GLOBÁLNI PROBLÉMY A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ Global problems and sustainable development

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Národní hospodářství á 1 - m c \ < c- W»>*. tu GLOBÁLNI PROBLÉMY A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ Global problems and sustainable development Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Ladislav IVÁNEK, DrSc. Autor: Martin POSPÍŠIL Brno, duben 2006 digitálně podepsáno Digitally signed CT)\ středisko Polaček) y^w vědeckých informací Date: 2006.12.15 14:39:59 +01'00'

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Katedra ekonomie Akademický rok 2005/2006 ZADANÍ DIPLOMOVÉ PRACE Pro: Obor: Martin Pospíšil národní hospodářství Název tématu (česky): Název tématu (anglicky): Globálni problémy a trvale udržitelný rozvoj Global problems and sustainable development Zásady pro vypracování: Osnova diplomové práce: 1) Charakteristika globálních problému ve světové ekonomice 2) Koncepce trvale udržitelného rozvoje - cesta překonávání globálních problémů 3) Místo hospodářské politiky při řešení globálních problémů (s důrazem na podmínky ČR)

Rozsah grafických prací: Rozsah práce: dle pokynů vedoucího práce 60-70 stran Seznam odborné literatury: [1] Ekonomické perspektivy České republiky. Kolektiv autorů. David & Shoel, Meridian, 304 stran. [2] Jeníček, V., Foltýn, J.: Globální problémy a světová ekonomika. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2003, 269 stran, ISBN 80-7179-795-2. [3] K udržitelnému rozvoji České republiky : vytváření podmínek. Editoři Moldan, B., Hák, T., Kolářová, H. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2002, 357 stran, ISBN 80-238-8378- X. [4] Meadows, D. H., Meadows, D. L., Randers, J.: Překročení mezí: konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti. Přel. P. Polechová, L. Zvolánek 1. vyd. Praha : Argo, 1994, 319 stran, ISBN 80-85794-83-7. [5] Naše společná budoucnost : Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. Přel. P. Korčák. 1. vyd. Praha : Academia, 1991, 297 stran, ISBN 80-85368-07-2. [6] Nováček, P., Huba, M., Mederly P.: Ohrožená planeta na prahu 21. století. 2. přepracované a rozšířené vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998, 217 stran, ISBN 80-7067-859-3. [7] Zeman, J.: Přístup ke koncipování strategie trvale udržitelného rozvoje ekonomiky. Praha: Ústřední ústav národohospodářského výzkumu, 1992, 36 stran. [8] další literatura podle osobní bibliografie autora Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Ladislav Ivánek, DrSc. Datum zadání diplomové práce: 19. 10. 2005 Termín odevzdání diplomové práce: 30. 4. 2006 4 vedoucí katedry / děkan V Brně dne: 19. 10.2005

Jméno a příjmení autora: Martin Pospíšil Název diplomové práce: Globální problémy a trvale udržitelný rozvoj Název práce v angličtině: Global problems and sustainable development Katedra: Ekonomie Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Ladislav Ivánek, DrSc. Rok obhajoby: 2006 Anotace Předmětem diplomové práce Globální problémy a trvale udržitelný rozvoj" je na základě vymezení problematiky globálních problémů analyzovat tvorbu koncepce trvale udržitelného rozvoje a následně prozkoumat, do jaké míry jsou aspekty trvale udržitelného rozvoje naplňovány v konkrétních oblastech českého hospodářství, tj. představit a zhodnotit aplikace do relevantních částí mikroekonomické hospodářské politiky ČR. V první části je podán výklad globálních problémů, jejich vývoje, propojenosti a nebezpečnosti. Hlavní pozornost je věnována problému surovinovému a energetickému. Ve druhé části je představena koncepce trvale udržitelného rozvoje a celosvětový pracovní plán pro aplikaci koncepce trvale udržitelného rozvoje v praxi - Agenda 21. Třetí část se zabývá otázkou, jak jsou principy trvale udržitelného rozvoje uplatněny v mikroekonomické hospodářské politice ČR. Annotation The goal of the submitted thesis: "Global problems and sustainable development" is to analyze the formation of the sustainable development concept as the reaction to the global problems issue, then to find out to what extent are the principles of the sustainable development concept integrated into the economic policy of the Czech Republic from the microeconomic point of view. The first part is concentrated on the global problems issue, main part is devoted to the issue of raw materials and energy. In the second part I analyze the sustainable development concept and the global working plan for an application of the concept practically - the Agenda 21. And the final part analyses how the principles of the sustainable development concept are involved in the Czech microeconomic policy. Klíčová slova Agenda 21, Česká republika, globální problémy, hospodářská politika, národní hospodářství, trvale udržitelný rozvoj Keywords Agenda 21, Czech Republic, global problems, economic policy, national economics, sustainable development

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Globální problémy a trvale udržitelný rozvoj vypracoval samostatně pod vedením Prof. Ing. Ladislava Ivánka, DrSc. a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 14. dubna 2006 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Rád bych zde poděkoval Prof. Ing. Ladislavu Ivánkovi, DrSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými pnspěl k vypracování této diplomové práce.

OBSAH OBSAH 7 ÚVOD 7 1 GLOBÁLNÍ PROBLÉMY VE SVĚTOVÉ EKONOMICE 9 1.1 CHARAKTERISTIKA GLOBÁLNÍCH PROBLÉMŮ 9 1.2 PŘÍRODNĚSOCIÁLNÍ GLOBÁLNÍ PROBLÉMY 11 1.3 INTERSOCIÁLNÍ GLOBÁLNÍ PROBLÉMY 24 1.4 ANTROPOSOCIÁLNÍ GLOBÁLNÍ PROBLÉMY 25 2 KONCEPCE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE 28 2.1 HISTORICKÝ KONTEXT POJMU 28 2.2 PRINCIPY TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE 30 2.3 DIMENZE A PILÍŘE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE 32 2.4 PLÁN APLIKACE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE 38 3 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ V PODMÍNKÁCH ČR 41 3.1 VÝCHODISKA A PRINCIPY STRATEGIE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ČR 41 3.2 ENERGETICKÁ A SUROVINOVÁ POLITIKA 44 3.3 DOPRAVNÍ POLITIKA 47 3.4 PRŮMYSLOVÁ POLITIKA 50 3.5 ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA 52 3.6 POLITIKA ZAMĚŘENÁ NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 54 3.7 KONCEPCE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE A EU 59 3.8 ASPEKT NÁZOROVÉ RŮZNORODOSTI 61 ZÁVĚR 65 SEZNAM GRAFŮ 67 SEZNAM TABULEK 67 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 68

