Krátkodobý seminář pro řídící pracovníky

Česká zemědělská univerzita v Praze Střední odborné učiliště lesnické ve Svobodě nad Úpou Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Krátkodobý seminář pro řídící pracovníky Harvestorové technologie v lesním hospodářství v rámci programu SAPARD 2004

SAPARD Krátkodobý seminář pro řídící pracovníky Harvestorové technologie v lesním hospodářství v rámci programu SAPARD Autoři: Prof. Ing. Radomír Ulrich, CSc. Ing. Jiří Dvořák

OBSAH Snížení zátěže na lesní půdu lesnickými stroji Prof. Ing. Radomír Ulrich, CSc., MZLU v Brně 3 Dopady antropogenní činnosti na lesní dřeviny po nasazení komplexní harvestorové technologie v probírkách Ing. Jiří Dvořák, ČZU v Praze 12 Harvestorové technologie a podmínky pro jejich nasazení v lesním hospodářství Ing. Jiří Dvořák, ČZU v Praze 25 Výuka a příprava operátorů těžebně dopravních strojů SOUL a U ve Svobodě nad Úpou 38 Stroj světové úrovně může koupit kdokoliv, kdo na to má finanční prostředky, ale život stroji vdechne jen plně kvalifikovaný a motivovaný člověk. Zatímco s motorovou pilou se člověk naučil pracovat relativně dobře během několika měsíců, tak dobrý operátor harvestoru roste roky. Ač je to stroj ekologicky naprosto bezkonkurenční, může napáchat velké škody, když s ním zachází nekvalifikovaný člověk

Snížení zátěže na lesní půdu lesnickými stroji Radomír Ulrich Úvod Za nejdůležitější vlastnosti půdy, které ovlivňují její pevnost, je možné považovat pevnost ve smyku a únosnost, tedy odpor půdy v penetraci. Tyto vlastnosti zahrnují i závislost na kohézi, vlhkosti, zrnitosti, druhu půdy atd. Přesné zjišťování skutečného stavu únosnosti půdy v terénu je problematické. Závisí od mnohých proměnlivých i stálých faktorů (vlhkost, struktura, chemické složení, zrnitost atd.). Nejrozšířenějším a nejrychlejším způsobem zjišťování průjezdnosti terénu v lesních podmínkách je ověřování pomocí penetrometru. Možnosti použití tohoto prostředku jsou omezené především směrem k méně únosným až rozbředlým terénům, kde charakteristiky průjezdnosti jsou neměřitelné. Tady vzniká potřeba mít k dispozici vhodné parametry neúnosnosti i takového terénu, protože i v tomto oboru neúnosného terénu je široký rozptyl vlastností půdy a tedy i použitelnosti a potřebných vlastností zpevňujícího prostředku či technologie. 1. Škody způsobované lesnickými stroji. Škody, ke kterým dochází při používání současné techniky v lesní výrobě: - porušování povrchu půdy pojezdem strojů, vlečením nákladu a případnou následnou erozí ( tj. těžebně dopravní eroze) - uhutňování půdy ve stopě strojů s vytláčením vzduchu a vody z půdy, zhoršením infiltračních schopností půdy, zhoršením mikrobiálních procesů v půdě a zhoršením vedení vody a vzduchu v horizontálním směru - narušování kořenového systému stojících stromů pojezdem strojů s následným snížením stability porostů a možnou infekcí houbovými chorobami a škodlivým hmyzem (vliv na produkci především v předmýtních porostech). Zde je možno rozeznávat: a) narušení přímé - stržení kůry na kořenových nábězích a na kořenech stromů, - obnažení kořenů nebo jejich přetrhání prokluzem pneumatik nebo vlečeným nákladem, - rozdrcení kořenů přejezdem b) narušení nepřímé - hynutí kořenů v uhutněné nebo zabahnělé vrstvě půdy,

- mechanické poškozování nadzemních částí stojících stromů, kdy se jedná o stržení kůry, olámání větví, zlomení vrcholků nebo celých stromků a vyvrácení stromů s následnou možnou infekcí, způsobené pojezdem strojů, kácenými stromy a přibližovaným dřívím, - kontaminace půdy, kořenů a vody ropnými produkty, - znečišťování ovzduší výfukovými plyny a chemikáliemi, - těžební odpad. 2. Příčiny vzniku škod. - konstrukční řešení stroje, - volba nevhodného mechanizačního prostředku, - volba nevhodné technologie, - špatná nebo nedokonalá příprava pracoviště, - technologická a pracovní nekázeň, - klimatické poměry, - struktura a vlhkost půdy. 2.1. Rozsah škod. - škody nevyžadující povýrobní úpravu - jedná se o škody malého rozsahu, se kterými se ekosystém vypořádá sám přirozenou cestou, bez pomoci člověka a bez nebezpečí následných škod (mělké koleje bez stržení drnu, olámání drobných větévek, drobná porušení povrchu půdy) - škody vyžadující povýrobní úpravu pracoviště - jedná se o škody většího rozsahu a) na povýrobní úpravy stačí prostředky, které jsou na pracovišti k dispozici (urovnání povrchu linek, vyčištění příkopů lesních cest a vodotečí od těžebního odpadu, asanace začínajících erozních rýh), b) na povýrobní úpravy jsou potřebné speciální prostředky, případně rozsáhlá urovnání povrchu cesty a terénu, rekonstrukce odvodňovacího systému. - škody trvalého charakteru - rozsah škod je tak velký, že se jedná o rekonstrukci vozovky bez zpevnění či se zpevněním. Při snaze eliminovat škody na lesních ekosystémech musíme použít kombinaci více metod, abychom dosáhli úspěchu. Rozhodujícími metodami jsou: - volba vhodného stroje, - optimalizace technologií,

- dokonalá příprava pracovišť, - motivace lidského činitele včetně odpovídající finanční odměny za kvalitu a rozsah práce. 2.2. Poškození stojících stromů. Poškození stojících stromů v těžebně dopravním procesu ovlivňují tyto výrobně technické a přírodní podmínky 1. terén - sklon - únosnost - členitost - počet překážek - expozice - vlastnosti povrchu 2. druh těžby - směrová - nesměrová 3. koncentrace těžby 4. doba těžby - roční období 5. klimatické podmínky 6. složení porostu - druh dřeviny a její zastoupení - věk - zakmenění 7. vlastnosti dříví - délka a tvar kmene - vyráběné sortimenty 8. prostředky a technologie použité pro soustřeďování dříví 9. rozsah prací v porostu 10. soustřeďování - úhel vyklizování - délka vyklizovací a přibližovací vzdálenosti - způsob soustřeďování 11. příprava pracoviště - skládky, cesty, linky, směr odvozu 12. technologický a pracovní postup 13. požadavky pěstování a ochrany lesa.

