Těšínské Beskydy 7. 10. 2017 Plánovaný výlet podle kalendáře. Odjíždíme z Frýdku vlakem v 6.35 hodin směr Český Těšín. Není moc příznivé počasí, asi proto jsme se sešli jen čtyři. Vedoucí Vašek Beneš, Pepík Seibert, Petr Kaláb a já. V Českém Těšíně přestupujeme na vlak do Bystřice nad Olší. Odtud autobusem do Nýdku nám. Bus. (415 m n. m.). Z náměstí se vydáváme po zelené značce, až dojdeme do Beskydského sedla (680 m n. m.). Cestou se nám pěkně rozpršelo a je mlha, takže výhledy jsou v nedohlednu. Nám to ale dobrou náladu nezkazí. Věříme, že sluníčko nakonec vysvitne a my uschneme. Z Beskydského sedla šlapeme po červené značce k lyžařskému středisku Soszów. Poblíž sjezdovky se nachází nově vybudovaná chata, ale je zavřená. I další turistická chata Schronisko na Velkém Sošově (886 m n. m.), zbudována v r. 1932, není ještě otevřená. Mírným stoupáním se dostaneme k další chatě, kde byly i mučidla. Vyzkoušela jsem si je, ale nakonec se nade mnou slitovali a tak jsem byla osvobozena.
Déšť se umírnil, ale mlha je stále. Vyjdeme na vrchol a najednou se mlha postupně vytrácí a naskytnou se nám nějaké výhledy. Kolem pěkných usedlostí dorazíme k rozcestníku Malý Stožek (825 m n. m.). Na Velký Stožek už to máme jen 1,5 km. Už zase začíná poprchávat. U rozcestníku Pod Velkým Stožkem se rozdělíme, s Petrem vystupujeme prudce po modré značce na vrchol Velkého Stožku (987 m n. m.), Vašek s Josefem pokračují po červené značce, míjejí však vrchol, kde je jen nivelační bod, a přicházejí přímo k chatě. Je kolem půl jedenácté. Tady je otevřeno. Ceny vskutku lidové, pivo za 56 Kč, káva za 57 a čaj za 36 Kč. Nic víc si raději nedáváme. Chvíli posedíme a pak na chodbě něco zobneme ze svých zásob. Je pořád mlhavo. Vracíme se zpět k rozcestníku Pod Velkým Stožkem, odkud pokračujeme po žluté značce. Procházíme pěkným lesem, který nás vtáhne, abychom našli nějaké houby. Počasí se umoudřilo, dokonce svítí sluníčko, objeví se modrá obloha a je velmi příjemně. Naskytnou se nám krásné výhledy do okolí.
Když se ohlédneme, kouká na nás vrchol Velkého Stožku. Přicházíme k rozcestníku Nad Zimným, kde se trasy dělí, nyní nastupujeme na červenou značku. Za slunečného počasí dojdeme na vrchol Filípky (761 m n. m.), kde je umístěn hraniční kámen, rozdělující katastrální území obcí Návsí, Hrádek a Nýdek (jde o tzv. trojmezí ). Nedaleko tohoto kamene je vybudováno zastřešené odpočinkové místo. Před námi je vidět vrchol Velké Čantorie, i když rozhledna je v mracích. Míjíme hospůdku na Filipce, která je dnes také zavřená, mají dovolenou. Škoda, tu bychom určitě zakotvili. Je totiž něco kolem půl jedné, tedy čas oběda. Kousek pod chatou se nacházejí za plotem klády, tak tady se posilníme, dokud nám to místní koník dovolí, neboť jsme narušili jeho území. Ještě že mu nepřišel na pomoc býk s velkými rohy, který byl schován u usedlosti.
Je tu rozcestník, z něhož vyčteme, že do Hrádku to máme 4 km a musíme po zelené značce. Opět se nám naskytnou krásné výhledy na Velký Javorový, od něj vpravo na Godulu a před ním na vrchol Ostrý. Přicházíme na louku, kde 16. 11. 2014 vyrostla jabloňová Alej dobra (630 m n. m.) S nápadem ji tu vybudovat přišli majitelé chaty Hrádek manželé Rychtárkovi, kteří dali k dispozici svůj pozemek. Vysadily se tu odrůdy jabloní, které se pěstují v polohách kolem 600 m n. m. Starostové 16 okolních obcí vysadili první stromy, najdou se zde různé odrůdy, které jsou popsány na připojených panelech s informacemi, kdy a kým byly vysázeny. Některé stromy jsou věnovány žijícím lidem z regionu, kteří vykonali něco dobrého a nezištného. Stromky jsou obloženy, aby je neokusovala zvěř, jsou tu lavičky na posezení, aby si tu mohli okolo jsoucí turisté nejen odpočinout, ale hlavně se pokochat nádherným pohledem na hory. Odtud je totiž jedinečný výhled do kraje. Scházíme dolů ke kapličce Svatého Izidora, ochránce manželů, dětí a zemědělců, kterou také postavili manželé Rychtárkovi na podzim r. 2012, aby sloužila všem lidem. 4. 11. 2012 ji vysvětil biskup Mons. František Václav Lobkowicz. Ve zvoničce se nacházejí dva zvony. Větší odbíjí každou hodinu, menší je umístěn v krásné dřevěné bustě patrona zvoničky. Najdeme zde i dvanáct kamenů s vytesaným symbolem. Je to dvanáct
znamení zvěrokruhu, který začíná znamením Berana a pokračuje znamením Býka, Blíženců, Raka, Lva, Panny, Váh, Štíra, Střelce, Kozoroha, Vodnáře a Ryb. Návštěvníci si mohou přinést malý kamínek, zazvonit na malý zvoneček, do kamínku vložit své přání a kamínek uložit do břehu naproti zvoničce. Život Svatého Izidora byl plný zázraků a náhlých uzdravení. Proto není divu, že na kameni u zvoničky je nápis: Kdo jednou zazvoní, bude žít spokojeně až do smrti. Dojem z tohoto místa umocňuje nádherný výhled do okolí. Na tomto místě je důležité, aby se člověk zastavil, zklidnil a načerpal tu pozitivní energii. A my jsme se tu na chvíli zastavili. Pomalu scházíme k chatě Hrádek, kde si konečně dáme vytoužené české pivo a poté šlapeme přímo na nádraží. Vlakem v 14.17 odjíždíme domů. I když nám počasí zprvu nepřálo, nakonec jsme se sluníčka i krásných výhledů dočkali. Byl to pěkný výlet, kdy jsme v nádherné přírodě ušli cca 19 km. (Zapsala J. Koloničná)