REFERENČNÍ PROJEKT HLUBINNÉHO ÚLOŽIŠTĚ

Technická zpráva REFERENČNÍ PROJEKT HLUBINNÉHO ÚLOŽIŠTĚ C. Technologická část EGP Invest, spol. s r. o. Uh. Brod Listopad 1999 Správa úložišť radioaktivních odpadů

t Korektury textů Správa úložišť radioaktivních odpadů, 2006

Technická zpráva REFERENČNÍ PROJEKT HLUBINNÉHO ÚLOŽIŠTĚ C.1.1. Technická zpráva PS 01 EGP Invest, spol. s r. o. Uh. Brod Listopad 1999 Správa úložišť radioaktivních odpadů

Referenční projekt povrchových i podzemních systémů HÚ v hostitelském prostředí granitových hornin v dohodnuté skladbě úvodního projektu a hloubce projektové studie C.1.1 Technická zpráva PS 01 Objednatel Zhotovitel Řešitelé SÚRAO Praha EGP Invest, spol. s r. o. Uh. Brod Škoda JS s. r. o. Plzeň Zodpovědný pracovník řešitele Ing. Václav Vavřina

2

OBSAH 1 Úvod...6 2 Výchozí podklady...6 3 Seznam použitých zkratek...7 4 Účel zařízení...8 5 Dispoziční řešení...8 6 Základní parametry PS 01...9 7 Charakteristika podzemní části úložiště určené pro ukládání VJP...10 7.1 Celkové řešení...10 7.1.1 Popis referenčního řešení ukládání VJP...10 7.1.2 Volba velikosti rozteče mezi ukládacími místy...10 7.1.3 Další možná řešení...13 7.2 Řešení ukládacího místa pro ÚOS s VJP...14 7.2.1 Ukládací místo pro PK VVER 440...14 7.2.2 Ukládací místo pro PK VVER 1000...15 7.3 Popis technologie PS 01 v podzemní části HÚ...16 7.3.1 Popis transportních a technologických operací...16 7.3.2 Popis zařízení...17 8 Charakteristika provozů pro přípravu VJP v nadzemní části úložiště...23 8.1 Technické řešení...23 8.2 Popis transportních a technologických operací...24 8.2.1 Příjem a skladování VJP...24 8.2.2 Příjem a příprava prázdných ÚOS...25 8.2.3 Plnění ÚOS a jejich příprava k uložení...26 8.2.4 Opatření zajišťující správnost uložení VJP...28 8.3 Popis zařízení...29 8.3.1 Zařízení horké komory...29 8.3.2 Zařízení boxů...30 8.3.3 Transportní vozíky...30 8.4 Popis projektovaných poruch a jejich řešení...30 8.4.1 Porucha manipulátoru s prac. tyčí v mezipoloze...30 8.4.2 Porucha manipulátoru v mezipoloze...30 8.4.3 Porucha pohonu překrytí skladu PK v horké komoře...31 8.4.4 Porucha některého z transportních vozíků s plným ÚOS...31 8.4.5 Porucha ukládacího zařízení...31 8.4.6 Porucha zařízení některého z boxů...31 8.5 Projektovaný kapacita nadzemních provozů PS01...31 3

9 Řízení technologických procesů...32 10 Potřeba hlavních surovin, materiálů, energií a paliv...33 10.1 Potřeba surovin a materiálů...33 10.2 Potřeba el. energie...34 10.3 Potřeba paliv...34 11 Odpadní látky...34 11.1 Radioaktivní odpady...34 11.2 Neradioaktivní odpady...35 12 Pracovní síly a směnnost...36 12.1 Pracovní síly...36 12.2 Směnnost...36 13 Povrchová ochrana...37 14 Údržba a opravy základních prostředků...37 15 Vazby na další provozní soubory a stavební část...37 Přílohy Stanovení rozteče úložných míst v hlubinném úložišti ev. č. Ae 9669/Dok vyhořelého jaderného paliva (obsahuje výsledky teplotechnických výpočtů) 4

Seznam výkresů Číslo Název výkresu Archivní číslo Počet A4 001 ÚOS pro 7 PK VVER 440 EGPI - 441-3 - 990-001 2 002 UOS pro 3 PK VVER 1000 EGPI - 441-3 - 990-002 2 003 Ukládací místo pro 7 PK VVER 440 EGPI - 441-3 - 990-005 3 004 Ukládací místo pro 3 PK VVER 1000 EGPI - 441-3 - 990-006 3 005 Blokové schéma transport. operací s VJP v areálu HÚ EGPI - 441-3 - 990-007 4 006 Schéma operací - příjem TK s VJP EGPI - 441-3 - 990-008 4 007 Schéma operací - transport VJP do HK EGPI - 441-3 - 990-009 4 008 Schéma operací - uložení prázdných TK EGPI - 441-3 - 990-010 4 009 Schéma operací - přeložení VJP v HK EGPI - 441-3 - 990-011 3 010 Schéma operací - příprava prázdných UOS EGPI - 441-3 - 990-012 4 011 Schéma operací - příprava UOS k zavezení VJP EGPI - 441-3 - 990-013 3 012 Schéma operací - plnění a uzavření UOS EGPI - 441-3 - 990-014 3 013 Schéma operací - příprava plných UOS k uložení EGPI - 441-3 - 990-015 3 014 Schéma operací - uložení plných UOS v podzemí EGPI - 441-3 - 990-016 4 015 Dispozice ukládacího zařízení v ukládací chodbě EGPI - 441-3 - 990-021 2 016 Dispozice ukládacího zařízení v páteřní chodbě EGPI - 441-3 - 990-022 2 017 Dispozice pracovišť s VJP a UOS EGPI - 441-3 - 990-075 3 018 Dispozice pracovišť s VJP a UOS EGPI - 441-3 - 990-076 3 5

1 Úvod Provozní soubor 01 řeší příjem, skladování, přípravu a ukládání VJP. Při zpracovávání referenčního návrhu zařízení a technologických postupů se vycházelo především z poznatků získaných z předcházejících výzkumných prací a studií. Řešení PS 01 přímo navazuje na poslední studie HÚ uvedené v kapitole č. 2. této zprávy, vychází z jejich závěrů a doporučení. 2 Výchozí podklady 2.1. Podklady vypracované SÚRAO pro vstupní konzultaci dne 14.9.1998 2.2. Zápisy a podklady z kontrolních dnů konaných ve dnech 29.10.1998 17.12.1998 2.3. Zápisy a podklady z pracovních konzultací konaných ve dnech 19.1.1999 22.2.1999 2.4. Variantní studie technického řešení povrchových i podzemních částí úložného systému označení zprávy PAE 95-01 2.5. Studie proveditelnosti navržených variant HÚ z hlediska technického, časového a ekonomického označení zprávy PAE 95-02 2.6. Dopracování variantního řešení podzemních prostorů určených pro ukládání vyhořelého paliva a VAO označení zprávy PAE 97-01 2.7. Dopracování koncepčního řešení provozního areálu hlubinného úložiště označení zprávy PAE 97-02 2.8. Výběr varianty pro návrh koncepčního řešení hlubinného úložiště označení zprávy PAE 97-03 6

3 Seznam použitých zkratek ČBÚ ČÚBP HÚ PK SÚJB ÚOS VJP Český báňský úřad Český úřad bezpečnosti práce Hlubinné úložiště Palivová kazeta Státní úřad pro jadernou bezpečnost Úložný obalový soubor Vyhořelé jaderné palivo 7

