Christoforo Colombo Deník plavby západní cestou do Indie l.p. 1492
2. ledna l.p. 1492 Dnešek je mým šťastný dnem, dnes konečně padla Granada. Toto vítězstvím Španělů je i prvním krokem k vítězství mému Pádem Granady do rukou Španělů podmiňovala královna Isabela příspěvek na mou plavbu. Dnes začíná naše společné jednání o její přízni. Čeká mě mnoho příprav, musím přemýšlet o každém slovu, abych si přízeň královny neodvrátil. Snad královna přijme mé podmínky, za jakých bych pod její vlajkou rád plul. Nechci všechno pro sebe, ale i pro mé syny a jejich potomky, aby nikdy nemuseli projít tím vším co já - Chci být jmenován admirálem - Stanu se místodržitelem objevených zemí - Chci být uveden do šlechtického stavu - Všechna má privilegia přejdou po mé smrti na mé syny. Tyto mé požadavky jsem královně přednesl, ale příliš pochopení nezískaly. Královna mi své rozhodnutí teprve sdělí. I přesto usínám s pocitem, že - Sny se stávají skutečností!
17. dubna l.p. 1492 Královna si mne nechala předvolat, abych konečně po dlouhých dvou měsících vyslechl její rozhodnutí. Musel jsem slevit ze svých plánů, ale i tak doufám. S nesmírnou úlevou, nadšením i hlavou plnou věcí co mě čekají jsem odcházel. Královna Isabela pochopila důležitost a přínos mé plavby a dala mi požehnání. Jejím příslibem příspěvku, bylo poskytnutí tří karavel i s kapitány. Tedy kapitány jsou majitelé jednotlivých lodí, ale musím se s tím smířit. Královna by mi nikdy neposkytla neschopné lidi. Plně jejímu úsudku věřím. První karavelou je větší zásobovací loď Santa Maria s kapitánem Chuanem de la Cosou, Pintu a Niňu vlastní zkušení mořeplavci bratři Pinzonové, Martin a Vincent. Nyní nezbývá nic jiného než se plně věnovat přípravám lodí. Musíme společnými silami získat ty nejlepší muže do posádek jednotlivých lodí, zajistit včas dostatek potravin. Západní cestou se do Indie ještě nikdo nevydal. Na začátku naší cesty využijeme španělských kolonií k doplnění všech nutností, které se zde obtížně získávají.
3.srpna l.p. 1492 Toho dne, když byli všichni muži na palubě,náklad i zásoby potravin a pitné vody byly na svých místech, jsem kapitánům oznámil směr naší plavby. Slunce teprve šplhalo na oblohu a zalévalo moře oranžovou záplavou, na palubě to ale žilo. Čtyři muži na každé lodi vytahovali kotvu, další odvazovali dlouhá a těžká lana silná jako paže statného muže. Muži v lanoví uvolňovali plachty a ti pod nimi hleděli, aby byly pevně ukotvené a mohl se do nich opřít vítr vší silou.vyplutí z přístavu se odehrálo se vší slávou. Všichni byli muži na svých místech a šlapali jako hodinky, bez jediného zaváhání. Při tom pohledu musela být královna pyšná. Opouštíme přístav Palos a věřím v úspěch naší plavby a chci přidat velké bohatství k pokladům královny Isabely. Střelka kompasu se točila jako korouhvička ve větru, když se lodě stáčely ke svému vytouženému směru. Nabraly jsme směr Kanárské ostrovy. Nyní je naším cílem přístav La Gomera.
20.září l.p. 1492 Den začal jako malovaný, plachtami si pohrával příznivý vítr, slunce se třpytilo na hladině a na nebi bylo jen pár obláčků.po dnech, kdy muži již chvílemi ztráceli přesvědčení a začali mě podezřívat, že klamu a vlastně ani nevím, jakým směrem je vedu a jakou část cesty máme za sebou, vypadali spokojeně. V tom polední slunce zakryl černý mrak. Za ním bylo nebe neprostupné a ocelově šedé. Z oblohy šlehaly blesky a z dálky se ozývaly dunivé zvuky hromu.uprostřed oceánu se zdála naše loď s posádkou jako loďka z kůry, se kterou si hrají kluci na potoce. Vlny se náhle zvedaly do výše. Skasali jsme plachty, všichni byli na svých místech, zajistili náklad. Povely létaly vzduchem, ale každý svůj úkol znal. Když náhle přišla rána. Mohutná vlna zalila palubu a dva námořníky smetla s sebou. Některý uvolněný náklad i přes všechnu snahu poranil další členy posádek. Jak rychle bouře přišla, tak i odešla. Zranění na palubě volali o pomoc, felčar měl plné ruce práce. Několik námořníků mělo zlámané ruce, nohy, jiní rozbité hlavy, zlámaná žebra. Kdo mohl pomáhal a ostatní se jen modlili. Byli vděčni, že oni přežili a mohou pokračovat za svým cílem.
