Sborník Slezské diakonie

Sborník Slezské diakonie Kolektiv autorů květen 2010

Sborník Slezské diakonie Autoři: Ing. Česlav Santarius Mgr. Zuzana Filipková, Ph.D. Ing. Bronislav Kostka Mgr. Ilona Śniegoňová Mgr. Lenka Waszutová, DiS. Mgr. Janka Adameová Bc. Markéta Stanieková, DiS. Ing. Monika Klimková Ing. Veronika Cielecká Mgr. Hana Štěpánová Odpovědní redaktoři Mgr. Hana Štěpánová, Ondřej Czubaj Korektura Mgr. Hana Štěpánová, Ing. Bc. Klára Brzobohatá Tisk a grafická úprava Infiniti art, s. r. o. Vydala: Slezská diakonie Na Nivách 7 737 01 Český Těšín www.slezskadiakonie.cz Sborník Slezské diakonie Kolektiv autorů Počet stran 64 První vydání, Český Těšín 2010

Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. Bible (Matouš 25, 35 36)

Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Bible (Matouš 5,16) Přinášíme světlo do života potřebným. Slezská diakonie

Vážení přátelé, dovolte nám pozvat Vás k ohlédnutí se za vznikem, vývojem i současností Slezské diakonie, která letos slaví své 20. narozeniny. Změnou společensko-politických podmínek po roce 1989 ožila v církvích myšlenka znovuobnovení diakonické činnosti. Nejinak tomu bylo i ve Slezské církvi evangelické a. v. Myšlenka se stala realitou a dne 27. listopadu 1990 vznikla Slezská diakonie. To byl začátek, ale jak to vše pokračovalo? Na to se Vám pokusí přinést odpověď Sborník, který právě držíte v rukou. Autory příspěvků jsou ředitel a další pracovníci Slezské diakonie, kteří stáli při zrodu jednotlivých oblastí činnosti organizace nebo jsou za jejich rozvoj zodpovědní. Jsou to tedy odborníci, kteří nepopisují jakousi teorii, ale svou práci ve Slezské diakonii. I z tohoto důvodu byla ponechána stylizace zpracování příspěvků na samotných autorech jednotlivých kapitol. Věříme, že Vám následující příspěvky ve Sborníku Slezské diakonie ozřejmí nejen historii vzniku a počátku rozvoje organizace, ale ukážou i šíři a rozmanitost poskytovaných služeb a vhled do vizí a záměrů jejího dalšího směřování. Redakční rada Slezské diakonie

Obsah Předmluva....................................................... 5 Obsah........................................................... 6 1. Diakonie a církev................................................ 7 2. Historie vzniku Slezské diakonie................................. 11 3. Vývoj středisek a sociálních služeb............................... 14 4. Projektová činnost.............................................. 22 5. Křesťanství ve Slezské diakonii................................... 25 6. Kvalita služeb ve Slezské diakonii................................ 28 7. Lidské zdroje ve Slezské diakonii................................ 33 8. Fundraising, sponzorství, dárcovství............................. 38 9. Vztahy s veřejností a propagace................................. 40 10. Zahraniční spolupráce.......................................... 41 11. Pohled ekonoma................................................ 46 12. Dosažené úspěchy Slezské diakonie............................. 49 13. Vize, výzvy...................................................... 51

1 Diakonie a církev Historický vývoj od vzniku křesťanství Často slyšíme kritiku, že křesťanství lítá v oblacích, že nechtělo rozumět a nerozumí potřebám denního života, že je nereálné. Zejména v období totality se tímto směrem nesla kritika, ale současně byly ze strany režimu kladeny administrativně-direktivní překážky tak, aby služba diakonie nemohla být legálně vykonávána. Samozřejmě, že jsou, a i v minulosti byli, lidé, kteří špatně chápou křesťanské učení. Svědectví Bible a zejména Skutky svatých apoštolů dokumentují, že námitky a kritika je jednostranná. Je nadmíru důležité říci, že první křesťanské sbory se staraly velmi harmonicky o otázky spasení duše a stejně tak i o potřeby všedního dne. První křesťany můžeme vidět ve vroucí modlitbě na kolenou a zároveň i ve službě při stolech. Nevíme přesně, jaká byla vlastní organizace ve službě při stolech. Víme však, že to nebyla věc soukromá, věc pouze několika jednotlivců, ale celého Jeruzalémského sboru. Naopak je nutno se pozastavit nad tím, že právě před dvěma tisíci lety první křesťanské sbory tuto službu diakonie tak významně pochopily a zorganizovaly. Vzor starokřesťanské diakonie se vždy jako volání k následování vznášel před zraky církve v celých jejich dějinách, i když byl někdy uskutečňován velmi nedostatečně a s rostoucím počtem křesťanů přistupujících k církvi (ne vždy z důvodu víry) zejména v době po Konstantinu Velikém, který dal křesťanům svobodu, upadla v zapomnění. Středověk se znovu pokoušel diakonii obnovit, ale ideál asketického života v pohroužení se do sebe za zdmi kláštera přetvořil službu lásky k druhým v péči o vlastní dokonalost. Jen tu a tam Kristovou láskou dotknuté srdce pochopilo, co znamená text evangelia Svatého Jana 13, 15: Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Reformace zavrhla ideál klášterního života a zejména ženě určila jako místo její služby lásky vlastní rodinu a domácnost. V tomto uvolněném ovzduší se již mnohem více obracel zřetel evangelických žen na potřeby bližních. Od začátku povolávání do služby milosrdenství patří zvláštní místo ženám. Tuto skutečnost si uvědomoval i reformátor Martin Luther, který napsal: Schopnost cítit lítost k jiným je ve větší míře vlastní ženám než mužům. Zbožné ženy jsou obdarovány zvláštní milostí utěšování jiných, dokážou zmírnit jejich utrpení. Je pravda, že ani reformátor ani poreformační doba tomuto nedokázaly dát určitý organizační rámec. Byly to spíše almužny a péče o nemocné v době šíření nakažlivých chorob, aniž by se tato služba lásky stala pravidlem nebo byla nějakým způsobem organizována. Návrat k původní diakonii nastal až v 19. století silně ovlivněném pietismem. Od založení diakonátu v městě Kaiserswert pastorem Teodorem Fliednerem v roce 1836 se otevírá nová etapa novodobé diakonie v církvi. Od té doby služba milosrdenství žen nachází své místo ve sborech a stala se tou nejaktivnější částí sborové práce. Počátky diakonické práce na Těšínském Slezsku v období Rakousko-Uherska až do První světové války Evangelická církev na Těšínském Slezsku jako jedna z prvních nezapomněla na křesťanskou sociální službu diakonii. Důkazem toho je postupný vznik jednotlivých zařízení v různých městech a obcích regionu. Evangelická společnost sester (181) V Bielsku začala Evangelická společnost sester (Stowarzyszenie Niewiast Ewangelickich) rozvíjet svou požehnanou činnost hned po vyhlášení Protestantského patentu v roce 1861. Stejné společenství vzniklo v Těšíně a pod jeho záštitou pracoval několik let (než získal právní nezávislost) i ústav v Dziengielowie Diakonát Eben-Ezer. Domov pro sirotky v Bielsku (181) Po vyhlášení Protestantského patentu byl založen rovněž Domov pro sirotky v Bielsku. V roce 1907 byl přemístěn do budovy, ve které mohlo běžně přebývat okolo 30 dětí. O dům se starala Evangelická

