Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství ZHODNOCENÍ VÝVOJE ŠKODLIVÉHO PŮSOBENÍ SAVČÍCH RYBOŽRAVÝCH PREDÁTORŮ V ČESKÉM RYBÁŘSTVÍ Bakalářská práce Brno 2008 Vedoucí práce: prof. Ing. Petr Spurný, CSc. Vypracoval: Jan Grmela 1

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma ZHODNOCENÍ VÝVOJE ŠKODLIVÉHO PŮSOBENÍ SAVČÍCH RYBOŽRAVÝCH PREDÁTORŮ V ČESKÉM RYBÁŘSTVÍ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne Podpis diplomanta. 2

Poděkování: Bakalářská práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Děkuji vedoucímu bakalářské práce prof. Ing. Petru Spurnému, CSc. za odborné vedení, poskytování rad a připomínek pro vypracování bakalářské práce. 3

Abstrakt: Tato bakalářská práce se primárně zaměřuje na škodlivý vliv vydry říční (Lutra lutra) na rybnících a tekoucích vodách České republiky a doplňkově se věnuje problematice škodlivého vlivu norka amerického (Mustela vision) na tekoucích vodách. Obsahuje informace o vývoji počtu predátorů a škodách jimi působených za posledních 10 let. V práci jsou také zahrnuty údaje o stavbě těla, rozšíření, způsobu života, rozmnožování a potravním chování obou druhů. Při zpracovávání této literární rešerše jsem vycházel z dostupných literárních a elektronických zdrojů převážně od českých autorů, protože se práce týká populací vyder a norků žijících na území České republiky. Při zpracování literárních podkladů byly zjištěny rozdílné počty vyder v závislosti na zdroji informací. Například v roce 2001 udávala zpráva Ministerstva životního prostředí přibližně 800 vyder, naproti tomu studie Českého rybářského svazu uvádí ve stejném roce 1205 jedinců vydry říční. U norka se údaje shodují. Nezávisle na zdroji lze však říci, že počty jedinců obou druhů vzrůstají. Údaje o výši škod závisejí na chovatelích ryb. Získávání náhrad není jednoduché a kompenzace je nedostatečná, pokrývají zhruba 20% skutečných škod a vztahují se pouze na vydru. Ekologický i ekonomický dopad je zřejmý u obou druhů. Způsobují škody na komorových i produkčních rybnících a loví některé ohrožené i silně ohrožené druhy živočichů ve volné přírodě, jako je rak kamenáč, čolek velký, střevle potoční a zároveň výrazně ohrožují početnost populací hospodářsky významných rybích druhů (na pstruhových revírech zejména pstruha obecného a lipana podhorního). Klíčová slova: vydra, norek, potravní chování, rybníky, rybářský revír, působení škod 4

Abstract: This bachelor thesis mainly focuses on the bad influence of a river otter (Lutra lutra) at fishponds and rivers of the Czech fishery. Secondary aim is concerning the bad influence of American mink (Mustela vision) at rivers. It contains information about number of predators and damages caused by them during the last 10 years. The thesis also includes implicated data about otter s and mink s anatomy, distribution, life, reproduction and foraging behaviour. There were used many literature sources for literary research and the major part were literature and electronical sources from the Czech authors. There were found out differences in number of otters compared to the used sources. For example in the year 2001 the report for Ministy of Environment of the Czech Republic reported 800 otters while the study for Czech Fishing Union reported 1205 otters in the same year. The provided data about mink, matches. However, there can be concluded that population of both species has increased. The data about damages on fish depend on fish farmers. It is complicated to obtain sufficient reparations and compensation for damages caused by otter covers about 20% of real damages and refer to otter only. Economical and ecological impact is obvious concerning both species. They make damage on wintering ponds and fishponds and also hunt endangered species in open air, such as Stone crayfish (Astacus torrentium), Great crested newt (Triturus cristatus), Minnow (Phoxinus phoxinus). They also represent danger to the level of populations of economically important fish species - in troutbeck especially Brown trout (Salmo trutta) and Grayling (Thymalus thymalus). Key words: otter, mink, foraging behaviour, fish ponds, fishing range, causing damage 5

Obsah: 1 Úvod... 7 2 Cíl práce... 8 3 Literární přehled... 9 3.1 Vydra říční...9 3.1.1 Charakteristika...9 3.1.2 Rozšíření...10 3.1.3 Způsob života...12 3.1.4 Potravní chování...13 3.1.5 Vliv člověka na složení vydří potravy...15 3.2 Norek...18 3.2.1 Bionomie...18 3.2.2 Norek evropský (Mustela lutreola)...18 3.2.3 Norek americký, neboli mink (Mustela vision)...18 3.2.3.1 Charakteristika...19 3.2.3.2 Rozšíření...19 3.2.3.3 Potrava...20 3.3 Odhad způsobených škod (studie ČRS 2001)...20 3.3.1 Výpočet škody způsobené vydrou...21 3.3.2 Výpočet škody způsobené norkem americkým...21 3.4 Náhrada škody...23 3.5 Řešení situace...24 4 Materiál a metodika zpracování... 27 5 Diskuse... 28 6 závěr... 30 7 Seznam použité literatury:... 31 6

