Ovlivňují antropogenní zásahy odtokový režim povodí? Do anthropogenic activities affect the catchment runoff regime? Tereza Bažatová, Jana Šimková Katedra biotechnických úprav krajiny, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze Abstrakt Distribuce vody v krajině je zásadně ovlivněna charakterem srážko-odtokového procesu povodí. Ten představuje velmi složitý mechanismus, který určují mnohé faktory od klimatických, fyzicko-geografických až po antropogenní. Tato práce předkládá analýzu trendů srážko-odtokového režimu povodí řeky Lomnice (Česká republika, převážně Jihočeský kraj) metodou jednoduchých a podvojných součtových čar, doplněnou o analýzu vývoje teplotních a sněhových poměrů. Součástí rozboru byla i analýza bilance povodí ve vybraných letech pomocí hydrologického modelu Bilan. Cílem práce bylo zjištění, zda v daném povodí došlo od 70. let 20. století ke změnám trendu srážko-odtokového režimu a do jaké míry mohou být příčinou těchto změn antropogenní zásahy v povodí. Klíčová slova: srážko-odtokový trend, součtové čáry, Bilan Abstract Distribution of water in the landscape is essentially influenced by the nature of the catchment rainfall-runoff process. This complex process is determined by many factors from climate, physical-geographic to anthropogenic. This paper presents an analysis of trends in rainfall-runoff regime of the River Lomnice Basin (the Czech Republic, South Bohemia) by a simple and dual cumulative line method, complemented by an analysis of the evolution of temperature and snow conditions. The water balance analysis for three selected years using the hydrological model Bilan was performed as well. The aim of this paper was to find out whether there have been any changes in the trend of rainfall-runoff regime of the catchment since 1970 and to what extent these may be caused by anthropogenic activities in the catchment. Keywords: rainfall-runoff trend, cumulative line method, Bilan
Úvod Srážko-odtokový proces povodí významně ovlivňuje distribuci vody v krajině. Jeho tvorba představuje velice složitý mechanismus, na kterém se podílí mnoho faktorů (klimatické, fyzicko-geografické a antropogenní). Studium vývoje srážko-odtokových procesů v rámci povodí hraje stěžejní roli při plánování udržitelného využívání vodních zdrojů. Změnami odtokového režimu vlivem antropogenních úprav se zabývala řada autorů (např. Langhammer 2007, Kříž 1981, Kaňok 1997 aj.). Kaňok (1997) se ve své studii z povodí Odry rozlišuje tři typy metod: 1. metody odhalování antropogenního ovlivňování průtoků; 2. metody zjišťování velikosti změn odtoku vlivem antropogenního faktoru; 3. metody zabývající se změnami průběhu vodního režimu v určitém časovém období. Tato práce navazuje na problematiku antropogenního ovlivnění odtoku v povodí Lomnice, řešenou v rámci diplomové práce (Bažatová 2009) a doplňuje poznatky vědeckých studií, sepsaných pro povodí Otavy (Kliment, Matoušková 2008, Langhammer 2004), nikoli však pro povodí Lomnice. Zejména během 20. století byla většina vodních toků v České republice antropogenně upravena. V povodí Lomnice došlo k největším regulacím toku v 80. letech minulého století. Během několika následujících let či desetiletí se projevila značná negativa těchto úprav. Regulacemi toků byl narušen přirozený hydrologický režim v krajině, který se dnes negativně projevuje především při povodních, ale i normálních vodních stavech. Intenzita antropogenních zásahů narůstá spolu s celkovou intenzitou využití krajiny, od