. Známá jsou z více lokalit v Maďarsku, jejich přehled obsahuje práce G. Kisse (1991). Dosti blízký, ne-li nejbližší je příklad z Drösingu v Dolním Rakousku (Allerbauer/Jedlicka 2000, Abb. 655). I na tomto kování je romboid, nýt nebyl uprostřed, ale nejspíše šlo o dva či čtyři, ani jeden se nedochoval. Shodné mají také čtyři oblé výstupky umístěné do kříže a rytí. Velikostně je nepatrně větší než náš nález (22 mm). Bohužel i v tomto případě se jedná o povrchový detektorový nález na rozsáhlém sídlišti. Pozdně avarských kování pochází z polohy více. Další exemplář je znám z nedalekého Ringelsdorfu (Stuppner 1990, Abb. 1453). Klasická kováníčka pocházejí též z Mikulčic (Profantová 1992, Taf. 22: 11a 25: 2), v prvním případě je dokonce vý zdoba též rytá. V tomto případě ale dosti odbytá. Naše kování je trochu větší než nálezy z Mikulčic. Mohlo by pocházet ze severního příhraničí karpatské kotliny, z prostoru dnešního jihozápadního Slovenska či jižní Moravy. Pinzeta Pinzety se objevují poměrně často v době stěhování národů a setkáváme se s nimi také v nálezech předvelkomoravského horizontu na Moravě (Mikulčice Profantová 1992, Taf. 21: 4; Břeclav-Pohansko, žárový hrob Profantová 1992, Taf. 11: 8) i v Čechách (Klučov Kudrnáč 1970, obr. 67; nepublikované sídliště Kanín ve středních Čechách). V karpatské kotlině se vyskytují jak s výzdobou raženými kroužky, tak vybíjenou (Vác Tettamanti 2000, Taf. 33: 10, 11) a rovněž nezdobené (Čilinská 1966, tab. 43: 1a; Kiss/Somogyi 1984, tab. 44: 4). Velmi časté jsou ve vídeňské kotlině, někdy se spojují s germánským dědictvím. V tomto prostředí se vyskytla též obdobná výzdoba. Ovšem nutno podotknout, že se v jednoduché podobě udržují i v 9. a na počátku 10. století, např. Praha-Motol (Kovářík 1991, tab. 85: 5). Zároveň se však jiné obdobně zdobené exempláře objevují v merovejském (spíše mužské hroby a často navlečené na kroužku) a raně karolinském prostředí (např. Stein 1967, Taf. 67: 7). Shodné nálezy mohou pocházet i z halštatského období (informace D. Stolze). Můžeme tedy shrnout, že zkoumaný nález z našeho souboru můžeme spojit s avarským či merovejským kulturním okruhem, vyloučit se nedá ani doba halštatská. Šipka Dokladem boje či lovu jsou šipky s křidélky, díky tordovanému krčku spíše západní (cf. Linz- Zizlau Landenbauer-Orel 1960, Taf. 2) či místní provenience. Obdobné nálezy z 8. století nejlépe dokládáme na hradišti Kalu, okres Jičín, které zaniklo dobytím (Profantová 2003, Profantová v tisku 2). Zároveň asi nejbližší nález pochází z Prahy-Modřan (Sláma 1977, 114, Abb. 26: 6). Šipky s tordovaným krčkem známe vzácně též z pohřebišť doby avarské (Gyód, H 10 Kiss 1977, Pl. 4: 2), ale i z 9. až 1. poloviny 10. století např. Levý Hradec (Píč 1909, tab. 31: 7). 89

Příspěvky archeologické Torzo sekery? Železný zlomek je torzem sekery části s násadním otvorem a na jedné straně s trojúhelníkovitým výběžkem. Mohlo by jít též o motyku, ale vzhledem k nálezům šipek to považuji za méně pravděpodobné. Miniatura radlice Miniatury běžného nářadí se vyskytly jak v době stěhování národů, tak vzácněji v raném středověku. Nejslavnější je zlatý náhrdelník ze Szilágysomlyó (dnes Rumunsko) z 2. čtvrtiny 5. století. V náhrdelníku jsou miniaturní srpy, kosy, rýč a lopata, krojidlo a radlice, sekery, kladiva, majzlík, klíč, speciální nůž, nůžky, ale i zbraně jako kopí, meč apod. celkem 52 miniatur. Náhrdelník je dnes uložený ve Vídni (např. Zhuber-Okrog 2007, 236 sqq.). V raném středověku se vyskytovaly miniatury nářadí, zbraní a výstroje v dětských hrobech jednak jako statutární odznak (miniatury seker, případně ostruh