ÚVOD Svět čelí zásadním změnám po celou dobu svého vývoje. Některé ze změn mohou mít ovšem negativní důsledky pro celou společnost. A je to právě lidský druh, který by si měl všímat změn kolem sebe. Jestliže lidé mají žít v ekonomické prosperitě a ve zdravém prostředí, potom se současné generace musejí zabývat trendy, které mohou být těmito změnami produkovány. Většina těchto změn má základní dimenzi ekonomickou, bezprostředně ovlivňuje světové hospodářství a je generována převážně ve světové ekonomice. Mne zaujala tato problematika svojí aktuálností a také postupným vývojem v čase. Chci se věnovat též možným krokům, jež je nutno provést jak z hlediska celosvětového, tak v zemi naší. Cílem práce je na základě vymezení problematiky globálních problémů analyzovat tvorbu koncepce trvale udržitelného rozvoje a následně prozkoumat, do jaké míry jsou aspekty trvale udržitelného rozvoje naplňovány v konkrétních oblastech českého hospodářství, tj. představit a zhodnotit aplikace do relevantních částí mikroekonomické hospodářské politiky ČR. Vzhledem ke šíři této otázky se budu snažit o zacílení na problém surovin a energie jak na poli globálním, tak v prostředí našeho státu. V případě konceptu trvale udržitelného rozvoje chci proniknout do souvislostí ohledně postupné proměny pojetí konceptu a zdůraznit, že se nejedná pouze o čistě environmentálni záležitost. V dnešní době nelze pominout ani na vliv Evropské unie a nejednotnost postojů ke zkoumané problematice. Zvolené metodické přístupy: Analýza tvorby koncepce trvale udržitelného rozvoje na základě vymezených globálních problémů a analýza uplatnění koncepce trvale udržitelného rozvoje v praktické mikroekonomické hospodářské politice ČR. Pro takto stanovený cíl a metodický přístup jsem zvolil strukturu práce následovně. Práce je členěna na tři kapitoly, zabývající se postupně globálními problémy s podstatnou částí věnovanou přírodněsurovinovým problémům, koncepcí trvale udržitelného rozvoje a jejím vlivem na českou sektorovou hospodářskou politiku. V první části podám výklad globálních problémů a zdokumentuji jejich vývoj, propojenost a případnou nebezpečnost. Hlavní pozornost budu věnovat problémům přírodněsociálním, tedy surovinovému a energetickému problému, populačnímu, potravinovému a environmentálnímu problému. Problém surovin a energie volím jako centrální, neboť 7

shledávám jeho podstatný vliv na problémy ostatní. Globální problémy vnímám jako výzvy pro lidskou civilizaci. Výzvy s nutností řešení, jinak můžeme očekávat komplikace vývoje společnosti. Dále se pokusím objasnit roli globálních problémů jako důvodů pro vznik koncepce trvale udržitelného rozvoje. Ve druhé části představím koncepci trvale udržitelného rozvoje jako reakci na narůstající globální problémy. Budu se zabývat historií vývoje koncepce, tedy přechodem od čistě ekologického pojetí k pojetí zahrnujícímu i ekonomické a sociální aspekty. Prozkoumám souvislosti osmi základních principů, představím celosvětový pracovní plán pro aplikaci koncepce trvale udržitelného rozvoje v praxi - Agendu 21a poukážu na vhodnost jejího začlenění do národních politik a programů. Ve části třetí budu hledat odpověď na otázku, jak jsou principy trvale udržitelného rozvoje uplatněny v mikroekonomické hospodářské politice ČR. Budu se zabývat reakcí hospodářské politiky na koncept trvale udržitelného rozvoje. Jednak mě zajímá komplexní pohled na aktuální situaci v jednotlivých pilířích rozvoje, jednak se budu snažit zmapovat stav a činěné kroky ve vybraných oblastech národního hospodářství. Blíže se zaměřím na politiku energetickou a surovinovou, dále na ostatní související politiky - především dopravní, průmyslovou a zemědělskou, následně také na politiku zaměřenou na ochranu životního prostředí, která má logicky vazbu na všechny zmiňované. Tyto sektorové politiky volím pro jejich úzkou vazbu na skupinu přírodněsociálních problémů, které bude věnována převážná část první kapitoly. Nelze samozřejmě opomenout vztah Evropské unie ke koncepci trvale udržitelného rozvoje a z toho plynoucí vliv na koncepci tohoto rozvoje v českých podmínkách. Budu se snažit zhodnotit současný stav, poukázat na možné kroky a také na různorodost názorů ve vztahu k řešené otázce. 8

1 GLOBÁLNI PROBLÉMY VE SVETOVÉ EKONOMICE V poslední době provází světovou ekonomiku relativně výrazný ekonomický rozvoj. Ten s sebou nevyhnutelně přináší i řadu těžkostí a problémů. Všem těmto problémům je společný celosvětový charakter a význam, se kterým ovlivňují vývoj lidské společnosti. Je tedy možné označit je jako globální. Slovo globální" tedy předurčuje i skutečnost, že tyto problémy zpravidla nestačí řešit na úrovni jednotlivých států, ale nese s sebou nutnost řešit je jako celek ve světovém měřítku a za podpory výrazné mezinárodní spolupráce. Globální problémy, jimiž se budu v této práci mimo jiné zabývat, jsou mezi sebou vzájemně propojeny a řešení jednoho problému je mnohdy podmíněno řešením některého či více ostatních. Státy se sice mohou pokoušet o řešení na národních úrovních, ale právě rozsah každého jednoho problému je natolik velký, že jej nelze řešit na úrovni jiné než celosvětové. Každý stát může mít na řešení toho či onoho globálního problému jiný názor a postup. Proto je třeba si tyto názory vzájemně sdělovat, koordinovat je a použít jeden společný a účinný postup při řešení globálních problémů. 1.1 Charakteristika globálních problémů 0 globálních problémech v moderním slova smyslu se začalo hovořit až po druhé světové válce, ačkoli již první světová válka a velká hospodářská krize třicátých let naznačily, že se nejzávažnější problémy vývoje lidstva tzv. globalizují. Protože se dnešní svět vyvíjí natolik dynamicky, stává se velkou obtíží jednotlivé globální problémy kategorizovat či je přesně vyčíslit. Navíc tyto problémy nelze mnohdy zcela jednoznačně definovat, a proto se u různých autorů můžeme setkat s různým počtem problémů, různou typologií a kategorizací. Spory trvají i okolo zařazování problémů, které se sice vyskytují globálně (zdravotní, vzdělávací, apod.), ale které se na různém stupni řeší na národních úrovních, 1 a to často i úspěšně. Obecně je možno rozdělit globální problémy na tři skupiny: a) přírodněsociální globální problémy, b) intersociální globální problémy a c) antroposociální globální problémy. 1 Tyto jsou často nazývány subglobálními problémy. 9

