MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce DISERTAČNÍ PRÁCE

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce DISERTAČNÍ PRÁCE Brno 2008 Helena Bartáková 1

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce PhDr. Helena Bartáková, M.Sc. Cesta zpátky Návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice Disertační práce Školitel: prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. Brno 2008 2

Prohlašuji tímto, že jsem disertační práci zpracovala samostatně, pouze s využitím pramenů v práci uvedených a za pomoci vlastního empirického výzkumu. 3

Ráda bych zde vyjádřila upřímné poděkování prof. Tomáši Sirovátkovi za jeho dlouhodobou podporu a odbornou pomoc při psaní této práce. Srdečné díky patří i mým blízkým, kteří mi po celou dobu mého studia byli oporou. 4

ÚVOD... 7 1 LEGITIMITA PROBLÉMU... 9 1.1 ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI PROMĚN ROLÍ ŽEN... 9 1.2 POSTAVENÍ ŽEN NA TRHU PRÁCE V ČR... 10 1.3 NÁVRAT PO RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ NA TRH PRÁCE... 11 1.4 POLITIKY HARMONIZACE PRÁCE A RODINY... 13 1.5 FORMULACE VÝZKUMNÉ OTÁZKY... 15 2 KONCEPTUALIZACE ZKOUMANÉHO PROBLÉMU... 16 2.1 VÝZNAM VÍCEÚROVŇOVÉ KONCEPTUALIZACE: PROČ MAKRO I MIKRO ÚROVEŇ?... 16 2.2 PROČ SUBJEKTIVNÍ PERCEPCE ŽEN?... 17 2.3 DIMENZE ZKOUMANÉHO PROBLÉMU... 18 2.4 TEORETICKÁ VÝCHODISKA A JEJICH ROLE... 21 2.5 REFLEXE GENDEROVÉ PERCEPCE... 22 3 MAKRO-SOCIÁLNÍ SOUVISLOSTI PROBLEMATIKY... 24 3.1 INSTITUCIONÁLNÍ KONTEXT: VYBRANÉ RODINNÉ POLITIKY A POLITIKY VYROVNÁVAJÍCÍ ŠANCE NA TRHU PRÁCE V ČR... 24 3.1.1 Esping-Andersen versus genderově senzitivní typologie sociálního státu... 25 3.1.2 Familialismus versus de-familialismus... 26 3.1.2.1 Obecné indikátory familialismu... 27 3.1.2.2 Ideální modely familialismu... 27 3.1.3 Postavení ČR z hlediska typu familialismu v komparativní perspektivě... 28 3.1.3.1 Formální péče o děti do tří let v ČR... 31 3.1.4 Genderová či de-genderová verze explicitního familialismu v ČR?... 32 3.1.4.1 Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek v ČR... 37 3.1.5 Explicitní familialismus v ČR ve světle dalších rodinných politik... 40 3.1.5.1 Mateřská dovolená... 40 3.1.5.2 Péče o děti od tří let do povinné školní docházky... 41 3.1.5.3 Politiky zdanění směřující k rodinám a jejich interakce s dávkovým systémem... 41 3.1.6 Intervence zaměřené na vyrovnání šancí na trhu práce... 43 3.1.6.1 Legislativa rovných podmínek na trhu práce... 43 3.1.6.2 Programy aktivní politiky zaměstnanosti... 44 3.1.6.3 Částečné pracovní úvazky... 46 3.1.7 Shrnutí... 47 3.2 KULTURNÍ KONTEXT... 49 3.2.1 Kulturní teorie vysvětlující chování... 49 3.2.2 Dělba práce v rodině, genderové role a sociální stát... 51 3.2.2.1 Vývoj dělby placené a neplacené práce v posledních desetiletích... 52 3.2.2.2 Placená a neplacená práce v českých domácnostech kontext bývalého režimu... 54 3.2.2.3 Současná dělba neplacené práce v českých domácnostech... 55 3.2.2.4 Teorie dělby práce... 56 3.2.2.5 Determinanty dělby práce a spokojenost se stávajícím stavem v českých domácnostech... 57 3.2.2.6 Důsledky pro slaďování práce a rodiny... 58 3.2.3 Hodnoty a postoje... 58 3.2.3.1 Hodnota práce versus hodnota rodičovství... 59 3.2.3.2 Postoje k rolím mužů a žen v české společnosti... 60 3.2.3.3 Postoje ke slaďování práce a rodiny kdo má nést odpovědnost?... 61 3.2.4 Přístup zaměstnavatelů vůči pracovní síle s malými dětmi... 62 3.2.4.1 Přístup firem ke slaďování práce a rodiny... 64 3.2.4.2 Sociální dialog... 65 3.2.5 Modely participace partnerů na trhu práce... 65 3.2.6 Kultura versus instituce... 66 3.2.6.1 Preference ve vztahu k politikám... 67 3.2.7 Shrnutí... 69 3.3 STRUKTURÁLNÍ KONTEXT: PODMÍNKY PRO ŽENY PO RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ DETERMINOVANÉ SITUACÍ NA TRHU PRÁCE... 70 3.3.1 Genderová segmentace pracovního trhu... 71 3.3.1.1 Genderová segmentace ve vzdělávání... 73 3.3.2 Zaměstnanost žen a žen s dětmi... 74 3.3.2.1 Základní charakteristiky ženské zaměstnanosti... 74 3.3.2.2 Mateřství a míra zaměstnanosti žen... 74 5

3.3.2.3 Znevýhodnění mateřstvím na trhu práce a míry porodnosti... 76 3.3.3 Nezaměstnanost a neaktivita jako ukazatel znevýhodnění žen s dětmi na trhu práce... 77 3.3.4 Platové znevýhodnění žen a žen s dětmi... 80 3.3.5 Shrnutí... 82 4 MIKRO-SOCIÁLNÍ SOUVISLOSTI PROBLEMATIKY... 83 4.1 PREFERENCE VE VZTAHU K DĚLBĚ SOCIÁLNÍCH ROLÍ MUŽŮ A ŽEN... 85 4.1.1 Preferenční teorie a její kritika... 85 4.1.2 Preference ve vztahu k rolím mužů a žen v české společnosti... 87 4.1.3 Rozpor mezi preferencemi a realitou v české společnosti... 88 4.2 MIKRO-EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI NÁVRATU NA TRH PRÁCE PO RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ... 89 4.2.1 Pokles příjmu a riziko chudoby v rodinách s dětmi... 90 4.3 LIDSKÝ KAPITÁL... 93 4.3.1 Rozdíly v postavení žen na trhu práce podle vzdělání... 94 4.3.2 Rozdíly v návratu na trh práce po rodičovské dovolené podle vzdělání... 95 4.3.3 Relativnost vlivu vzdělání?... 96 4.4 SHRNUTÍ... 97 5 METODOLOGIE VÝZKUMU... 98 5.1 CÍLE PRÁCE... 98 5.2 VÝZKUMNÁ STRATEGIE A TECHNIKA... 99 5.3 VÝZKUMNÝ VZOREK... 101 5.4 DÍLČÍ VÝZKUMNÉ OTÁZKY A OPERACIONALIZACE... 103 5.5 VÝZKUMNÝ POSTUP... 106 5.6 MOŽNÁ METODOLOGICKÁ OMEZENÍ A OMEZENÍ POZNÁVACÍHO PROCESU... 107 6 ZJIŠTĚNÍ... 108 6.1 ŽENY S VYSOKOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM... 108 6.1.1 Preference, ambice, hodnoty... 109 6.1.2 Důvody návratu na trh práce po rodičovské dovolené... 110 6.1.3 Nutnost zajistit péči o děti... 110 6.1.4 Dělba práce s partnerem a její determinanty... 112 6.1.5 Faktory na straně trhu práce a zaměstnavatele... 114 6.1.6 Politiky a role státu... 116 6.1.7 Dílčí závěr... 117 6.2 ŽENY SE STŘEDOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM... 118 6.2.1 Preference, ambice, hodnoty... 119 6.2.2 Důvody návratu na trh práce po rodičovské dovolené... 120 6.2.3 Nutnost zajistit péči o děti... 121 6.2.4 Dělba práce s partnerem a její determinanty... 123 6.2.5 Faktory na straně trhu práce a zaměstnavatele... 125 6.2.6 Role státu a veřejné politiky... 127 6.2.7 Dílčí závěr... 129 6.3 ŽENY VYUČENÉ A SE ZÁKLADNÍM VZDĚLÁNÍM... 130 6.3.1 Preference, ambice, hodnoty... 132 6.3.2 Důvody návratu na trh práce po rodičovské dovolené... 133 6.3.3 Nutnost zajistit péči o děti... 135 6.3.4 Dělba práce s partnerem a její determinanty... 136 6.3.5 Faktory na straně trhu práce a zaměstnavatele... 137 6.3.6 Politiky a role státu... 140 6.3.7 Dílčí závěr... 141 ZÁVĚRY... 142 LITERATURA... 147 ANOTACE... 155 PŘÍLOHY... 156 REJSTŘÍK... 162 6