1 ÚVOD Člověk mění a využívá přírodu již od počátku své existence na Zemi. Kvůli podnebí měl potřebu se šatit. Viděl v přírodě zvířata s kvalitním kožichem a také toužil po kvalitní ochraně před chladem. Začal proto vydru lovit. S rozvojem rybníkářství začala další role vydry. Stala se nezvaným a nenáviděným škůdcem v chovech. Rybáři zuřivě pronásledovali každého jedince s heslem mrtvá vydra - dobrá vydra. Hon na vydry trval celé věky, až vyvrcholil koncem 19. a začátkem 20. století. V té době již byla vyhubena v jižní a západní Evropě. Přežití celého druhu bylo odkázáno pouze na malé populace ostrůvkovitě rozeseté po Evropě. Tyto malé populace dodnes zajišťují dosavadní existenci tohoto člověkem pronásledovaného druhu. Ve druhé polovině 20. století si začal člověk uvědomovat důležitost zachování rozmanitosti živočišných druhů a přírody vůbec. Uvědomil si, že početnost populace vydry rapidně klesla. Podnikl proto kroky na její záchranu. Vydal právní předpisy, které měly zastavit mizení populací Zpopularizoval vydru, aby si ji lidé oblíbili a začali chránit, mnohdy však příliš jednostranně. Dnes má lidstvo na vydru rozpolcený pohled. Jedna skupina lidí má na tohoto živočicha střízlivý pohled. Vydru vnímá jako škůdce a snaží se bránit svůj majetek všemi možnými prostředky, ať už legálními nebo nelegálními. Druhá skupina lidí vydru obdivuje a má ji za symbol čisté a nespoutané přírody, která je v dnešní Evropě velmi vzácná, tak jako samotná vydra. Vydra je okouzlila svou chytrostí, elegancí a jedinečností. Všechny tyto charakterové vlastnosti ještě více zvýraznily různé kampaně a televizní pořady pro děti či dospělé. Milovníci vyder si neuvědomují, že je třeba chránit nejenom zvířata z huňatým kožíškem, ale že také existují jiné významné druhy, které je třeba zachovat. Proto je nutné na problematiku nahlížet nezaujatě, aby byla opatření patřičně účinná a zároveň docházelo jen k minimálním ekonomickým a ekologickým ztrátám a aby bylo možno účinně ochránit soukromé vlastnictví. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zpracovat literární rešerši. Dle informací z dostupných literárních zdrojů zhodnotit škodlivý vliv savčích rybožravých predátorů v českém rybářství, prioritně se zaměřit na vydru říční (Lutra lutra) a její působení na rybnících a tekoucích vodách, doplňkově se zaměřit působení škod norkem americkým (Mustela vision) na tekoucích vodách. Vyhodnotit ekologický i ekonomický dopad a zachytit vývojový trend za posledních 10 let. 8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vydra říční Vydra říční (Lutra lutra), (dále jen vydra), patří do největší skupiny šelem, čeledi kunovitých (Mustelidae), čítající 65 druhů. Kunovité šelmy se na rozdíl od ostatních čeledí šelem specializovaly na lov kořisti v norách. Tomu odpovídá i tvar těla, které postupně zeštíhlelo a dostalo protáhlý tvar, končetiny se výrazně zkrátily. Asi před 28 miliony let se odštěpila menší podčeleď vyder (Lutrinae), která v současnosti čítá 13 druhů žijících po celém světě. Na rozdíl od ostatních kunovitých šelem se podčeleď vydry specializovala na život a lov kořisti ve vodě (Veselovský 1998). 3.1.1 Charakteristika Dle Gaislera (2002) dorůstá hmotnosti 3-7 kilogramů. Reichholf (1996) uvádí, že dospělý samec může dosáhnout hmotnosti až 20 kg. Dále Gaisler (2002) popisuje, že délka těla se pohybuje v rozmezí od 57 do 80 cm, délka ocasu bývá 27-55 cm, délka zadní končetiny 10,5 13,5 cm, ušní boltec je 2-3 cm dlouhý, lebka dlouhá 10,5 až 12,5 cm. Vydra je vybavena výbornými smysly. Dobře vyvinutý zrak usnadňuje lov v čisté vodě. Protože vydra patří mezi noční zvířata, vidí výborně v noci. To jí umožňuje zvláštní vrstva v oku (Tapetum lucidum) tvořená z lesklých zrníček guaninu. Paprsky světla procházející do oka se od této vrstvy odrazí a znovu podráždí zrakové buňky v sítnici. Na hlavě jsou dále rozmístěny hmatové vousy, přičemž jsou nejvíce soustředěny po stranách tlamy. K lovu slouží hlavně v noci nebo v neprůhledné, kalné vodě. Při lovu se naježí a vytváří pomyslný trychtýř (Veselovský, 1998). Čech (2006 a) popisuje pokus skotských zoologů, při kterém pozorovali lovecké schopnosti v zajetí chovaných vyder, kterým ustřihli hmatové vousy. V průzračné vodě nebyl pozorován žádný rozdíl mezi zvířaty s vousy nebo bez nich. Ale v kalné vodě se projevil značný rozdíl. Jedinci bez vousů potřebovali k ulovení kořisti v neprůhledné vodě dvacetkrát delší dobu než ve vodě čisté a byli tak čtyřikrát pomalejší než jedinci s vousy. Hmatové buňky mají vydry i na obnažených chodidlových polštářcích, které také pomáhají k lokalizaci kořisti za snížené viditelnosti. Následujícím smyslem pomáhající objevit kořist je sluch. Díky němu je vydra schopná rozlišit podezřelý zvuk, způsobený potenciální kořistí nebo nepřítelem i v hluku prudce tekoucí vody. Čich 9

slouží hlavně k dorozumívání se mezi jednotlivými jedinci pomocí výměšků pachových žláz. Je srovnatelný s čichem psů. Smyslové orgány na ploché vydří hlavě jsou umístěny v jedné rovině, takže stačí, když zvíře vystrčí nepatrně hlavu z vody a ihned získá informaci o dění nad hladinou (Čech 2006 a). Ušní boltce jsou z větší části skryty v srsti. Nozdry a ušní otvory vydra automaticky uzavírá při ponoření pod hladinu pomocí kožních řas. Okamžitě po vynoření na hladinu se opět instinktivně otevřou. Tělo dále pokračuje silným svalnatým krkem plynule přecházejícím ve svalnaté protáhlé válcovité tělo, silný ocas používá při plavání jako stabilizátor polohy těla. Na každé ze čtyř velmi silných končetin je pět prstů, a ty jsou spojeny plovacími blánami. Tímto poznatkem o končetinách vydry se řídíme hlavně při jejím stopování, kdy jsou v měkkém povrchu ať už v blátě, sněhu nebo v rozbředlém ledu jasně patrné blány mezi prsty (Veselovský, 1998). Srst vydry je velmi krátká, lesklá, na hřbetě kávově hnědá a na břiše je světlá až bílá (Veselovský, 1998). Veselovský (1998) dále popisuje, že na 1 cm 2 kůže může růst více než 50 000 chlupů. To znamená, že celé tělo vydry kryje 80 100 miliard chlupů. Srst těsně přiléhá k tělu a její hustota je rovnoměrná. Nejspodnější část srsti tvoří velmi kompaktní podsada, ta připomíná měkkou plst a má velký význam při udržování tělesné teploty. Svrchní část je tvořena elastickými osiníky a kolem 2,5 cm dlouhými pesíky. Při vynoření vytvoří osiníky a pesíky drobné kuželovité útvary, které usnadňují odtékání vody, a tím se zrychlí vysušení srsti. Kvalitní srst je jediným tepelným izolátorem, který má vydra k dispozici. Netvoří silné tukové vrstvy, protože by tím ztratila svoji mrštnost na souši a bylo by pro ni náročné ulovit kořist. 3.1.2 Rozšíření Areál vydry říční zahrnuje celou Evropu, prochází přes Asii až k Japonsku a Sundským ostrovům, kde severní hranici tvoří severní polární kruh, na jih zasahuje do jihovýchodní Asie (viz. příloha obr.1). V těchto oblastech osídluje vydra veškeré sladké vody, potoky, řeky, průplavy, jezera i rybníky, v Evropě zejména na západě a ve Skandinávii obývají vydry mořské zátoky s brakickou vodou (Reichholf, 1996). Gaisler (2002) rozdělil vydry žijící na území České republiky na tři částečně oddělené populace. Největší z nich je jihočeská, zasahuje přes Českomoravskou vrchovinu na jižní Moravu a do východních Čech, druhá populace se zdržuje na severozápadě Čech a je součástí východoněmeckého areálu, třetí populace zasahuje z jižního Polska a ze západního Slovenska na severní a východní Moravu. 10