4 Účel zařízení Zařízení PS01 zabezpečuje všechny transportní a technologické operace spojené s příjmem, skladováním a uložením VJP v HÚ. Zařízení PS se využívá při následujících operacích příjem TK s VJP do HÚ, vyložení VJP z TK, transport prázdného TK do meziskladu, přechodné skladování VJP ve skladu umístěném v horké komoře, příjem prázdných ÚOS, jejich kontrola a skladování, zavážení PK do ÚOS, uzavření ÚOS a provedení zkoušek těsnosti, provedení ochranného nástřiku na povrchu ÚOS před uložením, transport ÚOS mezi jednotlivými pracovišti a transport plného ÚOS v podzemí, definitivní uložení ÚOS s VJP na připravené ukládací místo v podzemí. 5 Dispoziční řešení Úložné prostory pro VJP jsou umístěné v podzemní části HÚ v hloubce 500m. Jsou tvořené tzv. ukládacími chodbami, které jsou propojené páteřními chodbami. Bližší popis a profily chodeb jsou uvedené v PS 24. Všechny operace spojené s příjmem, skladováním a přípravou VJP se provádějí v nadzemním objektu č.41. Všechny prostory určené pro zařízení PS01 se nacházejí v kontrolované zóně. Objekt č.41 je napojen silniční komunikaci a na železniční vlečku, která je zavedena až do haly příjmu. 8

6 Základní parametry PS 01 6.1. Umístění a) Úložné prostory pro VJP jednoúrovňový komplex v granitovém masívu v hloubce 500 m b) Zařízení pro příjem, skladování a přípravu VJP v kontrolované zóně v st. obj. č.41 6.2. Způsob ukládání VJP nedemontované VJP v úložných obalových souborech uložených ve svislých vrtech 6.3. Údaje o ukládaném palivu a) předpokládaný stupeň vyhoření VVER 440-45 000 MWd/tU b) předpokládaná doba skladování PK 65 roků (doba od vyjmutí z reaktoru) VVER 1000-48 000 MWd/tU 6.4. Hodnocení podkritičnosti uvažovat tzv. burn up credit K ef 0,95 6.5. Předpokládaný počet uložených PK (uvažován provoz 40 let a 4 letá kampaň) 16 167 PK VVER 440 + 3 602 PK VVER 1000 6.6. Počet PK uložených v jednom vrtu 7 PK VVER 440 nebo 3 PK VVER 1000 6.7. Počet ukládacích míst (vrtů) 3 511 ( 2 310 pro PK VVER 440 +1 201 pro PK VVER 1000) 6.8. Rozteč mezi ukládacími místy v ukládací chodbě 6.9. Rozteč mezi ukládacími chodbami 25 m 5 m - pro oba typy paliva (VJP s krátkou dobou skladování - viz kap. č. 7.1.) 6.10 Způsob utěsnění vrtů pro VJP prefabrikovaný + foukaný bentonit 6.11 Teplota na povrchu ÚOS 100 C 9

7 Charakteristika podzemní části úložiště určené pro ukládání VJP 7.1 Celkové řešení Způsob uložení VJP přijatý jako referenční řešení pro tento projekt vychází z prací předchozích etap Programu vývoje HÚ, navazuje na jejich výsledky, hodnocení a doporučení. Tato práce čerpá z poznatků a zkušeností získaných v předchozích letech. Opírá se především o studie z posledních let PAE 95-01, 02 a PAE 97-01 3, v nichž jsou rozpracované možné směry vývoje ukládání VJP a VRAO v ČR. 7.1.1 Popis referenčního řešení ukládání VJP Byla zvolena varianta uložení nedemontovaného VJP ve svislých vrtech. PK jsou hermeticky uzavřené v ocelovém pouzdře tzv. úložném obalovém souboru (ÚOS), který tvoří první z tzv. inženýrských bariér proti unikání radioaktivních materiálů do životního prostředí. ÚOS je vložen do vrtu a obložen těsnicím materiálem, který tvoří další barieru. Bližší popis viz kap. č.7.2. Uložení ve svislých studních umožňuje snadnější technologické operace při ukládání ÚOS a poměrně jednoduchou ochranu obsluhy proti ozáření. Nevýhodou jsou nákladnější důlní práce - větší objemy vyrubaného materiálu. Ukládáním nedemontovaného VJP se operace s PK v horké komoře omezily na minimum. Tím se podstatně snížily nároky na technologické vybavení a na rozměry horké komory. Jednoduchost operací uvnitř horké komory snižuje také pravděpodobnost poruch a závad na strojním zařízení při manipulaci s palivem. Nevýhodou je větší délka ÚOS a tím potřeba větších profilů ukládacích chodeb. Tato nevýhoda by se ovšem téměř neprojevila při horizontálním ukládání, kdy délka ÚOS nemá vliv na profil chodby. Ukládací prostor pro VJP bude umístěn v granitovém masívu v hloubce 500 m a je řešený jako jednoúrovňový komplex. Bude tvořen rovnoběžnými páteřními chodbami z nichž budou vycházet kolmo tzv. ukládací chodby. V ukládacích chodbách budou provedené svislé vrty, do nichž budou uložené ÚOS s VJP. Vrty budou umístěné pouze v jedné řadě a v každém z nich bude uložený pouze jeden ÚOS s VJP. ÚOS budou ve vrtech utěsněná bentonitem a betonovými zátkami. Rozteč mezi jednotlivými vrty je 5 m pro VJP VVER 440 i VVER 1000. Profily chodeb a bližší popis podzemního areálu jsou uvedené v části řešící podzemní areál HÚ. 7.1.2 Volba velikosti rozteče mezi ukládacími místy Rozteče mezi ukládacími místy jsou závislé především na schopnosti okolního prostředí odvádět vydělované teplo a na geotechnických podmínkách daných vlastnostmi hostitelské horniny a použitou technologií pro zhotovení důlního díla. 10

Aby bylo možné posoudit, jak budou probíhat tepelné procesy uvnitř úložiště, kdy dojde k rovnovážnému stavu a jaké bude rozložení teplot uvnitř úložiště po dosažení tohoto stavu byl vypracován teplotechnický model řešení úložného prostoru. Závěry, výsledky a doporučení vyplývající z uvedených teplotechnickývh výpočtů jsou obsažené v příloze č.1. V této příloze jsou obsažené grafy, které zobrazují následující závislosti a) změna výkonu PK v závislosti na době od vyjmutí PK z reaktoru b) změna max. sumárního tepelného výkonu PK v závislosti na době od vyjmutí PK z reaktoru c) průběh teploty v úrovni HÚ v okamžiku vkládání posledních PK v závislosti na době od vyjmutí PK z reaktoru d) změna rozteče ukládacích míst ve čtvercové mříži v závislosti na době od vyjmutí PK z reaktoru 7.1.2.1. Vliv délky skladování VJP v meziskladech na rozměry podzemní části HÚ S dobou skladování VJP se snižuje jeho zbytkový tepelný výkon,. Právě toto množství tepla, které se bude muset potom v HÚ odvádět horninovým masívem má zásadní vliv na počet PK, které se budou moci ukládat v jednom ÚOS a velikost roztečí mezi jednotlivými ukládacími místy V příloze č.1 je uveden graf závislosti rozteče ukládacích míst na době skladování VJP při zachování teploty na rozhraní ÚOS a bentonitu 100 C. Z tohoto grafu je patrné jaký vliv má doba skladování VJP v meziskladech na velikost roztečí mezi ÚOS a tím na velikost podzemní části HÚ. Citlivost změny rozteče ukládacích míst na době skladování byla prověřena na úrovni doby skladování 60 let. Při změně doby skladování o -5 roků dochází ke změně rozteče ukládacích míst - pro ÚOS se 7 PK VVER 440... o +9,0 % - pro ÚOS se 3 PK VVER 1000... o +10,2 % Při změně doby skladování o +5 roků dochází ke změně rozteče ukládacích míst - pro ÚOS se 7 PK VVER 440... o -7,6 % - pro ÚOS se 3 PK VVER 1000... o -6,6 % 7.1.2.2. Rozteč vrtů pro ÚOS se 7 PK VVER 440 Za limitní hodnotu pro stanovení velikosti rozteče byla vzata teplota na rozhraní povrchu ÚOS a bentonitu, která nesmí přestoupit hodnotu 100 C. a) JE Dukovany - předpokládaný provoz 4. bloku do r. 2 017 11

