INFORMAČNÍ SYSTÉM ŠKOLY INTERNET A INTRANET příručka k semináři
Rozvojový projekt Systémová podpora Informačního centra jako Centra excelence Projekt v rámci realizace I. Etapy Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), zpracovala Střední průmyslová škola a Střední odborné učiliště, Trutnov, Školní 101 SPŠ a SOU, Trutnov, Školní 101. 2004 - Všechna práva vyhrazena. URL: http://www.spssoutu.cz
1. Úvod Žádná dnešní společnost se dnes neobejde bez nějaké formy informačního systému. Tento systém zajišťuje přenos informací uvnitř společnosti i ve vztahu k zákazníkům, partnerům i široké veřejnosti. Také vzdělávací instituce pro svou funkci nezbytně potřebují takový systém. Jako hlavní komunikační prostředek dnešní doby slouží globální počítačová síť - Internet. Jednou z jeho nejpoužívanějších služeb je nepochybně zprostředkování informací. Proto existují propracované informační služby pro zajištění této služby. Tyto nástroje lze také použít pro budování školního informačního systému jak uvnitř školy, tak i ve vztahu k veřejnosti. Jednoduchý informační systém si může škola buď budovat sama, nebo tuto službu pro ni zajišťují jiné organizace. Ale v každém případě je vhodné mít přehled o možnostech těchto systémů, protože bez znalosti principů nelze budovat efektivně fungující systém ani zadávat jeho vytvoření. A právě tuto funkci by měla alespoň zčásti zastat tato příručka. 2. Klient server Internet je počítačová síť s globálním charakterem. Poskytuje více různých služeb, například: www (World Wide Web) česky lze vyjádřit termínem celosvětová pavučina, slouží k poskytování informací. K přenosu dat tato služba většinou využívá protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol). ftp (File Transfer Protocol) služba přenosu dat přes Internet, umožňuje download (stahování) směrem k zákazníkovi i upload opačný přenos, poskytnutí, prezentace, natažení dat na server. Elektronická pošta (E-mail) pro výměnu zpráv a komunikaci News pro distribuci aktuálních informací VPN (Virtual Private Network) virtuální privátní síť, slouží pro propojení různých částí podnikové sítě prostřednictvím veřejného Internetu (například v různých pobočkách). Těch služeb je samozřejmě daleko více. V další části se ale téměř výhradně budeme zabývat první službou, tzn. poskytováním informací. Tyto služby pracují na principu klient server. Uživatel v roli klienta zadává ze svého počítače požadavky na určité informace (adresu, URL, odkaz). Poskytovatel informací provozuje server, který tyto požadavky vyřizuje a odesílá zpět ke klientovi vyžádané informace. 3. Internet, Intranet, Extranet Internet je veřejná celosvětová síť, která se postupně vyvinula ze sítě Aloha Net pro komunikaci mezi ostrovy. Později se začala používat v akademickém prostředí a pro vojenské účely. Vzhledem k tomu, že se tato síť osvědčila, masově se rozšířila po celém světě ve všech oborech pod názvem Internet. Internet je tvořen soustavou serverů (řídících počítačů) propojených přenosovými trasami. Nemá žádného vlastníka ani správce a jen určité části jeho infrastruktury (jednotlivé servery a přenosové trasy) vlastní určité firmy. Jeho provoz se řídí uznávanými standardy a protokoly, které vznikají na základě postupného vývoje a jsou projednávány ve standardizačních organizacích (ISO) a vydávány ve formě doporučení (RFC). Těmito doporučeními se potom řídí jak výrobci a provozovatelé infrastruktury, tak tvůrci aplikací pro Internet a poskytovatelé obsahu. Vzhledem k tomu, že Internet nikdo nevlastní, Strana 1/9