Autoři Jeníček a Foltýn uvádějí následující vymezení jednotlivých skupin: 2 Přírodně sociální globální problémy pramení z porušených vazeb mezi přírodou a lidskou společností, kdy počet obyvatel roste, ale přírodní zdroje zůstávají konstantní či se dokonce zmenšují. Jsou zde nejčastěji řazeny následující: problém surovinový a energetický, problém populační, problém potravinový a problém environmentálni. Inter sociální globální problémy jsou důsledkem vzájemného působení různých společenskosociálních a ekonomických systémů a globálního soužití lidstva ve stavu, kdy každá skupina má jiná hodnotová a ideologická kritéria, čímž dochází k zásadním střetům zájmů. Do této skupiny lze zařadit problém války, zbrojení a míru; problém sociální a ekonomické zaostalosti rozvojových zemí; problém mezinárodní zadluženosti a problém změn mezinárodních vztahů, utvářených především vědeckotechnickým pokrokem. 3 Skupina antroposociálních globálních problémů pak řeší otázky sociální, kulturní a etické povahy. 4 Do této skupiny je možno zahrnout problém absolutní chudoby, problém šíření epidemií a drogových závislostí, problém nekontrolovatelné migrace a růstu městských aglomerací a problém terorismu. Ať už ten který globální problém zařadíme do kterékoli skupiny, a ať s ostatními jakkoli souvisí, není možné zvolit pouze jeden a jím se zabývat samostatně, neboť tento může být podmíněn dalšími problémy, a tedy vyvstává nutnost řešit je jako jeden kompaktní celek. S ohledem na cíl práce se těžiště první kapitoly nachází v problémech přírodněsociálních, kde věnuji převážnou část problému surovinově energetickému. V dalších částech pojednám o problémech zbývajících, které více či méně se surovinově energetickým problémem souvisejí, jak jsem výše objasnil. 2 Jeníček, Foltýn, 2003, str. 5 3 Lze se setkat se zařazením tohoto bodu jako zvláštního globálního problému optimálního využívání vědeckotechnického pokroku v různých sociálně-ekonomických podmínkách. 4 Jako dílčí problémy této skupiny (označované též problém budoucnosti člověka") je možno vymezit např. nerovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, bydlení, kultuře, lidským právům, apod. 10

1.2 Přírodněsociální globální problémy Přírodní zdroje zůstávají relativně konstantní, avšak zřejmý je růst počtu obyvatel, ekonomický růst, konzumní styl života a nepochybně i růst lidských potřeb. Všechny uvedené faktory se podílejí na zhoršování či přímo vyvolávání přírodněsociálních problémů. Problém surovinový a energetický Spotřeba energie člověkem se v historii nepřetržitě zvyšuje. Ať už to byl rozvoj zemědělství, obchodu, dopravy či průmyslu, vždy je každá výraznější změna doprovázena výrazným nárůstem využívané energie. S každou touto změnou se však měnily také možnosti získávání energie. Od samotného ovládnutí ohně a přeměny energie dřeva v energii tepelnou, přes přeměnu chemické energie paliva v energii tepelnou a mechanickou, až po hledání nových energetických systémů a nových, zatím méně využívaných energetických zdrojů. Na tomto místě je podstatné rozčlenit energetické zdroje na: a) primární - zdroje energie pocházející z přírodních sil vyčerpatelné - zdroje fosilních paliv obnovitelné - zdroje trvale probíhajících přírodních dějů - jsou nevyčerpatelné, stále se obnovující, dlouhodobě nezatěžují životní prostředí škodlivinami b) druhotné - zdroje mající původ v lidské činnosti jako vedlejší a odpadní produkty (např. odpadní teplo), které vznikají zejména při transformaci prvotních zdrojů na zušlechtěné formy energie a při průmyslové výrobě. Vzhledem ke stále rostoucí spotřebě je nutno věnovat pozornost všem zdrojům energie, žádný by neměl být podceňován ani přeceňován. Tradičním zdrojům již společnost věnovala mnoho výzkumů, nyní bychom se měli snažit důkladněji poznávat zdroje obnovitelné. 5 Znát jejich vlastnosti, kapacity a pozitiva i negativa jejich využití. 5 Mezi nejvýznamější obnovitelné zdroje energie patří větrná, solární, geotermální a energie biomasy. 11

Graf 1: Vývoj světových zásob energie dle zdroje, 6 1971-2003 (Mtoe 7 ) 11CO0 10000-1971 197S 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 Coal Oil Gas Nuclear CH Hydro Combustible Renewables & Waste Other" Pramen: Key World Energy Statistics. International Energy Agency. 2005, str. 6 Zásoby uhlí jsou zatím dostatečné, ale jejich využívání je omezováno s ohledem na znečištění, které vzniká jeho spalováním. Zásoby ropy se zmenšují rychleji než zásoby uhlí. S blížícím se vyčerpáním zásob ropy bude třeba hledat a rozvíjet alternativní zdroje energie, zkapalněný plyn nebo vodík. Pokud jde o plyn, jeho nástup již probíhá, zatímco energetické využití vodíku v potřebném rozsahu je zatím záležitostí budoucnosti. Graf 2: Srovnání podílů zdrojů na světových zásobách energie, 1973 a 2003 (%, Mtoe) 1973 2003 Hydro 1.8% Nuclear 0.9% Natural Gas 10.2% Combustible Renewables & Waste 1.2% O^er" 0.1% Coal 24.8% Hydra 2.2% Nuclear 0.5% Natural Gas 21-2» Combustible Renewables & Waste 10.8% Other" 0.5 ; 6 034 Mfoe TO 579 Mtoe Pramen: Key World Energy Statistics. International Energy Agency. 2005, str. 6 6 zdroj energie (zdola): uhlí, ropa, zemní plyn, jaderný, vodní, spalitelný obnovitelný a odpad, ostatní 7 milionů tun ropného ekvivalentu; zdroj ostatní" zahrnuje převážně geotermální, solární a větrný zdroj energie 12

Jednou stránkou ekonomického rozvoje je rychlý růst spotřeby surovin a zejména primárních zdrojů energie. Druhou stránkou jsou hluboké změny, k nimž v souvislosti s vědeckotechnickým rozvojem dochází ve struktuře používaných surovinových a energetických zdrojů. Problémem zde není akutní vyčerpanost zdrojů, ale právě vysoká energetickosurovinová náročnost nejen výrobních činností. Názorným příkladem velké surovinově energetické náročnosti ekonomického rozvoje je skupina nejrozvinutějších zemí sdružených OECD. 8 Právě tyto země jsou nejvýznamnějšími spotřebiteli přírodních zdrojů a značně přispívají ke světovému znečištění. Sedm největších ekonomik OECD spotřebovává 55 % světové produkce fosilních paliv, 2/3 světové produkce kovů a značnou část dalších materiálů a lesních produktů. 9 Členské státy jsou největšími znečišťovateli nejen na svém území, ale druhotně také na světovém životním prostředí. Přitom celková populace zemí OECD představuje jen 15 % světové. Pokud ekonomická aktivita dále poroste, musíme si položit otázku, zda je taková dimenze výroby, spotřeby a znečištění udržitelná i nadále. Navíc, byl by takový rozvoj přenositelný i na zbývající část rozvíjejícího se světa? Graf 3: Vývoj světové spotřeby energie dle regionu, 1971-2003 (Mtoe ) 0 I I 1971 1973 1975 1977197? 1 «11 «3 1 «5 19171«9 1991 1993 1995 199719992001 2C03 DOECD DMkfclaEast DFomwrUSSR D Non-OECDEurope ]ch ina LI Asia 44 l_l Latín America D Afr ICQ Pramen: Key World Energy Statistics. International Energy Agency. 2005, str. 30 8 Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 9 Jeníček, Foltýn, 2003, str. 30 10 zdola: OECD, Střední Východ, býv. SSSR, Evropa vně OECD, Čína, Asie, Latinská Amerika, Afrika 11 milionů tun ropného ekvivalentu; region Asia" nezahrnuje Čínu 13

