MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra: Atletiky, plavání a sportů v přírodě Horolezecké a lanové techniky pro potřeby Policie ČR ve výuce FSpS MU Brno Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radek Lienerth Vypracoval: Martin Drkal 3. roč. SEBS Brno, 2010
Prohlašuji, ţe předkládanou bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 12. dubna 2010 podpis
Poděkování za poskytnutí svých zkušeností a znalostí instruktorovi pro práce ve výškách 1. stupně a dlouholetého člena Zásahové jednotky nprap. Leošovi Hájkovi a vedoucímu práce Mgr. Radku Lienerthovi.
Obsah Úvod 6 1. Práce ve výškách u PČR 7 2. Jednotky Policie ČR používající horolezecké a lanové techniky 8 2.1 Útvar rychlého nasazení 8 2.2 Zásahové jednotky 8 2.3 Pohotovostní motorizovaná jednotka 10 2.4 Speciální pořádková jednotka 11 3. Stanovení horolezeckých, lanových technik a výbavy používané Policií ČR 12 3.1 Horolezecká výbava používaná jednotkami Policie ČR 12 3.1.1 Lana a lanové smyčky 12 3.1.2 Karabiny 12 3.1.3 Tělové postroje 12 3.1.4 Slaňovací prostředky 13 3.1.5 Jistící prostředky 13 3.1.6 Šplhadla (prostředky pro výstup na laně) 13 3.1.7 Kladky 14 3.1.8 Ochranné prostředky 14 3.1.9 Výstroj 15 3.2 Horolezecké a lanové techniky používané PČR 15 3.2.1 Technické lezení 16 3.2.2 Horolezectví 18 3.2.3 Speciální činnosti 21 3.3 Výcvikové prostory a prostředky pro práci ve výškách u PČR 22
4. Horolezectví na FSpS MU Brno 25 4.1 Předmět Horolezectví a obsah výuky 25 4.2 Horolezecký kurz 30 5. Porovnání potřeb Policie ČR na horolezecké a lanové techniky vůči aktuální výuce horolezectví pro studijní obor SEBS 31 6. Závěr 33 Seznam použité literatury Resumé Anotace
Úvod Téma bakalářské práce Horolezecké a lanové techniky pro potřeby Policie ČR ve výuce FSpS MU Brno jsem si zvolil z důvodu horolezectví jako mého koníčku a práce u Policie ČR jakoţto mého zaměstnání. U Policie ČR pracuji jiţ šest let, z toho tři roky u Pohotovostní motorizované jednotky, kde jsou součástí výcviku základy práce ve výškách. Při průchodu studiem na FSpS MU Brno oboru SEBS a při výuce předmětu horolezectví, kurzu horolezectví a na jiných kurzech, kde bylo horolezectví součástí těchto kurzů, jsem si uvědomil, ţe by bylo vhodné studium oboru SEBS přiblíţit poţadavkům Policie ČR na práci ve výškách. Vzhledem k tomu jsem si stanovil pro tuto bakalářskou práci dva cíle: 1. Stanovení a definice horolezeckých a lanových technik pouţívaných Policií ČR 2. Porovnání potřeb Policie ČR na horolezecké a lanové techniky vůči aktuální výuce pro studijní obor SEBS K dosaţení těchto cílů povedu konzultace s vedoucím práce, s instruktory horolezectví, s instruktory pro výškové práce u Policie ČR, připojím k tomu vlastní zkušenosti a vyuţiji literaturu zabývající se uvedenou problematikou. 6
1. Práce ve výškách u Policie ČR Tak jako Hasičský záchranný sbor, armáda a další organizace, které se při své činnosti potýkají s prací ve výškách, tak i Policie ČR při své specifické činnosti potřebuje znalosti a dovednosti z tohoto oboru. Ne všichni policisté jsou zasvěceni k těmto dovednostem. Jedná se především o příslušníky speciálních útvarů PČR, kteří jsou pro tuto práci několik let školeni a cvičeni. Jedná se o Útvar rychlého nasazení, Zásahové jednotky a některé jiné útvary, například Speciální pořádková jednotka a Pohotovostní motorizovaná jednotka, které potřebují základy práce ve výškách pro svoji činnost. Výše uvedené útvary vyuţívají práci ve výškách k dopadení nebezpečných pachatelů trestné činnosti, k zabezpečení veřejného pořádku, k pátracím akcím, ale i jako součást Integrovaného záchranného systému k záchranným pracím. 7
2. Jednotky Policie ČR používající horolezecké a lanové techniky 2.1 Útvar rychlého nasazení Útvar rychlého nasazení je specifickým policejním útvarem určeným zejména pro boj proti terorismu. Působí na celém území České republiky. Je přímo podřízen policejnímu prezidentovi. O vyslání útvaru rozhoduje policejní prezident se souhlasem ministra vnitra. O nasazení útvaru rozhoduje velitel oprávněný nařídit provedení zákroku pod jednotným velením. V souladu s vymezenou působností provádí útvar sluţební zákroky proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závaţných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadrţení. V posledních letech působí ochranné týmy i v zahraničí - ochrana zastupitelských úřadů a jejich pracovníků v Iráku a Afghánistánu. Zaměření výcviku ÚRN: Výcvik ÚRN je zaměřen tak, aby splnil poţadavky vycházející ze základních úkolů jednotky v oblasti boje proti terorismu, poskytování sluţeb pro Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a NPC, zejména při zatýkání nebezpečných pachatelů. Jádrem výcviku jsou taktické postupy zásahů na letadlo, budovy, vlaky, autobusy a metro. Součástí výcviku jsou i postupy při zadrţení pachatelů, ochraně VIP a ozbrojených doprovodech. (http://www.urn.aa/) 2.2 Zásahové jednotky Zásahové jednotky mají své místo, stejně jako celá Policie ČR, v integrovaném záchranném systému. Úkoly a rozsah činností jsou pro zásahovou jednotku specifické. Jedná se zejména o práci ve výškách s vyuţitím vrtulníku, práci s trhavinami, vyprošťování osob a další speciální činnosti. Dále můţe být zásahová jednotka pověřena záchranou a prvotním ošetřením osob v případech 8
průmyslových havárií, velkých dopravních nehod nebo ţivelných katastrof. Jsou nasazovány při potlačování organizované kriminality, dále vyuţívána zejména ve fázi realizace odhalené TČ. Činnost v této oblasti lze povaţovat za nejčastější důvod k nasazení zásahové jednotky. Úkoly z toho plynoucí jsou velmi rozmanité od spolupráce s kriminální sluţbou na úrovni okresů, kraje aţ po Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a Národní protidrogovou centrálu. V této oblasti se setkáváme s celou řadou závaţné kriminální činnosti jako např. distribuce a výroba omamných látek, obchod se zbraněmi, únosy, vydírání atd. Nedílnou součástí ZJ je práce ve výškách. Prací ve výškách se rozumí činnost na vnějším plášti budov, na střechách, skalách, v propastích, šachtách atd., a to za pouţití vrtulníku, volného lezení, slanění nebo výstupu po laně. Všude tam můţe být zásahová jednotka pouţita pro zajištění pachatele, záchranu osob nebo vyproštění věcí. Všechny tyto činnosti jsou prováděny s pomocí horolezecké techniky. Výcvik pro práci ve výškách je velmi náročný fyzicky i psychicky a klade vysoké nároky na morálku