Vydělávání peněz a duchovní cesta Tři duchovní cesty Bhagavadgíta, kapitola 12, verše 8-12 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vydělávání peněz a duchovní cesta Včera jsem odpovídal na otázku jednoho z vás. Pro hledajícího byla zřejmě odpověď postačující, ale myslím, že bude užitečné pro všechny, když se dnes na satsangu k otázce vrátím. Hledající byl a je v životě docela spokojený. Všechno mu dobře vycházelo, ať už v práci nebo jinde. Neměl ani žádné závažnější zdravotní problémy. Časem se začal ptát, jestli to je všechno, co může od života čekat. Je smyslem života vydělávat a rozšiřovat svůj majetek? Jsem tady proto, abych se prosadil ve světě a získal si dobré postavení ve společnosti? Jsou tohle věci, kterým mám věnovat svůj život a potom zemřít? Smrt se přirozeně týká každého z nás bez výjimky. Nikdo neví, kdy přijde jeho čas odejít. Hledající se proto rozhodl opustit svou dobrou pracovní pozici, aby se mohl začít věnovat hledání odpovědí na své otázky: Jaký je smysl mého života? Proč jsem se sem na Zemi narodil? Jak mohu být šťastný? Jak hledat lásku a Boha? Je možné dosáhnout duchovní seberealizace? Pro hledání odpovědí na základní životní otázky se tento hledající, a zřejmě i jeho žena, vzdali vykonávání své profese. Hledající za mnou přišel s otázkou, co dělat dál. Popisuji samozřejmě celý příběh svými slovy, ale zachovávám význam. Hledající nyní zvažuje, co dál se svým životem a začíná také pochybovat, zda bylo jeho rozhodnutí správné. Neměl bych raději pokračovat ve vydělávání peněz, abych mohl být víc prospěšný lidem?, takhle se hledající nyní sám sebe ptá. V dotazníku, který většina z vás vyplnila, napsal hledající do kolonky Co jsou hlavní obtíže, s nimiž se nyní v životě potýkáte následující dilema: Rozhodování mezi službou lidem a vyděláváním peněz. Mnoho názorů, vyskytujících se v duchovní oblasti, považuji za nesprávné a pomýlené. Lidé nerozumí dobře tomu, co znamená duchovní způsob života. Nikdy jsem neměl žádný zájem na tom, abych kritizoval 1
druhé. Vyjadřuji pouze své vlastní zkušenosti a poznání, ke kterému jsem došel. Tři duchovní cesty Velcí duchovní světci rozdělují cestu za dosažením duchovní seberealizace na tři základní směry. Většina duchovních technik spadá do jedné ze tří hlavních cest. První je cesta poznání, nazývaná také cesta analýzy nebo moudrosti. Druhá cesta bývá označována jako cesta činnosti neboli nesobecké služby. Třetí je cesta oddanosti, víry a lásky. V duchovní oblasti se nejčastěji setkáváme s pojednáními o cestě poznání a o cestě víry. Jen málokdy se někdo zabývá cestou nesobecké služby. Přitom jen velmi malá část všech hledajících je podle mého názoru připravená a schopná vydat se cestou poznání a analýzy. Většina lidí jen čte literaturu a vytváří si různé představy. To ale ke skutečné vnitřní přeměně nevede a duchovní seberealizace se tímto způsobem dosáhnout nedá. Knihovna vám nepomůže k osvobození. Kdyby stačila četba knih, v každé zemi by byly zástupy osvícených lidí. Rozhodně tím nechci říci, že čtení duchovní literatury, přemýšlení a analýza nemají na duchovní cestě žádnou roli. Většina z těch, kteří za duchovní hledání považují analýzu a úvahy o duchovních pravdách, však ještě pro tuto cestu nedozrála. Je pro ně příliš obtížné, aby dosáhli duchovního prozření a spočinutí v Bohu prostřednictvím cesty poznání. Podobně najdeme mnoho textů o oddanosti a víře v Boha, ale jen málokdo rozumí tomu, co to ve skutečnosti oddanost je. Hodně se mluví a praktikuje odevzdanost, ale jen zřídkakdy ke skutečnému odevzdání dochází. Málokdo