Jabok, ETF 2014 Michael Martinek
1. Současný stav světa globalizace Politická situace: existence států, její vývoj, současné nerovnosti; války (mezinárodní a vnitřní), terorismus, závislá území, zhroucené státy Ekonomická a sociální situace: hlavní světová ekonomická centra, rozdíl mezi chudými a bohatými státy, cesty k vyrovnání, globalizace Kulturní a náboženská situace: střet civilizací, odlišnost muslimských států, hledání světového étosu
Mapa světa Výsledek historického vývoje: po většinu dějin existovaly velké a mocné říše, které si podmaňovaly vojenskou nebo diplomatickou cestou menší a slabší národy. 1500 1950: ekonomicky silné evropské státy kolonizovaly většinu světa. Kolonialismus: rozšiřování svrchovanosti určitého národa na teritorium a lid mimo vlastních hranic, často za účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domorodých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu. Specifickou formou kolonialismu bylo vytváření mocenského bloku Sovětského svazu 1917 1990 (spíše imperialismus ) 1945 2000: na základě principu lidských práv aplikovaného na lidská společenství ( sebeurčení národů ) proběhl proces dekolonizace. Současné pojetí: jedinou právoplatnou jednotkou politické organizace je svrchovaný stát, do jeho vnitřních věcí nesmí zasahovat žádný jiný stát. Vztahy mezi státy vymezuje mezinárodní právo.
Koloniální rozdělení světa v roce 1945
Dekolonizace Navazuje na proces uplatňování principu lidských práv, která jsou chápána nejen jako práva jednotlivce, ale i práva národů na sebeurčení. Probíhala ve třech vlnách: Přelom 18. a 19. století: založení USA 1776, osvobození států Latinské Ameriky z koloniální nadvlády Španělska, resp. Portugalska (Brazílie) Po 2. světové válce (1945 1970): zpočátku spontánní (Indie), později koordinovaná dekolonizace (OSN Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním územím a národům, 1960) asijských a afrických území, závislých především na Británii a Francii. Po zániku sovětského bloku (1990): osamostatnění 14 států závislých na Rusku.
Globální politická situace Po roce 1945 vzniklo 125 nových států, zejména zánikem koloniálních říší. V současnosti existují: nezávislé státy (193), všechny jsou členy OSN kromě Vatikánu závislá území (asi 40): např. Grónsko (Dánsko), Gibraltar (Británie), Francouzská Guyana (součást Francie, jeden ze 100 departementů) sporné oblasti: Palestina (západní břeh Jordánu + pásmo Gazy, formálně součást Izraele, bojuje za nezávislost), Islámský chalífát část Sýrie a Iráku Západní Sahara (okupována Marokem, usiluje o nezávislost), severní Kypr (okupován Tureckem, formálně součást státu Kyperská republika), Kosovo (vyhlásilo jednostranně samostatnost 2008, dělá si na něj nárok Srbsko), Náhorní Karabach (součást Ázerbajdžánu, usiluje o samostatnost) Abcházie a Jižní Osetie (součásti Gruzie, okupovány Ruskem) Krym (součást Ukrajiny, anektován Ruskem) Tchaj-wan (formálně součást Číny, fakticky nezávislé) Tibet (od 1950 okupován Čínou) mezinárodní oblast: Antarktida (Smlouva o Antarktidě 1959, v současnosti ji uznává celkem 48 zemí včetně ČR; Antarktida je nadnárodní území, určené pouze pro vědecké účely; vyloučeny jsou jakékoliv zábory území pro konkrétní stát a také vojenské aktivity). Řád maltézských rytířů: suverénní nestátní subjekt bez vlastního území (mezi znalci mezinárodního práva není tento názor zcela jednoznačný). Sídlem řádu je Řím, řád vydává vlastní mince a poštovní známky a má vlastní značku aut, udržuje plné diplomatické styky s 94 státy světa (včetně ČR), v dalších šesti je zastoupen, má status pozorovatele v OSN atd. Oficiálně je řád teokratickou volenou monarchií.