12. října l.p. 1492 Docházela nám sladká voda, posádka už toho měla plné zuby. Voda už byla jen na příděl. V mapách nebyl žádný ostrov, protože tuto cestu jsme prozkoumávali jako první. Vítr už pátý den plachtami skoro ani nepohnul. Slunce pálilo a nebe bylo vymetené, na obzoru nebyl jediný mráček. Plavčík Rodrigo sedící na stěžni na hlídce, samou žízní už viděl dvojitě. Přesto ale ze svého místa zavolal dolů: Kapitáne, podívejte, támhle, ukázal rukou směrem, kterým doufal, že opravdu viděl malý ostrov.vzal jsem do rukou dalekohled stejně jako kapitáni všech karavel a kam plavčík ukázal, tím směrem se podíval. Před mýma očima se ukázal ostrůvek jako dlaň, ale po mnoha dnech to byla jediná pevná půda, kterou jsme potkali. Ostrov byl kurz jihozápad, i ten nepatrný vánek nám musí stačit, abychom se dostali k tomuto ostrovu. Kormidelníci uposlechli rozkaz a nastavili kurz. Přistáli jsme na malé pláži obklopené palmami. Kapitán rozdělil úkoly: 10 mužů doplnilo zásoby vody, 10 mužů šlo na průzkum ostrova. Potok se sladkou vodou objevili nedaleko a tak naplnili všechny prázdné sudy. Ostatní pod mým velením se pomalu ztráceli v hustém porostu, který pláž lemoval.
Jak jsme se dostávali hlouběji do porostu, jen jsme žasli. Jedna rostlina byla podivuhodnější než druhá. Felčar si je zakresloval do svého notýsku a odebíral vzorky, aby je mohl na palubě lodi prozkoumat. Byly tu květiny s modrými květy, jiné s rudými jako krev a ostny dlouhými jako dýka, keře obrostlé plody tvaru hvězdy, sladkými jako třtina. Když bylo na chvíli ticho viděli jsme poletovat papoušky, v korunách vysokých stromů pokřikovaly opice, velké chlupaté zvíře s dlouhými drápy se jen pomalu a líně sunulo po kmeni směrem dolů k nám. Připadalo mi, jako bychom po nekonečných dnech bezvětří a strachu zda nezemřeme žízní, našli opravdový ráj. Kromě neuvěřitelné přírody jsme se na této průzkumné cestě setkali s domorodci. Dorozumět se s nimi bylo nemožné a tak informaci o místě, kde bychom našli zlato pro královnu, jsem nezískal. Ostrov jsem ale nezatratil, byla to přeci jen první pevnina po dlouhé době, ostrov jsem pojmenoval San Salvador a byla to vlastně první pevnina jejíž místodržícím jsem se stal a kterou jsem získal pro španělskou Královnu. Rozhod jsme proto, že hned dalšího dne vyplujeme. Tolik dobrodružství, tajemství, záhad, zajímavostí, ale ani kdybychom strávili na moři celý život, od prvních
vteřin až do těch posledních, těsně před smrtí, nikdy neodhalíme a neuvidíme ani zlomek toho všeho. Takové hluboké myšlenky se honily v hlavách mladíků i starých mořských vlků, kterým již moře nadělilo kdejaké rány, a nejen v jejich. Mé sny se konečně staly skutečností. Teprve my jsme objevili nové cesty a možná i světy. Nechal jsem muže snít. Námořníci mezi sebou horečně diskutovali, když pronesli, že i oni jsou stejně chrabří, jako členové posádek objevitelů jako Marco Polo. Pod mým vedením a dohledem svých kapitánů se vydali napříč oceánem který nechá k cíli doplout jen ty opravdu vytrvalé a schopné.přes všechny obavy opustili známé břehy a důvěřovali mi. Po měsících plavby, při které trpěli nedostatkem jídla, pití, ale i spánku, když se museli vypořádat s bouřemi, nepřízní větru i hlídkami, když přistáli na některém z ostrovů, uviděli břehy táhnoucí se kam oko dohlédlo. Břehy Nových světů. Co všechno skrývají zaměstnávalo jejich fantazii natolik, že úplně zapomněli na všechny strasti, které je cestou potkaly.
6. listopadu l.p. 1492 Po několika dnech jsme objevili další ostrov. Tentokrát rozlehlejší než byl ten minulý.přistáli jsme u jeho břehů a pojmenovali ho Hispaniola. Zde jsme se setkali s domorodými kmeny i jejich panovníkem, kterého nazývají kasik, jeho jméno je Gaucanari. Ten to ostrov je příhodnější, domorodí Indiáni jsou přátelští, vycházejí nám vstříc. Ukázali nám svá naleziště zlata, ale jen ta malá, tak stále doufám, že jsou na ostrově ukryta ještě větší naleziště, která nám ukáží, až se lépe poznáme. Musíme se k nim chovat přátelsky stejně jako oni k nám, ale také musím využít jejich znalost ostrova a zdejších podmínek. Rozhodl jsem se na tomto ostrově zřídit první španělskou kolonii a postavit pevnost.ponese jméno NAVIDAD. Stále čekáme až se k nám přidá i Santa Maria, které je na své cestě o pár dní pozadu. Nevím jak se to mohlo stát, ale na štědrý den Santa Maria ztroskotala u břehů Hispanioly. Z posádky lodi hodlám přemístit některé členy posádky na jiné lodě, ostatní zůstanou jako strážci pevnosti Navidad a jejich
úkolem bude zařídit šíření víry a slávy královny Isabely.
12 ledna l.p. 1493 Zanechávám 43 mužů v pevnosti Navidad a vydávám se s Pintou a Niňou na cestu zpět do Španelska. Důkazem pro královnu Isabelu o úspěchu naší plavby je nejen zlato, které máme na palubě, ale jako náš doprovode jede 1 nejvěrnějších Indiánů, se kterými jsme se spřátelili. Ještě jednu zajímavost jsme naložili na palubu, i když cesta s ní bude náročná. Jedná se o zajímavou rostlinu, kterou místní pěstují pro obživu. Zpočátku nám připadal zcela obyčejná a spíše odpudivá. Pod zemí, pod nečistou hlínou se objevovaly různě velké hlízy. Jejich chuť je zvláštní, nezvyklá, ale v podstatě jsou velmi chutné, upravené v ohni jsou až lahodné.