Světová populace čelí přírůstku takových rozměrů, že i kdyby se porodnost několikanásobně snížila, bude mít demografická vlna tak výrazný dopad, že populační růst bude pokračovat ještě několik dalších desetiletí. S tím souvisí růst spotřeby energie na osobu. Před průmyslovou revolucí se v Evropě spotřeba na osobu téměř nelišila od dnešního stavu v méně rozvinutých zemích, ovšem dnes je na Severu průměrná spotřeba materiálu a energie na osobu asi padesátkrát vyšší než v rozvojových zemích. Pokud chceme zajistit dostatečné množství energie (a za předpokladu, že se snažíme prodloužit životnost zásob fosilních paliv a snížit negativní vlivy energetiky na životní prostředí), vyvstává několik navzájem se doplňujících řešení: Snižování energetické spotřeby - jedná se zejména o technologii výroby, vytápění, dopravu. Platí zde, že nejlevnější a nejčistší je energie vůbec nevyrobená. Toto řešení ovšem nelze ztotožnit s úsporami za každou cenu", nýbrž jde o rozumný postoj k množství spotřebovávané energie. Samotná cena energie může být tím nejúspěšnějším motivem k úsporám, naopak státními subvencemi prováděná dotační politika může spořící záměr značně brzdit. Zvyšování účinnosti energetických zdrojů - i dnes, tak jako ostatně v každé době, lze využít relativně špičkovou techniku a s její pomocí též vyvíjet nové technicky dokonalejší energetické systémy. Výsledkem pak je snížená spotřeba paliv a zároveň omezená produkce látek škodících životnímu prostředí. Diverzifikace zdrojů energie - poukazuje na přehodnocení slepého zvýhodňování jednoho zdroje energie před druhým. A s tím související nutná podpora výzkumu vlastností, kapacit a možnosti využití obnovitelných a druhotných zdrojů. Celosvětově je největším zdrojem skleníkového efektu (a tím i velkým přispěvatelem hrozby změny klimatu) užívání fosilních paliv. Přechod od fosilních paliv k využití větru, hydroelektráren, vysokoteplotních solárních a termálních kolektorů a perspektivně i jaderné energie může trvat mnoho let. Pro nejbližší desetiletí je nejefektivnější strategií pro redukci oxidu uhličitého zlepšit účinnost výroby energie a její užití, což by mohlo pomoci redukovat i další problémy znečištění. Je důležité si uvědomit, že zlepšení energetické účinnosti neznamená nutně omezení ekonomického růstu. Země OECD nadále přispívají ke světovému znečištění, proto by měly redukovat spotřebu fosilních paliv přednostně. Většina nečlenských států potřebuje rozšiřovat svoji ekonomickou 14

aktivitu výstavbou průmyslu a moderní infrastruktury, takže jejich spotřeba přírodních zdrojů i energie zřejmě nadále poroste. Přechod k efektívnejším technologiím by se tedy měl uskutečnit nejdříve v zemích OECD, které disponují vědeckými i technologickými prostředky pro inovace a kapitálem pro potřebné investice. Tyto technologie by poté měly být rozšířeny do ostatních zemí. A to i do zemí rozvojových za finanční podpory a technické asistence vyspělých zemí. Vyspělé země mají sice vysoký podíl na spotřebě světových surovin a energie, ale co se týče energetické účinnosti (kritériem pro měření je zde energetická intenzita definovaná jako spotřeba na jednotku HDP), dá se hovořit o relativně nejefektivnějším užití. Kdežto například v bývalých socialistických státech východní a střední Evropy panuje v oblasti přírodních zdrojů obrovské plýtvání a devastace, spočívající jak v několikanásobně nižším zhodnocení jednotky suroviny, tak i ve vysoké energetické náročnosti jednotky HDP. Graf 4: Výhled světových zásob energie dle zdroje (Mtoe) íeooo i IÓOOO - uooo - 12000-10000 - eooo - 6000-4000 - 12 2000 - o - 1971 2002 Ž010 ŽO20 2J30 Coal ĽH Oiľ CH Gas Nuclear Hydro Other" Pramen: Key World Energy Statistics. International Energy Agency. 2005, str. 46 Celosvětová produkce zemního plynu stoupla za posledních patnáct let o 30 % a materiály amerického Worldwatch Institute poukazují na možnost, že v příštích desetiletích se produkce plynu může ztrojnásobit a nahradit velké množství uhlí a ropy. Ve státech OECD by v roce 2010 mohl plyn pokrýt čtvrtinu energetických potřeb, zatímco v roce 1990 byla pokryta necelá pětina. 13 Podobný trend lze očekávat i v postkomunistických státech a u asijských nově industrializovaných zemí. Zásoby plynu ve světě by mohly vystačit (i při předpokládaném milionů tun ropného ekvivalentu; zdroje energie (zdola): uhlí, ropa, zemní plyn, jaderný, vodní, ostatní ( ostatní" zahrnuje převážně spalitelný obnovitelný zdroj a odpad, geotermální, sluneční a větrný zdroj energie) 15

růstu jeho spotřeby) pro celé 21. století, rozhodně však déle než zásoby ropy. Největším producentem plynu je Rusko, jehož zásoby by mohly stačit v případě pokrytí celosvětové spotřeby po dobu až 60 let. Ve 21. století bude spotřeba a skladba surovin záviset na způsobech výroby energie, na využití vyspělých technologií a v neposlední řadě na tom, nakolik se rozšíří průmysl v dnešním rozvojovém světě. Do konce tohoto století může být nepochybně dovyčerpávána ropa, s odstupem bude následovat zemní plyn. Mnoho odborníků bylo a je velmi pesimistických, například na poli Římského klubu vznikla práce, předpovídající vyčerpání neobnovitelných nerostných surovin a úplný nedostatek paliv do roku 2000. Jak se ukázalo, situace není tak kritická, suroviny jsou snadno dostupné a levné - s výjimkou fosilních paliv jsou nejlevnější od konce 2. sv. války. Tři čtvrtiny zdrojů energie a surovin jsou spotřebovávány ve vyspělém světě šestinou lidstva a spotřeba energie se s růstem HDP zvyšuje. Nástup nových technologií má naštěstí za následek, že některé suroviny dříve nenahraditelné, se stávají již nepotřebnými. 14 I nadále budeme potřebovat nové suroviny, musíme je ovšem těžit tam, kde je to ekonomicky výhodné a kde můžeme zavést metody ekologicky přátelské. *** Výroba v současnosti využívá obrovské a přitom stále se zvětšující objemy energie a surovin. Jelikož energetická základna zaujímá v rozvoji moderní ekonomiky mimořádné postavení, roste zejména spotřeba surovin energetických. Energie je nezbytným účastníkem každé činnosti. Růst výroby energie, často rychlejší než růst hrubého domácího produktu, se stal průvodním jevem ekonomického růstu. Zásoby používaných zdrojů surovin a energie (ropy, zemního plynu, uhlí a rašeliny) j sou víceméně neobnovitelné, velmi rychle se spotřebovávají, navzdory tomu, že energie se v nich hromadila miliony let. Dnes jsou ale ohrožovány i přírodní zdroje, které jsou považovány za obnovitelné (suroviny zemědělského původu, půda, vzduch, voda, energie řek, slunce, geotermální zdroje apod.). Lidstvo v současné době disponuje sice konečným, ale ve skutečnosti stále ještě obrovským surovinovým a energetickým potenciálem. Krátkodobě by se neměly objevit vážnější problémy vyčerpání surovinových a energetických zdrojů, dlouhodobě však nelze vyloučit snižování zásob 13 Jeníček, Foltýn, 2003, str. 38 16