2.3. Poškození lesní půdy. Pohyb odvozních souprav a výkonných těžebních strojů při lesní výrobě se neděje pouze na lesních silnicích, tj. komunikacích s umělou vozovkou umožňující zpravidla celoroční provoz. Značný podíl dopravy dříví a pohyb strojů probíhá i na tzv. zemních cestách a popř. i přímo v terénu na nijak neupravovaném povrchu lesní půdy, jde zejména o terciérní síť přibližovacích linek S1 až S3 označovaných také jako svážnice, kde pak dle aktuálních vlhkostně - teplotních podmínek dochází zhusta i ke značným škodám. Diagnostika únosnosti těchto velice variabilních povrchů vystavených tlaku a smykovému namáhání koly těžkých mechanizačních prostředků pro potřeby lesnictví v ČR dosud prakticky neexistuje nebo má nejvýše charakter subjektivních odhadů. Přípustné zatížení a sjízdnost ohrožovaných povrchů lesní půdy však může být jednoduše a rychle určována měřením ručními penetrometry speciální konstrukce. Penetrometr by měl být používán při rozhodování o přípustnosti vjezdu těžkých těžebních strojů i při kontrole zatížitelnosti zemních cest v kritických ročních obdobích s vysokými vlhkostmi půdy. Hmotnost přístroje je 4,19 kg. Jeho obsluha je jednoduchá a údaje jsou natolik přesné, že lze pomocí nich jednoznačně a objektivně rozhodovat např. o sjízdnosti povrchu lesní půdy i zemních cest při nasazování těžkých těžebních strojů nebo jakýchkoliv jiných mechanismů vyvozujících vyšší specifické tlaky na půdním povrchu. Uhutňováním půdy ve stopě se vytváří kolej jako zárodek erozní rýhy svádějící povrchovou vodu. Její negativní účinek je tím větší, čím je vytlačená stopa hlubší, užší, hladší a čím větší plochu zachycuje - odvodňuje. Relativně nejméně škodlivé jsou koleje široké a mělké na půdním podkladu s větším obsahem skeletu. Vedení vyklizovacích linek, zvláště v jílovitých zeminách se nesmí realizovat po spádnici, kde je velké nebezpečí eroze. Současný stupeň poškozování lesní půdy, ale i stojících stromů v průběhu těžebně dopravního procesu je neúnosný. Proto je třeba hledat všechny možné cesty, jak tyto negativní důsledky na lesní ekosystém snižovat. V zásadě je třeba zakázat volný pohyb strojů po porostu mimo linky, nebo jen na zamrzlém povrchu v zimě. 3. Zprůjezdnění málo únosného terénu. Deformace povrchu cest pojížděním nabývá v posledních letech takového rozsahu, že je nutné některé úseky přibližovacích cest zpevnit. Konvenční metody např. dřevěné rošty, drátěná pletiva,

umělohmotné blány, hatě, kamenivo, jsou ještě i dnes použitelné, otázkou zůstává hospodárnost jejich aplikace, neboť nejsou přenosná nebo jen s velkými překážkami. 3.1. Aplikace mobilních plastových rohoží. Před našim měřením jsme předpokládali, že zjistíme pevnost zeminy penetrometrem na pokusném úseku, kde se pomocí měřícího řetězce stanovila optimalizace různých modelů umělohmotných rohoží. Protože však před měřením souvisle pršelo několik dnů a pokusný úsek je celoročně nesjízdný, nebylo možné na tekutém jílu s vysokou vlhkostí zjistit předpokládaný odpor podloží. Optimalizace umělohmotných rohoží byla realizována na ŠLP Křtiny v oblasti Olomučan. Zkušební dráha byla volena na neúnosném vodou nasyceném plastickém měkkém jílu. Vedle cesty byl vyhlouben příkop na odtok vody. V době měření byl plný vody. Na zkušební dráze byly tři samostatné úseky: šestihranné desky SRN obdélníkové desky - Rim - tech Zlín z NYRIMU mobilní platové rohože z rour o vnějším průměru 75 mm. Traktor Zetor 7245 pojížděl postupně po těchto třech samostatných měřených úsecích vždy tam a zpět Pod rohože byly uloženy tři sondy, které snímaly tlaky na podloží přenášené jednotlivými druhy rohoží. Prvá sonda byla uložena v hloubce 5 cm pod rohožemi, druhá 10 cm a třetí 20 cm. Do záznamového grafu byl v časových intervalech zaznamenán průběžně přejezd jak předním, tak i zadním kolem. Měření se opakovala a z grafického záznamu byl vypočítán průměr. Při srovnání těchto údajů sloupcového grafu je patrné, že změna tlaku v nízkotlaké pneumatice Trelleborg Twin 421 mezi 25 kpa a 50 kpa je nepatrná. Nejmenší plošná únosnost je pod šestihrannými deskami v rozmezí od 0,15-0,25 bar. Obdobně reagují obdélníkové rohože. Nejmenší tlak je pod mobilními plastovými rohožemi z rour v rozmezí 0,05-0,07 bar. Toto srovnání je při uložení měřící sondy 5 cm pod povrchem. Obdobné výsledky je možné zjistit pod rohožemi při hloubkách sond 10 a 20 cm. Celkově možno konstatovat, že rohož sestavená z rour přenáší tlak celoplošně, a proto vykazuje stále nejnižší tlak na podloží, ať je účinek způsobený hmotností traktoru měřen v jakékoliv hloubce. Obdélníkové desky jsou elastické a pod tíhou zadních náprav ( 2 426 kg ) se prohnou a mezi postranními spoji dochází rovněž k posuvu. Šestihranné desky jsou plošně nejmenší a při jízdě kola ve směru postranních spojů dochází rovněž k posuvu tak, že řada desek, po kterých se jede, je zabořená do terénu, proti tomu dvě sousední desky se postaví do šikmé polohy a v některých případech se i rozpojí. Z grafu je patrné, že tlak snižují nejméně jak pod přední, tak i zadní nápravou.

Měřící laboratoř pevnosti materiálu při VUT v Brně vyhotovila zkušební protokol na všechny tři druhy umělohmotných dílů jednotlivých rohoží. Obdobné výsledky jako v terénu při jízdách je možno zjistit při statickém zatížení pod Heckertovým lisem do maximálního tlaku 40 tun podle zkušebního protokolu ze dne 22.11.1996. Roury sice vykazují nejnižší hodnoty, ale nedochází při tom ke změně tvaru materiálu při zkoušce tříbodového ohybu, jde vždy jen o vytlačení ramen zakončených kulatým profilem do povrchu rour z Litenu. Ze zkoušek dále vyplývá, že roury o průměru 50mm a tloušťkou stěny 3 mm snesou tlak v různých polohách do 3 000N. Zhruba dvojnásobné zatížení snesou roury o průměru 75 mm a tloušťce stěny 6 mm. Při měření byla zkoušena místa, kde byly navrtány otvory pro spojovací lana, která jednotlivé díly vážou do koberce. Zde byla max. síla 5 990N a jen o 150N více síly bylo dosaženo v místě, kde není roura ničím narušena. Z toho vyplývá, že spojovací otvory pevnostně nesnižují možné povrchové zatížení při přejíždění nebo tahem vlečeného dřeva při soustřeďování traktorem. Desky z NYRIMU (výrobce Rim - tech Zlín ) vykazují nižší zatížení 4 000N. Při zvětšování tlaku se materiál ohýbá až o 90, přičemž nenastane žádný destruktivní lom. U desek ze SRN dochází k nejvyšší pevnosti při zkouškách pod lisem, ale současně i k praskání po celé styčné ploše, a to jak při měření zatížení středem desky, nebo jejím okrajem. Pro praxi je možno jednoznačně doporučit používaní umělohmotných rohoží z rour. Pro národní park Šumava bylo objednáno u našeho ústavu 200 m koberců z rour tak, aby maximální délka sekce byla dlouhá 4 m, tedy plošně 4 x 3 = 12 m 2. Další varianta bude tvořena úpravou, která má menší celkovou hmotnost, což je předpoklad pro snažší manévrovatelnost při montáži a demontáži na méněúnosná podloží vyklizovacích linií a měkkých cest. Střední část roury 3 m dlouhá je uprostřed vyříznuta a v těchto místech jsou plochy pod tlakem náprav jednotlivých soustřeďovacích a odvozních prostředků vykryty 100 %. Ve středové části mezi koly jsou roury střídavě vynechány. K ekonomickému snížení ceny umělohmotné rohože však nedochází, protože k montáži této varianty jsou potřebná čtyři spojovací lana, více distančních vložek mezi jednotlivými rourami vzroste i časová náročnost na výrobu jednoho balíku. Při praktických zkouškách se ověří, která varianta bude provoznímu využití nejvíce vyhovovat. Efektivním výběrem navržených variant umožní respektovat předpisy zákona 289 ze dne 3.11.1995, zejména 32 odst. 8. Vlastník lesa je totiž povinen dát přednost účinným technologiím šetřícím životní prostředí. Též 33 odst. 5 citovaného lesního zákona ukládá právnickým a fyzickým osobám zajišťujícím těžební práce provádět je takovým způsobem, který minimalizuje negativní dopady na lesní ekosystém v daném prostředí. Podle 34 odst. 2 citovaného lesního zákona údržba přibližovacích linek a ostatních zařízení v lesích nesmí působit na ohrožení stability lesních porostů, zvýšení nebezpečí eroze nebo nepřiměřené poškození půdy a vodního režimu v daném území.