dochází k jeho rychlému rozvoji, který pružně reaguje na aktuální potřeby a není zatěžován zájmy jednotlivých firem. Na druhou stranu ho však také lze zneužít. Vlastníci větších částí Internetu umožňují druhým firmám připojení další části sítě na základě smluvených podmínek. Takováto firma bývá nazývána provider [ provajdr ] neboli poskytovatel připojení. Tito menší poskytovatelé připojení potom nabízejí služby připojení dalším firmám i jednotlivým uživatelům. Ti pak mohou buď pomocí vlastních nebo pronajatých prostředků provozovat vlastní webové servery (servery nabízející informační služby prostřednictvím WWW), případně i servery pro další služby (E-mail, FTP a další). Využívání webového serveru jiné firmy (poskytovatele připojení) je nazýváno webhosting [ webhastink ]. Způsob zajišťování těchto služeb a volbu konkrétních programových prostředků je nezbytné zvolit podle konkrétních podmínek. Pomocí Internetu a webového serveru může škola zveřejňovat základní informace (jedna z povinností daná zákonem) i další údaje o vzdělávací instituci, jejím životě a poskytovaných službách. Zároveň také slouží jako prezentace školy a reklama služeb, které nabízí. Protože Internet se postupným vývojem osvědčil a má propracované technologie pro poskytování informací, byly tyto technologie využity i při budování vnitropodnikových informačních systémů Intranetů. Tyto Intranety jsou provozovány ve vnitřní uzavřené síti, která je oddělena z důvodů zabezpečení od celosvětové sítě Internet. Z toho plyne, že v tomto případě nelze využívat služby webhostingu. Ve škole může Intranet sloužit pro vzájemnou komunikaci vedení školy, pedagogických i dalších pracovníků a studentů. Extranet je technologie, která umožňuje přístup do vnitřního podnikového Intranetu i zvenčí určitému okruhu lidí. Jedná se například o zákazníky firmy nebo dodavatele, obchodní zástupce, partnery a podobně. Extranet tedy řeší zabezpečený kontrolovaný přístup do Intranetu pouze určitým osobám prostřednictvím veřejného Internetu. Ve školním prostředí by mohl být Extranet využitý například pro komunikaci školy s rodiči žáků. 4. Domény, URL Způsob přenosu dat na Internetu je založen na skupině protokolů TCP/IP (Transmision Control Protocol / Internet Protocol). Jeho základem je IP protokol. Ten pracuje na základě IP adres. Každý počítač připojený do Internetu má svou unikátní adresu IP adresu. Na základě těchto adres probíhá veškerá komunikace. Pokud chcete připojit svůj počítač do Internetu, tak musíte mít přidělenou IP adresu. Přidělit ji může pouze váš poskytovatel připojení, z důvodů organizace číslování. Protože odkazování na jednotlivé servery v internetu prostřednictvím jejich IP adres by pro běžné použití nebylo pohodlné, lze místo IP adres zadávat jména. Z tohoto důvodu musí být zajištěna celosvětově zajištěna unikátnost jak IP adres, tak i jmen. K tomuto účelu se používají doménová jména. Doménová jména Celý Internet je rozdělen do oblastí (domén). Pro každou doménu je určen správce, který zajišťuje přidělování jmen uvnitř domény. Tím je zajištěna jedinečnost celého doménového jména, které se vždy udává včetně názvu domény, oddělené od vlastního jména tečkou (spssoutu.cz). Základní domény jsou dvoupísmennné, národní podle jednotlivých zemí (cz, sk, de, au, fr, uk ). Kromě národních domén se ještě používají nadnárodní domény, členěné podle oboru. Tyto domény jsou třípísmenné. Nejznámější jsou com (komerce - obchod), gov (government - státní správa), edu (education - vzdělávání), net (network - sítě), org (organization - organizace) a další. Jméno si můžete zvolit libovolné, pokud ho již někdo jiný nemá zaregistrované. Nesmí obsahovat mezery, některé speciální znaky a nedoporučuje se používat diakritiku (háčky a čárky nad písmeny), i když podle nových doporučení RFC je toto Strana 2/9