Podle studie ČRS z roku 2001 na území České republiky vyskytovalo 1250 jedinců vydry říční. Oblast výskytu Počet průměrně se vyskytujících se jedinců Jihomoravský region 85 Jihočeský region 850 Středočeský region 104 Západočeský region 65 Severočeský region 44 Východočeský region 40 Severomoravský region 62 Celkem 1250 (Tým specialistů rady ČRS, 2001) Obr.1 Mapa výskytu vydry říční na území ČR (Anonym 1, únor 2008) 11

3.1.3 Způsob života Reicholf (1996) popisuje vydry jako zvířata žijící samotářsky (především samci) nebo v rodinných skupinách. Čech (2006 a) uvádí, že jsou to přísně teritoriální zvířata, urputně bránící svůj lovecký revír jak před konkurencí jiných druhů, tak i před jedinci svého vlastního druhu. Osídlení loveckého teritoria je pro vydru existenční záležitost. Pokud zvíře nedokáže nalézt a včas obsadit vhodné potravní teritorium, hyne časem na následky vyčerpání nebo sociálního teroru. Osídlené teritorium je velmi dobře označeno specifickými pachovými značkami. Jsou tvořeny výměšky pachových žláz umístěných v blízkosti konečníku a bývají smíchány s trusem. Tyto značky bývají často umisťovány na dobře viditelná, vyvýšená místa, jako jsou kameny, písčité náplavy, kmeny či trsy mechu nebo rostlin. Na každém kilometru řeky nebo potoka bývá obvykle 30-40 značek, můžeme jich však nalézt až 80. Vydra své teritorium denně obchází a kontroluje značky popřípadě je obnovuje. Trus vyder obsahuje nestrávené zbytky kořisti. Nejčastěji jsou to kosti, šupiny, obratle, srst, peří. Díky tomu lze určovat složení potravy a velikost ulovených jedinců. Veselovský (1998) uvádí, že revíry samců bývají větší než revíry samic. Samec využívá 34 až 40 km toku řeky. Samice 18 až 20 km. Plocha loveckého revíru vydry se pohybuje v rozmezí od 14 do 57 km 2 a závisí hlavně na jeho úživnosti. Dospělí jedinci se navzájem vyhledávají pouze v době říje. Ta probíhá od května do října. Říjný stav je u samic provokován přítomností samce, a dostavuje se v intervalu 40-45 dní. Říjný stav zjistí samec z pachových stop ve značkách nebo ho samice sama vyhledává. Kopulaci předcházejí bouřlivé námluvy, které jsou nutné k vyprovokování ovulace. Nejdříve probíhají na souši. Začínají vzájemným napadáním, poté se jedinci opačného pohlaví začínají sbližovat. Synchronně se válejí kolem podélné osy těla po břehu. Ve vodě vydry společně plavou, dovádějí a vyskakují nad hladinu. Pokud jeden z páru vychází na břeh druhý ho stáhne zpět do vody. Námluvy i samotná kopulace je doprovázena hlasitými zvukovými projevy. Konečnou fází námluv je vlastní pohlavní styk. Ten probíhá nejčastěji ve vodě. Samec drží samici předními končetinami za trup a zuby ji pevně drží za kůži na týle. Během kopulace, trvající 20-80 minut, dochází k opakované ejakulaci. Samec se páří s několika samicemi a stejně tak samice se může pářit s několika samci, přičemž ten poslední bývá otcem mláďat. Vydří samice je březí 58-62 dní. U vyder se objevuje tzv. prodloužená březost, ta může trvat až 9 měsíců. Samice si vybírá k porodu nejklidnější noru ve svém teritoriu. Na jejím konci vyhrabe komůrku, kterou pak vystýlá trávou. Počet mláďat ve vrhu bývá 1 4 ks. Mláďata se 12

rodí slepá a malá, po porodu váží 80-100g, dosahují tak jen 1,5 % hmotnosti dospělého jedince. Samice kojí 6 měsíců. Úplně samostatná jsou po 13. měsíci věku. Pohlavní dospělosti dosáhnou ve 2. až 3. roce života. Vydry v zajetí se mohou dožít 15 až 22 let. Studie z mnoha zemí ukazují, že v přírodě se dožije jednoho roku 58% narozených vyder, 33% se dožije dvou let a dospělosti dosáhne 15% narozených vyder. Průměrný věk samic je 3,22 roku (Veselovský, 1998). 3.1.4 Potravní chování Veselovský (1998) uvádí, že denní spotřeba potravy činní u vydry říční 12% hmotnosti jejího těla. Pro zachování dobré kondice a dobrého zdraví by měl být denní úlovek vydry od 0,4 do 0,9 kg masa. Při zimním poklesu denních i nočních teplot, musí vydra vynaložit mnohem více energie na udržení tělesné teploty než v teplých obdobích roku. Tuto ztrátu musí vynahradit větším příjmem potravy. V zimním období se proto může spotřeba masa pohybovat i nad hranicí jednoho kilogramu. Významně se spotřeba potravy zvyšuje zejména u kojících matek. Veselovský (1998) také píše, že maso teplokrevných živočichů je energeticky vydatnější a k nasycení stačí jeho menší množství, než masa studenokrevných živočichů. V potravě vydry se vyskytuje zejména vodní hmyz, měkkýši, raci, říční krabi, ryby, žáby, plazi, ptáci a drobní savci (viz. příloha graf 1, 2 a 3). Patří mezi potravní oportunisty. Příkladem mohou být vydry na Shetlandských ostrovech, které žijí na mořském pobřeží a využívají bohatost tamního moře, loví kraby, různé ryby a dokonce i malé žraloky. Zajímavostí této oblasti výskytu vyder je ta skutečnost, že někteří jedinci se zde specializovali na lov králíků přímo v norách. Zcela se liší spektrum potravy vyder žijících ve Skotsku, které se naučily lovit převážně lososovité ryby v proudných řekách a jezerech, v jejich trusu se vyskytuje také mnohem více zbytků těl savců (Veselovský, 1998). Na potocích a menších řekách mohou převládat v potravě vyder raci, ale i žáby. Potravní nika vnitrozemských vyder je mnohem širší než u populace žijící na pobřeží moře. V hojné míře se v potravě vyder, obývajících jezera, rybníky, potoky a řeky objevují ptáci, savci, plazi a velcí korýši. Podíl obojživelníků a především raků v potravě stoupá (dosahuje v průměru 26% potravy) na řekách a potocích, kde je zachován přirozený charakter životního prostředí. Právě raci hrají významnou roli ve formování spektra vydří potravy. V důsledku račího moru, rozšiřujícího se po roce 1870, 13

