1 Charakter demografie v rámci současné vědy

Obsah 1 Charakter demografie v rámci současné vědy... 2 2 Historie demografie... 3 2.1 Demografie ve světě... 3 2.2 Demografie v České republice... 4 2.3 Mezinárodní demografické organizace... 5 3 rameny demografických dat... 7 4 Systém demografických ukazatelů... 11 4.1 Značení demografických událostí... 11 4.2 Leisův diagram... 11 4.3 Systém demografických ukazatelů... 12 5 Struktury obyvatelstva podle věku a pohlaví... 13 5.1 Struktura obyvatelstva podle pohlaví... 13 5.2 Struktura obyvatelstva podle věku... 13 5.3 Demografické stárnutí... 14 6 Úmrtnost... 16 7 orodnost... 19 8 otratovost... 21 9 Sňatečnost... 23 10 Rozvodovost... 25 11 Demografická revoluce... 28 12 Druhý demografický přechod... 31

1 Charakter demografie v rámci současné vědy Demografie je vědní obor, který se zabývá studiem reprodukce lidských populací a podmíněnostmi tohoto procesu. oznává zákonitosti vývoje demografických systémů. název: démos (lid) + grafein (psát, popisovat) objekt demografie: lidské populace předmět demografie: demografická (populační) reprodukce chápeme ji jako neustálou obnovu lidských populací v důsledku probíhajících procesů rození a umírání Nezabýváme se jednotlivými osobami, ale jejich souborem, celou populací. přirozená obnova populace = přirozená měna (přirozený pohyb obyvatelstva) přirozená měna populační vývoj - zahrnuje také prostorovou mobilitu obyvatelstva (mechanickou měnu, migraci); migrace ovlivňuje populační vývoj tím výrazněji, čím se jedná o menší územní jednotky S procesem demografické reprodukce jsou spojeny demografické události (jevy) - narození, úmrtí, potrat - sňatek, rozvod, ovdovění, nemoc, neboť mají přímý vliv na proces porodnosti a úmrtnosti Demografie studuje tyto demografické události jako hromadné jevy. - údaje z evidence se nejprve metodicky upraví do procesů porodnosti, úmrtnosti, potratovosti, sňatečnosti, rozvodovosti a nemocnosti a teprve poté následuje analýza těchto procesů s cílem najít jejich pravidelnosti, krátkodobá kolísání i dlouhodobé trendy Demografie se v systému věd nachází na rozhraní oborů přírodovědných a společenských. Demografické procesy neprobíhají izolovaně od ostatních procesů, kterých se účastní lidé. Společná místa s ostatními vědami jsou jak v objektu (lidské populace), tak i v metodách (statistika, výzkum, analýza): biologické obory sociologie územní rozložení populační ekonomika, ekonomie Na základě různých kritérií lze vymezit demografické subdisciplíny: teoretická demografie demografická metodologie demografická analýza historická demografie paleodemografie 2

2 Historie demografie 2.1 Demografie ve světě V pozadí zájmu o vývoj obyvatelstva stály od počátku praktické důvody. Cílem bylo zjistit až výsledný efekt populačního vývoje - počet lidí jako zdroj vojenské, politické a hospodářské síly státu. Odhady počtu obyvatelstva byly založeny na primitivních a neúplných soupisech osob. očátky modernějších forem registrace obyvatelstva spadají do poloviny 17. st. John Graunt (1620-1674) - považován za zakladatele demografie - zabýval se především úmrtností, zejména řádem vymírání podle věkových skupin a důsledky epidemií pro celkovou úmrtnost - jako první objevil při studiu úmrtnosti v Londýně a jeho okolí důležité pravidelnosti (zákonitosti), platné pro celé soubory, které nemůžeme z jednotlivých pozorování poznat - odhalil např.: poměr mezi počtem mužů a žen v populaci a stabilní poměr mezi počtem narozených chlapců a děvčat - 1662, Natural and olitical Observation, made upon the Bills of Mortality Edmund Halley (1656-1742) - anglický astronom - zkonstruoval 1. úmrtnostní tabulky na základě záznamů o úmrtích a porodech - odhadl předpokládané počty lidí v relativně uzavřené, stacionární populaci podle jednotlivých věkových skupin za poměrně dlouhé období (84 let) - porovnal úmrtí během prvního roku života s počtem porodů Kolem roku 1700 dochází k rozšiřování datové základny - Anglie, Francie. Např. 1694 a 1695 - daňové soupisy a jejich revize, lokální součty obyvatel ve všech oblastech Anglie a Walesu. Johann Sussmilch (1707-1767) - sestavil 1. úmrtnostní tabulku za celou populaci ruska - úmrtí jsou mnohem častější v prvních týdnech a měsících života a jejich četnost klesá k minimu, které umístil kolem 15 let věku Konec 18. a celé 19. století: studium populačních otázek bylo ovlivněno především zájmem o ekonomické, sociální a politické problémy. Během 19. století: největší pokrok ve výzkumu procesu úmrtnosti. Thomas Robert Malthus (1766-1834) - pastor anglikánské církve, ekonom - formalizoval vztah mezi početním růstem populace a růstem úživných prostředků Tvrdil, že růst obyvatelstva neustále směřuje k převýšení hranice dané prostředky obživy a sociální bída a nezaměstnanost jsou důsledky přílišného rozmnožování obyvatel. - spis o populačních zákonitostech vydal roku 1798 3

Adolf Lambert Qetelet (1796-1874) - zasloužil se o zpřesnění statistického zjišťování demografických dat - vypracoval zásady moderního sčítání lidu, které poprvé uplatnil při belgickém sčítání roku 1846 - založil Mezinárodní statistický úřad (1853), který eistuje dodnes a od roku 1911 má sídlo v Haagu (původně Mezinárodní statistický kongres se sídlem v Bruselu) Wilhem Leis (1837-1914) - významně přispěl k demografické metodologii - navrhl demografickou síť Ael Gustav Sundbärg (1857-1914) - švédský demograf - v roce 1900 publikoval klasifikaci věkových struktur 20. století: Demografie se dále rozvíjela - zejména demografická metodologie a na ni navazující demografická analýza. odkladem pro tento rozvoj bylo rozšiřování datové základny, zkvalitnění dat a také stabilita vývoje demografických systémů. Alfréd J. Lotka (1880-1949) - význam pro demografickou metodologii - zkonstruoval modely stabilní populace, důležité v demografické analýze francouzská demografická škola (A.Sauvy,. Vincent, L. Henry, R. ressat) americká demografická škola ( A.J. Coale, N. Keyfitz) 2.2 Demografie v České republice rvní práce s demografickou tématikou jsou u nás známy od 2. pol. 18. století. rvní soupisy obyvatelstva a záznamy o přirozené měně se datují od roku 1762. Od roku 1785 do současnosti u nás eistuje souvislá řada počtu sňatků, porodů a úmrtí (záznamy církevních matrik). Jan Melič (1763-1827) - lékař, v roce 1770 publikoval první úmrtnostní tabulky Jindřich Matiegka (1862-1943) - v roce 1897 založil na Karlově Univerzitě (na filozofické fakultě) Ústav pro antropologii a demografii (do té doby se demografie studovala na filozofické fakultě v rámci geografie) - po rozdělení filozofické fakulty v roce 1920 byla demografie převedena na přírodovědeckou fakultu UK František Jaroslav Netušil (1890-1927) - na řfuk se habilitoval jako první docent demografie 4