viz Profantová 2005), 4 pak zřejmě jako magický předmět (náhrdelníky u nás Želenice, dětský hrob H49 Krumphanzlová 1992, obr. 1), kde šlo o bronzové miniatury zbraní, dvou saxů a spathy/meče. Vliv je to nejspíš západní (cf. Koch 1970/72, 285sq.). V merovejském prostředí šlo o ženské hroby s miniaturami zbraní, včetně štítu, ale též nářadí. Jiné miniatury jsou užity ke konkrétnímu rituálu jako magické pomůcky (modely zvířat včetně koní, sedel apod. Mikulčice, v závěrech poněkud odvážné studie Novotný 1969) nebo bronzoví koníci, dřevění kozli na severozápadě, či závěsky se lžící, hřebenem, klíčem, ptákem apod. u východních Slovanů (Sedov 1980, 77: 1, 6, 78: 5; Profantová/Profant 2004, obr. na str. 115). Ovšem časově a prostorově jsou naší situaci nejblíže nálezy miniatur z Klášťova (Vysoké Pole), okres Zlín jsou zmiňovány cca poloviční srpy a miniatury jako malé radličky, malá krojidla, ovšem nejsou podrobně publikovány a vyobrazeny (Chmela 2009). Také z moldavské lokality 8. 10. století pochází mírně olámaný miniaturní železný nástroj, nejspíše radlička (Musteata 2005, Fig. 24: 7). Problém je s jednotlivostmi bez zcela jednoznačného kontextu. Disponujeme několika miniaturami seker (Bubeník 1988, tab. 267: 1; Profantová v tisku 2, Abb. 7: 1, tab. 2 Litoměřicko), samostatně už v Čechách nenajdeme radličku. Ovšem tvarově odpovídá radlicím z Klučova (Beranová/ Lutovský 2009, obr. 85) z 8. a 9. století. Tedy obdobně jako u seker je vidět preciznost zmenšeniny. Vzhledem k ojedinělosti a ne zcela jednoznačnému kontextu mělko pod povrchem může jít o doklad nějakého rituálu, zcela však nelze vyloučit ani funkci hračky, ty se však většinou vyráběly ze dřeva (viz dřevěné mečíky u východních Slovanů, nejznámější z Novgorodu). Nůž Nůž patří k běžnému typu s rovným hřbetem, je třeba očekávat, že takových nožů se na výšině našlo více. Háček a šídlo Rybářský železný háček se ve škále středověkých nálezů vyskytuje, ovšem není příliš početně zastoupen. Setkáváme se s nimi i na pohřebištích doby avarské (Želovce, H 554 Čilinská 1973, Taf. 90: 10), v Klučově (Kudrnáč 1970, obr. 60: 2) snad již z 8. století i na hradištích 9. a 10. století, např. Němětice (Michálek/Lutovský 2000, Tab. 167: 6, 9; 2. polovina 9. až počátek 10. století), Libice (Turek/Hásková/Justová 1981, obr. 37: uprostřed), většinou jsou tordované. Náš háček je na velké ryby, např. sumce. Obratle sumce se nově našly na hradišti v Praze-Butovicích (Kos 2014). 4 Ve východoslovanském prostředí se mnohdy miniatury seker spojují s atributem boha bouře Peruna, nebo atributem příslušníka družiny (Profantová/Profant 2004, obr. na str. 200). 90

Háčky se zpětnou špičkou jsou známy jak z Mikulčic (Poulík 1975, tab. 90), tak z Rumunska (Musteata 2005, Fig 33: 4) i odjinud ze slovanského prostředí (severně od našeho území). Šídlo je také průběžný nástroj, vyskytuje se již na pohřebištích doby avarské (např. Želovce Čilinská 1973, 25) a v předvelkomoravském horizontu např. v Mikulčicích. Zřejmě šídlo datovatelné do závěru 8. století bylo součástí menšího depotu z hradiště Kal, okres Jičín (Profantová v tisku 3, obr. 19). Známe je i z hrobů mladších z 9. století, např. Velké Bílovice, H13 (Měřínský 1985, obr. 17: 8). V Čechách je doloženo už pro 7. století v Roztokách (Kuna/Profantová et al. 2005, 186, obr. 256: 4). Korálky a záušnice Záušnice jsou přesněji nedatovatelné, objevují se v různých velikostech, většinou otevřené, ojediněle i spojené (např. Klecany II, H5 Profantová 2010a, tab. 88: 2). Vyloučit nelze ani větší stáří než raný středověk (pozdní bronz). Mohlo by jít i o dosti tenký prsten, to ovšem