Dřevíč, okr. Rakovník

Kovové ozdoby a mince z hradiště Dřevíč, okr. Rakovník Abstrakt: Práci představuje soubor 14 náhodně objevených kovových předmětů z hradiště Dřevíč. Nejpočetnější soubor tvoří deset esovitých záušnic datovatelných do 2. pol. 10. a 11. století. Unikátními nálezy jsou zlomek bronzového litého kování a stříbrná perla zdobená granulovanými kroužky. Perla je zřejmě hrobového původu a na základě analogií je pravděpodobné, že byla vyrobena ve 2. pol. 10. až v 1. pol. 11.století. Nejlépe zařaditelná je stříbrná mince Jindřicha II (typ kaplice), ražená v Nabburgu v l. 967 976. Jedná se již o druhou minci západního původu, byť raženou později než nález Arnulfovy ražby. Spolu s nálezem zlaté byzantské mince a dvěma křížky enkolpii cizího původu ukazují tyto nálezy na existenci elitního prostředí a dálkových kontaktů v 10. a 11.století (Balkán, Byzanc, Kyjev, Nabburg). Klíčová slova: hradiště pohřebiště Dřevíč kovové poředměty esovitá záušnice mince lité kování stříbrná perla I. Úvod Obraťme pozornost na severozápad Čech k vrchovině Džbán, kde leží hradiště, jehož název je stejný již více než 1 000 let (1. písemná zmínka k r. 1002) a samo hradiště je v zorném úhlu odborníků již 140 let (Wocel 1868, 429 431). Jedná se o hradiště Dřevíč (ob. Kozojedy), okr. Rakovník, jehož trojúhelníkovitou plochu obklopují mohutné, místy zdvojené valy vysoké 3 6 m a široké 7 16 m. Kronikář Kosmas jej ve své kronice označil jako velmi pevný hrad v souvislosti s první zmínkou o něm (Bretholz 1923, 64). Hradiště Dřevíč patří přesto k hradištím dosud nedostatečně prozkoumaným (Bubeník 1988, obr. 16, 186 189). Leží v nadmořské výšce 465 m. Zahrnuje plochu zhruba 11 ha (obr. 1). Na základě leteckého průzkumu však víme, že hradiště bylo původně dvoudílné (fotografie Z. Smrže 1 z 90. let 20. století, dostupná např. Čtverák Lutovský a kol. 2004, 149), takže aktuálním plánem vlastně nedisponujeme. V severní části stojí dnes barokní kostelíček sv. Václava a ruiny další budovy (fary?). V jeho okolí bylo zachyceno pohřebiště, které má bezpečně pozdně hradištní a pravděpodobně i mladohradištní fázi, ze které pocházejí mimo jiné nálezy drobných esovitých záušnic (obr. 1; Bubeník 1988, 188, obr. 265: 6, 7 ). Podle průměru 15 16 mm je lze datovat již do 10. století. Tordovaný bronzový náramek je dnes nezvěstný, mohl by souviset s kulturou belo brdskou (cf. Lahovice, H 310 obecně 2. pol. 10. 1. pol. 11. stol., Krumphanzlová 1963, 89 94) nebo též s východními vlivy. S tímto pohřebištěm mohou souviset další nálezy, které se nám nejnověji podařilo zdokumentovat: především další esovitě ukončené záušnice celkem 10 ks, z nichž jedna je pozlacená a další stříbrná. II. Popis kovových nálezů 1. Menší bronzová? záušnice, 16 20 mm průměr (na výšku 20 mm), síla drátu 3 mm, roztepané esovité ukončení 1,9 mm. Nalezena mezi r. 2002 2008. (obr. 2: 1) 2. Větší esovitě ukončená záušnice, průměr 20 24 mm (na výšku 24 mm) síla drátu 3 mm, roztepané esovité ukončení o šířce 3 mm, možné i jiné jádro, stočený plech v esku má stříbřitý lesk. (obr. 2: 2) 3. Zlomek zlaceného nebo stříbřitého jednou přeloženého plechu z další ozdoby nalezen spolu s pozlacenou záušnicí, šířka plechu 3,9 mm, délka 3,6 mm (foto s pozlacenou záušnicí; obr. 5) 4. Bronzová (?) záušnice o průměru 16 19 mm, ukončení roztepáno a odlomeno, síla drátu 3 mm. Nalezena v únoru 2003. (obr. 2: 9) 1 Za poskytnutí jedné fotografie děkuji Z. Smržovi. 29