kriticky klesl početní stav celé račí populace. Tím došlo k razantní změně vydřích potravních návyků. Nedostatek raků jakožto snadno dostupné potravy, přinutil vydry k intenzivnějšímu lovu ryb, případně i obojživelníků. V poslední době se ukazuje, že tam kde se opět populace raků rozrostla a stabilizovala, snížil se objem rybího masa v potravě vyder. Jsou známy i lokality kde raci tvoří majoritní část kořisti (Čech, 2006 c). Z výsledků více než 3500 pozorovaných případů na Shetlandských ostrovech bylo dle Veselovského (1998) zaznamenáno, že tamní vydry loví převážně ryby v délce těla 10 20 cm a průměrné hmotnosti 10g. Podobně v Anglii tvoří kořist vyder ryby nejčastěji v délce 12cm, pouze úhoři byli dlouzí okolo 25 cm a vážili 21g. Veselovský (1998) také popisuje, že lov ryb menších velikostí je energeticky méně náročný, proto mu vydra dává přednost. Vydra je však schopná ulovit rybu o hmotnosti až 6 kg. K tomuto jevu však dochází jen zcela výjimečně, převážně se tak děje v zimních měsících, kdy má nedostatek potravy a nutně potřebuje energii pro udržení tělesné teploty. Roche (2001) ve své studii prováděné na Třeboňsku uvádí, že ze 691 vzorku vydřího trusu bylo stanoveno 25 kategorií druhů kořisti. 19 z nich byly ryby, zastupující 7 rodů, 12 druhů bylo zastoupeno kaprovitými rybami. Ostatní byli měkkýši, savci, ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz. Celkově bylo ve vydřím trusu identifikováno 3992 částí kořisti, 3767 z nich patřilo rybám. Dominantní zastoupení v potravě vyder mají ryby, reprezentující 94% kořisti a 88% celkově ulovené biomasy. Ze všech 19 určených rybích druhů pouze 3 v potravě dominují. Jsou to plotice (Rutilus rutilus)- 54%, kapr (Cyprinus carpio)- 22% a okoun (Perca fluviatilis)- 9%. Dominantní druh v potravě s ohledem na množství přijaté biomasy je kapr (64%), druhá v pořadí je nerybí kořist (12%), těsně následovaná ploticí. Počet a zastoupení rybích druhů v potravě se liší v různých ročních obdobích. Počet je maximální na jaře (18 druhů), naopak minimální je na podzim (12). Procentuální zastoupení rybích druhů je maximální v zimě (98,5%), nejnižší je v létě (74,2%). Ryby větších velikostí byly loveny přednostně v letním období, kdy má vydra menší energetické ztráty. Největší zastoupení ostatních druhů bylo v létě a na podzim. Hmyz tvořil nevýznamnou část konzumované biomasy. Obojživelníci (žáby) byli loveni hlavně v létě, ale netvoří až tak významnou část biomasy. Největší biomasu z nerybích druhů tvořili zástupci savců a ptáků. Plazi byli loveni pouze v létě a na podzim. 14

Platí pravidlo, že čím je větší poměr mezi rozlohou vodní plochy a délkou břehové linie, tím je nižší predační tlak na rybí obsádku (Čech, 2006 a). Ten ještě více klesá s hloubkou. Nejmenší škody tedy vydry působí na velkých tocích, jezerech, rybnících a údolních nádržích. Naopak nejvíce jsou ohroženy tůně a malé vodní toky (především pstruhového pásma). Toto tvrzení potvrdily studie prováděné na Slovensku. Na Vernárském potoce (pstruhové pásmo) v Národním Parku Slovenský ráj tvořil 84% úlovku vyder pstruh obecný, 7,4% vranka pruhoploutvá a 0,6% lipan podhorní, výjimečně vydra ulovila skokana. Stejně tak na horním toku Hornádu byl hlavní kořistí vydry pstruh obecný (61,7%), dále pak lipan podhorní (17,5%), mřenka mramorovaná (16,2%), jelec tloušť (1,5%) a střevle potoční (1,5%). Naopak na středním toku Hornádu, který je pod vlivem ÚN Ružín, lovila vydra především plotici obecnou (42,2%), okouna říčního (25,6%), jelce tlouště (5,6%) a hrouzka obecného (4,5%). Pstruh představoval jen 3,3% z celkového množství ulovených ryb a lipan nebyl v této lokalitě v potravě vydry nalezen vůbec. (Čech, 2006 a) 3.1.5 Vliv člověka na složení vydří potravy Čím více je biotop poznamenán člověkem, tím nižší je index diverzity složení vydří potravy. Na jaře roku 2004 byla provedena studie na Křešickém potoce (revír ČRS 413 026). Od pramene potoka až po jeho ústí do řeky Sázavy byl sbírán vydří trus v celém podélném profilu toku. Detailní jednorázový sběr vydřího trusu na 26 kilometrech vodoteče, dal celkem 900 ml přečištěného materiálu ke zkoumání. Byly nalezeny hlavové identifikační kosti 1006 ryb patřících do devíti druhů. V průběhu pokusu nebyly nalezeny žádné požerky větších ryb. Dá se usuzovat, že ponechané zbytky kořisti, které jsou velmi hodnotnou potravou, záhy zkonzumují mrchožrouti jako jsou lišky, kuny, divoká prasata, aj. Horní část dlouhou 8 km tvoří především regulované koryto protékající přes louky a pole. Křešický potok propojuje osm rybníků, z nichž čtyři mají výměru větší než 1 ha. V tomto úseku tvořila majoritní podíl vydří potravy střevlička východní (Pseudorasbora parva) se 72,7% procentním zastoupením rybí kořisti. Dalších 19,5% 15