společnost sester. Sestry organizovaly sbírky a dary pro domov. O děti se staraly 3 sestry diakónky a počet sirotků někdy dosahoval až 50 dětí. Evangelický dům pro sirotky v Ustrońi (1883) V roce 1858 opravdová starost o děti z chudých rodin přivedla sbor v Ustrońi na nápad zřídit sirotčí fond. Tento vznikal z nedělních sbírek. Otevřela se tím možnost obdarovat kolem 30 dětí oblečením a jídlem, zejména v období vánočních svátků. Po roce 1880 sbor pronajal dva pokoje, kde bylo umístěno dalších sedm dětí, a to se stalo základem Evangelického domu pro sirotky, který byl otevřen až v roce 1883. V roce 1887 byl z dobrovolných darů vybudován a o rok později vznikl i útulek. Postupem času byly do domova přijímány i děti z okolí Ustrońě a jejich počet se pohyboval od 34 do 45 osob. Provoz domu byl financován z vlastního hospodářství, dary, sbírkami i státními subvencemi. Toto zařízení působilo do začátku Druhé světové války. Evangelická nemocnice v Těšíně (1892) Nemocnice v Těšíně vznikla v roce 1892 pod názvem Všeobecná nemocnice evangelického sboru jako výsledek pokusu o samostatnost slezských nemocnic. Cílem bylo hlavně osamostatnit se od Nemocnice Alžbětinek, ve které byl na nemocné nekatolíky vyvíjen nátlak a římskokatolická propaganda. O vznik nemocnice, finanční zajištění i její chod obecně se od začátku staral farář a superintendent Teodor Haase. Zdravotní péči v nemocnici zajišťovaly sestry diakónky. Diakonát v Těšíně a Bielsku (1899) Nutnost vybudování samostatného diakonátu v Těšíně byla zřejmá ihned po založení evangelické nemocnice. První sestry diakónky, které zde pracovaly, byly vyškoleny ve Weimaru. Další se již připravovaly na místě v Těšíně. Proto vznikl Diakonický domov, který byl zřízen zakladatelem nemocnice, tj. evangelickým sborem. Sestry diakónky pracovaly jak v nemocnici, tak v Těšínské ženské škole (tzv. alumneu) ale i mimo Těšín, a to v Bielsku, Meranu a dokonce i v Praze. V roce 1899 byl Diakonický domov předán pod správu Slezského seniorátu a přejmenován na Slezský evangelický dům sester. V době přechodu nemocnice pod státní správu v roce 1903 se Diakonický domov přestěhoval do Bielska a odtud také pocházela většina diakónek působících v zařízeních našeho regionu. Přestěhovaný Diakonický domov byl nejdříve umístěn do farní budovy a v roce 1905 získal svou vlastní budovu. Domov pro sirotky ve Skoczowie (1904) Ve Skoczowie vznikl Domov pro sirotky v roce 1904. Nejdříve se o něj staral sbor, shromažďoval dary a sbírky na provoz a udržení osmi svěřenců. V roce 1919 se majitelem stala Evangelická společnost sester. Dům pracoval do vypuknutí Druhé světové války. Diakonická práce v evangelických sborech na území Těšínského Slezska Část Těšínského Slezska byla po První světové válce přidělena nově vzniklé Československé republice. Rovněž i ve sborech působících na území Československa již v době Rakousko-Uherska postupně vznikaly diakonické aktivity a zařízení. Začátek práce v Komorní Lhotce (1908) Pastor Kulisz v roce 1908 otevřel v Komorní Lhotce středisko pro lidi bez domova. Z pamětní knihy, která se dochovala, je možno přečíst, co vedlo pastora Kulisze k založení prvního útulku milosrdenství. Hned na prvních stranách je uvedeno, že v Komorní Lhotce žil velmi nemocen šestnáctiletý Pavel Bobek, bez jakýchkoliv prostředků a pomoci, žil opuštěn v bídě a nepořádku. Jeho katastrofální situace tak zapůsobila na pastora Kulisze, že se rozhodl pro konkrétní realizaci pomoci. O svém záměru zřídit útulek se poradil s některými ochotnými ženami ze sboru. Bylo přikročeno k realizaci záměru a pro tento účel byl pronajat dřevěný domek č. p. 129 od ředitele školy pana Rymorze. První útulek začal fungovat před Vánocemi 21. prosince 1908. Jeho dalším klientem byla, kromě již zmíněného Pavla Bobka, Zuzana Bulawowa ze Smilovic. První ošetřovatelkou byla Eva Sabelová. Tento dřevěný domek sloužil svému účelu až do vybudování nového zařízení Betezda a dodnes stojí v centru Komorní Lhotky. Domov pro sirotky v Třinci (1913) V Třinci vznikl Domov pro sirotky v roce 1913 a poskytoval pomoc zhruba 30 dětem, což neuspokojovalo potřeby města. Proto byly v roce 1934 dostavěny nové pokoje pro dívky. 8

