Návrh koncepce rozvoje Divadelní fakulty JAMU v letech 2008-2012 Současný stav školy Naše škola, v tom stavu, v jakém je k dnešnímu dni, je výsledkem dlouhodobé práce výrazných uměleckých, pedagogických a vědeckých osobností, spojených především s brněnským divadlem šedesátých let a tzv. studiových scén konce sedmdesátých a osmdesátých let. Tato divadla pracovala s vědomím kontinuity vývoje domácího i světového, navazovala např. na meziválečnou divadelní avantgardu, a směřovala vždy k silné osobnostní i kolektivní (generační) umělecké výpovědi, k týmovosti, kolektivní tvořivosti. Aktivně usilovala o napojení na soudobé progresivní myšlenkové proudy a svou tvorbou se pokoušela i vývoj anticipovat. S tím souvisela i propojenost s osobnostmi vědy, teorie a kritiky. Tento duch byl promítnut i do potřeby propojení divadelní tvorby s divadelní školou, která by vychovávala nové tvůrčí osobnosti, ale také zajišťovala teoretickou reflexi divadelní tvorby, její výzkum a poskytovala i prostor pro tvůrčí experimentaci. V šedesátých letech naše škola vychovala generaci Divadla Husa na provázku. Po politických represích počátku sedmdesátých let se stala jen jedním z oddělení Janáčkovy akademie múzických umění. Se změnou politických podmínek se konečně mohla začít znovu rozvíjet. Nyní je samostatnou fakultou s vlastní budovou, kolejemi, moderním divadelním Studiem, s každoročně konaným mezinárodním festivalem divadelních škol, jehož prestiž stále roste, ale především s bohatým spektrem studijních oborů, realizovaných v třístupňové struktuře studia, včetně doktorandského. Udržení kontinuity Naše škola je založena na vynikajících základech, kterých si musíme být vědomi. Byly vybudovány úsilím výrazných uměleckých, pedagogických a vědeckých osobností. Do budoucna je třeba napřít síly k udržení jejího kontinuálního rozvoje. Přechod od extenzivního k intenzivnímu rozvoji školy Za posledních osmnáct let naše škola vyrostla do dnešní podoby. Pokračováním jejího extenzivního rozvoje bude výstavba Hudebně dramatické laboratoře, kterou budeme provozovat spolu s Hudební fakultou. Otevřením tohoto dalšího divadelního prostoru by měl skončit extenzivní rozvoj fakulty. Ten byl umožněn uměleckou a vědeckou prestiží jejích pedagogů a dosahovanými výsledky. Aby si škola udržela i do budoucna své postavení, je třeba se nyní zaměřit na její intenzivní rozvoj.
Při přirozeně probíhající obměně pedagogického sboru postupně odcházejí a budou odcházet osobnosti, které dnešní podobu školy vybudovaly. Škola si vytkla za svůj úkol vychovávat profesionálně zdatné odborníky, kreativní umělce, ale i osobnosti, schopné svou práci teoreticky reflektovat a vědecky ji zkoumat. Rozpětí školy je tedy od praktické divadelní školy po školu univerzitního typu. Aby i nově přicházející generace pedagogů (a je třeba si přiznat, že po generaci studiových divadel nepřišla další generace podobně silného názoru i osobností) dokázala stejně úspěšně rozvíjet obě linii naší školy, je třeba se zaměřit na hledání cest k zabezpečení potřebné kvality pedagogického procesu a jeho schopnosti flexibilně reagovat na proměňující se podmínky. Otevření diskuse na téma intenzivního rozvoje školy Je třeba otevřít širokou diskusi, zabývající se příštím vývojem školy. Měla by trvat příští tři roky a jejím výsledkem by měla být jasná dlouhodobá koncepce dalšího vnitřního rozvoje školy ve vazbách na její mezinárodní kontakty, na spolupráci s dalšími tuzemskými vysokými školami a uměleckými organizacemi a řešící také otázku vnější prezentace školy. Naše škola jako moderní evropská umělecká vysoká škola univerzitního typu můj příspěvek do diskuse: Na úvod svého příspěvku do diskuse o příštím vývoji naší školy cítím potřebu říci, že ač zde v současné době