1918 - založení Státního statistického úřadu - vedlo ke zkvalitnění demografické statistiky a k systematickému demografickému studiu českého obyvatelstva Antonín Boháč (1882-1950) - považujeme ho za faktického zakladatele demografie u nás - organizoval první a druhé sčítání lidu (1921; 1930) - v roce 1925 provedl reorganizaci demografické statistiky - byl místopředsedou Státního úřadu statistického - jako docent demografie začal od školního roku 1929/1930 přednášet na řfuk Základy populační vědy - věnoval pozornost sociální a ekonomické podmíněnosti populačního vývoje Jaromír Korčák (1895-1989) - spolupracovník a pokračovatel A. Boháče - mimořádný význam měly jeho práce týkající se geografie obyvatelstva František Fajfr (1892-1969) - právník a filozof - v letech 1945-61 byl předsedou Státního úřadu statistického - významně se podílel na přípravě dvou poválečných sčítání lidu (1950; 1961) - přednášel demografii na VŠE - stal se předsedou Státní populační komise (oradní orgán vlády pro otázky populační politiky) - zasloužil se o založení odborného časopisu Demografie, který vychází od roku 1958 - inicioval založení České demografické společnosti v roce 1964 - zabýval se demografickou analýzou a teorií Zdeněk avlík (*1931) - pokračovatelem J. Korčáka - inicioval na řfuk založení samostatné katedry demografie a geodemografie (v roce 1990) a ustanovení demografie jako samostatného studijního oboru 2.3 Mezinárodní demografické organizace Mezinárodní unie pro vědecké studium populace (IUSS - International Union for the Scientific Study of opulation) byla založena roku 1928 - spolupracuje s Mezinárodním statistickým institutem a je poradním orgánem Ekonomické a sociální rady OSN - pořádá světové populační konference Evropská asociace pro populační studia (EAS - European Association for opulation Studies) - věnuje se demografickému studiu a pořádání konferencí v rámci Evropy OSN (opulation Division) - především sleduje světové a regionální trendy - vývoj počtu obyvatelstva, porodnost, úmrtnost v detailních strukturách a jejich hodnocení - výpočet populačních projekcí 5

OSN vydává od roku 1948 každoročně Demografic Yearbook (Demografická ročenka). Rada Evropy (opulation and Migration Division) - věnuje se aktuálním demografickým problémům Kromě těchto centrálních organizací eistují téměř v každé zemi instituce (při univerzitách, vědecké ústavy, vládní organizace), které se specializují na demografickou problematiku. 6

3 rameny demografických dat Za prameny demografických dat se považují v zásadě všechny prameny běžné demografické statistiky i výsledky speciálních výběrových šetření. rameny demografických dat poskytují údaje potřebné pro analýzu procesu demografické reprodukce včetně hodnocení demografických změn v souvislosti se změnami v sociální, politické a ekonomické oblasti. Hlavní prameny demografických dat: sčítání lidu evidence přirozené měny evidence migrací evidence nemocnosti výběrová šetření registry obyvatelstva historické prameny Sčítání lidu Je to souborná statistická akce; sestává z kroků: sběr dat, uspořádání, zhodnocení, analýzy, publikace vybraných demografických, ekonomických, sociálních údajů. Výsledky sčítání poskytují informace o stavu, počtu, rozmístění a struktuře obyvatelstva k určitému okamžiku. Týkají se všech osob v zemi nebo v její určité, přesně vymezené části. Sčítání může zahrnovat buď obyvatelstvo přítomné nebo obyvatelstvo bydlící nebo oboje. Území, na kterém se sčítání provádí, je rozděleno na přesně vymezené územní jednotky - sčítací obvody. Akce je obvykle povinná. Sčítání lidu má anonymní charakter a zjištěné skutečnosti nesmí sloužit k jiným účelům. Zdokonalení soupisů obyvatelstva v Evropě souvisí s nástupem absolutismu a s rozvojem správního aparátu. rvní sčítání, která zahrnovala veškeré obyvatelstvo, se v evropských zemích uskutečňovala od poloviny 18. století. Švédsko 1748, rusko 1748, Finsko 1749, Rakousko 1754, Norsko a Dánsko 1769, Švýcarsko 1789, Francie 1790, Velká Británie 1801 očátek moderních sčítání klademe do poloviny 19. století. Došlo k pokroku v metodice sčítání, o nějž se zasloužil zejména belgický statistik A. L. Quetelet. Snahou byla centralizace sčítacích akcí a mezinárodní srovnatelnost dat. Od konce 19. století do 2. světové války - počátek mechanického zpracování výsledků sčítání pomocí děrnoštítkových strojů a kombinační zpracování jednotlivých znaků obyvatelstva. Děrné štítky byly při sčítání lidu v Rakousku poprvé použity v roce 1890. o 2. světové válce byl značně rozšířen obsah sčítání, ke zpracování se začala využívat moderní výpočetní technika. Jednotnost metodiky a mezinárodní srovnatelnost je doporučována Mezinárodním statistickým úřadem. 7

Časové okamžiky významné pro sčítání na území České republiky: rvní sčítání na území našeho státu, které zahrnovalo všechno obyvatelstvo, se uskutečnilo v roce 1754. Za první sčítání lidu vyhovující moderním požadavkům se považuje sčítání lidu z roku 1857. Souvislá řada pravidelných moderních sčítání lidu byla však zahájena teprve roku 1869, kdy bylo v Rakousku sčítání lidu zavedeno říšským zákonem. Ten stanovil také jeho pravidelné opakování v desetiletých obdobích. V prvním československém sčítání lidu roku 1921 se poprvé objevila otázka na národnost, založená na objektivním znaku mateřské řeči. 1930 obsah tohoto sčítání byl významně rozšířen, poprvé se zjišťovala plodnost žen. Sčítání lidu, tzv. národní sčítání se uskutečnilo až roku 1950. 1961 poprvé označeno jako Sčítání lidu, domů a bytů. 1970 nebylo nijak odlišné. 1980 byla zavedena nová technika zpracování a došlo ke změně základní dokumentace byl zaveden domovní list, sčítací arch a sčítací list. 1991 navázalo na předchozí sčítání; - poprvé se od roku 1950 zjišťovalo náboženské vyznání - poprvé od roku 1930 se zjišťovalo místo narození - byl rozšířen seznam zjišťovaných národností - výsledky se předávaly formou publikací i na disketách. 2001 Výsledky sčítání lidu jsou publikovány od roku 1857 v Rakousko-Uherské statistice, od roku 1921 v jednotlivých svazcích Československé statistiky. Evidence přirozené měny Tento termín používáme pro vyjádření procesů rození a umírání v lidských populacích. Spojuje tedy dvě základní složky demografické reprodukce. V širším pohledu se do přirozené měny zahrnuje i sňatečnost, rozvodovost, potratovost, nemocnost. ro evidenci přirozené měny byla vytvořena soustava registračních knih matrik. Nejstarší matriky na území Čech pocházejí z první poloviny 16. století. Sloužily především k církevním účelům. 1781 matriky byly prohlášeny za veřejné listiny. 1784 Matriční patent. Od roku 1785 eistovala v Rakousku běžná evidence 3 základních demografických událostí a souvislá řada o počtu narozených, sňatků a zemřelých v jednotlivých zemích ředlitavska. 1924 roběhla reforma a pro celý stát se zavedl jednotný systém. Od tohoto roku se události začaly zpracovávat podle místa bydliště dané osoby (dříve podle místa události). 1950 byl zaveden jednotný systém státních matrik, jejich vedením byly pověřeny matriční úřady vybraných obcí. Matrika se skládá z knihy narození, knihy manželství, knihy úmrtí. 8