Typy politických režimů Demokracie (včetně konstituční monarchie) celkem asi 170 Absolutní monarchie: Islámské náboženské státy: Bahrajn, Brunej, Katar, Omán, Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty(sae), Křesťanský náboženský stát: Vatikán Komunistické státy: Kuba, Severní Korea, Čína, Vietnam Islámské státy: Afghánistán, Írán, Kuvajt, Libye, Pákistán, Súdán a další Zhroucené státy: Somálsko, Súdán, Zimbabwe, Čad, Irák, Kongo, Afghánistán, Bangladéš, Myanmar (Barma), Haiti
Zhroucené státy Za zhroucený stát označujeme takovou zemi, která neplní své základní funkce. Jde tedy o případy, kdy vláda nemá kontrolu nad územím státu, nedokáže zajistit základní potřeby svých občanů nebo o případ, kdy v zemi vůbec žádná centrální moc neexistuje. Kritéria pro určení zhrouceného státu Společenské faktory Demografický tlak Masový přesun uprchlíků nebo vnitřně vysídlených osob způsobující komplexní humanitární krizi Nenávist mezi skupinami obyvatel (Častý výskyt skupiny rozhořčených lidí hledajících mstu nebo paranoidní nálady ve společnosti) Lidé, kteří jsou trvale na útěku Ekonomické faktory Nerovnoměrný ekonomický vývoj různých skupin Ostrý a tvrdý ekonomický propad Politické faktory Kriminalizace a/nebo delegitimizace státu Postupující úpadek veřejných služeb Potlačení principů právního státu a široké porušování lidských práv Bezpečnostní složky operující jako "stát ve státě" Nástup elitních frakcí Intervence jiných států nebo externích politických činitelů
Islámské státy Státy, v nichž převažuje obyvatelstvo s muslimskou vírou, v nichž je islám státním náboženstvím v nichž má islám hlavní vliv v politické rovině. Islámské státy Afghánistán Bahrain Írán Mauritánie Somálsko Omán Pákistán Jemen Saúdská Arábie Státy, v nichž je islám státním náboženstvím Alžírsko Bangladéš Egypt Irák Kuvajt Libye Malajsie Maledivy Maroko Katar Tunisko Spojené arabské emiráty
Ozbrojené konflikty Rozdělení: Válka = ozbrojený konflikt mezi dvěma nebo více státy Občanská válka = ozbrojený konflikt mezi skupinami uvnitř jednoho státu Terorismus = nepředvídatelné násilné akty, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů. Od roku 1945 nevedly mezi sebou žádnou válku státy sdružené v NATO. Hlavní válečné konflikty ve světě 1945-1989: Indie Pákistán, Izrael Egypt, USA Vietnam, SSSR Afghánistán Po skončení studené války ubývá mezistátních ozbrojených konfliktů, přibývá občanských válek vzniká nový fenomén: globální terorismus. Na území Evropy se od roku 1945 vedly války jen mezi nástupnickými státy bývalé Jugoslávie: Srbsko-chorvatská válka (1991 1995) Válka v Bosně a Hercegovině (1992 1995) Válka v Kosovu (1999) 2014: UKRAJINA - RUSKO V posledních 20 letech vedly USA se spojenci NATO tři války na Blízkém východě: 1991 operace Pouštní bouře (Kuvajt) 2001 operace Trvalá svoboda (Afghánistán) 2003 operace Irácká svoboda (Irák) Od r. 2012 se rozšiřuje občanská válka v Sýrii také na území Iráku ISLÁMSKÝ STÁT.
Tři tradice anglické školy (Martin Wight): realita moci, rozum člověka, proměna společnosti
Názory na politickou autoritu Realisté: lidská přirozenost je špatná a autorita ji musí zkrotit hrozbou nebo přímo použitím násilí. To, že i nositel moci tím realizuje svou agresivitu a ziskuchtivost, je přirozené a nemá smysl mu v tom bránit. Tak fungovala většina režimů v dějinách (Macchiavelli, Hobbes). Revolucionisté: člověk je dobrý a lidstvo směřuje ke krásné a dokonalé budoucnosti. Na této cestě je však třeba zničit všechny, kdo jí odporují vládce proto musí vládnout nemilosrdně a uchýlit se třeba i k revolučnímu teroru, jak to známe z dějin komunismu (Marx, Lenin), ale i ze současných událostí v arabském větě. Racionalisté: člověk je dobrý, ale má sklon i ke zlému, proto je třeba vládnout mu rozumně, motivovat ho spíše k dobru než ke zlu. O totéž se musí snažit i sám nositel autority, jinak by nebyl autentický ani věrohodný (Aristoteles, Tomáš Akvinský, SUC). O tento přístup se snaží současné demokratické režimy, ale jen těžko se jim to daří. Je to taky jediný přístup slučitelný s Ježíšovým poselstvím, čili pro křesťany závazný.