Z grafu je patrné, že pro PK s předpokládanou dobou skladování 65 roků je z hlediska teplotechnického vyhovující rozteč již od hodnoty 3 m. Z hlediska geotechnického byla ovšem zvolená rozteč 5 m. S touto roztečí lze ukládat plné ÚOS s palivem jehož doba skladování bude 44 roků a výše. V případě ukončení provozu v r. 2 095 tato rozteč vyhovuje pro všechny ukládané PK. b) JE Dukovany - prodloužený provoz do r. 2 027 (1. blok) Za předpokladu ukončení provozu HÚ v roce 2 095 lze i u posledních PK ukládaných do HÚ dodržet předpokládanou dobu skladování 65 roků a rozteč 5 m je vyhovující i pro tento případ. c) Nový zdroj - předpokládaný provoz v letech 2 015 2 045 Při zachování termínu ukončení provozu HÚ v roce 2 095 by se poslední PK skladovaly 50 roků. Rozteč 5m je vyhovující i pro VJP z tohoto zdroje. d) Nový zdroj - prodloužený provoz do roku 2 055 V případě ukončení provozu HÚ v roce 2 095 by se poslední PK skladovaly jenom 40 roků. ÚOS s těmito PK by se musely ukládat s roztečí větší než 5 m. Z příslušného grafu uvedeného v příloze č.1 je zřejmé, že tato rozteč by byla menší než 7,5 m. Uvedená hodnota je jen orientační, neboť křivka pro ÚOS 440 je zpracovaná pro práškový bentonit, který má menší tepelnou vodivost než použité lisované tvárnice. V případě, že by provoz nového zdroje byl ukončen později, musela by se rozteč odpovídajícím způsobem zvětšovat. 7.1.2.3. Rozteč vrtů pro ÚOS se 3 PK VVER 1000 a) JE Temelín - předpokládaný provoz 1. bloku v letech 2 000 2 030 předpokládaný provoz 2. bloku v letech 2 002 2 032 Pro PK s předpokládanou dobou skladování 65 roků je z hlediska teplotechnického vyhovující rozteč již od hodnoty 4 m. Obdobně jako u VVER 440 byla z důvodů geotechnických zvolená rozteč 5 m. S touto roztečí lze ukládat plné ÚOS s palivem jehož doba skladování bude cca 53 roků a výše. V případě ukončení provozu HÚ v r. 2 095 tato rozteč vyhovuje pro všechny ukládané PK. b) JE Temelín - prodloužený provoz do r. 2 040-1. blok prodloužený provoz do r. 2 042-2. blok Za předpokladu ukončení provozu HÚ v roce 2 095 bude u posledních PK ukládaných do HÚ doba skladování jenom 51 roků. Pro ÚOS s těmito PK by se musela rozteč zvětšit na cca 5,5 m. 12

c) Nový zdroj - předpokládaný provoz v letech 2 015 2 045 Při zachování termínu ukončení provozu HÚ v roce 2 095 by se poslední PK skladovaly 50 roků. ÚOS s těmito PK by se musely ukládat s roztečí cca 5,5 m. d) Nový zdroj - prodloužený provoz do roku 2 055 V případě ukončení provozu HÚ v roce 2 095 by se poslední PK skladovaly jenom 40 roků. ÚOS s těmito PK by se musely ukládat s roztečí cca 9 m. V případě, že by provoz nového zdroje byl ukončen později, musely by se PK z tohoto období ukládat již jen v ÚOS pro 1 PK s roztečí 5 m. Velikost rozteče 5 m je opět volena z geotechnického hlediska. Pro dostatečný odvod tepla by stačila rozteč menší. 7.1.3 Další možná řešení a) Ukládání demontovaného VJP ve svislých vrtech Výhody menší profil ukládacích chodeb a menší hloubka vrtů než při ukládání nedemontovaného paliva, snadná manipulace při ukládání, snadné provedení stínění při ukládání. Nevýhody složité operace uvnitř horké komory, složitější zařízení uvnitř horké komory a úměrně vyšší poruchovost, větší rozměry horké komory, produkce dalších RAO nutnost dalších manipulací s nimi (odřezané hlavice, patice a ochranná trubka PK). b) Ukládání VJP v horizontální poloze Výhody menší rozsah důlních prací, menší profil ukládacích chodeb protože ÚOS se dopravují i ukládají v horizontální poloze, odpadá provádění vrtů protože ÚOS se ukládají přímo v ukládacích chodbách. Nevýhody vyšší technologická náročnost při ukládání, 13

větší délka ukládacích chodeb. c) Ukládání více ÚOS v jednom vrtu nad sebou Výhody menší rozměry ÚOS a z toho vyplývající snadnější manipulace s nimi Nevýhody větší objem vyrubané horniny - vrty budou delší a jejich počet ani rozteč se nezmenší, neboť počet PK uložených v jednom vrtu je limitován množstvím vyvinutého tepla a podkritičností uloženého VJP. Uložením dvou ÚOS s polovičním množstvím PK v jednom vrtu nad sebou místo jednoho většího ÚOS s dvojnásobným množstvím PK se rozložení teplot v okolním prostředí nezlepší a ukládací kapacita vrtu se nezvětší. d) Ukládání ÚOS do vrtů umístěných v kavernách Zhodnocení vhodnosti či nevhodnosti tohoto řešení je nutné provést především z hlediska báňského. Z hladiska technologického platí stejné zásady jako pro ukládání do vrtů v chodbách. Závěr Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že je vhodné se v dalších etapách vývoje HÚ zabývat také rozpracováním varianty horizontálního ukládání VJP v chodbách. I přesto, že celková potřebná délka ukládacích chodeb je větší, došlo by při použití této varianty k značné úspoře důlních prací. Úspora se projeví i při opětném zaplňování podzemních prostor. Z hlediska technologie bude třeba vyřešit způsob ukládání ÚOS a vyplňování volného prostoru tak, aby byly zajištěny stabilita uložení ÚOS a odstínění obsluhy. 7.2 Řešení ukládacího místa pro ÚOS s VJP ÚOS jsou uložené ve svislých vrtech. Volný prostor mezi ÚOS a stěnou vrtu je vyplněn těsnicím materiálem. Hledání vhodných těsnicích materiálů, jejich zpracování a tloušťce vrstvy jsou předmětem probíhajících výzkumů. Pro tento projekt byl podle současného stavu poznání zvolen jako těsnicí materiál bentonit ve formě lisovaných prefabrikátů. Minimální tloušťka těsnicí vrstvy byla stanovená 300 mm. S ohledem na důlní technologii byl pro oba typy ÚOS zvolen stejný vrtu 1320 mm. 7.2.1 Ukládací místo pro PK VVER 440 a) Určení počtu PK uložených v jednom ukládacím místě Kriteria pro volbu počtu PK max. teplota na vnějším povrchu ÚOS (rozhraní ÚOS-bentonit), 14