Dům byl financován ze sbírek dobrovolníků, dotací místních železáren a ze sbírek, které byly organizovány v rámci reformačních bohoslužeb. Činnost tohoto zařízení přečkala i Druhou světovou válku a pak byla převedena pod správu státu. Během socialistické výstavby a budování sídliště v Lyžbici byl domov zlikvidován a budova zbourána. Domov Betezda (191) V roce 1915 Evangelická společnost sester koupila parcelu a v roce 1917 byl dokončen nový dům milosrdenství, který byl pojmenován Betezda. V roce 1923 byla kapacita domu rozšířena na 21 míst. V následujících letech bylo další přístavbou získáno až 60 míst, z nichž několik bylo určeno dětem. Budova Betanie (192) V roce 1923 byla na místě zbouraného domu postavena nová hospodářská budova Betanie, ve které byly rovněž místa i pro pacienty. Budova Sarepty (1930) V roce 1930 koupila Evangelická společnost sester nový pozemek, na kterém byla v letech 1934 1935 postavena nová, na tu dobu velká a moderní budova nový ústav milosrdenství Sarepta. Nová budova, jež byla zbudována za účinné pomoci sboru v Komorní Lhotce a tehdejšího pastora Jana Unického, umožnila přijetí dalších nových pacientů z různých míst Těšínského Slezska. Diakonická práce na Těšínském Slezsku v období Druhé světové války, bezprostředně po ní a v období totality Vypuknutím Druhé světové války začala druhá kapitola v dějinách evangelických sociálních ústavů na Těšínsku. Evangelická společnost sester, která založila tato zařízení, byla jako polská organizace zakázána. Majetek společnosti byl zkonfiskován německými okupanty. Ústav se stal vlastnictvím německé organizace pod názvem Verand Schlesischer Altersheime e. v. in Breslau. Za okupace byl dosavadní personál ústavu propuštěn a nahrazen jiným. Bezprostředně po skončení války byly ústavy jakožto německý majetek předány pod správu Českobratrské církve evangelické. V roce 1948 byly ústavy navráceny zpět nově vzniklé Slezské církvi evangelické augsburského vyznání (dále jen SCEAV), která byla po zrušení Evangelické společnosti sester jediným právoplatným majitelem. Od roku 1948 až do nuceného vystěhování z Komorní Lhotky byl vedoucím těchto ústavů farář Vladislav Santarius. Tuto funkci vykonával současně s plněním funkce faráře v Komorní Lhotce, pak v Třanovicích a v Ostravě. V té době nastal rozvoj činnosti ústavů, jejich přestavba a modernizace. Sociální ústavy Betezda-Sarepta byly i významnými středisky evangelizační a misijní práce jak ve sboru v Komorní Lhotce, tak i v širokém okolí. Přímo zde, nebo s využitím materiálnětechnického zázemí (obdobně jako tomu bylo a je při organizování evangelizačních týdnů v Dziengielovie v Polsku), se pořádaly velké biblicko-misijní akce, včetně slavnostních shromáždění a výletů k tolerančnímu pomníku na Goduli. Konaly se zde soustředění a nácviky spojených pěveckých sborů z celého Těšínska pod vedením profesora Karola Hlawiczky před velkými evangelizačními shromážděními ve Zlíně, kde pak tyto soubory společně vystupovaly. Velké evangelizace v místním kostele byly rovněž zaměřeny na získávání finančních darů a podpory pro činnost ústavů. Evangelické sociální ústavy Betezda-Sarepta umožňovaly praktickou realizaci biblických zásad lásky a byly místem dobrovolných akcí jak v oblasti praktické fyzické pomoci, tak i služby a pomoci v duchovní oblasti. Je nutno poznamenat, že právě evangelizační misijní činnost v samotných ústavech i ve sboru v Komorní Lhotce byla vystavena nátlaku úřadů totalitního režimu i vedení církve. Součástí ústavů byla ještě i po Druhé světové válce půda a malé hospodářství. Počet klientů se pohyboval někdy mezi 90 až 100 osobami a o jejich péči se staralo pouze minimální množství pracovníků okolo deseti. K těmto stálým pracovníkům byly poměrně často organizovány brigády dobrovolníků z řad věřících z různých míst a sborů Těšínského Slezska. Za celou dobu existence ústavu milosrdenství v Komorní Lhotce přešlo, nebo zde získalo útočiště, několik tisíc lidí bez ohledu na národnost nebo náboženskou příslušnost. V roce 1960 evangelické sociální ústavy Betezda-Sarepta, jako i jiné církevní organizace v celé Československé republice, přecházejí pod státní správu. Po odebrání Betezdy a Sarepty a při upevňování ideologické totality se musela církev a služba církve diakonie přesunout pouze do hranic sborů, resp. do misijních společenství. I v té době patřily 9

církve a skupiny věřících lidí k nemnohým skupinám, kde se udržely vztahy důvěry a vzájemné úcty. Práce v církevních sborech i v misijních společenstvích se proto v rámci možností vymezených státním dozorem orientuje na návštěvy nemocných ve sborech, jsou organizovány svozy starších a nemocných ke Svaté večeři Páně atd. S určitými problémy (a někdy i následky) jsou organizovány návštěvy domovů důchodců, nemocnic i dětských domovů. Podle možností jsou na neděli nebo na svátky brány do rodin opuštěné děti. Z těchto důvodů, z hlediska materiální pomoci pro potřeby u nás i v zahraničí, jsou organizovány jak finanční sbírky, tak i materiální pomoc ve formě sbírek šatstva, brýlí a podobně. V mnoha případech byla tato činnost vystavena represivním opatřením ze strany úřadů a pracovníků příslušných státních ústavů a institucí. Zejména návštěvy a evangelizačně-misijní zaměření této činnosti bylo potlačováno, aby se zamezilo jakémukoliv šíření zvěsti evangelia a Božího slova. K použití represivních metod a postupů ze strany státního dozoru byla nucena i samotná církev, zejména její vrchní vedení. Od začátku doby ideologické totality byla oblast služby diakonie negativně zasažena. Stát si přivlastnil monopol na veškerou sociální péči. Ing. Česlav Santarius 10