horních toků směrem do nížinných oblastí, kde se nacházejí větší sídla a kde je využití krajiny převážně zemědělské (Bažatová 2009). Cílem tohoto článku je zhodnocení trendů ve vývoji srážko-odtokových vztahů v zájmovém povodí Lomnice pomocí jednoduchých a podvojných součtových čar a modelu Bilan. A tím dokázat, zda antropogenní zásahy hrají v zájmovém povodí klíčovou roli či nikoliv. Data hydrologických a klimatických prvků byla získána z ČHMÚ (pobočka České Budějovice). Povodí Lomnice se nachází převážně v Jihočeském kraji. Řeka Lomnice pramení na svazích Třemšína (oblast Brd) ve výšce 733 m n. m., ústí z leva do Otavy nedaleko hradu Zvíkova v 346 m n. m. Řeka Lomnice odvodňuje území o ploše 831 km², délka toku je 56,6 km a charakteristika povodí (P/L²) je 0,26 (Zídek 1965). Průměrný roční průtok v hydrologické stanici Ostrovec je 1, 67 m³/s. Vybrané povodí prošlo ve své historii četnými antropogenními zásahy. Jeho podobu přeměnilo rybníkářství, zemědělství, vodní hospodářství a vznik a rozvoj obcí. Povodňové stavy v povodí Lomnice nejsou z historického pohledu žádnou mimořádnou
situací, nicméně z hydrologického hlediska mají významnější hodnotu až záznamy z druhé poloviny 19. století, kdy dochází k pravidelným měřením vodních stavů. Materiál a metody Pro posouzení vývoje odtoku v povodí Lomnice byla použita metoda jednoduchých a podvojných součtových čar. Analýza srážko-odtokového vztahu byla provedena na základě řad průměrných ročních průtoků a řad srážkových úhrnů. Z obou řad byly vytvořeny postupné součty. Odpovídající dvojice hodnot postupných součtů řady tvoří souřadnice bodů v pravoúhlé souřadné soustavě, kde proložená přímka určuje vztah mezi řadami. V případě významných odchylek od lineárního průběhu a zlomů je možno uvažovat o změnách v odtokovém režimu. Vývoj odtoku v daných povodích byl dále doplněn o analýzu vývoje teploty vzduchu a sněhových poměrů. Odchylky ve vývoji teplotních a sněhových poměrů jsou přirozené příčiny ovlivňující hydrologickou bilanci. Pomocí hydrologického modelu Bilan byla vyhodnocena bilance povodí Lomnice, a to pro tři vybrané charakteristické roky (2002, 2003, 2009). Roky pro hodnocení bilance v povodí byly vybrány, tak aby popisovaly extrémní chování povodí při zvýšené dotaci srážek směrodatně vlhký rok 2002, absenci srážek směrodatně suchý rok 2003 a směrodatně normální rok 2009, který je pro toto povodí z hlediska srážko-odtokového režimu průměrný. Výsledky byly porovnány s výstupy Hydrologické bilance ČR pro dané roky (ČHMÚ 2003, 2004, 2010) a dlouhodobými průměry srážkových úhrnů a odtoků. Za dlouhodobý průměr byly považovány průměrné hodnoty vždy za předcházejících 25 let pro jednotlivé roky. Tzn. pro 2002 průměr za roky 1977-2001, pro 2003 průměr za roky 1978-2002, pro 2009 průměr za roky 1984-2008. Model Bilan se řadí mezi deterministické, koncepční, celistvé (lumped) modely. Byl vyvinut Výzkumným ústavem vodohospodářským T.G. Masaryka v Praze k simulaci komponentů hydrologické bilance povodí. Je využíván především k řešení dopadů klimatických změn na vodní režim krajiny a zásoby povrchové a podzemní vody (Vizina et al. 2010, Horáček et al. 2008, Šimková 2012). Pro podrobný popis modelu lze odkázat na manuál vytvořený VÚV T.G.M. v Praze (VÚV 2011). Model simuluje denní nebo měsíční řady komponentů hydrologické bilance. Vstupními veličinami jsou srážky P (mm), odtok měřený v uzávěrovém profilu R (mm), teplota vzduchu T ( C) a relativní vzdušná vlhkost H (%) v denním, příp. měsíčním kroku.