a vůli. Je potřeba se naučit nejen to jak ve výšce pracovat ale také jak ve výšce bojovat, to znamená naučit se pouţívat na laně různé druhy zbraní a technických prostředků. Plné připravenosti v této oblasti je dosaţeno zpravidla aţ po několika letech výcviku. Neméně důleţité úkoly vyplývající z organizačního zařazení zásahové jednotky jako samostatného odboru pořádkové policie jsou vymezeny závazným pokynem policejního prezidenta č. 217/2008. Zásahová jednotka můţe být pouţita k ochraně nebo obnovení vnitřního pořádku a bezpečnosti na veřejných místech, jakoţ i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Speciální úkoly plní ZJ zejména při zajištění bezpečnosti a přepravy chráněných osob. Dále o přepravu nebezpečných látek, munice, zbraní, věcí a cenností pro bankovní ústavy a další státní instituce (např. muzea),doprovody štěpných materiálů do jaderných elektráren a ochranou objektů. Dalším speciálním úkolem jsou prvotní opatření proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků a pyrotechnické prohlídky při všech uvedených činnostech. (http://www.ks.jm/oddeleni/zj/zasah/other/) 9
2.3 Pohotovostní motorizovaná jednotka PMJ je jednotka vykonávající hlídkovou činnost na teritoriu města své působnosti. Jde především o města s větším počtem obyvatel (Praha, Brno, Ostrava). PMJ je dále určena zejména k reakci na signály o narušení objektů, zapojených do systému PCO (pult centralizované ochrany), či k reakci na tísňová volání na linku 158, z nichţ vyplývá, ţe na nějakém místě v působnosti kraje dochází k páchání trestné činnosti násilného charakteru (tj. veškerá napadání mezi občany, rvačky či loupeţná přepadení), k eliminaci pachatelů trestných činů, kteří jsou nebo mohou být ozbrojeni jak chladnou tak střelnou zbraní, pronásledování ujíţdějících vozidel z míst dopravních kontrol či od váţných dopravních nehod nebo od kontrol jiných hlídek PČR a nárazově také poskytuje součinnost pro jednotlivá Obvodní oddělení nebo různé sekce SKPaV při zadrţení nebezpečných pachatelů násilné trestné činnosti a pachatelů závaţných úmyslných trestných činů. Jednotka je také povolávána do akcí směřujících k ochraně veřejného pořádku nebo můţe být vyuţita při akcích, směřujících k odvrácení nebo zvládnutí ţivelných pohrom, či katastrof nebo k odstraňování jejich následků. Náplň sluţby policistů zařazených do tohoto útvaru spočívá ve výkonu motorizované hlídkové sluţby se samostatným vyhledáváním situací, kde je zapotřebí policejního zákroku, hlídky jsou na příjmu pro potřeby vyslání operačního střediska k zákroku, vytěţeného z tísňové linky nebo PCO a zajišťují i nepřetrţitý servis (zajišťování ostatních hlídek PČR) při zákrocích. Příslušníci jednotky jsou kdykoli připraveni podpořit své kolegy u zákroku, kde bude zapotřebí jejich nadstandartních dovedností a moţností, které jim poskytuje jejich vybavení a výcvik. Ten je zaměřen především na sebeobranné techniky a techniky k překonání odporu protivníka včetně technik pouţití donucovacích prostředků, technik ozbrojeného boje nebo boje proti ozbrojenému pachateli, taktiku zákroku v budovách i zastavěném či volném terénu a taktiku zadrţení nebezpečných pachatelů. V dnešní době jednotka prochází i výcvikem - základy práce ve výškách, které byly dodnes výsadou Zásahových jednotek a ÚRN. Samostatnou kapitolou výcviku jsou techniky k zastavení a zadrţení vozidla s nebezpečnou osádkou, rizikové dopravní kontroly nebo asistence při domovních prohlídkách v 10
rizikových objektech. Velký důraz je kladen na fyzickou kondici, střelecké dovednosti či psychologickou nebo zdravotní přípravu. 2.4 Speciální pořádková jednotka Speciální pořádková jednotka PČR Krajského ředitelství Jihomoravského kraje (dále jen SPJ) byla zřízena dne 1.6.2008 Speciální pořádková jednotka působí pod jednotným velením a je určena k ochraně bezpečnosti osob a majetku, ke spolupůsobení při zajišťování veřejného pořádku a k činění k opatření k jeho obnově, byl-li porušen. Plní i další úkoly Policie České republiky v případech mimořádných událostí, ţivelných pohrom, katastrof a průmyslových havárií, které svým rozsahem a nasazení vyţadují nasazení specializovaných sil a prostředků. V těchto případech se řídí bezpečnostními typovými plány, pokyny krizových štábů, nebo plní úkoly v rámci integrovaného záchranného systému. (http://www.ks.jm/opzp/spj/uvod.htm) Speciální pořádková jednotka působí převáţně na území Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, vyţaduje-li to bezpečnostní situace působí i na jiných místech České republiky. SPJ pouţívá práci ve výškách jen v minimální míře, spíše se jedná tak jako u PMJ o základy práce ve výškách, kdy si to forma zákroku vyţádá. (viz. Obsazení vily v Praze squotery, kdy zasahovala Stálá pořádková jednotka, jejíţ obdobou je SPJ JmK) 11
3. Stanovení horolezeckých, lanových technik a výbavy používané Policií ČR 3.1 Horolezecká výbava používaná jednotkami Policie ČR 3.1.1 Lana a lanové smyčky lano je nejdůleţitější součástí zajišťovacího řetězce. Základní rozdělení je dle účelu na lana dynamická a lana statická. Lana dynamická se zpravidla pouţívají na lezení, zachycení pádu a jištění. Lana statická potom na práci, záchranu, spouštění nebo vytahovaní.. Speciální útvary Policie pouţívají k rychlému slanění tzv. fast rope (lano pro rychlé slanění). Fast rope je lano, na kterém se při slanění nepouţívají ţádné sedací úvazky ani slaňovací mechanismy, pouze pevný stisk rukou a nohou. Lanové smyčky mají různé tvary (ploché, kulaté), délky, jsou sešité nebo spojeny jiným způsobem, jejich pouţití je univerzální, zpravidla k vytvoření kotvících a jistících bodů nebo jejich provázání. 3.1.2 Karabiny tak jako lana i karabiny jsou jednou z nejdůleţitějších součástí zajišťovacího řetězce. Spojuje jednotlivé součásti zajišťovacího řetězce. Policie pouţívá širokou nabídku karabin, jsou to karabiny ocelové, které se pouţívají minimálně (neslouţí k zachycení volného pádu), spíše se pouţívají karabiny z lehkých slitin (karabina bez pojistky zámku, karabina s pojistkou zámku, pro účely jištění karabiny HMS). Ke spojení sedacího úvazku a taktické vesty (taktická vesta můţe nahrazovat, pokud je k tomuto účelu vytvořena, prsní úvazek), se neustále pouţívají ocelové karabiny, i kdyţ to není pravidlo. 3.1.3 Tělové postroje nebo-li tělové úvazky. Při práci ve výškách musí policista pouţívat kompletní tělový úvazek, tzn. sedací a prsní. Dělení postrojů: - celotělový výhodou je snadná manipulace, nevýhodou zhoršené vlastnosti pro speciální účely 12