umožněno. Běžně se používají písmena, číslice, pomlčky, podtržítko a další. V české republice je správcem organizace NIC.CZ a jím pověřené další firmy. Za přidělení jména se platí registrační poplatek na každý rok. URL (Unified Resource Locator) URL je zkratka, běžně používaná pro označení kompletní internetové adresy. Například http://www.spssoutu.cz. Úvodní část URL (http://) lze většinou při zadávání vynechat a internetový prohlížeč tuto část (protokol) doplňuje automaticky. Jmenné služby Celý proces přenosu dat po Internetu vždy probíhá na základě IP adres, přestože uživatelé většinou zadávají doménová jména (URL). Takový způsob zadávání adresy jim umožňují služby, které umí automaticky tato jména překládat na IP adresy a naopak. Dnes se většinou používá jako standardní služba DNS (Domain Name Services). Služba běží na serverech, které tuto službu poskytují, proto se také nazývají jmenné servery, DNS servery. Ty si udržují tabulku s doménovými jmény a jim odpovídajícími IP adresami. Je ale nemožné, aby takový server obsahoval záznamy o všech serverech v Internetu, které se navíc neustále mění podle toho jak se Internet dále rozvíjí. Proto DNS server obsahuje vždy pouze určitou část záznamů. Má však nastavenou vazbu na jiné servery (nadřízené), kterým v případě potřeby předá dotaz klienta. Klient, který se chce připojit do Internetu musí mít nejen IP adresu, ale také nastavenou IP adresu serveru DNS, aby věděl, kam se budou směrovat dotazy na překlad jmen. Každý provider má své DNS servery a většinou vám sdělí jaké nastavení máte provést. 5. Protokoly Protokol je jakýmsi společným jazykem, kterým se mohou jednotlivé počítače a systémy spolu domluvit. Je to souhrn pravidel, na kterých se domluví významné firmy v oboru a pak se jimi všichni řídí. Pro různé účely jsou vytvořeny protokoly, které mají na starosti určité části komunikace. Základním pilířem Internetové komunikace je TCP/IP. TCP/IP Je tvořen celým souborem více protokolů. Ty zajišťují vlastní navazování a ukončování spojení, kontrolu a řízení vlastní komunikace, kontrolu chyb, směrování dat přes nejvýhodnější cesty a řadu dalších. HTTP (Hypertext Transfer Protocol) Protokol pro přenos hypertextových informací. Většina webových stránek (stránek zobrazovaných v prohlížeči) je hypertextových. To znamená, že je to soubor různých dokumentů, navzájem provázaných odkazy, pomocí kterých lze mezi nimi přecházet. Pomocí tohoto protokolu se po zadání adresy (URL) v prohlížeči zobrazí základní webová stránka a pak lze další stránky prohlížet výběrem příslušných odkazů. HTTPS (Hypertext Transfer Protocol Secure) Zabezpečená verze protokolu HTTP. Při běžné komunikaci jsou data přenášená veřejně přístupným Internetem a může je odposlouchávat i nepovolaná osoba. Pro případ přenosu důležitých dat je nezbytné tato data zabezpečit šifrováním. Šifrovaný přenos zajišťuje protokol HTTPS, který využívá pro vlastní bezpečný přenos dat protokol SSL (Secure Socket Layer). Pouze při použití tohoto protokolu je možné využívat některé služby, například internetové bankovnictví, platby přes Internet, přihlašování se a podobně. Strana 3/9