Jako zdrojová data pro vytvořené analýzy byly použity hodnoty denních průtoků, srážek, výšky sněhové pokrývky, teplot, délky slunečního svitu, relativní vlhkosti vzduchu a rychlosti větru. Hydrologická data z období 1975-2011 pochází z profilu Ostrovec (Lomnice) a klimatická data (1976-2011) ze stanice Kocelovice (obr. č. 1). Data poskytl Český hydrometeorologický ústav v Českých Budějovicích. Obr. č. 1: Lokalizace klimatické stanice Kocelovice a limnigrafické stanice Ostrovec Výsledky 1. Analýza odtoku pomocí jednoduchých a podvojných součtových čar Ke zjištění významných změn v odtokovém režimu bylo použito metody jednoduchých součtových čar, které byly zkonstruovány pro průměrné roční hodnoty srážek a průtoků. Součtová řada srážek byla vytvořena pro případnou identifikaci klimatických změn v povodí, které by mohly odtokové poměry ovlivnit. Průběh součtové čáry průtoků pro profil Ostrovec zachycuje obr. č. 2. Vychýlení součtové čáry od lineárního průběhu ukazuje na změnu ve vývoji odtoku. Z obr. č. 2 vyplývá, že u profilu Ostrovec v období 1979-1982 dochází k nárůstu průtoku a následně pak do roku
1985 opět k poklesu. Stejný vývoj je charakteristický pro období 1985-1992, kde zlomovým rokem je 1988 (od tohoto roku dochází opět k poklesu průtoku). Růstové a poklesové tendence z hlediska strmosti jsou srovnatelné. Při srovnání jednoduché součtové čáry průtoků a srážek (obr. č. 3) zjišťujeme, že nárůst průtoků ve zjištěném období nemá úzkou souvislost se srážkami, tzn. nelze toto období definovat jako extrémně srážkově bohaté. Jednoduchá součtová čára H r má téměř lineární průběh, nevyskytují se zde žádné významné odchylky. Pro zpřehlednění situace a zpřesnění dosažených výsledků byla sestrojena podvojná součtová čára ročních průtoků a ročních srážkových úhrnů pro daný profil (obr. č. 4). Graficky byly zvýrazněny roky, ve kterých došlo ke změně odtoku (1979, 1982, 1985, 1988, 1992). Analýza provedená prostřednictvím podvojné součtové čáry potvrdila výsledek analýzy jednoduché součtové čáry. Obr. č. 2 a 3: Jednoduchá součtová čára (vlevo: Q r pro profil Ostrovec, vpravo: H r Kocelovice) Obr. č. 4: Podvojná součtová čára Qr a Hr 2. Změny sezónního rozložení odtoku Změny v rozložení odtoku během roku byly posuzovány na základě procentuálního zastoupení odtečené vody a rozložení průměrných průtoků v jednotlivých měsících a ročních obdobích. Charakteristickým trendem v povodí Lomnice (profil Ostrovec) je úbytek odtečené vody v zimním a letním období, naopak na jaře a na podzim podíl odtečené vody roste
(obr. č. 5). Ve srovnání s analýzou odtoku provedenou v pramenných oblastech Otavy (Kliment 2008) je situace v povodí Lomnice zcela odlišná. Obecně pramenné oblasti Otavy vykazují za poslední půlstoletí zřetelné navýšení podílu odtoku v zimních měsících a na druhé straně až na výjimky (srpen 2002) postupný úbytek odtoku v letních měsících (Kliment 2008). Největší nárůst podílu na celoročním odtoku v povodí Lomnice vykazuje březen, hlavní úbytek připadá na prosinec. V pramenných oblastech Otavy největší nárůst podílu odtoku připadá na prosinec, ovšem největší úbytek je charakteristický pro červenec. Obr. č. 5: Trend ve vývoji odtoku podle ročních období (1975 2011), Lomnice profil Ostrovec Rozložení odtoku v průběhu každého roku lze posuzovat i podle časového sledu měsíčních průtoků. Tyto průměrné měsíční průtoky (Q m ) charakterizují rozložení v průběhu roku. Jedná se tedy o roční chod měsíčních průtoků (Netopil, 1984). Pravidelnosti v tomto chodu lze vyjádřit dlouhodobými měsíčními průtoky. Ty jsou pro příklad stanice Lomnice počítány z 37 hydrologických let. Měsíční průtoky jsou ovlivňovány zejména klimatickými charakteristikami (především srážkami a teplotou), které mají pravidelnější a dlouhodobější působnost. Také způsobují postupné hromadění a tání sněhové pokrývky, což největší měrou ovlivňuje průtoky v jarních měsících. Z obr. č. 6 je názorně vidět, že řeka Lomnice je nejvodnatější v jarních měsících.
