Abakus kuličkové počitadlo, objevil se před cca 5000 lety v Malé Asii, odtud se rozšířil na východ. Objevuje se v různých verzích: o Čína znám od 13. stol. suan-pâna o Japonsko převzat z Číny asi v 17. stol. soro Ban o Rusko sčot Antikythérský mechanismus 2. st. př. n. l. starověký technický artefakt (období antiky) diferenciální ozubené soukolí. O výpočty se staralo 37 ozubených koleček.
Logaritmické tabulky John Napier v roce 1614 zveřejnil své logaritmické tabulky, umožňovaly převést násobení a dělení na sčítání a odčítání William Oughtred - v roce 1622 vytvořil logaritmické pravítko Mechanické kalkulátory Leonardo da Vinci - v roce 1492 navrhl mechanický kalkulátor, ten byl sestrojen až v roce 1968 a fungoval výborně. Wilhelm Schickard v roce 1623 sestavil první mechanický kalkulátor (vyroben z ozubených koleček z hodinových strojků). Uměl sčítat a odčítat šesticiferná čísla. Blaise Pascal v roce 1642 vyrobil počítací stroj Pascaline - uměl sčítat a odčítat. (Pascalovi bylo 19 let).
Gottfried Wilhelm von Leibnitz pokusil se zdokonalit Pascalův kalkulátor. V roce 1671 představil plány pro vlastní kalkulátor a v roce 1694 představil svůj počítací stroj krokový kalkulátor. Uměl sčítat, odčítat, násobit, dělit a počítat druhou odmocninu. Byl překonán až v 19. století. Thomas de Colmar (vlastní jménem Charles Xavier Thomas) v roce 1820 si dal patentovat svůj mechanický počítací stroj aritmometr uměl sčítat, odečítat a umožňoval poloautomatické násobení a dělení. Byl první hromadně vyráběnou kalkulačkou.
Charles Babbage jako první přišel s nápadem sestrojit programovatelný počítač. V roce 1822 se začal zabývat konstrukcí parního počítacího stroje diferenciální stroj. (Šlo o spojení mnoha mechanických kalkulaček vznikl stroj o velikosti lokomotivy.) Dokončená část prvního "Diferenciálního stroje" (sedmina plánovaného zařízení) 1832. Celý stroj dokončili otec a syn Scheutzovi ve Švédsku. V roce 1848 začal vytvářet analytický stroj - všeobecně použitelný počítač pracující na mechanické bázi, měl mít přes 50 000 součástí. Data se měla načítat z děrných štítků. Měl mít vlastní paměť nebo výstup na tiskárnu. Nároky na mechaniku bohužel přesáhly možnosti své doby. Analytický stroj byl sestrojen až v roce 1991. Děrný štítek je médium pro záznam dat pro pozdější zpracování automaty nebo počítači. Bývají vyrobeny z tenkého kartonu, informace je reprezentována dírkou na určité pozici. Nejprve byly děrné štítky v 19. století využívány pro řízení tvorby vzorů tkacími stroji. Jean Falcon jako první je využil pro řízení tkaní v roce 1737. (nerozšířeno pár desítek kusů) Joseph Mari Charles (Jacquard) v roce 1804 předvedl svůj největší vynález: žakárový tkalcovský stav, který uměl automaticky tkát hedvábné látky se vzorem podle programu uloženého na sérii na sebe napojených děrných štítků. První hromadné nasazení této technologie proběhlo v roce 1890, kdy pomocí děrných štítků proběhlo sčítání lidu v USA. Herman Hollerith - využil děrné štítky a upravené stroje na počítání bankovek. V roce 1896 založil Herman Hollerith Tabulating Machine Company. V roce 1911 firmu prodal a sloučením čtyř podniků vznikl koncern Computing Tabulating Recording Company CTR. V roce 1924 byla společnost přejmenována na International Business Machines IBM.
Počítače 0. Generace (Pojem počítačová generace nemá v literatuře zcela jasně vymezené hranice a není ani přesně časově ukotven, z čehož vyplývají nejasnosti ohledně příslušnosti některých počítačů k dané generaci a stanovení průběhu generací samotných.) Vannenar Bush 1931 vyvinul kalkulátor pro řešení komplexních diferenciálních rovnic Howard H. Aiken od roku 1937 pokusy o využití elektromagnetických relé Počítače na bázi elektronek. K jejich rozvoji došlo především za druhé světové války ve Spojených státech, Velké Británii a také v Německu.
K. Zuse a H. Schreyer - 1938 prototyp mechanického binárního programovatelného kalkulátoru Z1 pracuje s plovoucí řádovou čárkou - 1939 Z2 reléově-mechanický kalkulátor - 1941 Z3 reléový kalkulátor první funkční reléový volně programovatelný počítač, pracuje s čísly s plovoucí desetinnou čárkou - 1944 Z4 reléově-mechanický kalkulátor
S. Williams a G. Stibitz 1940 vyvinuli Complex Number Calculator. Později známý jako Model I Relay Calculator John V. Atanasoff a C. Berry 1939 sestrojili první plně elektronický počítač (ABC Atanasoff Berry Computer) Howard H. Aiken - 1943 uvedl do provozu první široce známý programovatelný kalkulátor ASCC Mark I (Automatic Sequence-Controlled Calculator Mark I - byl dlouhý téměř 16 metrů, vážil pět tun, celkem obsahoval tři čtvrtě milionu součástek a přibližně 800 km drátových spojů). Byl to elektronický reléový počítač (Používal elektrických impulsů k tomu, aby hýbal s mechanickými částmi.) - 1947 dokončen Harvard Mark II osahuje přes 13 000 relé doc. Antonín Svoboda 1957 SAPO (Samočinný počítač) reléový počítač, měl 7 000 relé a 400 elektronek a skládal se z ústřední paměti, řadiče a trojnásobné operační jednotky. Dosahoval operační rychlosti v průměru 10 000 operací za hodinu.
