Cesta ven projekt celovečerního hraného filmu autor: Petr Václav 16 / 4 / 2012 adresa moloko film s.r.o. U VORLÍKU 3/376 160 00 PRAHA 6, ČESKÁ REPUBLIKA TELefon +420 246 052 200 E-MAIL milk@molokofilm.com WWW.MOLOKOFILM.COM
námět 4 námět Severní Čechy. Rok 2012. Mladá romská rodina je vystavena těžké zkoušce: začarovanému kruhu zadlužení a nezaměstnanosti. Ona plánuje pomalou a usilovnou cestu ven z marastu, ve kterém se nacházejí, díky dobrému pracovnímu místu, které by snad měla obdržet, splní-li veškeré podmínky. On, drcen nemožností najít jinou práci, než mizerně placené brigády či příležitostné melouchy, ohrožen brutálním jednáním lichvářů, narůstajícími úroky věřitelské banky a hrozícími exekutory, nachází řešení: zúčastnit se loupeže. Ona se o jeho plánu dozví. Velká zkouška rodiny začíná. Na základě pečlivého studia reálií a událostí, které se skutečně odehrály, vyprávíme příběh, v němž mladý romský pár hledá nelehkou cestu ven ze zátěže své determinace a svádí nerovný boj o přijetí v ne zrovna přátelské majoritní společnosti, o své místo v ní. Drsné sociální drama s temným začátkem a křehkým happy endem.
7 synopse Žaneta Červeňáková, 26 let, je nešťastná. Právě neuspěla u zkoušky v autoškole. To jí znemožňuje dojíždět do 35 kilometrů vzdálené továrny, kde by mohla uplatnit svou kvalifikaci šičky a být dobře zaplacená. Díky autu by bývala ještě stíhala několik hodin uklízení. Peníze potřebuje jako sůl. Její druh David Gadži (30 let) neví, jak na Žanetinu zdrcující zprávu reagovat. Je bezmocný. Těch tři a půl litru na dalších deset hodin jízd nemá. Je již tři roky nezaměstnaný. Mají spolu dvouletou dceru, Janičku, jedináčka. V panelovém domě, kde bydlí převážně gádžové a jehož okna hledí do úhorové planiny, která se láme v mutující krajinu Severočeského uhelného revíru, bydlí spolu s Žanetinou sestrou Kukačkou. Kukačce je patnáct a dělá jim starosti. Dnes opět odmítá jít do školy. To, že jí spolužáci nadávají do tlustý černý píči cikánský je prý pro ní pádný důvod k tomu, aby se vším sekla. Ostatně na co je Žanetě její výuční list? Na hovno. Stejnak chodí uklízet hajzly. Tak ať nechá těch keců o škole a o budoucnosti. David, který sám ví, co je to nemít výuční list, řve na Kukačku, o kterou se stará pomalu jak vlastní táta: jestli se nechá otrávit a praští ze školou, tak jí zabije. Ať se podívá na něj! Byl tak blbej, že odešel z učňáku kvůli pitomý hádce s Čechama pár tejdnů před koncem a teď je bez zaměstnání! Kukačka si chce taky hodit ten zkurvenej romskej život? Bejt bez práce, bez cíle, jenom rodit a fetovat? OK. Tak jestli jo, tak on jí radši zpřeráží všechny hnáty a pošle přemejšlet zabalenou v gypsu do nemocnice. David v poslední době už dál nemůže. Jak řešit ten průser s autoškolou a s dalšíma poplatkama, které se na ně hrnou? Žaneta obchází rodinu a známé. Musí si vypůjčit peníze na to, aby dodělala autoškolu. Co nejdřív! Protože nesmí přijít o to místo! Také musí sehnat peníze na prodloužení hrobu. Jinak jí vykopou mámu a převezou její zbytky někam na skládku ostatků. Žanetin otec je bez prostředků a léta házel žádosti o doplatek o hrob do kamen. Žaneta obchází bratry, dostane z nich třetinu poplatku. Hledá, kdo by jí půjčil zbytek. Otec zcela jistě ne. Jde za Evou a Jardou Čonkovými, kteří žijí v hitovém zánovním domku Praktik4+1 kategorie ekonom-kutil, s garáží na novou Fabii, to vše pořízeno
