Středoevropanství Ing. Miroslav Pavlák, Ph.D. (přednáška v rámci kurzu Hledání rodových kořenů) 1 Středoevropanství jako nadnárodní typ Vycházím ze zásady, že střední Evropa existuje, i když mnozí její existenci popírají. Střední Evropa není zeměpisný pojem. Není sice snadné určit její hranice, avšak o existenci středoevropského aspektu lze jen ztěží pochybovat, procházíme-li se ulicemi jejích měst. K tomu, abychom vytyčili kulturní a mentální hranice, jež jsou patrně trvanlivější nežli hranice států, se musíme spolehnout na cítění a myšlení obyvatel této oblasti. Obr. č. 1: Střední Evropa. Fotografie z vesmíru. Střední Evropa. Fotografie z vesmíru. 1
Navzdory rozmanitosti jazyků a národností je společná minulost této oblasti přítomná v architektuře jejích měst a v tradici jejích univerzit. Jádrem říše Habsburků nebyl žádný shluk náhodně získaných území. Její obyvatelstvo především sdílelo společnou zeměpisnou oblast Dunaje, který po staletí sloužil jako důležitá dopravní tepna (středověká dálnice) spojující národy obývající jeho břehy. Dále zde byl faktor společného nepřítele v podobě Turků. Dvě stě let válek proti otomanské Portě nemalou měrou přispělo k vytvoření pocitu společného osudu a společných dějin. Národy monarchie byly také sjednocovány velmi vyspělou byrokracií a svobodou pohybu, obchodu a zaměstnání uvnitř hranic říše jako celku. Národnosti ve střední Evropě. 1 Středoevropanství chápu jako nadnárodní typ, který vznikl promíšením slovanských, germánských, maďarských, románských a židovských prvků a vytvořil sounáležitost silnější, než jsou rasové, historické a regionální odlišnosti středoevropských národů. Naše rodina je typickým příkladem rodiny středoevropské, nikdy netrpěla nacionálními předsudky. Za Monarchie a První republiky se část roku pravidelně trávila ve Štýrsku, kde jsme měli v Grazu (Štýrský Hradec) nemovitost a také v Čechách na Rokycansku, kde byla vila sloužící k letním pobytům. 1 Sked, Alan: Úpadek a pád Habsburské říše 1815-1918. Panevropa. Praha. 1995. ISBN 80-85846- 00-4 2
2 Naši předkové v bojích za střední Evropu 3
2.1 Josef Pavlák Můj děd. Josef Pavlák se během studií na Průmyslové škole (Gewerbeschule) ve Vídni přihlásil na jaře 1915 jako jednoroční dobrovolník do rakousko - uherské armády. V květnu téhož roku byl při dobývání pevnosti Přemyšl v Haliči, která byla tehdy obsazena Rusy, raněn. Po rekonvalescenci byl odvelen na rumunskou frontu. Tam ho zastihl konec války. Byl dekorován těmito vyznamenáními: Karlovým vojenským křížem2 a Medailí za zranění3. Karlův vojenský kříž Medaile za zranění Pancéřová věž pro 8cm kanón vz. 1894 z přemyšlského fortu I.2 v expozici Vojensko-historického muzea ve Vídni. (Heeresgeschichtliches Museum Wien)4 Výřez z předchozího obrázku. Podmínkou pro udělení Karlova vojenského kříže bylo nejméně tříměsíční nasazení na frontě, a to v jednotce nižší než brigáda, což bylo zárukou přímé účasti v bitevním poli. In: Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 1918. Nakladatelství Elka Press. Praha. 2003 2 Podle staré válečnické tradice byla zranění utrpěná v boji ozdobou každého vojáka. Vyznamenání za zranění odlišovala válečné hrdiny od ostatních a dávala jim i jistá privilegia. Tato medaile byla založena 12. srpna 1917 rozhodnutím císaře Karla. In: Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 1918. Nakladatelství Elka Press. Praha. 2003 3 4 Kupka, Vl.: Pevnosti Krakov a Přemyšl. Architectura Militaris. 1999 4
Věren vojenské přísaze bojoval za monarchii až do jejího konce, nicméně ihned po převratu nabídl své služby republice a jako důstojník Stráže Svobody č. III se zúčastnil prudkých bojů proti maďarské Rudé armádě na Slovensku. Za svou účast v bojích obdržel následující vyznamenání: Československý válečný kříž Československá medaile Za vítězství Pamětní medaile Mezinárodní federace starých bojovníků (FIDAC) Pamětní medaile Československého dobrovolce z let 1918 19, tzv. Kříž V těžkých dobách Pamětní odznak pro československé dobrovolníky z let 1918 1919 Pamětní medaile Manifestačního sjezdu dobrovolců z let 1918 1919 5
