KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Jabok 2007

9. ÚČAST CÍRKVÍ VE VZDĚLÁVÁNÍ A V SOCIÁLNÍ PRÁCI 2

Pastorace mládeže Pojmy: pastorace mládeže = práce církve s mládeží, se zaměřením více evangelizačním nebo více diakonickým (jako každá pastorace). PM je objekt zkoumání, věda (teorie o praxi) je spíše pastorální teologie mládeže (Lechner, Kaplánek). Historie oboru: Jako samostatný podobor pastorální teologie existuje až od 60. let 20. století, dříve se pastorace mládeže chápala jako součást pastorace dětí. Metoda stejná jako v celé pastorální teologii: zkoumání reality, kritická interpretace, stanovení kritérií, návrh změněné praxe. Související obory: katechetika, pedagogika, psychologie; z teologie dogmatika (eklesiologie), morálka. 3

Sociologie současné mládeže Pojem mládež: : sociologicky věková skupina od ukončení základní školy po přijetí životních závazků (práce, rodina); psychologicky adolescence a mladá dospělost; právně mladiství 15-18 18 let, mladí 16-26 let; pastorálně teologicky nejvíce sociologické hledisko = skupina mladých lidí, kteří ještě neučinili základní životní rozhodnutí (z teologického hlediska zde hraje důležitou roli pojem povolání = cíl PM). Fenomén prodloužení mládí: : vývoj od r. 1850, u nás od r. 1990 zvýšení průměrného věku prvního sňatku ze 24,5 na 31 let, resp. z 21,5 na 28, tendence ke 30 rokům u mužů i žen. Nové období naplněné vzděláváním, cestováním, hledáním práce, střídáním partnerů apod. Religiozita mládeže: : klesající za komunismu, v posledních letech stoupající, boom 1990 1994, pak šly všechny položky dolů; důsledek: setření ostré hranice mezi věřícími a nevěřícími. V současnosti: asi 60-80% mladých se považuje za nevěřící, z nich asi polovina věří na nemateriální jevy, především posmrtný život spíše v podobě reinkarnační než křesťanské. 20-40% se považuje za věřící, z toho většina katolíků, malé skupiny nekatolíků, východních náboženství (buddhismus, jóga) a nových směrů; asi 5% pravidelně navštěvuje bohoslužby; většina těch, kdo se považují za křesťany, má kritické výhrady vůči vlastní církevní organizaci i doktríně (kritičtí křesťané, ekumeničtí křesťané apod.). 4

Modely pastorace mládeže v ČR Většina církví má vlastní práci s mládeží Model PM Sekce pro mládež České biskupské konference Historie: spolča za komunismu, vznik 1990, Statut 1993, Pastorační plán 2002 Oficiální cíl: koordinace aktivit církve s mládeží, prodloužená ruka biskupů a biskupské konference, vytváření společenství v církvi, formace aktivních jedinců. Struktura: Sekretariát a jeho vedoucí, diecézní centra mládeže, diecézní centra života mládeže. Aktivity: organizace světových setkání mládeže s papežem, národních a diecézních setkání mládeže, v DCŽM společný život, formace animátorů pro farní společenství Cílová skupina: primárně věřící katolická mládež. Základní zaměření: především evangelizační a katechizační. Koncepce: spiritualita podle dokumentů papeže bohatý mladík, svatost, společenství, odvaha k pravdě i proti proudu. 5

Salesiánský model Je detailně vypracovaný, vytvářel se asi 30 let, vycházel z praxe salesiánských oratoří a škol, poprvé v historii byla tato praxe reflektována na akademické úrovni; později kodifikována v základních dokumentech SDB: 23. GK 1990 Výchova mládeže k víře, La PGS, 1998. Východisko: masová práce s mládeží většinou věřící v oratořích, školách, internátech, farnostech, ale víra postupně stále víc odtržená od života. Věřící mladí lidé žijí stejně a mají téměř stejné hodnoty jako jejich nevěřící vrstevníci. Cílová skupina: děti a mládež především ze sociálně slabšího prostředí, ohrožená, problémová. Cíl: pomoci mladým lidem ke kvalitnímu životu primárně diakonický; ukázat jim víru a duchovní hodnoty takovým způsobem, aby pro ně byly přijatelné a proměňovaly jejich život. Cesta: preventivní systém Dona Boska aplikovaný na současnou situaci. Rozšíření celosvětové, zvláště v románských a rozvojových zemích, výjimkou je západní a střední Evropa v rámci postmoderní kultury tento koncept funguje méně. Díla Oratoř středisko mládeže: základní struktura navazující na salesiánskou tradici, dnes nízkoprahová střediska s činností zájmovou skupinovou a zcela otevřenou. Často jsou záchytným bodem sociální sítě pro mládež (napojení na telefonní i osobní poradenství, krizovou intervenci, chráněné bydlení atd.) podle sociálních potřeb místa. Velké oratoře mají tisíce návštěvníků a nepřetržitý provoz. Školy: hlavně střední a učňovské, pak základní, dnes vyšší a vysoké. Podle místních zákonů zapojeny do sítě, akreditovány, někdy placeny státem. Tradičně hlavní důraz na učňovky a průmyslovky, později vyšší IUS. Charakteristika: odborná kvalita, výchovné prostředí, sociální pomoc jednotlivcům. Farnosti: většinou spojeny se školou nebo oratoří nebo obojím (velká díla v Itálii), široká nabídka zájmové, evangelizační a katechizační činnosti pro mládež, živá společenství, zpravidla živější a otevřenější církev než v širokém okolí. Sdělovací prostředky: v duchu DB, který realizoval apoštolát tisku, dnes se salesiáni snaží využívat všech prostředků s cílem oslovit mládež a skupiny, které s mládeží pracují. Velká nakladatelství specializovaná podle místních podmínek na náboženskou nebo psychologicko- pedagogickou literaturu (Portál), televizní stanice nebo nahrávací studia (u nás Telepace, TV Noe), rozhlasové stanice, Internet. Nová sociální díla: pro bezdomovce, emigranty, vězně, drogově závislé apod. Záleží na kreativitě salesiánů v konkrétním prostředí. 6