Kovové ozdoby a mince z hradiště Dřevíč, okr. Rakovník Obr. 1: Dřevíč (Kozojedy), plán hradiště, poloha byzantské mince ( ), stříbrné perly (č. 2) a stříbrné záušnice (č. 1) a nálezy prvních esovitých záušnic (nahoře). Podle J. Bubeníka s doplňky 5. Bronzová (?) záušnice o průměru 17 19 mm, ukončení ulomeno, je patrné zúžení drátu a jeho vytepání. Nelze vyloučit jádro z jiného kovu. Nalezena v květnu 2005. (obr. 2: 3) 6. Záušnice z bílého kovu (v korozi šedá) o průměru 18 20 mm, ukončení původně asi esovité, dochován jen roztepaný ohnutý plech. Síla drátu 2,7 2,8 mm. Nalezena v dubnu či květnu r. 2002. (obr. 2: 5) 7. Záušnice z bílého kovu (v korozi šedá) záušnice o průměru 18 mm s odlomeným ukončením, síla drátu 3,8 mm. (obr. 2: 6) 8. Stříbrná záušnice s esovitým ukončením nalezená 37 m od ohybu valu a 9 m od valu probíhajícího západně kapličky. (viz obr. 1). Průměr 20 mm, ukončení roztepáno do šířky 4 mm. Síla drátu 4 mm. (obr. 2: 4) 9. 10. Dvě v sobě navlečené bronzové záušnice s roztepaným ukončením. V jednom případě jsou k sobě konce buď přikorodovány, nebo jsou spojeny. Průměr 20 a 19 20 mm. Síla drátu 3 a 3,6 mm. Nalezeny na jaře r. 2005. (obr. 2: 7) 11. Bronzová záušnice z tenkého drátu, mírně deformovaná, konec odlomen, ale část roztepána. Síla drátu 1,9 mm, průměr 19 27 mm, původně se musel pohybovat okolo 21 23 mm. Ukončení mohlo být též esovité. Nalezena na jaře r. 2005. (obr. 2: 8) 12. Zlomek litého kování o rozměru 22 mm s plasticky vystouplým svisle rýžkovaným středem, kraje zdobeny geometrickou výzdobou hustými vývalky, střed je lemován lištou, která přechází v ptačí stylizovanou hlavičku se zobákem a plasticky provedeným okem, za špicí zobáku odlomeno, odlomení sleduje plastický výběžek. Síla plechu 1,3 mm. RS. Nalezen 50 m západně od kostela (uvnitř kostela?). (obr. 2:10) 13. Stříbrná perla deformovaná, zdobená granulací či zaškrcovaným filigránem. Ve středu je páskem filigránu lemovaným asi z obou stran páskem granulace rozdělena na dvě části. Velmi pravděpodobně měla i otvory lemované filigránem. Hlavní výzdobný motiv tvoří kolečka o průměru 4 mm, na každé polovině jsou dvě nad sebou. Celkem tedy minimálně 4 (max. 6) na polovině, 8 na celé perle (viz rekonstrukce). Není jasné, zda na horní i dolní hraně nebyla dvojice koleček nějak oddělena, výzdoba perly je tam nečitelná. Celkově šlo původně o tvar bachratější, nejspíše patří k běžnému typu II A (žaludovité), nelze vyloučit ani typ VIII ten je však poněkud štíhlejší (Profantová 2011, I sv.), tvar na řezu je neurčitelný. Délka 22 23 mm, Max. šířka 16 mm. Datace: 10. 11. století. Zaměření místa nálezu: 5 m od západního valu a 39 od severního ohybu valu, respektive od jeho začínajícího oblouku (viz obr. 1: 2). Nejspíše pochází z narušených hrobů. (obr. 2: 11, Rtg snímek zhotovený v muzeu v Roztokách u Prahy). 30

Archeologie západních Čech 4 / 2012 Plzeň 2012, s. 29 36 Obr. 2: Dřevíč (Kozojedy): záušnice (1 10), kování (11), perla (12) Kresba L. Raslová 31