Relativně rychle působící organizační a technologická opatření spolu s legislativní podporou mohou bezprostředně výrazným způsobem ovlivnit regenerace lesních půd. 4. Návrh provozních doporučení. Pro omezení škod způsobených těžbou a soustřeďováním především ve smrkových porostech se doporučují tato preventivní opatření: 1. Ve všech těžených porostech zabezpečit technologickou přípravu těžby a soustřeďování dříví promyšleným systémem linek a jejich vyznačením v terénu (šířka 4 m). Dbát zákazu živelného pojíždění traktoru po celé ploše porostů, zejména v porostech předmýtních. 2. Zabezpečit dopravní zpřístupnění těžených porostů postupným dobudováním vyhovující dopravní sítě, tak aby se mohlo vyloučit vyklizování dřeva po zemi na velké vzdálenosti. 3. Směr kácení a úhel vyklizování volit s ohledem na další technologie. 4. Při soustřeďování ponechávat na okrajích přibližovacích linií některé stromy jako odrazníky k zamezení dalších škod na okolních stromech a používat i další dostupnou ochranu stojících stromů (vyznačení nadějných stromů, směrové kladky, pneumatiky, těžební odpad, ponechání kmenů, umělohmotné desky jako odrazníky). 5. Intenzivní výchovu směřovat do nejmladších stadií porostů - do prořezávek, kde by měly být již vyznačeny pěstební linky tak, aby se ve druhé polovině obmýtní doby, kdy se na smrku začne vytvářet mohutný kořenový náběh, mohly tyto porosty nerušeně přirůstat, prakticky bez dalších intenzivních zásahů a tím i bez mechanického poškození vyklizováním. 6. Dodržovat vhodnou dobu těžby i soustřeďování a volit vhodný soustřeďovací prostředek vzhledem k vlastnostem lesní půdy. Podmáčené a zamokřené lokality po delších deštích nepřibližovat traktory, pokud půda nezamrzne nebo až za sněhu, na těchto lokalitách používat kolopásové vyvážecí malotraktory (Husqvarna, Terri 2040) či vyvážecí traktory 8 x 8 s kolopásy. 7. Seznámení pracovníků s problematikou škod způsobovaných těžebně dopravním procesem, poskytovat příplatky za bezeškodné vyklizení dříví z porostů a naopak srážkami nebo jinými hmotnými postihy trestat pracovníky, kteří zaviní neodůvodněné a neúměrné škody. 8. Odřeniny a jiná poranění ošetřit v nejkratší době, nejdéle do konce pracovní směny (především kvalitní stromy). 5. Požadavky na šetrné technologie. 1. Koně na krátkou vzdálenost do 150 m, výřezy nejvýše do 0,6 m 3. Žádné linky, jen vyznačení skládek.

Nářadí: vlečné umělohmotné šupky. Půda za sucha únosná, tahání dřeva vždy po různé dráze. 2. Univerzální traktor: snížení tlaku pneumatik 160-200 kpa. Půdní únosnost 80-100 kpa. Náklady do 2.5 m 3. Případná kombinace traktor + vyvážecí vůz s hydraulickým jeřábem. Půdní únosnost nejméně 4-5 CBR %. Na máloúnosných podložích nutno použít: - maximální navrstvení větví na vyvážecích linkách (min. 40 cm) - rohoží - štěpky - kůry - - stavebního recyklátu - nízkotlakých pneumatik 3. Specielní traktor jen s nízkotlakými pneumatikami. Tlak v pneumatikách 80-100 kpa v terénu. Kolopásové podvozky s nosností do 3 tun. Vícenápravové podvozky 8 x 8 na nízkotlakých pneumatikách s omezenou nosností do 5 tun 4. Lanové systémy: lanovky ŠLP Křtiny lanovka Woodliner lanovka Mayer Melnhof lanovka Wyssen 6. Pro klasifikaci deformací přibližovacích cest pohybem strojů lze použít následující orientační kritéria. - Hloubka kolejí do 10 cm po celé délce cesty, pomístně i do 15 cm (max. 20 % z celkové délky cesty) je možno považovat jako normální opotřebení příčného profilu cesty při přibližování dříví v polozávěsu. Poškození leží mimo finanční postih dočasného uživatele cesty. - Hloubka kolejí činí 15 cm po celé délce cesty, pomístně do 25 cm (max. 30 % z délky cesty). Koleje v profilu cesty jsou již takového rázu, že může být ovlivněna pojízdnost a bezpečnost vozidla. Vytvořené koleje neodpovídají normálnímu opotřebení. Dočasný uživatel cesty by měl být finančně postižen, případně donucen k opravě cesty. - Hloubka kolejí přesahuje 25 cm po celé délce cesty, pomístně dosahují i hloubky, kterou může stroj jen s obtížemi překonat. Cesta je téměř již neprůjezdná. Zde by měl být dočasný uživatel cesty citelně finančně postižen s požadavkem okamžité opravy cesty tak, aby nebyla dále podmáčena nebo ohrožena erozí. Obdobná kritéria lze použít i pro vyvážecí linky.

7. Dalším faktorem, který bývá často použit k vyjádření kvality provedené těžební práce, je poškození stromů kolem linek a v porostu. Škody, vzniklé na kmeni nebo kůře stromu, jsou registrovány od velikosti 10 cm 2 (tj. 1/2 velikosti krabičky od zápalek) a zanášeny do protokolu. Jako vzor může sloužit protokol lesní správy v Niedersachsenu (Dolní Sasko) upraveno LDF Brno. Jednotlivá kritéria pro postih nejsou zatím sjednocena. V podstatě by nemělo poškození při použití traktorové technologie přesáhnout 10-12 % (při použití harvestorové technologie max. do 5 %). Při větším poškození by byl nutný již finanční postih pro podnikatele. Tímto způsobem lze docílit používání odrazných kůlů, tyčí a jiných pomůcek při vyklizování kmenů lanem navijáku v porostu. 8. Při použití harvestoru lze kontrolovat také přesnost délek vyrobených sortimentů (např. u 100 kusů výřezů libovolně vybraných na skládce). Rovněž lze kontrolovat i stav poškození odvozní cesty, např. deformace krajnic, poškození trubní propusti, zahrnutí příkopu, apod. Za podobná poškození by měla být ve smlouvě o dílo paušální částka, která by se podnikateli strhávala v případě nedodržení pracovních podmínek uvedených ve smlouvě. 9. Kalibrace měřícího a řídícího systému. Podstatným činitelem systému, který umožňuje kontrolu přesnosti měření, je pravidelná kalibrace měřícího zařízení za použití elektronické průměrky. Kalibrací se rozumí nastavení měřícího zařízení harvestoru na základě ověřovacího měření tak, aby bylo dosaženo nejvyšší přesnosti. Kalibrace se provádí jak u délkového měření, tak i u měření průměru. Kontrola se provádí zpravidla při přechodu do porostů s různou tloušťkou a charakterem kůry. Prof. Ing. Radomír Ulrich, CSc., MZLU v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Lesnická 37, Brno, PSČ 613 00, tel.: 545134098, e-mail: ulrich@mendelu.cz