Evidenci rozvodů provádějí okresní soudy, evidenci potratů příslušná zdravotnická zařízení. Statisticky se zpracovávají až výpisy z těchto registračních knih, pro které jsou zvláštními směrnicemi předepsány speciální formuláře: Hlášení o narození, Hlášení o úmrtí, Hlášení o rozvodu zpracovává státní statistika, tiskopis Žádost o umělé přerušení těhotenství a Hlášení o potratu resort zdravotnictví. Statistické zpracování je centrální a zaznamenané demografické události se při něm převádějí z místa události do místa trvalého bydliště zapsaných osob. Na našem území jsou údaje z evidence přirozené měny od poloviny 19. století publikovány v pramenných dílech státní statistiky v oddíle ohyb obyvatelstva. Resort zdravotnictví publikuje od 2. poloviny 19. století údaje např. o nemocnosti, příčinách smrti a od roku 1958 také o potratech. Evidence migrací Založena na povinném hlášení k trvalému pobytu. Evidence vnitřní migrace byla zavedena v roce 1949. Tiskopis Hlášení o stěhování. Evidence zahraniční migrace byla v bývalém Československu zavedena již po 1. světové válce, ale až do roku 1954 se týkala pouze československých státních občanů. Emigraci evidoval od roku 1950 Čedok, od roku 1968 okresní oddělení pasů a víz. Zákonem č. 326/99 Sb., platným od 1.1.2000 byla zavedena změna definice zahraniční migrace. Údaje o migraci jsou publikovány každoročně v ohybu obyvatelstva. Mezinárodní srovnávání migrace je vzhledem k nejednotné evidenci značně obtížné. Evidence nemocnosti Výsledky publikuje Ministerstvo zdravotnictví v tzv. Zdravotnické statistice. Výběrová šetření rovádějí se u událostí, u nichž je drahé či neúčelné zjišťovat je u celé populace, které se nezjišťují v rámci sčítání, u událostí, které podléhají významným časovým změnám. Účastnit se výběrového šetření není na rozdíl od sčítání povinné. Mikrocensy Často se týkají otázek na bydlení, životní úrovně, příjmů a výdajů domácností (ne individuálních), např. statistika rodinných účtů. Rozsah kdysi 2 % domácností, v současné době 0,25 až 0,5 %. Šetření populačního klimatu 9

Zaměřena na předpokládané demografické chování vybraných osob. Centrální registr občanů Okresní evidence občanů, Centrální evidence občanů. Založen roku 1980. Údaje byly získány na bázi registračních lístků rozdaných občanům během sčítání, vyplňovaných za každou osobu starší 15 let. ůvodní záměr - vytvořit policejní komplení registr, kde by bylo např. u manžela a manželky děti, u dětí rodiče. 10

4 Systém demografických ukazatelů 4.1 Značení demografických událostí Značení demografických událostí: počet obyvatelstva N narození D zemřelí S sňatky R rozvody A potraty Každá demografická událost musí mít přesné časové určení, abychom ji mohli zařadit do souboru událostí, které mají stejné období vzniku. Tyto soubory: generace a kohorty generace soubor osob, které se narodily ve stejném kalendářním roce kohorta soubor demografických událostí, k nimž došlo ve stejném období (zprav. stejném kalendářním roce) O demografických událostech potřebujeme informaci z dvojího časového hlediska: 1) z hlediska kalendářního času, kdy k dané události došlo; 2) z hlediska doby, která uplynula mezi jednotlivými událostmi. 4.2 Leisův diagram Leisův diagram, neboli demografická síť. Jedná se o pravoúhlou síť, která slouží k zaznamenávání různých souborů demografických událostí. Osa je osou kalendářního času (příp. generací), osa y je osou věku (příp. délky trvání). od úhlem 45 se vynáší čáry generací (života). Začínají v bodě N (narození) a končí v bodě D (úmrtí). Můžeme je pozorovat v každém okamžiku z hlediska kalendářního času a věku (resp délky trvání). Rozlišujeme: přesný věk (ξ) používá se číslo s čárkou 1 dokončený věk () časový úsek (t) představuje ho úsečka, např. časové trvání nějaké události časový okamžik (τ) znázorněn bodem, např. 1.1.2004, 1.7.2004, 31.12.2004 Rozsah souboru je dán četností jednotlivých demografických událostí na dané ploše nebo čáře. Rozlišujeme soubory událostí: - 3 hlavní soubory událostí (I, II, III) - 2 elementární soubory (I, II ) soubory průsečíků: - 2 hlavní soubory průsečíků (1, 2). Demografická síť znázorňuje dva hlavní přístupy k demografické analýze: 1) transverzální (okamžikový) Jednotlivé generace dané populace analyzujeme v určitém časovém úseku pozorování (v kalendářním roce), vytváříme z nich tzv. fiktivní kohorty. Výsledkem jsou 11

demografické ukazatele, které charakterizují demografickou situaci sledované populace v určitém kalendářním roce. 2) longitudinální (generační) Tento přístup sleduje jednotlivé generace nebo kohorty v průběhu jejich celého života nebo určitého, blíže definovaného časového období. 2 způsoby longitudinálního sledování: sledujeme všechny příslušníky dané generace (kohorty) od jejich vstupu do sledovaného časového úseku a zachytíme všechny události včetně těch rušivých sledujeme pouze ty osoby, které se v průběhu sledovaného časového úseku vyhnuly rušivým událostem 4.3 Systém demografických ukazatelů základní demografická data poměrná (relativní) čísla - tzv. analytická data (ukazatele, míry, kvocienty, indey) I. OMĚRNÁ ČÍSLA EXTENZITNÍ (poměrná čísla struktury) - ukazatele - porovnáváme 2 stejnorodé údaje, ve stejný časový okamžik, ve shodném prostorovém vymezení II. OMĚRNÁ ČÍSLA INTENZITNÍ míry, kvocienty Míry - ve jmenovateli jsou nositelé událostí či jevů uvedených v čitateli - ve jmenovateli je počet jednotek ke středu sledovaného intervalu (střední stav) Míry dělíme na tři skupiny: 1) míry první kategorie - ve jmenovateli jsou pouze ti nositelé, u kterých může ke sledované události dojít 2 +3) u populace ve jmenovateli může, ale nemusí k dané události dojít: 2) redukované míry redukce vzhledem k rodinnému stavu 3) redukované míry redukce vzhledem k délce trvání Kvocienty - ve jmenovateli je eponovaný soubor jednotek, u kterých mohou sledované události nastat - ve jmenovateli je počet jednotek na počátku sledovaného intervalu III. OMĚRNÁ ČÍSLA SROVNÁVACÍ - indey - podíl dvou absolutních čísel stejnorodých (různě vymezených v čase a prostoru), nebo nestejnorodých 12