Úvod V předkládané disertační práci se věnujeme vztahu mezi rodinným životem a zaměstnáním v životě žen. V nejobecnější rovině je tento vztah ovlivněn soudobým vývojem sociálních trendů jako jsou strukturální a institucionální změny, ale i posuny v hodnotách, rostoucí důraz na rovnost pohlaví a narůstající individualizace životních drah a voleb, ale i další sociální a ekonomické změny 1. To platí i pro Českou republiku, kde se tyto trendy postupně projevují a navíc se po roce 1989 prolínají s komplexními celospolečenskými změnami: sociálními, ekonomickými, politickými i kulturními a se změnami systému sociální ochrany i politiky sociálních služeb. Zejména nové podmínky na trhu práce kladou vysoké požadavky na adaptabilitu pracovní síly, což vytváří tlak nejen v oblasti zaměstnání, ale i rodiny. Tato skutečnost přináší z hlediska participace na trhu práce určitá rizika pro ty jedince, jejichž možnosti adaptace jsou nějakým způsobem omezené, např. právě pro rodiče (ženy) s malými dětmi. Navíc se postupující dynamizaci a flexibilizaci trhu práce přidává i narůstající nestabilita rodin. Tím se proměňuje forma i obsah sociálních rizik. Slaďování rodinného a pracovního života se tak dostává do popředí zájmu sociální politiky, jelikož potřeba úspěšného sladění obou těchto sfér se stává důležitou součástí kvality života lidí. Jak uvádí Sirovátka (2004: 54), potřeba sladění pracovního a rodinného života má několik významných aspektů: jde o občanská práva, tedy o podporu rovných šancí v přístupu žen na trh práce a ke společenskému uplatnění, jde o ekonomický efekt o vysokou pracovní participaci žen, jde o demografický efekt o vysokou úroveň fertility a v neposlední řadě jde též o sociální efekt o eliminaci rizika chudoby dětí a prevenci sociální exkluze. Z hlediska slaďování rodinného a pracovního života se v této práci zaměříme na specifické období životního cyklu, a to na návrat žen-matek z rodičovské dovolené (tedy po určité době strávené péčí o dítě/děti v domácím prostředí) na trh práce. Současné výzkumy prováděné nejen v České republice dokládají, že právě období návratu na pracovní trh po rodičovské dovolené představuje určitá rizika. Jde například o zvýšené riziko nezaměstnanosti, nevyhovující pracovní místa, nižší mzdové ohodnocení, nižší kvalita zaměstnání a vůbec nižší míry zaměstnanosti žen s malými dětmi. Samotná tranzice z rodičovské dovolené na pracovní trh se proto v posledních letech dostává do centra zájmu sociálního výzkumu a sociální politiky, stejně jako samotná role sociální politiky v této oblasti. Někteří autoři se zabývají dílčími aspekty tohoto problému, jiní se snaží o jejich propojení. Například Kuchařová et al. (2006) vidí návrat žen na pracovní trh po rodičovské dovolené jako výsledek interakce vnějších (systémových) a individuálních či osobnostních faktorů. My se v této práci pokusíme o komplexní a multidimenzionální pohled na problematiku, kdy si klademe za cíl zodpovědět otázku: Jaké důležité faktory ovlivňují chování žen po rodičovské dovolené ve vztahu k návratu/vstupu na trh práce v České republice, resp. jaké jsou mezi těmito faktory vztahy a zejména jaká je role institucionálního rámce? Přičemž se budeme zabývat nejen objektivními makro- a mikro-sociálními faktory, což je předmětem teoretické části práce, ale i subjektivní percepcí těchto faktorů ze strany žen samotných, což je předmětem empirické části práce. Cílem této práce je prozkoumat interakci jednotlivých předpokládaných faktorů, které mohou ovlivňovat realizaci návratu žen na pracovní trh po rodičovské dovolené. Subjektivní percepci považujeme za důležitou pro rozkrytí vztahů (interakce) mezi jednotlivými faktory a míry jejich vlivu na chování žen po rodičovské dovolené ve vztahu k návratu na pracovní trh. 1 Esping-Andersen (1999) hovoří dokonce o selhání klíčových institucí moderní společnosti, tedy instituce rodiny, trhu práce a sociálního státu, v důsledku přetížení a dysfunkce rodiny a trhu práce a v důsledku ekonomických tlaků a demografických změn. 7

V teoretické části práce se tedy nejprve věnujeme otázce legitimity problému (kapitola 1) a konceptualizaci práce, resp. teoretickému uchopení makro- a mikro-úrovňových faktorů ovlivňujících podmínky pro návrat/vstup žen na pracovní trh po rodičovské dovolené (kapitola 2). Ve třetí kapitole vymezujeme vnější/ objektivní makro-podmínky: institucionální podmínky (politiky státu), kulturní kontext a strukturální podmínky pracovního trhu, zejména postavení žen a žen s dětmi na trhu práce. Následuje vymezení individuálních mikro-podmínek, resp. mikro-sociálních souvislostí: zajímá nás faktor osobních preferencí v oblasti kombinace rodinného a pracovního života, faktor mikroekonomických tlaků ovlivňujících rozhodování žen o další pracovní kariéře po rodičovské dovolené a vliv lidského kapitálu žen (kapitola 4). Teoretická část práce je opřena o výzkum aktuální dostupné literatury, sekundární analýzy existujících výzkumných zpráv (Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, Českého statistického ústavu, Sociologického ústavu AV ČR) a podpořena vlastními analýzami sekundárních dat (ČSÚ, VŠPS, OECD, Eurostatu, European Commission, ILO, atd.) i primárních dat 2. V návaznosti na teoretickou část pak v metodologické části (kapitola 5) formulujeme dílčí výzkumné otázky, výzkumnou strategii a výzkumný postup. Zvolenou výzkumnou technikou je kvalitativní rozhovor, který by nám měl dovolit porozumět životní situaci žen a umožnit zkoumat interakci faktorů v kontextu této životní situace. V empirické části práce (kapitola 6) analyzujeme subjektivní percepci sledovaných faktorů ze strany žen, tedy relativní vztahy a význam jednotlivých faktorů pro chování žen po rodičovské dovolené ve vztahu k pracovnímu trhu. Uvádíme vždy dílčí závěry. Následují celkové závěry, jejichž součástí je i reflexe významu zjištění pro stávající sociální politiku. 2 Viz Příloha 1. 8