rybí kořisti tvořil hrouzek obecný (Gobio gobio) a 7 % tvořil kapr obecný (Cyprinus carpio). Ojediněle vydry ulovily plotici obecnou (Rutilus rutilus), okouna říčního (Perca fluviatilis) a vranku obecnou (Cottus gobio). Přibližně 15% celkového objemu potravy vyder v této části potoka tvořili obojživelníci, hlavně ropucha obecná (Bufo bufo). Střední úsek potoka dlouhý zhruba 8 km je z větší části regulován a výrazně ovlivněn pastevním chovem skotu. Dobytek vstupuje do koryta, kde devastuje břehy, močí a kálí přímo do vody, čímž je výrazně urychlována eutrofizace. V tomto úseku byl objem rybí kořisti tvořen z 97,9% střevličkou východní (Pseudorasbora parva). Jen výjimečně vydra ulovila kapra obecného (Cyprinus carpio) nebo mřenku mramorovanou (Barbatula barbatula). Minimálně 20% celkového objemu vydří potravy tvořili obojživelníci, především skokani rodu Rana a drobní savci. Spodní úsek dlouhý 10 km má charakter přirozeného toku. Rybí kořist tvořili kapr obecný-33,3%, střevlička východní - 20,8%, hrouzek obecný - 12,5%, vranka obecná - 12,5%, pstruh obecný (Salmo trutta) - 12,5%, náhodně byl uloven jelec tloušť (Leucius cephalus) a mřenka mramorovaná. V tomto úseku byla zaznamenána výrazně nižší aktivita vyder. Ve veškerém sesbíraném trusu byly nalezeny zbytky pouze 24 ryb, které tvořily zhruba 25% celkového objemu potravy. Zbytek potravy, necelých 75%, tvořili skokani rodu Rana. V jednom případě ulovila vydra ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Nejvyšší index diverzity (4,8) vykazoval dolní úsek, kde je činnost člověka minimální. Na středním úseku (1,8) a horním (1,1) je silně patrný vliv člověka. Pokud se index diverzity rovná 1 znamená to, že se vydra živí pouze jedním druhem což je z ekologického hlediska nejhorší stav. Podobné pozorování proběhlo i na pstruhovém potoce Chotýšanka I a II (revír číslo 413 006 a 413 047). Studie probíhala v zimě roku 2001. V 1900 ml přečištěného trusu byly nalezeny hlavové identifikační kosti 1038 kusů ryb zastupujících celkem třináct druhů. Požerky větších exemplářů ryb byly zřejmě také pozřeny mrchožrouty. Průzkum byl proveden na třetině toku. Tento úsek byl rozdělen na tři části. Horní úsek je sevřen mezi dvěma rybníky. Během vegetační sezóny je tok sycen teplou vodou bohatou na živiny, která se ale okysličí v peřejnatých úsecích a dojde tak částečně k přirozenému odbourání znečistění. Ze spodního rybníka sem táhnou juvenilní jedinci plotic obecných okounů říčních a ouklejí obecných (Alburnus alburnus). 30% potravy představovala plotice, 24,2% okoun, 23,7% hrouzek, 8,9% kapr, 4,7% ouklej a 16

3,2% střevlička. Ojediněle vydra ulovila také jelce tlouště, jelce proudníka, mřenku mramorovanou a pstruha obecného. Index diverzity tak dosáhl 4,6. Téměř 25% celkového objemu potravy tvořil rak říční (Astacus astacus). Vydra ulovila také kosa černého (Turdus merula). Druhý úsek je silně ovlivňován rybníkem o výměře 28 ha. Z rybníka odtéká voda horním přepadem, v letních měsících je přehřátá, plná řas a průtok není dostatečný. V úseku pod rybníkem voda stojí v tůních, kde zahnívá a kvete. V tomto úseku lovila vydra nejvíce hrouzka 83,8%, plotici 5,2%, okouna 4% a jelce tlouště 2,6%, sporadicky se v potravě objevili candát obecný (Sander lucioperca), kapr, ouklej, mřenka a pstruh. Index diverzity v tomto úseku vyšplhal pouze na hodnotu 1,4. Třetí úsek, který je situován nejníže po proudu, se nejvíce podobá přirozenému prostředí. Ale složení ichtyofauny je zde silně ovlivněno obsádkou přilehlých rybníků a nádrží, jejichž obhospodařování je chaotické. V této části se kořistí vyder nejčastěji stal hrouzek (44,5% potravy), střevlička (28,9%), plotice (8,0%), okoun (6,4%), tloušť (6,1%) a také pstruh jež se výrazněji objevil až zde (2,2%). Index diverzity zjištěný na tomto úseku dosáhl hodnoty 3,4. Téměř jednu třetinu celkové potravy vyder představoval rak říční. Z obou případů vyplývá, že čím více člověk zasahuje do charakteru toku, tím více se vydry zaměřují na lov ryb, které se stávají snadnou kořistí kvůli absenci úkrytů. Je to dáno tím, že kolem regulovaných toků zaniká přirozený porost, který je úkrytem pro drobné obratlovce a znamená pro vydru neméně cenný zdroj potravy (Čech, 2006 b). 17

3.2 Norek 3.2.1 Bionomie Kmen: Strunatci Podkmen: Obratlovci Třída: Savci Řád: Šelmy Čeleď: Lasicovití (Mustelidae) Rod: Lasice (Mustela) 3.2.2 Norek evropský (Mustela lutreola) Dle Reichholfa (1996) byly tyto dva druhy zeměpisně odděleny, přičemž norek evropský obýval Eurasii a norek americký Severní Ameriku. Gaisler (2002) uvádí, že norek evropský je ve střední Evropě již vymizelý druh. Pravděpodobně byl vyhuben člověkem, nebo vyhynul následkem různých negativních faktorů, mohl to například být nekontrolovaný lov, nebo zánik potravní základny po vymizení raků. V českých zemích byl jeho výskyt naposledy zjištěn koncem 19. století. Reichholf (1996) píše, že poslední norek v Čechách byl zastřelen v roce 1896. Dosahuje hmotnosti 0,4-1,1 kg, tělo má dlouhé 28-44 cm, ocas měří 12-20 cm. Charakteristické znaky norka evropského tvoří tmavě hnědě až černě zbarvená srst s bílou špičkou čenichu a bílými rty. Je menšího vzrůstu než mink a na hlavě má větší podíl bílé barvy. Hlavním rozlišovacím znakem norka evropského je tvar stoličky (m1). Žije v lesnatých oblastech, obývá zarostlé břehy. Nejvíce aktivní je v nočních hodinách. Případná reintrodukce tohoto druhu zpět do naší přírody je nesnadná, protože hojně se vyskytující norek americký již zřejmě zcela zaplnil jeho původní ekologickou niku (Reichholf, 1996). 3.2.3 Norek americký, neboli mink (Mustela vision) Nepůvodní druh pocházející ze Severní Ameriky. Dovezen do Evropy jako kožešinové zvíře v roce 1926. V témže roce se začali chovat i u nás, konkrétně to bylo na farmě v Klopotovicích (Matyáštík, 1999). 18

3.2.3.1 Charakteristika Tmavě hnědá až černá srst, bílé znaky na hlavě jsou pouze na spodním rtu a na bradě. Někdy jsou bíle skvrny i na hrudi a těle. Norci na farmách mohou mít různě zbarvenou srst od světle hnědé až po modrou. Dorůstá hmotnosti 0,4-1,5 kg, tělo měří 35-54 cm, ocas má dlouhý 16-25cm. Norek americký žije na březích stojatých i tekoucích vod. Vyhrabává nehluboké nory s jediným vchodem pod hladinou. Páří se v zimě. Podle toho, jak je zima dlouhá trvá březost 33-80 dní a může zahrnovat utajenou březost. Na jaře se rodí 4-6 mláďat, která setrvávají po boku matky do podzimu. V zajetí se dožívají věku až 10 let (Gaisler, 2002). 3.2.3.2 Rozšíření Anděra (2005) uvádí, že se nejdříve vyskytovali hlavně v blízkém okolí farem nejčastěji v Polabí, na Křivoklátsku, ve středním Povltaví a na jižní Moravě. Když farmy začali ve dvacátém století likvidovat chovy, byli norci vypuštěni do volné přírody a začali vytvářet volně žijící populace. Dle Gaislera (2002) pocházejí první zmínky o výskytu zdivočelých jedinců na našem území z období 60. let 20. století. Od té doby se rozšířil na většinu území ( viz. příloha obr. 3). Tab.1 Počet průměrně se vyskytujících norků dle regionů v roce 2001 Oblast Počet průměrně se vyskytujících jedinců Jihomoravský region 400 Jihočeský region 1.000 Středočeský region a Praha 2.500 Západočeský region 90 Severočeský region 50 Východočeský region 250 Severomoravský region 70 Celkem 4.360 19

