3A. Nejstarší písemné památky na našem území (pol. 9. stol. - poč. 15. stol) Počátky písemnictví staroslověnská literatura (do 11. st.) pronikání křesťanství ze západu (východofrancká říše) a zvýchodu (z Byzance) 836: příchod Konstantina (Cyrila) a Metodějě význam politický (proti francké expanzi ze západu), náboženský (křesťanství ve slovanském jazyce), literární (základ slovanského písemnictví) starosolověnština 1. slovanský kulturní jazyk hlaholice (z malé řecké abecedy) 1. slovanské písmo, mladší cyrilice (základ azbuky) nejstarší texty náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu Proglas předmluva k evangeliím (autorem nejspíš Konstantin) nejstarší dochovaná slovanská báseň nutnost vzdělanosti, právo na kulturu v srozumitelném jazyce = poč. demokratizace kultury Panonské legendy životopisné, historické vyprávění, obrana jejich díla, bez zázračných prvků (narozdíl od legendy) Život Konstantinův Život Metodějův právnické spisy po smrti Metoděje zákaz staroslověnské bohoslužby (staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře) Období zápasu dvou kultur (10. a 11. st.) staroslověnská x latinská nové kulturní centrum český přemyslovský stát, kult sv. Václava nositel vzdělanosti duchovenstvo tvorba: 1. staroslověnská (Sázavský klášter) legendy (veršovaný nebo prozaický útvar náb. středověké epiky, vyprávění o životě, skutcích, zázracích, mučednictví světců; původně předčítány při mši v den svátku) Život knížete Václava (10. st.): prostý styl, srozumitelnost Legenda o sv. Václavu (11. st.): styl náročný, typická středověká legenda se zázraky Pražské hlaholské zlomky (11. st.): modlitby píseň Hospodine, pomiluj ny první česká duchovní píseň (konec 10. st.) zpívána při slavnostních příležitostech (funkce hymny) prosba o mír a ůrodu jednoduchá forma (8 veršů, bez rýmu) staroslověnská s prvky češtiny 2. latinská (kultu sv. Václava + sv. Ludmily): legendy: Kristiánova legenda (konec 10. st; Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily) vysoká literární kvalita (umělečtější, dramatičtější, rozvinutější než Legenda o sv. Václavu) historická literatura: anály(letopisy) v kostele sv. Václava na Pražském hradě 1
Období vítězství latiny a pronikání češtiny (poč. 12. st. poč. 13. st) kroniky (literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu, styl prostý, věcný): KOSMAS (1045 1125) děkan svatovítské kapituly (vysoký církevní hodnostář), vzdělanec Kronika česká (Chronica Boemorum) 12. st. české dějiny od nejstarších mýtických dob 3 části: 1. nejstarší příběhy z doby pohanské (z bájí a pověstí) 2. vyprávění pamětníků (z archivů, listin) 3. zážitky Kosmovy styl: živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši, zábavné historky, líčení bitev dílo nejen hostorické, ale i umělecké (herojská kronika) cesta k zesvětšťování literatury vlastenecký ráz (psáno latinsky, ale Kosmas myslí česky) pronikání češtiny: glosy (výpisky do latinských rukopisů, poznámky, překlady) 2. česká duchovní píseň Svatý Václave (přelom 12. a 13. st.): světec zobrazen jako rytíř, vyspělejší forma (3 sloky, složitější styl i nápěv, básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou) píseň slavnostní a válečná, později vlsatenecká za český národ Vznik česky psané literatury (přelom 13. a 14. st.) proces demokratizace a počeštění literatury, zesvětštění (autoři nejen kněží, témata nejen náboženská) znaky staročeských památek: zlomkovitost, anonymita autora, obtížná datace, nezájem o původnost námětu (cizí prameny) žánry: 1. duchovní lyrika (Ostrovská píseň o vykoupení lidstva; Kunhutina motlitba) 2. duchovní epika (legendy např. O sv. Jiří) 3. světská lyrika 4. světská epika (epos, kronika) 5. sociální satiry 6. drama 7. zábavná a odborná próza Literatura poč. 14. st. Alexandreis (13./14. st.) neznámý autor oslava makedonského krále Alexandra velikého (ideál středověkého panovníka zobrazen jako rytíř), české prostředí, vojenská taktika i jména rytířský epos, čeština, 8 slabičný verš, gnómická trojverší (průpovědi autora, chce dát mravní ponaučení) předlohy latinská a německá (Ulrich von Etzenbach) předmluva, Alexandrův původ, hrdinské činy, smrt, marná cesta za světovládou a slávou Dalimilova kronika (13./14. st.) neznámý autor (název je omyl ze 16. st.), nižší šlechtic nejstarší česky psaná veršovaná kronika dějiny od nejstarších dob do r. 1314 prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk starní nižším vrstvám, protiněmecký tón, vlastenectví 2
Literatura za Karla IV. (2. pol. 14. st.) rozkvět českého státu, vznik pražského arcibiskupství (1344), založení pražské univerzity (1348), stavit. památky (gotika) literatura latinská: KAREL IV.: Vita Caroli vlastní životopis literatura česká (převažuje): legendy: dvojí styl 1. zájem o souč. život, skutečný svět, srozumitelná, přístupná forma (Legenda o sv. Prokopu) 2. úsilí o výlučnost, exotičnost, vybroušená náročná forma (Život sv. Kateřiny) počátky dramatu: Mastičkář zlomek velikonoční hry, 3 Marie jdou pro vonné masti chtějí balzamovat Kristovo tělo obraz středověkého trřiště, šarlatánství prodavače mastí a léků knižní jazyk x hovorový až vulgární; střídání veršů českých a latinských zábavná próza: rytířská epika: Tristan a Izolda, Trójanská kronika světská lyrika: milostné písně, přírodní motivy: Dřevo se listem odievá, Závišova píseň sociální satiry (kritika ze stanoviska nižších vrstev): Píseň veselé chudiny žákovská (vagantská) poezie o bídě, vtip, ironie Podkoní a žák spor studenta a služebníka