1 Legitimita problému 1.1 Širší souvislosti proměn rolí žen Mnohé sociální problémy, kterým současné (post)moderní společnosti čelí, vyplývají z posunů v demografickém a rodinném chování. Za zásadní problém lze označit nízkou fertilitu 3, která vede k narušení demografické rovnováhy a ke stárnutí populace. Nízká míra fertility je důležitou příčinou rostoucích výdajů sociálního státu na důchody, zdravotní péči a pečovatelské služby pro staré lidi. Sociální stát je v současné době konfrontován nejen s problémem financování těchto tzv. tradičních sociálních rizik (stáří, invalidita, nemoc, nezaměstnanost, atd.), ale čelí i tzv. novým sociálním rizikům, k nimž patří i nerovnováha mezi placenou prací a rodinnými povinnostmi (Taylor-Gooby et al. 2004 citováno in Sirovátka 2005a: 4). Jak uvádí Sirovátka (2003), pečovatelské závazky a domácí povinnosti, které přijímají rodiny, zvyšují závažnost rizik na pracovním trhu. Jelikož jsou to i nadále ženy, kdo nese dominantní díl odpovědnosti za vykonávání domácích povinností a péče (srovnej např. Künzler 2002, Rosner 2003, Lewis 1993, Borchorst 1994, McDonald 2000, pro ČR pak např. Dělba 2001, Chaloupková 2005, Kuchařová et al. 2006, Valentová 2006), vede nerovnováha mezi placenou prací a rodinnými povinnostmi především ke znevýhodňování žen na pracovním trhu. V naší práci se budeme zabývat přechodem žen z rodičovské dovolené na trh práce, a to samozřejmě v kontextu situace žen s dětmi na pracovním trhu. Otázka postavení žen na trhu práce se dostává do popředí zájmu i v ČR, k čemuž vede více důvodů, zejména pak procesy, které by se daly označit jako proměny rolí žen. Ačkoli je zřejmé, že hledisko vztahu jedinců k trhu práce je jen jedním z mnoha pohledů na kvalitu života každého jedince, zdá se být integrace na pracovní trh v dnešních rozvinutých společnostech důležitá hned v několika ohledech. Placená práce je významnou životní hodnotou člověka v moderní společnosti související s jeho socio-ekonomickým statusem, s postavením jedince v rodině, jeho sebepojetím a jeho životní spokojeností 4 (Mareš 2002). Účast žen a mužů na pracovním trhu je však důležitá i z jiných než subjektivních důvodů. Především jde o makro-ekonomické tlaky, kde je zvyšování účasti žen na trhu práce důležitým nástrojem řešení problému nepříznivě se vychylujícího podílu osob v postproduktivním věku. Participace žen na trhu práce se však ukazuje jako důležitá i z mikroekonomických důvodů. V řadě evropských zemí tak došlo k oslabení modelu muže-živitele a naopak k rozšíření modelu tzv. dvoupříjmové domácnosti. Ta totiž vykazuje jednak mnohem menší riziko chudoby, sociální a materiální deprivace, a jednak odpovídá rostoucím požadavkům evropských společností na rovné postavení mužů a žen na pracovním trhu i v rodině. Cooke (2001), uvádí, že s několika výjimkami zaměstnanost žen v evropských zemích mezi roky 1985 a 1995 neustále rostla (Valentová 2004). Tento vývoj je provázán s probíhajícími procesy individualizace, na které autoři odkazují v souvislosti s hodnotovými změnami celé dnešní post-moderní (Giddens) či pozdně 3 Nízká fertilita označuje pásmo 2,1 1,5 dítěte na jednu ženu (Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Holandsko, Finsko, Švédsko, UK), velmi nízká fertilita označuje pásmo 1,3 1,5 (např. Německo, Estonsko, Kypr, Malta, Rakousko, Portugalsko) a nejnižší nízká fertilita méně než 1,3 (Řecko, Španělsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a vůbec nejhůře je na tom ČR a Slovensko) (koncept viz Rabušic 2001b, data Zaostřeno 2006). 4 Zároveň však v důsledku globalizace, flexibilizace trhů a v důsledku nových sociálních rizik zůstává určitá část pracovní síly trvale, částečně či opakovaně mimo formální pracovní trh. To pak u určité části populace může erodovat vysokou hodnotu práce. Nabízí se tak otázka možností redefinice hodnoty placené práce v dnešních (post)moderní společnostech. 9