6. Směrování Celý Internet funguje na základě propojení jednotlivých uzlů sítě (serverů) přes routery (směrovače). Sousední směrovače si průběžně vyměňují informace o svém okolí (routovací tabulky) a na jejich základě vyhodnocují kvalitu jednotlivých přenosových cest a vybírají optimální trasu. Proto při přenosu dat (například stahování webové stránky), mohou jít jednotlivé části dat (pakety) různými cestami a teprve v cíli se sestavují a zobrazují v konečné podobě. Díky těmto mechanismům je celý Internet velice pružný systém, který se stále mění, průběžně reaguje na problémy, přizpůsobuje se a může stále růst a přitom efektivně fungovat. Spojení a trasu přenášených dat můžete kontrolovat následujícími příkazy (zadávají se do příkazové řádky MS-DOSu): Ping kontroluje průchodnost cesty k cíli. Za příkaz se vypíše jako parametr název cílové stanice (nebo její IP adresa). Výsledkem je vypsání doby odezvy (čím nižší, tím kvalitnější spojení), nebo chybové hlášení že cíl není dostupný. Tracert příkaz pro kontrolu celé cesty. Parametrem příkazu je opět název nebo IP adresa cíle. Výsledkem je vypsání celé cesty, po které prochází data k cíli postupně jako seznam jednotlivých uzlů (routerů) a odezev na dotaz. Tyto příkazy jsou základními nástroji, které můžete použít pro odhalení problémů při komunikaci v síti. Například pokud fungují příkazy ping a tracert jen při zadání IP adresy a nefungují při zadání jména, bude nejspíš problém v nastavení DNS serveru nebo jeho nedostupnosti. Pokud jsou při příkazu tracert vidět odezvy pouze prvních několika uzlů, tak lze zjistit kde je neprůchodné místo. Lze také zjistit zda data prochází pouze po vnitřní síti, nebo prochází jen k providerovi (pak je závada u něj) a podobně. 7. HTML a XHTML HTML (Hypertext MarkUp Language) je jazyk, který popisuje webovou stránku a s jeho pomocí se tyto stránky tvoří. Prostřednictvím jednotlivých tagů (příkazů) jsou definovány prvky stránky a jejich vlastnosti. Například nadpis stránky (jeho velikost, barva, umístění), obrázek, text, tabulky a jednotlivé hypertextové odkazy (jména dalších stránek na které ukazují). Strukturu webové stránky, kterou máte právě zobrazenou v prohlížeči si můžete kdykoli zobrazit volbou Zobrazit Zdrojový kód v nabídce prohlížeče. Vývoj HTML skončil s verzí 4.01. Nástupcem HTML je XHTML (extensible Hypertext Markup Language - rozšiřitelný značkovací jazyk). Tento jazyk vznikl z potřeby zajistit, aby webová stránka psaná v jazyce HTML, byla zároveň i dokumentem, který vyhovuje standardu XML (obecný značkovací jazyk - formát pro výměnu a ukládání dat). 8. Statické a dynamické stránky Základní způsob tvorby stránky jejím naprogramováním, poskládáním jednotlivých tagů umožňuje vytvořit webovou stránku. Jedná se o stránku statickou. To znamená, že při nutnosti nějaké změny zobrazených dat je nutné změnit zdrojový kód dané stránky. Tímto způsobem byly dříve tvořeny prakticky všechny stránky. Hlavní problém tohoto způsobu je nutná programátorská práce při změnách. Ne však každý, kdo potřebuje prezentovat nějaká data na webu je programátor, který umí vytvářet webové stránky. Navíc je tato práce časově náročná. Strana 4/9
V současnosti je trend vytvářet dynamické stránky. Je zapotřebí rychle zobrazovat průběžně se měnící data. Proto se webová stránka vždy generuje teprve v okamžiku požadavku zobrazení dané stránky. Podle daného programu se z uložených dat (která se mohou průběžně měnit) sestaví stránka, která tedy vždy bude obsahovat právě aktuální data. Tady už není nutný programátor, který při aktualizaci dat musí přeprogramovat dané webové stránky. 