Josef Pavlák v uniformě důstojníka Pluku Stráže Svobody č. III. 6
2.2 Leonhard Pavlak Bratranec mého děda. Jeho jméno bylo zaneseno do Knihy cti Rakousko - uherské armády (EHRENBUCH DER ÖSTERREICHISCH UNGARISCHEN WEHRMACHT 5 ). V Knize cti je o něm uvedena následující informace (překlad z němčiny): Pavlak Leonhard: nadporučík, zeměbranecký pluk pěchoty 15. Vojenská bronzová záslužná medaile. Věstník 98/14. Leonhard Pavlak prodělal následující vojenskou kariéru 6 : 1902 Kadett-Feldwebel 1903 Leutnant 1910 Oberleutnant 1914 Hauptmann 1919 jako kapitán se přihlásil do služeb československého státu 16. prosince 1914 Nejvyšší uznání za udatné chování před nepřítelem 6. ledna 1917 Vojenský záslužný kříž 3. Třídy s válečnou dekorací 6. října 1917 Uznání za statečné chování před nepřítelem Dekorován byl stříbrnou i bronzovou Vojenskou záslužnou medailí (Signum laudis), Karlovým vojenským křížem a Pamětním křížem 1912 1913. Vojenský záslužný kříž 7 Karlův vojenský kříž 8 5 Ehrenbuch der Österreichisch Ungarischen Wehrmacht. Die Ausgezeichneten im Weltkrieg. 1. Band. Allerhöchste Auszeichnungen. Verlautbart in der Zeit vom 1. August 1914 bis 31. Juli 1915. Wien, Vlg. Vaterländisches Archiv 1917. [Alles Erschienene!] 4. 5 Bll. 432, 51 S. Mit 2 Portr.-Taf. u. 16 farb. Ordenstaf. OLn. Mit reicher Goldpräg. 6 Vojenský ústřední archiv Praha. 7 Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 1918. Nakladatelství Elka Press. Praha. 2003 8 Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 1918. Nakladatelství Elka Press. Praha. 2003 7
2.3 Franz Klemens Pavlak Bratranec mého děda. Jeho jméno bylo zaneseno do Knihy cti Rakousko - uherské armády (EHRENBUCH DER ÖSTERREICHISCH UNGARISCHEN WEHRMACHT 9 ). V Knize cti je o něm uvedena následující informace (překlad z němčiny): Pavlak Klemens: nadporučík proviantní, pluk polního dělostřelectva 4 a pěší pluk 37. Vojenská bronzová záslužná medaile. Věstník 90/15. Klemens Franz Pavlak měl tento vojenský postup 10 : 1903 Korporal 1906 Feldwebel 1912 Leutnant 1915 Oberleutnant 1918 jako nadporučík se přihlásil do služeb československého státu 3. 7. 1915 Nejvyšší uznání za udatné chování před nepřítelem 1915 bronzová Vojenská záslužná medaile (Signum laudis) 19. 8. 1916 Zlatý záslužný kříž s korunou na stuze Medaile za statečnost Desky Knihy cti rakousko uherské armády Vojenská záslužná medaile, tzv. Signum laudis 9 Ehrenbuch der Österreichisch Ungarischen Wehrmacht. Die Ausgezeichneten im Weltkrieg. 1. Band. Allerhöchste Auszeichnungen. Verlautbart in der Zeit vom 1. August 1914 bis 31. Juli 1915. Wien, Vlg. Vaterländisches Archiv 1917. [Alles Erschienene!] 4. 5 Bll. 432, 51 S. Mit 2 Portr.-Taf. u. 16 farb. Ordenstaf. OLn. Mit reicher Goldpräg. 10 Vojenský ústřední archiv Praha. 8
2.4 Ferdinand von Lindner Můj nevlastní 2x praděd Ferdinand rytíř von Lindner se narodil roku 1816 v Oboře u Smrkovic na Bydžovsku v Čechách. V roce 1832 je připomínán v Infanterie - Regimentu č. 28, ale již v témže roce byl převelen k Infanterie - Regimentu č. 25. 1840 podporučík, 1846 nadporučík a převelen k Infanterie - Regimentu č. 54. 1848 kapitán, 1851 major, 1856 podplukovník v Infanterie - Regimentu č. 8 a 1859 plukovník a velitel tohoto Regimentu. V květnu 1866 jmenován Brigadierem. 11 Náhle zemřel 8. června 1866 u lokality Altavilla. 12 Během polního tažení 1859 obdržel Řád Železné koruny 3. třídy. Od roku 1852 rovněž nositelem ruského Řádu sv. Stanislava 2. třídy a byl jmenován čestným občanem města Wittingau (Třeboň). 13. 4. 1861 povýšen do rytířského stavu. 13 Altavilla na staré mapě Rakouského generálního štábu. Válečný archiv. Vídeň. 11 Geschichte des K. u. K. InfanterieRegiments Erzherzog Carl Stephan Nr. 8 (1642-1892) Georg v. Alten Hanbuch für Heer und Flotte, Enzyklopädie der Kriegswissenschaften und verwandter Gebiete. Wien.1909: Brigadier: rakousko - uherské označení pro velitele brigády (fr. général de brigade, angl. brigade-general). 