dělený úvazek skládá se ze sedacího úvazku a prsního, spojeny karabinou nebo smyčkou. Místo prsního úvazku můţe policista pouţít taktickou vestu (funkční nosič výzbroje). Tato vesta musí být schváleného typu (atest pro zachycení pádu) a musí být vybavena prostředky pro spojení s lanem. Při pouţití taktické vesty místo prsního úvazku musí policista dbát zvýšené opatrnosti. Vzhledem k tomu, ţe taktická vesta má úchytný bod zpravidla velmi nízko, zamezí pouze poranění páteře při pádu, ale nesplní podmínku vrácení těla do stabilizační polohy, tím neplní funkci prsního úvazku. (Linhart M., 2000) 3.1.4 Slaňovací prostředky jsou zařízení, pomocí kterého můţe osoba v omezené rychlosti slaňovat z pozice vyšší na pozici niţší, buď sama nebo pomocí druhé osoby. Slaňovací rychlost musí být plynulá. Slaňovací prostředky pracují na systému tření a přeměny energie v teplo. (Buřič, Franc a kol., 2003) Slaňovacích prostředků je velké mnoţství. Častým a u Policie pouţívaným slaňovacím prostředkem je slaňovací osma (všech tvarů kruhová, hranatá, s různými doplňky a různých materiálů proti spálení rukou), dalším prostředkem, který se často pouţívá je karabina HMS za pouţití poloviční lodní smyčky. 3.1.5 Jistící prostředky u jistících pomůcek bez samosvorné funkce je nutno hned v úvodu říci důleţitou věc. Lano je v těchto pomůckách pouze brzděno. K úplnému zastavení je potřeba zásahu člověka. Nikdy proto nesmíme při jištění těmito pomůckami pustit lano z rukou. (Frank, Kublák a kol., 2009). Jistící prostředky se samosvornou funkcí pracují na principu automatického sevření lana segmentem, který umoţňuje prokluz lana, a tím sníţení přenosu rázové síly na člověka. Tyto prostředky pracují na systému samoblokování. Pouţívají se pro jištění prvolezce. Lze je vyuţít i pro slaňování. (Buřič, Franc a kol., 2003) Pouţívané jsou zejména Grigri, Reverso a ATC kyblík. 3.1.6 Šplhadla (prostředky pro výstup na laně) se ve smyslu ČSN EN 567 nazývají lanové svěry, běţně jsou však nazývány blokanty (dále se můţeme setkat s názvy Jümary, Spelety apod.). Jsou to zařízení, která nasazena na vhodně silné 13
lano se v jednom směru lehce posouvají a ve druhém směru na laně blokují sevření lana. Jsou opatřena pojistkou proti vypadnutí z lana. Blokovací funkci zajišťuje samoblokující palec s hroty, který při zatíţení sevře lano a nedovolí blokantu proklouznout. (Buřič, Franc a kol., 2003) Je to prostředek z lehkých slitin slouţící k výstupu po fixním laně. Dále mohou slouţit k zajištění osoby na laně, k zajištění při slaňování a nebo k zajištění proti pohybu lan v kladkostrojích. (Linhart M., 2000) Při výstupu po fixním laně za pouţití těchto prostředků je zapotřebí dvojice šplhadel. Jedno je připevněno k sedacímu úvazku, druhé opatřené smyčkou slouţí jako opora pro nohu. 3.1.7 Kladky jsou pomocné prostředky při práci s lanem, zejména tam, kde potřebujeme sníţit tření, vynaloţenou sílu k dosaţení zamýšleného cíle a ke změně směru pohybu lana. Tyto jednotlivé aspekty jsou spolu navzájem propojeny. (Linhart M., 2000) Kladky jsou při práci velkým pomocníkem a velmi usnadňují práci, při práci Policie ČR mohou slouţit k vytaţení lezce, při budování kladkostrojů, k provedení lan přes ostré hrany, pro lanové přemostění, při záchranných pracích k vytaţení postiţených osob a k mnoha dalším činnostem. 3.1.8 Ochranné prostředky jsou takové prostředky, které zabezpečí ochranu policisty při práci ve výškách. Zejména: - přilba na rozdíl od horolezců, hasičů, pouţívají členové speciálních jednotek Policie balistickou helmu, která slouţí v nutných případech i jako protiúderová. - brýle ochrana zraku patří mezi nejdůleţitější faktory. Brýle pro práci speciálních jednotek musí splňovat několik kriterií prachotěsné, dobré odvětrávání, dvojité zornice (popř. thermo skla) zabezpečí nemlţení brýlí, filtr pro odfiltrování lesku skel, vodní hladiny, atd. a pevné (pruţné) připnutí k helmě. - rukavice při práci Policie ČR a práce ve výškách se pouţívá několik druhů rukavic, jelikoţ je důleţité zabezpečit několik faktorů: a) dobrou citlivost při ovládání zbraně a jiných prostředků potřebných pro práci 14
Policie, b) tepelnou izolaci pro prsty a dlaně, která vzniká třením lana v ruce, c) odolnost proti otěru, d) pohodlné pouţívání. Vzhledem k těmto potřebám se pouţívají při práci taktické rukavice, které jsou odolné a zabezpečují vysokou citlivost při ovládání jemných mechanik (zbraně, donucovacích prostředků a jiných prostředků pouţívaných při práci Policie) a rukavice na slaňení, které jsou velmi odolné a mají dobré izolační vlastnosti. Jsou o něco větší neţ taktické a při slaňení se nasazují na ně. Jejich nevýhodou je špatná citlivost. - oděv a obuv nároky na oděv a obuv jsou poměrně společné, materiál ze kterého jsou vyrobeny musí být pohodlný, vzdušný, odolný proti vodě. Obuv musí při práci ve výškách dobře sedět a fixovat v oblasti kotníků. Oděv musí chránit před škrábanci, ale i proti chladu nebo proti přehřátí. Musí být opatřen kapsami na těle i na nohou. 3.1.9 Výstroj záleţí na konkrétní situaci, do které je policista nasazen. Nedílnou součástí výstroje je však ostrý nůţ s pevnou čepelí, kvalitní svítilna s moţností instalace barevných filtrů, ochranná maska a další drobná potřebná výbava, která se umístí na nosič, který má policista na sobě. Potřebnou výbavou je i ta, co se na tělo umístit nedá, jde o lanové ţebříky, teleskopické ţebříky. 3.2 Horolezecké a lanové techniky používané PČR Horolezecké a lanové techniky pouţívané Policií ČR při pracích ve výškách, můţeme rozdělit do tří kategorií, které spolu souvisí a to na technické lezení, horolezectví jako takové a na speciální činnosti. Tyto kategorie se potom dále děli na další specifické činnosti. Výcvik horolezeckých a lanových technik u speciálních útvarů PČR lze rozdělit do tří částí: 1. teorie seznámení s materiálem, bezpečností při práci a taktickými postupy 15