3.2.3.3 Potrava Dle Gaislera (2002) většinu potravy získávají z vody. Loví ryby, ptáky, obojživelníky, plazy i savce do velikosti ondatry. Čech (2006c) uvádí denní spotřebu energie norka na 1250 kj / den. Na jezerech a rybnících jsou hlavním zdrojem potravy pro norky vodní ptáci (33%), dále ryby (28%) a savci (14%). Odlišnost lze najít na irském jezeře Lene, kde bylo vypozorováno, že se tamní populace norků živí převážně raky. Největší lokální variabilitu v potravním složení norků lze spatřit na potocích a řekách. Na tekoucích vodách jsou jeho majoritním potravním článkem drobní savci vázaní na vodu (30%), potom ryby (27%) a také obojživelníci (17%). Podobně jako vydry se norci v případě obojživelníků zaměřují spíše na skokany, pokud však mají nedostatek potravy, nepohrdnou ropuchou. V případě biotopů s výskytem raků se rychle přeorientují na lov této snadné kořisti. Taková populace norků je s obavami již léta pozorována na přítocích Berounky v Českém krasu, kde tito nepůvodní živočichové decimují kriticky ohrožené populace raka kamenáče (Astacus torrentium). Výzkumy z Evropy i Asie dokazují, že potravní spektrum norka je větší než spektrum vydry. Norek nepohrdne mršinou ani v plném vegetačním období, kdy je dostatek kořisti. Norek projevuje velkou potravní plasticitu. V případě že norci obývají stejné místo společně s vydrou, zaměří se spíše na lov terestrické zvířeny, a živočichové vázaní na vodu se v jeho potravě objevují jen výjimečně. Vyhýbají se tak pro ně smrtelně nebezpečnému kontaktu s tímto predátorem (Čech, 2006 c). 3.3 Odhad způsobených škod (studie ČRS 2001) Tým specialistů rady ČRS (2001) stanovil pro odhad způsobené škody vydrou 1 kg ryb na kus a den, pro norka amerického 0,2 kg ryb na kus a den. V návaznosti na obvyklé složení rybí obsádky vyskytující se v rybářských revírech a rybochovných zařízeních a orientaci vydry a norka dle potravní nabídky na různé druhy a jejich vývojová stadia (pstruzi, lipani, úhoři, plotice, tloušti, líni, kapři, štiky aj.), byla průměrná cena pro rok 2001 ohodnocena na 130 Kč za 1 kg spotřebované ryby vydrou a na 50 Kč/ kg norkem. V těchto průměrných cenách se tým řešitelů snažil zohlednit i naprosto rozdílnou kvalitu likvidovaných druhů na revírech pstruhových odlišného charakteru a rovněž zahrnout specifika revírů mimopstruhových. 20

V roce 2005 byla zavedena nová metodika pro výpočet škod způsobených zvláště chráněnými živočichy. Byly použity údaje o počtu predátorů od členských subjektů produkčního rybářství z roku 2004. Pro vydru bylo uvažováno na přímou spotřebu 0,75 kg masa za den. Členové Rybářského sdružení ČR upřesnili škody na rybích obsádkách v návaznosti na zákon č. 115/2000 Sb. vyhlášku č. 360/2000 Sb. a zákon č. 476/2001 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Dle potravního spektra byla pro vydru stanovena nová průměrná cena na 50 Kč za kg (ANONYM 2, 2005). V případě vydry se ve výši škody částečně odráží lov ze záliby a stresový faktor, včetně přímého poškození uniklých druhů ryb, která nezřídka končí úhynem. Celková škoda způsobená přímou predací tohoto druhu se proto navyšuje koeficientem 1,9. Hodnota tohoto koeficientu je pouze průměrem. Skutečné hodnoty se pohybují od 1,4 na větších řekách a jezerech mimopstruhového charakteru do 6 (někdy i více) na komorových rybnících. Pro norka amerického nebyl koeficient navýšení škody stanoven. Škoda způsobená ať už při hře, lovu ze záliby nebo stresový faktor však lze předpokládat i u tohoto druhu (Tým specialistů rady ČRS, 2001). 3.3.1 Výpočet škody způsobené vydrou Díky zcela úplným informacím o počtech vyder z jednotlivých regionů bylo v únoru roku 2001 zaznamenáno 1.250 ks vyder. Při průměrné denní spotřebě 1 kg masa na kus tak za 365 dní vydry celkem spotřebovaly 456.250 kg ryb. Průměrná cena potravního spektra za ryby byla pro vydru stanovena na 130 Kč/kg. To znamená že škoda způsobená jen přímou predací byla vyčíslena na 59,312.500 Kč. V případě vydry je nezbytně nutné započítat vedlejší ztráty, proto musíme násobit škodu vzniklou přímou predací ještě koeficientem 1,9. Skutečná škoda způsobená vydrami činila tedy 112 693 750 Kč (Tým specialistů rady ČRS, 2001). 3.3.2 Výpočet škody způsobené norkem americkým Řešitelé studie předpokládali u norka vyšší početní stav než jaký odpovídal odhadu. Škody v rybářství způsobené tímto druhem (při plně respektovaném pestrém 21

potravním spektru) byly odvozeny obdobně jako v případě vyder: 4.360 ks x 365 dní = 1,591.400 x 0,2 kg(průměrná denní spotřeba masa) = 318.280 kg x 50 Kč/kg = 15 914 000 Kč (Tým specialistů rady ČRS, 2001). Tab.2 Přehled počtu predátorů a jimi způsobených škod Přehled počtu predátorů a škod způsobených v letech 1997-2006 v rámci České republiky druh vydra norek rok počet škoda počet škoda 1997 1220 18 - - 1998 1380 23,8 - - 1999 1100 48,2 3100 4,7 2000 1202 52,6 3190 5,0 2001 1250 112,7 4360 15,9 2002 1464 132,0 3679 13,4 2003 1464 132,0 1788 6,5 2004 - - - - 2005 3019 77,0 - - 2006 3137 73,7 - - * v roce 2004 nebylo provedeno šetření (situační a výhledové zprávy Mze 2002, 2003, 2005, 2007, Tým specialistů rady ČRS 2001) Tab.3 Přehled počtu vyder a výše škod v rámci subjektů Rybářského sdružení ČR. Údaje o výši škod z roku 2000 nebyly vypátrány. Přehled počtu vyder a výše škod v rámci subjektů Rybářského sdružení ČR rok 1996 1999 2000 2001 2002 2003 2004 počet jedinců 662 756 964 929 926 712 842 škoda (tis. Kč) 10909 7280-13238 21610 17241 18351 (výhledová zpráva Mze, 2005, Kronika, 2005) 22