moderní (Beck) společnosti, včetně celkového posunou k post-materialistickým hodnotám, individualismu, důrazu na sebeurčení a seberealizaci, důrazu na svobodu a rozvoj nových ideologií týkajících se postavení mužů a žen ve společnosti (Hamplová 2003: 16). Podle Sirovátky (2005b) se tak v současnosti formuje nová ekonomická role ženy ovlivněná právě hodnotovým zaměřením na seberealizaci, uspokojení individuálních voleb, svobodu od tradičních autorit včetně náboženství, což přináší požadavek na paralelní naplnění aspirací v oblasti rodinného a privátního života i aspirací v oblasti pracovního/společenského uplatnění, jež se stává normou u větší části ženské (a mužské) populace (srovnej McDonald 2000, Esping-Andersen et al. 2002, Castles 2003 aj.). To vše je provázeno a formováno tzv. druhým demografickým přechodem 5. Proměna role žen (a pozvolna i mužů) tedy souvisí jednak s makro- i mikro-ekonomickou nutností, jednak s rostoucí vzdělaností úrovní žen a jejich emancipací, a jednak s hodnotovými proměnami společnosti a individuí. Kromě výše zmíněného je však důležitost participace na trhu práce odůvodněna i změnami probíhajícími v systémech sociální ochrany, kdy jsou mnohá oprávnění sociálního státu, jakož i účast na aktivním občanství a zdrojích společnosti, stále více navázána na pracovní aktivitu jedince (Orloff 1993, Lewis 1993, Esping-Andersen 2001, Goodin 2000, Mareš 2003 atd.). Ne-participace na pracovním trhu se tak i přes různá garantovaná sociální práva stává čím dál rizikovější. Malá flexibilita pracovní síly, ale především neschopnost dosáhnout na formální trh práce či jeho opuštění na určitou dobu (např. z důvodu rodinných závazků) spolu s nestabilitou rodin a individualizací životních drah může přinášet rizika a udržovat či prohlubovat nerovnosti. Tato rizika jsou aktuální pro muže i ženy, ovšem ženy díky svým větším investicím do rodiny a díky svému i nadále problematickému vztahu k trhu práce právě z důvodu péče o děti, mohou být s těmito riziky konfrontovány ve větší míře. V případě narůstajících rozpadů rodin pak navíc slábne vazba žen na pracovní trh a rizika se ještě prohlubují 6. 1.2 Postavení žen na trhu práce v ČR Chceme-li se zabývat postavením českých žen na trhu práce, stojíme i v důsledku odlišného politického, sociálního a ekonomického vývoje české společnosti před specifickou situací. Imperativ zaměstnanosti platil v minulém režimu prakticky pro všechny občany v produktivním věku a navíc byl i ekonomickou nezbytností. České ženy jsou tak již asi po tři generace spoluživitelkami a živitelkami rodin (oproti ženám na Západě, které na trh práce začaly systematičtěji pronikat až od 70. let minulého století). Tvoří 44 % pracovní síly a pracují téměř výhradě na plné pracovní úvazky (jen 8 % českých žen pracuje na částečné pracovní úvazky, ČSÚ 2007a). Zároveň jsou však stále považovány za hlavní vykonavatelky neplacené práce a péče a to jak v případě péče o malé děti (např. v roce 2005 činil podíl mužů, kteří byli příjemci rodičovského příspěvku necelé 1 %, ČSÚ 2006a), tak i v případě péče o staré a nemohoucí členy rodiny. Relativně vysoká participace českých žen na trhu práce je podporována i faktory jako je nadále přetrvávající ekonomická nutnost jejich aktivity (potřeba druhého příjmu do domácnosti), ale i rostoucí aspirace žen ve vztahu k trhu práce a vlastní pracovní kariéře související s jejich rostoucí vzdělaností a individualizací životních drah. Sirovátka (2003: 49) uvádí, že zatímco za totalitního režimu byl doplňkový příjem ženy nutností, dnes se navíc 5 Od konce osmdesátých let nastává v postkomunistických zemích (od sedmdesátých let v západoevropských zemích) tzv. druhý demografický přechod, který se vyznačuje především snížením fertility, zvýšením počtu rozvodů, nárůstem neúplných rodin a dětí narozených mimo manželství, rozšířením nesezdaných soužití, nárůstem ekonomické aktivity žen a změnou posloupnosti a časování životních událostí (viz van de Kaa 1978 citováno in Sirovátka 2004). 6 Můžeme samozřejmě úhel pohledu otočit a ptát se po vlivu vysoké pracovní participace žen na rozpad rodin. 10

s prosazováním meritokratických principů pracovní aktivity začíná i více vyplácet, což v podstatě zvyšuje nabídku práce. Výzkumy prokazují (např. Čermáková et al. 2000, Chaloupková, Šalamounová 2004), že české ženy, stejně jako muži, tradičně připisují svému pracovnímu uplatnění vysokou hodnotu, a že participace na trhu práce je pro většinu žen přáním souvisejícím s potřebou seberealizace. Navíc, jak uvádí Čermáková et al. (2000), zvládat tzv. dvousměnný provoz (zaměstnání na plný úvazek a zároveň péči o rodinu) zůstává ambicí většiny českých žen. Dlouholetá tradice pracovní participace českých žen však nevedla k vyrovnání pozice mužů a žen na pracovním trhu a k rovnoměrnějšímu přerozdělení neplacené práce a péče mezi muže a ženy. Reprodukce a zátěž s ní spojená se i nadále odráží téměř výhradně do pracovních kariér žen. Řada studií (např. Bernhardt 2000, Dex a Joshi 1999, Gutiérrez- Domènech 2003, Gauthier 2000, Gustafsson et al. 2002, Leitner 2003, Wetzels 2001, Valentová 2004, 2005, Čermáková et al. 2002, Hašková 2005, Bartáková 2005, 2006, atd.) dokládá, že jsou ženy, zejména ženy s dětmi, znevýhodněné ve svém působení na pracovním trhu oproti mužům (s dětmi i bez nich) a oproti ženám bezdětným. Podíváme-li se na Českou republiku v komparativní perspektivě, pak se z hlediska postavení žen na trhu práce nachází někde mezi post-komunistickými zeměmi a zeměmi s korporativistickou tradicí sociálního státu 7 (Belgie, Francie, Holandsko, Německo a Rakousko). Od post-komunistických zemí se ČR odlišuje především vyšší mírou zaměstnanosti žen, ale i vyššími genderovými rozdíly v mírách zaměstnanosti a celkově nižší mírou nezaměstnanosti mužů i žen. Od korporativistických zemí se naopak liší nízkou podzaměstnaností 8, nízkými mírami neaktivity (přičemž ale 40 % neaktivních žen ve věku od 20 do 59 let uvádí jako důvod neaktivity rodinné povinnosti oproti 0 % mužů) a velmi nízkým podílem částečných pracovních úvazků žen (Bartáková 2006). Co ovšem významně odlišuje jak Českou republiku, tak i další post-komunistické země od zemí bývalé EU-15, je výrazně negativní vliv jak počtu dětí, tak především věku nejmladšího dítěte na zaměstnanost matek, a to až do 6ti let věku dítěte. Takto negativní vliv přítomnosti velmi malých dětí v rodině ve vztahu k působení žen na trhu práce se neobjevuje v žádné ze západních evropských zemí (Bartáková 2006). Relativně vysoká zaměstnanost českých žen, která u žen bezdětných dosahuje hodnot skandinávských zemí a u všech žen v průměru dosahuje hodnot korporativistických zemí, je ovlivňována extrémně nízkou zaměstnaností specifických skupin žen, zejména žen s malými dětmi. Zřejmá je však vazba tohoto znevýhodnění na dlouhodobé přerušování pracovních kariér českých žen z důvodů péče o nejmenší děti. 1.3 Návrat po rodičovské dovolené na trh práce V kontextu nepříliš příznivého postavení českých žen s malými dětmi na pracovním trhu se v této práci zaměřujeme na přechod žen z rodičovské dovolené zpět na pracovní trh. Zajímá nás jednak způsob návratu a rozhodování žen o návratu na trh práce po rodičovské dovolené, tedy jaký model přerušení kariéry z důvodu péče o děti a následný návrat na trh práce ženy praktikují a proč; a jednak nás zajímají důsledky/problémy na trhu práce, se kterými se ten 7 Korporativistický režim je charakteristický svou orientací na rodinu a na zachování její tradiční struktury, velkou roli hraje pravidlo subsidiarity (pouze pokud rodina nezvládá pomoc svým členům, nastupuje stát a jiné instituce), sociální práva závisí na třídě a zaměstnaneckém statusu a jejich výše se odvíjí od příjmu. Typická je velká genderová segregace na trhu práce. Do této skupiny zemí náleží Rakousko, Francie, Německo a Itálie (Valentová 2006: 170). 8 Míra podzaměstnanosti je definována jako procento osob, které jsou zaměstnány na méně hodin, než by si přály a než jsou schopny pracovat (ILO 2002). 11