2. praxe přezkoušení z teorie, osvojení základních technik a poté nadstavbové techniky (práce za ztíţených podmínek, práce s pomocí vrtulníku, záchranné operace) 3. extrémní výcvik práce s pomocí nouzových prostředků, za extrémních podmínek, krizové situace Neţ policista úspěšně zvládne veškerý výcvik popsaný výše, musí projít několikaletým výcvikem práce ve výškách. 3.2.1 Technické lezení překonání překážek je činnost při, které musí jednotlivec nebo i celý tým překonat různé překáţky, které se mohou v reálné situaci (zákrok, záchranné práce) vyskytnout. Tato činnost je zaměřena na budování cest přes překáţky jako jsou mosty, rokle, mezi budovami, balkóny. Instruktor nebo lezec speciálního týmu, který je vyškolen na práce ve výškách, vybuduje lanové cesty pro zbývající členy týmu a tito se přes ně snaţí v co nejkratším čase přesunout (za jakýmkoliv účelem) záchranné práce základem záchranných prací je vybudování improvizovaného kladkostroje, který poté slouţí k transportu zachraňovaného, transportu týmu nebo materiálu. Při transportu zachraňovaného je dbáno hlavně na bezpečnost, vţdy je nutné dvojí jištění. Opakem je transport týmu a materiálu, kdy mnohem víc závisí na rychlosti, většinou k úspěšnému zvládnutí zákroku, samozřejmě i při tomto transportu je dbáno na bezpečnost, především členů týmu. Improvizovaný kladkostroj (viz. obr. 1) pouţijeme v situaci, kdy z jakýchkoliv důvodů nemáme na místě zásahu dostatek jiných prostředků nebo osob. Nemámeli k dispozici záchranářské kladky, můţeme místo nich pouţít karabiny. Při tom však dochází k výraznému zvýšení tření spojené s navýšením síly pro vytahování. Tření částečně sníţíme zdvojením karabin. Blokanty můţeme nahradit posuvným svíracím uzlem prusíkem. (Buřič, Franc a kol., 2003) 16
(obr. 1 z knihy: Buřič P., Franc R.a kol., Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách poţární ochrany, 2003, původní obr. pochází z katalogu Petzl) práce ve výškách za pomocí vrtulníku: a) běţné slanění - provádí se stejným způsobem jako slanění nad volnou hloubkou. Důleţité je, ţe vrtulník není pevný kotvící bod, při slaňování můţe vrtulník náhle změnit výšku. S tímto musí policista počítat a při dopadu na zem co nejrychleji uvolnit lano. Toto slanění se vyuţívá především z větších výšek, při nedostupnosti terénu, při slanění do porostu, na stromy, nepřístupná místa (lanovky, stromy, posedy, apod.) Dále jej zásahový tým můţe vyuţít k zadrţení nebezpečného pachatele nebo pachatelů. 17
b) rychlé slanění - dalším způsobem slanění z vrtulníku je za pomocí fast rope, jak uţ je výše uvedeno, jedná se o lano, na němţ se při slaňování nepouţívají ţádné slaňovací prostředky. Tento způsob slanění se vyuţívá zpravidla při rychlém a pohotovém slanění z menší výšky, kdy vrtulník naletí přímo nad cílovou oblast a během několika sekund je celý tým připraven na místě slanění k akci. Nácvik tohoto slanění probíhá nejprve na věţích, aţ po zvládnutí této techniky na zemi se přistupuje k výcviku na vrtulníku a to zejména kvůli bezpečnosti policistů. c) záchranné práce vrtulník se v těchto případech pouţívá v jinak nedostupných místech nebo pro urychlení záchrany. Tato záchrana je prováděna tak, ţe jeden z členů záchranného týmu je v podvěsu nebo zavěšený na jeřábu, který je umístěn na palubě vrtulníku a provádí se přenesením zachránce a zachraňované osoby v podvěsu na bezpečné místo nebo vytaţením na palubu vrtulníku. Je zde kladen velký důraz na bezpečnost jak zachránců, tak i zachraňovaného. Zachránce i zachraňovaný jsou k podvěsu nebo k ocelovému lanu palubního jeřábu jištěni kaţdý zvlášť lanem a dalším lanem spojeni mezi sebou. 3.2.2 Horolezectví Při práci speciálních útvarů PČR se jedná zejména o činnost v přírodních podmínkách při plnění nejrůznějších úkolů, příklad: o překonání skály celým týmem o spouštění do roklí (jeskyní, propadání) o překonávání vodního toku o pátrání po osobách, věcech na nepřístupných místech o záchranné práce (nejen obětí, ale i členů týmu) Ve výše uvedených příkladech jde o činnost jako je budování cest, kotevních bodů a kladkostrojů. Lezení v tomto případě není srovnatelné se sportovním lezením nebo s prací jiných skupin (speleologů apod.). Zde je kladen velký důraz na bezpečnost. 18
Základní techniky technika zvládnutí uzlů uzly jsou jedním z nejdůleţitějších prvků zajišťovacího řetězce a jejich vázání musí být věnována značná pozornost. Uzlová technika určená pro speciální účely, se zabývá jen některými uzly z horolezeckých a speleologických technik. Velký a rozhodující význam práce ve výškách a nad volnou hloubkou u speciálních útvarů PČR je bezchybné zvládnutí vázání uzlů. Při tomto je důleţitý nácvik: Nejprve zvládnutí vizuální znalosti a znalost názvosloví, poté hmatová paměť při vázání uzlů a praktický výcvik naslepo. Uzel musí splňovat několik podmínek: lehké a jednoduché uvázání, musí být dokonale uvázaný, nesmí se samovolně rozvázat, musí odpovídat účelu, pro který je pouţit, musí být urovnaný (lano se nesmí v uzlu lámat nebo kříţit), musí být dostatečně pevný, ale nesmí přitom výrazně sniţovat pevnost lana a snadná optická kontrola správného uvázání uzlu. Nejčastěji pouţívané uzly při práci ve výškách speciálních útvarů PČR (není pravidlem): vůdcovský uzel, osmičkový u., protisměrný osmičkový u., dvojitý osmičkový u., devítkový u., lodní u., poloviční lodní u., protisměrný u., prusík, dvojitý rybářský u., dračí smyčka, kravské ucho, beznapěťový u. jištění je manipulace s lanem, zabezpečující postup spolulezce a slouţí ke sníţení nebezpečí souvisejícího s pádem. Při jištění shora se toto nebezpečí zcela vyloučí. Jištění má pád zachytit pokud moţno měkce a tak, aby byl co nejkratší. Jištění pohlcuje určitou část kinetické energie padajícího lezce, další část pohlcuje svou deformační prací lano (jenom malá část je pohlcena třením lana v karabinách postupového jištění). Zbytek, a to dosti značný, připadá vţdy na ţivého člověka. Proto je jištění problém nejen technický, ale i etický. Smyslem jištění je omezení rizika poranění padajícího lezce nárazy o okolní terén a zároveň omezení nebezpečí zranění rázovou silou lana na minimum. Rovněţ musí sníţit nadměrné zatíţení a nebezpečí poranění nárazem hrozící i jistícímu. (Buřič, Franc a kol., 2003) Rozeznává se pět základních způsobů jištění: dolní jištění 19