vedu jeden z ateliérů činoherního herectví (od roku 2000) a přednáším především předmět Teorie a metody herecké tvorby, snažím se problematiku školy vidět komplexně a ne jen z pohledu svého oboru. Vystudoval kombinaci Estetika - divadelní, filmová a televizní věda na FF MU, pracoval v divadle jako dramaturg, zpracoval řadu dramatizací, v divadlech režíruji. Několik let jsem byl také odborným asistentem Ateliéru dramaturgie prof. Josefa Kovalčuka. Jsem také pedagogem Katedry dramatické výchovy DAMU a externě přednáším na Psychologickém ústavu FF MU. Věřím, že mi má dosavadní studijní, umělecká a pedagogická zkušenost umožňuje jistou šíři pohledu na danou problematiku. Přesto, nebo možná právě proto, musím považovat aktivity, související s herectvím, či chcete-li šířeji s performativností, za ustavující pro náš typ školy. Další aktivity se vždy k těmto nějak vztahují využívají je, vycházejí z nich, umožňují je, reflektují je apod. Posláním naší školy tedy je /nebo lépe, podle mne, by mělo být/ vytvářet podmínky pro široký výzkum autentického tvořivého lidského jednání v dramatické herní situaci, využití tohoto jednání při tvorbě intencionálních dramatických artefaktů, ale i využití v hraničních
paradivadelních a mezioborových aktivitách, pro teoretické reflektování této problematiky a průběžné promítání poznatků z těchto oblastí do výukových plánů a učebních metod naší školy, připravující odborníky pro oblast divadla a dalších, v širokém spektru souvisejících, oblastí. Výhodou oproti jiným vysokým školám, i jiným školám humanitního typu, je přímý kontakt s intenzivní komplexní tělovou zkušeností, která může být cílem studia sama o sobě, být výchozím bodem pro další studium, nahlížena z různých perspektiv, ale také být součástí verifikačních postupů. Vizí pro uskutečňování tohoto poslání je vize vysoké umělecké školy univerzitního typu se strukturovaným třístupňovým modelem výuky, bakalářským, magisterským a doktorandským, přičemž: Bakalářský stupeň je nejblíže divadelní škole. Zakládá předpoklady pro další úspěšné praktické a studijní uplatnění. Proto je třeba tomuto stupni věnovat zvláštní pozornost. Musí dojít k elementární kultivaci vztahu k dramatickému umění, tj. u většiny oborů k schopnosti identifikovat a iniciovat vznik autentického herního jednání. Poté k osvojení si technického fundamentu příslušného oboru, které studenta osvobozuje k plnému uplatnění vlastního tvořivého potenciálu v oblasti dramatického umění a s ním souvisejících disciplin. Poměr teorie a praxe je přikloněn více k oblasti praktických vědomostí a dovedností. Z hlediska pedagogické práce je možno se zaměřit na její zefektivňování cestou optimalizace výuky větší spoluprací ateliérů a větším uplatněním pedagogických principů a postupů (vzpomenu na tomto místě např. princip postupnosti, promítnutý jako základní princip hodnocení kvality naší školy před několika lety v holandském evaluačním dotazníku, který neumožňoval odpovídat na další zjišťující otázky v jejich postupné řadě při nemožnosti odpovědět kladně na jednu z nich kvalita hodnocení tedy zůstávala na poslední kladné odpovědi v postupné řadě otázek před otázkou zodpovězenou záporně, i kdyby bylo možno opět kladně odpovídat na otázky výše postavené; v oblasti herecké práce např.jsou k ničemu technické dovednosti, schází-li základní autenticita jednání v herní situaci). Na naší škole nevychází, podle mne, dostatečné množství metodických materiálů a skript. Každý ateliér by měl směřovat k tvorbě vlastních skript, které by sloužily orientaci studentů v celkové struktuře studia jejich oboru a prezentovaly by metodu práce ateliéru navenek. Sloužily by také jako vodítko pro řízení kvality práce v daném ateliéru. Je mi jasné, že tvorba skript není krátkodobý proces. V první fázi by tedy mělo dojít k vytvoření alespoň základních studijních opor či manuálů. Každý ateliér by takto měl formulovat své základní zaměření a pracovní metody a prezentovat je také na internetových