považuji za nepravděpodobné, neboť prsteny byly nošeny mnohem méně. Dva bronzové korálky s cínovým či stříbrným drátkem dělícím je v polovině jsou zatím vzácné. Obdobný korálek se našel na hradišti v Tismicích (též s pomocí detektoru kovů), zůstal však přesně nedatovaný (Profantová/Stolz 2006, obr. 5: 5). Nelze vyloučit ani mladý původ jako např. součást růžence, teprve další nálezy mohou vnést více světla do jejich chronologie. Železná jehlice? V souboru ověřených nálezů se objevují dva až tři železné předměty, jež by mohly být hodnoceny jako jehlice. Velmi pravděpodobná je tato interpretace u předmětu č. 17 s veslovitou hlavicí, tvarově má totiž paralelu v Burgenlegenfeldu (Krumphanzlová 1967, obr. 1: 12). Tam je možno jeden celek datovat do 8. až počátku 9. století, jiná jehlice z Německa je datována bezpečně do 8. století (podle Krumhanzlová 1967, 585). Je to logičtější než interpretace nálezu jakožto stylu. Jehlice se svinutým očkem má jakousi paralelu na Budči-Na Týnici, H79 z 10. století (Štefan/ Krutina 2009, obr. 43: 6), snad též v sídlištním objektu na předhradí (ztracena, výzkum N. Profantové z roku 1986). Její raně středověké stáří je pravděpodobné. Zúžení datování je možné na 9. až 1. polovinu 10. století, ovšem závěr 8. století též nelze vyloučit vzhledem k nálezům z území Německa, např. Egolsheim II, H105 (Haberstroh 2004, Taf. 21). Tam je však více naplocho roztepána. Jeden železný předmět s větším očkem jehlice(?) má paralely též na západě (např. Geisler 1998, Taf. 272: 14), v hrobě ležela ve shluku předmětů u levého ramene pohřbeného, který byl podle nálezů šipek muž. S identickým předmětem se setkáváme i na pohřebištích doby avarské, kde se objevily v ženskývh hrobech H306 a H336 v Tiszafüredu (Garam 1995, Taf. 81: 7, 83: 2 výška 12,1 cm). Hrob H306 lze datovat do 1. poloviny 8. století, hrob H336 jen do 8. století. V případě hrobu H72 byl podobný předmět bez hrotu součástí váčku u pasu spolu s jehelníčkem. U horní části stehenní kosti tedy zavěšena u opasku byla jehlice i v případě H336 spolu s nožem a ozdobou tašky/váčku. Nelze však vyloučit ani novodobý původ předmětu (malý stanový kolík?). U dalšího nálezu by byl potřeba rentgenový snímek, ukončení je nejasné, může jít i o jiný artefakt. Podkovy Tak jako z většiny lokalit zkoumaných pomocí detektoru kovu, známe z Kosoře/Radotína podkovy, jednu celou (obr. 7: 16) a jednu neúplnou. Jednoznačnější datování je problematické, odpovídající protějšky se vyskytují jak ve 12. 13 století, tak ve vrcholném středověku (cf. Chmielowiec/ Kašpar/Zdaniewicz 2013, 288sq., obr. 13). Patří k typu s ozubem a jsou spíše širší. 91

Příspěvky archeologické Kolečko mince? Zajímavým nálezem je také kolečko s bronzovou patinou a snad stříbřitými místy, na jednom okraji je vidět jakési rýžkování, patrně zdobení nebo od nesprávného čištění. Nejspíše jde o novodobou otřelou minci (měďák), to nám snad pomůže podpořit RFA analýza. Tou byla analyzována na celkem čtyřech místech (A, B blíže hrany, D hrana viz obr. 8: 27a, b). Výsledky analýzy ukazují, že by se mohlo jednat o mosaznou minci, která byla postříbřena, nebo alespoň přišla do kontaktu s něčím stříbrným (viz relativně vysoké procento Ag 35,2 v případě měření A). Nešlo o pravou mosaz, procento Zn je proměnlivé, nejvyšší na hraně to se nejvíce blíží vnitřnímu složení předmětu (6,9 %). Podle informace J. Militkého je užití mosazi pro mince od pozdního středověku běžné. Bez kvalitní konzervace minci nelze blíže určit. Slitky a struska, výsledky RFA Z lokality pocházejí také kovové slitky většinou o váze od 1 do 7 gramů. Celkem je k dispozici