Příklady Pojetí Minulost Současnost Realismus Dobyvatelské války, kolonizace Revolucionismus Komunismus, nacismus, náboženské války Racionalismus Vestfálský mír 1648, dekolonizace 20. stol. Ruská agrese na Ukrajině Islámská agrese na Blízkém východě Soužití států v EU, OSN
Zbraně hromadného ničení Zbraně, které jsou schopny usmrtit velké množství lidí nebo způsobit velké materiální škody. Jsou určeny k ničení civilních i vojenských cílů a zpravidla konstruovány tak, že to znemožňuje či velmi ztěžuje jejich taktické užití proti čistě vojenským cílům. Jaderná (atomová) zbraň: založena na principu neřízené řetězové reakce jader těžkých prvků. termonukleární zbraň: založena na slučování jader lehkých prvků, špinavá bomba: radioaktivní materiál slouží jen jako zdroj radioaktivního zamoření cílové oblasti (radiologická zbraň). Použita 1945: Hirošima, Nagasaki (film Černý déšť) Jaderné mocnosti: USA, Rusko, Čína, Velká Británie, Francie (stálí členové RB OSN s právem veta). Další státy disponující jadernými zbraněmi: Indie, Pákistán, Severní Korea, Izrael, pravděpodobně Írán. Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Biologické a chemické zbraně Biologická zbraň: založena na principu nějakého organismu (nejčastěji patogenu) nebo jím produkované látky (nejčastěji toxinu), jejichž cílem je nejčastěji přímo člověk, u něhož má vyvolat chorobný stav (infekční onemocnění či otravu), jehož přímým následkem je významné oslabení či smrt. Vývoj, výroba a skladování biologických zbraní je od 26. března 1975 zakázána tzv. Konvencí o biologických zbraních (podepsána v Moskvě 10. dubna 1972). Státy podezřelé z organizace programů výzkumu a výroby biologických zbraní: Irák, Írán, KLDR, Čínu, Libye, Zimbabwe. Chemické zbraně: na objekt útoku působí anorganickými či organickými sloučeninami, jejichž účelem je působit buď dráždivě nebo toxicky na různé organizmy (rostliny, zvířata, lidi). Vývoj, výroba a skladování chemických zbraní je od 1993 zakázána Úmluvou o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení. Přesto je v současné době vlastní řada států i nestátních (teroristických) organizací jejich výroba je snadná a levná.
Háfiz Asad, otec současného syrského prezidenta Bašára Asada. Právě on začal před lety s budováním syrského chemického arzenálu.
Chemický arzenál pomáhaly Asadovi budovat USA i Československo Syrský režim zbudoval svůj mohutný arzenál chemických zbraní díky Sovětskému svazu, Československu a Íránu. Pomohly mu k tomu však i dodávky ze západní Evropy a Spojených států. Napsal to americký list The New York Times s odvoláním na americké diplomatické depeše a odtajněné zpravodajské zprávy. Klanu Asadů pomáhala jedna základní skutečnost: často neškodné látky, jejichž vývoz je povolen, je možné použít k výrobě smrtících zbraní. Dvě generace Asadů tak vytvořily ohromné zásoby chemických zbraní prostřednictvím zdánlivě legitimních společností dovážejících legálně použitelné chemikálie.