Počítače 1. generace První generace je charakteristická použitím elektronek. John W. Mauchly, John P. Eckert, John von Neumann ENIAC (Electronic Numerator, Integrator Analyzer and Computer) 1943 (dokončen 1946) historicky první elektronkový počítač. Obsahoval 17 468 elektronek, kolem pěti miliónů pájených spojů, vážil kolem 30 tun a zabíral plochu asi 310 m 2. MANIAC (Mathematical Analyser Numerical Integrator And Computer) byl přímým následovníkem ENIACU, funkční od roku 1953. Byl využit k vývoji vodíkové bomby. EDVAC (Electronic Discrete Variable Automatic Computer) byl elektronkový počítač dokončený v roce 1952 podle projektu Johna von Neumanna. Jeho koncepce se stala vzorem všech novodobých počítačů. EDVAC má 4000 elektronek. UNIVAC (UNIVersal Automatic Computer) byl první komerční, sériově vyráběný počítač. První UNIVAC byl spuštěn v roce 1951. Používal 5200 elektronek, vážil 13 tun. prof. A. Svoboda 1960 ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS) spuštěn elektronický počítač EPOS 1 (ZPA 600)
Počítače 2. generace V roce 1948 byly objeveny tranzistory. V počítačích se používají od roku 1956, kdy nahradily elektronky. Tím došlo ke zmenšení rozměrů, zvýšení rychlosti a spolehlivosti, snížení energetických nároků počítačů. 1959 IBM 1401 první počítač z úspěšné série IBM 1400 1961 Konrad Zuse Zuse Z23 2700 tranzistorů a více než 600 diod prof. A. Svoboda 1962 upravený typ EPOS 2, osazený tranzistory. V 60. a 70. letech se vyráběl jako ZPA 601. Počítače 3. generace 1958 - Jack St. Clair Kilby - nápad vyrobit jednolitou součástku z kousku křemíku - tzv. integrovaný obvod (IO). Následně zhotovil první čip. Robert Noyce - vyvinul všechny základní prvky technologie hromadné výroby čipů. (fotomasku a fotolitografii, pasivaci polovodičových povrchů, napařování kovových odporů a kovových spojovacích kontaktů) Mooreův zákon (1964) Kapacita integrovaných obvodů se každých 12 až 18 měsíců zdvojnásobí. (zatím opravdu platí) Intel Corporation Robert Noyce a Gordon Moore v roce 1968 založili Intel Corporation. LED 1962 Nick Holonyak, Jr. - vynalezl systém LED (Light-Emitting Diode dioda emitující světlo) polovodičová elektronická součástka, jejíž vlastností je schopnost vyzařovat světlo. (K dispozici využitelný způsob displeje.) 1965 IBM postavila první elektronický počítač (System 360) na bázi monolitní techniky s využitím integrovaných obvodů. Tím byla otevřena cesta ke stavbě malých výkonných počítačů. Norman Kitz 1967 - Anita Mark 8 první elektronický osobní počítač (PC - personal computer). 1976 firma Cray začala prodávat tehdy nejvýkonnější počítač na světě Cray-1, který byl velmi známým a úspěšným superpočítačem.
Počítače 4. generace Nastoupila po zavedení integrovaných obvodů v miniaturizovaném provedení do výpočetní techniky. Čtvrtá počítačová generace v sobě zahrnuje počítače vytvořené s využitím velmi velké integrace obvodů (VLSI very large scale integration) a vyznačuje se pokročilou miniaturizací, zvyšováním výkonů a paměťových kapacit. 1971 na základě vývojových prací M. E. Hoffa z roku 1969 zavedla americká firma Texas Instruments poprvé výrobu mikroprocesorů TMS 1000 (4bit) IBM o 1971 IBM 4004 (4bit, 2300 tranzistorů) o 1972 IBM 8008 (8bit, 3500 tranzistorů) první 8-mi bitový mikroprocesor o 1974 IBM 8080 (16bit, 6000 tranzistorů) o 1978 IBM 8086 (16bit, 29000 tranzistorů) adresování po segmentech o 1979 IBM 8088 (16bit, 29000 tranzistorů) komunikace pomocí 8-mi bitové sběrnice o 1981 - do světa malých počítačů vstoupil kolos v podobě IBM a začala éra PC. IBM od šedesátých let bylo bezkonkurenčně největším výrobcem počítačů vůbec. o 1981 IBM PC o 1982 Intel 286 (16bit, 134000 tranzistorů) o 1983 IBM PC XT o 1985 Intel 386 (32bit, 275000 tranzistorů) o 1989 Intel 486 (32bit, 1200000 tranzistorů) o 1993-2000 Intel Pentium I IV (32bit; 3,1 42 mil. tranzistorů) o 2003 Intel Core