3.4 Náhrada škody Touto problematikou se zabývá zákon č.115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Dle tohoto zákona lze v případě savčích rybožravých predátorů požadovat náhradu škody způsobené jedině vydrou, a to výhradně na rybách chovaných k hospodářským účelům. Náhradu škody lze poskytnout, pouze pokud se vydra na místě prokazatelně zdržovala, pokud byla škoda způsobena na rybách v sádkách, líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách, a pokud byly objekty oploceny a na případném přítoku a odtoku vody byly opatřeny zábranami proti vniku vydru. Poškozený musí nahlásit škodu do 10 dní od doby, kdy se o škodě dozvěděl, nejpozději do 6 měsíců od dne kdy škoda pravděpodobně vznikla. Nejúspěšnějšími co se týče čerpání náhrad škod byly: Rybářství Kardašova Řečice, spol.s.r.o., Velkostatek Velké Meziříčí, Rybářství Nové Hrady s.r.o., Rybníkářství Pohořelice, a.s., Rybářství Růžička, spol.s.r.o., Rybářství Třeboň, a.s., Lesy a rybníky města Českých Budějovic, s.r.o. a Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a.s. Těmto podnikům se podařilo získat náhradu od 73,7% do 31,7% celkové škody (řazeno sestupně) (ANONYM 2, 2005). Tab.4 Přehled o počtu vyder a vyplacených náhradách u členů Rybářského sdružení ČR Postupně se zvýšil počet členů a tím i celková vodní plocha. rok počet jedinců škody v tis. Kč získaná náhrada v tis. Kč 2001 929 13238-2002 926 21610 3322 2003 712 17241 3006 2004 842 18351 3790 2005 792 19281 3906 (Anonym 2, 2005) 23

Grafické znázornění výše škod a náhrad pro větší přehlednost. škody a náhrady tis. Kč 24000 22000 20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 2001 2002 2003 2004 2005 rok škody v tis. Kč získaná náhrada v tis. Kč Škoda je státem nahrazována nedostatečně. Za rok 2002 činila náhrada škody 15,3%, v roce 2003 17,4%, v roce 2004 21% a v roce 2005 byly producentům poskytnuty náhrady ve výši 23% prokázaných škod (ANONYM 2). 3.5 Řešení situace Řešitelé studie pro ČRS z roku 2001 stanovili zásady pro řešení následovně: 1. Vycházet z reálných stavů na území republiky. 2. Reálným stavům přizpůsobit legislativu. Tím jsou míněny zásadní změny zákona 114/1992 Sb, jeho prováděcích předpisů a koncepční přepracování zákona 115/2000 Sb. Těmto skutečnostem přizpůsobit přístup státní správy, včetně stanovení normovaných stavů. 3. Zajistit ekonomické náhrady postiženým chovatelům a uživatelům rybářských revírů, včetně spoluodpovědnosti za přemnožení. 4. Zmocnit příslušné orgány státní správy k provádění systémové regulace stavu predátorů. 24

Autoři práce konstatovali, že vydra říční není již na našem území bezprostředně ohrožený druh. Norek americký je nepůvodní druh. Ve studii byly navrženy možnosti řešení. Ty v zásadě obsahují: a. Odlov živých predátorů a jejich následný prodej do ZOO či zahraničí, pokud o ně bude zájem. Toto se týká fakticky pouze vydry říční. b. Odstřel na úroveň stanovených normovaných stavů, který by měl být prováděn nejen v honebních pozemcích, ale i tam, kde se jedná o pozemky ostatní, pokud to objektivní podmínky dovolí. Normovanými stavy pro tyto účely se rozumí počty jedinců na jednotku plochy, jimiž bude zaručeno přežití druhu jako takového bez dodatečných nákladů ze strany státu a kdy jimi způsobené škody budou na takové úrovni, že z hlediska majitelů a uživatelů rybářských revírů nebude účelné je vymáhat. c. Zastavení umělého rozšiřování, respektive zrušení záchranného chovu vydry, včetně krytí tohoto chovu formou stanic pro handicapované živočichy. d. Další formy regulace, které mohou učinit pouze pověřené osoby. Normované stavy vydry a norka by měly být ošetřeny vyhláškou o myslivosti, v níž je nezbytné určit lokality přijatelného výskytu. Normované počty by měly být odlišné v národních parcích a národních přírodních rezervacích od počtů na ostatních pozemcích. Za únosný stav pro vydru říční, při kterém by nemělo docházet k poškozování biologické rovnováhy a vytěsňování druhů, které jsou ve volné přírodě předmětem predace a poškozování vlastnických práv, považuje tým řešitelů 100 ha chráněného území na kus a 500 ha ostatních území na kus. Za chráněné území považují řešitelé národní parky a národní přírodní rezervace, mimo účelových chráněných rybích rezervací, kde je přítomnost vydry vyloučena. Tým řešitelů doporučuje, aby vydra říční byla na sádkách, komorových rybnících, plůdkových rybnících, výtažnících, pstruhových revírech a lokalitách s výskytem zákonem chráněných ryb a dalších vodních živočichů a v chráněných rybích 25

oblastech celoročně regulována a aby na ostatních lokalitách byla od 1. března do 31. října hájena (Tým specialistů rady ČRS, 2001). Norek americký jako nepůvodní zavlečený druh by měl být zařazen mezi lovnou zvěř s celoroční dobou lovu (Zákon č. 449/2001 Sb.). V současné době může norka lovit pouze myslivecká stráž (Zákon č. 59/2002 Sb.). 26

4 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Při zpracovávání této bakalářské práce jsem vycházel pouze z dostupných literárních zdrojů, které uvádím v seznamu literatury. K dispozici jsem měl mimo jiné články v odborných časopisech, zejména v Rybářství, kde vycházel ucelený seriál o predátorech ryb. Dále jsem čerpal z odborných studií, ze situačních a výhledových zpráv a také z kandidátské disertační práce zaměřené na potravní chování vydry říční. Pro větší názornost jsem vypracoval grafy. 27

5 DISKUSE Údaje o počtech predátorů a výši škod jsou závislé na jejich zdroji. Organizace pro jejich ochranu zpravidla uvádějí nižší počty jedinců než rybářské spolky a sdružení stojící na opačné straně, které mají tendenci nadhodnocovat počty jedinců. Škodlivé působení vyder a norků v českém rybářství z ekonomického i ekologického hlediska není zanedbatelné. Výše škod se pohybuje v desítkách milionů korun za rok. trend početního stavu populace vydry říční a vývoj škod v ČR 3500 140,0 3000 120,0 2500 100,0 počet ks 2000 1500 80,0 60,0 škoda (mil Kč) počet škoda 1000 40,0 500 20,0 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005 2006 0,0 U vydry jsou k dispozici statistické podklady o počtech a způsobených škodách. Dle údajů získaných z literatury, populace vydry říční na území České republiky roste, avšak výše škod kolísá. Silný vliv může mít lidský faktor, na kterém závisí sčítání jedinců a částečně také sčítání škod. Někteří chovatelé ryb nesplňují podmínky pro možnost získání náhrady škody, a proto nemají důvod vynakládat finanční prostředky na odborný nebo znalecký posudek rozsahu způsobených škod. 28