některých druhů surovin a zejména je nutno brát ohled na fakt, že doba využívání některých druhů surovin a energie je časově ohraničena. Nejenže jsou v dnešní době úspěšně využívány výrobní odpady a již použité materiály, ale také jsou rozvíjeny nové možnosti získávání přírodních zdrojů, objevují se nové vlastnosti existujících materiálů a především vědeckotechnický pokrok produkuje nové materiály v energetice použitelné. Surovinové zásoby tedy představují dynamickou veličinu, jež se s vědeckotechnickým poznáním mění. Lze využít nových nositelů energie, substitučních možností, které zdroje poskytují, a také možností sekundárních surovin. To vseje předzvěstí skutečnosti, že energetické a surovinové zdroje budou i nadále obrovské. Společnost tedy necelí absolutnímu vyčerpání surovinových a energetických zdrojů. Jejich množství naopak zabezpečuje vývoj na poměrně dlouhou dobu. Kde se tedy vzal surovinový a energetický problém jakožto jeden z nejdůležitějších globálních problémů? Byly překročeny krizové prvky v systému surovinových a energetických zdrojů. Vzhledem k dostatečným zdrojům neměly být krizové hranice nikdy překročeny, ale stalo se tak. Na počátku sedmdesátých let byla společnost svědkem surovinové i energetické krize, jež nezanedbatelně ovlivnila vývoj světové ekonomiky i mezinárodních vztahů. Měli bychom si vzít ponaučení z toho, že následkem těchto krizí došlo k deformaci strukturální skladby zdrojů primární energie. Lidstvo nečerpalo surovinové a energetické zdroje rovnoměrně, ale byly čerpány jen některé z těchto zdrojů lokálně. Problematika surovin a energie se objevila jako důsledek disproporce struktury zásob, surovin a energetických zdrojů. Tyto úvahy o čerpání zdrojů a nepoměru v jejich využívání mají přímý vztah ke koncepci trvale udržitelného rozvoje. Racionální společnost je společností založenou na dlouhodobé vizi, v níž je nutné předvídat důsledky všech činností a ověřovat, zda nebudou narušeny obnovovací cykly zdrojů. Společnost je tedy nucena zaměřit se na zachování hodnot a zejména na respekt ke generacím následujícím. 14 Například v době, kdy se cena mědi začala zvyšovat, objevily se technologie, které její spotřebu výrazně omezily - družice přenášejí telefonní a televizní signály lépe než tisíce tun měděných podmořských kabelů. 17

Problém populační Není překvapujícím faktem, že velikost lidské populace v historii roste. Ukazuje se, že hlavním hnacím motorem exponenciální populační exploze je nikoliv růst porodnosti, ale především pokles úmrtnosti. 15 Významným faktorem je i prodloužení délky života. Růst populace ale není v zemích rovnoměrný, některé mají hlavní fázi růstu za sebou, v jiných počet obyvatel roste neustále. Rozvinuté tržní ekonomiky prodělaly tzv. demografickou revoluci a je pro ně charakteristická nízká porodnost i úmrtnost. V mnoha zemích Asie a Latinské Ameriky je typicky nízká úmrtnost díky zlepšené lékařské péči a omezení kojenecké úmrtnosti, ale přetrvává poměrně vysoká porodnost. Na opačném pólu jsou země chudého Jihu, které mají vysokou porodnost, ale také relativně vysokou úmrtnost. Počet obyvatel neustále roste, ale objem zdrojů, které má lidstvo k dispozici pro zabezpečení výživy, zlepšení své životní úrovně a zmírnění hromadné chudoby, je omezen. Již dnes ohromný růst populace znesnadňuje mnohým vládám poskytovat svým občanům řádnou výživu, zdravotní péči a vzdělání. Největší přírůstky obyvatelstva jsou právě v zemích s nízkými příjmy, v ekologicky nepříznivých oblastech a chudších domácnostech. Populaci byl růst umožněn díky příznivým okolnostem, které zapříčinily demografický přechod. Podle teorie demografického přechodu je v zemích s nízkou mírou industrializace velká porodnost i úmrtnost a počet obyvatel roste pomalu. Se zlepšením výživy a zdravotní péče se snižuje úmrtnost, zatímco porodnost zůstává na vyšší úrovni, což rozevírá pomyslné nůžky mezi porodností a úmrtností a vede k rychlému růstu populace. Potom dochází ke změně životního stylu a začne klesat porodnost a růst populace se opět zpomalí. Sice existuje souvislost mezi výší HNP na osobu a porodností, ale důležitějším faktorem, který ovlivňuje porodnost, je rozsah, v jakém příjmy mění život rodin a především žen. Důležitými faktory ve vývoji porodnosti jsou tedy mimo HNP/os. také vzdělání a zaměstnanost žen, plánované rodičovství a snižování dětské úmrtnosti. Do roku 1970 žilo na Zemi 3,6 mld lidí a rychlost růstu byla 2,1 % za rok. V letech 1971 až 1991 klesala porodnost rychleji než úmrtnost. Rychlost růstu klesla z 2,1 % na 1,7 % za rok. To ovšem nevedlo ke snižování ročního přírůstku obyvatel z toho důvodu, že rychlost růstu 15 zejména kojenecké 18

obyvatel neklesla tak rychle, jak narostl stav populace. Proto mnohé prognózy enormní nárůst populace teprve předpokládají. Tabulka 1: Vývoj lidské populace Rok 1804 1927 1960 1974 1987 1999 2013 2030 2050 Počet obyvatel (mld.) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Diference mezi roky 123 33 14 13 12 14 17 20 Pramen: JENIČEK, V., FOLTÝN, J.: Globální problémy a světová ekonomika. 2003, str. 96 Důsledky obrovského nárůstu populace: Neúměrný tlak na čerpání zdrojů. Klesající porodnost a úmrtnost jev průmyslových zemích příčinou změny struktury obyvatelstva (více starších 65ti let), což s sebou nese ekonomické i sociální problémy. Růst pracovní síly rozvojových zemí vyúsťuje v hospodářskou migraci (jednak zpětný transfer příjmů do rozvojových, zadruhé lidské zdroje v cílových zemích). Migrace z venkova do velkoměst, ty mají tendenci se nadměrně rozšiřovat do okolní krajiny, růst živelně bez racionální kontroly (tzv. urban sprawl"). Řešením všeobecného nárůstu obyvatel se zabývala Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v roce 1994, jejímž výsledkem byl akční program, v němž se světová společnost zavázala splnit kvantitativní cíle na období 1995-2015 v následujících vzájemně se podporujících oblastech, ovlivňujících růst počtu obyvatel: 16 zabezpečit dostatečné vzdělání - zvláště pro dívky, snižovat úmrtnost novorozenců, dětí a matek, zabezpečit přístupu ke službám v oblasti plánovaného rodičovství. V mnoha zemích by zpomalení populačního růstu posílilo hospodářský pokrok a usnadnilo snižování bídy, neboť náklady zabezpečení životních potřeb pro rostoucí obyvatelstvo slabé rozvojové země zatěžují a omezují rozvoj. Cestou k řešení je zrovnoprávnění žen a lepší přístup ke vzdělání a zdravotnickým službám. Měly by být odstraněny právní, politické asociální bariéry a přijata opatření ke zlepšení schopnosti žen získat vlastní příjem, dosahovat ekonomické soběstačnosti, vlastnit a disponovat majetkem. 16 Jeníček, Foltýn, 2003, str. 102 19