zachování podkritičnosti, ekonomické hledisko - co nejvíce PK uložených v 1 vrtu, proveditelnost ÚOS (náročnost výroby), stáří, stupeň vyhoření a obohacení PK dle kap. č.6. Z hlediska konstrukce ÚOS bylo zvoleno uložení 7 PK v jednom ÚOS. Popis konstrukce ÚOS viz kap. č. 7.3.2. Z hlediska podkritičnosti je možné v navrženém referenčním ÚOS umístit 7 PK s parametry definovanými v kap. č.6 a s vyhořením nad cca 15 000 MWd/tU. Uvedená hodnota vyhoření je orientační (výpočty 2D programem WIM7b bez verifikace). Podrobnější výpočty se předpokládají v budoucnu pro zvolený typ ÚOS. V případě nutnosti uložit PK s nižším vyhořením se do ÚOS vloží pouze 6 nebo 4 PK (v závislosti na stupni vyhoření, neboť reaktivita paliva s vyhořením klesá). Při počtu PK 6 nebo 4 jsou ÚOS symetricky obsazené a vyvážené. Pro čerstvé palivo jsou bezpečně podkritické max. 4 PK. b) Popis ukládacího místa Návrh ukládacího místa je uveden na výkrese č. EGPI-441-3-990-005. VJP je uložené v tzv. úložném obalovém souboru, který je zobrazený na v.č. EGPI-441-3-990-001 a je popsaný v kap.č.7.3. Tento ÚOS hermeticky odděluje VJP od okolního prostředí a zamezuje úniku radioaktivních látek do okolní horniny. Dále chrání VJP před účinky okolního materiálu a před mechanickým zatížením způsobeným tlakem okolní horniny a rozpínavostí bentonitu. ÚOS s VJP je uložené svisle ve vrtu o rozměrech 1320 x 4770 mm. Volný prostor mezi stěnou vrtu a pouzdrem je utěsněn lisovanými prefabrikáty z bentonitu. Rovněž na dně vrtu je pouzdro odděleno 300 mm silnou bentonitovou vrstvou z prefabrikátů. Zaplněný vrt je uzavřen 300 mm silnou vrstvou bentonitu zafoukávaného pod tlakem a 500 mm silnou zátkou z betonu. 7.2.2 Ukládací místo pro PK VVER 1000 a) Určení počtu PK uložených v jednom ukládacím místě Kriteria pro volbu počtu PK max. teplota na vnějším povrchu ÚOS (rozhraní ÚOS-bentonit) - 100 C, zachování podkritičnosti, ekonomické hledisko - co nejvíce PK uložených v 1 vrtu, proveditelnost ÚOS (náročnost výroby), stáří, stupeň vyhoření a obohacení PK dle kap. č.6. 15

Z hlediska konstrukce a proveditelnosti ÚOS bylo zvoleno uložení 3 PK v jednom ÚOS. Popis konstrukce ÚOS viz kap. č. 7.3.2. Z hlediska podkritičnosti je možné v navrženém referenčním ÚOS umístit 3 PK s parametry definovanými v kap. č.6 a s vyhořením nad cca 8 000 MWd/tU. Uvedená hodnota vyhoření je orientační (výpočty 2D programem WIM7b bez verifikace). Podrobnější výpočty se předpokládají v budoucnu pro zvolený typ ÚOS. Pro případy nutnosti uložit PK s nižším vyhořením je vhodné zhotovit ÚOS pro 1 PK. ÚOS pro 3PK zaplněný pouze jednou nebo dvěma PK by byl nevyvážený, což by způsobovalo komplikace při transportních a technologických operacích. Rovněž výroba ÚOS pro 1 PK bude lacinější než pro 3PK. ÚOS pro 1 PK je podkritický i pro čerstvé palivo. b) Popis ukládacího místa Návrh ukládacího místa je uveden na výkrese č. EGPI-441-3-990-006. VJP je uložené v ÚOS, který je zobrazený na v.č. EGPI-441-3-990-002 a je popsaný v kap.č.7.3.2. Tento ÚOS hermeticky odděluje VJP od okolního prostředí a zamezuje úniku radioaktivních látek do okolní horniny. Dále chrání VJP před účinky okolního materiálu a před mechanickým zatížením způsobeným tlakem okolní horniny a rozpínavostí bentonitu. Pouzdro s VP je uložené svisle ve vrtu o rozměrech 1320 x 6150 mm. Volný prostor mezi stěnou vrtu a pouzdrem je utěsněn lisovanými prefabrikáty z bentonitu. Tloušťka bentonitové vrstvy je 300 mm. Rovněž na dně vrtu je pouzdro odděleno 300 mm silnou bentonitovou vrstvou z prefabrikátů. Zaplněný vrt je uzavřen 300 mm silnou vrstvou bentonitu zafoukávaného pod tlakem a 500 mm silnou zátkou z betonu. 7.3 Popis technologie PS 01 v podzemní části HÚ 7.3.1 Popis transportních a technologických operací Transportní a technologické operace prováděné v podzemí jsou znázorněné na schématu operací č.v. EGPI-441-3-990-016. Ukládání VJP se zahájí do připravené ukládací chodby s ukládacími místy. Chodba je dokončená, je zhotovená podlaha, jsou instalované koleje, el. rozvod, vzduchotechnika, osvětlení, komunikační a signalizační zařízení. Vrty jsou vysušené, dno a stěny jsou obložené bentonitovými prefabrikáty. V chodbě operuje ukládací zařízení, které pojíždí po kolejích nad ukládacími místy. Jeho napájení je zajištěné z el. rozvodu. Plný ÚOS se do podzemí dopravuje ve vodorovné poloze na samohybném vozíku pro transport ÚOS do podzemí. Transport ve vodorovné poloze umožňuje provedení nižších profilů páteřních chodeb, což představuje výraznou úsporu důlních prací. Nevýhodou je větší složitost zařízení pro transport a ukládání. Během transportu je ÚOS uložen ve stínícím válci, který zajišťuje, že příkon efektivní dávky v blízkosti vozíku bude pod 10 mrem/hod. Vozík s ÚOS se do podzemí spouští těžním strojem, který je součástí PS 24. 16

V podzemí se vozík pohybuje po kolejích. Pohon pojezdu vozíku je elektrický, napájený akumulátorovými bateriemi. Samohybný vozík doveze ÚOS až k ukládacímu místu v ukládací chodbě a přistykuje se k ukládacímu zařízení. Potom se vozík připojí kabelem k zásuvce el. rozvodu, z kterého jsou napájené pohony šoupátek a hnaných kladek. Pomocí hnaných kladech se přesune ÚOS ze stínícího válce na vozíku do stínícího válce na ukládacím zařízení kde se spojí se záchytem spouštěcího zařízení. Po uzavření šoupátek na stínících válcích se samohybný vozík odpojí od ukládacího zařízení a odjede zpět k šachtě pro spouštění do podzemí. Ukládací zařízení se navede na souřadnice osy ukládacího místa a zajistí se v této poloze. Do ukládacího vrtu se spustí přídavné stínění proti šikmému průstřelu, které je součástí ukládacího zařízení. Potom se stínící válec s ÚOS překlopí do svislé polohy a přistykuje se k přídavnému stínění. Měřením síly v laně se ověří správnost spojení záchytu s ÚOS a že ÚOS je skutečně neseno lanem. Potom se otevře šoupátko a ÚOS zavěšený na laně se spustí do vrtu. Po odlehčení lana se záchyt odpojí a vtáhne zpět do výchozí polohy. Přídavné stínění se odpojí od stínícího válce a st. válec se překlopí do vodorovné polohy. Potom se přídavné stínění zvedne a vrt se uzavře stínícím krytem. Stínící kryt je opatřen vrstvou neutronového stínění BISCO tl. 70 mm a slouží pro zachycení neutronového záření, které víko ÚOS ještě propouští. Když jsou všechna úložná místa zaplněná, odjede ukládací zařízení na další pracoviště a do ukládací chodby se umístí manipulační stroj, který pojíždí po kolejové dráze a používá se k uzavírání vrtů. Nejprve vyjme z vrtu stínící víko, potom se horní část vrtu nad ÚOS vyplní bentonitem. Způsob provedení vyplyne z probíhajících výzkumných prací. V tomto projektu se uvažuje zafoukání práškového bentonitu a následné slisování. Na závěr se vrty uzavřou betonovými zátkami. Do evidence se doplní údaje o místu, průběhu a způsobu uložení. V období před uzavřením HÚ se průběžně provádí záznamy o průběhu a podmínkách uložení. 7.3.2 Popis zařízení Popis jednotlivých zařízení, jejich parametry a požadavky na ně jsou uvedené v seznamu strojů a zařízení. Požadavky na konstrukci ukládacího zařízení a vozíku pro transport budou upřesňované, měněné a doplňované na základě výsledků vývoje ÚOS. Základním a nejdůležitějším technologickým zařízením podzemní části HÚ je úložný obalový soubor pro VJP. 7.3.2.1. Výběr technického řešení ÚOS ÚOS jsou v podstatě hermetická pouzdra, která budou zatížená vnějším přetlakem, zvýšenou teplotou a radiačním zářením. Při tomto zatížení musí být zajištěna dlouhodobá korozní odolnost tělesa ÚOS v okolním prostředí (vlhký bentonit). Technické řešení je možné mnoha způsoby a jeho vývoj v současné době probíhá ve světě různými směry. Řešení přicházející do úvahy jsou např. silnostěnná ocelová 17