stránkách školy a to i v cizojazyčné verzi. Studenti, kteří se ucházejí o studium na naší škole musí mít možnost přesně vědět, co jim škola v každém ateliéru nabízí. Ateliéry mohou také iniciovat přeložení a vydání metodických materiálů zahraničních, souvisejících s jejich zaměřením a pomáhajících blíže specifikovat podstatu jejich práce a směřování. Skripta a další metodické materiály jsou základem rozvoje teoretického uvažování o studovaném oboru. Jsou tak podkladem pro další zkoumání a experimentaci, rozvíjení a zpřesňování ať už pedagogem samým nebo prací některých studentů doktorského studijního programu či jinými pedagogy školy. Vytvoření tohoto typu materiálů je předpokladem pro kvalitní teoretickou a vědeckou práci v magisterském a doktorském stupni studia. Magisterský stupeň rozvíjí stupeň bakalářský na úroveň univerzitního zkoumání a profesní specializace. Teorie a praxe se dostávají do rovnováhy. Studenti jsou vedeni k hlubší analýze, reflexi a sebereflexi, tvůrčí experimentaci. Pedagogické metody, zaměřené v bakalářském stupni často více na pedagoga a jeho vedení se na úrovni magisterského studia přechylují k metodám, zaměřeným více na studenta, jeho vlastní volby, jeho zkoumání, projekty. Dostatečnou flexibilitu nabízených navazujících magisterských studijních programů a šířku jejich nabídky pro různě vyprofilované absolventy stupně bakalářského by mohl zajistit tzv. modulový systém oborů. Ten by snad mohl umožnit např. i neperiodické otvírání některých specializací a angažování na ně na omezenou dobu vynikajících odborníků z praxe či ze zahraničí, umožnit výběr oboru studentům podle typu jejich talentu či zájmu, studentům se sklonem k teoretičtějšímu vnímání studované problematiky výběrem patřičného oboru či studijní kombinace dobrou přípravu pro případné další doktorské studium apod. Také pedagogové školy by mohli v tomto systému vypadnout z jistého stereotypu a otevřít studijní specializaci, která by i jim umožnila nový úhel pohledu, experiment, hledání Tento modulový systém by také mohl umožnit jak pružnější reagování na požadavky praxe, tak na aktuální skladbu studentů a pedagogů, mohl by také prohlubovat kvalitu teoretických studií na naší škole. Mohlo by tedy jít o určité přestrukturování stávajícího modelu magisterského studia, v němž by se však současné obory uplatnily, ale dostaly by šanci se i v jistém smyslu zpřesnit, proměnit, transformovat, doplnit. Možnosti jednotlivých oborů pro tento modulový systém je však třeba prověřit.
Prostorem pro prezentaci výsledků dílčích tvůrčích projektů by měla být i nově otevřená Hudebně dramatická laboratoř (model využívání dalšího scénického prostoru naší fakultou se zkouší v Kabinetu múz). Je mi jasné, že tento modulový systém není jednoduché v současných podmínkách realizovat. Některé věci neumožňuje snad ani legislativa, některé by hrozily nutností dalšího extenzivního rozvoje školy, což by bylo nežádoucí. Myslím si, že je však třeba hledat cesty, které by umožnily realizovat v magisterském stupni studia jistou prostupnost oborů a podpořily celkově jeho univerzitní charakter. Doktorský stupeň je završením univerzitního typu studia. Teoretická studia a umělecko vědecká zkoumání dominují. Prostorem pro doktorandské tvůrčí a výzkumné projekty by měla být také Hudebně dramatická laboratoř. Z hlediska tohoto stupně studia je třeba rozvinout aktivitu, která by pomohla rozšířit chápání doktorských studií na uměleckých školách aby práce, vzniklé na naší škole někdy jen nedublovaly práce z uměleckovědných