9. Tvorba statických stránek Při vytváření statických webových stránek je nutné sestavit správnou posloupnost tagů, které tvoří zdrojový kód dané stránky. Tento proces je možné dělat více způsoby pomocí různých prostředků. Textový editor nejzákladnější způsob tvorby webové stránky. Ručně se vypisují jednotlivé příkazy. Postačuje jakýkoli textový editor, který umožňuje ukládat text v čisté podobě bez řídících znaků. Například Poznámkový blok (NotePad) z příslušenství systému Windows. Výhodou tohoto způsobu tvorby je dostupnost editoru na jakémkoli počítači. Nevýhodou je nutnost podrobné znalosti jednotlivých tagů a jejich atributů a nutnost ručního psaní a kontroly všech příkazů. HTML editor pro usnadnění práce je k dispozici celá řada specializovaných editorů, které usnadňují práci programátora. Tyto editory nabízejí připravené základní tagy, které stačí vkládat do zdrojového kódu. Mívají také zabudovanou základní syntaktickou kontrolu, která průběžně hlídá správnou syntaxe (posloupnost tagů včetně jejich parametrů, řádného ukončení apod.).. Výhodou je urychlení práce a přitom plná kontrola nad všemi funkcemi a prvky stránky. Tyto editory lze pořídit i zdarma, bývají šířeny jako freeware. Nevýhodou je nutnost znalostí jednotlivých příkazů a programování. Front Page jedná se o poměrně rozšířený editor webových stránek firmy Microsoft. Je to představitel editorů kategorie Wysivyg (co vidíš to dostaneš). U těchto programů již není nutné znát podrobně jednotlivé příkazy HTML jazyka. Webová stránka se vytváří umisťováním jednotlivých prvků na danou stránku pomocí myši. Na základě takto sestavené stránky program vygeneruje výsledný zdrojový kód stránky. Výhodou je snadná práce i pro méně zkušeného autora webových stránek, správa celého webu např. souhrné zprávy ze serveru, potíže s nepropojenými soubory nebo hypertextovými odkazy, publikování webu na server, automatické přejmenování všech odkazů při změně názvu souboru apod. Nevýhodou je nutnost zakoupení licence programu. Ještě je jedna možnost tvorby webové stránky. Pokud nepotřebujete rozsáhlou prezentaci, ale jen několik provázaných jednoduchých stránek, tak je možné použít i textový editor Microsoft Word (nebo obdobný), který umožňuje ukládání ve formátu HTML. Výhodou tohoto způsobu je, že ho může použít i laik bez znalostí programování HTML. Nevýhodou je možnost tvorby pouze jednoduchých stránek a výsledný kód je málo efektivní. Výsledný zdrojový kód webové stránky je nezbytné před umístěním na Internet důkladně zkontrolovat a odzkoušet. Hotové stránky nebo šablonu stylů je možné prověřit na stránkách konsorcia W3C - World Wide Web Konsortium (http://www.w3c.org). Zde je možné najít prostředky (validátory) pro kompletní otestování vaší stránky, zda splňuje požadavky Strana 5/9
předepsaných standardů a specifikace (popis všech tagů a atributů) jazyka HTML a XHTML nebo CSS 10. Tvorba dynamických stránek Pro tvorbu dynamických stránek musí být na příslušném webovém serveru k dispozici tři základní komponenty: Soubor zobrazovaných dat (databáze) Tuto databázi obsluhuje nějaký databázový stroj, který většinou pracuje na principu jazyka SQL (Structured Query Language - strukturovaný dotazovací jazyk). Ten umožňuje pomocí souboru příkazů zadávat dotazy (kritéria) pro výběr konkrétních dat z databáze. Databáze obsahují velké množství řádků (vět), které se mohou podle potřeb přidávat, měnit a odstraňovat. Neměnná zůstává struktura databáze, jednotlivé kategorie (sloupce). Další nezbytnou částí serveru obsluhujícího dynamické stránky je nějaký programový prostředek, skriptovací jazyk, který umožňuje zadávat požadavky na databázový stroj. Z takto získaných dat potom umožňuje vytvářet výsledné webové stránky a kontrolovat jejich úpravu. Databáze dat Je vlastní soubor dat. Ten je umístěn v požadované podobě na serveru. Uživatelé k tomuto souboru nepřistupují přímo, ale prostřednictvím speciálních nástrojů. Podle velikosti dat je nutné mít odpovídající kapacitu serveru tak, aby zde bylo možné vlastní data ukládat. Podle předpokládaného počtu souběžně