pouzdra, pouzdra zhotovená z barevných kovů a jejich slitin, ocelová pouzdra s antikorozní ochranou povrchu, která se může provádět mnoha způsoby. Konečný výběr variant řešení ÚOS, které budou dále rozvíjené, bude možné provést až na základě výsledků získaných z výzkumných a vývojových prací a analýz uvedených v kapitole č.10.1. této zprávy. Pro účely tohoto projektu bylo jako referenční řešení ÚOS zvolené provedení dvouplášťového ocelového obalu s antikorozním ochranným pláštěm. Tento ochranný plášť chrání vlastní pouzdro před dlouhodobými vlivy agresívního prostředí v HÚ. Je důležitý především v období krátce po uložení, kdy je větší intenzita napadání povrchu ÚOS vlivem přítomnosti okysličené atmosféry, vyšší radiace, teploty a nestability podmínek. To by mohlo umožnit provedení vnějšího tělesa pouzdra z uhlíkové oceli bez enormních přídavků na korozi. Toto provedení má díky ochrannému plášti menší spotřebu materiálu, minimální spotřebu barevných kovů a jejich slitin. Uvedené referenční řešení předpokládá výrobu z válcovaných trub, které jsou lacinější než např. spec. výkovky. Pro zhotovení antikorozního ochranného pláště byla zvolená metoda vysokotlakého supersonického nástřiku (HP/HVOF - High pressure / high velocity oxygen flame), který umožňuje provedení povlaků na bázi kovů, kovokeramických materiálů a neoxidické keramiky. Pro referenční provedení byl zvolen kovový materiál NiCr 80/20. Je to slitina s 80% niklu a 20% chromu, která vytváří povlak s velmi nízkým obsahem oxidů a vysokou pevností spojení se substrátem. Výše uvedené informace o zhotovení a vlastnostech použitého žárového nástřiku jsou převzaté z výzkumné zprávy ev.č. VYZ 0283/99 nazvané Posouzení stálosti úložného obalového souboru pro vyhořelé jaderné palivo - autor Ing. Beran, Škoda výzkum s.r.o. Tato zpráva se zabývá významem ochranného povlaku, technologií výroby povlaků, návrhem materiálu a charakterem korozního napadení těchto materiálů. Návrhy vycházejí ze současných zkušeností s materiály a technologiemi. Pro další vývoj konstrukce pouzder bude nutné hledat nové vhodnější materiály a technologie, provést ověřovací zkoušky a výpočty, které jsou blíže specifikované v kapitole č.10.1. této zprávy. Rovněž konečná volba materiálu a provedení ochranného povlaku může být provedena na základě výsledků dlouhodobého experimentálního programu. Na úspěšnosti vývoje povrchové ochrany závisí především volba technologie výroby ÚOS. Bude-li muset být provedená velká tloušťka stěny pouzdra, bude se muset rozvinout příslušná technologie výroby kováním nebo odléváním. 7.3.2.2. Popis referenčního provedení ÚOS a) ÚOS pro 7 PK VVER 440 Provedení pouzdra je uvedené na výkrese č. EGPI-441-3-990-001 18

Jedná se o dvouplášťový obal s antikorozní povrchovou ochranou, který se skládá z vnitřního pouzdra, vnějšího přebalu a ochranné antikorozní vrstvy na vnějším povrchu přebalu. Vnitřní pouzdro je provedené z nerez oceli. Plášť pouzdra je zkroužen z plechu tl 5 mm. K plášti je přivařené ploché dno. Uvnitř pouzdra je vestavba ze slitiny hliníku zhotovená ze 7 profilovaných trubek. Vestavba slouží k usnadnění plnění pouzdra tím, že určuje a fixuje polohu zavezených PK a zlepšuje navádění PK při jejich vkládání do pouzdra. Vestavba vytváří lůžka pro PK, zlepšuje přestup tepla a fixuje polohu kazety z hlediska natáčení v tolerancích nutných pro spolehlivou funkci záchytu.. Hodnocení pouzdra z hlediska podkritičnosti - viz bod 7.2.1 a. Pouzdro je uzavřeno víkem, které je hermeticky přivařeno k plášti. Víko je opatřené manipulačním záchytem. Uvnitř tohoto záchytu je umístěn ventil umožňující vyvakuování vnitřního prostoru pouzdra a jeho naplnění heliem. Plnění pouzdra heliem se provádí z důvodu těsnostní zkoušky zavařeného pouzdra. Před uložením je v pouzdře ponechán tlak He jen na úrovni atmosferického tlaku (0,1 MPa). He v pouzdře zajišťuje inertní atmosféru a zlepšuje přestup tepla alespoň v počátečním období, kdy je největší vývin tepla. Vnitřní pouzdro je zasunuté do vnějšího přebalu z uhlíkové oceli. Plášť přebalu tvoří trubka 650x54,5 mm zhotovená z oceli No 1.6338 (WB 36). K plášti jsou hermeticky přivařené silnostěnné dno a víko. Hermetičnost svarů se kontroluje heliovou zkouškou. Víko je opatřené manipulačním záchytem a ventilem umožňujícím vyvakuování vnitřního prostoru pouzdra a jeho naplnění heliem pro těsnostní zkoušku. Před uložením je prostor naplněn dusíkem o přetlaku 0,05 MPa, který zaručuje suché prostředí mezi přebalem a vnitřním pouzdrem a zabraňuje unikání He z vnitřního pouzdra. Po naplnění se utěsní prostor ventilu přivařením víčka. Povrch vnějšího přebalu je opatřen ochranným povlakem proti korozním vlivům okolního prostředí. Je navrženo řešení vytvoření ochranné vrstvy metodou žárového nástřiku NiCr 80/20. Toto navrhované řešení vychází ovšem ze současných zkušeností získaných v různých agresivních prostředích, nikoliv však v prostředí bentonitu. Vhodnost použití pro účely HÚ je nutné ověřit experimentálně. Základní parametry - počet uložených PK 7 - typ paliva VVER 440 - stav paliva celá PK (nerozebraná, nezkrácená) - mechanické zatížení vnější tlak 20 MPa - teplota okolního prostředí 100 C - min. teplota okolního prostředí - 40 C - rozměry 650 x 3670 mm - hmotnost 3 500 kg (bez paliva) 5 000 kg (s palivem) Požadavky na ÚOS vyplývající z legislativy a z provozu jsou uvedené v seznamu strojů a zařízení, kap. č.4. 19