5 Struktury obyvatelstva podle věku a pohlaví 5.1 Struktura obyvatelstva podle pohlaví ukazatel maskulinity (uma) uma = m 100 inde maskulinity (ima) ima m = ž 100 Ovlivňována třemi typy procesů: 1) biologická zákonitost (rodí se více chlapců než děvčat) 2) diferenční úmrtnost mužů a žen (mužská nadúmrtnost) 3) migrace 5.2 Struktura obyvatelstva podle věku věková pyramida tři základní věkové skupiny z hlediska demografické reprodukce : - dětská složka (0-14 let) - reprodukční složka (15-49 let); v poslední době se setkáváme s vymezením (15-59 nebo 15-64 let) z pohledu ekonomické aktivity, tj. produktivní obyvatelstvo - postreprodukční složku (50+); resp. (60+, 65+), tj. poproduktivní obyvatelstvo Sundbärgův zákon A.G. Sundbärg (švédský demograf) Reprodukční složka představuje zhruba polovinu z celkového početního stavu jednotlivých populací. odle zastoupení dětské a postreprodukční složky v populaci rozlišujeme tři populační typy resp. typy populačních struktur: 1) rogresivní typ - v populaci výrazně převažuje dětská složka nad postreprodukční - věková struktura před demografickou revolucí. - rozvojové země, v České republice např. u Romské populace, u historických a prehistorických populací 2) Stacionární typ - dětská a postreprodukční složka téměř v rovnováze - početní stav populace v dlouhodobém pohledu konstantní - např. populace ČR v 70. letech 3) Regresivní typ - dětská složka nedosahuje zastoupení postreprodukční složky - v dlouhodobém pohledu dochází ke snižování početního stavu populace - v současné době v zemích západní a severní Evropy, od 70. let v ČR V současnosti takovéto čisté typy věkových struktur najdeme jen zřídka. akcesivní typ věkové struktury recesivní typ věkové struktury 13

Ukazatele charakterizující věkovou strukturu obyvatelstva: průměrný věk ω ( + 0,5n) 0 = ω 0 = 0 až (ω-1) kde ω věk, kterého se již nikdo nedožije n šířka intervalu (šířka věkové skupiny) věkový medián udává věk, kterého dosáhla právě polovina populace inde stáří (is) is = 60+ 0 14 100 inde závislosti (iz) izi. = 0 14 15 59 100 izii. = 60+ 15 59 100 inde ekonomického zatížení (iez) iez = 0 14 + 15 59 60+ 100 5.3 Demografické stárnutí Starší věkové skupiny rostou početně relativně rychleji než ostatní věkové skupiny a populace jako celek. Zvyšuje se podíl starých osob v populaci. Jedná se o růst relativního zastoupení, ne o absolutní počty. Jedná se o proces vratný. Rozlišujeme dva druhy demografického stárnutí: 1) Stárnutí na spodu věkové pyramidy (relativní) - spočívá ve snižování úrovně porodnosti, a tak podílu mladých osob v populaci 2) Stárnutí na vrcholu věkové pyramidy (absolutní) - způsobeno růstem podílu starších osob v populaci - je podmíněno snižováním úrovně úmrtnosti 14

DS je doprovodný jev a přímý důsledek procesu demografické revoluce. Hranice pro starou populaci, konvenčně přijatá, je 7% a vyšší podíl osob starších 65ti let. 15

6 Úmrtnost Úroveň a vývoj úmrtnosti jsou v jistém smyslu důsledkem kombinace více faktorů: nemocnosti; kvality a dostupnosti lékařské péče, moderních technologií, kvalitních léků; kvality životních podmínek; kvality životního prostředí; způsobu života. Jednoduché ukazatele úmrtnosti: hrubá míra úmrtnosti (hmú) D hmú = 1000 - je ovlivněna věkovou strukturou jednotlivých populací, proto není vhodným srovnávacím ukazatelem úrovně úmrtnosti míry úmrtnosti dle věku (ú ) ú = D 1000 - konstruovány odděleně pro muže a ženy - křivka úmrtnosti má přibližný tvar písmene U a má podobný průběh u všech populací - mužská nadúmrtnost Ukazatele úmrtnosti v prvním roce života: míra úmrtnosti v dokončeném věku 0 (ú 0 ) ú = D 0 0 0 1000 - počet zemřelých v dokončeném věku 0 let je vztažen ke střednímu stavu žijících v dokončeném věku 0 let kvocient kojenecké úmrtnosti (kú) kú D 0 1000 N = v - udává počet zemřelých ve stáří do jednoho roku, tj. v dokončeném věku 0 let, na 1000 živě narozených dětí v určitém kalendářním roce Rozložení úmrtnosti kojenců je nerovnoměrné, proto se úmrtnost v prvním roce života člení na: úmrtnost prvního dne úmrtnost poporodní (první 3 dny života) úmrtnost časnou (prvních 6 dnů života) 16

úmrtnost novorozeneckou (27 dní) úmrtnost ponovorozeneckou (28-364 dní) prenatální úmrtnost, tj. úmrtnosti nenarozených perinatální úmrtnost, tj. prenatální úmrtnost + úmrtnost časná Definice živě narozeného dítěte, její dodržování! Kvocient kojenecké úmrtnosti se používá pro srovnávání mezinárodní úrovně nejen úmrtnosti, ale i jako charakteristika životní úrovně. Srovnávací ukazatele vypočítané pomocí metody standardizace: Hodnoty hmú jsou ovlivněny zastoupením starých a mladých osob v populaci, nehodí se pro mezinárodní srovnávání ani pro srovnávání v čase, pokud se v dané populaci významněji mění věková struktura. ři porovnávání intenzity úmrtnosti u jednotlivých populací se k odstranění vlivu věkové struktury používají srovnávací ukazatele úmrtnosti, které jsou výsledkem metody standardizace. Standardizace je metoda, kterou lze použít při hodnocení kterýchkoli procesů, jejichž intenzitu ovlivňuje také věková struktura. Hmú lze chápat jako vážený aritmetický průměr měr úmrtnosti podle věku (ú ), kde vahou jsou počty žijících v jednotlivých věkových skupinách resp. jednotkách věku ( ). Znamená to, že intenzita úmrtnosti měřená hmú je ovlivněna intenzitou úmrtnosti v jednotlivých věkových skupinách a věkovou strukturou zkoumané populace. hmú = ú 1000 Úpravu, při níž určitou věkovou strukturu zvolíme za standard, kterým vážíme míry úmrtnosti podle věku srovnávaných populací, označujeme za přímou standardizaci (viz příloha). Nemáme-li za některé populace k dispozici míry úmrtnosti podle věku (jestliže se nepublikují data o zemřelých podle věku), nemůžeme použít postupu přímé standardizace. V takovém případě použijeme metodu nepřímé standardizace (viz příloha), kdy za standard volíme míry úmrtnosti podle věku některé ze srovnávaných populací. římá standardizace nepřihlíží k věkové struktuře srovnávaných populací. Celkové míry, vypočtené podle metody nepřímé standardizace, jsou však na věkové struktuře té které populace závislé, neboť nepřímá standardizace přímo z věkové struktury vychází. roto jsou vzájemně přísně vzato nesrovnatelné co do vystižení intenzity zkoumaného procesu! Srovnávací ukazatele vypočítané pomocí úmrtnostní tabulky (viz příloha): Úmrtnostní tabulka je nástroj, který umožňuje kvantitativně nejpřesnější vyjádření intenzity úmrtnosti zkoumané populace. Jejím výstupním ukazatelem je naděje dožití (střední délka života). naděje dožití (střední délka života) (e ξ 0 ) - je na věkové struktuře nezávislý ukazatel - udává průměrný počet let, který zbývá ještě prožít osobě v daném věku - hodnoty naděje dožití lze určit pro každý věk 17