8 z odškodného, které jim musela zaplatit nemocnice, ve které jim zmrzačili dítě. Ti však nemohou nebo nechtějí pomoct. Žaneta píše přes facebook svému bratranci Marianovi, který žije v Jižních Čechách a má prý hodně peněz. Jedni říkají, že pase holky, jiní, že pracuje za čárou za eura pro Bavoráky. Každopádně je prý ve vatě. Marian však neodepisuje, jeho žena říká přes skype, že zrovna není doma a že se ozve. Marian se ale neozývá. To je dnešní svět. Kamarádi mizí, jen co něco potřebuješ, ani rodina už nepomůže. Bravo, Cigáni, prachy z nás udělaly stejný sobce jako z gádže, posteskne si Žaneta. Už ani syn nezná otce. Ten, kdo má, se musí skrývat před těma co nemají. Žaneta netuší, že jí David lže o výši jeho příjmů z práce na černo, aby jí nestresoval. Ve skutečnosti vydělává daleko méně než jí připouští a zadlužil se u lichvářů. Dluží jim 150 000 korun. A oni teď za ním přicházejí a straší ho drsnou odvetou. David si ve stavu paniky půjčuje peníze od finančního ústavu a vyrovnává svůj dluh i s úroky. Z nejhoršího je tak na chvíli venku. Jak ale splatí novou půjčku? Na pracovním úřadu pro něj nic nemají. Jejich sousedka, Andrea, která se živí prostitucí, přichází s nápadem oloupit jednoho svého klienta, zbohatlíka napojeného na okresní tuneláře. Mohli by jej prý okrást o omamnou částku. Jen jedna odvážná akce a všechno bude vyřešeno! David bude moci hravě splatit všechny dluhy! Pořídí si vlastní kamión a rozjede na sebe živnost. Uspořádají si konečně s Žanetou pořádnou svatbu, pěkně s cimbálovou muzikou a stolama plnejma jídla a chlastu. A celej život pak už budou jenom žít normální klidnej život! David se bojí. Šíleně. Ale co má dělat? Je otec. Musí se o ně umět postarat o ty svý tři holky. Jinak to nejde. Musí bejt chlap. Žaneta jeho plán odhalí. Požádá Davida, aby na tak nebezpečný nesmysl okamžitě zapomněl. David je ale přesvědčen, že jinou možnost nemá a dál se na akci potají připravuje. Žaneta si tedy sebere věci, odnosí je do Favorita, vezme Janičku a odjíždí. S kriminálníkem žít nebude! Málem jí přitom zastaví silniční kontrola, mává však naštěstí pouze na auto před ní. Spolu s malou Janičkou se Žaneta uchýlí k otci, který žije ve velmi nuzných podmínkách. Jedná se několik bloků zdevastovaných činžovních domů, které se tyčí nad holým prostranstvím plným bláta a odpadků. Otec má odpojenou elektřinu, topí dřívím, které shání v příměstských lesích a na skládkách, svítí si svíčkami. Byl postupně vyřazen z jakýchkoli nároků na dávky. Už několik let živoří z podpory své družky. Přiživuje se sběrem kovu, ten už je ale téměř k nenalezení. Nezbývá mu než hledat papír a vratné lahve. Žít v těchto podmínkách a snášet dementní macechu, je pro Žanetu velká potupa. David jí přichází přemlouvat, aby se k němu vrátila. Slibuje, že na lup nepůjde. Klečí před ní. Pořezal si
9 ruce. Žaneta mu již ale nedůvěřuje. Až do této chvíle jí lhal. Lhal, když zastíral, v jaké finanční situaci se nacházejí. Podváděl, když předstíral, že lup nepřipravuje. Jak mu má věřit, že se to nebude opakovat i v budoucnosti? Že bude schopen se vyhrabat z těch sraček? Ona sama teď nemá čas na žádné city. Nežije v telenovele ale v tomhle zkurvenym městě. Utýct do anglie? Ha ha ha. Co umí David říct? Oukej, fudból a tenkyjů? Žaneta pořád nemá řidičský průkaz. A o to místo v sousedním vzdáleném městě nesmí přijít! Stěhuje se tedy na ubytovnu nedaleko továrny. Bude moci do ní docházet pěšky. Nechává Kukačku na pospas otci, jeho dementní družce a drogově závislé mládeži z okolních bytů. Nezbývá jí než věřit, že jí sestra nezklame. Život na ubytovně je ještě tvrdší než u otce. Ubytovna je svého druhu polovězení. Teplá voda teče pouze ve stanovených hodinách, přetažení pobytové doby v koupelně jsou pokutována. Návštěvy nejsou povoleny. Vedení provádí namátkové kontroly pořádku na pokojích, ale nebojuje proti štěnicím, který napadá děti i dospělé a pokryly Janiččiny ruce a nohy bolavými boláky. Zamčený vchod této ubytovací pevnosti hlídá bílá mlátička. Davidovi se podaří navázat spojení s Marianem. Ten vysvětlí Davidovi, že pracuje v prosperující německé firmě, těsně za hranicí. Hledá dobré lidi, kterými by zabydlel bytovky ve vesnici, ve které bydlí. David se Žanetou by tam mohli přijet, jsou tu volné, docela levné byty. Navíc je možnost, že by Marian mohl Davidovi sehnat práci v partě, ve které pracuje. A