Tepelný výkon ÚOS naplněného VJP Tepelný výkon plného ÚOS bude závislý na typu uložených PK na stupni vyhoření uložených PK - se stoupajícím stupněm vyhoření stoupá také zbytkový výkon uložených PK na době od vyjmutí uloženého VJP z reaktoru - se zvětšující se dobou od vyjmutí PK z reaktoru tepelný výkon klesá ( graf závislosti tepelného výkonu PK na době od vyjmutí z reaktoru je uveden v příloze č.1 této technické zprávy, ev.č. Ae 9669/Dok ) na stupni obohacení U 235 Při teplotechnických výpočtech tohoto referenčního projektu bylo uvažované VJP, jehož základní parametry jsou uvedené v kapitole č. 6 této zprávy. ÚOS naplněný tímto referenčním palivem bude mít tepelný výkon cca 525 W. Příkon efektivní dávky na povrchu ÚOS s VJP ÚOS pro 7 PK VVER 440 byl prověřen pro palivo s počátečním obohacením 3,6 % a limitním vyhořením 45 000 MWd/tU. Doba od vyjmutí z reaktoru byla vzatá konzervativně (z hlediska radiační situace) nejnižší ze zadaných předpokládaných, tj. 45 roků. Výpočet byl proveden jednorozměrným transportním programem ANISN v přiblížení S8, P7 v radiálním směru a S16, P7 v axiálním směru s knihovnou účinných průřezů BUGLE 96. Příkon efektivní dávky od γ zdrojů byl počítán programy ze souboru dříve standardizovaných programů SORGA. Pro radiální výpočet byly použity konzervativní hodnoty zdroje v maximu po výšce paliva. Pro axiální výpočet byl uvážen průběh zdroje. Největší příkon efektivní dávky byl zjištěn v radiálním směru, tj. na povrchu válcového pláště vnějšího přebalu, kde byly vypočtené následující hodnoty příkonu efektivní dávky. SLOŽKY NEZÁV γ NEUTRONY n, γ SUMA PŘÍKON EF. DÁVKY [mrem/hod] 364 000 1 242 2,2 365 000 Aby se snížil příkon efektivní dávky na povolený limit 10 mrem/hod, musí být ÚOS s VJP při transportních a technologických operacích stíněný dodatečným stíněním. Toto stínění je instalováno na příslušných pracovištích nebo transportních zařízeních. 20

Složení dodatečného stínění - v radiálním směru (směrem od zdroje) 13 cm ocel + 12,5 cm neutronové stínění BISCO + 7 cm ocel - v axiálním směru ze strany dna 12 cm ocel + 7 cm neutronové stínění BISCO + 6 cm ocel (BISCO blíže ke zdroji) - v axiálním směru ze strany víka 7 cm neutronové stínění BISCO + 6 cm ocel (BISCO blíže ke zdroji) Popis neutronového stínění BISCO BISCO je konstrukční stínící produkt s vysokým obsahem vodíku na bázi pryskyřice, určený pro použití u aplikací s mírně zvýšenými teplotami. Je pevný, stálý a odolává ohni. Poskytuje vynikající vlastnosti pro stínění neutronů. Vysoký obsah vodíku vytváří účinný štít pro stínění rychlých neutronů, které jsou zpomalovány na termální energie srážkami s vodíkovými atomy. Plnění BISCA bórem v množství až 2 hmot. % karbidu bóru zvyšuje stínící účinky k termálním neutronům. Mohou být přidávané i olovo, wolfram a jiné materiály s vysokou hustotou za účelem zvýšení stínících účinků proti γ - záření. b) ÚOS pro 3 PK VVER 1000 Provedení pouzdra je uvedené na výkrese č. EGPI-441-3-990-002 Jedná se o dvouplášťový obal s antikorozní povrchovou ochranou, který se skládá z vnitřního pouzdra, vnějšího přebalu a ochranné antikorozní vrstvy na vnějším povrchu přebalu. Konstrukce je obdobná jako pro ÚOS 440. Vnitřní pouzdro je provedené z nerez oceli. Plášť pouzdra je zkroužen z plechu tl 5 mm. K plášti je přivařené ploché dno. Uvnitř pouzdra je vestavba zhotovená ze 3 profilovaných trubek. Vestavba slouží k usnadnění plnění pouzdra tím, že určuje a fixuje polohu zavezených PK a zlepšuje navádění PK při jejich vkládání do pouzdra. Vestavba vytváří lůžka pro PK, zlepšuje přestup tepla a fixuje polohu kazety z hlediska natáčení v tolerancích nutných pro spolehlivou funkci záchytu.. Hodnocení pouzdra z hlediska podkritičnosti - viz bod 7.2.2 a. Pouzdro je uzavřeno víkem, které je hermeticky přivařeno k plášti. Víko je opatřené manipulačním záchytem. Uvnitř tohoto záchytu je umístěn ventil umožňující vyvakuování vnitřního prostoru pouzdra a jeho naplnění heliem. Plnění pouzdra heliem se provádí z důvodu těsnostní zkoušky zavařeného pouzdra. Před uložením je v pouzdře ponechán tlak He jen na úrovni atmosferického tlaku (0,1 MPa). He v pouzdře zajišťuje inertní atmosféru a zlepšuje přestup tepla alespoň v počátečním období, kdy je největší vývin tepla. 21

Vnitřní pouzdro je zasunuté do vnějšího přebalu z uhlíkové oceli. Plášť přebalu tvoří trubka 700x45 mm zhotovená z oceli No 1.6338 (WB 36). K plášti jsou hermeticky přivařené silnostěnné dno a víko. Hermetičnost svarů se kontroluje heliovou zkouškou. Víko je opatřené manipulačním záchytem a ventilem umožňujícím vyvakuování vnitřního prostoru pouzdra a jeho naplnění heliem pro těsnostní zkoušku. Před uložením je prostor naplněn dusíkem o přetlaku 0,05 MPa, který zaručuje suché prostředí mezi přebalem a vnitřním pouzdrem a zabraňuje unikání He z vnitřního pouzdra. Po naplnění se utěsní prostor ventilu přivařením víčka. Povrch vnějšího přebalu je opatřen ochranným povlakem proti korozním vlivům okolního prostředí. Provedení ochranné vrstvy je provedené stejně jako u ÚOS 440 tj. metodou žárového nástřiku NiCr 80/20. Základní parametry - počet uložených PK 3 - typ paliva VVER 1 000 - stav paliva celá PK (nerozebraná, nezkrácená) - mechanické zatížení vnější tlak 20 MPa - teplota okolního prostředí 100 C - min. teplota okolního prostředí - 40 C - rozměry 701 x 5 050 mm - hmotnost 5 430 kg (bez paliva) 7 770 kg (s palivem) Požadavky na ÚOS vyplývající z legislativy a z provozu jsou uvedené v seznamu strojů a zařízení, kap. č.4. Tepelný výkon ÚOS naplněného VJP Tepelný výkon plného ÚOS bude závislý na typu uložených PK na stupni vyhoření uložených PK - se stoupajícím stupněm vyhoření stoupá také zbytkový výkon uložených PK na době od vyjmutí uloženého VJP z reaktoru - se zvětšující se dobou od vyjmutí PK z reaktoru tepelný výkon klesá ( graf závislosti tepelného výkonu PK na době od vyjmutí z reaktoru je uveden v příloze č.1 této technické zprávy, ev.č. Ae 9669/Dok ) na stupni obohacení U 235 Při teplotechnických výpočtech tohoto referenčního projektu bylo uvažované VJP, jehož základní parametry jsou uvedené v kapitole č. 6.. ÚOS naplněný tímto referenčním palivem bude mít tepelný výkon cca 1065 W. 22