Kovové ozdoby a mince z hradiště Dřevíč, okr. Rakovník 1 2 3 4 Obr. 3: 1 Praha-Šárka; 2 Kozojedy-Dřevíč (Arnulf); 3 Kozojedy- Dřevíč (Jindřich II.); 4 Kozojedy-Dřevíč (Konstantin VII. Porfyrogenetos, Roma I a Christofer). Podle N. Profantové (1, 2, 3) III. Analýza nálezů Záušnice Z lokality je v tuto chvíli k dispozici dvanáct záušnic, z nichž deset zveřejňujeme nově. Přesnou polohu však známe jen u jediné z nich stříbrné. Jen tři kusy jsou zcela kompletní. Záušnice můžeme rozlišit na 3 až 4 skupiny: 1. Drobné záušnice z tenkého drátu (cca do 16 mm): dva již publikované kusy o průměru 15 16 mm. (obr. 1) 2. Záušnice střední velikosti (do 20/21 mm) ze silného drátu (3 4 mm). Tato skupina je nejpočetnější: minimálně sedm kusů. 3. Záušnice střední velikosti (cca do 30/31 mm) z tenkého drátu: jen jeden kus č. 11. 4. Záušnice střední velikosti ze silného drátu (3 4 mm). Sem patří též jen jeden kus záušnice č. 2. Horní hranice velikostí jsou blízké členění K. Tomkové (2005, 268). Z jiného hlediska posuzováno, jsou doloženy jak záušnice bronzové, jako běžný materiál, tak záušnice stříbrná a záušnice pozlacená. Záušnice č. 1. pak může být stříbrem plátovaná či postříbřená. Další dvě záušnice mají jinou než typicky bronzovou korozi, evidentně mohou být buď z méně kvalit ního stříbra, či jiné světlé směsi (s cínem apod.) Záušnice neskýtají příliš kvalitní časovou oporu, ale je zřejmé, že větší z nich s průměrem přes 20 mm patří spíše až 11. století, záušnice o průměru do 20 mm mohou pocházet i z 2. poloviny 10. století, a to i v případě, že byly vyrobeny ze zesíleného drátu. To můžeme doložit na základě relativně kvalitních hrobových celků především ze středních Čech (např. Klecany II Profantová 2011). Plátované kusy se objevují později. My jsme tuto technologii nezjistili, ale vzhledem k tomu, že nebyly provedeny rentgeny ani kvalitní konzervace, nemůžeme výskyt takovéto záušnice vyloučit. Obecně nejnověji shrnuje poznatky o záušnicích v západoslovanském prostředí I. Štefan (2010). Stříbrná perla Perla je hodně poškozená, přesto se dá říci, že zapadá do spektra dosud známých perel z Čech. Perly s příčným členěním na dvě poloviny v Čechách převažují. 32

Archeologie západních Čech 4 / 2012 Plzeň 2012, s. 29 36 Analyzovat můžeme pak již jen výzdobu. Výzdoba granulovanými či filigránovými kolečky (někdy techniku nelze bez mikrosnímků určit s jistotou, pro granulaci mluví rtg snímek) se rovněž vyskytuje, byť ne příliš hojně. Trojice zdvojených koleček na jedné čtvrtině perly se vyskytla hned v nejstarším celku s nimi v Kolínském dvojhrobě (Píč 1909, Tab. 19: 15), další pak v Kouřimi, H 49B (Šolle 1966, Tab. 43: 2). V těchto případech se jedná o perly mírně protáhlejší a štíhlejší. Naopak téměř kulovitý tvar měla perla z hrobu 6 v Klecanech II (Profantová 2011, Tab. 88: 1, 2, Fototab. 88: 1), rovněž deformovaná. I v tomto případě byla kolečka zdvojena a nedá se vyloučit, že obklopovala plastický výběžek (Buckel) jako u perly z hrobu 106b v Kouřimi. Klecanskou perlu můžeme bezpečně zařadit do 10. století, nejspíše po r. 935. Granulovanými kroužky jsou lemované také výběžky perly ze Sedlce (Typ VI B, Šolle 1966, obr. 13A: 4, 13A: 2C); ta je obdobná i v proporcích (v maximu průměru). V jedné čtvrtině jsou tři kroužky, na hřbetě jsou odděleny dvěma pásky granulace od dalšího výzdobného pole. Kolečka má ve výzdobě i perla z Úherců v každé čtvrtině jedno větší a jedno menší, je též příčně