Welfare v chovu koní
Domestikace asi 4000 let př. n.l. Využití jako zdroj potravy, prostředek přepravy, v zemědělství a válkách. V současnosti se koně využívají ve sportu, rekreaci, pro rehabilitaci, jako zájmová zvířata. Obecné mínění je, že jsou dnes chováni v mnohem lepších podmínkách, jak ostatní hospodářská zvířata. Teprve v posledních letech se objevuje spousta vědeckých článků hodnotících welfare.
Výživa koní Výživa vychází z fyziologických potřeb zvířat s respektováním plemenné příslušnosti, věkové kategorie a typu pracovního využití. Na pokrytí živin je potřeba, aby kůň přijal dostatečné množství sušiny až 1,4-3,9% živé hmotnosti. K dobrému trávení je také potřeba dostatečný příjem vody 2-4 l na kg sušiny přijatého krmiva denní spotřeba 20-70 l v závislosti na vnějších a fyziologických faktorech. Základním zdrojem energie pro koně jsou jadrná krmiva, zejména oves a dostatek kvalitního sena, nezbytný je dostatečný příjem vitamínů a minerálních látek v krmné dávce.
Výživa koní U rostoucích hříbat je nezbytný dostatečný příjem kostitvorných prvků Ca, P, Mg a vit. D. Patologické změny u hříbat vyvolává nedostatek jódu a selenu malá životaschopnost a patologické změny svaloviny. Dystrofické změny byly prokázány také při avitaminóze vit. E. Z dietetického hlediska je u koní potřeba: Pravidelnost krmení. Vyvarovat se intenzivního krmení po delším hladovění nebo před či po námaze. Vyvarovat se překrmování a nedostatečnému krmení koliky.
Výživa koní Základem výživy v letním období je zelené krmení pastva, v zimním období kvalitní seno, okopaniny a jádro oves. U hříbat v poporodním období je základem mléko klisny, od 90. dne stáří hříbě potřebuje doplňkové krmivo. Po odstavu je základem výživy pastva a seno s přídavkem koncentrátů (16% NL), u ročků 14% NL. Může se přikrmovat kukuřičným šrotem, dieteticky působí lněné semínko, v zimním období krmná mrkev a řepa.
Ustájení koní Technologie chovu má vliv na zdravotní stav zvířat, psychiku i výkonnost. Ustájení: ve stáji, ustájení v boxech a volné ustájení. Ustájení ve stáji Zastaralý způsob. Je to nejméně vhodný způsob, který se využívá již minimálně, u tažných koní. Neumožňuje koním dostatečný pohyb, vstávání a uléhání, zvýšené riziko poranění a zachycení končetiny do vazného zařízení nesplňuje etologické potřeby zvířat. Koně trpí fyzicky i psychicky. Často zdravotní problémy zadních končetin nedostatečně hygienické prostředí- hniloby kopyt. V každém stání je napáječka a žlab.
Ustájení v boxech: Velmi častý způsob ustájení sportovních, dostihových a koní využívaných v každodenním provozu. Koně jsou odděleně v samostatných boxech pozitivum zajištění bezpečnosti ve vztahu k jiným koním, ale izoluje zvíře od ostatních. Ke zvýšené míře stresu může dojít při ustájení dominantního jedince vedle submisivního. Tento typ ustájení nezohledňuje sociální chování koní, vzájemné ošetřování srsti, vytváření sociálních skupin, nezajišťuje dostatečnou míru pohybu. Koním by mělo být umožněno mít výhled na ostatní koně, pozorovat svoje okolí a mít tím větší pocit bezpečí.