Občanské války Občanská válka je takový ozbrojený konflikt, v níž obě válčící strany tvoří (alespoň z části) obyvatelé jednoho státu bojující zpravidla na jeho území. Mezi základní důvody vzniku občanských válek patří národností a etnické rozpory, mocenské, hospodářské a ideologické rozpory a náboženské rozpory. Ne vždy však lze války dle tohoto rozdělení specifikovat, neboť někdy mohou být založeny na více důvodech. Probíhající konflikty: Izrael Palestina Sýrie, Irák Afghánistán Kongo (Dárfúr) Somálsko Kolumbie Mexiko (drogová válka) Východní Ukrajina
Terorismus Nepředvídatelné násilné akty, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů. Země podporující terorismus: Irák - teroristické akce, které údajně podnikal režim Saddáma Husajna zejména proti Íránu a Spojeným státům, kde se důkazy nepotvrdily. Írán - akce na Blízkém a Středním Východě a proti Izraeli. Kuba - skupiny ze zemí Latinské Ameriky, zejména Kolumbie a baskické ETA. Libye - evropské teroristické skupiny v Evropě (IRA), Africe a podpora protiizraelských organizací. Sýrie - teroristické akce zaměřené proti Izraeli a Turecku (podpora PKK) Súdán - podpora svaté války islámu ( džihád ) Korejská lidově demokratická republika - vlastní teroristické akce, podpora asijských skupin Afghánistán - dřívější vláda Tálibánu podporovala džihád, po útocích z 11. září 2001 byl Tálibán Spojenými státy obviněn z ukrývání Usáma bin Ládina a po selhání jednání a nevojenských prostředků zahájila americká armáda Operaci Trvalá svoboda. Tálibán byl zahnán do těžko přístupných horských oblastí a v Afghánistánu ustanovena prozatímní a od roku 2004 oficiální nová vláda, v čele s prezidentem Hamídem Karzáím. Během posledních několika měsíců začíná Tálibán opět získávat v Afghánistánu vliv. USA - podpora terorismu např. v některých státech Střední Ameriky (Salvador, Nikaragua), výcviková základna WHINSEC (dříve SOA) ve Fort Benning [7], Georgia. Podpora UCK v Kosovu.
Teroristické organizace Óm šinrikjó (japonská náboženská teroristická organizace (sekta), která roku 1995 provedla útok bojovým plynem na tokijské metro) Hizballáh (libanonská militantní organizace, označovaná mnohými západními médii i vládami za teroristickou. Zajišťuje část veřejných statků v Libanonu) Hamas (palestinská militantní organizace, odmítající uznání Izraele a používající vůči němu teroristických praktik. Na území palestinské samosprávy působí jako politická strana, buduje zde veřejné statky a zajišťuje jejich chod). Fatah (pouze ozbrojené křídlo) (palestinská organizace, umírněnější než Hamas, souhlasí s uznáním Izraele) Islámský džihád Al-Kájda (světová teroristická organizace, včele s Usámou Bin Ládinem usiluje o zničení Západu a vytvořením celosvětové islámské republiky) ETA (španělská teroristická organizace, usilující o odtržení Baskicka) IRA (severoirská teroristická organizace, usilující o sjednocení Irska) - dnes oficiálně rozpuštěna a odzbrojena
Globální ekonomická a sociální situace Ekonomická produkce (a s ní související bohatství) je rozdělena velmi nerovnoměrně: převážně na severní polokouli v rámci tří hlavních center evropského, amerického a východoasijského. Nejchudšími oblastmi jsou subsaharská Afrika, jihovýchodní Asie, některé ostrovy Oceánie, Haiti (Karibik) a Afghánistán (střední Asie). Části světa v různém stadiu ekonomického rozvoje: Nejsilnější ekonomiky: severní Amerika, západní Evropa, východní Asie Evropské a asijské postkomunistické země Latinská Amerika Severní Afrika (Maghríb) a Blízký východ Jihovýchodní Asie a Oceánie Subsaharská Afrika
Státy světa podle HDP na obyvatele
G8 (anglicky Group of Eight, německy Gruppe der Acht) je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Německo, Spojené království; Kanada, USA; Japonsko) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky.