rozdělena jedním pásem granulace, ale je granulovanými pásky členěna i podélně (Sláma 1977, Abb. 40: 14). Vyskytla se spolu s jantarovou a tmavě hnědou skleněnou perlou, což ukazuje na 10. až 1. pol. 11. století. Datování: Perlu z hradiště Dřevíč můžeme na základě výše zmíněných analogií datovat do 2. třetiny 10. až 1. třetiny/poloviny 11. století. Mince Z hradiště byly dosud publikovány jen dvě mince, obě jsou však poměrně vzácné a ukazují na dálkové kontakty. Jedná se o byzantskou minci zlatý solidus Konstantina VII Porfyrogenneta, Romana I a Christofera raženou v Konstantinopoli mezi lety 921 931 (váha 4,13 g, Profantová 2009, Fig. 7A; obr. 3: 4). Druhá je stříbrná mince vévody Arnulfa, snad ražená okolo r. 916 asi v Salzburku (obr. 3: 2, Veselý 2005, 142). Nyní chceme představit třetí minci též západní, raženou však o něco později. Tato neúplná mince postrádá přesnější lokalizaci, byla nalezena mezi lety 2004 2009 (Videman 2011). Určení mince: J. Videman Uložení: soukromá sbírka. Typ: s kaplicí, Bavorsko, vévoda Jindřich II. (955 976, 985 995). (obr. 3: 3) Mincovna: Nabburg. Datace: mince pochází z období první vlády Jindřicha II., podle novější Hahnovy chronologie z let 967 976. Určeno podle: Hahn 1976, s. 89, Nr. 68, a.3; Hahn 2002, s. 133, 68a.3 / avers 16 (?). Razidlo aversu nelze dle Hahnova Stempelkorpusu s jistotou určit, obraz je překryt blíže neidentikovanou přeražbou, snad českého denáru Boleslava I. nebo II. (??) podle ne zcela bezpečně rozpoznatelných písmen BO.. Hmotnost: 0,593g; průměr: 19,2 16,2 mm V letech 2000 2009 byly na hradišti pomocí detektoru kovů nalezeny též minimálně tři domácí mince, přemyslovské denáry, ovšem nepodařilo se nám je získat k dokumentaci. Přestože nejsou tedy precizně určeny, dokreslují obraz rozvinutých dálkových kontaktů pro 2. pol. 10. 12. století. Karolinské a arnulfovské mince 9. a 1. pol. 10. století jsou v Čechách velmi vzácné, přesto ukazují nepřímo na význam některých center: Tismic v závěru 8. a počátku 9. stol, 2 snad i Hradce u Hudčic (Lutovský Videman 2010), Prahy-Šárky v 9. století (obr. 3: 1), Žatce a Dřevíče v 10. století. Chronologicky následují tři mince Arnulfovy (907 937 AD, vévoda bavorský), první z hradiště Dřevíč, ražená asi r. 916 v Salzburgu (obr. 3: 2, Veselý 2005) a z Nového Sedla na Žatecku (Sláma 1993, 107), kde se jedná bohužel o dvě mince ztracené. Po jisté chronologické pauze připomeneme denár Jindřicha I (948 955) ražený v Řezně a nalezený v hrobě u kostela Panny Marie na Budči (např. Váňa 1995, 144). Patří k nejstarším obolům mrtvých v Čechách těsně předchází ražbě mince z Dřevíče. Jindřichova mince pochází též z vnitřního hradiště na Libici 3 (typ kříž/kaplice Polanský 2005, 146 147 ). Poslední ztracená mince pochází již z poslední třetiny 10. století, jde o denár Jindřicha II Svárlivého 2 Mince není publikovaná, jde o ražbu Karla Velikého z Pávie z konce 8. století. 3 Na Libici bylo při systematickém průzkumu s pomocí detektoru kovů nalezeno cca 9-10 nových mincí, dosud nepublikovaných a nespíše ještě neurčených. Výzkum J. Mařík. 33