2 Historie vzniku Slezské diakonie Změnou společensko-politických podmínek po 17. listopadu 1989 znovu ožilo uchované povědomí, že křesťanská láska se má projevit konkrétními činy a službou. Toto znovuoživení se ukázalo v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ale i v našem regionu v Těšínském Slezsku. Měli jsme různé představy o organizačním řešení této problematiky. Neměli jsme ale vůbec žádné zkušenosti, a proto při příležitosti 20. výročí vzniku Slezské diakonie patří poděkování našim přátelům z jiných církví České republiky i ze zahraničí, kteří nám poskytli bratrské rady a pomohli udělat první kroky do nám dosud neznámé oblasti. Vřelý dík patří neformální skupině ostravské diakonie, která s pomocí metodického vedení již vytvořené Diakonie Českobratrské církve evangelické v Praze připravovala rozjezd prvních diakonických aktivit v Ostravě. Na schůzkách ostravské skupiny jsme obdrželi podrobnější informace o vytváření organizace diakonie a o metodách práce z prostředí, které již několik měsíců fungovalo v rámci Českobratrské církve evangelické. Postupně jsme navázali kontakty přímo s jejím ústředím v Praze a od tehdejšího prvního ředitele PhDr. Karla Schwarze jsme získali nejen další informace, ale i praktické rady pro naši činnost. Velký význam pro vznik Slezské diakonie měly i první zahraniční kontakty a zejména osobní angažovanost evangelického pastora Dr. Miroslava Danyse, rodáka z Českého Těšína, který v období totality emigroval a v té době žil a pracoval v Detmoldu v Německu. Právě pastor Danys, kromě toho, že povzbuzoval iniciátory ke vzniku diakonické práce, rovněž přesvědčil a získal pro toto nové dílo evangelického pastora Joachima Waltera, tehdejšího ředitele velkého diakonického zařízení Eben-Ezer v Lemgu. S ohledem na naše regionální a historické tradice jsme přistoupili k budování a vytváření vlastní regionální diakonie s tím, že jsme od samého začátku uvažovali o jejím ekumenickém charakteru. Asi v polovině roku 1990 byla vypracována první pracovní verze Statutu a z prvních aktivních zájemců o toto dílo byl ustaven Přípravný výbor. Samotný návrh Statutu a zaměření činnosti připravované nové Slezské diakonie byl konzultován jak s vedením Slezské církve evangelické a. v., tak i s vedením misijního hnutí Křesťanského společenství Społecznośći Chrześcijańske. I když v Přípravném výboru byli zastoupeni tři faráři SCEAV a tři členové byli zároveň členy Církevní rady SCEAV, nebyla ze strany některých dalších členů ve vedení církve vytvořena žádná podpora nově vznikajících diakonií. Spíše zde byla nechuť, negativní přístup, ustavičné odmítání a komplikace. Přesto se pokračovalo na dopracování Statutu do jeho definitivní podoby a s podpisy devíti členů Přípravného výboru byl zaslán k registraci do Prahy. Dne 27. listopadu 1990 byla Slezská diakonie jako samostatný právní subjekt (občanské sdružení) zaregistrována na Ministerstvu vnitra České republiky (pod registračním číslem VSP/1-3339/90-R, IČO: 136 42 375). Nově vzniklá organizace byla deklarována následovně: a) Slezská diakonie je křesťanským sdružením otevřeným všem, kteří v duchu křesťanské lásky chtějí sloužit bližním. b) Slezská diakonie je křesťanským sdružením vzniklým na půdě SCEAV s demokraticky volenými orgány; pracuje zejména na území SCEAV, úzce spolupracuje s misijním hnutím Křesťanské společenství Społeczność Chrześcijańska, dále s jinými církvemi, křesťanskými hnutími a stranami jak na území ČSFR, tak i v zahraničí; má vlastní grafický znak (symbol) srdce s křížem uprostřed; vlastní kulaté razítko s textem Slezská diakonie se sídlem v Karviné po obvodu a grafickým znakem uprostřed. c) Sídlo sdružení Slezské diakonie se nachází v Karviné na Náměstí T. G. Masaryka 3/4. Cíle sdružení byly následující: a) Slezská diakonie navazuje na již v minulosti na našem terénu působící charitativní spolky a zařízení diakonie. b) Základním cílem je praktická realizace biblických zásad lásky, a to formou organizování a zajišťování křesťanské služby, pastorační služby, materiální a jiné péče pro lidi staré, opuštěné, osamělé, nemocné, postižené a jinak potřebující. 11