horní jištění boční jištění jištění za fixní lano jištění při souběţném postupu Souhrnně se prvky výzbroje a výstroje bránící pádu nazývají jistící řetězec. Jak uţ napovídá název, celý jistící řetězec je tak pevný, jako jeho nejslabší část. Nelze tedy stanovit, co je z jistícího řetězce nejdůleţitější. Při jištění je všechno důleţité. (Frank, Kublák a kol., 2009) Při práci ve výškách u speciálních útvarů PČR se z 90 % pouţívá dolní jištění. Jak jiţ bylo zmíněno, velký důraz se klade na bezpečnost. Z tohoto důvodu je velmi důleţité sebejištění. slaňování je činnost, která nám umoţňuje bezpečně sestupovat po laně. Slaňování je nutné bezpečně zvládnout za kaţdé situace. Není moţné při zásahu přemýšlet, jak nastoupit do slanění, jak v něm drţet správnou polohu, jak se při slanění jistit nebo je přerušit. Základní podmínkou bezpečného slanění je spolehlivé ukotvení lana. Lano je vţdy nutné ukotvit za kotevní bod se zaručenou pevností. V případě, ţe se na místo upevnění lana vrátíme, nebo jiným způsobem zajistíme odvázání lana, můţeme lano ke kotevnímu bodu přivázat na jednoducho. Nejvhodnější je pouţít osmičkový uzel. V případě, ţe se na místo upevnění lana po slanění jiţ nevrátíme, slaňujeme na poloviční délce lana na dvojito. Lano v polovině délky provlékneme sladovacím kruhem nebo kolem kotevního bodu a oba konce shodíme dolů. (Buřič, Franc a kol., 2003) Slaňování je základní činností práce ve výškách u Policie ČR. Slaňování členů speciálních jednotek PČR je rozdílné neţ u sportovního lezení nebo horolezectví. Kaţdý člen takové jednotky na sobě nese zátěţ v podobě potřebné výstroje pro práci ve výškách, dále balistickou ochranu (balistická helma a vesta), potřebnou výzbroj podle dané situace (krátké a dlouhé zbraně, zásobníky s potřebným střelivem, slzotvorné a dočasně zneschopňující prostředky, apod.). Dále tito členové speciálních skupin musí ovládat slanění za extrémních podmínek jako jsou stísněné prostory (studny, jeskyně), do porostu, slanění z vrtulníku, na nepřístupná místa a spoustu dalších, které jsou mnohdy komplikovány nepříznivým počasím (déšť, vítr, zima). Dalším extrémem je slanění hlavou dolů, 20
které můţe nastat při některých situacích (taktické přiblíţení k pachateli, záchranné práce). Členové speciálních skupin PČR, ale i armádních jednotek se učí slaňovat na obě ruce, ale především na tzv. slabší ruku (tzn. jistíci nebo brzdící ruka, která drţí lano u boku pod slaňovací pomůckou a tím přizpůsobuje rychlost slanění je většinou u horolezců pravá) a to v případě je-li nutno pouţít při slanění zbraň jakoukoliv rukou nebo nastane-li při zákroku situace, kdy je nutné pouţít silnější ruku. výstup po laně pouţijeme tam, kde nemůţeme provést výstup po konstrukci nebo terénu, nebo tam, kde je to výhodnější. Jedná se zejména o případy po slanění do nepřístupného terénu, kdy první lezec volně překoná obtíţné místo a ostatní jej musí následovat, při výstupu do nepřístupných míst, která jsme dosáhli přehozením nebo přestřelením lana, případně při sebezáchraně po pádu do lana. Obecně platí, ţe při výstupu po laně musíme být vţdy zajištěni ke dvěma stoupacím prostředkům v případě, ţe nepouţijeme nezávislé jištění. (Buřič, Franc a kol., 2003) Při výstupu pouţíváme tzv. šplhadla (viz. kapitola Horolezecká výbava pouţívaná jednotkami PČR). Jako nouzové řešení se pouţívají tzv. svírací uzly (Prusíkův, Prohazkův nebo karabinový excentrický uzel), které po zatíţení sevřou lano a drţí, zatímco po uvolnění je lze po laně posunovat. Tyto uzly jdou vytvořit téměř z jakékoliv smyčky či popruhu. Slabší smyčky se mohou zakusovat, silnější naopak klouzat a neplní tím funkci šplhadla) povely a signály jsou shodné s těmi, co se pouţívají při horolezectví (jistím, lezu, odjisti zruš, dober, povol, aj.), ale i kontaktní signály s pouţitím lana. Speciální útvary dále pouţívají akustické signály a skryté pokyny, které vycházejí z taktiky zákroku. 3.2.3 Speciální činnosti Do speciálních činností můţeme zařadit veškeré předešlé činnosti za ztíţených a extrémních, ať uţ klimatických, přírodních nebo jiných podmínek (v noci). Pod 21
tyto činnosti spadá výcvik dlouhodobé zátěţe a odolnosti, kterým si kaţdý člen týmu musí projít. Při těchto činnostech je spojena práce ve výškách s přeţitím, kdy kaţdý člen speciálního útvaru PČR musí počítat s tím, ţe se zákrok můţe jakkoliv zkomplikovat, prodlouţit (zraněný člen týmu, nedostatek speciální výstroje, zavalení aj.), a proto si s-sebou musí nést veškerý materiál na přeţití. Součástí výcviku je pouţívání nouzových prostředků, tzn. nahrazení speciální výbavy základními prostředky, například: jümar (šplhadlo) nahradíme svíracím uzlem (Prusíkův u.); slaňovací osmu nahradíme karabinou a poloviční lodní smyčkou; výše uvedený prusíkův uzel vytvořit z jakékoliv smyčky (v nouzi i z tkaničky od bot) apod. Mezi speciální činnosti patří i pouţití speciálního vybavení, kterým jsou útvary Policie vybaveny a to například výsuvné plošiny, teleskopické ţebříky, elektrické nebo motorové kladkostroje. Při pouţití tohoto vybavení většinou záleţí na urychlení a bezpečnosti při plnění úkolu, kde horolezectví jako takové jde stranou, jde především o úkoly, kdy budování cest pomocí horolezeckých a lanových technik je příliš zdlouhavé. Za pomocí výše uvedeného vybavení je dosaţení cíle (splnění úkolu) efektivnější a urychlí postup týmu. Další speciální činností je taktické přiblíţení k pachateli, coţ se provádí za vyuţití jiţ zmíněných horolezeckých a lanových technik. 3.3 Výcvikové prostory a prostředky pro práci ve výškách u PČR Cílem výcviku je co nejvíce se přiblíţit reálným situacím, které mohou nastat při zákroku. Tudíţ výcvik musí být uzpůsoben těmto poţadavkům a probíhá v nejrůznějších prostředích a za pomocí široké škály prostředků. Budovy při výcviku práce ve výškách se budovy vyuţívají zejména k nácviku budování cest k překonávání balkónů, pater, ale i k určení vhodných kotevních bodu při slanění policistů ze střechy do niţších pater (kde se můţe skrývat 22
pachatel závaţného trestného činu nebo se zde můţe jednat o záchranářské práce spojené s evakuací osob, příkladů je spousta) Umělé stěny - jsou průpravnou částí prací ve výškách, před praktickým výcvikem v přírodních podmínkách. Můţeme jej zařadit do druhé části výcviku, kdy si členové speciálních útvarů osvojují teoretické znalosti. Výhodou umělých stěn je, ţe se na nich dá trénovat za kaţdého počasí, protoţe většina je v halách. Lezecký trenažér Jakub jde o obdobu umělých lezeckých stěn kombinovaných s trenaţérem na práci ve výškách pro hasiče, policisty, armádu ČR a podobné jednotky. Jakub je spojení umělé stěny s překáţkami, se kterými se členové jednotek mohou setkat v reálných situacích, při plnění úkolů (balkony, lešení, šikmé plochy, apod.). Koloseum přesněji Výsadkový vrtulníkový simulátor ve vojenském prostoru Vyškov Dědice se nachází tento vrtulníkový simulátor, který slouţí armádě k simulaci výsadku vojáků za pomoci slanění v nejrůznějších terénech a za nejrůznějších podmínek, které jsou v okolí simulátoru vybudovány (budova s balkónem, lanovka, porost, stromy, různé druhy střech, svahy, nerovný terén, štěrk, kamení, aj.), tyto podmínky zajišťují výcvik, který se co nejvíce podobá reálným situacím, ke kterým můţe při slanění z vrtulníku dojít. Kabina vrtulníku je umístěna na rameni pohyblivého jeřábu, tento zajišťuje jak zvedání kabiny vrtulníku aţ do výšky 18m, tak i otáčení a posouvání nad uvedené vybudované podmínky (viz. obr. 2). Armádní vrtulníkový simulátor vyuţívají k výcviku i speciální útvary PČR. Z toho vyplývá, ţe kaţdý člen speciálního týmu, projde výcvikem na tomto simulátoru, neţ se dostane ke slanění z opravdové helikoptéry. Na simulátoru se můţe cvičit jak běţné slanění, tak i rychlé slanění na fast rope. 23