- používá se pro mezinárodní srovnání, spolu s kvocientem kojenecké úmrtnosti charakterizuje nejen úmrtnostní poměry, ale také slouží pro posouzení životní a kulturní úrovně věkový medián zemřelých (pravděpodobná délka života) - její hodnota představuje věk, jehož pravděpodobnost dožití = 0,5 modus zemřelých (normální délku života) - tj. věk, ve kterém dospělí lidé nejčastěji umírají Struktura úmrtnosti podle příčin smrti: S účinností od 1.1.1994 byla v ČR zavedena Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (klasifikace MKN-10) 18

7 orodnost Rozlišení pojmů porodnost a plodnost: orodnost - narození jsou vztaženi k celé populaci (tj. bez ohledu na to, kdo může danou demografickou událost - porod - podstoupit) - ukazatelem porodnosti je hrubá míra porodnosti lodnost - ve jmenovateli nacházíme jen jedince, kterých by se daná událost mohla týkat, tj. ženy v reprodukčním věku - ukazatelem je např. obecná míra plodnosti, úhrnná plodnost U narozených dětí sledujeme následující charakteristiky, podle kterých jsou data při zpracování v ČSÚ tříděna: projevy či neeistence známek života (N v a N d ) pohlaví porodní hmotnost měsíc narození vícečetné porody věk matky při porodu (u manželských dětí se sleduje také věk otce) vzdělání matky rodinný stavu matky v době porodu (manželské a nemanželské) u N v jejich pořadí - v nynějším manželství - všech dětí narozených matce při studiu plodnosti v manželství se zjišťují porodní intervaly - doba od prvního sňatku k prvnímu porodu = prvoporodní interval - doba od předchozího porodu k narození n-tého dítěte = meziporodní interval narození do 8 měsíců po svatbě (předmanželské koncepce) Ukazatele porodnosti a plodnosti (viz příloha): hrubá míra porodnosti (živorodosti) N hmp = v 1000 hrubá míra celkové porodnosti v d N + N hmcp = 1000 hrubá míra mrtvorodnosti d N hmm = 1000 Hrubá míra porodnosti není vhodná pro srovnávání úrovně porodnosti! obecná míra plodnosti (f) f = N v ž 15 49 1000 míry plodnosti podle věku (f ) 19

f N v = ž 1000 úhrnná plodnost (úp); tzv. replacement level (úp = 2,1) úp 49 = = 15 f n n šířka věkového intervalu - v transverzálním pojetí udává počet dětí, které by se narodily jedné ženě během reprodukčního období, kdyby se hodnoty f neměnily zhruba 35 let - v longitudinálním pojetí - konečná plodnost (kp) - udává průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu dané generace za neeistence úmrtnosti žen během celého reprodukčního období hrubá míra reprodukce (hmr, R) 1 - průměrný počet živě narozených děvčat jedné ženě během reprodukčního období 49 49 v, dívky dívky N hmr = f nebo hmr = f v, celkem = 15 = 15 N čistá míra reprodukce (čmr, R o ) = 1 - průměrný počet živě narozených děvčat jedné ženě během reprodukčního období, které se dožijí průměrného věku matek při porodu čmr 49 = = 15 f N N v, dívky v, celkem ž lm 100000 nebo čmr = = ž dívky lm f 15 100000 49 ž l m tabulkový počet žen žijících v dokončeném věku m m průměrný věk matky při narození dítěte míra manželské plodnosti podle věku (f m ) f m N v, m = ž, vd 1000 20

8 otratovost - úmrtnost plodu, tj. ukončení těhotenství vynětím nebo vypuzením plodu, v době od koncepce do takového vývojového stádia plodu, než je plod podle platných definic považován za dítě - úroveň potratovosti souvisí úzce souvisí se způsoby omezování plodnosti, s propagací a šíření antikoncepčních prostředků a s celkovým populačním klimatem v zemi Česká statistika rozlišuje: interrupce miniinterrupce (UT) - začaly se odděleně sledovat od roku 1987 - od roku 1998 se tento termín vzhledem k nejasnostem při mezinárodním srovnávání nepoužívá jiná legální umělá ukončení těhotenství samovolné potraty ostatní potraty - např. ojedinělé případy ohrožení života ženy (úrazy), kdy není čas vyřizovat žádost, nebo zjištěné ilegální odkladem pro zpracování statistických údajů jsou tiskopisy: Žádost o umělé přerušení těhotenství a Hlášení potratu. Statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS): ÚZIS odlišuje ženy: s občanstvím ČR tzv. tuzemky s jiným než českým občanstvím tzv. cizozemky ÚZIS zpracovává údaje o potratech pouze za tuzemky. ČSÚ zahrnuje potraty všech žen s trvalým pobytem v ČR, bez ohledu na občanství. roto je počet potratů podle ČSÚ vždy vyšší než podle ÚZIS. roblematika mimoděložních těhotenství (MDT): Od roku 1989 jsou údaje ÚZIS bez MDT. V letech 1987-1991 byla v ohybu obyvatelstva MDT zahrnuta mezi interrupce. Od roku 1992 jsou MDT zahrnuta v ostatních potratech. Data o potratech jsou při zpracování v ČSÚ tříděna podle: druhu potratu stáří plodu věku ženy počtu předchozích těhotenství, potratů, porodů ženy a vzájemných kombinací těchto a dalších charakteristik. 21

Ukazatele potratovosti: hrubá míra potratovosti A hmpo = 1000 - hodnoty mají pouze orientační charakter obecná míra potratovosti ompo = A ž 15 49 1000 Výskyt potratů se významně liší podle věku žen. míry potratovosti podle věku (po ) po A = ž 1000 - úhrn měr potratovosti podle věku udává průměrný počet potratů na 1 ženu během reprodukčního období a nazývá se úhrnná potratovost inde potratovosti (ipo) A ipo = 1000 N - dáváme do poměru potraty a těhotné ženy, které jsou v prai nahrazeny celkovým počtem narozených (živě i mrtvě) inde potratovosti podle věku (ipo ) ipo = A N 1000 Inde potratovosti i inde potratovosti podle věku lze konstruovat pro všechny potraty bez rozlišení nebo pro jednotlivé typy potratů. podíl potratů ze 100 ukončených těhotenství - ve jmenovateli jsou potraty + narození Možnost umělého přerušení těhotenství na žádost ženy byla v České republice upravena zákonem č. 68/1957 Sb., který vstoupil v platnost v roce 1958. rováděcí předpisy zavedené tímto zákonem podmínky pro provedení interrupce ztěžovaly, postupně však docházelo k jejich uvolňování. Od roku 1987 je zákonem č. 66/1986 Sb. přístup k interrupcím zcela uvolněn. Mezinárodní srovnání je u potratovosti velmi obtížné díky odlišné legislativě a nejednotnosti vedené statistik! 22