Problém potravinový K příčinám potravinového problému je možno řadit vliv klimatu, degradaci půdy, globální oteplování, populační problematiku, chudobu, politické nepokoje, náboženské a kulturní příčiny a vliv růstu cen ropy a umělých hnojiv. Na všech kromě prvé se ve větší či menší míře podílí člověk. S růstem populace v čase je zapotřebí zajišťovat stále větší množství potravin. Základní podmínkou je proto rychlejší růst potravinové produkce než je současný růst populace. Ve světě jako celku se daří tento trend udržovat, ale k problémům dochází v některých rozvojových zemích a regionech. Mezi nejvíce postižené oblasti patří Afrika, kde se projevuje navíc další faktor, který nepříznivě působí na produkci potravin, a to že jsou zde velké plochy zemědělské půdy postihovány nepříznivými klimatickými podmínkami. Graf 5: Podíl podvyživených podle regionu, 2002 Blízký východ a Latinská Severní Amerika Amerika a 50/, Karibik ^r _ ^ 7 / ^ \ č, a / \^\N \ 18% / \ ' \^\ 1 Indie \ 26% l ~~1 <sc 7 Zbytek Asie a Pacifik 21% Subsaharská Afrika 23% Pramen: JENIČEK, V., FOLTÝN, J.: Globální problémy a světová ekonomika. 2003, str. 125 Mimo nedostatečného příjmu potravy je problémem také struktura spotřebovávaných potravin. 11 Podle dosažené ekonomické úrovně země jsou rozlišovány 4 stupně spotřební úrovně potravin: 17 Nedostatečnou výživu lze charakterizovat jako nedostatečný příjem energie nebo bílkovin na obyvatele po určitou dobu a projevuje se různě v závislosti na stáří, fyziologickém stavu apod. 20

I. stupeň spotřební úrovně představuje kvalitativně i kvantitativně nedostatečnou stravu; II. stupeň spotřební úrovně představuje kvantitativně dostačující, ale kvalitativně nevyhovující stravu; III. stupeň spotřební úrovně zahrnuje kvalitativně i kvantitativně dostačující stravu, hlavní pozornost je pak soustředěna na zvyšování kvality potravin; IV. stupeň spotřební úrovně se od stupně třetího liší jen tím, že je zde snaha o zdůrazňování racionální výživy (vyplývající z lékařských doporučení). Podle Mezinárodní organizace pro potraviny a zemědělství jev hospodářsky vyspělých zemích pro úroveň a strukturu spotřebovávaných potravin rozhodující dosažená ekonomická úroveň (a tím i životní úroveň obyvatelstva), zatímco v rozvojových zemích spotřebu často ovlivňují přírodní podmínky. Existuje shoda v tom, že poptávka po potravinách bude stoupat a dají se očekávat velké regionální rozdíly. Lze rozlišit tři druhy rozvojových zemí, které budou mít v budoucnu stále větší potíže s nedostatkem potravin, a těmi jsou: Země, které nemají vhodné podmínky pro produkci potravin ani prostředky na jejich dovoz (např. Bangladéš), budou odkázány na mezinárodní pomoc. Země, které sice nemají vhodné přírodní podmínky, ale mají prostředky, za které mohou potraviny dovážet (např. Kuvajt, Hongkong). Země, které sice mají příznivé přírodní podmínky, ale rozvoj místního zemědělství je omezen systémem daní, kontrolou cen či měnovou politikou (např. Zair). Zpráva Naše společná budoucnost" konstatuje, že světové hospodářství je schopno vyprodukovat dostatek potravin, ale ty se často nedostanou tam, kde je jich nejvíce potřeba. Průmyslově rozvinuté země, kde žije 1/5 světové populace, vyprodukují a následně spotřebují 1/2 světové produkce potravin. 18 Jsme svědky toho, že hlad je často spíše důsledkem nedostatku peněz než potravin. 18 Naše společná budoucnost, 1991, str. 121 21

Problém environmentálni Počáteční nízký stupeň rozvoje výrobních síl znamenal i nízkou spotřebu přírodních zdrojů a nízkou produkci výrobků a odpadů. Příroda se vyrovnávala s ekologickými vlivy ekonomického růstu pomocí autoregulačních mechanismů. S nástupem strojové výroby došlo k rychlému zvyšování spotřeby surovin a také ke zvyšování produkce odpadů, což v kombinaci s růstem populace vedlo k tomu, že příroda si již nedokáže poradit pomocí autoregulace. Dnes je těžké hledat oblasti, které by nebyly přímo či nepřímo narušeny. Opatření ke změně stavu jsou nákladná natolik, že vylučují možnost rychlé nápravy. 19 Vlivy lidské činnosti na environmentálni systém jsou důsledkem globální zátěže prostředí. Celková zátěž prostředí je dána třemi základními činiteli: celkovým počtem obyvatelstva, materiálními nároky lidí a environmentálni náročností, s níž jsou nároky uspokojovány. Důsledky poškozování životního prostředí: a) Ohrožení globálních biosférických systémů: Narušení klimatického systému koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. 20 Poškozování vrstvy ozónu - ochrany před škodlivým ultrafialovým zářením. Šíření toxických látek, znečištění atmosféry a hydrosféry. 21 Globální změny velkých biomů, např. rychlý úbytek tropických deštných lesů. b) Redukce biologického bohatství: Ztráta či devastace ekosystémů a biotopů. Vymírání druhů (tj. rostlin, živočichů a mikroorganismů). Zúžení genetické základny. c) Nedostatečné přírodní zdroje: Úbytek zemědělských půd a pokles jejich úrodnosti. Nedostatek sladké vody - zvláště hygienicky bezpečné pitné vody. Vyčerpání biotických zdrojů, např. nadměrná spotřeba některých mořských ryb. d) Přímé ohrožení lidského zdraví: Jedy, hluk, patogenních mikroorganismy aj. v životním prostředí a potravinách. Hygienicky nebezpečná pitná voda je nejvážnějším ohrožením lidského zdraví. Živelné a lidmi způsobené katastrofy ohrožující lidské zdraví i životy. 19 Zejména v rozvojových zemích a transformujících se ekonomikách, kde je stav životního prostředí nejhorší. 20 Emise skleníkových plynů propouštějí pouze krátkovlnné složky slunečního záření, kdežto dlouhovlnné infračervené složky záření zadržují. Tím vznikající skleníkový efekt způsobuje oteplování klimatu. 21 Kyselé deště s následkem vymírání živočišných druhů, poškozování lesů, snižování zemědělských výnosů. 22