pět kusů (č. 28 30). K jednoznačnější analýze by bylo potřeba je analyzovat z hlediska složení kovu, to bylo zadáno u dvou z nich. Jeden z větších slitků s drobným otvorem obsahuje téměř 55 % stříbra, jedná se tedy o drahý kov, byť o menší ryzosti (tab. 2). Podle složení by se dal označit jako slitek nekvalitního stříbra, nelze však jednoznačně říci, zda je slitek homogenní. Uvádíme jej jako binární slitinu Cu-Ag. Slitek označený jako porézní (č. 28) byl analyzován na lomu. Podle složení se jedná o cínový bronz s poměrně významnou příměsí arsenu, olova, antimonu, stříbra a niklu. Podobné složení známe u pravěkých předmětů. Takže s větší pravděpodobností se tento slitek váže k pozdní době bronzové. Bohužel slitky nejsou jednoznačně datovatelné. Snad mohou spolu s nálezem železářské strusky o váze 163 g naznačovat nějakou výrobní činnost. Jedná-li se přímo o kovolitectví, se neodvážím rozhodnout. Nejspíše tedy máme co do činění se slitky z obou období z pozdní doby bronzové i z raného středověku. V budoucnu zkusíme provést pro srovnání alespoň čtyři analýzy dobře i hůře datovatelných předmětů (kování doby avarské pinzeta). Element slitek porézní (obr. 8: 28) mince D (hrana) Fe Ni Cu Zn As Ag < 0,2 0,5816 71,83 < 0,10 0,7511 0,875 22,04 3,549 < 0,05 < 0,05 0,3 < 0,05 < 0,2 <0,05 92,64 6,882 < 0,1 0,2917 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,1 < 0,05 Sn Sb Au Hg Pb Bi mince C < 0,2 < 0,05 80,68 2,406 < 0,1 1,266 0,11 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,1 < 0,05 mince B < 0,2 < 0,05 89,01 0,5456 < 0,1 9,726 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,05 0,4 < 0,05 mince A < 0,2 < 0,05 63,14 0,8232 < 0,1 35,24 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,1 < 0,05 slitek s očkem (obr. 8: 29) < 0,2 < 0,05 45,01 <0,1 < 0,1 54,7 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,05 < 0,1 < 0,05 Tab. 2. Kosoř-Radotín: Slitky a pravděpodobná mince analyzované pomocí RFA v UJF AV ČR v Řeži u Prahy (M. Fikrle 2014). 92

Keramika Keramika je málo početná (5 kusů), dvě podhrdlí a další dva zdobené zlomky ukazují na konec starohradištního a počátek středohradištního období (konkrétně na přelom 8. a 9. až 1. polovinu 9. století, obr. 9). Nezávisle potvrzují datování, k němuž jsme došli rozborem kovových nálezů. Závěr Představujeme zde novou výšinnou lokalitu strategického významu, z níž pochází sedm až osm kusů kování z pozdní doby avarské, minimálně tři až čtyři vznikly už z 1. poloviny 8. století, nejmladší pak byla vyrobena v poslední třetině 8. století. V obou skupinách nálezů se vyskytují honosné zlacené kusy (obr. 4, 5). Kruhová kování s motivem Melikarta/Palaimóna (dříve Nereidy) byla vyrobena kdesi na rozhraní Maďarska a severovýchodního Rakouska. Zastoupeno je i kování koňského postroje (obr. 6: 8), vyrobené nejspíše na jižní Moravě či jihozápadním Slovensku. Ze železných předmětů jsou to běžné nálezy šipky, torzo sekery, masivní rybářský háček a snad jehlice, ty jsou poněkud vzácnější. Dosud byly známy především z hrobů. Unikátní je pak nález miniatury radličky. Na naši polohu se mohla kování dostat víceméně současně v poslední čtvrtině 8. století či na počátku 9. století. Lokalita svým počtem nálezů doby avarské patří zhruba na 8. místo v Čechách po Tismicích, Rubínu, Praze-Šárce, Kalu (souhrnně Profantová 2010b; Praha-Šárka detailněji Profantová 1999) a dalších. Charakter lokality však neznáme, i přes nálezy železné strusky a slitků mohlo jít jen o krátkodoběji využité místo, rozhodně val zanikl požárem (nevíme však, kdy). Požár mohl přispět ke vzniku některých malých slitků. Miniatura