9 Sňatečnost Sňatečnost je proces formování, tj. uzavírání sňatků na základě zákonem daných podmínek. Limitující faktory: rodinný stav (tzv. sňatkuschopné obyvatelstvo) věk (minimální sňatkový věk) Vybrané pojmy spojené se studiem procesu sňatečnosti: první sňatky a sňatky dalšího pořadí protogamní sňatky palingamní sňatky endogamie (příp. izolát) eogamie heterogamie homogamie očet uzavíraných manželství závisí mimo jiné na velikosti souboru sňatkuschopného obyvatelstva a jeho rozložení podle pohlaví a věku. Struktura a rozsah tohoto souboru závisí na celkovém populačním vývoji. Intenzita sňatečnosti je také ovlivněna populační politikou, politickou a hospodářskou situací v zemi a přijímaným systémem hodnot. odkladem pro zpracování statistických údajů je tiskopis: Hlášení o uzavření manželství. očet sňatků je zpravidla sledován podle: rodinného stavu snoubenců věku snoubenců státního občanství snoubenců aj. a vzájemných kombinací těchto charakteristik. Ukazatele sňatečnosti: hrubá míra sňatečnosti (hms) S hms = 1000 - hms je hrubý ukazatel ovlivněný věkovou strukturou a sňatky vyššího pořadí míry sňatečnosti svobodných podle věku s S S S = S 1000 redukované míry sňatečnosti podle věku s r = S S 1000 úhrnná sňatečnost - je úhrn redukovaných měr sňatečnosti podle věku - ukazatel intenzity sňatečnosti - udává počet sňatků připadajících na 100 obyvatel během jejich živata 23

Hodnoty tohoto ukazatele v transverzálním pojetí jsou ovlivněny rozdílným rozložením sňatků jednotlivých generací, které sledovaným rokem prochází. Uvažujeme-li sňatkový věk 15-50 let, jedná se o 35 generací. ři generační analýze se tento ukazatel nazývá konečná sňatečnost a udává průměrný počet sňatků na 100 osob ve studované generaci. Odečtením od 100 pak dostaneme podíl 50letých svobodných v uzavřené populaci, tzn., že nebereme v úvahu vliv úmrtnosti a migrace na sňatečnost. podíl svobodných (resp. vdaných, ženatých) osob podle věku z celkového počtu obyvatel - podíl svobodných ve věku 50 let, nebo podíl osob, které do 50 let věku uzavřely sňatek Dále při studiu procesu sňatečnosti sledujeme: průměrný věk při sňatku (je ovlivněn sňatky vyššího pořadí) průměrný věk při prvním sňatku věkový rozdíl snoubenců při uzavírání sňatku sezónní trendy sňatečnosti ři hodnocení úrovně sňatečnosti vycházíme z: registrovaných událostí (viz výše) tzv. tabulkových událostí (tabulky sňatečnosti) roces uzavírání manželství je nejlépe charakterizován sňatkovými tabulkami, které představují jednu z forem tabulek života. Rozlišujeme sňatkové tabulky: jednovýchodné - charakterizují proces sňatečnosti s vyloučením různých rušivých událostí (úmrtí a migrace svobodných) několikavýchodné nejčastěji dvojvýchodné - s rušivými jevy počítají - jsou teoreticky bližší realitě, avšak při jejich praktickém použití je posouzení rušivých jevů na úroveň sňatečnosti obtížné Vstupní charakteristikou sňatkových tabulek je pravděpodobnost uzavření sňatku, výstupní charakteristikou pak podíl 50letých svobodných. rincip konstrukce je obdobný jako u tabulek úmrtnosti. Intenzita sňatečnosti v současné době v rozvinutých zemích klesá a zákonné sňatky jsou nahrazovány tzv. konsensuálními svazky (kohabitace), v české statistice označovaná jako faktická manželství nebo nesezdaná soužití druha a družky. Informace o těchto druzích svazků poskytuje pouze sčítání lidu a výběrová šetření. 24

10 Rozvodovost Rozvod je zákonným způsobem zániku monogamního manželství. Úroveň rozvodovosti je závislá na celé řadě faktorů (společenských i sociálních): tradice náboženství hodnotová orientace zaměstnanost vzdělání žen na úrovni sňatečnosti populační politice na eistující rozvodové legislativě ředevším poslední z uvedených faktorů ztěžuje mezinárodní srovnatelnost. V každé zemi platí jiná legislativa, která prošla rozdílným historickým vývojem a rozvod více nebo méně usnadňuje. Náhlé změny v úrovni rozvodovosti obvykle souvisejí se změnami rozvodového zákona. odkladem pro zpracování statistických údajů je tiskopis: Hlášení o rozvodu. Česká statistika poskytuje údaje o rozvodech podle: - věku manželů - pořadí manželství - délky trvání manželství - podle počtu nezletilých dětí žijících v manželství - způsobu vyřízení podaných návrhů na rozvod - příčin rozvodovosti a vzájemných kombinací těchto a dalších charakteristik. Vybrané změny v legislativě na území České republiky: nový občanský zákoník z roku 1811 - obsahoval i změny v oblasti rodinného práva, církev však nadále civilní sňatek ani rozvod neuznávala - umožňoval prohlásit manželství za neplatné (při nedodržení zákonných překážek k uzavření sňatku), rozvod měl 2 varianty: rozvod od stolu a lože (bez právního zrušení manželství) a rozvod novela manželského práva z roku 1919 - zavedla povinný civilní sňatek a rozlišovala 2 formy rozvázání manželství: rozvod od stolu a lože, kdy rozvedený nemohl uzavřít další sňatek, neboť právní svazek manželství trval a rozluku, která právně rušila manželství (tj. dnešní rozvod) od roku 1950 - v Československu platila jediná forma právního zrušení manželství rozvod, ve smyslu dřívější rozluky, kdy oba partneři mohli uzavřít další manželství Od roku 1950 bylo přijato ještě několik novel. ostupně bylo upuštěno od zjišťování viny na rozvodu a rozvod začal být povolován i při nesouhlasu jednoho z manželů. novela zákona o rodině s účinností od 1.8.1998 - nelze manželství rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem, které vydává tzv. opatrovnický soud 25