který model návratu pojí či zda jsou tyto problémy při návratu na trh práce pro ženy univerzální. Samotná tranzice a její dopady na postavení žen na trhu práce zatím detailněji v ČR mnoha autory studovány nebyly, i z důvodu nedostatku vhodných dat. Částečně tuto problematiku pokrývá Kuchařová et al. (2006) na základě surveyových dat z více výzkumů a rovněž byla sebrána data v rámci série sond do životní situace rodin v různých fázích životního cyklu v projektu Rodina, zaměstnání, vzdělání (VÚPSV, 2006) či proveden survey Manželství, práce a rodina 9 (Rabušic, L., Chromkova-Manea, B. 2005). Rodičovská dovolená je v ČR nejčastěji využívána u každého dítěte v plném rozsahu, tedy do 3 let věku dítěte 10 a asi 30 % žen zůstává s dítětem doma dokonce déle. Doba se pak prodlužuje u druhých, příp. dalších dětí (Kuchařová et al. 2006). Typické jsou tedy pracovní kariéry žen s relativně dlouhými přestávkami: 3-4 roky na jedno dítě, v případě vyššího počtu dětí za sebou není výjimkou 5-6 let mimo trh práce. Jen 1-2 % žen zůstává doma minimální dobu, tzn. jen do cca půl roku dítěte, přičemž se většinou jedná o vysoce kvalifikované ženy (Křížková et al. 2005). Na přerušovanou pracovní kariéru ženy navazují ve velké míře opět plnými pracovními úvazky (asi 20 % žen přechodně využívá zkrácené úvazky) (Bartáková, Hora 2008) Podle zjištění Kuchařové et al. (2006) se jen 25 % žen ve 3 letech dítěte (tedy po skončení rodičovské dovolené) navrací k původnímu zaměstnavateli, kde lze očekávat větší stabilitu zaměstnání. Dalších 12 % se dohodne se zaměstnavatelem na pozdějším nástupu. Ostatní ženy, pokud nenaváží další rodičovskou dovolenou, se mohou potýkat s určitými problémy při návratu na trh práce. McDonald (1997: 25) hovoří o tzv. nepřímých nákladech založení rodiny, které souvisejí s odtržením od pracovního trhu. Jmenuje především ztrátu příjmu, ztrátu osobní autonomie, finanční závislost na partnerovi, ztrátu sociálních sítí, ztrátu sebevědomí či regrese v dovednostech a kvalifikaci. Právě relativně dlouhá doba přerušení kariéry z důvodů péče o malé dítě po jeho narození a pak návrat do zaměstnání s naprostou převahou na plné úvazky jsou obecně známým specifikem chování mladých matek v ČR a odlišují nás od většiny vyspělých evropských zemí (Kuchařová et al. 2006: 30). Přitom mohou přispívat k obtížnějšímu naplnění profesních ambicí žen i k jejich nižšímu platovému ohodnocení a celkově horší pozici na trhu práce ve srovnání s muži a bezdětnými ženami. Data z výzkumu Manželství, práce a rodina (Rabušic, L., Chromkova-Manea, B. 2005) ukazují nižší míry zaměstnanosti těchto žen, výraznější nárůst nezaměstnanosti (i dlouhodobé), a vyšší podíl žen s malými dětmi (3 6 let věku dítěte) pracujících na dobu určitou - celkově 22 % (Bartáková, Hora 2008). Určité subjektivní problémy s návratem na trh práce pociťovalo asi 40 % žen, asi 10 % žen zažívá nezaměstnanost (Bartáková, Hora 2008). Obdobné výsledky přinesla i sonda Mladé rodiny (2006) 11. Mimo to výsledky této sondy poukazují na vliv počtu dětí na postavení rodiče na trhu práce po rodičovské dovolené. Rodiče se dvěma a více dětmi vypověděli častěji ve srovnání s rodiči s jedním dítětem, že mají problémy znovu nastoupit do zaměstnání a rovněž vykazují téměř trojnásobný podíl na nezaměstnanosti v zápětí po rodičovské dovolené. Bezproblémový návrat do zaměstnání pak vykazují především ti vzdělanější (74 % vysokoškoláků ku 48 % rodičů s nejnižším vzděláním). Rovněž se vysokoškolsky vzdělaní rodiče téměř nepotýkají s nezaměstnaností ani nezůstávají doma, tedy v neaktivitě, po své (poslední) rodičovské dovolené (Kulhavý, Bartáková 2007). Podle zjištění Kuchařové et al. (2006) souvisí délka setrvání na rodičovské dovolené s rodinným stavem (dříve se na trh práce vracejí matky svobodné a ovdovělé), ale především se vzděláním matky, kde nepochybně hrají roli náklady příležitosti. Vzdělání ovlivňuje i 9 Popis souboru v Příloze 1. 10 Matějková (2005) uvádí, že průměrná délka domácí péče o dítě byla 43 měsíců. 11 Popis souboru v Příloze 1. 12

možnosti návratu žen k původnímu zaměstnavateli: vysokoškolsky vzdělané ženy se výrazně častěji vracejí z k původnímu zaměstnavateli oproti ženám s nižším vzděláním. Šetření Kuchařové et al. (2006) rovněž potvrdila, že doma zůstávají déle ženy, které zastávají tradiční postoje k mateřství. Zřejmé tedy je, že chování ani preference žen ve vztahu k návratu na trh práce nejsou jednotné. Období tranzice z rodičovské dovolené a zejména dopady dlouhodobého setrvání českých žen mimo trh práce by zasluhovalo další prostudování za pomoci kvantitativních dat (surveyových či panelových). V naší práci využijeme existující data a zejména se zaměříme na subjektivní vnímání této tranzice samotnými ženami, což je podle našeho názoru oblast dosud málo prozkoumaná. 1.4 Politiky harmonizace práce a rodiny Ve vztahu ke všem výše zmíněným změnám (přes pokles fertility, měnící se tradiční funkce rodiny, posun v hodnotách až po konkrétní problémy spojené s participací žen na trhu práce) se do popředí dostává otázka funkce sociální politiky v těchto oblastech. Nás bude role sociální politiky zajímat ve vztahu k potřebě harmonizovat požadavky produkce (ve smyslu participace na trhu práce) a reprodukce (ve smyslu zakládání rodin a vyplývajících povinností) v životě rodin. Rostoucí participace žen na trhu práce byla dříve dávána do souvislosti s poklesem fertility (60. a 70. léta minulého století), avšak nově (90. léta minulého století a začátek 21. století) se někteří autoři (např. Castles 2003, Esping-Andersen 1999, Fahey, Spéder 2004) shodují na pozitivním vztahu mezi dobrými pracovními vyhlídkami žen s dětmi a relativně vyšší fertilitou. Poukazují ale na klíčovou úlohu sociální politiky v tomto vztahu, zejména roli tzv. pro-rodinných politik směřujících k harmonizaci rodinného života a pracovní kariéry žen a mužů, a politik trhu práce podporujících rovné příležitosti na pracovním trhu. Vytvoření lepších podmínek pro slaďování práce a rodiny a lepšího klimatu pro dosahování rovných příležitostí mužů a žen si ve svých cílech klade i Evropská strategie zaměstnanosti 12 či Evropská strategie boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a je i ústředním tématem metody otevřené kooperace mezi státy Evropské unie týkající se sociální inkluze, důchodových systémů a sociálního zabezpečení. Současné evropské vlády se proto i v důsledku procesu evropské politické, ekonomické a sociální integrace, více či méně snaží o modernizaci sociálního státu ve smyslu redefinice cílů a nástrojů a restrukturalizace sociálních výdajů (srovnej Esping-Andersen 2001, 2002, Bonoli 2006, Taylor-Gooby ed. 2004). Politiky harmonizace práce a rodiny jsou pak konstruovány s cílem redukovat handicap rodičovství ztěžující návrat rodiče na trh práce a naopak umožnit rodičům, aby se více či méně svobodně rozhodli o uspořádání péče o nově narozené dítě v kombinaci s vlastní pracovní dráhou. V post-komunistických zemích se ovšem v tomto ohledu uplatňují tzv. refamilializující politiky, které vytvářejí především podmínky k tomu, aby ženy mohly opouštět trh práce na relativně dlouhou dobu s cílem pečovat o malé děti (Saxonberg, Sirovátka 2006). Hašková (2005) s ohledem na ČR uvádí, že nejen proměny rodičovské dovolené, ale i dalších opatření sociálního státu (např. razantní pokles zařízení péče o předškolní děti), jsou projevem určitého genderového konzervatizmu české společnosti v oblasti rodičovství a harmonizace 12 Na problematiku znevýhodnění žen na trhu práce reaguje Národní akční plán zaměstnanosti pro roky 2004 2006 (a nověji Národní program reforem ČR): Členské státy budou integrovaným způsobem, spojujícím genderový mainstreaming a specifické aktivity, podporovat účast žen na trhu práce a do roku 2010 dosáhnou podstatného snížení rozdílů v míře zaměstnanosti, v míře nezaměstnanosti a v odměňování mužů a žen... a to prostřednictvím mnohostranného přístupu řešícího základní faktory rozdílného odměňování žen a mužů, včetně odvětvové a profesní segregace, vzdělávání a odborného výcviku, klasifikace pracovních míst a systémů odměňování, zlepšování transparentnosti a povědomí o této problematice (NAPZ 2004 2006: 25). 13