Příkon efektivní dávky na povrchu ÚOS s VJP Pro ÚOS se 3 PK VVER 1000 byly provedené pouze odborné odhady, na jejichž základě lze očekávat, že pro snížení příkonu efektivní dávky na povolený limit 10 mrem/hod, bude muset být ÚOS s VJP při transportních a technologických operacích stíněný dodatečným stíněním instalovaným na příslušných pracovištích nebo transportních zařízeních. Složení dodatečného stínění - v radiálním směru (směrem od zdroje) 16 cm ocel + 12,5 cm neutronové stínění BISCO + 7 cm ocel - v axiálním směru ze strany dna 14 cm ocel + 7 cm neutronové stínění BISCO + 6 cm ocel (BISCO blíže ke zdroji) - v axiálním směru ze strany víka 7 cm neutronové stínění BISCO + 6 cm ocel (BISCO blíže ke zdroji) Popis neutronového stínění BISCO je uveden v kapitole a) popisující ÚOS pro 7 PK VVER 440. 8 Charakteristika provozů pro přípravu VJP v nadzemní části úložiště 8.1 Technické řešení PS 01 řeší příjem, skladování, přípravu a ukládání VJP, proto je charakter technologických operací a zařízení tohoto PS závislý na přijaté koncepci ukládání a na použitém typu ÚOS. Např. varianty ukládání demontovaných PK vyžadují vybavení horké komory demontážní linkou (při zpracovávání 2 druhů paliva dvěma linkami), zpracování radioaktivního odpadu z demontáže a další manipulace sním. Z výběru typu ÚOS vyplývají odlišné technologické postupy a technologie přípravy ÚOS k uložení a různé požadavky na zařízení jako např. plnící a vibrační stendy, svařovací stendy, různé stendy pro zhotovení antikorozního pláště apod. Hmotnost a provedení ÚOS mají vliv také na volbu transportních a manipulačních prostředků a na zajištění stínění na jednotlivých pracovištích a během přepravy. Přijetím varianty ukládání nedemontovaného VJP za referenční řešení se snížil počet operací, které je nutné provádět v horké komoře na minimum. z toho vyplývají menší rozměry HK a menší pravděpodobnost poruchy zařízení v HK. Z konstrukce ÚOS vyplývá nutnost zajistit přivaření primárního i sekundárního víka ÚOS, provedení zkoušek těsnosti a provedení žárového nástřiku. Vzhledem k hladkému povrchu pláště ÚOS bez záchytů pro jeřáb byla zvolená doprava mezi jednotlivými pracovišti formou 23

vozíků. Během přepravy mezi pracovišti je ÚOS s VJP vždy opatřený doplňkovým stíněním. Popisy jednotlivých zařízení, jejich parametry a požadavky na ně jsou uvedené v seznamu strojů a zařízení. 8.2 Popis transportních a technologických operací Operace prováděné v rámci PS 01 lze rozdělit do následujících skupin a) Příjem a skladování VJP. b) Příjem a příprava prázdných ÚOS. c) Plnění ÚOS a jejich příprava k uložení. 8.2.1 Příjem a skladování VJP Schémata transportních a technologických operací spojených s příjmem a skladováním VJP jsou uvedené na výkresech č. EGPI 441-3-990-008 011. Všechny tyto operace se provádějí v kontrolované zóně v prostorách stavebního objektu č. 41. a) Příjem TK Vyhořelé jaderné palivo je do areálu HÚ přivezené po železnici v transportním kontejneru (TK) na speciálním vagónu (tzv. vagónkontejner). TK je na vagónu uložen ve vodorovné poloze mezi tlumiči nárazu, které ho chrání během jízdy. Vagón s TK se zaveze pomocí lokotraktoru do haly příjmu (č.m.133). Zde se provede demontáž tlumičů nárazů, vizuální kontrola a kontrola povrchové aktivity. Uvolněný kontejner se pomocí jeřábu 150/5 t vztyčí do svislé polohy. TK se vztyčuje otočením kolem dolních čepů TK. Vztyčený TK se jeřábem přenese ve svislé poloze na stanoviště plných TK a ustaví na podstavec pro TK. Jedná se o prostor v hale příjmu vyhrazený pro skladování plných TK, který je vybavený zábranou proti nepovolanému vstupu a je připojený na ventilaci a monitorovací systém. TK se zde ustaví na podstavec a připojí k monitorovacímu zařízení, kterým se sleduje teplota a tlak v TK. Transport TK v hale příjmu se provádí speciálním transportním závěsem pro TK, který je načepován na otočné kladnici jeřábu 150/5 t. V případě transportu jiných těžkých břemen se transportní závěs pro TK zamění za dvojhák 150 t. Tato záměna není složitá. b) Příjem VJP do horké komory V hale příjmu se plný TK skladuje až do doby, než se ve skladu PK v horké komoře uvolní potřebný prostor pro uložení celého obsahu TK. Potom se TK odpojí od monitorovacího zařízení a přeloží na samohybný el. vůz pro TK, který jezdí kyvadlově po kolejové dráze mezi halou příjmu (m.č.133) a místností příjmu TK (m.č.132). Jsou 2 typy samohybných vozů, jeden je pro TK 440 a druhý pro TK 1000. Jelikož TK 440 je 24

výrazně nižší než TK 1000, je vůz pro TK 440 doplněn o podstavec, který vyrovnává výškový rozdíl mezi nimi. Jinak je konstrukce obou vozů shodná a náhradní díly lze vzájemně zaměňovat. Výměna vozů na kolejové dráze se provádí pomocí pojízdné plošiny v hale příjmu. Vůz s TK se převeze na stanoviště pro demontáž sekundárního víka. Na tomto pracovišti se demontuje sekundární víko z TK a odloží na podstavec. Na primární víko TK se namontuje pomocný záchyt, který bude využíván při dalších manipulacích s prim. víkem v horké komoře. K transportním operacím se využívá jeřáb 16/5t instalovaný v místnosti č. 318, která leží nad místností č.132 a je s ní propojená. Obslužná plošina je opatřená sklopnými sekcemi. Jejich sklopením se vytvoří průjezdný koridor pro tr. vůz s TK, který se přesune na další pracoviště pod transportním otvorem do horké komory. Transportní otvor do horké komory je těsně uzavřený překrytím s pohonem, které plní zároveň funkci stínění. Tr. vůz s TK najede na souřadnice osy otvoru s přesností ± 3 mm a zajistí se jeho poloha. Hydraulickým zvedacím zařízením umístěným na voze se TK zvedá až do polohy, kdy se horní plochou opře o vlnovec s těsněním na rámu překrytí nebo na adaptéru. Vlnovec s těsněním zaručuje pružné a těsné přistykování TK k rámu překrytí. Aby bylo možné v HÚ přijímat různé typy TK, je rám překrytí vybaven vyměnitelnými adaptéry pro různé TK. Adaptéry jsou uložené v horké komoře a v případě potřeby se vkládají do rámu překrytí manipulátorem horké komory. Po přistykování TK k otvoru se překrytí otevře a nad otvor najede pojízdná plošina se stendy pro demontáž prim. víka. Dle typu TK se použije buď stend s řezací aparaturou nebo s utahovákem šroubů. Oba stendy pracují v automatickém režimu a jsou řízené dálkově. Když se prim. víko uvolní, plošina se stendy odjede stranou a manipulátorem se prim. víko sejme z TK a odloží na podstavec v horké komoře. Z otevřeného TK se postupně vyjímají PK a ukládají se do příslušné mříže ve skladu PK v horké komoře. Po ukončení překládky se sklad uzavře překrytím, které odděluje prostor skladu od horké komory a zajišťuje stínění skladovaných PK. Pomocí manipulátoru se opět usadí prim. víko na TK. Transportní otvor se uzavře překrytím a TK se spustí zpět do transportní polohy. Samohybný el. vůz převeze TK zpět na pracoviště v místnosti č.318, sejme se primární víko, TK se dekontaminuje a opět uzavře víky. Potom se TK převeze do haly příjmu, kde se přeloží na kolejový vůz pro TK. Lokotraktorem se kolejový vůz s TK převeze do meziskladu prázdných TK, kde se prázdný, dezaktivovaný TK uloží. 8.2.2 Příjem a příprava prázdných ÚOS Schémata transportních a technologických operací jsou uvedená na výkrese č. EGPI 441-3-990-012 Všechny operace spojené s příjmem a skladováním se provádějí v místnosti č.134 ve st. objektu č. 41. 25