c) Prostředky, které Slezská diakonie bude mít k dispozici, budou rovněž na konkrétní jednoúčelové akce, schválené jmenovitě Radou. d) Slezská diakonie bude aktivně spolupracovat s organizacemi a zařízeními stejného zaměření v ČSFR i v zahraničí. Ve smyslu výzvy předsedy vlády Československé federativní republiky RNDr. J. Miloška, DrSc. ze dne 26. září 1990 (č. j. 2040/90-06/S) Slezská diakonie od samého začátku usilovala především o navrácení bývalých evangelických sociálních ústavů Betezda-Sarepta v Komorní Lhotce, které až do roku 1960 patřily SCEAV, což se nepodařilo ani za 20 let v plném rozsahu uskutečnit. Z celého komplexu tří budov byly od Okresního úřadu ve Frýdku-Místku převzaty pouze budovy dvě. V jednom ze dvou objektů jsme v rekordně krátkém čase dvou měsíců vytvořili prací dobrovolníků malý domov odpočinku ve stáří penzion s názvem Betanie. Vlastní provoz tohoto zařízení byl zahájen 1. ledna 1992. Druhý rozsáhlejší objekt, budova bývalé Betezdy, byl ve velmi špatném technickém stavu a byl by možná za normální situace zbourán. Objekt byl po převzetí Slezskou diakonií podroben rozsáhlé rekonstrukci, která trvala dva roky. Slavnostní otevření opravené budovy, našeho prvního historického objektu diakonické práce, se uskutečnilo v neděli 8. října 1994 a v říjnu byl také zahájen normální provoz. Šlo o zařízení s trvalým pobytem pro muže a ženy s mentálním postižením do 35 let s kapacitou 20 osob. Ustanovující konference Slezské diakonie, které se zúčastnilo asi 200 osob, se konala v sobotu 6. dubna 1991 v kulturním domě v Komorní Lhotce. Na této ustanovující konferenci byla vybrána jedenáctičlenná rada. Členy rady byli Ing. Česlav Santarius, Mgr. Jan Cieślar, Leopold Cyroň, Mgr. Anna Bystrzycka, Jan Stebel, Ing. Adam Cieślar, Mgr. Jan Kaleta, Alois Pasz, Zb. Niemiec, Ing. Arch. Karel Cieślar, Ing. Jan Morávka (pořadí podle počtu získaných hlasů při volbách). Ustavující konference členů, jako nejvyšší orgán sdružení, schválila dlouhodobý orientační program, který ve čtyřech základních skupinách stanovil pro činnost Slezské diakonie bližší i vzdálenější cíle. Jednalo se o tyto čtyři směry působení: 1. Charitativní činnost a charitativní zařízení. 2. Členská základna, spolupracovníci diakonie, funkce diakónů a diakónek, ženský diakonát. 3. Školení a vzdělávání, spolupráce doma i v zahraničí. 4. Hospodářsko-podnikatelská činnost zaměřená na získání finančních prostředků pro činnost diakonie. Program činnosti předložený na této ustavující konferenci Slezské diakonie v roce 1991 vypadal tehdy jako pěkný sen. Je opravdu zajímavé porovnat jednotlivé body tehdy stanovených záměrů se současnou realitou. S vděčností k Pánu Bohu musíme konstatovat, že většina těchto bodů v průběhu dosavadní činnosti Slezské diakonie byla splněna a mnohé aktivity dále rozšířeny. Zde jsou jmenovány jednotlivé body Programu činnosti Slezské diakonie z roku 1991: a) Charitativní činnost a charitativní zařízení Převzetí do správy a provozování Betezdy-Sarepty Zavedení pravidelných (min. jednou týdně) rozhovorů ve středisku křesťanské pomoci Agape v Karviné Vytvoření dalších středisek křesťanské pomoci (např. v Třinci) Zřízení útulku pro pomoc v nouzi (např. v Karviné) Zřízení střediska pro denní pobyt dětí a mládeže s kombinovaným postižením (např. využití objektu po zrušené mateřské školce) Pomoc zrakově postiženým (kvalitní literatura pro nevidomé především křesťanská, nahrávky apod.) Zřízení střediska pečovatelské služby (ve sborech, městech a obcích) Vybudování a rozšíření křesťanských domovů odpočinku ve stáří (penziony domovy s pečovatelskou službou) Zřízení domu nebo minivesničky typu S. O. S. Organizování výkonu civilní služby za službu vojenskou b) Členové, spolupracovníci diakonie, funkce diakónů a ženský diakonát Získávání členů, spolupracovníků a sympatizantů Slezské diakonie Zřizování místních klubů Slezské diakonie Převzetí patronátu místním klubem nad některým zařízením nebo činností Slezské diakonie Vytvoření funkce diakónů a diakónek se zaměřením na ošetřovatelsko-pečovatelskou činnost Vytvoření instituce ženského diakonátu se zaměřením na: ošetřovatelsko-pečovatelskou činnost výchovně-pedagogickou činnost Spolupráce s ženskými diakonáty v zahraničí (zejména Polsko, Německo, Rakousko) 12

c) Školení a vzdělávání, spolupráce doma i v zahraničí Organizování přednášek a školení (ve spolupráci s Křesťanským sdružením zdravotníků) Organizování stáží a studia v zahraničí Organizování křesťanských jazykových kurzů Organizování tematických zájezdů a exkurzí do středisek a zařízení diakonie v ČSFR a zahraničí Spolupráce s církví na zorganizování křesťanské mateřské školky Spolupráce s církví na zorganizování anglické střední školy Členství v mezinárodních orgánech a institucích diakonie Navázání a rozšíření kontaktů s diakoniemi v ČSFR a zahraničí d) Hospodářská činnost Organizování materiální a brigádnické pomoci pro různá zařízení diakonie Rozšíření a zkvalitnění prodeje a služeb ve středisku Agape (zásilková činnost, pojízdná prodejna, půjčovna video a dia seriálů, kopírování textů) Organizování výstav s náboženskou tematikou ve střediscích diakonie Organizování koncertů a představení s výtěžkem na podporu činnosti diakonie Organizování sběrů, třídění, oprav a rozdělování starších věcí (oděvů, brýlí, knih, poštovních známek apod.) Vydávání informačního zpravodaje (ve spolupráci s Křesťanským sdružením zdravotníků) Zorganizování opravárensko-obslužné čety pro pomoc starším lidem, nemocným, střediskům křesťanské pomoci, sborům a misijnímu hnutí Zorganizování ubytovacích kapacit pro potřeby diakonie, misijního hnutí, sboru apod. Ing. Česlav Santarius Zdroje: Interní dokument Program činnosti Slezské diakonie. 1991. Santarius, Č. Referát Slezská diakonie včera, dnes a zítra. 1991. 13