kateder univerzit, ale plně uplatnily fakt, který je obsažen v akreditačních a dalších materiálech naší školy a který hovoří o výzkumu a vývoji uměním a říká, že umění a věda jsou rovnoprávnými prostředky lidského poznávání světa. Aktivita by měla proběhnout v rámci mezinárodního doktorandského semináře, který naše škola už pravidelně pořádá a měla by být součástí práce proděkana pro vědu a výzkum. Doktorské práce by také měly sloužit k reflexi pedagogického procesu na naší škole a měly by pomáhat ho zkvalitňovat. Významným pomocníkem při inovacích struktury studia v naší škole by měla být také proděkanka pro studijní záležitosti. Personální problematika Výše jsem už hovořil o zajišťování plynulé generační výměny pedagogů, která přirozeně probíhá. Umělecké osobnosti, vzešlé z atmosféry silných sociokulturních historických období, osobnosti které v sobě našly i pedagogický talent, musí dnes nahrazovat pedagogové s o to větší pedagogicko metodickou erudicí. Musíme intenzivně takovéto mladé osobnosti vytipovávat, motivovat je a úkolovat tak, aby přirozeně směřovaly k pedagogické kariéře (doktorské studium, habilitace ). Tato otázka musí být řešena průběžně. V oblasti technicko hospodářských pracovníků fakulty je třeba směřovat k tomu, aby pedagogickým pracovníkům nenarůstala administrativní činnost a neubírala jim energii pro jejich vlastní práci. Je to otázka hledání prostředků pro přijetí sekretářek, alespoň na částečný
pracovní úvazek, pro ateliéry stejného zaměření. Tuto otázku je třeba řešit rychle, nejpozději do dvou let. Stejně tak je třeba řešit dostatečné personální zabezpečení zpracovávání a řízení oblasti grantových projektů, které se stávají stále více součástí strategického rozvoje školy. Tato oblast se nově stane náplní práce proděkanky pro rozvoj fakulty. Agendou, která také narůstá s rozšiřováním internacionalizace naší školy (festival, zahraniční stáže, studium zahraničních studentů u nás), se bude zabývat proděkanka pro zahraniční vztahy. Kolegium děkana Protože jsem se už zmínil o uvažovaných proděkanech, je třeba se zmínit o kolegiu děkana. Jde o orgán, který je průnikem pedagogické a výkonné složky fakulty a jeho práce, jakožto práce nejbližšího okruhu děkanových spolupracovníků, musí být koncepční, dělná, vždy zaměřená na řešení konkrétních úkolů v jasně stanoveném termínovém horizontu. Skladbou proděkanů musí děkan vybalancovávat své vlastní síly a slabiny. Dvě proděkanská místa budou obsazena členy dosavadního vedení fakulty (proděkan pro vědu a výzkum a proděkanka pro studijní záležitosti), což by mělo zajistit základní kontinuitu rozvoje školy a stabilitu jeho vedení, dvě místa budou obsazeny novými, mladými proděkany (proděkanka pro zahraniční vztahy a proděkanka pro rozvoj fakulty). Jejich příchod by měl podpořit nový pohled na řešení některých problémů a posílit manažerské kvality vedení fakulty. Počítače, internetová síť a internetové stránky fakulty i jednotlivých ateliérů Počítačové stanice se staly důležitým pracovním nástrojem a internet významným médiem, vytvářejícím i v mezinárodním kontextu důležitou součást obrazu o naší škole. V této oblasti je důležité postupovat racionálně a netříštit zbytečně síly naší fakulty. Proto by běžné pracovní počítačové stanice měly být ve správě příslušného oddělení rektorátu. Oddělení na naší fakultě by pak spravovalo specializované počítače, související se specifickými úkoly, danými zaměřením naší fakulty. Přechod k tomuto stavu by měl být připraven do jednoho roku. Škola by v tomto horizontu měla být dovybavena i wifi internetovým připojením. O významu internetových stránek školy a ateliérů jsem psal již výše a měly by být tvořeny a aktualizovány v souvislosti se zpřesňováním profilů jednotlivých ateliérů.