radlice může naznačovat i blíže neurčitelný význam v kultu, dodnes tam roste mohutný dub obdobný strom mohl být v minulosti uctíván apod. Slovanské sídliště z doby starohradištní pak bylo okrajově zkoumáno v témže katastru v Kosoři (Lička 2006, obr. 1). Ještě starší je osídlení v severnějších Řeporyjích (býv. Durakova cihelna), tam byla zjištěna osada již ze 7. století, a v Stodůlkách (sídliště Malá Ohrada, a poloha Velminoha cf. Kuna/ Profantová et al. 2005, 81; Profantová 2000). Ve Stodůlkách je větší koncentrace starohradištních sídlišť tedy současných s naším objektem v poloze Velminoha i v ul. Armády (Kovařík/ Šmolíková 1989; celkově pak Lutovský/Smejtek et al. 2005, 936 938, mapy na s. 888 890). Z Radotína u nádraží známe téměř zničené pohřebiště s nádobami, korálky, částí vědra i bojovnickým hrobem z 9. až z 1. poloviny 10. století (Sláma 1977, 133, Abb. 31, 9, 12, Taf. 35: 6, 36: 10). Přítomnost hrobu bojovníka naznačuje pohyb jakési blíže neurčitelné společenské elity v následném období. Zda hrál nějakou roli ve významu této oblasti brod a přívoz v Radotíně, jež zmiňuje listina z let 1158 1169 (vláda Vladislava II. CDB I, 214 215), s jistotou nevíme. V budoucnu bude zajímavé blíže charakterizovat vztah k velkému trojdílnému hradišti s obdobnými o něco početnějšími bronzovými nálezy, jemuž se přičítá jistý centrální význam v závěru 8. a v 1. polovině 9. století v Praze-Šárce. Je vzdálené vzdušnou čarou asi 12 13 kilometrů víceméně severním směrem. V současnosti bez dalších archeologických poznatků však nelze podrobně charakterizovat ani jednu z lokalit. Jen hradiště v Šárce bylo opevněno dřevohlinitou hradbou s čelní kamennou plentou a mohutným příkopem a minimálně část opevnění shořela (přepálené kameny, cf. naposl. Nechvátal et al. 2012). Vztah k hradišti v Praze-Butovicích zůstane také jen v rovině možné současnosti na počátku 9. století (k hradišti naposledy Kos 2014). 5 5 Je zajímavé, ale může to ukazovat jen na specifické toky informací stejně jako o něco pozdější vznik, že z Butovic nevíme o žádném nálezu kování doby avarské ani o souboru želez. Hradiště mohlo být odkovováno, aniž by archeologové situaci zaznamenali. 93

Příspěvky archeologické Další lokalita leží ještě blíž, vzdušnou čarou necelé tři kilometry hradiště Choteč o rozloze jednoho hektaru (Sláma 1988, 23) 6, ovšem neumíme ji víceméně datovat. V nejbližším okruhu do osmi kilometrů vzdušnou čarou jihozápadním směrem jsme objevili ještě jednu podobnou minimálně strategickou výšinnou lokalitu, ale z důvodů základní ochrany ji nebudeme jmenovat. Bude předmětem samostatné stati. Každopádně lze shrnout, že na přelomu 8. a 9. století byly intenzivně vyhledávány strategické polohy, z nichž některé byly využity jen krátkodobě, jiné trvaleji (Praha-Šárka). Na některých jsou doloženy nedatovatelné slitky barevných kovů (Kosoř/Radotín, Tismice), na všech známe nálezy železných strusek. Rozdíly jsou jak v počtu nalezených ozdob z doby avarské (Šárka cca 21 až 22 kusů, Kosoř/Praha-Radotín 7 až 8 kusů), tak výrazněji v množství keramiky a rozloze objektu. Naučit se postihnout rozdíly mezi krátkodobým a dlouhodobějším využitím těchto lokalit 7 bude dlouhodobější úkol archeologů, splnitelný jen při uplatnění destruktivního terénního výzkumu. Prameny a literatura Allerbauer/Jedlicka 2000 Stefan Allerbauer / Fridrich Jedlicka: Drösing, Röhringseewiesen. Fundberichte Österreich 38, 1999, Wien 2000, 876 877. Beranová/Lutovský 2009 Magdaléna Beranová / Michal Lutovský: Slované v Čechách. Archeologie 6. 