Kovové ozdoby a mince z hradiště Dřevíč, okr. Rakovník Obr. 4: Dřevíč (Kozojedy): Nálezy enkolpií a křížku: 1 podle B. Nechvátala, 2, 3 podle N. Profantové D. Stolze (955 996) ražený před r. 983 (bez určení mincovny), nalezený v Praze Husově ul. 240/1 (Hásková Starec 1995). Nálezový kontext byl však datován až do 11. stol. (keramika kalichovitých okrajů ta může být i z konce 10. stol. ve výplni objektu zahloubeného do podloží). Jedná se o ražbu těsně následující minci z Dřevíče, má k ní nejblíže. Všechny zmíněné mince se našly v západní polovině země či v Praze, vyjma nálezu z Libice a depotu z Jičínska. Rozhodně početně neodpovídají frekvenci užívání těchto mincí v 10. století, která byla větší. Západní mince závěru 10. století jsou pak také součástí některých hromadných depotů, z nichž v nejstarším z Nového Dvora u Duchcova, uloženém okolo r. 980, tvoří ještě převládající složku (Cach 1970, 55), stejně jako v drobném nálezu ze Zbečna (Hásková 1970), dále např. v depotu z předpolí Žateckého hradiště (Radoměrský 1995), uloženém do země na počátku 11. století, vyskytly se i v Poděbradech ( Jindřich II i III 983 85 a 985 995) a dalších. Nověji v malém depotu ve Sběři na Jičínsku (5 mincí z let 955 976, Řezno, Nabburg Lukas 2009). Právě malý depot ze Sběře je nejen z obdobné doby, ale objevuje se tu také mincovna Nabburg. Nejnověji se bavorské mince ze 2. poloviny 10. století objevily i na Moravě, a to jak na střední (v depotu mincí a zlomkového stříbra), tak na jižní, kde ze čtyř ražeb z doby před r. 976 jsou tři bavorské a jedna tzv. imitativní ražba podle bavorského vzoru, snad domácího původu (informace J. Macháčka a J. Videmana). V případě jižní Moravy mohou takovéto nálezy signalizovat obnovení dálkového obchodu podél Dunaje i do Pomoraví. Můžeme prozatím shrnout, že Dřevíč se se svými dvěmi západními ražbami řadí hned za nejvýznamnější centra země: za Žatec, Libici a nepochybně Pražský hrad, kde se podařilo nalézt denár řezenského typu bez přesného určení v r. 1927 (Radoměrský 1955, 15). Jindřichův neúplný denár (bez určení mincovny) se našel jen na vltavském pravobřeží. Také počtem nálezů dvou křížků enkolpií se řadí na 2. místo v Čechách hned po Kouřimi, nepočítáme-li nález depotu z Opočnice. Oba typy nálezů ukazují na existenci dálkových kontaktů. IV. Závěr Hradiště Dřevíč bylo k letům 1002 a 1004 zmíněno v písemných pramenech, r. 1002 je měl obsadit kníže Oldřich při vyhánění Poláků ze země (Kosmas I, 36, Bretholz 1923, 64). Údaj je minimálně chronologicky a zřejmě i věcně nesprávný (Sláma 1986, 77), přesto ze zmínek lze nepřímo odvodit jeho velký politický význam pro 1. třetinu 11. století. Dále je zmiňována dřevíčská provincie pro 1. pol. 12. století, 4 zmínka k r. 1175 ukazuje, že se jeho význam udržel do konce 12. století (Sláma 1986, 77). 4 Přesto je její existence zpochybňována a opětovně přiznávána (Žemlička 1978, 565 566). 34

Archeologie západních Čech 4 / 2012 Plzeň 2012, s. 29 36 Tuto bodově načrtnutou kostru může částečně doplnit archeologie. Ta přináší zatím jen torzovité poznatky zdůrazňující přítomnost elity na hradišti (stříbrná perla, pozlacená a stříbrná záušnice, enkolpia, asi i zlomek kování) a též dokládá rozvinuté dálkové kontakty jak mincemi, tak předměty východní a jihovýchodní provenience. Na pravděpodobnou existenci kostela již v raném středověku ukazuje nepřímo jak barokní stavba se starobylým patrociniem sv. Václava, tak přítomnost dvou křížků alespoň v jednom případě cizího (snad kyjevského) původu