Nejrychleji rostoucí ekonomiky světa Brazílie, Rusko, Indie, Čína (BRIC), od 18. 2. 2011 ještě Jihoafrická republika (BRICS). Tyto ekonomiky se mají stát v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu dominantními ekonomikami světa. Představitelé: Dilma Rousseffová Vladimir Putin Nárendra Módí Si Jin Ping Jacob Zuma
G20 (G-20) Skupina největších ekonomik světa představovaná ministry financí a guvernéry centrálních bank, tj. členy 19 států a Jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Na periodických schůzkách se také scházejí jejich nejvyšší exekutivní představitelé předsedové vlád či hlavy států. Celkově ekonomiky G20 představují 85 % [1] světového hrubého domácího produktu, 80 %mezinárodního obchodu a dvě třetiny světové populace. Od roku 2008 se skupina setkává jednou za šest měsíců. 26. až 27. června 2010 se uskutečnilo zasedání v Torontu a zatím poslední setkání proběhlo 11. a 12. listopadu 2010 v jihokorejském Soulu. Předsednictví zde převzala Francie. Od roku 2011 se frekvence schůzek sníží na jeden rok. [2] Na zasedání v Pittsburghu bylo dohodnuto, že G20 se stane hlavním koordinátorem světové ekonomiky namísto G8. [3]
Člen HDP (PPP) milionů USD Populace Jihoafrická republika 492 684 49 320 500 Argentina 584 392 40 134 425 Brazílie 2 013 186 192 088 765 Kanada 1 281 064 34 088 000 Mexiko 1 465 726 111 211 789 Spojené státy americké 14 256 275 309 173 000 Indonésie 962 471 231 369 500 Saúdská Arábie 593 385 25 721 000 Indie 3 526 124 1 180 251 000 Čína 8 765 240 1 338 612 968 Japonsko 4 159 432 127 390 000 Jižní Korea 1 364 148 50 060 000 Rusko 2 109 551 141 927 297 Turecko 880 061 72 561 312 Evropská unie 14 793 979 501 259 840 Francie 2 108 228 65 447 374 Německo 2 806 226 81 757 600 Itálie 1 740 123 60 325 805 Spojené království 2 139 400 62 041 708 Austrálie 851 170 22 328 632
10 nejchudších států světa v roce 2011 (HDP v USD na 1 obyv. podle parity kupní síly) 176 Etiopie 845 177 Madagaskar 816 178 Eritrea 799 179 Středoafrická republika 706 180 Niger 591 181 Somálsko 547 182 Libérie 491 183 Burundi 471 184 Zimbabwe 413 185 DR Kongo 296
Mapa světa zobrazující očekávanou délku života při narození
Současný svět Státy podle HDP Státy podle počtu (v bilionech USD): obyvatel (v mil.): 1. (EU): 18,5 2. USA: 17,5 3. Čína: 10,4 4. Japonsko: 4,6 5. Německo: 3,9 6. V. Británie 2,9 7. Francie 2,8 8. Brazílie: 2,4 9. Itálie 2,1 10. Indie: 2,0 1. Čína: 1 360 2. Indie: 1 250 3. (EU): 500 4. USA: 319 5. Indonésie: 253 6. Brazílie: 203 7. Pákistán: 196 8. Nigérie: 177 9. Bangladéš: 166 10. Rusko: 142 Státy podle rozlohy (v km2): 1. Rusko 17 075 200 2. Kanada 9 976 140 3. USA: 9 629 091 4. Čína 9 596 960 5. Brazílie 8 511 965 6. Austrálie 7 686 850 7. (EU): 4 200 000 8. Indie 3 287 590 9. Argentina 2 766 890 10. Kazachstán 2 717 300
Střet civilizací (Samuel Huntington) Podle Huntingtona se svět po skončení studené války ještě výrazněji rozštěpil na jednotlivé civilizační okruhy. Národy těchto okruhů vyznávají podobné společenské, morální, náboženské a jiné hodnoty, které jsou obvykle trvanlivější než aktuální politická situace. Každý z těchto celků je veden ústředním státem, který nad ní do jisté míry může držet ochrannou ruku - západní civilizace například USA, pravoslavná Ruskem, v islámské o vůdčí pozici soupeří více států (Írán, Egypt...). Různé civilizace mají různý sklon k vzájemnému souboji - velký například západní a islámská, malý například západní a subsaharská (africká).
Rozdělení světa na civilizační celky podle Huntingtona - červená je západní civilizace (tedy i Česká republika), hnědá pravoslavná civilizace, zelená latinskoamerická civilizace, žlutá islámská civilizace, modrá subsaharská Afrika, fialová buddhistická civilizace, růžová čínská civilizace, světle zelená hinduistická civilizace, béžové Japonsko a tmavě šedé takzvaně osamělé státy (lone states) - Turecko, Izrael a Etiopie.