- mají-li manželé nezletilé děti, může být manželství rozvedeno, pokud by to bylo v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody (dítě zdravotně těžce postižené apod.) - nelze rozvést manželství v prvním roce manželství - byl zaveden tzv. nesporný rozvod se zjednodušeným projednáváním; jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu alespoň 6 měsíců nežijí; k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí a manželé mají vyřízeny majetkoprávní vztahy a poměr k nezletilým dětem, soud nezjišťuje příčinu rozvratu a manželství rozvede Novou úpravou a vytvořením kategorie nesporného rozvodu, se staly údaje z roku 1999 o příčinách rozvratů manželství ukončených rozvodem nesrovnatelné s předchozími lety. Ukazatele rozvodovosti: hrubá míra rozvodovosti (hmro) R hmro = 1000 - hmro je pouze orientačním ukazatelem intenzity rozvodovosti Intenzita rozvodovosti se také mění v závislosti na věku. Úroveň rozvodovosti však závisí především na době uplynulé od sňatku a až druhotně na věku při sňatku a tím i při rozvodu. míra rozvodovosti manželství podle věku (r m ) m R r = ž,vd *1000 - ve jmenovateli je počet eitujících manželství nahrazen počtem vdaných žen míra rozvodovosti podle věku (r ) r = R ž *1000 úhrnná rozvodovost manželství (úr m ) - nezaměňovat s ukazatelem úhrnná rozvodovost, který je součtem měr rozvodovosti podle trvání manželství - úhrn měr rozvodovosti podle věku - vyjadřuje jaký podíl žen, resp. mužů se rozvede - do hodnot tohoto ukazatele se promítají i opakované rozvody podíl rozvedených osob v dané věkové skupině inde rozvodovosti (ir) R ir = 100 S - do poměru jsou však dávány dvě různorodé veličiny, neboť počet rozvodů v daném 26

roce nesouvisí s počtem uzavřených sňatků v témže roce ro hlubší studium se používá kohortní analýza rozvodovosti: - podstatou je studium procesu zániků manželství rozvodem na souborech sňatků uzavřených ve vymezeném období, obvykle během jednoho roku (sňatkové kohorty), v závislosti na době trvání manželství Analýza rozvodovosti podle sňatkových kohort vyžaduje tato statistická třídění: - rozvody podle roku sňatku a délky trvání manželství - manželství zaniklá úmrtím jednoho či obou partnerů, podle roku sňatku a délky trvání manželství - ev. migrace manželských dvojic podle sňatkových ročníků a délky trvání V České republice jsou rozvody tříděny podle dokončených let, nikoli též podle roku sňatku. Spadají tak do III. hlavního souboru událostí a odpovídají vždy dvěma sousedním sňatkovým kohortám. redukované míry rozvodovosti (míry rozvodovosti podle délky trvání manželství) (r r ) r R r = 100 S+ S t t ( + 1) 2 - soubor rozvodů odpovídá dvěma sňatkovým kohortám - rozvody, které ve sledovaném roce proběhly, se vztahují k výchozímu počtu sňatků úhrnná rozvodovost je - je úhrn redukovaných měr rozvodovosti (podle délky trvání manželství) - udává podíl průměrný manželství, která by se rozvedla, pokud by rozvodovost v daném roce zůstala neměnná po celou dobu trvání manželství - udává se zprav. v přepočtu na 100 manželství Jedním z negativních důsledků vysoké intenzity rozvodovosti je vznik tzv. neúplných rodin, tj. rodin, kde chybí jeden z rodičů a žijí nezletilé (závislé) děti. Informace o těchto typech rodin lze získat ze sčítání lidu nebo z výběrových šetření. 27

11 Demografická revoluce Adolph Landry (1874 1956) - francouzský demograf - poprvé použil termínu demografická revoluce - tato teorie byla poprvé publikována v jeho práci roku 1934 Změny v demografické reprodukci chápal v jejich celistvosti, spojoval je s celkovým pokrokem, zvyšováním produktivity ekonomického systému apod. To u dřívějších hypotéz výkladu poklesu plodnosti většinou chybělo. Snižování úrovně plodnosti bylo nejednou vykládáno jako úpadek a nikoli jako součást progresivního vývoje. ředvídalo se vymírání národů a celkový úpadek společnosti. Frank W. Notestein (1902 1982) - roku 1945 publikoval rozvinutou teorii demografické revoluce - používal pojmenování demografický přechod nebo také přechodný růst - spojuje ji s celkovou modernizací, růstem počtu mobilního městského obyvatelstva, s rozpadem velkých korporativních rodin tradiční společnosti, změnou způsobu života, růstem individualismu atd. Demografickou revoluci lze charakterizovat jako přeměnu charakteru demografické reprodukce, která je ve svém výsledku nejzřetelněji patrná ve změnách v úrovni úmrtnosti, porodnosti a ve věkové struktuře jednotlivých populací. Demografická revoluce je především historický proces. Vzniká na určitém stupni společenského rozvoje a na jiném zase končí. robíhá postupně u všech populací světa. Je to široce podmíněný proces, který je spojen se změnami v různých oblastech lidského života (rozvoj výrobních sil, celková modernizace, stupeň urbanizace, rozpad tradičních rodin, změna způsobu života a růst individualismu, modernizace a dynamizace společenského života, úroveň hygieny a lékařské vědy). Všechny tyto faktory mají vliv na způsob reprodukčního chování obyvatelstva. Tyto faktory (složky) nemusí být na shodné úrovni vývoje, která by byla určující pro odstartování demografické revoluce. Závisí vždy na jejich kombinaci a na jejich vzájemných vazbách. Stejně tak nemusí být shodný předchozí demografický vývoj. Všechny tyto složky tvoří součást převratných ekonomických, sociálních a sociálněgeografických změn probíhajících v Evropě od vyvrcholení renesance a postupně se šířících do celého světa. Tento složitý, vnitřně diferencovaný a v daném okamžiku všezahrnující proces je nazýván globální revolucí moderní doby. Demografická revoluce je její součástí. Je globálním procesem, který probíhá postupně ve všech zemích světa. K procesu demografické revoluce nedochází u celé populace najednou, ale postupně u jednotlivých subpopulací, etnických a sociálních skupin, ve městě a na venkově, resp. v jednotlivých regionech. Časový průběh demografické revoluce může ovlivňovat také velikost populace a stupeň její homogenity. Obtížněji se prosazuje u populací velkých a heterogenních, u malých populací má značný vliv jejich geografická poloha. V průběhu demografické revoluce se dále zvyšuje sociální podmíněnost demografické reprodukce. Demografická revoluce je ve svém výsledku nejvíce patrná ve změnách v úrovni porodnosti a úmrtnosti. V průběhu demografické revoluce se ukazatele těchto procesů mění následujícím způsobem: hrubá míra porodnosti z 45-50 na méně než 20 28