přistupujících uživatelů (dotazů) je potřeba vybrat server s dostatečným výkonem. Pro menší databáze (rozsah do 1 miliónu vět) a menší počet souběžných dotazů postačuje běžný server. Takové budou běžně rozsahy školní databáze. Pro velké databáze a velké počty dotazů (různé portály, data velkých firem a podobně) už nepostačují ani nejvýkonnější servery, ale vytváří se celá seskupení takovýchto výkonných serverů vzájemně spřažených, serverové farmy. Databázový stroj Provádí vlastní obsluhu databáze. K dispozici je na trhu celá řada takovýchto programů. Liší se od sebe výkonností, cenou a oblastí použití. Microsoft SQL Databázový stroj firmy Microsoft. Bývá dodáván v rámci serverových nástrojů Microsoft Back Office, určených hlavně pro servery Microsoft Windows server 2000/2003. Je určen pro obsluhu databází středně velkého rozsahu. Cena je řádově desetitisíce až statisíce korun. MySQL Je databázový stroj šířený pod licencí Open Source. To znamená je dostupný zdarma. Původně byl vyvíjen pro platformu operačních systémů Linux, potom byl postupně portován i na další platformy a je dostupný i pro prostředí Microsoft Windows. Je určený spíše pro menší až středně velké databáze. InterBase Databázový stroj původně šířený volně, nyní je to placený program. Oblast použití také menší až středně velké databáze. Strana 6/9
FireBird Databázový stroj, odvozený od InterBase, ale je stále šířený zdarma. Výhodou je vysoká míra kompatibility s poměrně rozšířeným programem InterBase. V poslední době je poměrně často používaný na různých platformách (Linux i Microsoft). Oracle Databázový stroj určený hlavně pro obsluhu velkých databází a velkého množství souběžných dotazů. Tomu odpovídá i cena, která začíná na miliónech korun. 11. Skriptovací jazyk Skriptovací jazyk Podle požadavků generuje průběžně z dat v databázi zdrojový kód webové stránky. Pro tyto účely je k dispozici více různých skriptovacích jazyků. Dříve se na webových serverech používaly skripty CGI nebo skripty založené na jazyku Perl. Nyní se převážně používají dva základní skriptovací jazyky ASP, PHP a jazyk Java. Princip Uživatel spustí skript v prohlížeči (například odkazem z běžné HTML stránky). Tento dotaz obsahuje parametry dotazu (dané výběrem uživatele). Na serveru se vyvolá daný program (skript), který prostřednictvím databázového stroje vybere požadovaná data a sestaví z nich konečnou podobu webové stránky. Tuto stránku dále převede do běžného kódu HTML a odešle ji zpátky klientovi jako odpověď na jeho dotaz. ASP (Active Server Page) Je skriptovací jazyk společnosti Microsoft. Podpora tohoto programovacího jazyka je integrována do některých serverových aplikací firmy Microsoft. Používání tohoto jazyka je zpoplatněno a používá se spíše ve větších firmách. PHP (Personal Home Page, Personal Hypertext Preprocesor) PHP je produkt volně dostupný zdarma, a proto je poměrně rozšířen. Využíván je spíše v menších a středních firmách, popřípadě pro osobní použití. Pravděpodobně nejoptimálnější volba pro školu z hlediska dostupnosti, rozšířenosti i poměrně rozsáhlým zdrojům pro podporu. 12. Další prvky Animace Ve webových stránkách mohou být umístěny i animované prvky. Ty mohou být tvořeny animovanými obrázky typu GIF. Pro náročnější animace se dnes většinou používají prvky Macromedia Flash. K jejich správnému zobrazení v prohlížeči potřebujete mít nainstalovaný plug-in (rozšiřující prvek) Macromedia Flash Player. Pro vytváření těchto prvků je nutné používat speciální programy. Kaskádové styly Jazyk HTML podporuje způsob definovaného formátování znaků a odstavců prostřednictvím technologie CSS (Cascading Style Sheets) neboli kaskádových stylů. CSS je souhrn značek Strana 7/9