Dopady antropogenní činnosti na lesní dřeviny po nasazení komplexní harvestorové technologie v probírkách Impacts of Anthropogenic Activities on Forest stands due to utilisation of the complex harvester technology in thinning Jiří Dvořák Abstract: Today we face an intensive development of harvester technologies. Harvesters have found their place, owing to their usability on suitable slopes and on soils with adequate bearing capacities, in the Krušné hory area. The harvesters are employed there especially due to the optimal tree species composition (Norway spruce 74,65 %; Scotch pine 10,86 %), which is convenient for this technology. During logging transport operations it is impossible to avoid anthropogenic damages on stands. Though, on the basis of this research, it is possible to regard the harvester technologies, providing that a crew is skilful enough, as one of the less harmful for forest stands. In the case of the harvesters the range of injuries was 0,77 5,62 % in dependence on the age of a stand. The choice of a proper technology and a logging method can minimise the future losses on timber yield, in particular due to a rot. On the basis of the presented results further technical and technological parameters can be optimised to minimise damages. Key words: harvester technologies, rot, tree injury Výrobní náklady jsou stále rostoucími položkami těžebně dopravní činnosti a řadí se mezi analytické priority. Z tohoto důvodu dochází k neustále novému hledání či upravování již využívaných technologií za účelem snižování výdajů. Toto je apriori pouze jedna strana mince, kterou v momentálním okamžiku řada lesníků při těžební činnosti vidí jako hlavní starost. Řada z nich si ovšem neuvědomuje druhou stranu mince, a to daleko nákladnější pro budoucí generace, která může být s těžebně-dopravními operacemi způsobena. Jedná se o možnosti poranění stromů s následným nebezpečím napadení stromů houbovými infekcemi a rizika jejich šíření v závislosti na místě a velikosti poranění u konkrétního druhu dřeviny, čímž je degradována kvalita dřeva a výše přírůstu.

ÚVOD Důsledky poranění vzniklých na lesních dřevinách a poškození stromu jsou pravidelně vstupní branou pro infekci poškozených stromů dřevokaznými houbami. Hniloba stojících stromů se proto stává běžným průvodním jevem těžby a soustřeďování v lesním porostu (FANTA1958) a dříví se následně stává méně hodnotné. Nejvíce jsou napadány dřevokaznými houbami stromy s poškozenými kořeny a kořenovými náběhy, neboť na nich je vždy nejvíce ran (DOUDA 1986). Oděry na kořenech se šíří ovšem hniloba pomaleji než na kořenových nábězích, pravděpodobně díky rozdílné anatomické stavbě kořene a kmene (FANTA 1958). Rozdílný dopad lze předpokládat i mezi poraněním na nábězích či kořenech a na kmenu. Při poškození spodních partií se šíří hniloba kmenem pouze jedním směrem, naproti tomu při poškození kmene se může infekce šířit kmenem dvěmi směry a poškození cenné části stromu, za stejné období, je pak téměř dvojnásobné. Škody by měly být minimalizovány pro nepříliš efektivní výsledky asanací, neboť struktura pletiv a fyziologické funkce houbového parazita jsou velmi blízká hostiteli. Z tohoto,,důvodu mnohé chemické látky ničí nejen parazita a jeho zárodky (spory, podhoubí), ale současně poškozují i ošetřovaný strom (ČERNÝ 1976). Největší a nebezpečnější poškození stromů je v přízemní části do 60 cm při soustřeďování dříví (ULRICH 2001) u tenkokorých dřevin, kterou je především smrk navíc s povrchovým rozložením kořenového systému, čímž se nebezpečí napadení nejčastěji pevníkem krvavějícím stupňuje. U poraněných stromů následně dochází i ke snižování přírůstu poraněných stromů, a tím dochází k jejich vyřazování z produkčního procesu a snižování produkční i mimoprodukční funkce lesa (DOUDA 1986). Poškozením a hnilobou nejvíce trpí především smrk (FANTA, 1958), proto největší nebezpečí může hrozit právě ve stejnorodých, rozsáhlých a často dopravně špatně přístupných porostech, které představuje právě krušnohorská oblast, kde byl průzkum k této zprávě prováděn. CÍL Cílem je sledování sortimentní metody na LHC Kraslice, kde je v současnosti nasazována harvestorová technologie. Posouzení výše škod na dřevinách v lesních porostech, v kterých jsou technologie nasazeny, v závislosti na věkových stupních se zřetelem k jednotlivým partiím stromu poškozovaných těžbou a vyvážením, tj. kácením, manipulací s pokáceným stromem, krácenými kmeny, při ukládání sortimentů k přibližovacím linkám jejich nakládání a v neposledním řadě vliv vlastní lesnické mechanizace tj. harvestoru Timberjack 1070 a

vyvážecího traktoru Timberjack 810B, které jsou při těžebně-dopravní činnosti v oblasti nasazeny. Závěrem je prokázání nepříliš velkého podílu škod harvestorových technologií na dřevinách, jejichž podíl na těžbách se stále zvyšuje, vzhledem ke snaze snižovat nárůst výrobních nákladů resp. jejich dílčích položek, především mzdových. Dlouhodobý vývojový trend harvestrových technologií, jak ukazují nezávislé výzkumy, by mohl s jejich vhodným nasazením vést i ke snižování potěžebních dopadů na lesní ekosystémy, tzn. neohrožení destabilizace porostů šířením dřevokazných hub, tedy hniloby. Zároveň minimální ztráty na kvalitě dřeva propadajících se šířením hniloby do nižších jakostních tříd. METODIKA Experimentální měření škod v porostech bylo prováděno dvěmi metodikami pro možnost posouzení podílu škod při úmyslných výchovných zásazích v pěti věkových stupních, tj. čtvrtém až osmém. První metodikou byla prováděna komplexní měření škod v celém porostu. Lze předpokládat, že pohybem strojů (harvestor a vyvážecí traktor) po přibližovacích linkách a způsobem výrobních operacích je největší podíl škod právě na dřevinách podél těchto linek. Vlastní snímání škod je proto registrováno vizuálně pochůzkami po celých délkách přibližovacích linek a zároveň jsou registrovány veškeré ostatní škody v pracovním poli. Všechna poranění na stromech jsou dělena podle stromových partií (kořen, náběh, kmen) a začleněna do plošných intervalů (do 10 cm 2, 11-50 cm 2, 51 200 cm 2, 201-500 cm 2 a nad 501-1000 cm 2 ). Nedílnou součástí prováděných experimentálních šetření je registrace dalších přírodních, technických a technologických podmínek faktorů pro podrobné analýzy na základě vypracovaného číselníku ve spolupráci s MZLU v Brně (příloha č. 1). Přibližovací 3-4 m. linka Pokusná plocha 20x20 m koleje Obr. 1: Parametry a umístění pokusné plochy u metody zkusných ploch.