o tom, kdo se má lépe, ironie, trpkost, forma dialogu, živý, přístupný jazyk Hradecký rukopis autoři neznámí (i z měšťanstva), kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života Desatero kázanie božie veršované kázání, útok na hříšníky Satiry o řemeslnících a konšelích kritika nepoctivosti a okrádání SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC: Nová rada alegorická, veršovaná skladba, zvířata radí lvovi (=rada králi), jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vys. šlechty) Literatura předhusitská a husitská (konec 14. st. pol. 15. st.) prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve úsilí myslitelů a kazatelů o reformu; roste zájem o Bibli (vzor pro mezilidské vztahy) úplný překlad do češtiny žánry: 1. satira (kritika nedostatků) 2. duchovní píseň (možnost účasti lidu, reaguje i na otázky praktického života) 3. traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha) 4. kronika 5. kázání (informační a agitační funkce) převládá prostá forma, srozumitelnost vrcholí proces počešťování literatury, demokratizace, laicizace Předchůdci Husovi většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na náboženském podkladě MATĚJ Z JANOVA příčinou krize v církvi je společnost řešení vidí v Bibli KONRÁD WALDHAUSER kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů, pozván Karlem IV. JAN MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE český kazatel, nejradikálnějšího, zřekl se bohatství, největší vliv na chudinu TOMÁŠ ŠTÍTNÝ laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman; o náboženských otázkách píše česky (= pro lid), ovlivněn Milíčem 3
sborníky traktátů: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských o dokonalém životě Řeči besední forma dialogu mezi otcem a dětmi, vysvětluje základní teologické pojmy Řeči sváteční a nedělní výklad částí evangelia mistr Jan Hus (asi 1370 1415) narodil se v Husinci u Prachatic, z chudé rodiny, studium na pražské univerzitě univerzitní mistr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity kazatel v Betlémské kapli ovlivnil Václava IV. vydán Kutnohorský dekret (1490) omezující vliv cizinců na pražské univerzitě spory s církví dílo: pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wicliffa pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy ( kázal na Kozím hrádku a na Krakovci ) na církevním koncilu v Kostnici vězněn, jako kacíř 6.7.1415 upálen latinsky: pro učence, spis O Církvi popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem je ten, kdo nemá hřích česky: pro lid Výklad Viery, Desatera a Páteře výklad 3 modliteb, úvahy o mravním životě, kritika společnosti Lépe jest pro pravdu smrť trpěti než pro pochlebenství časnú odplatu vzieti. Knížky o svatokupectví ostrá kritika církve, jejího bohatství, prodávání odpustků; doklady ze současného života Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti. Postila výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu Listy z Kostnice promluvy k čtenáři (obdoba kázání) vliv na vývoj českého pravopisu: O pravopise českém místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis diakritický dlouhé samohlásky čárka, měkké souhlásky tečka (nabodeníčko) dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými urychlil vyvrcholení odporu proti církvi, odhaloval příčiny společenských nedostatků Literatura v době husitských bojů husité 1. radikální Jan Želivský, Jan Čapek, Mikuláš z Pelhřimova 2. umírnění Jeronmým Pražský, Jakoubek ze Stříbra, Jan Rokycan hl. funkce literatury: propagace husitských myšlenek, politiky,... postavení jazyka čeština v dílech náboženských, v oblasti správní i jako bohoslužebný celek latina pro vzdělané němčina odsouvá se stranou, využívaná v politice, spanilé jízdy šíření husitství rozvoj lidového zpěvu: husitské chorály: Jistebnický kancionál Ktož jsú boží bojovníci píseň náoženská, i vojenská povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, sjednotit k boji 4
Povstaň, povstaň, veliké město pražské píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA: Vojenský řád kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a tvrdými tresty, přijat na sněmu v Něm. brodě 1423 VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ Píseň o vítězství u Domažlic historická báseň, dokument Husitská kronika próza, latinsky; události z let 1414 1421, snaha o objektivitu, nedokončená Budyšínský rukopis 3 veršované polemické skladby (polemika spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků), proti Zikmundovi: Žaloba koruny české, Porok 1 Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou (alegorie, střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli) Literatura doby polipanské po porážce husitů u Lipan 1434 v popředí literární polemika: PETR CHELČICKÝ (1390 1460) zeman, samouk, kritik společnosti, obhajoval pasivitu, pokoru, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu traktát O trojím lidu odsuzuje středověké dělení společnosti na 3 vrstvy (kněžský, vojenský, robotný) traktát Sieť viery pravé kritika církve, hromadění majetku; touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve podle Lukášova evangelia (síť = náboženství, Lukáš chytá ryby = věřící) kázání s úvahami Postila svět je pustina, ne které se lidé připravují na posmrtný život na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457 jednota bratrská, kritizována husity i katolíky VÁCLAV ŠAŠEK Z BÍŘKOVA o cestě Lva z Rožmitálu s družinou po záp. a jižní Evropě 1 výtka 5