12 Altavilla je lokalita mezi městy Verona a Vicenza v severní Itálii jak je zřejmé ze staré mapy rakouského Generálního štábu, jež je uložena ve Válečném archivu ve Vídni. (In: Adolf von Horsetzky K.u.K. General der Infanterie: 41 Tafeln zur kriegsgeschichtlichen Übersicht der Wichtigsten Feldzüge seit dem Jahre 1792. Wien. 1914). 13 Nobilitační diplom je uložen v Rakouském státním archivu ve Vídni. Další informace poskytují následující publikace: 1. Geschichte des K.u. K.InfanterieRegiments Erzherzog Carl Stephan Nr.8. (1642-1892). 2. Armee - Verordnungsblatt 1859 (Personal - Angelegenheiten). 3. Peter Frank - Döfering: Adels Lexikon der Österreichischen Kaiserturms 1804-1918. Wien.1989. 4. C. A. Schweigerd: Geschichte des K. K. Linien - Infanterie - Regiments Nr. 8 Erzherzog Ludwig (1630-1856). Wien.1857. 5. Verzeichnis der Stabsoffiziere 1815-1900.Jmenný seznam vyhotovený Rakouským státním archivem ve Vídni. 6. Georg v. Alten Hanbuch für Heer und Flotte, Enzyklopädie der Kriegswissenschaften und verwandter Gebiete. Wien.1909 9
Řád sv. Stanislava 14 Řád Želené koruny 15 V roce 1859 se Infanterie Regiment č. 8 pod velením plk. Ferdinanda rytíře von Lindner zapojil do severoitalské kampaně. V bitvách u Magenty a zvláště u Solferina se vojáci pluku vyznamenali, přestože rakouská vojska utrpěla porážku. Erb generála Ferdinanda rytíře von Lindner. Rakouský státní ústřední archiv. Vídeň. 14 Durov. A. V.: Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Nakladatelství Naše vojsko. Praha. 2006 Řád sv. Stanislava 2. třídy se nosil u krku. In: Lobkowicz, Fr.: Encyklopedie řádů a vyznamenání. Libri. Praha. 1995 15 Řád Železné koruny 3. třídy se nosil na prsou. In: Lobkowicz, Fr.: Encyklopedie řádů a vyznamenání. Libri. Praha. 1995 Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 1918. Nakladatelství Elka Press. Praha. 2003 10
Útok husarského regimentu č. 12 v bitvě u Solferina 24. června 1859 Bitva u Custozzy 24. června 1866 11
2.5 Ferdinand von Rummel Zeť Ferdinanda von Lindner. Ferdinand Edler von Rummel se narodil 3. 2. 1847 v Hořicích v Čechách. Od 1. září 1863 působil u Infanterie Regimentu Freiherr von Bouvard Nr. 74. kde je v r. 1886 připomínán v hodnosti majora, 1. 5. 1897 podplukovníka a 1. 12. 1900 odešel do pense v hodnosti plukovníka. Byl nositelem Vojenské záslužné medaile a Vojenského záslužného kříže. 10. 1. 1894 povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Za prusko - rakouské války (1866) se účastnil v rámci Severní armády bitev u Skalice (28. 6.), Hradce Králové (3. 7.), Dubu (15. 7.). Byl rovněž činný při okupaci Bosny a Hercegoviny (1878) v bitvách u lokalit Lipač (4. 9.) a Paclanica planina (5. 9.) 16 Vojenský záslužný kříž 17 Vojenská záslužná medaile, tzv. Signum laudis 16 Tyto údaje byly čerpány z následujících dokumentů a publikací: 1. Wohlverhaltungs - Zeugnis (Dobrozdání o výkonu vojenské služby datované 2. 9. 1893 a přiložené k žádosti o nobilitaci. Uloženo v Rakouském státním archivu ve Vídni). 2. Peter Frank - Döfering: Adels Lexikon der Österreichischen Kaiserturms 1804-1918. Wien. 1989. 3. K. K. Armee - Verordnungen 1900 (Personalien). 4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegs - Marine für 1897, Wien 1896 Böhmisches Infanterie - Regiment Freiherr Friedrich von Bouvard. 5. Verzeichnis der Stabsoffiziere 1915-1900. Jmenný seznam vyhotovený Rakouským státním archivem ve Vídni. 17 Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 1918. Nakladatelství Elka Press. Praha. 2003 12
Dobové vyobrazení bitvy u Hradce Králové. Zatímco rakouská pěchota vlevo v popředí ještě útočí, v pozadí se již k nástupu připravuje pruské jezdectvo. Boje u Stolace/Kremenacu, 21. srpna 1878 13
Poručík Ferdinand von Rummel. Benátky. 60. léta 19. století. Erb plukovníka Ferdinanda von Rummel. Rakouský státní ústřední archiv. Vídeň. 14