chápe význam odevzdanosti a vztahu mezi individuální duší a nekonečnou Energií Bohem do hloubky. Ještě bych rád zmínil jednu důležitou okolnost týkající se cesty víry a lásky. Opravdová láska se začne v člověku rozvíjet spontánně, nelze si ji vytvořit. Láska se potom stane neoddělitelnou součástí osobnosti takového člověka. Každý z nás máme v sobě nějakou míru lásky, schopnosti analýzy i služby. Důležité je, který z těchto prvků v nás převládá. Cesta nesobecké služby je jedinou vhodnou cestou pro většinu duchovních hledajících. Bohužel právě tato duchovní cesta bývá málokdy následována. Je to v mnoha směrech velmi přímá cesta. Je to jediná cesta, na níž máte duchovní seberealizaci zaručenou. To lze říci pouze o cestě nesobecké služby. 2
Předkládám vám jen určité nasměrování. Nemohu se výkladu věnovat do hloubky. Náš čas je omezený a roli hrají také potíže spojené se mým stárnutím, které mě vedou k tomu, abych méně mluvil. Jedno z mých doporučení zní: Snažte se, prosím, jak nejlépe dovedete, věnovat studiu Bhagavadgíty. V ní najdete odpovědi na všechny své otázky. Nedoporučuji vám Bhagavadgítu proto, že pocházím z hinduistického prostředí. Mnoho hinduistů vyznává Bhagavadgítu v duchu své tradiční víry, ale Bhagavadgíta není náboženskou knihou a nepodává instrukce k žádným zvláštním rituálům. Podle mého názoru jde o veliké učení, určené k povznesení celého lidstva. Pravda je, že potřebujete někoho, kdo vám pomůže poselství Bhagavadgíty porozumět. Ve většině jazyků však najdete velmi dobré komentáře. Na satsanzích vycházím z Bhagavadgíty, základem duchovní cesty, kterou vám předkládám, je Bhagavadgíta. Najdeme v ní odpovědi na všechny otázky. Také na dnešní téma, jak spojit práci s duchovním způsobem života. Rozdělování života na svět a duchovnost je nesprávné a nepravdivé. Nikdy jsem neodděloval běžný život od duchovní praxe, tak jak je to rozšířeno v mnohých duchovních směrech. Všechno, o čem mluvím na satsangu, také plně následuji ve svém každodenním životě. Nestrávil jsem svůj život někde v ústraní. Vydělávání peněz a duchovní cesta Použijme k dalšímu vysvětlení zmíněnou otázku jednoho z vás. Není nic duchovního na tom, když vyděláváte peníze proto, abyste získali lepší postavení ve společnosti, rozšířili svůj majetek a mohli si v životě více dopřávat. Ve stejné situaci je však možné zaujmout zcela jiný postoj: Bůh mi dal příležitost, abych si vydělal více, než potřebuji. Budu na ty peníze dohlížet. Jsem nyní zodpovědný za to, aby se dostaly k lidem, kteří je potřebují a zasluhují. Jsem jako bankéř, který spravuje peníze, aniž by byly všechny jeho. Pokud si vyděláte peníze, ale neberete je jako své vlastnictví, stává se z vás okamžitě duchovní člověk. Odložte všechny představy, že je něco vaše. Peníze patří lidem. Nestahujte se ze světa, nevzdávejte se své profese a práce. Zůstaňte tam, kde jste. Důležité je učinit vnitřní změnu a podívat se na svůj život i vydělávání peněz zcela jiným způsobem. Potom se všechna práce a činnosti ve světě naplní duchovností. Boha najdete s větší pravděpodobností při práci ve své kanceláři, továrně nebo na poli než v nějakém, od světa odtrženém, kostele či mešitě. 3