Obr. č. 6: Dlouhodobý průměrný průtok v profilu Ostrovec pro jednotlivé měsíce (1975-2011) Podíly měsíčních i sezónních srážkových úhrnů zůstávají přitom v uvedených ročních obdobích na přibližně stejné úrovni (viz obr. č. 7). Průměrný roční úhrn srážek ve stanici Kocelovice za období 1976-2011 činí 554,9 mm. Nejdeštivějším rokem byl jednoznačně rok 2002 (905 mm) a to kvůli extrémním srážkovým úhrnům v srpnu tohoto roku (209 mm). H (%) Období III. - V. VI. - VIII. IX. - XI. XII. - II. 1976-1987 23,1 39,8 20,0 17,1 1988-1999 21,7 39,2 22,2 16,9 2000-2011 24,3 39,0 19,9 16,7 Obr. č. 7: Trend ve vývoji srážkových úhrnů podle ročních období, Kocelovice (1976 2011) 3. Vývoj teplotních a sněhových poměrů Jednou z přirozených příčin změn odtokového režimu jsou bezesporu odchylky ve vývoji teplotních poměrů, které ovlivňují sněhové charakteristiky a celkovou hydrologickou bilanci. V současné době jsou často diskutovány změny v souvislosti s globálním oteplováním (Kliment 2008). Sněhové a teplotní charakteristiky byly zpracovány pro klimatickou stanici Kocelovice, která leží v nadmořské výšce 519 m n. m., tato hodnota spadá do intervalu nejčastěji se vyskytující nadmořské výšky povodí. Získané poznatky je proto možné vztáhnout pro celé povodí Lomnice. Analyzovaná teplotní řada z Kocelovic čítá 36 let (1976-2011). Porovnáním průměru za období 1976-1993 a 1994-2011 byl zjištěn nárůst teploty vzduchu ze 7,3 C na 8,0 C. Přičemž nejvýraznější skok v nárůstu teploty nastal mezi lety 1996 a 2000, kdy teplota vzrostla z 6,2 C na 8,8 C (tzn. zvýšení o 2,6 C). Největší nárůst teploty vzduchu byl
pozorován v lednu, únoru, dubnu a květnu. Situaci z hlediska chodu teplot v jednotlivých ročních obdobích zobrazuje obr. č. 8. Obr. č. 8: Chod průměrných ročních teplot vzduchu v jednotlivých ročních obdobích, Kocelovice V období 1976-2011 se vyskytuje průměrně 65 dní se sněhovou pokrývkou. Pokud stejně jako u analýzy teplotních poměrů srovnáme období 1976-1993 a 1994-2011 zjistíme, že průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou je takřka vyrovnaný (65 a 66 dní). Ovšem je zde patrná značná rozkolísanost v počtu dní se sněhovou pokrývku v rámci celého analyzovaného období (obr. č. 9), kde maxima v počtu dní se sněhovou pokrývkou připadají na roky 1996, 2006 a 2010. Nejvyšší průměrné výšky sněhové pokrývky jsou v únoru a lednu. Obr. č. 9: Trend ve vývoji počtu dnů se sněhovou pokrývkou (Kocelovice, 1976 2011) Období nárůstu průtoku (1979-1982, 1985-1988), které bylo vymezeno pomocí součtových čar, můžeme charakterizovat jako teplotně průměrné s vyšší průměrnou výškou sněhové pokrývky a vyšším počtem dnů se sněhovou pokrývkou. Ze závěrů studie pramenných částí Otavy (Kliment 2008) vyplývá, že se v nižších polohách (stanice Klatovy 430 m n. m.) projevuje určitý úbytek počtu dní se sněhovou pokrývkou, který je kompenzován nárůstem
podílu zimního odtoku. Z analýzy měsíčních průtoků v letech 1975-2011 v povodí Lomnice bylo zjištěno, že k poklesu podílu odtoku dochází v zimních a letních měsících. Takže situace v pramenných oblastech Otavy a v povodí Lomnice je odlišná. Zvýšení jarních a letních teplot mohlo přispět k poklesu odtoku, zejména v letních měsících. 