3 Vývoj středisek a sociálních služeb Slezské diakonie Slezská diakonie byla založena 27. listopadu 1990 jako občanské sdružení a prvním střediskem, které působilo jako kontaktní místo pro zajišťování sociální pomoci, bylo středisko Agape v Karviné. Postupně začala vznikat nová střediska, která poskytovala různorodou škálu sociálních služeb na základě zjištěné potřebnosti v daném regionu. Všechna střediska byla a jsou centrálně řízena Ústředím Slezské diakonie. V roce 1996 došlo ke změně právní subjektivity, kdy z důvodu možnosti zajištění významnější finanční podpory byla Slezská diakonie přeregistrována na účelové zařízení církve, jehož zřizovatelem je Slezská církev evangelická augsburského vyznání (dále jen SCEAV). Ta stála v pozadí již při zřízení občanského sdružení. Po registraci se však sjednotila pravidla pro financování sociálních služeb nestátními neziskovými organizacemi, proto tento krok nepřinesl možnost vyšších finančních prostředků. Postupné rozšiřování aktivit Slezské diakonie si v roce 1997 vyžádalo rozsáhlejší změny v řízení organizace. V rámci organizační struktury byly vytvořeny nové organizační celky oborově zaměřené. Názvy vzniklých úseků byly následující: Poradenství a sociální analýzy Práce s bezdomovci Vzdělávání a speciální pedagogika Gerontopéče V rámci těchto úseků byla soustředěna jednotlivá střediska poskytující sociální a sociálně zdravotní služby podle oborové tematiky. Rok 1997 byl významným i z hlediska aktivního zapojení se a krizové pomoci při červencových povodních na Moravě a Slezsku. Značné úsilí a energie byly věnovány výstavbě náhradních bytů pro starší občany postižené povodněmi v Petrovicích u Karviné a v Široké Nivě. V roce 1998 došlo k další organizační změně, a to k vytvoření funkcí dvou náměstků, kteří koordinují dvě podstatné oblasti činnosti Slezské diakonie oblast sociální práce a oblast provozně ekonomickou. Ředitel a náměstci, jakožto nově vytvořený tým vrcholového vedení, se zaměřují na dlouhodobou koncepci a v souladu s ní definování dílčích cílů a aktivit dalšího rozvoje organizace. V této době již dochází i k úzké spolupráci s vyššími odbornými a vysokými školami v rámci stáží, dobrovolnické činnosti a následné nabídky práce absolventům těchto škol. Zároveň i stávající pracovníci Slezské diakonie studují při zaměstnání vyšší odborné nebo vysoké školy, čímž dochází k další profesionalizaci a prohlubování kvality řízení a poskytování sociálních služeb. Projevuje se to i zřizováním nových útvarů na Ústředí Slezské diakonie (Personalistika, Legislativa, Sociální analýzy, Řízení). Vznikala i nová střediska, jak je patrné z Tabulky 3.1 níže. Od roku 2000 je Slezská diakonie pověřena řízením i Církevní pomocné školy v Krnově a Praktické církevní školy v Českém Těšíně, jejichž zřizovatelem je SCEAV. V roce 2001 dochází k dalším organizačním změnám v Úseku speciální pedagogiky, který se z důvodu značného rozšíření nejen v počtu středisek, ale i jejich územní vzdálenosti dále dělí na tři sekce: Denní stacionáře (Eden, Lydie, Eunika, Salome) Chráněné dílny a bydlení (Eben-Ezer, Hosana, Betezda, Ráchel) Oblast Krnov (Benjamín, Archa) Do nově vzniklých sekcí nezapadá středisko Osobní asistence. To je proto řízeno přímo vedoucí Úseku speciální pedagogiky, která je zároveň i náměstkyní pro sociální a zdravotní služby. V roce 2002 je Slezská diakonie provozovatelem již 24 středisek pro lidi se zdravotním (zejména mentálním) postižením, osoby bez přístřeší, seniory, oběti domácího násilí, pěstounské rodiny, nezaměstnané, děti a mládež a další potřebné lidi. Za zmínku jistě stojí i rozšíření jazykové mutace vydávaných výročních zpráv o činnostech jednotlivých středisek organizace v češtině a angličtině (do té doby byly výroční zprávy výhradně v českém jazyce). Další organizační změny v rozšiřující se organizaci přináší transformace organizačních celků řídících jednotlivá střediska, které z důvodu územního rozšíření působnosti Slezské diakonie již neodpovídaly potřebám organizace. Proto zůstávají dva úseky dle oborového zaměření poskytovaných služeb a vznikají dvě nové oblasti dle územního zaměření: 14

Úsek poradenství a městské misie Úsek azylových domů Oblast Bruntálsko-Krnovsko Oblast Ostrava Na Ústředí Slezské diakonie dochází rovněž k organizačním změnám v rámci útvarů řízených ředitelem Slezské diakonie i náměstky, kdy nově vznikají sekce spravující jednotlivé odborné útvary. V rámci řízení ředitele vznikají: Sekce projekty a racionalizace řízení (Personální oddělení, Správa budov, Projekty EU, Racionalizace řízení) Sekce vnější vztahy (Asistentka ředitele, Oddělení propagace a informačních systémů, Oddělení zahraničních styků) V rámci útvarů řízených provozně ekonomickým náměstkem vznikají: Sekce rozpočty a rozbory (finanční účetnictví, mzdové účetnictví) Sekce ekonomického řízení V rámci útvarů řízených náměstkyní pro sociální a zdravotní práci vznikají nebo se přejmenovávají: Sekce sociálních služeb pro děti se zdravotním postižením Sekce sociálních služeb pro mládež a dospělé se zdravotním postižením Sekce vzdělávání a plánování V roce 2005 se dále rozrůstá Ústředí o novou Sekci zahraničních vztahů v rámci řízení ředitele a zároveň se rozšiřuje působnost poskytování sociálních služeb za hranice Moravskoslezského kraje, když vzniká nové středisko v Brně. Dochází ke zrušení sekcí řídících jednotlivá střediska v rámci řízení náměstkyně pro sociální práci a k organizační změně rozdělení středisek do oblastí a úseků. Z důvodu dalšího rozšiřování počtu středisek i regionů, kde jsou sociální služby poskytovány, dochází k transformaci úseků na oblastní dělení s výjimkou úseku zaměřeného na práci s lidmi bez domova. Nové rozčlenění organizační struktury Slezské diakonie je: Oblast Bruntálsko-Krnovsko (od roku 2007 přejmenováno na Oblast Bruntál, Krnov, Nový Jičín) Oblast Karviná, Bohumín (od roku 2008 přejmenováno na Oblast Karvinsko) Oblast Ostrava, Havířov Oblast Český Těšín, Třinec, Jablunkov (od roku 2009 přejmenováno na Oblast Těšínsko) Úsek azylových domů S využíváním předvstupních a strukturálních fondů Evropské unie dochází ke vzniku nových středisek a aktivit kontinuálně od roku 2004. Takto získává Slezská diakonie své první zkušenosti s oblastí sociální ekonomiky zřizováním čajovny, kaváren, obchůdků a chráněných dílen. Sekce personálního řízení s úzkým zaměřením na prohloubení personálního řízení v organizaci a Sekce sekretariát ředitele vzniká v roce 2006. K 1. září 2008 s odchodem vedoucí Sekce sekretariát ředitele na mateřskou dovolenou dochází k reorganizaci útvarů do jednotlivých sekcí v rámci řízení ředitele. V podřízenosti ředitele jsou nyní tři sekce, které řídí jednotlivé útvary (viz Příloha Organizační struktury Slezské diakonie). Vzhledem k rozvoji sociálních služeb pro osoby bez domova v jednotlivých oblastech dochází od 1. dubna 2009 ke zrušení Úseku azylových domů a zaměření organizační struktury pouze podle oblastního rozdělení poskytovaných služeb. K tomuto kroku vedly mimo jiné i finanční důvody, kdy různorodost služeb v jedné oblasti může zabezpečit lepší finanční stabilitu celé oblasti (různé sociální služby bývají v některých letech financovány lépe než ostatní v závislosti na stanovených prioritách národních či regionálních strategických dokumentů). Střediska bývalého Úseku azylových domů přešla do oblastí dle územního působení. Zároveň dochází ke vzniku nové oblasti s názvem Oblast Frýdek-Místek, Třinec, přejmenování oblasti Český Těšín, Třinec, Jablunkov na Oblast Těšínsko a přeskupení některých středisek do jiných oblastí z důvodu zachování podobného počtu služeb v jednotlivých oblastech. Ve vývoji středisek a projektů Slezské diakonie nastává významný zlom přijetím nového zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2007. Tento zákon změnil pojímání sociálních služeb v České republice, poněvadž je to první zákon, který umožňuje občanům na základě svobodné volby zvolit formu pomoci a druh (typ) služeb, které potřebují dle svých 1