Stratosférická ozónová vrstva je výrazně zredukována, víme o existenci ozónové díry nad Antarktidou a dnes už i nad Arktidou. Vědci poprvé zaregistrovali ozónovou díru nad Antarktidou v roce 1985. Již v roce 1985 byla uzavřena Vídeňská úmluva o ochraně ozónové vrstvy a v roce 1987 prováděcí protokol k této úmluvě, tzv. Montrealský protokol, který omezuje používání a obchod s látkami poškozující ozónovou vrstvu země. 22 Emise těchto látek do ovzduší již téměř přestaly, jisté množství těchto plynů je však stále povoleno používat pro zajištění nezbytné potřeby (zdravotnické a jiné speciální účely). Látky poškozující ozónovou vrstvu, ČR, 1990-1999 Pramen: BIZEK, V., ILLNER, M., HAJEK, M.: ČR 2003: Deset let udržitelného rozvoje. 2003, str. Omezení spotřeby freonů a jejich regulace mezinárodními konvencemi jsou vhodným příkladem, jak lze přistupovat ke globálním problémům planety. Tyto látky jsou nicméně schopné vytrvat v atmosféře po dobu několika let a navíc jsou stále uvolňovány ze svých zdrojů, 23 proto se bude ozónová vrstva ještě léta ztenčovat. Pokud budou respektovány všechny mezinárodní dohody, bod obratu může nastat někdy v příštích dvaceti letech. 24 Očekává se, že ozónová vrstva dosáhne přijatelné hodnoty během čtyřiceti let a plně se vzpamatuje do roku 2100, ale množství ozónu bude zpět přibývat jen pomalu. Hlavní environmentálni problémy rozvinutých a rozvojových zemí se liší. V rozvinutých zemích patří k hlavním problémům emise škodlivých látek, degradace půdy a vod v průmyslových regionech. V rozvojových zemích je hlavním nebezpečím rozšiřování pouští, zásobování nekvalitní vodou, následky těžebního průmyslu a odlesňovaní. Česká republika je signatářem jak Vídeňské úmluvy, tak i Montrealského protokolu a jeho dodatků, například stará chladicí zařízení apod. 23

1.3 Intersociální globální problémy Tato skupina globálních problémů souvisí s koexistencí různých společenskosociálních a ekonomických systémů, jde o výsledek protichůdných zájmů uvnitř lidské společnosti. Problém odvrácení světové války a zbrojení (problém války a míru) Příčinou válek a vojenských konfliktů jsou politické a ekonomické faktory, přičemž v reálném světě je velmi obtížné tyto dva druhy faktorů odlišit. Na světovou ekonomiku působí také zbrojení a přípravy na potenciální konflikt. Na zbrojení se v čase vynakládá stále více prostředků, protože vlivem vědeckotechnických inovací vojenská technika rychle zastarává a další generace této techniky jsou nákladnější. Výdaje na armádu ve světě od roku 1945 do roku 1989 neustále rostly a od roku 1970 byl jejich růst dokonce rychlejší než růst průmyslové výroby i světového produktu. 25 Nejhorší následky má zbrojení v rozvojových zemích, kde jsou tyto výdaje často dvakrát vyšší než výdaje na zdravotnictví a vzdělání. Problém sociální a ekonomické zaostalosti rozvojových zemí Lze vysledovat společné rysy: nízký HDP/os., vysoké přírůstky obyvatel nebo velikost populace, vysoký podíl chudých, silně nerovnoměrné rozdělování důchodů, dominance zemědělství na HDP i zaměstnanosti, malý podíl zahraničního obchodu na HDP a vysoký podíl primárních produktů, značná nezaměstnanost, nízký lidský i fyzický kapitál a zaostalé technologie. 26 Nejsou jednotné názory na příčiny zaostalosti ani na způsoby řešení. Jedni tvrdí, že současná zaostalost je následkem kolonialismu a nerovnoprávného postavení rozvojových zemí v mezinárodní dělbě práce, z čehož plyne, že impulsy k sociálně ekonomickému rozvoji by měly přicházet ze strany rozvinutých tržních ekonomik. Druzí poukazují na to, že příčinou sociálněekonomické zaostalosti je hospodářský vývoj po osamostatnění, kdy sociálně, kulturně i ekonomicky zaostalé země měly nastartovat silný ekonomický růst, zároveň zastavit růst populační a očekávat růst životní úrovně. 24 Bízek, 2003, str. 6 25 Jeníček, Foltýn, 2003, str. 192 26 Pro zohlednění těchto skutečností byly zavedeny nové způsoby měření, například tzv. Human Development Index, který bere v úvahu důchod na osobu, očekávanou délku života a gramotnost. 24

Problém mezinárodní zadluženosti V 70. letech 20. století přerostla mezinárodní zadluženost z problému dílčího v problém globální v souvislosti s vlnou zrychleného vědeckotechnického pokroku a s vytvářením nového modelu mezinárodní dělby práce. S vědeckotechnickým pokrokem souvisí první příčina zadluženosti. Výrobky zemí, které nejsou schopny adaptovat se na vědeckotechnické změny, ztrácejí na konkurenceschopnosti a nízká míra akumulace domácích úspor vede obvykle k zadlužování. 27 Druhou příčinou je neadekvátní hospodářská politika jednotlivých vlád, nadměrné výdaje na fungování státního sektoru a nadměrné vojenské výdaje. Svět postupně dospěl ke konsensu, že situaci již nelze řešit tradičně, neboť nejvíce zadlužené země nemohou své závazky nikdy splatit, spíše roste tlak na nové půjčky a preferenci krátkodobých, často ekonomiky, sociálně i ekologicky škodlivých efektů. Problém změn mezinárodních vztahů Množství a velikost globálních problémů roste, přitom světová ekonomika zatím nevytvořila adekvátní mezinárodní hospodářský systém. Udržování stávajících a tvorba nových překážek pohybu zboží, kapitálu a pracovní síly neulehčuje řešení globálních problémů. 1.4 Antroposociální globální problémy Skupina problémů antroposociálních zahrnuje problémy sociální, kulturní a etické. Někdy se tyto problémy uvádějí jako jeden velký komplexní problém (tzv. problém budoucnosti člověka). Patří sem problém absolutní chudoby, šíření epidemií a drogových závislostí, nekontrolovatelná migrace a růst městských aglomerací a problém terorismu. Problém absolutní chudoby Jedná se o absolutní zhoršování postavení nejnižších důchodových skupin obyvatelstva. Jde o životní situaci, která je charakterizována podvýživou, negramotností a nemocemi, vymykající se jakékoli definici lidských podmínek důstojného života. Asi desetina obyvatel světa je nucena žít s denním příjmem nižším než jeden americký dolar. Zhruba polovina světové populace disponuje příjmem nižším než dva dolary na den. 28 Negativních důsledků chudoby je pro postižené jedince, ale i pro společnost mnoho. Od zdravotních problémů 27 A později k potížím při splácení úroků a samotného dluhu. Potíže při splácení vedou k dalším půjčkám a jednotlivé země jsou stále silněji vtahovány do tzv. dluhové oblasti. 25