4. Zhodnocení hydrologické bilance Hydrologická bilance je základním prostředkem pro hodnocení výskytu a distribuce vody v povodí. Spočívá v kvantitativním rozdělení vody z atmosférických srážek na jednotlivé bilanční složky (Vaculín et Soukalová 2003). Průběh tohoto procesu zásadně ovlivňují klimatické podmínky povodí a naopak. Pro popis chování povodí Lomnice byly vybrány tři charakteristické hydrologické roky (2002 vlhký, 2003 suchý, 2009 normální). Komponenty hydrologické bilance znázorňují obr. č. 10 (2002), 11 (2003) a 12 (2009). Výsledky byly porovnány s výstupy ČHMÚ pro celé povodí Vltavy (ČHMÚ 2003, 2004, 2010) a dlouhodobými průměry srážkových úhrnů a odtoků v povodí Lomnice. Rok 2002 byl srážkově i odtokově velmi vydatný, charakteristický velkými výkyvy. Jarní odtoky byly ovlivněny táním vyšší sněhové pokrývky. Následoval srážkově i odtokově velmi chudý duben a květen (až polovina dlouhodobého průměru, dále jen průměru). Od července došlo k nárůstu srážkových úhrnů a odtoků, kdy maxima byla dosažena v srpnu. Extrémní hodnoty srpnových odtoků (téměř dvacetinásobek odtokového průměru) odpovídají výskytu katastrofických povodní v srpnu roku 2002, jenž figuruje i v obr. č. 3. Závěr roku probíhal v podobě podprůměrných srážkových úhrnů v září, nicméně se stále patrnými doběhy extrémních odtoků (trojnásobek průměru), a srážkově bohatého října s průtoky stále vydatnými (dvojnásobek průměru) ovšem s klesajícím trendem). Odtokový režim počátku roku 2003 byl ovlivněn vysokým nasycení povodí z podzimu 2002 (v listopadu dvojnásobek srážek a šestinásobek odtoků vztaženo k průměrům, v prosinci pak pokles na normální hodnoty srážkových úhrnů a trojnásobek odtoků). Lednové odtoky navýšilo ještě tání sněhové pokrývky na téměř čtyřnásobek průměru. V následujících měsících však nastoupilo srážkově extrémně chudé období (méně než polovina průměru, s výjimkou května, kdy srážkové úhrny odpovídaly průměru), které se podepsalo i na odtokovém režimu, který často nedosahoval ani čtvrtiny dlouhodobého průměru). Celkově je rok 2003 hodnocen jako velmi suchý, což potvrzuje i nulové doplňování zásob podzemní
vody od měsíce března po zbytek roku (viz obr. č. 11). Důležitou roli sehrály i nadprůměrné hodnoty teplot vzduchu (viz obr č. 8). Obr. č. 10: Graf hydrologické bilance povodí Lomnice pro rok 2002 (vlhký rok) - (P - srážky, RC - dotace podzemních vod, R - odtok měřený, RM - odtok modelovaný, BF - základní odtok) Obr. č. 11: Graf hydrologické bilance povodí Lomnice pro rok 2003 (suchý rok) - (P-srážky, RC - dotace podzemních vod, R - odtok měřený, RM - odtok modelovaný, BF - základní odtok) Rok 2009 lze celkově hodnotit za srážkově i odtokově normální až mírně suchý s nerovnoměrně rozloženými srážkami i odtoky. Srážkově se od průměrných hodnot odchýlily leden (30 % průměru), srpen (53 %) a září (45 %). První výrazný nárůst srážek byl
zaznamenán v únoru, což odpovídá i dlouhodobému rozložení průtoků v povodí Lomnice (viz. obr. č. 6). Nevyšší hodnoty byly dosaženy v dubnu (146 %) a červenci (139 %). Trend podprůměrných odtoků (cca polovina průměru) přerušily březnové tání sněhové pokrývky společně s nadprůměrným srážkovým úhrnem a navýšilo odtok na téměř dvojnásobek průměru. Následovalo kolísání odtoků mezi průměrnými a podprůměrnými hodnotami (59 105 %), které ukončil odtokově silně nadprůměrný červenec (trojnásobek průměru). Závěr roku byl odtokově slabý, což se podepsalo i na nulovém doplňování zásob podzemní vody (viz obr. č. 12). Obr. č. 12: Graf hydrologické bilance povodí Lomnice pro rok 2009 (normální rok) (P-srážky, RC - dotace podzemních vod, R - odtok měřený, RM - odtok modelovaný, BF - základní odtok) Diskuse Cílem tohoto článku bylo vytvoření komplexního obrazu srážko-odtokových poměrů v povodí Lomnice. A to pomocí několika metod: posouzení odtokových poměrů metodou součtových čar a hydrologického bilančního modelu Bilan, dále analýza vývoje teplot vzduchu a sněhových poměrů. Použité metody jednoduchých a podvojných součtových čar (doplněné o analýzu sněhových a teplotních poměrů) potvrdily existenci určitých změn trendů odtoku v modelovém povodí Lomnice. Metoda jednoduchých a podvojných součtových čar poměrně jednoduše umožňuje stanovit časový okamžik, ve kterém došlo k případnému narušení homogenity řady. Ovšem je třeba si uvědomit, že touto metodou nelze zjistit příčinu tohoto porušení. Pro tento účel je nutná zvláštní studie. K diskuzi nabádá rovněž otázka, zda je 36letá řada průtoků a srážek dostatečně dlouhá pro stanovení závěrů. Delší řada by měla větší vypovídající hodnotu,
ovšem zkoumání dřívějších historických řad průtoků a srážek by bylo problematické kvůli větší absenci dat. S výběrem dat souvisí i další námět pro výzkum, a sice analýza více klimatických stanic ve vztahu ke změně odtoku, výšce sněhové pokrývky a vývoje počtu dní se sněhovou pokrývkou. Dosažené závěry však přináší více prostoru pro diskuzi. Do jaké míry jsou zaznamenané změny výsledkem dlouhodobého vývoje a do jaké míry jsou příčinou změn antropogenní zásahy do povodí? V minulém století prošlo území České republiky násilnou restrukturalizací krajinných složek, což se podle výsledků projevilo i v povodí Lomnice. Na význam lidských aktivit v povodí poukazují především rozdíly v bilanci povodí Horní Vltavy a jeho dílčího povodí Lomnice. V extrémních letech srážkový režim malého povodí kopíruje povodí velké a drobné výkyvy se v celkovém pohledu ztrácejí. Znatelnými se stávají v případě normálních let (viz zde rok 2009), kdy jsou více patrné odchylky od průměru. Toto nabádá k závěru, že čím menší povodí, tím více je srážko-odtokový režim ovlivněn antropogenními zásahy a samozřejmě i lokálními podmínkami (geografická poloha, členitost, místní atmosférická situace apod.). Námětem pro další výzkum je potvrzení této teorie na dalších případových studiích. Závěr Výsledky řešeného vztahu mezi srážkou a odtokem ukázaly, že ke změnám ve srážko-odtokovém poměru v povodí Lomnice skutečně došlo. Pomocí součtových čar byly v povodí Lomnice identifikovány odchylky ve vývoji odtoku. Změny se projevily převážně v 80. a 90. letech minulého století (ke zvýšení odtoku došlo mezi lety 1979-1982 a 1985-1988). Období zvýšeného odtoku lze charakterizovat jako teplotně průměrné s vyšší průměrnou výškou sněhové pokrývky a s nadprůměrným počtem dní se sněhovou pokrývkou. Za účelem pokrytí rostoucích nároků společnosti na přírodní zdroje se míra antropogenních zásahů do přirozeného cyklu povodí ve 20. století zvyšuje i v povodí Lomnice (Bažatová 2009), což se podepisuje i na charakteru odtokového režimu povodí. Při srovnání hydrologické bilance povodí Lomnice s povodím Horní Vltavy (ČHMÚ 2003, 2004, 2010) lze zjistit rozdíly především v normálním roce 2009. Dílčí povodí Lomnice vykazovalo povahu směrodatně suchou až normální, ačkoli pro povodí Horní Vltavy, kam Lomnice spadá, i celou ČR byl rok 2009 hodnocen jako normální. Tento rozdíl poukazuje na lokální význam antropogenních zásahů do povodí, které dílčí povodí ovlivnily, velké povodí již nijak výrazně.