(obr. 2 foto PMJ 2009 areál výsadkového vrtulníkového simulátoru) Vrtulník můţe být pouţit tam, kde nelze provést zásah běţnými prostředky nebo tam, kde by to bylo bezpečnější, efektivnější a výrazně méně namáhavé. (Buřič, Franc a kol., 2003) V Jihomoravském kraji se na výše uvedené práce pomocí vrtulníku pouţívá stroj Bell 412 (viz. obr. 3) - vrtulník střední váhové kategorie. Slanění z toho stroje se provádí běţným způsobem, můţe i více členů týmu najednou. Tým je připraven (navázán) na lyţinách vrtulníku a jakmile se vrtulník dostane nad cílovou oblast, spustí se všichni najednou. Druhým způsobem je rychlé slanění. (obr. 3 2005 Jiří Masník) Jiné objekty v tomto případě se jedná o spoustu objektů i přírodních útvarů, se kterými se speciální útvary PČR mohou setkat při plnění úkolů. Výcvik se provádí na mostech, stromech, stoţárech, věţích, komínech, vodních tocích a mnoha dalších. 24
4. Horolezectví na FSpS MU Brno Horolezectví je v tomto případě vyučována od úplného počátku, kdy se studenti seznamují se základy: názvosloví, potřebný materiál, navázání se na lano, pouţití uzlů a jejich vázání, lezecké pohyby a bezpečnost. V prvních hodinách se studenti seznámí s teorií, kterou v následných hodinách uplatňují na umělé stěně. Získané vědomosti si na závěrečném horolezeckém kurzu osvojí na skalách. Výuka je pod neustálým dozorem pedagogů. 4.1 Předmět Horolezectví a obsah výuky Předmět Horolezectví kód: bk 415 je na MU FSpS Brno vyučován pro obor SEBS (speciální edukace bezpečnostních sloţek) v rozsahu 16 vyučovacích hodin na umělé stěně a poté následuje pětidenní kurz skalního lezení. Předmět Horolezectví i kurz je zakončen zkouškou, která se skládá z písemné části a praktické části. Během této doby se studenti naučí základům horolezectví: základy lezeckého pohybu je správné vyuţití nohou a rukou (místa na stěně s oporou pro ruce se nazývají chyty, místa s oporou pro nohy se nazývají stupy) při lezení na stěně. Správné polohy těla a zvolení těţiště (viz obr.4). (Obr. 4 Udržování těžiště těla nad stupy při lezení po stěně vlevo správně, vpravo špatně, z knihy: FRANK, Tomáš; KUBLÁK, Tomáš a kolektiv. Horolezecká abeceda,2009). 25
Důleţitou zásadou, kterou si musíme jako začátečníci uvědomit, je práce nohou. Na nohy je zapotřebí více tlačit, netahat je za sebou. Přesto mnoho začátečníků nedá na rady a pouţívá metodu chyť a přitáhni. Avšak čím větší část váhy dokáţeme přenést na nohy, tím méně musíme pouţít sílu horních končetin. (Vomáčko, Boštíková, 2008) vybavení při lezení lana a jejich druhy, sedací úvazky, prsní úvazky, karabiny, smyčky, slaňovací osma, jistící prostředky (ATC kyblík, reverso, grigri), lezecké boty, expresky. Studenti musí vědět jaké vybavení k čemu slouţí, správné pouţití, skladování, péče o něj a jeho ţivotnost, to vše zaručuje bezpečnost při tomto sportu. navázání na lano je jedním ze základních prvků horolezectví a jedním z nejdůleţitějších pro bezpečnost lezce. Na lano se navazujeme za pouţití dvojitého osmičkového uzlu. Jeho volný konec by měl být minimálně 10 cm a současně by neměl přesahovat 20 cm. Na laně by měli být navázáni vţdy oba partneři, případně by měl být volný konec lana zajištěn proti projetí jistící pomůckou uzlem. Dalším krokem je zaloţení jistící pomůcky a správné jištění. Před začátkem lezení bychom měli vţdy provést partnerskou kontrolu, tedy zkontrolovat zapnutí všech přezek na spolulezcově sedacím úvazku, navázání i zaloţení jištění. U jistící pomůcky nás vţdy zajímá správnost vedení lana jistící pomůckou odpovídající pokynům výrobce, umístění karabiny s pojistkou zámku spojující pomůcku a sedací úvaz výhradně do centrálního oka úvazu a zajištění pojistky zámku karabiny. (http://www.climbingschool.cz/?bcoid=123) způsoby jištění lanem - nácvik se nejprve provádí v malé výšce, studenti se seznámí s jistícími pomůckami, vyzkouší si pouţití kaţdé z nich (reverso, grigri, ATC). Neméně důleţitou věcí je při jištění komunikace s mezi jističem a lezcem (jistím, lezu, jistím lez, dober aj.). Poté se učí druhy jištění: 26
a) top rope tzv. lezení s horním jištěním je povaţováno za jedno z nejbezpečnějších. Kotvící bod (vratný bod) je umístěn na vrcholu cesty nebo skály. Tímto bodem je provlečeno lano. Na jednom konci je navázaný lezec, na druhém konci je osoba, která jistí jeho postup (jistič). Jistič má druhý pramen lana upnutý do jistícího prostředku. Zatímco lezec postupuje nahoru, jistič ho dobírá lanem. Tento způsob lezení je vhodný pro začátečníky a při tréninku. Výhodou je, ţe od lezce vede na horu a v případě pádu ze stěny si lezec do lana pouze odsedne. Kotvící bod při horním jištění musí být kvalitní, pevně ukotvený v terénu nebo na stěně. Je dobré vytvořit kotevní bod ze dvou nebo několika jistících bodů propojených smyčkou. Kotevní bod potom utvoříme karabinou tak, aby v případě selhání nedošlo k jejímu vyvléknutí. Úhel rozevření jednotlivých větví tvořící kotevní bod by neměl být větší neţ 60 stupňů (viz. obr. 5 ) (obr. 5 z knihy: FRANK, Tomáš; KUBLÁK, Tomáš a kolektiv. Horolezecká abeceda,2009). b) dolní jištění - při tomto jištění lanem si lezec buduje postupová jištění odzdola nahoru a při lezení vede lano od lezce dolů. Do postupových jištění připíná karabiny a skrz ně vede své lano. Vţdy, kdyţ nějaké postupové jištění zřídí (tzv. zaloţí), tak jej vzápětí opustí a vyleze nad něj, tedy znovu se vystaví moţnosti pádu. Postupové jištění při tomto stylu 27