skutečně. Marian práci zařídí. David přijede poprosit Žanetu, aby tam jela s ním. Ta však odmítá. David odjíždí. Žaneta je spokojená se svou vytouženou prací. Dokonce získává řidičák, který jí umožňuje opustit ubytovnu. Nicméně dilema je silné. Má pořád Davida ráda. Chce, aby její dítě mělo otce. Má tedy zůstat v Severních Čechách či ne? Má dát přednost své práci a nebo vztahu se svým mužem, který dělá vše pro to, aby ji získal zpět? Má se jet zahrabat do nějaké vesnice ve chvíli, kdy dostává svoji šanci u pásu? Začínat někde v Jižních Čechách od nuly, se všemi nejistotami? David jí chybí. Miluje ho. Žaneta si tedy vyřídí čtrnáctidenní pracovní neschopnost a vydá se za Davidem. Vesnici nedaleko hranice s Německem tvoří několik vylágrovaných romských bytovek, které Marian postupně zabydluje svými známými a kamarády a dává je dohromady. Dále tu jsou tři bývalé chalupy ozdobené neony, v nichž sídlí ukrajinské bordely, a asi dvacet chalup, v nichž bydlí směs bývalých jezeďáků, pohraničníků, penzistů, několik málo restituentů zemědělských usedlostí a dvě chalupy, v nichž žije společnost asi deseti mániček a dvaceti psů.
10 Společnost z bytovek, ke které se připojil David, se ocitá v konfliktní situaci, kdy do řádně alkoholem zalitých oslav svatby přichází úmrtí jednoho z přátel, kterému je třeba držet vartu. Celá společnost se z konfliktu štěstí a smutku nejen příšerně ožere. Ráno nikdo není schopen vstát. Žaneta, která dostane strach, aby David opět nepřišel o práci a Marian nebyl kvůli absenci vyhozen z lukrativního zaměstnání v německé firmě s eurookny a eurofutry, vzbudí celou partu. Za pomoci Davida, který pod Žanetiným pohledem vystřízliví dříve než všichni ostatní, odtáhnou ožralé kamarády jednoho po druhém do mikrobusu a odváží je do práce. Ráno je ještě kalné, mozky všech chlapů jsou totálně zatemnělé. Žaneta sjíždí údolím k první vesnici, erb s orlem Spolkové republiky Německo plyne za okénkem. Chlapi se postupně budí. Žaneta řídí a ví, že tentokrát zachránila Marianovu partu od velkého průšvihu. Všechny bolí hlava, vše je nakřáplé, všichni chtějí vodu, aspirin a močit. Díky Žanetě však ani nemají zpoždění, dokonce zbývá dost času, aby se na polní cestě probrali k životu. Žaneta cítí, že zabodovala a že všechno bude dobré. Budou zde spokojeni.
17 režijní explikace režijní explikace Duch a styl filmu bude neo-neorealistický. Bude snímán pouze v reálných interiérech, které se nacházejí v Severních Čechách, v Ostravě a z malé části v Jižních Čechách u hranic s Bavorskem. Dominantní architekturou budou paneláky, bytovky a dnes vše protínající komunikace, nadjezdy, podjezdy, dálnice, autobusové zastávky, odstavené temné továrny a barevná obchodní centra, ale také sto let staré domy chátrající uprostřed opuštěných, zarostlých parcel, kde se dnes nacházejí tzv. vyloučené lokality. V hlavních rolích budou vystupovat romští neherci. Příběh je pečlivě napsán, veškeré motivace a dilemata postav jsou naprosto zřetelné. Finální charaktery postav však vyplynou až ze setkání scénáře s neherci, které musíme nejdříve nalézt a kteří jistě ovlivní charakter postav a jejich psychologickou nuanci. Protože nebudeme přizpůsobovat neherce textu, ale samozřejmě text neherci. Ti ostatně povětšinou nebudou znát scénář, budou spíše obeznámeni se záměrem a se situacemi, do kterých se budou muset vžít. Kamera bude často ruční, nervní, živá. Bude reaktivní, bude schopna se podřídit nehercům, tak aby jejich výkon mohl být co nejautentičtější. Světlo bude pokud možno co nejvíce přirozené. A takové, aby umožňovalo co největší svobodu pro režii. Obraz bude šťavnatý, světlo expresivní, vše bude však jakoby zachycené, nikoli umělecky konstruované. Štáb bude v rámci možností co nejméně početný. Tyto neo-neorealistické prostředky povedou k velmi autentickému a pravdivému charakteru našeho filmu, k zachycení ducha dnešní doby.