enkolpií i existence raně středověkého pohřebiště v širším okolí kostela, zdůrazněná také novými nálezy okras (záušnice, perla). Je pravděpodobné, že na akropoli stál nějaký dvorec. Útvar, interpretovatelný jako pravoúhlý ohrazený dvorec, zjistil na jedné z leteckých fotografií Z. Smrž, aniž by ho podrobněji publikoval. Potvrzeny jsou dálkové kontakty na západ a jihozápad (obě mince), na východ velmi pravděpodobně enkolpion č. 1 (obr. 4) a jihovýchod (byzantský solidus a nejspíše i enkolpion č. 2 Profantová 2009, Fig. 7a; Profantová Stolz 2009). Z nálezů usuzujeme, že hradiště bylo významné o něco dříve než vyplývá z písemných zpráv, minimálně od 2. poloviny 10. století. Zlomek kování zatím neumíme ani přesně datovat, ani určit přesněji jeho provenienci, nelze však vyloučit, že další bádání tyto otázky osvětlí. Tři cizí ztrátové mince známe doposud jen z Libice, dvě enkolpia pak ještě z Kouřimi, stříbrné granulované perly také z malého počtu lokalit a téměř výlučně z hrobů (např. Kouřim, Libice, H 268, Klecany II, H 17, 14, 23, či Pražský hrad Lumbeho zahrada, Roztoky-Žalov), vzácněji z depotů (Čistěves, Žatec cf. Profantová v tisku s mapou). 1 2 3 Obr. 5: 1 Dřevíč (Kozojedy): pozlacená záušnice a plech; 2 stříbrem plátovaná? záušnice č. 2; 3 nákončí. Foto L. Svobodová Na základě nově předkládaných 11 12 nálezů lze bezpečněji prokázat existenci mladohradištního pohřebiště. Oproti shrnutí z r. 2009 nepřinášíme zásadně nové poznatky, rozšiřujeme však indicie dokládající tehdejší závěry. Literatura Bretholz, B. (ed) 1923: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag, MGH SRG NS II. Berlin. Bubeník, J. 1988: Slovanské osídlení středního Poohří I. AÚ ČSAV. Praha. Cach, F. 1970: Nejstarší české mince I. České denáry do mincovní reformy Břetislava I. Praha. Čtverák, L. Lutovský, M. Slabina, M. Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha. Hahn, W. 1976: Moneta Radasponensis. Braunschweig. 2002: Grundzüge der Altbaierischen Münz- und Geldgeschichte. 9. Teil: Die Nabburger Münzprägung in den Jahren 967 976: Frühe Typen Herzogs Heinrichs II. Money Trend 2/2002, s. 132 136. Hásková, J. 1970: Curtis Stbecna a nejstarší doklady její existence. Numismatické listy 25, s. 102 110. Hásková, J. Starec, P. 1995: Nález německého denáru z 10. stol v Husově ul. v Praze 1, Num listy 50, s. 118 119. Krumphanzlová, Z. 1963: Příspěvek k vývoji lidového šperku 10. stol. v Čechách. Památky archeologické 54, 87 113. 35

Kovové ozdoby a mince z hradiště Dřevíč, okr. Rakovník Lukas, J. 2009: Neznámý nález bavorských denárů z 10. století ze Sběře (okr. Jičín). Příspěvek k otázce oběhu bavorských denárů v Čechách v 10. století. Numismatické listy 64, 101 107. Lutovský, M. Videman, J. 2011: Nález denárů Karla Velikého na hradišti Hradec u Hudčic, okr. Příbram, Archeologie ve středních Čechách 15, s. 523 537. Píč, J. L. 1909: Čechy za doby knížecí. Praha. Polanský, L. 2005: Nález denáru Jindřicha I. Bavorského z raně středověkého hradiště v Libici nad Cidlinou (okr. Nymburk), Numismatický sborník 20, s. 146 147. Profantová, N. 2009: Byzantine coins from the 9 th 10 th century from the Czech Republic, in: Wołoszyn, M. (ed.) Byzantine Coins in Central Europe between 5 th and 10 th Century, Conference 23 24. 4. 2007, Kraków. 581 598. 