specifických potřeb. Financování sociálních služeb je zprostředkováno i nadále formou dotací, na které ze zákona není právní nárok. Zároveň ale dává zákon do rukou uživatelů finanční prostředky na úhradu sociální služby v podobě příspěvku na péči. Uživatel si rozhoduje sám, jak s těmito prostředky naloží. To znamená, zda využije služeb rodinného příslušníka, který mu zajistí péči, anebo služeb profesionální organizace poskytující sociální služby. S uvedením zákona do praxe tedy vyvstávají mnohé problémy, a to nejen pro uživatele sociálních služeb, ale i pro zaměstnance pracující v sociálních službách. Například se v praxi zákon potýká s problémem nepochopení z řad klientů, neboť někteří vnímají příspěvek na péči jako další zdroj pro vlastní rozpočet místo povinnosti platit vyšší poplatky za poskytované sociální služby. Zákon řeší i povinnost poskytovatelů sociálních služeb zavádět standardy kvality dle kritérií a zásad vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a rovněž povinnost registrovat veškeré druhy poskytovaných sociálních služeb na příslušném krajském úřadě dle sídla organizace. V rámci registrace se uvádí základní informace o poskytované službě (adresa, zodpovědná osoba, druh služby, cílová skupina, kapacita), v přílohách se pak dokládá Popis realizace sociální služby, Personální zajištění sociální služby a jmenný seznam pracovníků v přímé péči, Finanční rozvaha na příslušný kalendářní rok. Veškeré změny, které nastanou v průběhu realizace služby, musí být v termínu do 15 kalendářních dnů nahlášeny na Oddělení registrace krajského úřadu. Slezská diakonie tedy poprvé registruje své služby v polovině roku 2007 v počtu 74 zařízení poskytujících sociální služby. V rámci hlášení jednotlivých změn pak bylo v roce 2008 nahlášeno celkem 1 035 změn. Z toho vyplývá nárůst administrativy. V Slezské diakonii je registrace nových zařízení sociálních služeb i hlášení změn řešeno centrálně z Ústředí, kde dochází ještě ke kontrole úplnosti žádostí či nahlášených změn. V polovině roku 2010 je Slezská diakonie provozovatelem 52 středisek poskytujících sociální služby, v rámci kterých je zaregistrováno celkem 94 zařízení sociálních služeb dle typologie zákona o sociálních službách a 10 dalších návazných služeb (mateřská centra, kavárny, dobrovolnická centra a podobně). Přehled středisek Slezské diakonie Kompletní seznam středisek Slezské diakonie podle roku jejich vzniku je obsahem Tabulky 3.1. V Tabulce 3.2 naleznete seznam středisek poskytujících sociální služby, které musely být z nejrůznějších příčin ukončeny. Následuje výčet dalších aktivit Slezské diakonie v průběhu jednotlivých let její působnosti (Tabulka 3.3 a tabulka 3.4). Tabulka 3.1 Statistický přehled vytvořených nebo převzatých středisek Slezské diakonie poskytujících sociální služby Rok Název střediska Místo Druh sociální služby 1991 AGAPE Karviná Středisko křesťanské pomoci 1992 BETANIA Komorní Lhotka Domov pro seniory BETHEL Karviná Azylový dům HEBRON Těrlicko Pobytové středisko pro uprchlíky 1993 ELIM Ostrava Pečovatelská služba 1994 BETEZDA Komorní Lhotka Domov pro osoby s mentálním postižením EDEN Český Těšín Denní stacionář pro osoby s mentálním postižením 1997 HOSANA Karviná Domov pro osoby s mentálním postižením HOSANA Karviná Sociálně terapeutické dílny ELPIS Havířov Poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání ELIM Karpentná Reintegrační zařízení 1