Program spolupráce Naše fakulta musí hledat nové cesty racionalizace vyučovacího procesu i možné náplňové kooperace s dalšími školami a institucemi. Samozřejmě s Hudební fakultou JAMU, s Katedrami divadelní a filmové vědy, Katedrou estetiky, Psychologickým ústavem FF MU, ale i příslušných kateder jiných vysokých škol a univerzit. Může jít, mimo jiné, i o nabídky spolupráce na mezioborových diplomových a disertačních pracích a o spolupráci v rámci výuky zahraničních studentů. Do jednání vstoupit okamžitě. Dále rozvíjet program stáží studentů v profesionálních uměleckých souborech a vědeckých institucích. Obraz fakulty na veřejnosti a pocit sounáležitosti pedagogů a studentů s fakultou Fakulta vytváří svůj obraz jak směrem do vnějšího prostředí, tedy k odborné i laické veřejnosti, k vedení města, kraje, k ministerstvu, ke stávajícím i potenciálním sponzorům, ke svým potenciálním studentům, tak do prostředí vnitřního, směrem ke svým zaměstnancům, pedagogům, studentům. Obraz fakulty v obou těchto směrech je třeba, a je také možné, zkvalitňovat. Fakulta by se měla snažit aktivněji vyslovovat k aktuálním kulturně společenským a odborným problémům, otevřeně zaujímat konkrétnější stanoviska. Pedagogové školy by měli ve svých odborných aktivitách mimo školu vystupovat nejen za svou osobu, ale otevřeně také jako pedagogové DiFa JAMU. A znovu důraz na funkci a význam internetových stránek fakulty a jednotlivých ateliérů Obraz fakulty by měl být podpořen také jednotným grafickým systémem, který by sjednotil a zvýraznil vizuální stránku prezentace fakulty, včetně tištěných dokumentů. K prezentaci fakulty a výsledků její práce by měly být využity veškeré plochy, které má k dispozici. Chodec nepozná, že prochází kolem divadelní fakulty, nepozná, že koleje jsou kolejemi umělecké školy. Škola dostatečně nevyužívá exponované plochy v centru města, které sama vlastní, k propagaci školy a inscenací Studia Marta. Směrem k vnitřnímu prostředí by měla škola soustavněji mapovat a prezentovat svou historii - osobnosti, které na ní učily, významné absolventy a jejich úspěchy atd. Dnešní studenti už třeba nevědí, jak vypadala tvář Petera Scherhaufera
Spolupráce děkana s orgány školy Děkan je volen Akademickým senátem fakulty, který je také voleným orgánem školy. Děkan se zodpovídá senátu a může jím být také odvolán. Senát má tedy také svou míru odpovědnosti za práci děkana, kterého zvolil. Děkan bude tedy spolupracovat nejen se svým Kolegiem, Uměleckou radou, ale i s Akademickým senátem DiFa JAMU. Tento návrh koncepce rozvoje naší školy v příštích letech je především návrhem na započetí široké diskuse o trendech, tématech a problémech jejího příštího intenzivního rozvoje. Je příspěvkem do diskuse, který si neklade nárok na nějakou definitivnost i když samozřejmě formuluje současný názor pisatele, za nímž si pisatel také stojí. Formulování vize příštího rozvoje složitého organismu, jímž naše škola je, musí však být strukturovaným procesem, se svými dílčími etapami, úkoly, časovým rozvrhem. Akademický senát DiFa musí být aktivním pomocníkem při moderování této diskuse, zpracovávání jejích výsledů, definování trendů a úkolů a jejich naplňování v daném časovém horizontu. Místo Akademického senátu, jakožto akademickou obcí voleného orgánu a tedy jejího přímého zástupce, je v tomto procesu nezastupitelné. Úkolem děkana pak musí být také spolupráce s orgány celoškolskými a sladění rozvoje Divadelní fakulty s rozvojem celé Janáčkovy akademie múzických umění. Spolupráce s vedením pražské DAMU Při formulování cílů příštího rozvoje naší školy a jejich naplňování bude v mnoha ohledech potřebná úzká spolupráce s vedením dalších vysokých škol podobného zaměření, na prvním místě pražské DAMU. Na závěr Tak, jako se říká o kvalitě hercovy práce, že herec je vždy tak dobrý, jak dobrá byla právě jeho poslední práce, stejně tak nemůže ani škola žít jen ze své podstaty, ale musí svou kvalitu obhajovat a znovuvytvářet v průběhu každého nového vyučovacího dne. Tak i myšlenky a hodnoty, na nich naše škola stojí, musí hledat každého dne nové konkrétní cesty svého znovuuskutečňování. Pokusil jsem se zde naznačit jeden možný návrh takovéto cesty naší fakulty v příštích letech. V Brně, 20.4.2008 Mgr.Aleš Bergman, Ph.D.