Druhá experimentální měření jsou prováděna na základě Dolnosaské metody upravené profesorem Ulrichem (2002). Tato metodika by měla sloužit k podvýrobní kontrole pracoviště. Na přibližovacích linkách jsou vytyčeny čtvercové zkusné plochy (německá metoda požaduje kruhové) o velikosti 20x20 m (obr.1). Počet zkusných ploch je stanoven podle grafu č. 1. Pokusná plocha je vyměřena pásmem. Středy čtverců leží uprostřed linek minimálně 10 metrů od okraje porostu. Vzdálenosti pokusných ploch jsou v pravidelných odstupech. Měřeny jsou opět plošné škody na jednotlivých partiích stromů a řazeny do výše uvedených intervalů. Velikost plošných intervalů oděrů na dřevinách je stejná pro obě metodiky, což umožní porovnání výsledků. Jednotlivé porosty jsou posuzovány opět dle šablony (příloha č. 1). VÝSLEDKY A DISKUZE Naměřené škody na dřevinách lze rozdělit do dvou skupin. Za prvé skutečný počet škod na dřevinách (ať již separovaných podle partie dřeviny nebo intervalů) a skutečný počet poškozených stromů. Na jednom stromě tak může být více poškození. Z měření vyplývá, že 31,78 % poškozených stromů je bez ohledu na věkový stupeň s vícenásobným poraněním. Každé další poranění na dřevině může však zajisté, při jakékoli plošné velikosti, zvyšovat nebezpečí napadení stromu houbovou infekcí. Celkový počet oděrů na stromech je vyšší než skutečný podíl poraněných stromů v porostech. Rozsah a podíl poranění na jednotlivých stromových partií a ve zvolených plošných intervalech můžete vidět v tabulce č. 1 a 2 podle použité metodiky. Poranění na kořenových partiích stromů je ve čtvrtém věkovém stupni, v závislosti na metodice měření, 0,56 % (0,73 % ). S vývojem kořenových systémů a jejich rozrůstáním a prorůstáním na povrch se postupně podíl škod na kořenech v závislosti na věkovém stupni zvyšuje. V pátém věkovém stupni škody stagnují 0,43 % (0,57 %). Prudce vzrůstají v šestém a sedmém věkovém stupni, kde se pohybují mezi 2,11 3,55 % (2,78 5,67%). Prudký pokles škod na kořenovém systému nastává u osmého věkového stupně. Komplexní metodika vykazuje 0,21 % při poměru poranění 12 počet zkusných ploch 10 8 6 4 2 0 0 2 4 6 8 10 12 velikost probírkového porostu (ha) Graf č. 1: Počet zkusných ploch

na hektar k počtu stromů na stejné ploše. U metodiky zkusných ploch je počet poranění 0,72 %. Nemalou roli při poranění kořenového systému hraje navíc vlastní půdní podklad, tj. půdní typ a jeho vlhkost, vrstva klestu, podrost, počet přejezdů atd., na jejichž základě dochází k různě hlubokému zaboření stroje. V podstatě je výše škod ovlivněna i stroji a jejich parametry. Ty jsou ovšem v současných výstupech konstantní pro všechna měření. Škody na nábězích při nasazení harvestorových technologií střední výkonové třídy, které dnes tvoří nejvyšší podíl z nasazených strojů, jsou v lesních porostech nejmarkantnější. Nízký podíl je pouze v nejnižším sledovaném věkovém stupni 0,34 % (1,29 %), kde nejsou náběhy ještě dostatečně vyvinuty. S vývojem stromu se vyvíjí i kořenové náběhy, které jsou nejcitlivějším místem při pojezdu harvestorů a vyvážecích traktorů, při najíždění trakčního ústrojí nebo při posunu kmene během jeho zpracovávání. Často jsou způsobeny oděry nezodpovědným odkládáním sortimentů u stromů atd. V pátém věkovém stupni činí 1,01 % (3,77 %) a šestém věkovém stupni 1,32 % (1,02 %). Kulminace je opět v sedmém věkovém stupni s celkovým podílem oděrů 4,36 % (5,2 %). V osmém věkovém stupni vzhledem ke zvyšujícímu se rozestupu, kde představuje spon více než tři metry, se podíl škod snižuje nebo alespoň kulminuje 1,58 % (4,34 %). interval stromová partie kořen náběh kmen suma škod v intervalech podíl škod v intervalech věkový stupeň 4 [cm 2 ] [ks/ha] [%] [ks/ha] [%] [ks/ha] [%] [ks/ha] [%] do 10 1,5 0,06 0 0 1,5 0,06 3 0,12 11-50 6,1 0,22 0 0 0 0 6,1 0,22 51-200 6,1 0,22 9,1 0,34 0 0 15,2 0,56 201-500 1,5 0,06 0 0 0 0 1,5 0,06 nad 501 0 0 0 0 0 0 0 0 počet škod 11,6 0,56 7 0,34 1,2 0,06 19,7 0,77 věkový stupeň 5 do 10 0,6 0,04 0,4 0,03 0,9 0,07 1,9 0,14 11-50 1,5 0,11 2,1 0,16 1,7 0,13 5,3 0,40 51-200 2,5 0,19 6,3 0,47 1,1 0,09 9,9 0,75 201-500 1,1 0,09 3,2 0,24 0,8 0,06 5,1 0,39 nad 501 0 0 1,5 0,11 0 0 1,5 0,11 počet škod 5,7 0,43 13,5 1,01 4,5 0,35 23,7 1,35 věkový stupeň 6 do 10 0 0 0 0 0 0 0 0 11-50 10,7 0,65 2,7 0,16 0 0 13,4 0,81 51-200 20 1,22 10,7 0,65 2,7 0,16 33,4 2,03 201-500 4 0,24 8 0,49 1,3 0,08 13,3 0,81 nad 501 0 0 0,3 0,02 0 0 0,3 0,02 počet 34,7 2,11 21,7 1,32 4 0,24 60,4 2,30

škod věkový stupeň 7 do 10 0 0 0 0 0 0 0 0 11-50 10,0 1,01 5,0 0,51 0 0 15,0 1,52 51-200 15,0 1,52 15,0 1,52 0 0 30,0 3,04 201-500 2,5 0,25 15,0 1,52 0 0 17,5 1,77 nad 501 0 0 8,0 0,81 0 0 8,0 0,81 počet škod 27,5 2,78 43 4,36 0 0 70,5 5,62 věkový stupeň 8 do 10 0 0 0,9 0,09 1,5 0,15 2,4 0,24 11-50 0 0 1,8 0,18 1,8 0,18 3,6 0,36 51-200 1,8 0,18 6,3 0,64 1,5 0,15 9,6 0,97 201-500 0 0 4,5 0,46 0,9 0,09 5,4 0,55 nad 501 0,3 0,03 2,1 0,21 0,6 0,06 3,0 0,30 počet škod 2,1 0,21 15,6 1,58 6,3 0,63 24 1,92 skutečný podíl poškozených stromů Tabulka č. 1: Počet a podíl škod zjištěný komplexní metodikou Poslední sledovanou partií stromu je kmen. Zde škody zahrnují z celkového počtu škod na dřevině nejmenší podíly vzhledem k možnému usměrňování pádů stromů při kácení a jejich zpracování, tj. interval stromová partie kořen náběh kmen suma škod v intervalech podíl škod v intervalech [cm 2 ] [ks/ha] [%] [ks/ha] [%] [ks/ha] [%] [ks/ha] [%] věkový stupeň 4 do 10 0 0 0 0 0 0 0 0 11-50 15 0,55 0 0 5 0,18 20 0,74 51-200 5 0,18 35 1,29 0 0 40 1,48 201-500 0 0 0 0 0 0 0 0 nad 501 0 0 0 0 0 0 0 0 počet škod 20 0,73 35 1,29 5 0,18 60 2,22 věkový stupeň 5 do 10 0 0 2,5 0,19 2,5 0,19 5 0,38 11-50 5 0,38 12,5 0,94 7,5 0,56 25 1,88 51-200 2,5 0,19 20 1,51 12,5 0,94 35 2,64 201-500 0 0 12,5 0,94 2,5 0,19 15 1,13 nad 501 0 0 2,5 0,19 0 0 2,5 0,19 počet škod 7,5 0,57 50 3,77 25 1,88 82,5 4,72 věkový stupeň 6 do 10 8,3 0,51 0 0 0 0 8,3 0,51 11-50 41,7 2,53 8,3 0,51 8,3 0,51 58,3 3,55