Předkládám vám úhel pohledu, ke kterému jsem dospěl svojí vlastní zkušeností a o němž se můžete dočíst v Bhagavadgítě. Všichni světci a duchovní osobnosti mluví o tomtéž: Pokud vám jde v životě o vlastní potěšení a středem všeho je pro vás ego, pak není na vašem životě nic duchovního. Váš život skončí nenaplněný, ať jste milionáři nebo dosáhnete čehokoli významného ve světě. Budete prázdní a nešťastní. Naopak, když budete žít pro druhé a dávat jim ze všeho, čeho se vám dostane, pak jste duchovní. Máte-li například dobrou fyzickou kondici a sílu, pomáhejte druhým. Získali jste větší množství peněz? Využijte je pro ostatní. Dostali jste od Boha určité vzdělání či moudrost? Rozdejte je druhým. Je to přímá a prostá metoda jak dosáhnout spojení s Bohem. Někdo by se mohl podivit na tím, jaké teorie vám nabízím: Jak tomu mám věřit? Co když jsou to jen nějaké osobní výmysly. Jiní duchovní učitelé přednášejí zajímavěji a provádějí různé duchovní praktiky a rituály Vy nám tu vykládáte takové prosté věci. Na tom nic není. Pokud to tak vnímáte, v pořádku. Vypravte se za jinými jogíny. Předávám vám svůj způsob, k němuž jsem během svého života došel. V souvislosti s dnešní otázkou se také můžeme obrátit k učení Bhagavadgíty. Rád bych vás tam odkázal na některé verše, které potvrzují způsob pohledu na duchovnost, o němž dnes mluvíme. Bhagavadgíta, kapitola 12, verš 12: Vědění je lepší než cvičení (bez rozlišování), meditace na Boha je vyšší než vědění a vzdávání se výsledků činností je ještě vyšší než meditace, neboť ze vzdání se bezprostředně vyplývá mír. Tato slova byla vyslovena Pánem Krišnou, když v podobě gurua promlouval k Ardžunovi uprostřed bitevního pole. Právě v tom spočívá hodnota skutečného poznání - je použitelné i v bitvě. Bitevním polem se myslí vaše kancelář, firma či univerzita, jakékoli místo, kde pracujete.. Důkazem, že jde o ryzí duchovní poznání, je fakt, že se o tuto moudrost můžete opřít ve všech situacích života i v nesnázích na vašem pracovišti. Je snadné se jít posadit na několik hodin do lesa nebo do nějaké jeskyně a pokoušet se meditovat. Nepovažuji to za nejvyšší duchovnost, i když nepopírám, že i stažení se do ústraní na přechodnou dobu má svůj význam. Podobné metody mohou pomoci v upevnění sebekázně, ale já kladu daleko větší důraz na aktivní duchovní život. V této kapitole vysvětluje guru žákovi rozdílné metody, nápomocné na cestě k duchovní seberealizaci. Přečtěme si nejprve předchozí verše, abychom všemu lépe porozuměli. 4
Bhagavadgíta, kapitola 12, verš 8: Proto upni svou mysl na Mne a upevni svůj intelekt výhradně ve Mně. Pak budeš přebývat ve Mně samotném. O tom není pochyb. První metoda, kterou Pán Krišna Ardžunovi předává, je: Mysli jen na Mne, a tak spočineš ve Mně. Ve Mně znamená v Bohu. Krišna byl zároveň svrchovaným Bohem i Ardžunovým učitelem. V následujícím verši Pán říká: Bhagavadgíta, kapitola 12, verš 9: Pokud nedokážeš trvale upínat svou mysl na Mne, pak se Mě snaž hledat prostřednictvím pravidelné praxe jógy. Guru je plný nekonečného slitování a pochopení pro svého žáka: Když nejsi schopen následovat toto pravidlo, věnuj se jiné metodě Ó, to ti taky nejde, nevadí. Zkus se zaměřit na tuto věc Ukazuje se, že tento způsob je pro tebe také příliš náročný, tak ti nabízím ještě jinou cestu Prostě chci, aby ses vzchopil a překonal své slabosti! Guru je vždycky plný lásky a soucitu. Pán tedy nejprve nabídl Ardžunovi, aby se Mu plně odevzdal a předal Mu svou mysl. Když si ale žák stěžoval, že to nedokáže, protože je jeho mysl pro tento cíl příliš roztěkaná, ukázal mu Krišna jinou cestu praktikování jógy. Touto cestou se nyní nebudu podrobněji zabývat, protože to je veliké téma samo o sobě. Pán ale shledal, že se hledajícímu nedaří ani v praktikování jógy, a tak mu nabídl další možnost: Bhagavadgíta, kapitola 12, verš 10: Když nestačíš ani na provádění takovéto praxe, zabývej se prací pro Mne. Dosáhneš dokonalosti (v podobě Mé realizace) pouhým