U norka amerického jsou také k dispozici údaje o jejich počtech a škodách jimi způsobených. Trend početního stavu norka amerického a způsobených škod ks 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 1999 2000 2001 2002 2003 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 mil. Kč počet jedinců škoda Stavy norků se dle údajů Ministerstva zemědělství ČR do roku 2001 zvyšovaly. Během let 2002 a 2003 zdánlivě došlo k výraznému poklesu počtu jedinců. To mohlo být dáno sníženým zájmem veřejnosti o problematiku, výskyt norků tak nebyl zřejmě nikým oznamován ani zaznamenáván. Pokles zájmu byl způsoben zřejmě tím, že za škodu způsobenou norkem nelze získat jakoukoliv náhradu. Od roku 2003 mohlo nepozorovaně dojít k expanzi druhu. V poslední době se opět hovoří o silné expanzi a o přemnožení tohoto druhu. Údaje o počtech norků a jimi způsobených škodách jsem v literatuře nalezl do roku 2003. 29

6 ZÁVĚR Vydra říční v produkčním rybářství a na některých rybářských revírech (zejména pstruhových) výrazně škodí. Výše škod dosahuje desítek milionů korun ročně. Na druhou stranu jako původní druh má zcela jistě místo v naší přírodě. Hraje nezastupitelnou roli predátora a pomáhá tak regulovat přemnožené druhy a slabé jedince. Pokud však dojde k přemnožení populace v určité lokalitě, nastává decimování nejen ryb, ale také obojživelníků, raků, atd. Názory na vydru jsou různé mnohdy však extrémní. Pro zachování vyder, pro ochranu jiných druhů před nimi a pro omezení hospodářských škod, je nutné nalézt kompromisní řešení. Opatření by mělo umožňovat regulaci početnosti vyder v závislosti na oblasti rozšíření, výskytu ohrožených druhů vodních živočichů, rybničních hospodářstvích a rybnatosti vodních toků. V každém případě by měl být základním úkolem ochrany přírody kvalifikovaně stanovit s ohledem na výše uvedené skutečnosti cílové početnostní stavy vydry říční v jednotlivých regionech ČR. Jedině takovým přístupem lze dosáhnout vyváženého stavu v přístupu k ochraně vzácných nebo ohrožených živočichů komplexně. A tato zásada neplatí jen pro vydru říční, ale obecně pro všechny ohrožené živočichy (zejména predátory), kteří navíc v současné době nemají v naší přírodě přirozené nepřátele (např. kormorán velký, volavka popelavá, bobr evropský, apod.). V evropské hospodářsky využívané krajině s vysokou hustotou lidského osídlení je logicky nutné provádět průběžně regulaci početnosti chráněných druhů živočichů v souladu s vývojem početnosti jejich populací a také v návaznosti průběžně měnit legislativní opatření na jejich ochranu. Jinak se velmi snadno i třeba kriticky ohrožený druh může změnit v důsledku populační exploze v kalamitního škůdce. Norek americký škodí na rybách i jiných živočiších v produkčním rybářství i v rybářských revírech. Jako zavlečený druh ho může myslivecká stráž nebo rybářský hospodář odstřelit. 30

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: VESELOVSKÝ, Z.: Vydra. Aventinum nakladatelství s.r.o., 1998. 46s. ISBN 80-7151- 063-7 GAISLER, J, DUNGEL, J.: Atlas savců České a Slovenské republiky. Academia, 1.vydání. Praha, 2002. 150s. ISBN 80-200-1026-2 REICHHOLF, J.: Savci. Ikar Praha, spol. s.r.o., 1996. 288 s. ISBN 80-85944-37-5 Zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ROCHE, K.: Spraiting behaviour, diet and foraging strategy of otters (Lutra lutra L.) in the Třeboň Biosphere Reserve (Czech republic). Kandidátská disertační práce, Akademie věd České republiky, Ústav biologie obratlovců v Brně, Brno 2001. 135 s. ČECH, M.: Do tajů biologie ryb: Predátoři ryb XIV. Rybářství, 2006 a, č.4, s. 22-25. ČECH, M.: Do tajů biologie ryb: Predátoři ryb XV. Rybářství, 2006 b, č.5, s. 18-21 ČECH, M.: Do tajů biologie ryb: Predátoři ryb XVIII. Rybářství, 2006 c, č.8, s. 18-21. ANONYM 2: Přehled o výskytu rybožravých predátorů v podmínkách členských subjektů produkčního rybářství za rok 2004 (informační zpráva). České Budějovice, 2005. 7s. TÝM SPECIALISTŮ RADY ČRS.: Studie na základě smlouvy o dílo s mze ČR ze dne 16. 5. 2001 ve spolupráci s dalšími subjekty v rámci Rybářského sdružení České Republiky. PRAHA 2001. 13 s. KRONIKA, Viktor. Informační zpráva o výskytu vydry říční, kormorána velkého a volavky popelavé a vlivu predačního tlaku. Rybářské sdružení České Republiky, květen 2002. 5 s. BROŽOVÁ, Milada. Situační a výhledová zpráva Mze červenec 2005. Ministerstvo zemědělství ČR 2005. 40 s. ISBN 80-7084-445-0 Situační a výhledová zpráva MZe 2002. Ministerstvo zemědělství ČR 2002. 31 s. Situační a výhledová zpráva MZe 2003. Ministerstvo zemědělství ČR 2003. 43s. ISBN 80-7084-264-4 Situační a výhledová zpráva MZe 2007. Ministerstvo zemědělství ČR 2007. 41 s. ISBN 978-80-7084-598-1 31

Elektronické dokumenty: ANDĚRA, M. : Mapa rozšíření Lutra lutra v ČR.[online] BioLib 2008. cit [23/03/2008]. dostupné na World Widw Web:[http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id62/] ANDĚRA, M. Norek americký (Mustela vision), [online]. Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání. Sobotales. Praha 2005. cit [23/03/2008]. dostupné na World Wide Web: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id1773/ ANONYM 1: Rozšíření vydry říční.[online]. cit [12/02/2008]. Dostupné na World Wide Web: http://vydry.org/index.php?categoryid=17 MATYÁŠTÍK, T.: Domestikovaná zvířata.[online]. cit [10/03/2008]. dostupné na WWW: http://www.savci.upol.cz/teorie/domest.htm#kozesin. 1999 32