práce a rodiny, který se promítl do sociálně politických změn 90. let minulého století i počátku nového století. Havelková (1996) však upozorňuje, že konzervativní obrat v české společnosti nezačal až po roce 1989, ale určité jeho prvky můžeme sledovat již na počátku 70. let, kdy se více rozvíjí legislativa směřovaná k ochraně mateřství a k podpoře delšího setrvání s dětmi v domácím prostředí (prodlužování rodičovské dovolené, omezování služeb péče o děti). Zároveň však tato legislativa neznamenala stažení žen z veřejné sféry (ženy musely pracovat). Havelková tyto postupné proměny k genderovému konzervatizmu interpretuje jako reakci na předchozí dvacetiletou komunistickou praxi osvobozování žen formou jejich účasti v placeném zaměstnání 13. Zároveň tento vývoj k většímu generovému konzervatizmu koincidoval s post-invazním návratem české veřejnosti do domácností jakožto poslední baště intimity v normalizačním období (srovnej viz Možný 2006). Dalším konzervativním krokům po roce 1989 se pak nikdo nebránil, patrně i proto, že byly prezentovány a artikulovány jako anti-komunistické. Součástí konzervativní rétoriky i politických změn bylo napomoci ženám, aby se mohly věnovat sféře, která je pro ně přirozená tedy domácnosti a péče o děti (Havelková 1996). Tyto re-familializační tendence nenarazily u české veřejnosti, ani u žen samotných, prakticky na žádný odpor. Možná i z toho důvodu, že zatímco v podmínkách socialistického Československa, kde všichni byli zaměstnáni, ale produktivita práce byla velmi nízká a kde odměňování nezáviselo na výkonu, bylo pro ženy realizování dvojí role jednodušší, v nových podmínkách tržního systému je realizace paralelní dvojí role při stále relativně rigidní genderové dělbě práce a plných pracovních úvazcích velmi obtížná a ženy tak po určité období, kdy pečují o malé děti, volí ústup do domácí sféry. Saxonberg a Sirovátka (2006) doplňují, že v implementaci konzervativních politik, které podporují separované role mužů a žen, přispěly i rozpočtové tlaky, což vlády přesvědčilo k tomu, aby zaváděly re-familializační politiky - byly levnější variantou než zavedení de-familializačních politik, které vyžadují tzv. aktivní investice (zejména do služeb a aktivních politik trhu práce). Prodlužování doby legitimního setrvání žen mimo pracovní trh z důvodu péče o malé děti navíc nemělo jen podpořit domácí péči o dítě, která je stále vnímána jako nejvhodnější, ale šlo i o prostředek, jak uvolnit tlak na trhu práce v posttransformačním období (vedle předčasných důchodů) (Sirovátka 2004, Hašková 2005). Česká republika má tedy v současnosti ve srovnání s dalšími zeměmi EU nadstandardně dlouhou rodičovskou dovolenou do 3 let věku dítěte (s garancí pracovního místa) a čeští rodiče mohou využít komparativně nejdelší dobu pobírání relativně vysokého rodičovského příspěvku, svou délkou přesahujícího rodičovskou dovolenou do 4 let věku dítěte (od roku 1995 prodloužen ze 3 na 4 roky). To je provázeno velmi nízkou úrovní nabídky formální péče o děti do tří let, která klesala po celá devadesátá léta. K současnému vývoji v oblasti slaďování práce a rodiny v ČR může přispívat i fakt, že se sociální politika oblastmi práce a rodiny zabývá odděleně. Saxonberg a Sirovátka (2006) hovoří o institucionálním dědictví bývalého režimu. Jednak je institucionální péče o děti řízena hned dvěmi různými ministerstvy: za jesle (děti 0-3 let) odpovídá Ministerstvo zdravotnictví a za mateřské školky (děti 3-6 let) Ministerstvo školství, tělovýchovy a sportu. Peněžité příspěvky doprovázející mateřskou a rodičovskou dovolenou má pak ve své kompetenci Ministerstvo práce a sociálních věcí. Takovéto roztříštění kompetencí nijak nepřispívá k potřebnému komplexnímu uchopení problematiky 14 a k reformulaci stávajících 13 Havelková (1996) si v tomto kontextu klade otázku, nakolik se socialistická zkušenost českých žen (pracovní mobilizace s cílem bojovat proti západnímu nepříteli) dá srovnat s první vlnou feminismu na Západě a v jakém smyslu by se současný důraz na mateřství a genderové rozdíly (obrat ke konzervatizmu) dal označit za analogický s druhou vlnou západního feminismu. 14 V některých zemích existuje Ministerstvo pro rodinu, což umožňuje řešit všechny otázky spojené s rodinou mnohem komplexněji a lépe koordinovat aktivity různých zainteresovaných institucí. 14