1998 RÁCHEL Havířov Zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče BENJAMÍN Krnov Denní stacionář pro osoby se zdravotním postižením ELPIS Karviná Poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání BETHEL Třinec Azylový dům 1999 ARCHA Široká Niva Chráněné bydlení pro osoby s mentálním postižením SALOME Bohumín Denní stacionář pro děti se zdravotním postižením EUNIKA Karviná Denní stacionář pro děti se zdravotním postižením LYDIE Český Těšín Denní stacionář pro děti se zdravotním postižením BETHEL Karviná Sociální rehabilitace SÁRA Petrovice u Karviné Azylový dům SÁRA Petrovice u Karviné Krizová pomoc 2000 SALOME Bohumín Raná péče Osobní asistence (nyní TABITA) Český Těšín, Třinec, Jablunkov, Karviná Osobní asistence EBEN-EZER Český Těšín-Horní Žukov Sociálně terapeutické dílny 2001 SILOE Ostrava Centrum denních služeb (domovinka) pro seniory POHODA Karviná Nízkoprahové zařízení pro děti Občanská poradna Karviná Odborné sociální poradenství EBEN-EZER Český Těšín-Horní Žukov Domov pro osoby s mentálním postižením 2002 ELPIS Ostrava Poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání BETHEL Bruntál Azylový dům BETHEL Třinec Nízkoprahové denní centrum BETHEL Třinec Noclehárna BETHEL Karviná Noclehárna BETHEL Karviná Nízkoprahové denní centrum LYDIE Český Těšín Odlehčovací služby LYDIE Český Těšín Raná péče 2003 SILOE Ostrava Odlehčovací služby pro seniory Dům s pečovatelskou službou Stonava Dům s pečovatelskou službou DORKAS Ostrava Tísňová péče pro seniory a lidi se zdravotním postižením RÚT Krnov, Bruntál Agentura podporovaného zaměstnávání (sociální rehabilitace) CHANA Bruntál Azylový dům ON LINE Karviná Nízkoprahové zařízení pro mládež JORDÁN Třinec Komunitní centrum pro osoby duševně nemocné NOEMI Centrum respitní péče Havířov Odlehčovací služby 2004 Občanská poradna Ostrava Odborné sociální poradenství 1

Sociální asistence Ostrava Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi TIMOTEI Bruntál Dům na půl cesty BETHEL Frýdek-Místek Azylový dům BETHEL Frýdek-Místek Noclehárna BETHEL Frýdek-Místek Nízkoprahové denní centrum SALOME Bohumín Odlehčovací služby EUNIKA Karviná Odlehčovací služby EUNIKA Karviná Raná péče ELPIS Třinec Poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání RÚT Český Těšín Sociální rehabilitace Dům s pečovatelskou službou Stonava Pečovatelská služba 2005 ARCHA (2009 přejmenováno na NOE) Krnov Podpora samostatného bydlení KANAAN Bohumín Nízkoprahové zařízení pro děti KONTAKT Bohumín Terénní program ELIM Ostrava Osobní asistence ELIADA Brno Raná péče ELIADA Brno Odlehčovací služby ELIADA Brno Osobní asistence RÚT Třinec Sociální rehabilitace TABITA Jablunkov Jasení Centrum denních služeb (domovinka) pro seniory 2006 Poradna rané péče Krnov Raná péče Intervenční centrum Frýdek-Místek, Karviná, Bruntál Intervenční centrum Sociální asistence Krnov Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociální asistence Karviná Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi BETHEL Třinec Sociální rehabilitace BETHEL Třinec Terénní program BETHEL Karviná Terénní program BETHEL Frýdek-Místek Sociální rehabilitace BETHEL Frýdek-Místek Terénní program KONTAKT Karviná Terénní program (u střediska Pohoda) ON LINE Karviná Terénní program Osobní asistence Český Těšín, Třinec, Jablunkov, Karviná Odlehčovací služby EBEN-EZER Český Těšín-Horní Žukov Chráněné bydlení ARCHA Praha Chráněné bydlení ARCHA Praha Osobní asistence RÚT Bruntál Sociální rehabilitace 18

RÚT Frýdek-Místek Sociální rehabilitace 2007 ELPIS Bruntál Poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání Občanská poradna Havířov Odborné sociální poradenství Denní stacionář Nový Jičín Denní stacionář BETHEL Český Těšín Noclehárna BETHEL Český Těšín Nízkoprahové denní centrum 2008 Sociální asistence Třinec Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociální agentura práce Karviná Při Úseku azylových domů DOMOV Tichá Týdenní stacionář DOMOV Tichá Denní stacionář DOMOV Tichá Odlehčovací služby DOMOV Tichá Domov pro osoby se zdravotním postižením Azylový dům pro ženy Třinec Azylový dům 2009 BETHEL Český Těšín Terénní programy HANNAH Orlová Azylový dům Poradna pro rodinu a dítě Havířov Odborné sociální poradenství Poradenské centrum Krnov Odborné sociální poradenství, Odlehčovací služby Sociální rehabilitace Bruntál Sociální rehabilitace 2010 Sociálně terapeutická dílna Krnov Sociálně terapeutické dílny Sociálně terapeutická dílna Nový Jičín Sociálně terapeutické dílny Sociálně terapeutická dílna Frýdek-Místek Sociálně terapeutické dílny Podpora samostatného bydlení Frýdek-Místek Podpora samostatného bydlení Podpora samostatného bydlení Ranč Nebory Nebory Podpora samostatného bydlení Sociální asistence Ostrava (rozšíření) Bohumín Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociální asistence Třinec (rozšíření) Frýdek-Místek, Český Těšín Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociální asistence Karviná (rozšíření) Orlová Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Podpora samostatného bydlení Bruntál Podpora samostatného bydlení Streetwork Havířov Terénní program 19

Tabulka 3.2 Statistický přehled ukončených činností středisek, projektů Rok Název střediska Místo Druh sociální služby 1993 HEBRON Těrlicko Pobytové středisko pro uprchlíky 1998 AGAPE Karviná (Přešlo do řízení DIAKOSERVISu, s. r. o.) ELIM Karpentná Reintegrační zařízení 2005 NOEMI centrum respitní péče Havířov Odlehčovací služby 2006 TABITA Jablunkov, Jasení Centrum denních služeb (domovinka) pro seniory 2007 ELIM Ostrava Osobní asistence RÁCHEL Havířov Zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče 2008 SÁRA Petrovice u Karviné Krizová pomoc ARCHA Praha Chráněné bydlení ARCHA Praha Osobní asistence 2009 Sociální agentura práce Karviná Sociální agentura práce DOMOV Tichá Odlehčovací služby 2010 EUNIKA Karviná Odlehčovací služby SALOME Bohumín Odlehčovací služby LYDIE Český Těšín Odlehčovací služby Poradenské centrum Krnov Odborné sociální poradenství, Odlehčovací služby Sociální rehabilitace Bruntál Sociální rehabilitace (nezrušena, nýbrž sloučena se střediskem Rút Bruntál) Mimo uvedená zařízení poskytující sociální služby, které musí být zaregistrovány dle zákona o sociálních službách, poskytuje Slezská diakonie i další služby, jež jsou návazné na služby sociální. Jedná se o následující výčet. 20