51-200 8,3 0,51 0 0 0 0 8,3 0,51 201-500 0 0 8,3 0,51 0 0 8,3 0,51 nad 501 0 0 0 0 0 0 0 0 počet škod 58,3 3,55 16,6 1,02 8,3 0,51 83,2 4,07 věkový stupeň 7 do 10 0 0 0 0 0 0 0 0 11-50 20 1,89 0 0 0 0 20 1,89 51-200 35 3,31 35 3,31 5 0,47 75 7,09 201-500 5 0,47 20 1,89 0 0 25 2,36 nad 501 0 0 0 0 0 0 0 0 počet škod 60 5,67 55 5,2 5 0,47 120 6,14 věkový stupeň 8 do 10 0 0 0 0 0 0 0 0 11-50 3,6 0,36 7,1 0,72 14,3 1,45 25 2,53 51-200 3,6 0,36 21,4 2,17 7,1 0,72 32,1 3,25 201-500 0 0 14,3 1,45 0 0 14,3 1,45 nad 501 0 0 0 0 0 0 0 0 počet škod 7,2 0,72 42,8 4,34 21,4 2,17 71,4 5,80 skutečný podíl poškozených stromů Tabulka č. 2: Počet a podíl škod zjištěný metodikou zkusných ploch. odvětvování a krácení. V případě razantního poškození kmene, nejedná-li se o nenahraditelný strom v porostu, je vhodné jej odstranit, neboť hniloba se poraněním na kmeni může šířit nejrychleji a navíc dvěmi směry nejkvalitnější stromovou částí. Dá se říci, že podíl těchto škod od čtvrtého věkového stupně mírně stoupá či spíše v jednotlivých stupních stagnuje. Nejnižší podíl ve čtvrtém v.s. 0,06 % (0,18 %) navíc díky poměrně hlubokému zavětvení, které při možném nekontrolovaném pádu strom usměrní. V pátém věkovém stupni je podíl škod 0,35 % (1,88 %), v šestém 0,24 % (0,51 %), v sedmém 0 % (0,47 %) a v osmém 0,63 % (2,17 %). Zajímavý je i vývoj počtu škod v jednotlivých plošných intervalech v závislosti na věkových stupních. Zde je patrný vyšší podíl škod v nižších intervalech nižších věkových stupňů. Toto je dáno vývojem stromů a jejich parametry. Přední výhoda u nižších věkových stupňů v těchto případech spočívá v menším riziku napadení houbovou infekcí, jsou-li zde nižší plošná poranění. Jak uvádí GRAMMEL (1998) tak například do 10 cm 2 je riziko napadení infekcí nulové, do 50 cm 2 se zvyšuje na 30 %, nad 50 cm 2 na 44 %. ISOMAKIHO (1979) in HOREK (1991) uvádí, že při 200 cm 2 je riziko napadení hnilobou 100 %. S vyššími věkovými stupni se podíl poranění přesouvá do vyšších plošných intervalů (tabulky 1 a 2) a rizika pravděpodobného znehodnocení dřeva se tak tedy zvyšují. Podíl poraněných stromů ve stávajících porostech podle jednotlivých věkových stupňů graf 2. Nejnižší míra poškození se u obou použitých metodik pohybuje ve věkovém stupni čtyři, tj. 0,73 %, resp.

2,22 %, což je dáno dimenzemi stromů, nepříliš rozvinutými kořenovými náběhy a na povrch méně vystupujícími kořeny, ale i hlubším zavětvením, které může zabránit, např. odírání kmene při těžbě a manipulaci s nakládaným dřevem. Postupně dochází ke ztrátě těchto výhod a tím i ke zvyšování škod pátý věkový stupeň 1,34 % (4,71%), šestý věkový stupeň 2,29 % (4,06 %). V sedmém věkovém stupni jsou škody maximální, tj. 5,62 % (6,14 %). V dalších věkových stupních, se zesilující borkou a se zvětšujícím se sponem stromů, který se odráží i na šíři linek, dochází ke snižování škod, resp. k jejich stagnaci od 8 věkového stupně. Zde byla zaregistrována 1,93% (5,79%) výše škod. Markantní rozdíl je ve výsledcích obou metodik, které byly k registraci škod použity. Metoda zkusných ploch byla testována především pro možné porovnání s komplexní metodou a pro možné porovnávání harvestorových metod s klasickými, u kterých nelze v plné míře realizovat komplexní metodiku. Zároveň metoda zkusných ploch by měla sloužit pro jednodušší povýrobní kontrolu. Přesto je zde vidět, že metoda zkusných ploch je plně nedostačující. S nízkým počtem škod, který je ve skutečnosti způsoben harvestorovými technologiemi, není dostatečně podchyceno veškeré poškození v závislosti na intervalech a stromových partiích stejně jako při komplexní metodě. ZÁVĚR Těžebně dopravních technologií a jejich modifikací pro výchovné těžby existuje celá řada. Žádnou ovšem nelze považovat za tak dokonalou, aby při její realizaci v lesních porostech nezůstaly žádné škody. Stejně tak nemůžeme volit ani takové, při nichž je výše škod nejmenší, protože nemusí být v konkrétních podmínkách použitelné, pro neúměrně vysoké výrobní náklady nebo nedostatečné technické zázemí společnosti (vozový park atd.). Harvestorovým technologiím zůstává přesto perspektivní výhled do budoucnosti, neboť ve srovnání této sortimentové metody s kmenovými, na základě výzkumu byly 7 6 5,62 6,14 5,79 Podíl škod [%] 5 4 3 2 1 0,73 2,22 1,34 4,71 2,29 4,06 1,93 0 4 5 6 7 8 Vě kový stupeň HA+VT - komplexní metoda HA+VT - zkusné plochy Graf č. 2: Skutečný podíl poškozených dřevin harvestorovou technologií

potvrzeny nižší škody MP, kůň, LKT 22 % (ULRICH, 2001) a lze je tak považovat za šetrné. Značný význam pro minimalizaci škod může mít rozbor možných technologií s cílenou optimalizací jejich těžebně-technologických parametrů nebo optimalizací technických parametrů nasazovaných strojů. Minimálních dosažení škod v porostech při výrobních postupech nespočívá pouze ve volbě samotné lesnické mechanizace a těžební metody, ale je nutno zodpovědně dodržovat neustále opakované zásady spojené s nasazením TDS ve výrobního procesu, tj.: důsledné rozčlenění porostů, předem, k těžbě, vyznačené stromy, dodržování výrobních postupů. Ekonomická stránka výroby často přebíjí ekologický pohled na věc. Málokdo si ovšem uvědomuje, že s minimalizací škod se snižují, jak přímé náklady na asanace, tak především náklady do budoucnosti, neboť se zvyšujícími se škodami vzniká nebezpečí napadení stromů houbovými infekcemi, a tím poškozování a znehodnocování dřevní suroviny a snižování přírůstů. Literatura: Černý A. (1976) : Fytopatologie, SZN Praha, 347 s. Douda V. (1986) : Nepříznivý vliv techniky na lesy v různých etapách vývoje. VŠZ Praha. Fanta J. (1958) : Význam a ekonomické zhodnocení škod přibližováním na stojících stromech. Praha, Sborník Československé akademie zemědělských věd, č. 12/1958, s. 1053-1063. Grammel R. (1988): Holzernte und Holztransport. Freiburg, Albert-Ludwigs-Universität. Horek P. (1991) : Následky poškození probírkových porostů těžební a dopravní technikou, Lesnická práce 11/91, Praha. Ulrich R. (2001) : Kontrolní metody po probírkách provedených harvestorovou technologií, které jsou vhodné pro lesnickou praxi. Vyjádření škod na půdě a porostu, MZLU Brno. Ulrich R. (2002) : Použití harvestorové technologie v probírkách, MZLU Brno, 98 s. Poznámka: V prezentaci výsledků jsou na prvním místě uváděny škody nebo jejich podíly zjištěné komplexní metodikou. V závorkách nebo na druhém místě jsou uváděny škody nebo jejich podíly zjištěné metodikou zkusných ploch. Ing. Jiří Dvořák, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a environmentální, KLT, Kamýcká 129, Praha 6 Suchdol, PSČ 165 21, tel.: 2 2438 3748, e-mail: DvorakJ@fle.czu.c