a metod pro grafickou úpravu stránek a jsou momentálně nejmodernější volbou při formátování obsahu webu (nastavení pozadí, písma, vlastností odstavců, tabulek, formulářů, filtrů atd.). Dnes je již tato technologie ve specifikaci CSS 2.1. Jejich nevýhodou je, že starší prohlížeče tuto technologii nepodporují. Nejvýznamnějšími výhodami technologie CSS je: dosažení jednotného vzhledu v rámci celého webu rychlé změny designu celého webu vzhled jednotlivých elementů je úsporně definován odděleně od HTML kódu, čímž se snižuje velikost výsledné webové stránky jeden styl může být sdílen více stránkami pro vytvoření stylů CSS lze použít jakýkoliv textový editor 13. Technické řešení Vlastní web server Pokud škola chce provozovat informační systém, tak musí mít k dispozici technické vybavení pro jeho provoz. Toto vybavení je nutné jak pro provoz vnitřního i vnějšího informačního serveru (Internetu i Intranetu). Oba systémy mohou běžet na jednom serveru, ale z hlediska bezpečnosti je vhodnější tyto dva systémy oddělit na různé servery. Podle zvoleného prostředí webserveru je nutné mít odpovídající výkon a vybavení serveru. Nejnižší nároky má platforma Linux/Apache. Důležité je správné začlenění tohoto serveru do školní sítě a přístup k němu. Většinou bývá umístěn na hraničním serveru mezi školní sítí a Internetem, kde zároveň běží více služeb poštovní server, firewall, proxy. Pro vyšší bezpečnost je vhodnější tyto služby přesunout do takzvané demilitarizované zóny. Vlastní file server, kde jsou uložená data (žáků, učitelů a další) je vhodnější oddělit od komunikačního serveru (pokud je to možné). V každém případě je velice důležité a nezbytné správné zabezpečení proti průnikům a virům. Pokud server není řádně zabezpečen, tak hacker může pozměnit vaše webové stránky nebo je znepřístupnit. Nejhorším případem je proniknutí až do vnitřní sítě. Proto škola při budování web serveru musí rozmyslet následující: Hardware serveru počítač na kterém bude web provozován Konektivitu serveru do Internetu dostatečnou kapacitu komunikační linky, závisí na využívání serveru (počtu souběžných přístupů, dotazů) Operační systém serveru (Linux, Novell, Microsoft) Vlastní program pro provoz webových služeb (Apache, Microsoft Internet Information Server) Zabezpečení serveru (uživatelské účty a hesla pro přístup, antivirový program, firewall, zálohování) Zvážit použití statických nebo dynamických stránek a způsob umístění vlastních dat V případě dynamických stránek navíc zvolit typ databáze, databázového stroje a skriptovacího jazyka Vytvoření vlastní prezentace a naplnění dat. Strana 8/9
Webhosting Webhosting je možnost využít server a další služby providera nebo jiné firmy pro umístění webu. Výhody použití webhostingu: Škola nemusí vlastnit webový server a příslušné technologie a starat se o jeho provoz. Poskytovatel zajišťuje smluvně trvalý provoz bez výpadků Poskytovatel umisťuje tyto pronajímané servery na páteřní trasy, kde je podstatně vyšší rychlost přístupu než rychlost připojení školního webserveru. Nevýhody použití webhostingu: Závislost na určitém poskytovateli připojení Možnost používat pouze technologie které daný poskytovatel nabízí Nezbytnost přenosu dat pro aktualizaci webu k poskytovateli. Každá škola si musí sama zvážit využití webhostingu pro zajištění své prezentace podle konkrétních technických a cenových podmínek. Důležitým hlediskem je také to, zda má škola vlastní zdroje (technické i personální) pro zajištění odpovídající úrovně. Pro většinu menších škol je určitě výhodnější webhosting používat. Strana 9/9