politik. Řešení zůstávají v zaběhlých kolejích a inklinují k pasivním formám (víceletá finanční kompenzace rodiče/matky s dítětem doma) namísto zlepšení komunikace a koordinace mezi jednotlivými relevantními oblastmi (dávky, služby, vazba na trh práce), které by dovolovaly větší flexibilitu, i větší možnost volby v oblasti slaďování práce a rodiny a nenutily ženy (resp. rodiny) k uniformním strategiím. Jak uvádí Saxonberg a Sirovátka (2006), souhra ideologického, ekonomického a institucionálního odkazu komunistického režimu spolu s novými ekonomickými, sociálními a politickými podmínkami spojenými s posuny v hodnotách silně ovlivnily existující politiky a vedly spíše ke zhoršení, raději než k utlumení konfliktu mezi prací a rodinou. Některá opatření zavedená českou vládou sice teoreticky směřují k určitým změnám, jako je např. přerozdělení pečovatelských rolí mezi muži a ženami (zavedení rodičovské dovolené pro muže v roce 2001) či k podpoře kontaktu žen na rodičovské dovolené s trhem práce (možnost přivydělávání při paralelním pobírání rodičovského příspěvku od roku 1994). Podmínky, aby tato opatření mohla být systematicky využívána, však vytvořeny nebyly (více viz následující kapitoly). Zároveň je třeba brát v úvahu, že dlouhodobější odloučení českých žen s malými dětmi od pracovního trhu může být jejich volbou a výsledkem jejich preferencí ve smyslu plné osobní a dlouhodobé domácí péče o malé děti. V této souvislosti Matějková a Paloncyová (2003 citováno in Národní 2004) uvádějí, že otázka sladění profesního a rodinného života nemusí mít nutně za cíl posílení a zvýšení postavení žen na trhu práce, jelikož ženy mohou být se svým stávajícím postavením na pracovním trhu subjektivně spokojeny, nicméně vybalancování času, který mohou ve stávajícím postavení věnovat svému povolání a rodině nemusí být v současnosti podle jejich představ. 1.5 Formulace výzkumné otázky Podíváme-li se na situaci žen s dětmi v České republice s určitým odstupem, pak je zajímavé, že je chování českých domácností v oblasti slaďování práce a rodiny a v otázce využité délky rodičovské dovolené v podstatě uniformní. Můžeme se ptát, proč nacházíme velmi obdobné chování u většiny českých žen, když je patrné, že dlouhodobé setrvání na rodičovské dovolené je z hlediska jejich dalšího postavení na pracovním trhu problematické, či když připustíme, že preference žen ve vztahu k vlastní pracovní dráze jsou s největší pravděpodobností diferencované? Nabízí se odpověď v tom smyslu, že chování je do značné míry ovlivněno existujícím institucionálním nastavením v dané společnosti, jak mimochodem naznačují české i zahraniční studie. Lze však zároveň namítnout, že ačkoli je role sociální politiky významná, jelikož spoluutváří prostor pro realizace šancí a voleb (Esping-Andersen 1990, 1999), zároveň je jen dílčí (srovnej Sirovátka 2005b). Jak uvádí Sirovátka ed. (2006: 97), sociální politika působí více méně jako institucionální kontext, institucionální filtr, který rozšiřuje nebo omezuje možnosti voleb životních strategií domácností. Považujeme proto za důležité sledovat širší spektrum faktorů, které mohou ovlivňovat chování žen po rodičovské dovolené. Sledování širšího spektra faktorů vnímáme i jako velmi důležitý krok k tomu, abychom mohli pochopit, v jakém kontextu veřejné politiky operují, jak jsou vnímány relevantními aktéry (samotnými ženami) a zda a jak ovlivňují chování jedinců. Touto prací se proto budeme snažit zodpovědět otázku: Jaké důležité faktory ovlivňují chování žen po rodičovské dovolené ve vztahu k návratu/vstupu na trh práce v České republice, resp. jaké jsou mezi těmito faktory vztahy a zejména jaká je role institucionálního rámce? 15

2 Konceptualizace zkoumaného problému Předkládaná disertační práce se skládá ze tří hlavních částí: teoretické, metodologické a empirické. První část práce představuje teoretickou část a obsahuje konceptualizaci klíčových faktorů, o kterých předpokládáme, že mohou mít vliv na chování žen po rodičovské dovolené ve vztahu k trhu práce, resp. k další pracovní kariéře. Zachycuje faktory na makro i mikrospolečenské úrovni a je založena na současných poznatcích o problematice, částečně v komparativní perspektivě, ale především v ČR, a obsahuje řadu vlastních analýz primárních a sekundárních kvantitativních dat. Zařazení těchto dílčích analýz do teoretické části práce může být vnímáno jako nestandardní postup, nicméně odráží skutečnost, že v době, kdy teoretická část této práce začala vznikat, nebylo poznání o zkoumané problematice v České republice tak rozsáhlé jako v současnosti. Proto jsme při konceptualizaci jednotlivých faktorů nemohli vždy vycházet z exitující literatury a přistoupili jsme v některých případech k vlastním analýzám. Druhým důvodem k zařazení dílčích analýz již v teoretické části byla potřeba integrovat více faktorů na více úrovních, tedy snaha o uchopení problematiky pokud možno komplexně, což někdy vyžadovalo analýzy využívající vlastní, specifický úhel pohledu. Takový přístup nám pomohl zpřesnit či vůbec formulovat jednotlivé faktory a nastínit jejich interakci. Empirická část práce pak navazuje na tento první krok a je založena čistě na kvalitativním empirickém výzkumu. Jeho cílem je prozkoumat, jak jsou jednotlivé faktory identifikované v teoretické části práce vnímány samotnými ženami v období tranzice z rodičovské dovolené na pracovní trh, v jakém jsou tyto faktory vztahu, jaká je jejich interakce a jaký význam ženy přikládají těmto faktorům ve vztahu k vlastnímu chování v tomto období. Půjde nám o subjektivní percepci žen, přičemž, vzhledem k hlavní výzkumné otázce, bude zvláštní pozornost věnována vlivu faktoru relevantních veřejných politik. Celou práci lze tudíž vnímat jako skládající se ze dvou základních kroků (teoretickoanalytického a empirického), které na sebe navazují, přičemž první krok je v podstatě přípravou na krok druhý. Teoretická část práce má za úkol představit rámec reality, v jakém se ženy pohybují a rozhodují. Tedy představit tento rámec z objektivního pohledu založeného na kvantitativních datech, a to na makro i mikro úrovni. V empirické části práce pak prozkoumáme, jak ženy vnímají představené faktory, které je mohou ovlivňovat, a to z jejich individuálního subjektivního pohledu. Tyto dva úhly pohledu - objektivní (makro a mikro) a subjektivní - by nám měly pomoci pochopit danou životní situaci žen v její komplexnosti a přispět k důkladnější reflexi významu zjištění pro sociální politiku. 2.1 Význam víceúrovňové konceptualizace: proč makro i mikro úroveň? Ačkoli je zřejmé, že vysvětlení nejrůznějších sociálních fenoménů je cílem řady sociálních vědců, neexistuje jasný konsensus, jak by tato vysvětlení měla být konstruována a co vše do zkoumání zahrnout. Někteří autoři navrhují zachytit problém na makro i mikro úrovni, což je i naším cílem. Pokusíme se nyní objasnit, proč považujeme za důležité sledovat jak makro-úrovňové, tak mikro-úrovňové faktory. Domníváme se totiž, že pokud bychom se omezili například pouze na makro-úroveň problému (např. na analýzu institucionálního rámce), unikly by nám další důležité determinanty sledované situace. Zahrnutí makro i mikro dimenze pak oproti tomu do jisté míry garantuje, že náš pohled a porozumění situaci bude reflektovat multidimenzionalitu problému. Jelikož, jak říká Abel (2003 citováno in Venturini 2006), vysvětlení makro-sociálního fenoménu je mnohdy založeno na mikro-sociálních poznatcích a pochopení mikro-sociálního fenoménu vyžaduje, abychom věnovali pozornost makrosociálnímu prostředí. 16