12. století. Praha 2009. Bubeník 1988 Josef Bubeník: Slovanské osídlení středního Poohří Die slawische Besiedlung im Einzugsgebiet der mittleren Ohře. Praha 1988. CDB I Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I (805 1198). Gustav Friedrich (ed.), Praha 1904 1907. Corpus I Éva Garam / Ilone Kovrig / J. Gyula Szabó / Gyula Törok: Avar Finds in the Hungarian National Museum. Budapest 1975. Čilinská 1966 Zlata Čilinská: Slawisch-awarisches Gräberfeld in Nové Zámky. Bratislava 1966. Čilinská 1973 Zlata Čilinská: Frühmittelalterliches Gräberfeld in Želovce. Bratislava 1973. Čilinská 1982 Zlata Čilinská: Dve pohrebiská z 8. 9. storočia v Komárne. Slovenská archeológia 30, 1982, 347 393. Daim 2000 Falko Daim: Byzantinische Gürtelgarnituren des 8. Jahrhunderts. In: Die Awaren am Rand der byzantinischen Welt. Falko Daim (ed.), Wien 2000, 77 204. Dekan 1972 Ján Dekan: Herkunft und Ethnizität der gegossenen Bronzeindustrie des 8. Jahrhunderts. Slovenská archeológia 20, 1972, 317 452. Distenberger 1996 Anton Distenberger: Das awarische Gräberfeld von Mistelbach (Niederösterreich). Innsbruck 1996. Fettich 1937 Nándor Fettich: Die Metallkunst der landnehmenden Ungarn (A honfoglaló magyarság fémmüvessége). Archaeologia Hungaria 21, Budapest 1937. Garam 1995 Éva Garam: Das awarenzeitliche Gräberfeld von Tiszafüred. Budapest 1995. Geisler 1998 Hans Geisler: Das frühbaierische Gräberfeld Straubing Bajuwarenstrasse I. Katalog der archäologischen Befunde und Funde I. Internationale Archäologie 30, Rahden 1998. Haberstroh 2004 Claudia Haberstroh: Das Frühmittelalterliche Gräberfeld von Wirbenz. München 2004. Chmela 2009 Tomáš Chmela: Průvodce úspěšnými rozvojovými projekty mikroregionu Ploština. Újezd-Vysoké Pole 2009. Chmielowiec/Kašpar/Zdaniewicz 2013 Sylvester Chmielowiec / Vojtěch Kašpar / Radosław Zdaniewicz: Sedláci a vojáci: nálezy militárií a železných nožů ze záchranného archeologického výzkumu dvou středověkých a novověkých hospodářských dvorů v Praze-Vokovicích. Archeologie ve středních Čechách 17, 2013, 275 314. Kiss 1977 Attila Kiss: Avar Cemeteries in County Baranya. Budapest 1977. Kiss 1991 Gábor Kiss: A Szombathely-Köszegi úti avar lovassír (A késöavarkori négy-, és ötkaréjos lószerszámveretek). A Móra Ferenc Mùzeum Evkönyve, 1984 85/2, 431 462. Kiss/Somogyi 1984 Gábor Kiss / Peter Somogyi: Tolna megyei avar temetök. Dissertationes Pannon, III. Budapest 1984. Koch 1970/72 Robert Koch: Waffenformige Anhänger aus Merowingerzeitlichen Frauengräber. Jahrbuch der Römisch-Germanischen Zentralmuseums 17, 1970/72, 285 293. Kos 2014 Luděk Kos: Příspěvky ke studiu osídlení hradiště v Praze-Butovicích. I. Analytické sběry na severním svahu. Archeologie ve středních Čechách, 18, 2014, 259 292. Kovářík 1991 Jan Kovářík: Slovanské kostrové pohřebiště v Praze 5-Motole Das slawische Skeletgräberfeld in Prag 5-Motol. Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy 1, 1991/11, 11. Kovářík/Šmolíková 1989 Jan Kovářík / Miroslava Šmolíková: Sídlištní objekty z doby hradištní v Praze 5-Stodůlkách, Archaeologica Pragensia 10, 1989, 85 107. Kraskovská 1962 Ljudmyla Kraskovská: Pohrebisko v Bernolákove. Slovenská archeológia 10, 1962/2, 425 476. Krumphanzlová 1967 Zdeňka Krumphanzlová: Časně středověké nálezy jehlic v českých zemích. Památky archeologické 58, 1967/2, 580 591. Krumphanzlová 1992 Zdeňka Krumphanzlová: Amulety ve formě miniaturních zbraní ve slovanském hrobě na pohřebiš ti v Želenicích. In: Sborník západočeského muzea v Plzni. Historie 8. Dara Baštová (ed.), Plzeň 1992, 142 155. 6 Přímo z něj pochází zlomek železného srpu, z těsného okolí pak nůž. Srp ukazuje na využití v raném středověku. 7 Nejspolehlivějším indikátorem dlouhodobějšího využití jsou přestavby opevnění (např. Praha-Šárka dvě fáze opevnění předhradí), dalším využitelným dokladem je stratigrafie zejména obytných objektů. Pomocnou indicií by mohlo být zachycení většího odpadního areálu. 94