Činnost církví ve školství Křesťanské církve považují za svůj základní úkol v rámci služby slova (svědectví martyria) podílet se na výchově a vzdělávání dětí a mládeže. V současné době to činí několika způsoby: výchova a náboženské vzdělávání (pastorace a katecheze) dětí a mládeže ve farnostech a sborech (Sekce pro mládež ČBK, Sekce katechetická ČBK, Řád výchovy a vzdělávání ČCE) vyučování náboženství na základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, příp. na školách soukromých (Sekce katechetická ČBK) zřizování a provozování církevních škol a školských zařízení (Sekce církevního školství ČBK, Evangelická akademie, teologické fakulty veřejných univerzit) 7

Legislativa Zákon 3/2002, 7: Zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností (1) Registrovaná církev a náboženská společnost může za podmínek stanovených tímto zákonem k plnění svého poslání získat oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv: a) vyučovat náboženství na státních školách podle zvláštního právního předpisu (ŠZ) e) zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu (ŠZ) Zákon 561/2004, 15: Vyučování náboženství (1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle 2 vyučovat náboženství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách, a to i společně na základě jejich písemné dohody. (2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním. (3) Vyučovat náboženství může v pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu. Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství. Zákon 563/2004, 14: Učitel náboženství Učitel náboženství získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti teologických věd, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo v oblasti pedagogických nebo společenských věd a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboženství. 8

Ekumenická spolupráce Rámcová dohoda o spolupráci v oblasti církevního školství (2001) Českobratrská církev evangelická povšechný sbor a Česká biskupská konference Česká biskupská konference a Českobratrská církev evangelická se dohodly na spolupráci a vzájemné pomoci v oblasti církevního školství. V rámci této dohody se obě strany zavazují, že budou spolupracovat v otázkách projednávaných s vládou, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími státními orgány ve věcech církevních škol, jejich řízení, správy, financování, organizace výuky a dalších záležitostech, a to jak ve vztahu k aktuálním problémům a otázkám současné působnosti a činnosti církevních škol, tak i v rámci jednání o budoucí právní úpravě církevního školství. Zvláště budou dbát na to, aby jejich zástupci společně připravovali stanoviska ke všem důležitým otázkám církevního školství. Obě strany se zavazují, že při projednávání uvedených otázek nebudou jednat navenek jménem druhé smluvní strany. V rámci této spolupráce si budou smluvní strany poskytovat potřebné informace o církevních školách souhrnně i jednotlivě, a to zejména prostřednictvím školské sekce ČBK a jejího ředitele,, a prostřednictvím Evangelické akademie ČCE a jejího ředitele. V roce 2007 existuje v ČR celkem 131 církevních škol všech stupňů, z toho 98 je zřízeno řím. kat. církví, 16 ČCE, 17 jinými církvemi. Společným koordinačním orgánem je Sekce církevního školství ČBK, zastřešujícím orgánem Asociace ředitelů církevních škol ČR. 9

Účast církví v sociální práci Jedna z hlavních činností křesťanů v průběhu dějin. V době komunismu u nás znemožněna, po roce 1989 zakládají církve nové instituce: Charita Česká republika (církev katolická) Diakonie ČCE Adra (Církev adventistů sedmého dne) Armáda spásy YMCA 10