Chování aktérů je samozřejmě možné interpretovat jen v jedné z těchto rovin: buď makro, nebo mikro. To však přináší jistá omezení a může vést k mylným závěrům. Proto pokud aspirujeme na určitou komplexitu výzkumných zjištění, multi-úrovňové uchopení problematiky se zdá být vhodnějším přístupem. Analýza výstupu (v našem případě chování žen po rodičovské dovolené ve vztahu k trhu práce) tedy nemůže nechat stranou ani jednání individuí, ani charakteristiky prostředí, jelikož chování a význam chování závisí na kontextu, ve kterém probíhá a zároveň, chování není v čase stabilní, ale naopak se mění podle měnícího se kontextu a měnících se významů intervenujících faktorů. Takový přístup k analýze problému nám nabízí např. Elster (1993 citováno in Venturini 2006), který přichází s tzv. DBO modelem (desires-beliefs-opportunities), neboli modelem přání-přesvědčení-možnosti, kde přání je definováno jako to, co aktéři chtějí dělat, přesvědčení jako to, co si aktéři myslí, že by bylo dobré udělat a možnosti znamenají, co aktéři skutečně mohou udělat. Pokud je tedy člověk vystaven nějakému sociálnímu riziku, pak to, zda výsledek situace bude pro člověka negativní nebo pozitivní, je vlastně výsledkem interakcí v tomto komplexním mechanismu. Multi-úrovňová interakce vlastně spočívá v konfrontaci/interakci strukturálních podmínek, hodnot a preferencí. Schéma 1: Multi-úrovňový DBO model (desires-beliefs-opportunities) přání J (desires) aktér J přesvědčení J (beliefs) možnosti J (opportunities) chování J Zdroj: Venturini (2006: 43) I A. Sen (1995), který se věnoval především otázce chudoby, konstruuje svůj tzv. capabilities approach 15 obdobně jako Elster. Tento přístup poukazuje na interakci sociálního kapitálu jedince a strukturálních možností. Capabilities 16 přispívají k určitému fungování jedince a vlastně determinují svobodu individua k výběru vlastní životní dráhy. Vyjadřují tedy to, jaké možnosti jsou člověku dostupné a jak člověk zachází s těmito dostupnými možnostmi, aby něčeho dosáhl. Výsledek je pak funkcí jednak situačních parametrů, mezi které lze zařadit gender, věk, složení domácnosti a další relevantní socio-demografické charakteristiky; a jednak kultury, institucí a sociálních nerovností, které charakterizují kontext, ve kterém jedinci žijí. Výsledné chování by pak mohlo být vnímáno jako funkce prostředí (makroúroveň) a individuálního kontextu (mikro-úroveň) a určité interakce mezi těmito dvěma rovinami (macro-micro). 2.2 Proč subjektivní percepce žen? Studovat problém na více úrovních a zejména studovat subjektivní dimenzi má svůj nesporný význam. Například význam politik pro chování lidí je obvykle sledován na makro-úrovni 15 Autorkou, která rovněž pracuje s tzv. capabilities approach a dále ho rozvíjí je např. M. Nussbaumová (1999). 16 Anglický slovník překládá termín capability jako schopnost, způsobilost, zdatnost. V textu však necháváme původní Senův výraz. 17

v komparativní perspektivě a o skutečném významu politik pro individua, na která jsou politiky směřovány, se toho ví mnohem méně. A to přesto, že je zřejmé, že pokud politiky neřeší skutečné problémy, které pociťuje cílová populace, nemohou být úspěšné (Rossi 1999). Proto považujeme za přínosné analyzovat situaci jak v rámci objektivního diskurzu (analýza makro a mikro faktorů), tak v rámci subjektivního diskurzu (percepce žen). Bez analýzy subjektivního vnímání/subjektivní interpretace situace bychom totiž mohli vliv institucionálního rámce stejně jako dalších faktorů na individuální chování jedinců jen předpokládat. Důležité je proto sledovat významy, které jsou ženami přiřazovány jednak jednotlivým (námi zvažovaným, příp. i nezvažovaným) faktorům, které mohou ovlivňovat jejich chování po rodičovské dovolené ve vztahu k návratu na pracovní trh, a jednak i významy přiřazované této samotné situaci návratu. Dle některých autorů (např. Boudon 1996 citováno in Vyhlídal 2004: 111-112) tyto významy nejsou čistě individuální, ale vstupují do nich i tzv. kolektivní přesvědčení. Jak rozvádí Venturini (2006), individuální vnímání se nikdy neodvíjí jen od individua samotného, ale je navázáno na prostředí (objekty, normy, hodnoty, další jedince) a zároveň je filtrováno přes psychické procesy a jako takové vstupuje do prostoru individuálního každodenního života. Relevantní je pak studovat strukturu a obsah tzv. kognitivních rámců, v nichž aktéři jednají a v nichž dochází k jejich rozhodování. Autorem kognitivistického modelu je Boudon (1996 citováno in Vyhlídal 2004: 111-112), který vychází z teorie racionální volby, ale snaží se do svého explanačního rámce zahrnout i kolektivní přesvědčení, které vytvářejí širší (kognitivní) rámce, v nichž aktér jedná a které stojí mimo jakýkoli kalkul (Vyhlídal 2004: 112). Tato kolektivní přesvědčení jsou součástí kulturního kontextu/kultury. Geertz (1957 citováno in Soukup 2000: 180) upozorňuje na to, že kultura je založena na významech, jejichž prostřednictvím lidé vnímají, prožívají a interpretují realitu, přičemž významy jsou sdíleny v procesu sociální interakce. Podle těchto sdílených symbolů a významů jednotlivci interpretují své zážitky a řídí své chování (Soukup 2000: 181). Pochopení toho, jak je situace ženami vnímána a jaké významy jsou jednotlivým faktorům přikládány umožňuje nejen analýzu chování/strategií žen, ale také analýzu způsobů, jak jsou tyto faktory definovány. Našim cílem tedy bude sledovat, jak ženy definují svoji realitu a jaké důsledky to má pro jejich chování po rodičovské dovolené ve vztahu k trhu práce. Pochopení, v jakém vztahu jednotlivé faktory jsou, jak je ženy vnímají a jak s nimi zacházejí, nám pomůže pochopit i námi sledovaný význam veřejných politik v každodenním životě žen a roli politik v chování žen. To bude základem pro reflexi významu zjištění pro sociální politiku. 2.3 Dimenze zkoumaného problému Níže prezentované schéma konceptualizace disertační práce se snaží propojit mikro a makro roviny problému a zachytit předpokládané vztahy jednotlivých zvažovaných faktorů, jakož i zachytit subjektivní dimenzi vnímání těchto faktorů ženami samotnými. Institucionální rámec, kulturní kontext a strukturální kontext zde vnímáme jako makrosociální souvislosti sledované problematiky (viz Schéma 2). Kulturní kontext stejně jako strukturální kontext ovšem zachycují obecnější životní podmínky, zatímco institucionální rámec lze do určité míry vnímat jako součást obecněji chápaných strukturálních podmínek. Jak uvádí Sirovátka ed. (2006: 88): Působení veřejné politiky se prolíná s faktory makro-sociálními i mikro-sociálními, kulturními i strukturálními Jednak určitým způsobem filtruje vliv makro-sociálních kulturních a strukturálních faktorů, tedy spoluutváří reálné podmínky života rodin a rámec jejich 18