Prázdné ÚOS se přivezou od výrobce buď po železnici na vagónu nebo po silnici na trajleru. Vagón s ÚOS se zaveze do zadní části haly příjmu č.133, kde na ní navazuje hala skladování a přípravy ÚOS č.134. Veškeré transportní operace s prázdnými ÚOS během příjmu a přípravy se provádějí jeřábem 50/8 t. Přivezené ÚOS jsou na vagónu uložené v specielních transportních ložích. ÚOS je od výrobce zkompletovaný, vnitřní pouzdro je vložené do vnějšího přebalu a je v něm instalovaná vestavba. Jeřábem 50/8 t se transportní lože s ÚOS převeze z vagónu na stend překlápění, kde se zasune dolními čepy do vidlice stendu a překlopí se do svislé polohy. Potom se demontují třmeny fixující ÚOS k tr. loži a speciálním závěsem instalovaným na kladnici zdvihu 50 t se ÚOS vyjme z tr. lože a převeze na stend kontroly. Stend kontroly je tvořen dvoupatrovou plošinou, která umožňuje obsluze přístup k ÚOS po celé výšce a obvodu. Zde se provede vizuální kontrola, kontrola rozměrů a geometrie, průchodnost šestihranných trubek pomocí makety PK a správné dosednutí prim. a sek. víka. Zkontrolovaný ÚOS se uloží ve svislé poloze do skladu prázdných ÚOS. V případě potřeby rychlého vyložení vagónu se transportní lože s ÚOS mohou dočasně uložit ve vodorovné poloze do vyhrazeného prostoru v hale č.134. 8.2.3 Plnění ÚOS a jejich příprava k uložení Schémata transportních a technologických operací jsou uvedená na výkresech č. EGPI 441-3-990-013 015. Všechny operace spojené s příjmem a skladováním se provádějí v kontrolované zóně v prostorách st. objektu č. 41. Zavážení VJP do ÚOS a všechny technologické operace na plných ÚOS se provádějí na dvou paralelních linkách, které v případě potřeby mohou pracovat souběžně. Jedna linka je trvale nastavená pro práci s ÚOS 440 a druhá pro ÚOS 1000. Zařízení obou linek je téměř totožné a v případě potřeby je možné linku provozovat i pro druhý typ ÚOS. Odlišnost zařízení spočívá v různém nastavení vodících kladek v boxech pro otryskávání a ochranný nástřik a v transportních vozících. a) Zavážení VJP do ÚOS Zavážení VJP se provádí ve svislé poloze do ÚOS umístěných na samohybných vozících, které pojíždějí kyvadlově po kolejové dráze v místnosti č. 128 pod úrovní podlahy horké komory. Do připraveného ÚOS se ve skladu prázdných ÚOS vloží sekundární víko a potom se jeřábem 50/8 t opatřeným závěsem pro přebaly ÚOS přenese nad strop místnosti č.128. Otvorem ve stropu se ÚOS zasune do stínícího válce samohybného vozíku. Hydraulický zdvih vozíku drží ÚOS v takové výši aby bylo možné transportní závěs odpojit. Druhým hákem jeřábu se přepraví ze skladu sekundární víko ÚOS a vloží se na ÚOS. Potom se hydraulickým zdvihem vozíku spustí ÚOS do transportní polohy a vozík i s ÚOS se přesune pod transportní otvor do horké komory. 26

Vozík se navede na souřadnice osy otvoru s přesností ±3 mm a zajistí se v pracovní poloze. Na vozíku se zdvihne přídavné stínění do pracovní polohy a přistykuje se k vlnovci rámu překrytí. Přídavné stínění zajišťuje stínění proti šikmému průstřelu a těsné přistykování vozíku k otvoru. Potom se otevře překrytí otvoru a hydraulické zvedací zařízení instalované na vozíku zvedne ÚOS do pracovní polohy. Manipulátorem horké komory se postupně sejmou z ÚOS sekundární i primární víko a odloží se na podstavce uvnitř horké komory. Tím je ÚOS připravený k zavezení VJP. Otevře se překrytí skladu PK v horké komoře a manipulátor postupně vyjímá ze skladu určené PK a vkládá je do připraveného ÚOS. Všechny činnosti uvnitř horké komory jsou řízené dálkově a jsou sledované pomocí televizního zařízení. Práce s PK probíhá v automatickém režimu. Po naplnění ÚOS manipulátor opět vloží zpět do ÚOS prim. víko. Plný ÚOS je spuštěn do transportní polohy, otvor do horké komory se uzavře a vozík s ÚOS se přesune pod otvor do boxu svařování-i. Vozík se navede na souřadnice osy otvoru s přesností ±3 mm a zajistí se v pracovní poloze. Na vozíku se zdvihne přídavné stínění do pracovní polohy a přistykuje se k vlnovci rámu překrytí. Potom se otevře překrytí otvoru a ÚOS se zvedne do pracovní polohy, kdy je horní část vsunutá do stendu pro svařování. Stend je tvořen otočným rámem na kterém jsou po obvodu rozmístěná příslušná zařízení, která se otáčejí spolu s rámem kolem horní části ÚOS. Svařovacím automatem se provede přivaření prim. víka k vnitřnímu pouzdru. Kvalita svařování je průběžně sledovaná zařízením pro kontrolu kvality svarů a v případě závady je provedená oprava zařízením pro opravy svarů. Po zavaření se nejprve vakuovacím zařízením vysaje vzduch z vnitřního pouzdra a potom se pouzdro zaplní heliem a provede se heliová zkouška těsnosti. Po kontrole se v pouzdře ponechá tlak 0,1 Mpa a plnicí ventil se překryje víčkem, které se přivaří. ÚOS se spustí do transportní polohy, překrytí otvoru se uzavře a vozík s ÚOS se přesune zpět pod tr. otvor do horké komory. Zde se stejným postupem jakým bylo vložené do ÚOS primární víko vloží i sekundární víko. Potom se vozík s ÚOS přesune pod otvor do boxu svařování-ii. Zde se obdobným způsobem jako v boxu svařování-i provede přivaření sekundárního víka. Po přivaření se provede zkouška těsnosti heliem. Po těsnostní zkoušce heliem se vnitřní prostor vnějšího přebalu vyvakuuje a vyplní dusíkem o tlaku 0,15 Mpa. Prostor plnicího ventilu se opět utěsní přivařením víčka. Takto upravený ÚOS je už možné uložit v meziskladu plných ÚOS. ÚOS se spustí do transportní polohy a vozík se přesune pod tr. otvor do místnosti č.313. Nad otvor najede překládací zařízení, spustí otvorem ve stropu záchyt, kterým uchopí ÚOS a vtáhne ho do svého stínícího válce. Překládací zařízení převeze ÚOS nad mezisklad plných ÚOS a otvorem ve stropu spustí ÚOS do skladovací mříže. Zde může být plný ÚOS skladován do doby, než se uvolní kapacita na dalších pracovištích a může být provedená povrchová ochrana. Samohybným vozíkem se zvedacím ústrojím se vyjme ÚOS z meziskladu plných ÚOS a převeze se nad box pro otryskání povrchu. ÚOS se otvorem v podlaze místnosti č.313 spustí do boxu, kde se ustaví na otočný stůl. Z boku se k němu přistykují vodící kladky. Otočný stůl otáčí ÚOS kolem svislé osy. Podél ÚOS pojíždí ve vertikálním směru otryskávací zařízení. Po ukončení operace se provede kontrola kvality povrchu tel. 27