2011: Klecany. Raně středověká pohřebiště I, II. Praha. Profantová, N. Stolz, D. 2009: Nový relikviářový křížek z hradiště Dřevíč (ob. Kozojedy), in: Maříková, J. Vlčková, P. Mynářová, J., Tomášek, M. (ed.) My Things Changed Things. Social development and Cultural Exchange in Prehistory, Antiquity, and the Middle Ages. Prague. 199 210. Radoměrský, P. 1955: Románská Praha ve světle nálezů mincí, Časopis národního muzea 124, 15. Radoměrský, D. 1995: Der Silberschatz von Saatz (Der deutsche Anteil der Prägungen), Acta Univ. Carolinae Phil et hist. I, z pomocných věd hist. XI, Numismatica. s. 32. Sláma, J. 1977: Mittelböhmen im frühen Mittelalter I. Katalog der Grabfunde. Praehistorica 5. Praha. 1986: Čechy v raném středověku II. Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a významu. Praehistorica X. Praha. 1993: Nález denárů bavorského vévody Arnulfa na Žatecku?, Acta Universitatis carolinae Phil. et historica 1, Z pomocných věd historických XI, Praha, 107. Šolle, M. 1966: Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách. Praha. Štefan, I. 2010: Příspěvek k chronologii a výpovědním možnostem esovitých záušnic, Studia mediaevalia Pragensia 9, 171 205. Tomková, K. 2005: Hmotná kultura raně středověkých pohřebišť Pražského hradu a jeho předpolí, in K. Tomková (ed). Pohřbívání na pražském Hradě a jeho předpolích, Castrum Pragense 7, I 1, Praha. 217 306. Váňa, Z. 1995: Přemyslovská Budeč. Archeologický výzkum hradiště v letech 1972 1986. Praha. Veselý, Z. 2005: Arnulf, vévoda bavorský v Čechách, Numismatické listy LX, 141 142. Wocel, J. E. 1868: Pravěk země české. Praha. Žemlička, J. 1978: Přemyslovská hradská centra a počátky měst v Čechách, Československý časopis historický 27, 559 584. Metallene Schmuckstücke und Münze vom Burgwall Dřevíč In dieser Arbeit stellen wir 14 zufällig gefundene Metallgegenstände vom Burgwall Dřevíč vor. Lediglich bei 3 von ihnen kann man die Fundstelle im Rahmen des Burgwalls genauer feststellen (Abb. 1). Das zahlreichste Ensemble bilden 10 s-förmige Schläfenringe, von denen nur drei vollständig sind. 1 3 sind silbern, eines ist vergoldet, eines ist versilbert oder mit Blattsilber belegt. Man kann sie in einige Gruppen aufteilen, es überwiegen Schläfenringe von kleinen Durchmessern aus stärkerem Draht. Sie sind in die zweite Häfte des 10. und ins 11. Jahrhundert zu datieren und zeugen überwiegend vom Umfang des Gräberfeldes. Einzigartige Funde sind ein Bruchteil eines gegossenen Bronzebeschlags und eine mit granulierten Ringen geschmückte Silberperle. In Hinsicht auf den Erhaltungszustand dert Perle ist es nötig sie zu rekonstruieren, sie stammt anscheinend aus einem Grab und auf Grund von Analogien ist wahrscheinlich, dass sie in der 2. Hälfte des 10. 1. Hälfte des 11. Jahrhunderts verfertigt wurde. Am besten ist die Silbermünze Heinrich II (Typ mit Kapellenmotiv) einzureihen, die in Nabburg 967 976 geprägt wurde. Es handelt sich bereits um die zweite Münze westlichen Ursprungs, obgleich sie später als der Fund aus der Arnulf-Prägung geprägt wurde. Zusammen mit dem Fund der byzantinischen Goldmünze und Fund von zwei Kreuzen Enkolpien fremden Ursprungs weisen diese Funde auf die existenz einer Eliteschicht und Fernkontakte (Balkan, Byzanz, Kiew, Nabburg) im 10. und 11. Jahrhundert hin. 36