hrubá míra úmrtnosti z 25-30 na méně než 15 (zde závisí na věkové struktuře, u populací demograficky mladých dochází dočasně k poklesu hmú až na 7 ) výrazně klesá úroveň kojenecké úmrtnosti naděje dožití se z 30-35 let prodlužuje zhruba na dvojnásobek, tj. zhruba na 70 let pro obě pohlaví Důsledkem těchto změn je proces demografického stárnutí. Inde stáří po jejím dokončení zpravidla výrazně překračuje hodnotu 100, ve srovnání s 25 na jejím počátku. Jako pomocný ukazatel lze použít i úhrnnou plodnost, nástup demografické revoluce je charakterizován jejím poklesem pod 5,0 a její ukončení trvalým poklesem pod 2,5. Jedná se tedy o proces přechodu populací z klasického tzv. předstatistického režimu reprodukce, charakterizovaného vysokou úrovní porodnosti a úmrtnosti na režim reprodukce charakterizovaný relativně nižší úrovní porodnosti a úmrtnosti. roces DR lze zjednodušeně charakterizovat jako přechod od etenzivních forem demografické reprodukce k formám intenzivním. roces demografické revoluce začal ve Francii již koncem 18. století, vzápětí v Anglii a pokračuje evropskými populacemi v 19. a 20. století. ostupně se šířil do celého světa. V rozvinutých zemích demografická revoluce proběhla přibližně v období 1850-1950 a trvala tedy zhruba 100 let. V rozvojových zemích dochází k demografické revoluci po 2. světové válce (resp. teprve po roce 1960) a její ukončení se předpokládá teprve v prvních dvou desetiletích 21. století. Bude tedy probíhat přibližně 50 až 60 let, tj. polovinu doby, po kterou trvala v zemích rozvinutých. Typy demografické revoluce: Zobecněním průběhu demografické revoluce v jednotlivých zemích můžeme určit její 3 typy. růběh demografické revoluce rozdělujeme na dvě období, která nemusí být stejně dlouhá. 1) francouzský typ - dochází k téměř současnému poklesu úrovně úmrtnosti (hmú) i porodnosti (hmp), a to v obou fázích podobně - v důsledku toho nedochází v jejím průběhu k výraznějšímu početnímu růstu obyvatelstva 2) anglický typ - v prvním období nedochází ke snižování hmp - ve druhém období je pokles hmp velmi rychlý - důsledkem je značný početní růst obyvatelstva 3) japonsko-meický typ - dnes se vyskytuje především v rozvojových zemích - v prvním období demografické revoluce dochází dokonce k růstu hmp - tento typ probíhá relativně nejkratší dobu latí pravidelnost, že čím později nastane v zemích demografická revoluce, tím má u nich kratší průběh. Závisí ale také na velikosti populace a stupni její sociální homogenity. Demografická revoluce se obtížněji prosazuje u populací velkých a heterogenních, u malých její průběh závisí značně na jejich geografické poloze. růběh demografické revoluce na území České republiky: V českých zemích můžeme klást počátek demografické revoluce do 30. let 19. století. 29

Ukončena byla okolo roku 1930. (Na území Slovenska začala přibližně na přelomu 19. a 20. století a trvala asi 60 let.) rvní fáze demografické revoluce v Českých zemích (30. léta 19. století až přelom 19. a 20. století) Nástup byl velmi pozvolný. Okolo roku 1830 docházelo již prokazatelně k vědomému omezování počtu dětí v rodině v některých sociálních skupinách, jestliže za neregulovanou hrubou míru porodnosti u nás považujeme 45. odobně jako ve většině západoevropských zemí docházelo k odkládání sňatků do vyššího věku a ke zvyšování podílu trvale svobodného obyvatelstva. Tento proces, typický pro první fázi demografické revoluce, se však neprojevil na hrubé míře sňatečnosti. V této fázi došlo k velkým změnám především v hospodářském a společenském vývoji. Vývoj úrovně úmrtnosti v první fázi DR: - nedochází k podstatnějšímu zlepšení úmrtnostních poměrů, které se navíc příliš neliší od situace před DR - mizí sice epidemie, ale oba nejvýstižnější ukazatele úmrtnostních poměrů (kvocient kojenecké úmrtnosti a naděje dožití) potvrzují, že k žádnému podstatnějšímu zlepšení nedocházelo Druhá fáze demografické revoluce v Českých zemích (přelom 19. a 20. století až 30. léta 20. století) Dochází k dlouho připravovaným významným změnám v charakteru demografické reprodukce, jako důsledku předcházejícího relativně dlouhého působení ekonomických a společenských podmínek. Hmp se dostává trvale pod úroveň 20. Rodiny se stále více soustřeďovaly na plánované 2 děti Také v úmrtnostních poměrech dochází k významnému zlepšení: - kvocient kojenecké úmrtnosti klesá zhruba na 130 - naděje dožití se dostává na úroveň zhruba 60 let pro obě pohlaví Důležité je si uvědomit, že změny v těchto ukazatelích jsou pouze vnějšími projevy hlubokých kvalitativních a revolučních změn v demografickém chování obyvatelstva. 30

12 Druhý demografický přechod Tento termín označuje změny v demografickém chování ve vyspělých zemích, jejichž výsledkem jsou změny v úrovni demografické reprodukce, pozorované od poloviny 60. let 20. století. Druhý demografický přechod proběhl nejprve v severní a západní Evropě, mezi lety 1965 a 1975, následně v Evropě jižní, kde byl ukončen kolem roku 1980. Změny byly velmi významné, úroveň plodnosti poklesla pod hranici prosté reprodukce. Za takového režimu reprodukce není zaručena početní obnova populace. Tento pokles byl trvalý. K těmto změnám docházelo bez ohledu na rozlišnou úroveň ekonomického růstu, nezaměstnanosti, proporci zapojení žen do pracovního procesu apod. v jednotlivých zemích. ojem druhý demografický přechod rozšířil holandský demograf Dirk van de Kaa, který na toto téma uveřejnil první studii v roce 1986 (společně s R. Lesthaeghem belgický demograf). Tito dva demografové jsou autory teorie 2. demografického přechodu. 2. demografický přechod je spojován především s těmito faktory: růst individualismu významné změny v hodnotové orientaci lidí významné změny v demografickém chování lidí, především manželství a rodina ztrácejí svou nezastupitelnou funkci - pokles stability rodiny - pokles intenzity sňatečnosti, její posun do vyššího věku - částečné nahrazení legitimních manželství faktickými (nesezdanými soužitími) - nárůst podílu dětí narozených mimo manželství - zvyšování věku matek v době prvního porodu - ke snižování a regulaci plodnosti přispívá i masové rozšíření antikoncepce - v žádné ze zemí, kde k tomuto procesu docházelo se neudržela úhrnná plodnost na úrovni 2 dětí na 1 ženu jen díky zlepšování věkového složení trvalou imigrací mladých osob se ve většině evropských zemí zachovaly přírůstky obyvatelstva trvalé zlepšování úmrtnosti a pokles plodnosti vedou k demografickému stárnutí Druhý demografický přechod proběhl ve vyspělých zemích severní a západní Evropy zhruba v letech 1965 1985 a trval tedy přibližně 20 let. Od 80. let došlo k neočekávané změně v úrovni plodnosti k jejímu růstu, nejprve v zemích Skandinávie, poté i v západní Evropě. V ostatních zemích se uvedené tendence začaly projevovat s určitým zpožděním, v bývalých socialistických zemích až od počátku 90. let. V 70. a 80. letech se zdálo, že k podobným změnám u nás nedojde. latil u nás východoevropský model demografického chování: vysoká intenzita sňatečnosti, v nízkém věku poměrně malý pokles z vyšší úrovně plodnosti nízký podíl dětí narozených mimo manželství. o roce 1989 došlo ke změnám společenských podmínek: návrat k liberalismu, rozšířená možnost volby (studium, cestování, podnikání, zájmy, seberealizace), ale také nárůst rizika (nezaměstnanost mladých lidí, zvýšená příjmová diferenciace, nedostatek bytů (snadno 31