prováděním činností v Mém zájmu. Ukazuje se ale, že žák je téměř úplně neschopný. Slůvko téměř je důležité, protože v každém, kdo se rozhodne pro duchovní cestu, nějaká kvalita být musí. Bhagavadgíta, kapitola 12, verš 11: Pokud hledáš východisko k józe Mé realizace a nejsi schopen dělat ani toto, pak se spolu s kontrolou své mysli, intelektu atd. vzdávej výsledků všech činností. Jaký je význam tohoto verše? Nezanechávej činnosti a práce, která ti řízením osudu přišla do cesty, ale přestaň toužit po jakýchkoli výsledcích toho, co děláš. Pracuj, aby ses uživil, ale peníze, které získáš, nepovažuj za své vlastní. Výdělek a výsledky předej Mně. Tím se myslí ostatním lidem a celé společnosti. Pracuj tímto způsobem a získáš Boha. 5
Všichni jsou zaměřeni na výsledky. Většina lidí stále kalkuluje, co za svou námahu získá: Když investuji tolik, kolik za to dostanu? Co za to získám? Co z toho budu mít já? Zaměření na vlastní zisk je ve společnosti obecně rozšířená tendence. Pán ale předkládá zcela jinou cestu: Investovali jste, a pokud něco získáte, nepovažujte svůj výdělek za výhradně vlastní majetek. Někdo by mohl na má slova zareagovat otázkou: Proč bych se měl namáhat, když mám výsledky předat? Nabádáte mě, abych od rána do večera pracoval, a svůj výdělek odevzdal Bohu. Proč? Chcete duchovní seberealizaci nebo ne? Usilujete o v nejvyšší možnou metu v celém vesmíru, a nabízíte za ni pár ušmudlaných bankovek. Odevzdání výsledků svých činností vás v každém případě vyjde velmi levně v porovnání s tím, co za to dostanete. Buďte trošku pokornější a následujte učení, které je vám předáváno. Bůh čeká nakonec na každého, kdo je k dispozici druhým a dělá to pro službu samotnou a z lásky. K duchovní seberealizaci dospěje ten, kdo si v duchu opakuje: Když mi dal Bůh peníze, dobré zdraví a dostatek energie, proč bych nemohl nějak přispět lidem okolo mě. Zcela na závěr dvanácté kapitoly je cesta vzdávání se výsledků činností popsána podrobněji. Někoho by mohlo napadnout, že je to možnost pro ty nejhorší, uvedená nakonec. Tato cesta je zařazena jako poslední ve smyslu toho nejlepšího. Bhagavadgíta, kapitola 12, verš 12: Vědění je lepší než praktikování (bez rozlišování), meditace na Boha je vyšší než vědění a vzdávání se výsledků činností je ještě vyšší než meditace, neboť ze vzdání se bezprostředně vyplývá mír. V uvedeném verši se věděním nemyslí konečná moudrost dosažená v osvícení. Pán mluví o teoretickém vědění vyčteném z knih. O schopnosti rozlišovat na správné a nesprávné jsem již hovořil mnohokrát. Z verše vyplývá, že služba druhým je nadřazená i meditaci. Začněte ve svém životě více myslet na druhé. Dávejte cokoliv, čeho se vám dostalo navíc. Pokud jste dostatečně fyzicky zdatní, využijte svoji sílu ve prospěch ostatních. Máte-li peněz víc, než potřebujete, věnujte je lidem v nouzi. Svoje vědomosti předávejte druhým Nestarejte se přitom, co za své skutky získáte. Tímto způsobem dospějete k Bohu. Nejvýše hodnocenou duchovní praxí je tedy vzdávání se výsledků svých činů. Pán také v závěru verše říká: neboť ze vzdání se bezprostředně vyplývá mír. Jakmile se odpoutáte od zaměřenosti na to, jak vše dopadne, získáte vnitřní mír. Pochopte, že mír, láska, štěstí a Bůh jsou jen 6
různá slova označující totéž. Bhagavadgíta to potvrzuje, když někde Pán uvádí jako konečný cíl Boha, jinde trvalý mír. Bože, očisti naši mysl, Dej, nechť toužíme sloužit světu a netoužíme po službě od druhých, S myšlenkou na Tebe nechť jsme schopni plnit dobře své povinnosti ve světě, Dej, nechť nalezneme útočiště u Tvých nohou. 7