Volné ustájení: Vnitřní většinou s výběhem a volné ustájení vnější s krytým přístřeškem. Většinou se tento typ používá v hřebčínech, velkých podnicích s chovem koní. U vnitřního ustájení se koně přivazují na krmení pro zajištění, že kůň dostane svoji dávku. Často jsou volně ustájené chovné kobyly s hříbaty, mladí odstavení koně až do momentu nástupu do výcviku. Volné ustájení splňuje při optimálním počtu zvířat, optimální věkové skupině, zdravotním stavu a kondici etologické potřeby zvířat, u mladých koní zajišťuje jejich socializaci ve skupině. Do stáda se zařazují optimálně jedinci stejného věku, kondice, podobnými nároky na prostředí a péči. Je potřeba se vyhnout společnému ustájení dominantních jedinců v málo početné skupině, je třeba skupinu sledovat při tvorbě hierarchie.
Volné ustájení: Při příchodu nového jedince do stáda dochází k tvorbě nové hierarchie, proto je potřeba sestavovat stabilní skupiny. Důležitou podmínkou je dostatek prostoru, aby submisivní zvířata mohla utéci před dominantním jedincem, možnost dostatečného přístupu ke krmení a vodě. Pro koně je určitě přirozenější ustájení volné než vnitřní. Má pozitivní vliv na obranyschopnost organismu, pozitivní vliv na pohybovou, dýchací a trávicí soustavu. Výměra pastviny je ideálně 1 ha na koně.
Stáje Měly by být vzdušné, suché, snadno dezinfikovatelné a větratelné. Koně jsou citliví na prašnost a vlhkost! Menší nároky mají na teplotu. V suchých, dobře větratelných stájích snášejí dobře nízkou teplotu, i narozená hříbata. Podestýlka by měla poskytnout měkké, suché a teplé lože nejvhodnější je žitná sláma. Podestýlka se musí denně vyměňovat, pokud se nejedná o hlubokou podestýlku, která se ponechává 2-3 měsíce.
Podlaha stájí Měla by být pevná, pružná, nepropustná, protiskluzová, teplá a dobře čistitelná, ve spádu 1,5-2%. Nejvhodnější jsou dřevěné z dubových a bukových špalků s vlákny kolmo k podložce impregnované pod tlakem kladené do parketářského tmelu. Betonové podlahy potřebují dostatek podestýlky. Moderní podlahoviny tvrzená rýhovaná pryž. Upřednostňuje se ustájení stlané.
Výběhy Budují se na propustném podloží nebo na zemině odvodněné drenážemi s pískovým povrchem. Výběh je hrazený buď jednou vodorovnou tyčí ve výši 1-1,1 m nebo 2 tyčemi ve výši 0,7 a 1,3 m. Tyče jsou připevněné zevnitř, aby nedošlo k poranění.
Mikroklima stájí Termoregulace u hříbat je vyvinuta hned po narození. Koně snášejí široké rozmezí teplot, odolnost vůči nízkým teplotám, mají vyvinuté potní žlázy snášejí tedy oproti skotu lépe i vysoké teploty. Umělé osvětlení v chovu 40 lx, pracovní pak 100 Lx, v porodně 160 lx. Při přirozeném osvětlení by okna měla být ve výši 1,8-2,0 m od podlahy, mimo dosah koní, aby je slunce neoslňovalo.
Mikroklimatické požadavky v životní zóně zvířat Teplota Kategorie koní Min. zimní optimální letní Stupně C Tažní koně 1 6-15 18-22 Sportovní koně 5 10-18 18-22 Klisny a hříbata 10 15-22 20-24 Max. koncentrace stájových plynů: CO2 0,30 % obj., NH3 0,0025 % obj., H2S 0,001 % obj.
Mikroklimatické požadavky v životní zóně zvířat Relativní vlhkost Kategorie koní opt. maximální % Tažní koně 50-75 85 Sportovní koně 50-75 85 Klisny a hříbata 50-70 80
Mikroklimatické požadavky v životní zóně zvířat Doporučená nejvyšší rychlost proudění vzduchu při teplotě Kategorie koní zimní opt. letní m/s maximální Tažní koně 0,15 1,0 Sportovní koně 0,15 1,0 Klisny a hříbata 0,15 1,0
Reprodukce koní Kůň patří mezi sezónně polyestrická zvířata, reprodukční období začíná na jaře březen, duben v důsledku délky světelného dne, teploty a výživy. Říjový cyklus se opakuje v pravidelných intervalech asi 21 dnů, říje trvá 3-7 dní. Detekce říje: Zevní příznaky a říjové chování blýskání, výtok hlenu z pochvy, zdvihání ocasu nahoru a do strany, časté močení, nervozita, pokles ochoty k práci Detekce říje po porodu říje se dostaví 5.-12. den Březost klisna trvá 335 (plus, mínus 14 dní), porodní hmotnost hříběte je asi 10% hmotnosti matky.