Při plánování trvale udržitelného využívání vodních zdrojů je tudíž nutné zvažovat vliv lidského působení nejen v globálním, ale také v lokálním měřítku. Literatura Bažatová T. (2009): Změny srážko-odtokových poměrů a antropogenní úpravy v povodí Lomnice. Diplomová práce. PřF UK, Praha. ČHMÚ v Praze (2003): Hydrologická bilance České republiky. Rok 2002. Praha, [online]: http://voda.chmi.cz/opzv/bilance/zprava_bilance_02.pdf, cit. 4.3. 2013. ČHMÚ v Praze (2004): Hydrologická bilance České republiky. Rok 2003. Praha, [online]: http://voda.chmi.cz/opzv/bilance/zprava_bilance_03.pdf, cit. 4.3. 2013. ČHMÚ v Praze (2010): Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky 2009. Praha, [online]: http://voda.chmi.cz/opzv/bilance/zprava_bilance_09.pdf, cit. 4.3. 2013 Horáček S., Kašpárek L., Novický O. (2008): Estimation of climate change impact on water resources by using Bilan water balance model. IOP Conf. Series: Earth and Environmental Science 4. Kaňok J. (1997): Antropogenní ovlivnění velikosti průtoků řek povodí Odry po profil Koźle. Spisy Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, 103. OSU, Ostrava. Kliment Z., Matoušková M. (2008): Long-term Trends of Rainfall and Runoff Regime in Upper Otava River Basin. Journal of Soil and Water Research, 3: 155-167. Koubík V. (2003): Historický list povodně. Available at http://www.blatensko.com/povodne/povodne.php (accesses February 2012). Kříž V. (1981): Nástin prognózy potenciálních změn hydrického režimu Moravskoslezských Beskyd. Sborník ČSG, 86: 19 27. Academia, Praha. Langhammer J. (2004): Antropogenní upravenost říční sítě v povodí Otavy. Hodnocení vlivu změn přírodního prostředí na vznik a vývoj povodní [CD ROM]. PřF UK, Praha. Langhammer J.( 2007): Úpravy toků a údolní nivy jako faktor ovlivňující průběh a následky povodní. Povodně a změny v krajině, 271 294. PřF UK, Praha. Netopil R. (1984): Fyzická geografie I. SPN, Praha. Němec J. et al. (2006): Water in The Czech Republic. Consult (pro MZe), Praha. ISBN 80-7084-538-4. Šimková J., 2012: Studie hydrologické bilance povodí zbytkové jámy Medard na Sokolovsku. Diplomová práce. FŽP, ČZU Praha, Praha.
Vizina A., Hanel M., Novický O., Treml P. (2010): Experience from Simulation of Climate Impacts on Water Regime in Monthly and Daily Time Step. VÚV TGM, Praha. VÚV T.G.M, 2011: Bilan water balance model Manual. Praha. Zídek H. (1965): Hydrologické poměry ČSSR, díl 1. HMÚ, Praha. Kontakt: Mgr. Tereza Bažatová Česká zemědělská univerzita v Praze, FŽP, KBÚK Kamýcká 1176, Praha 6, 165 21 bazatova@fzp.czu.cz Ing. Jana Šimková Česká zemědělská univerzita v Praze, FŽP, KBÚK Kamýcká 1176, Praha 6, 165 21 jsimkova@fzp.czu.cz