Kudrnáč 1970 Jaroslav Kudrnáč: Klučov. Staroslovanské hradiště ve středních Čechách Ein altslawischer Burgwall in Mittelböhmen. Praha 1970. Kuna/Profantová et al. 2005 Martin Kuna / Naďa Profantová et al.: Počátky raného středověku v Čechách The Onset of the early Middle Ages in Bohemia. Praha 2005. Landenbauer-Orel 1960 Hertha Landenbauer-Orel: Linz- Zizlau; das baierische Gräberfeld an der Traunmündung. Wien-München 1960. Lička 2006 Milan Lička: Stopy osídlení ze starší doby hradištní v Kosoři, okr. Praha-západ. In: Radko Sedláček / Jiří Sigl / Slavomil Vencl (eds), Vita archeologica: Sborník Víta Vokolka. Hradec Králové 2006, 153 170. Lutovský/Smejtek et al. 2005 Michal Lutovský /Lubor Smejtek / Miloslav Slabina / Jan Turek: Pravěká Praha. Praha 2005. Měřínský 1985 Zdeněk Měřínský: Velkomoravské kostrové pohřebiště ve Velkých Bílovicích. K problematice venkovských pohřebišť 9. a 10. stol. na Moravě Das grossmährische Skelettgräberfeld bei Velké Bílovice. Studie ARÚ AV ČR v Brně: Archeologický ústav, sv. 12, Praha 1985. Michálek/Lutovský 2000 Jan Michálek / Michal Lutovský: Hradec u Němětic. Sídlo halštatské a raně středověké nobility v česko-bavorském kontaktním prostoru Hradec bei Němětice. Ein Herrensitz der Hallstattzeit und des frühen Mittelalters im böhmisch-bayerischen Kontaktraum. Text, sv. 1, tabulky Tafeln. Strakonice-Praha 2000. Musteata 2005 Sergiu Musteata: Populaţia spatiului prutonistrean în secolele VIII IX The population of the Territory between rivers Nistru and Prut in the 8 th 9 th centuries. Chişinău (Kišiněv) 2005. Nagy s. d. K. B. Nagy: A Székkutas-Kápolnadülöi Avar temetö. Monographia Archaeologica I, Szeged s. d. Nechvátal/Novák/Zavřel 2012 Bořivoj Nechvátal / Jan Novák / Jan Zavřel: Záchranný archeologický výzkum na raně středověkém hradišti v Šárce. Archaeologia historica 37, 2012/2, 401 418. Novotný 1969 Boris Novotný: Depots von Opfersymbolen als Reflex eines Agrarkultes in Großmähren und im wikingischen Skandinavien. Památky archeologické 60, 1969/1, 197 227. Píč 1909 Josef Ladislav Píč: Čechy za doby knížecí. Praha 1909. Poulík 1975 Josef Poulík: Mikulčice. Sídlo a pevnost knížat velkomoravských. Praha 1975. Profantová 1992 Naďa Profantová: Awarische Funde aus den Gebieten nördlich der awarischen Siedlungsgrenzen. In: Falko Daim / Csanád Bálint et al., Awarenforschungen II. (=Archaeologia Austriaca, Monographien, Bd. 1 2, Studien zur Archäologie der Awaren), Wien 1992, 605 678. Profantová 1999 Naďa Profantová: Zum gegenwartigen Erkenntnisstand der frühmittelalterlichen Besiedlung des Burgwalls Šárka (Gemainde Dolní Liboc, Prag 6). Památky archeologické 90, 1999/1, 65 106. Profantová 2000 Naďa Profantová: Další raně středověké nálezy z Prahy-Stodůlek. Archaeologia Pra gensia 15, 2000, 109 116. Profantová 2003 Naďa Profantová: Další kovové nálezy z hradiště Kal, okr. Jičín Weitere Metallfunde aus dem Burgwall Kal, Bez. Jičín. Archeologie ve středních Čechách 7, 2003, 541 552. Profantová 2005 Naďa Profantová: Die Elite im Spiegel der Kindergräber aus dem 9. und 10. Jahrhundert in Böhmen. In: Pavel Kouřil (ed.), Die frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östliches Mitteleuropas Raně středověké elity ve střední Evropě. Brno 2005, 313 334. Profantová 2010a Naďa Profantová: Klecany. Raně středověká pohřebiště. Praha 2010. Profantová 2010b Naďa Profantová: Awarische Funde in der Tschechischen Republik Forschungsstand und neue Erkenntnisse. Acta Archaeologica Carpathica 45, Kraków 2010, 203 270. Profantová v tisku 1 Naďa Profantová: Hill-forts with collections of Avar Khaganat Period finds in Bohemia. Some interpretation modells. In: Stefan Eichert (ed.), Ostalpenraum revisited, Siedlungsfund, Opfer Schlachtrelikt? Wien, v tisku. Profantová v tisku 2 Naďa Profantová: Neue Waffen- und Reitausrüstungfunde aus Mittel- und Ostböhmen. In: Internationale Tagung in Mikulčice 9, Pavel Kouřil / Lumír Poláček (ed.), Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8.- bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Brno, v tisku. Profantová v tisku 3 Naďa Profantová: Násilný zánik hradiště Kal, okr. Jičín a jeho archeologické projevy. Rukopis, Praha, v tisku. Profantová/Profant 2004 Naďa Profantová / Martin Profant: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha 2004. Profantová/Stolz 2006 Naďa Profantová / Daniel Stolz: Kovové nálezy z hradiště v Tismicích a pokus o interpretaci významu hradiště v raném středověku Metal finds from the hillfort of Tismice and attampt to the interpretation of importance of the hillfort in the Early Middle Age. Archeologie ve středních Čechách 10, 2006, 793 838. Sauer 2007 Franz Sauer: Belegungsbeginn Belegungsentwicklung Belegungsende. In: Franz Sauer (ed.), Fundstelle Vösendorf. Laxenburgerstr. Die archeologischen Grabungen auf der Trasse der S1. Wien 2007. Sedov 1980 Valentin Vasilijevič Sedov: Vostočnyje Slavjane v VI XIII vekach. Moskva 1980. Sláma 1977 Jiří Sláma: Mittelböhmen im frühen Mittelalter I. Katalog der Grabfunde, Praehistorica 5, Praha 1977. Sláma 1988 Jiří Sláma: Střední Čechy v raném středověku III. Archeologie o počátcích přemyslovského státu Central Bohemia in the Early Middle Ages. Praehistorica 14, Praha 1988. Stein 1967 Frauke Stein: Adelsgräber des achten Jahrhunderts in Deutschland. Berlin 1967. Stuppner 1990 Alois Stuppner: Ringelsdorf, VB Gansendorf, Niederöstereich. Fundberichte Öster reich 28, 1990, 261. Štefan/Krutina 2009 Ivo Štefan / Ivan Krutina: Raně středověké sídliště, hromadný hrob a pohřebiště na Budči (poloha Na Týnici). Ke vztahu archeologie a událostní historie. The Early Medieval Settlement, Mass grave and Burial Grounds at Budeč (Na Týnici Site). Památky archeologické 100, 2009, 119 212. Tettamanti 2000 Sarolta Tettamanti: Das Awarenzeitliche Gräberfeld in Vác-Kavicsbánya. Monographie, Avarorum Arch. 4, Budapest 2000. Turek/Hásková/Justová 1981 Rudolf Turek, / Jarmila Hásková / Jarmila Justová: Liubuz Metropolis: tam, kde řeka Cidlina tratí své jméno. Libice nad Cidlinou 1981. Vida 1996 Tivadar Vida: Bemerkungen zur awarenzeitlichen Frauentracht. In: Darina Bialeková / Josef Zábojník (eds), Ethnische und kulturelle Verhältnisse an der mittleren Donau vom 6. bis zum 11. Jahrhundert. Bratislava 1996, 107 124. Winter 1997 Heinz Winter: Awarische Grab- und Streufunde aus Österreich. Innsbruck 1997. Zábojník 2004 Jozef Zábojník: Slovensko a avarský kaganát. Bratislava 2004. Zalesskaja 1982 Vera N. Zalesskaja: Die byzantinische Toreutik des 6. Jahrhunderts. Einige Aspekte ihrer Erforschung. In: Metallkunst von der Spätantike bis zum Mittelalter: wissenschaftliche Konferenz anlässlich der Ausstellung Spätantike und frühbyzantinische Silbergefässe aus der Staatlichen Ermitage Leningrad. Schloss Köpenick, 20. und 21. März 1979, Arne Effenberger et al. (ed.), Berlin 1982, 97 111. Zhuber Okrog 2007 Karoline Zhuber Okrog: Körperkette mit 52 amulettahnlichen Anhängern. In: Atilla und Die Hunnen. Stuttgart 2007, 236. 95