pouze dočasně řeší nebezpečí pádu, a to se s kaţdým postupem vzhůru znovu vrací, ba dokonce se stává váţnějším. Logicky z toho plyne, ţe při malých rozestupech mezi postupovými jištěními je lezec ohroţen jen krátkými pády, naopak při větších rozestupech mezi postupovými jištěními je lezec v některých okamţicích ohroţen dlouhým pádem. (Frank, Kublák a kol., 2009) Při výuce Horolezectví na FSpS SEBS se dolní jištění téměř nepouţívá. Většina kotevních bodů na konci cest a skal je dostupná a instruktoři vyuţívají top rope. názvosloví při lezení je velmi důleţité znát terminologii uţívaných prostředků, materiálu, lanových technik apod. Hlavně pro začátečníka je velmi důleţité se názvosloví naučit, aby pochopil, co je po něm ţádáno. Několik příkladů z horolezeckého názvosloví: blokant nástroj pro šplhání na laně, bong jistící prostředek, dobrat dotáhnout lano, expreska komplet dvou karabin a smyčky se dvěma oky na jejich koncích, maglajz magnézium, odsedávák smyčka ve které lze vyset, osma slaňovací prostředek Podobných termínů je v horolezectví spousta a při výuce si častým opakováním nejpouţívanějších termínů na názvosloví ţák lehce zvykne. uzly, pravidla pro vázání uzlů a jejich dělení podle funkce důleţité je v tomto případě vědět, ţe kaţdé navázání uzlu na lano sniţuje nosnost lana o téměř 40 50 %. Studenti se nejprve učí teoretickou část: - vlastnosti uzlů pevnost uzlu, objemnost (velikost uzlu a tvar můţe hrát svou úlohu, například uzel vkládaný horolezcem do spáry pro upevnění jisticí smyčky a naopak, aby příliš objemný uzel uvázaný na obvazu netlačil zraněného), rozvazatelnost, vytřesení (chování uzlu při cyklickém namáhání - povolení, zatíţení) - obecná pravidla pro vázání uzlů - uzel musí být řádně dotaţen a prameny lana v uzlu musí být pečlivě srovnány; většinu uzlů je třeba utahovat postupně; z bezpečnostních důvodů musí být volné konce dostatečně dlouhé, minimálně osminásobek průměru lana, pokud se váţe pojistka, musí být uvázána co nejblíţe uzlu 28
- rozdělení uzlů podle funkce kotvící (osmičkový u., dvojitý osmičkový u., dvojitý protisměrný osmičkový u., vůdcovský u., dračí u., lodní u.; spojovací (ambulanční u.,jednoduchý a dvojitý rybářský u.); prusíkovací (prusík, prohaskův u. a Machardův prusík) a manipulační (poloviční lodní u., zkracovačka a zadrhovací u.) (rozdělení uzlů podle http://www.horolezeckametodika.cz/ - uzly v horolezectví) Poté následuje praxe, při které se studenti nejprve učí vázat uzly na kusu smyčky, aby si procvičováním vázání uzlů osvojili. Následně uzly pouţijí pří lezení např. navázáním se na lano, připravit si odsedávací smyčky, popřípadě v jištění kolegy při lezení. Studenti se učí pouze základní uzly, potřebné pro základní horolezecké a lanové techniky. slanění slaňovat se studenti učí aţ jako pokročilou techniku, nejprve po dosaţení konce cesty nebo nemůţe-li student na stěně z jakýchkoliv důvodů pokračovat výš, je po domluvě s jističem spuštěn pomocí jistícího prostředku na zem. Při slaňování se studenti učí nejprve několik zásad bezpečnosti: - před započetím slaňování zkontrolovat, zda oba konce provlečeného lana (sladovacím stanovištěm) sahají na zem - překontrolovat stav sladovacího stanoviště, jeho bezpečnost a funkčnost - slaňovat pomalu, nebát se zaklonit a nohama se vzepřít proti stěně (zlepšení stability) - ruku svírající lano pod slaňovací pomůckou nikdy nepouštět (větší sevření lana = pomalé slanění, menší sevření lana = větší rychlost slanění) - dbát na to, aby do slaňovací pomůcky nebyl vtaţen jiný předmět (rukavice, část oděvu, apod.) - před slaněním zkontrolovat zda je slaňovací pomůcka správně připnuta k úvazu a provlečení lana slaňovací pomůckou 29
- studenti jsou povinni si při slanění sestrojit pod slaňovací pomůckou na laně prusík (způsob sebejištění). Jako nevhodné je v tomto případě připevnění si prusíku k nohavici sedacího úvazku. prusíkování stejně jako slaňování, tak i výstup po laně za pomocí prusíkovacích uzlů se učí studenti jako pokročilou techniku. V tomto případě se jedná o nahrazení tzv. Jümar nebo jiných šplhadel, které pouţíváme pro výstup po laně výše uvedenými uzly. Prusíkův uzel jde o uzel výstupový (samosvorný, zdrhovací či svěrný), tedy takový, který po uvázání okolo fixního lana můţe slouţit k výstupu. Při zatíţení se zatáhne a udrţí váhu lezce; není-li pod zatíţením, lze jej relativně snadno posunout vzhůru. Obecně, v hovorové řeči se všem uzlům s těmito vlastnostmi říká prusíky. (Frank, Kublák a kol., 2009) 4.2 Horolezecký kurz Po zvládnutí teoretické části a lezení na umělých stěnách absolvují studenti pětidenní horolezecký kurz skalního lezení. Zde si ověří své teoretické znalosti a znalosti z umělých stěn v reálném skalnatém terénu. Horolezecký kurz zpravidla probíhá v oblasti Ţďárských vrchů v lokalitách Malínská skála, Devět skal, Černá skála a dalších skály v okolí. Studenti se seznámí s lezením na krátkých a lehkých cestách, ale vyzkouší si i svou vytrvalost a sílu v kolmých a převislých liniích. V rámci kurzu se studenti dozví, jak vytvářet postupové jistící body a jsou seznámeni se základy budování jistícího stanoviště. Dále se učí budovat stanoviště na vrcholu skály (kotvící body). Důraz je kladen na bezpečnost. 30
5. Porovnání potřeb Policie ČR na horolezecké a lanové techniky vůči aktuální výuce horolezectví pro studijní obor SEBS Rozdíly v pouţití horolezeckých a lanových technik při práci ve výškách u Policie ČR a horolezeckých a lanových technik ve výuce na FSpS MU Brno jsou patrné. Výuka horolezectví na FSpS MU Brno oboru SEBS je zaměřena na základy horolezectví a především na sportovní lezení, kdeţto potřeby pouţití horolezeckých a lanových technik u Policie ČR jsou zaměřeny i na další činnosti spojené s horolezectvím. Mezi největší rozdíly patří: Časové nároky na výcvik Policie ČR umoţňuje členům speciálních útvarů několikaletý výcvik pro práci ve výškách, se kterými se prolínají další činnosti, které práce ve výškách doprovázejí a jsou jejich nedílnou součástí. K těmto činnostem patří taktická příprava, střelecká příprava, záchranné práce aj., dalším faktorem je výborná fyzická a psychická odolnost. Tyto činnosti se u speciálních útvarů Policie ČR při výcviku doplňují i o ztíţené podmínky vyvolávající stresové situace, které policista musí zvládnout a umět si s nimi poradit. Výuka horolezectví na FSpS MU Brno oboru SEBS probíhá v jednom semestru, popřípadě jako volitelný předmět, coţ je pro studenty tohoto oboru, kteří mají být po úspěšném absolvování instruktory v ozbrojených sloţkách, nedostatečné. Předmět horolezectví by měl být zařazen do osnov FSpS MU Brno pro obor SEBS v kaţdém semestru, aby si studenti mohli získané znalosti nejen opakovat (čímţ se zvýší bezpečnost u tohoto obzvlášť nebezpečného předmětu), ale i získávat nové znalosti a zkušenosti, které uplatní ve svém povolání. Vybavení při práci ve výškách speciálních útvarů Policie ČR a při výuce horolezectví na FSpS je nesrovnatelné. Speciální útvary Policie ČR mají moţnosti nejmodernějšího vybavení pro práce ve výškách, které umoţní usnadnění plnění 31