Charita Česká republika Největší nestátní poskytovatel sociálně zdravotních služeb v ČR. Právnická osoba dle CIC (kánon 312, 313). Je součástí (útvarem) římskokatolické církve registrované v České republice podle zák. č. 3/2002 Sb., od níž odvozuje svou právní subjektivitu. Členem Sdružení Česká katolická charita je šest diecézních (DCH) a dvě arcidiecézní (ACH) charity. Devátým subjektem jsou Česká katolická charita - Domovy duchovních a řeholnic. V čele každé ACH/DCH stojí ředitel a prezident, který se stará o duchovní formaci a pastoraci. V každé ACH/DCH je základní složkou farní, oblastní nebo městská charita (FCH, OCH nebo MCH). Dnes existuje více jak tři sta padesát FCH, OCH a MCH. Dohromady provozují a zřizují v ČR přes pět set projektů. Hlavní činností Charity je pomoc potřebným na území České republiky. Jde zejména o pomoc matkám s dětmi v tísni, lidem bez přístřeší, osobám se zdravotním a mentálním postižením, sociálně slabým rodinám, drogově závislým, opuštěným starým lidem, osobám, které se ocitly v osobní krizi, migrantům a uprchlíkům, vězňům a osobám vracejícím se z výkonu trestu. Charita provozuje poradny, stacionáře, přechodná ubytování, domovy na trvalý pobyt, hospice apod. a vede projekty na začlenění do společnosti a využití volného času. Důležitou součástí charitní práce je rovněž humanitární pomoc do zahraničí. Pracovníci Charity se rovněž účastní práce v odborných komisích na ministerstvech zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Podílí se rovněž na vzdělávání studentů, pracovníků Charity i ostatních neziskových organizací v oblasti sociální, zdravotní a humanitární pomoci. 11

Duchovní služba v armádě ČR Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí o podmínkách vzniku a působení duchovní služby v resortu ministerstva obrany Dohoda o spolupráci mezi Ministerstvem obrany, Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí o duchovní službě v rezortu MO Rozkaz ministra obrany České republiky č.19 z 3. června 1998: Zřízení duchovní služby v rezortu Ministerstva obrany Funkční náplň vojenského kaplana Je přímo podřízen veliteli útvaru, u kterého vykonává svou službu. Zodpovídá za naplňování a dodržování pokynů hlavního kaplana ve své podřízenosti. Je poradcem velitele v oblasti duchovní služby, etických a morálních hodnot, náboženských otázek. Podporuje velitele velitelství a velitele všech podřízených stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru života každého vojáka v činné službě a občanského zaměstnance. Zodpovídá za vytváření podmínek pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání pro pracovníky dané součásti ve všech situacích spojených s plněním jejich služebních a pracovních povinností. Poskytuje pomoc při řešení osobních krizí i těžkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném životě pracovníků velitelství a přímo podřízených součástí. Zajišťuje odborné vzdělávání v oblasti etiky a religionistiky formou přednášek, seminářů či besed. Vykonává nebo zabezpečuje duchovní službu pro příslušníky velitelství i přímo podřízených stupňů a jejich rodiny včetně bohoslužeb pro všechny církevní denominace sdružené v rámci České biskupské konference a v Ekumenické radě církví. Spolupracuje s duchovními církví a náboženských společností civilního sektoru, není-li činnost těchto duchovních v rozporu s posláním a působností rezortu Ministerstva obrany. Spolupracuje s duchovními jiných armád v rámci mezinárodních vojenských aktivit. Spolupracuje s vojenskými lékaři, psychology a dalšími pracovníky, kteří zabezpečují sociální politiku na úrovni velitelství. 12

Duchovní služba ve vězeňství Zákon č. 3/2002 Sb., v 7 odst. 1 písm. b) zmiňuje zvláštní právo církví a náboženských společností s patřičným stupněm registrace pověřovat osoby k výkonu duchovenské činnosti v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb. v platném znění stanoví v 20 možnosti působení církví a náboženských společností: "Církev se může podílet na naplňování účelu výkonu trestu poskytováním duchovní služby zejména a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených, b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům, c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů, d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků, e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců, f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění, g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu Vyhláška MS č. 345/1999 Sb v platném znění,, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody stanoví v 2 podmínky, které musí splňovat pověřená osoba, tj. duchovní působící ve věznici: 1. tato osoba musí být pověřena k této činnosti vedením své církve, 2. s jejím působením musí vyjádřit souhlas ředitel příslušné věznice. Dohoda o duchovní službě (nařízení generálního ředitele VS ČR č. 18/1999, ze dne 28. 6. 1999, ve znění doplňku ze dne 8. 1. 2001) mezi Vězeňskou službou České republiky, Ekumenickou radou církví České republiky a Českou biskupskou konferencí STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ VĚZEŇSKÁ DUCHOVENSKÁ PÉČE (schválené členskou schůzí VDP 29. 1. 2004 v Praze) - IV. Cíle činnosti: VDP sdružuje zejména ty, kteří jako pověřené osoby ve smyslu zákonných norem České republiky (dále jen"pověřené osoby"), konají křesťanskou službu vězňům, jejich rodinám, vězeňskému personálu, bývalým vězňům i obětem trestné činnosti. Svoji činnost zaměřuje především na: 1. spolupráci, výměnu zkušeností a pomoc při duchovenské, pastorační, příp. charitativní službě pověřených osob vězňům (obviněným i odsouzeným); 2. vytváření vhodných podmínek pro práci církví v zařízeních VS ČR; 3. vytváření vhodných podmínek ve svých církvích ke službě a pomoci vězňům i propuštěným; 4. snahu o praktickou spolupráci s vězeňským personálem na všech úrovních. 13