Porod klisny Probíhá poměrně rychle, v noci, bez komplikací a nutného zásahu člověka. Příznaky porodu: Uvolnění pánevních vazů, zvětšení mléčné žlázy, vylučování čirého sekretu ze struků, pocení, neklid, hrabání, časté lehání a vstávání. Ošetření hříběte po porodu: Vyčištění dýchacích otvorů, ošetření pupečního pahýlu, sledování odchodu plodových obalů a jejich kontrola celistvosti, sledování chování matky, zdravé hříbě se snaží hned postavit a napít se mleziva, dohlédnout na odchod střevní smolky hříběte, 4.-5. den se hříbě může pustit s matkou do výběhu na několik hodin
Růst hříběte Laktace klisny trvá 4-7 měsíců, v prvních 2 měsících klisna vyprodukuje 10-15 l mléka, mléčnost je individuální. Od 2 týdnů začíná hříbě napodobovat matku a okouší oves a seno, pokouší se pást. Navyká se na ohlávku a zvyká si na kontakt s člověkem. Od 3. měsíce rostlinná krmiva začínají převažovat nad mateřským mlékem a může se zařadit do stáda. Od 4.-5. měsíce již konzumuje hříbě převážně rostlinná krmiva. V 5.-6. měsíci se hříbata připravují k odstavu (postupný vhodnější nebo náhlý)
Faktory ovlivňující welfare u koní Výživa. Ustájení a management. Zdraví zvířat. Problémy v projevech chování. Trénink. Přeprava.
Stereotypie u koní U koní orální i pohybové stereotypie. Typy stereotypií: Žvýkání, hryzání dřeva, olizování předmětů a pysků, nasávání vzduchu, mrskání ocasem, kopání do dveří, házení hlavou, drbání se, kroužení, kývání hlavou, kopání do stání zadníma nohama U koní se stereotypiemi byl zjištěn nižší průměr srdečních ozev než u koní se známkami akutního či chronického stresu. Při projevu např. kopání do jeslí došlo k poklesu intenzity ozev. Jednou z teorií je, že zvířata se stereotypiemi vyrovnávají se stresem.
Trénink a jízda na koních Chování koní může být modifikováno učením, ale učení může být problémem pro chování koní. Bolestivé trestání koní vede k narušení vztahu jezdce a zvířete a má za výsledek strach, bolest.
Indikátory welfare koní (AWIN) Protokoly hodnotí pohodu koní ustájených jednotlivě i ve skupinách. Principy welfare Kritéria Indikátory Dobrá výživa Dobré ustájení Vhodná výživa Absence dlouhotrvající žízně Pohodlí během odpočinku Teplotní komfort Snadný pohyb BCS Přítomnost zdrojů vody Bucket test Podestýlka Rozměry kotce trénink
Principy welfare kritéria indikátory Dobré zdraví Vhodné chování Absence poranění Absence nemocí Absence bolesti a bolestivých zákroků Exprese sociálního chování Exprese jiného druhu chování Dobrý vztah člověk- zvíře Pozitivní emoční stav Alterace povrchu těla Oteklé klouby Laminitida Výhřez Kondice srsti Změny Konzistence exkrementů Abnormální dýchání Kašlání Grimasy škála Příznaky zanedbání péče o kopyta Léze ústních koutků Sociální interakce Stereotypie Test strachu Testování vztahu člověk-zvíře Kvalitativní hodnocení chování