úkolů a zajišťuje téměř stoprocentní bezpečnost. Vybavení pouţívané speciálními útvary Policie ČR je finančně velmi nákladné. Základní slaňovací a jistící prostředky pouţívané Policií ČR a ve výuce na FSpS MU Brno jsou stejné. Rozdíl je spíše ve vybavení, které bezpečnostní sloţky potřebují k práci ve výškách (vybavení pro záchranářské činnosti, balistická ochrana, zbraně, ochranné pomůcky atd.). Výbavu na FSpS MU Brno tvoří základní prostředky pro sportovní lezení. Horolezecké a lanové techniky při práci Policie ČR jsou uvedeny výše, v tomto případě se jedná o základní horolezecké a lanové techniky aţ po náročné a sloţité speciální činnosti práce ve výškách. Při výuce horolezectví na MU FSpS SEBS jde především o teoretické znalosti, doplněné o praktické - základy lezení, jištění, slanění a výstupu po laně. Základní horolezecké a lanové techniky pouţívané Policií a ve výuce na FSpS MU Brno jsou podobné - většinou i stejné. Rozdílem v tomto případě je způsob učení, kdy člen speciálního útvaru Policie ČR veškeré techniky musí ovládat nazpaměť (v některých případech i poslepu), aby při splnění úkolu nezaváhal. Na studenty MU FSpS SEBS takové nároky kladeny nejsou. Prostory, objekty a prostředky pro výcvik prací ve výškách vyuţívané speciálními útvary Policie ČR jsou takové prostory, objekty a prostředky, které členové speciálních týmů mohou při plnění úkolů ve výškách zdolávat, překonávat nebo je vyuţívat ke splnění úkolů. Tyto prostory, prostředky a objekty jsou uvedené v kapitole - 3.3 Výcvikové prostory a prostředky pro práci ve výškách u PČR. Policie ČR pro výcvik prací ve výškách speciálních útvarů vyuţívá rozmanitost přírodních prostor, objektů ale i prostory a objekty v zastavěných lokalitách města, ve kterých se mohou členové speciálních týmů při plnění úkolů ocitnout. FSpS MU Brno vyuţívá pro výuku horolezectví umělou stěnu, skály, popřípadě skalnatý terén. 32
6. Závěr V bakalářské práci jsou uvedeny horolezecké a lanové techniky pouţívané při práci ve výškách Policií ČR a horolezecké a lanové techniky při výuce na FSpS MU Brno. Z porovnání potřeb Policie ČR na horolezecké a lanové techniky vůči aktuální výuce horolezectví pro studijní obor SEBS nám vyplývá, ţe hlavní rolí pro výcvik prací ve výškách je časová náročnost, poměrně velké finanční náklady na vybavení a odlišnost pouţívaných horolezeckých a lanových technik speciálními útvary Policie ČR. Vhodné pro výuku horolezectví oboru SEBS je i lepší výběr výcvikových prostor, objektů nebo lokalit stanovených výše. V této bakalářské práci je popsán výcvik a pouţití horolezeckých a lanových technik pouţívaných speciálními útvary Policie ČR. Ne všechny horolezecké a lanové techniky mohou být vyuţity v osnovách FSpS MU Brno oboru SEBS, vzhledem k náročnosti na výbavu a jak je výše uvedeno k časovým nárokům. Tato práce byla vypracována jako koncept pro vypracování osnov pro SEBS v předmětu Horolezectví a slouţí spíše profesorům k obohacení výuky o potřebné znalosti, které poté zajisté vyuţijí všichni studenti pracující nejen v IZS pro svou profesi. Obor SEBS na FSpS MU Brno studují především studenti, kteří jiţ pracují u ozbrojených sloţek ČR (armáda ČR, Policie ČR, soukromé bezpečnostní agentury), vzhledem k tomu by výuka horolezectví měla být přizpůsobena poţadavkům těchto sloţek. 33
Seznam použité literatury BUŘIČ, Petr; FRANC, Richard a kolektiv. Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany. Praha : [s.n.], 2003. 147 s. ISBN 80-86640-07-8. DIEŠKA, Ivan; ŠIRL Václav. Horolezectví zblízka. 1. vydání. Bratislava: Olympie, 1984. 444 s. ISBN 2708189 FRANK, Tomáš; KUBLÁK, Tomáš a kolektiv. Horolezecká abeceda. Praha : Epocha, 2009. 664 s. ISBN 978-80-87027-35-6. LINHART, Milan. Služební příprava práce ve výškách. Praha : MV ČR, odbor vzdělávání, 2000. 97 s. Č.j.: SP-122/RS-2000. RALEIGH, Duane. Uzly a lana pro horolezce. Praha : Fragment, 2009. 96 s. ISBN 978-80-253-0816-5. SCHUBERT, Pit. Bezpečnost a riziko na skále a ledu. 1. vydání. Praha : [s.n.], 1998. 272 s. ISBN 80-85822-27-X. SCHUBERT, Pit. Bezpečnost a riziko na skále a ledu. 2. vydání. Praha : [s.n.], 2007. 320 s. ISBN 80-7316-064-1. VOMÁČKO, Ladislav; BOŠTÍKOVÁ, Soňa. Lezení na umělých stěnách. 2. upravené vydání. Praha : Grada, 2008. 136 s. ISBN 978-80-247-2174-3. Katalogy Petzl. Francie : Fot, 2009. Internetové zdroje: http://www.horolezeckametodika.cz/ http://www.climbingschool.cz/ Intranet Policie ČR 34
Resumé V této bakalářské práci jsou popsány horolezecké a lanové techniky při práci Policie ČR, dále horolezecké a lanové techniky při studiu na MU FSpS Brno a jejich společné porovnání. Stanovené techniky, které jsou zde uvedeny jsem získal konzultací s instruktory speciálních útvarů Policie ČR zaměřených na práci ve výškách a konzultací s vedoucím práce, jakoţto pedagogem Horolezectví na FSpS MU Brno. Dále z vlastních zkušeností získaných prací u Policie ČR a studiem na FSpS MU Brno. Techniky pouţívané Policií ČR mohou slouţit jako informace pro pedagogy na FSpS MU Brno a jako doplnění osnov pro výuku oboru SEBS. Summary This bachelor s thesis describes climbing and rope techniques in the work of the Police of the Czech Republic, as well as mountain climbing and rope techniques in the studies at the Faculty of Sports Studies of Masaryk University and a comparison of both. I have obtained the techniques discussed here by consulting the instructors of special units of the Police of the Czech Republic specialized in steeplejack work and by consulting my supervisor, a teacher of Mountain Climbing at the Faculty of Sports Studies of Masaryk University in Brno. I have also built on my own experience obtained during my employment at the Police of the Czech Republic and my studies at the Faculty of Sports Studies of Masaryk University in Brno. The techniques used by the Police of the Czech Republic may serve as information for teachers at the Faculty of Sports Studies of Masaryk University in Brno and supplement the curricula of the subject of Special Education of Security Forces.