postižených jedinců až po psychickou deprivaci, formování jejich názorů a politických postojů. Zejména u bezdomovců, kteří nemají zdravotní pojištění, je zanedbána preventivní péče. 29 To vše se později projevuje v daleko vyšších nákladech státu. Problém šíření epidemií a drogových závislostí Příčiny rychlého šíření infekčních chorob jsou v nedostatku pitné vody, nedostatečných hygienických podmínkách, nekontrolovaném ukládání odpadu domácností, nedostatečném očkování, vzrůstající mobilitě lidí a dalších skutečnostech. Lze vidět návaznost na problém chudoby, protože epidemie a drogové závislosti jsou jevy, kterými jsou chudí vytrvale pronásledováni. Nevyhýbají se ale také majetnějším vrstvám (např. šíření AIDS). Problémem není nedostatek účinných léků a postupů jak chorobám zabránit, ale nedostatek finančních prostředků na úhradu léčení, zvláště v zemích rozvojových. Problém nekontrolovatelné migrace a růstu městských aglomerací Nekontrolovatelnou migraci je možno dělit na migraci související s vojenskými konflikty atzv. migraci ekonomickou. Váleční uprchlíci ve většině případů přišli o majetek a jsou zcela bez prostředků. Skupina ekonomických migrantů je početnější, disponuje určitými prostředky pro začátek nového života, ale její situace také není jednoduchá. Komplikuje ji fakt, že mnohé země, které se samy potýkají s nedostatkem pracovních míst pro své občany, musejí tyto uprchlíky odmítat. Uprchlíci proto stále častěji volí nelegální cesty do vybrané rozvinuté země. Problém terorismu Pojem lze definovat jako politicky motivované násilí páchané proti nebojujícím cílům neoficiálními skupinami směřující k ovlivnění veřejného mínění. Specifickým druhem je terorismus mezinárodní. Jedná se o terorismus, který postihuje občany či území více než jednoho státu. Proti terorismu není imunní žádná země ani žádný politický systém. * * * ^ Bízek, 2003, str. 35 29 Konkrétně v ČR lidí bez domova přibývá (ke kvantifikaci slouží však pouze odhady), problém se stává významnějším a pokusy o jeho řešení se nesetkávají s jednoznačným úspěchem. 26

Hnacími silami nerovnováhy hospodářského a civilizačního vývoje jsou růst populace a hospodářský růst, v souvislosti s nimiž roste poptávka po energii a materiálech, objem světového obchodu a dopravy, vytěžování přírodních zdrojů a znečištění prostředí. Globální problémy lze řešit pouze společně, nikoli jednotlivě. Kromě dělení, jenž jsem použil, lze problémy dělit dle naléhavosti řešení. Vyřešením energetického a surovinového problému by se napomohlo k vyřešení problému ekologického. Také potravinový problém má k životnímu prostředí velmi blízký vztah - v zájmu zajištění dostatku potravin pro lidstvo se často používají prostředky, které jsou nejen neekologické, ale často i pro člověka nezdravé. 30 Podobných vazeb a souvislostí mezi globálními problémyje možno pozorovat více. Některé problémy životního prostředí, zejména lokální, se ve vyspělých státech podařilo zčásti vyřešit: ve většině měst průmyslově rozvinutých zemí je čistější ovzduší, mnohé řeky se daří vyčistit a lidé v těchto zemích jedí zdravější potravu. Stav globálního životního prostředí se však zhoršuje. Nejvýraznějším důkazem je prohlubující se narušování ozónové vrstvy a bezprostřední hrozba změny klimatu. Vzrůstá rovněž znečištění světového oceánu, ubývá orné půdy, rozšiřují se pouště, rostou obavy o dostatek zdrojů sladké vody. Doposud neexistuje řešení, podle něhož by bylo možno globální problémy spolehlivě odstranit. S ohledem na zaměření práce jsem v kapitole globálních problémů věnoval největší prostor problémům přírodněsociálním, zejména problému surovinovému a energetickému. Zabýval jsem se především rozčleněním zdrojů, současnou zásobou a podílem jednotlivých zdrojů, spotřebou a její zdrojovou i geografickou strukturou, výhledem zásob a možnými řešeními. Kontroverznost problematiky si vyžádala poukázat též na nejednotnost postojů k surovinové a energetické otázce. Nemohl jsem však opomenout ani související přírodněsociální problémy a pro úplnost neuvést problémy dalších dvou skupin alespoň ve stručnějším přehledu. Varující není pouhá existence globálních problémů, ale také jejich neustálé prohlubování. Nadějným východiskem pro řešení globálních problémů je koncepce trvale udržitelného rozvoje, jíž se zabývám v následující kapitole. Koncepce reaguje právě na prohlubující se globální problémy a snaží se vyrovnat nejen s následky, ale také s jejich příčinami. Např. vliv intenzivního průmyslového hnojení na potraviny a vodní zdroje. 27

2 KONCEPCE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE 2.1 Historický kontext pojmu V současnosti si veřejnost na celém světě postupně uvědomuje nutnost změny dosavadního vývoje. Však již v roce 1969 tehdejší generální tajemník OSN naléhavě vyzýval světovou veřejnost, aby podnikla neodkladné akce: Nechci vypadat nadměrně dramaticky, ale mohu pouze konstatovat, že členové Spojených národů mají snad k dispozici ještě 10 let, ve kterých musejí překonat své staré různice a zahájit globální spolupráci s cílem zastavit závody ve zbrojení, zlepšit lidské životní prostředí, zvládnout populační explozi a věnovat podstatně větší úsilí rozvoji". 31 Před nebezpečím zhoršování prostředí varovala Stockholmská konference Spojených národů o lidském životním prostředí v roce 1972. Přesně identifikovala hlavní problémy a poukázala na globální charakter ekologického ohrožení. Věnovala se hlavně analýze projevů a důsledků znečištění a jiné devastace a jejich bezprostředním příčinám. Volala po harmonii hospodářského rozvoje a ochrany prostředí. Avšak na počátku 70. let se projevil vážný rozpor mezi snahami o účinnou ochranu prostředí a hospodářským rozvojem. 32 Onen rozpor zdramatizovala známá publikace Meze růstu" z roku 1972. Tato kniha výrazně ovlivnila atmosféru tehdejší doby. Její autoři analyzovali hospodářský vývoj ve světovém měřítku v období od roku 1900 do roku 1970 a zjistili, že vývoj hospodářství měl po celou dobu zhruba stejný exponenciální charakter s růstovou mírou okolo 5 % ročně. Růstové křivky produkovaného kapitálu (veškeré výroby, dopravy, produkce energie, aj.), čerpání přírodních zdrojů (zejména neobnovitelných) a také znečišťování a jiné devastace prostředí byly po celou dobu v podstatě souběžné. S růstem výroby a spotřeby tedy dochází ke stále rychlejšímu čerpání zdrojů a většímu znečišťování. Protože zdroje planety Země i absorbční kapacita jsou konečné, uvedli, že dosavadní hospodářský vývoj nemůže pokračovat v delší budoucnosti. Závěr autorů je jednoznačný: Hospodářský růst je třeba zastavit, jinak neodvratně hrozí katastrofa způsobená jak vyčerpáním zdrojů, tak zamořením prostředí. 31 Moldan, 1996, str. 9 32 K rozporu přispěla sama Stockholmská konference navzdory svým dobrým úmyslům: upozornila na nutnost chránit prostředí ohrožené hospodářskou činností, přitom nerozebrala negativní aspekty této činnosti samotné. 28