Příloha č. 1 Formulář popisu pracoviště a těžebně-dopravních operací Číslo formuláře:. A. Identifikace pracoviště: 1. Majitel lesa: 2. Polesí: 3. Porost: 4. Plocha porostu v ha: z toho provedený zásah v ha.: 5. Věk: 6. Zakmenění před zásahem z LHP: 7. Dřeviny a jejich zastoupení: 8. Výčetní tloušťky dřevin v cm: 9. Střední výšky dřevin v m: 10. Průměrná hmotnatost dřevin v m 3 : 11. Zásoba dřeva na 1 ha v m 3 : Poznámka: údaje ad3) až ad11) se přebírají z LHP B. Charakteristika přírodních podmínek: 1. Nadmořská výška: 2. Expozice: S SV V JV J JZ Z SZ 3. Sklon terénu: 1. > 10 % 2. 11-20 % 3. 21 33 % 4. 34-40 % 5. 41 50 % 4. Stav půdy v době pracovního procesu: 1. zamrzlá se sněhem 2. zamrzlá bez sněhu 3. nezamrzlá se sněhem 4. proschlá až suchá 5. vlhká 6. mokrá 5. Náchylnost k erozi (míní se míra odolnosti proti působení erozních činitelů vody, větru, těžebnědopravních operací):

1. velmi těžko erodovatelná 2. hůře erodovatelná 3. lehčeji erodovatelná 4. velmi lehce erodovatelná poznámka: náchylnost k erozi je závislá na druhu zeminy viz. ukazatel č. 10 6. Únosnost půdy: 1. únosná (> 200 kpa) 2. podmíněně únosná (50-200 kpa) 3. neúnosná (< 50 kpa) poznámka: odhadem 7. Průjezdnost terénu: 1. bez překážek 2. překážky do výše 30 cm ve vzdálenosti větší než 5 m (průjezdné pro UKT) 3. překážky do výše 50 cm ve vzdálenosti větší než 5 m (průjezdné pro LKT) 4. překážka vyšší než 50 cm ve vzdálenosti kratší než 5 m (pro traktory neprůjezdné) 8. Členitost terénu: 1. nečlenitý 2. mírně členitý 3. středně členitý 4. velmi členitý Poznámka:odhadem 9. Stav povrchu půdy: 1. bez buřeně 2. slabě zabuřeněno (pokryv buřeně do 25 % plochy) 3. středně zabuřeněno (pokryv buřeně 26-50 % plochy) 4. silně zabuřeněno (pokryv buřeně než 50 % plochy) 5. nálet 6. nárost 10. Druh zeminy 1. nesoudržná (prach, písek, přírodní štěrk, kameny, valouny, balvany) 2. soudržná (jíl, slín, hlína, spraš, skelet) C. Charakteristika těžebního zásahu a těženého dřeva 1. Druh těžby: 1. těžba obnovní (mýtní) úmyslná 2. těžba výchovná (předmýtní) úmyslná 3. těžba nahodilá jednotlivé stromy

4. těžba nahodilá skupiny stromů 5. těžba nahodilá plošný zásah 2. Dřevina: 1. jehličnany 2. jehličnany a listnáče 3. listnáče 3. Průměrná hmotnatost: m 3.ks -1 4. Plocha těžebního zásahu: ha 5. Množství vytěženého dříví: m 3 6. Síla zásahu = zakmenění po zásahu: % Poznámka: sílou zásahu se rozumí množství těžených stromů vzhledem k množství stromů v porostu určuje se odhadem 7. Měsíc těžebního zásahu: D. Technologická charakteristika pracoviště a zásahu: 1. OM: 1. Přímo na okraji porostu 2. Mimo okraj porostu ve vzdálenosti m 2. Zpřístupnění nitra porostu: 1. volný pohyb bez vytyčení linek 2. linky vytýčené podle platných předpisů, délka linek:.. m 3. Délka přibližovacích linií:...m 4. Průměrná přibližovací vzdálenost:. m 5. Těžební metoda: 1. sortimentní výřezy standardních délek: 2m 4 m 6 m jiné 2. kmenová 3. stromová 6. Mechanizační prostředky použité při těžebně dopravních operacích v porostu: 1. Kácení: 1. JMP 2. Harvestor /značka/.. 2. Vyklizování: 1. Ruční 2. Navijákem 3. Hydromanipulátorem 3. Přibližování:

1. Potahem 2. Železným koněm 3. UKT 4. SLKT 5. Vyvážecím traktorem 6. Lanovkou 7. Způsob přibližování: 1. Plný závěs 2. Polozávěs 3. Vezení 8. Složení pracovní čety:. 9. Šíře přibližovacích linek:.. m 10. Šíře pracovního pole:. m 11. Vrstva klestu na linkách: cm 12. Umělé rohože : ano ne 13. Asanovaná plocha linek.. % (odhadem) E. Pracovní výkonnost: 1. Normočasy předepsané pro těžebně-dopravní operace v porostu: operace..nh.m -3 operace..nh.m -3 operace..nh.m -3 2. Délka doby odpracovaná v porostu nasazenými prostředky (hod.): F. Škody na lesní půdě 1. Celkové posouzení škod na půdě: 1. Nepatrné poškození nebezpečí eroze 2. Mírné poškození není třeba asanační opatření 3. Zjevné poškození nebezpečí eroze vzniklé následnými vlivy provozních aktivit a klimatických podmínek; v případě těchto vlivů jsou asanační opatření nezbytná 4. Výrazné poškození akutní nebezpečí eroze, asanační opatření jsou nutná

Harvestorové technologie a podmínky pro jejich nasazení v lesním hospodářství Jiří Dvořák V současné době je realizována řada technologií pro těžební a dopravní operace. Harvestorové technologie představují jeden z nejmodernějších a progresivně se vyvíjejících technologických postupů s nasazenými harvestory a vyvážecími traktory. Zelená zpráva pro rok 2002 vykazuje k tomuto období 58 harvestorů a 119 vyvážecích traktorů (tabulka 1 a 2). Výrobce Celkový počet malé do 70 kw Z toho podle velikosti střední 70 140 kw velké nad 140 kw Z toho podle roku výroby do 1995 1996-99 2000 + Rottne 12 7 5 2 10 Timberjack 28 6 10 12 20 6 2 Valmet 8 2 6 2 1 5 Nokka 2 2 2 Gremo 2 2 1 1 SP-Maskiner 2 2 2 Ponsee 2 2 2 Caterpillar 1 1 1 Menzi Muck 1 1 1 Celkem 58 18 20 20 29 10 19 Tabulka č. 1: Harvestory podle velikosti a roku výroby v kusech (ZELENÁ ZPRÁVA 2002) Největší zastoupení tvoří v provozu harvestory a vyvážecí traktory středních výkonových tříd (71 140 kw), které se stávají atraktivní pro možné použití při výchovných zásazích od nejnižšího třetího věkového stupně až do mýtních těžeb, pro jednotné rozčlenění porostu po dobu všech těžebních zásahů. Vývoj počtu strojů v lesním hospodářství ČR do jisté míry kopíruje rychlý vývoj v západoevropských státech. Pro příklad je možné uvést počet harvestorů ve Francii, kde je nasazeno 250 strojů, nebo v Německu - cca 800 strojů (ULRICH 2002). Bez zajímavosti není počet strojů v jednom z alpských států jako je Rakousko, kde došlo k nárůstu jejich počtu na 192 kusů (r. 2002), tj. navýšení 185 harvestorů během dvanácti let (PRÖLL 2002). Nasazení těžebně dopravních strojů a technologického postupu je spojeno s terénním průzkumem a návrhem výrobního postupu. Předvýrobní přípravy je vhodné plánovat těžebně technologickou kartou (příloha 1) po seznámení se s pracovištěm. Karta by měla představovat pro vykonavatele zakázky závazný

Výrobce Počet celkem Z toho podle velikosti Z toho podle roku výroby malé do 10 t velké nad 10 t do 1995 1996-99 2000 + Rottne 9 8 1 1 8 Timberjack 30 23 7 26 1 3 Valmet 13 4 9 3 3 Nokka 2 2 1 1 Dasser 2 2 2 Gremo 3 3 1 2 Caterpillar 2 2 2 Norcar+Logset 6 6 6 Farmi Trac 3 3 3 Logber 2 2 2 Terri 37 37 13 17 7 Vimek 7 7 7 Celkem 116 99 17 55 27 34 Tabulka č. 2: Vyvážecí traktory podle velikosti a roku výroby v kusech (ZELENÁ ZPRÁVA 2002) podklad. V současnosti kdy práce provádí nejčastěji samostatné subjekty a ne vlastník lesa je vhodným argumentem při zpětném předání vykonané práce, který je možno srovnat s provozní skutečností. Řada lesních společností vyžaduje technologickou kartu pro jednoznačnou specifikaci požadované práce, neboť zahrnuje: A. Popis výrobní jednotky, B. Návrh sortimentů, C. Návrh technologii a technicko-technologické parametry pracoviště, D. Situační náčrt s rozčleněním porostu na pracovní pole. Při nasazení harvestorových technologií pro dosažení maximální výkonnosti a minimálních škod je nutné brát ohled na stroje a jejich technické parametry, technologický a pracovní postup, přírodní podmínky a taxační parametry dřevin, tj.: a) Technické parametry těžebních a dopravních strojů: dosah hydromanipulátorů pro stanovení šíře pracovního pole, a únosnost hydromanipulátoru s jeho dosahem, hmotnost stroje a její rozložení s ohledem k únosnosti půdního podkladu, úřeznost stroje která je podmíněna technickými vlastnostmi dřeviny, metrické rozměry stroje pro stanovení šíře linek a poloměru otáčení.

b) Technologický a pracovní postup: druh těžby a těžební metody, síla zásahu, délka a šířka přibližovacích linek, průměrná přibližovací vzdálenost. c) Přírodní podmínky: sklonitost terénu pro vytyčení směru přibližovacích linek, únosnost terénu pro neomezenou nebo časově omezenou možnost nasazení strojů, průjezdnost daná překážkami v terénu a jejich rozestupem. d) Technické vlastnosti stromů a porostu: max. hmotnatost těžených stromů a max. průměry stromů u paty, kterým je podmíněna úřeznost kácecí hlavice, střední výška stromu, tvar a větevnatost stromu, vyvinutí kořenových náběhů, tloušťka kůry, zdravotní stav stromu, zakmenění porostu. Z těchto požadavků vyplývají výhody i nevýhody harvestorové technologie pro lesní provoz: Výhodami pro nasazení harvestorových technologií je: zvyšování mzdových nákladů v posledních letech a předpokládaný růst dalších nákladů se vstupem do EU, úspora pracovních sil, přesná registrace odvedené výkonnosti operátorem v palubním počítači usnadňující kontrolu práce a její odměňování, vysoká hygiena práce a její bezpečnost při nasazení v nepříznivých podmínkách počasí nebo v kalamitách, kde se sice snižuje výkonnost práce, ovšem ve prospěch bezpečnosti; vše je navíc vázáno na ergonomii práce, která je v neporovnatelném plusu ve srovnání s klasickými technologiemi,

rychlá reakce na požadavky odběratele při sortimentaci, zachování čistoty dřevní suroviny pro další zpracování v dřevozpracujícím průmyslu (dříví je převáženo), omezení škod na lesních dřevinách a půdním povrchu, kterému se nedá zabránit při soustřeďování UKT, LKT a vzniká tak až o 2/3 vyšší podíl škod. Na druhé straně s nasazením technologie vznikající i určité nevýhody: náročná organizace práce pro nepřetržitý provoz stroje a zajištění návratnosti vložených investic, vysoká pořizovací cena stroje, nákladné opravy poruch spojené s čekacími lhůtami na náhradní díly, což vede k prostoji strojů, dlouhodobé a nákladné zaškolování operátorů, náročnost na technické obory (strojírenství, elektrotechnika a lesnictví) na operátory a případně i na technicko hospodářské pracovníky. Kvantita a kvalita odvedené práce, při které může docházet a dochází i k negativním výstupům, tj. poškození lesního porostu a tedy i lesních dřevin, spočívá: v přímé přípravě porostu před zahájením těžebně-dopravních operací, na které je závislý pracovní proces, prováděný vybranou lesnickou mechanizací, na vlastním pracovním procesu, na výrobních podmínkách, ve kterých je technologie nasazeny a jejích provozně-výrobních faktorech. Strojní uzly jsou nasazovány do jehličnatých porostů s převažujícím podílem smrku nebo borovice s případnou individuální příměsí modřínu nebo dalších listnatých dřevin (nejčastěji bříza). Nasazení v listnatých porostech je doporučováno v bukových porostech nižší věkové třídy, které jsou zárukou menší křivosti a nižší větevnatosti (zpracovatelné harvestorem). Příčný sklon svahu by neměl převyšoval max. 40 %, pro který jsou harvestorové technologie přípustné. Stroje nejsou nasazovány na podmáčená stanoviště. V případech kdy je podmáčení lesního porostu pouze lokální, zajišťuje se vytyčenou přibližovací linií průjezd pouze po pevném půdním povrchu nebo je redukována intenzita průjezdů na nezbytně nutné minimum.

Příprava porostů před výchovnými zásahy nebo obnovou porostů, je prováděna revírníky nebo lesními hospodáři a THP lesních akciových společností nebo jinými zástupci subjektů provádějících zakázku. Postup prováděného těžebního zásahu je vhodné navrhnout technologickou kartou (příloha 1). Lesní porosty jsou rozčleňovány přibližovacími linkami procházejícími vždy středem pracovního pole. Pracovní pole, resp. jeho šíře mezi transportními hranicemi je závislá na dosahu jeřábu harvestoru popř. nasazení dalších strojů a s nimi spojenými pracovními postupy. U komplexní harvestorové technologie činí rozpětí pracovního pole cca 10 metrů při nasazení strojů malé výkonové třídy (do 70 kw) a cca 20 metrů u střední výkonové třídy (71 140 kw). Dosah hydraulické ruky forwardéru u komplexní harvestorové technologie není natolik významný, neboť výřezy zpracované harvestorem jsou ukládány přímo u přibližovacích linek. Dosah hydraulické ruky je podstatným technickým parametrem pouze u nekomplexní harvestorové technologie, kde je nasazen jen vyvážecí traktoru (těžba je prováděna motomanuálně). V nižších věkových třídách jsou dvoumetrové sortimenty vyklizovány ručně a ve vyšších věkových třídách převažuje vyklizování výřezů z porostu hydraulickou rukou vyvážecího traktoru. Šíře linek procházející středem pracovního pole je u harvestorové technologie 3,5-4 m. Linky jsou rozšiřovány v zatáčkách u harvestorových technologií cca o jeden metr. Stejně tak v porostech s větším počtem nízkých překážek, kde hrozí nebezpečí poranění stromů od hydromanipulátorů, klanic a dalších komponentů strojů jejich naklápění při pojezdu např. přes kamenitý terén, který není v lesních porostech ničím výjimečným. Hranice linek jsou vyznačovány páskami nebo reflexními sprejovými barvami a to šikmou čárou z vnitřní strany linky popř. šipkami určujícími směr pohybu stroje, tak jak navrhuje revírník nebo lesní hospodář popř. po dohodě s technikem pro organizaci práce nasazovaných harvestorových technologií. V lesních porostech jsou stejnými reflexními barvami označeny stromy určené k těžbě, a to vždy ze třech stran ve výšce cca 1,3 metru, aby byly pro operátora viditelné z více úhlů na přibližovací lince.