Trh platebních karet v ČR a trendy jeho budoucího vývoje

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Trh platebních karet v ČR a trendy jeho budoucího vývoje Bakalářská práce Autor: Žaneta Drahokoupilová bankovní management Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha Duben, 2009 1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Nechybě dne 1. 4. 2009 Žaneta Drahokoupilová 2

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Heleně Cetlové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Žaneta Drahokoupilová 3

Jméno a příjmení autora: Žaneta Drahokoupilová Instituce: Bankovní institut vysoká škola Praha Název díla: Trh platebních karet v ČR a trendy jeho budoucího vývoje Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Počet stran: 79 Počet příloh: 6 Počet titulů bibliografie: 71 Klíčová slova: Platební karta Kreditní karta Asociace VISA a MasterCard Bezpečnost Bezkontaktní technologie Anotace Bakalářská práce pojednává o dosavadním vývoji trhu platebních karet v České republice s možnostmi jeho budoucího rozvoje, včetně vlivu SEPA na tuto oblast. Vybrané kapitoly jsou dále věnovány základní charakteristice platební karty, výhodám a nevýhodám jejich použití a bezpečnosti. Součástí práce je i porovnání vybraných produktů dvou konkurenčních bank z hlediska poplatků. Annotation The Bachelor work deals with existing progression of payment cards market in the Czech Republic with possibilities of his future development. This also includes influence of SEPA. Selected chapters focus on basic parameters of payment cards, their benefits and disadvantages of their use and safety. Constituent part of this Work is also comparison of selected products of two competitive banks in terms of bank fees. 4

OBSAH Úvod... 6 1 Základní charakteristika platebních karet... 7 1.1 Historie platebních karet... 7 1.2 Náležitosti platební karty... 11 1.3 Výhody a nevýhody platebních karet... 13 1.4 Základní členění platebních karet... 14 1.4.1 Dle druhu záznamu... 14 1.4.2 Dle způsobu zúčtování... 16 1.4.3 Další členění platebních karet... 17 1.5 Bezpečnost platebních karet... 19 1.5.1 Druhy rizik... 20 1.5.2 Ochrana karet... 22 1.6 Právní předpisy v ČR... 23 2 Dosavadní vývoj trhu platebních karet v ČR po roce 1993... 26 3 Analýza trhu platebních karet v současnosti... 32 3.1 Analýza trhu v ČR... 32 3.2 Analýza vybraných platebních nástrojů... 33 3.2.1 Platební karty... 33 3.2.2 Bankomaty... 36 3.2.3 Platby u obchodníků... 37 3.3 Podvody s platebními kartami... 39 3.3.1 Skimming... 39 3.3.2 Phishing a pharming... 40 3.4 SEPA... 40 4 Porovnání nabídky platebních karet dvou vybraných bank z hlediska cen... 42 5 Trendy budoucího vývoje na trhu platebních karet... 46 5.1 Alternativní platební systémy... 46 5.2 M-commerce... 48 5.3 Bezkontaktní platby... 49 5.4 Biometrika... 49 Závěr... 51 Seznam použité literatury... 53 Seznam obrázků, grafů, tabulek a příloh... 59 Přílohy... 60 5

Úvod Platební karty se staly běžnou součástí života mnoha lidí. Znamenají pro ně pohodlí, bezpečnost, svobodu a osobní prestiž. Rostoucí zájem veřejnosti vede banky k širší nabídce karet na trhu, k jejich vyšší bezpečnosti a jejich vyšší užitné hodnotě. V posledních letech zaznamenaly velmi dynamický rozvoj. Zvýšil se nejen počet držitelů karet, ale i počet obchodních míst, která akceptují platební karty. Cílem této práce je zanalyzovat trh platebních karet v České republice, porovnat a vyhodnotit nabídku dvou konkurenčních bank a odhadnout další vývoj trhu platebních karet v České republice. První kapitola je věnována základní charakteristice platebních karet, jejich výhodám a nevýhodám, jaké jsou možnosti jejich členění a jaké právní předpisy v ČR tuto oblast regulují. V druhé kapitole je popsán dosavadní vývoj trhu platebních karet v ČR po roce 1993. Ve třetí kapitole je analyzován současný trh platebních karet v České republice. Čtvrtá kapitola se zabývá porovnáním nabídky platebních karet dvou vybraných bank z hlediska poplatků. Pátá kapitola je věnována budoucím trendům v oblasti platebních karet v České republice. 6

1 Základní charakteristika platebních karet 1.1 Historie platebních karet Předchůdcem platebních karet byly ve Spojených státech karty zvané Frank Card 1, které vybraným klientům vydávala dopravní a kurýrní společnost American Express. Karty byly z oboustranně potištěného papíru a klienti se jimi prokazovali při uplatnění bezplatné nebo zlevněné služby. Obdobné karty vydávala i společnost Western Union a pravděpodobně i další společnosti ve Spojených státech. První platební kartu na světě vydala v roce 1914 americká telefonní a telegrafní společnost Western Union Telegraph Company. Protože karty byly vyrobeny z plechu a podobaly se vojenským identifikačním štítkům, získaly název metal money nebo shopers plate. Kartu nabízela společnost zdarma svým stálým zákazníkům, kteří mohli telefonovat a zasílat telegramy prostřednictvím poboček Western Union a náklady vyrovnali na konci měsíce na základě zaslané faktury. Jednalo se o první charge kartu 2 na světě. Snaha udržet si klienty a přimět je k častějšímu bezhotovostnímu placení za služby byly důvodem, proč Western Union začala vydávat Identification Card. Proto se tyto karty nazývají věrnostní. Věrnostní karty se staly jedním z prostředků konkurenčního boje a brzy je začaly nabízet i další společnosti (obchodní domy, telegrafní a železniční společnosti). Vlastnit věrnostní kartu bylo znakem osobní prestiže. Použití platební karty bylo velmi jednoduché. Klient v obchodě předložil svou kartu a podepsal účet. Prodávající následně ověřil, zda je předložená karta platná a porovnal podpis na účtu s podpisem na kartě. Pokud nebyl na kartě podpisový vzor, porovnal jméno klienta na kartě s průkazem totožnosti. Podepsaný účet byl odeslán do účtárny společnosti, kde byla vystavena měsíční faktura. Tento způsob placení byl oblíbený především u movitějších zákazníků. 1 JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. ISBN 80-247-0685-7 2 Charge karta - platební karta s odloženou splatností. Jedná se o úvěrovou kartu s možností placení do výše povoleného úvěrového rámce a čerpané prostředky nejsou až do splatnosti čerpané částky úročeny. 7

Hospodářská krize ve 30. letech a druhá světová válka zbrzdila rozvoj platebních karet. V roce 1941 americká vláda omezila čerpání spotřebních úvěrů, které odebíraly finanční prostředky potřebné pro vedení války a tím došlo k útlumu používání platebních karet. Jakmile byla zrušena omezení, většina společností začala karty opět nabízet. Např. v roce 1947 několik amerických železničních společností začalo vydávat tzv. Travel Card, která byla určena pro obchodní cestující a bohaté turisty. Letecké společnosti uvedly na trh ve stejném roce kreditní kartu Universal Air Travel Card. Výhody věrnostních karet bezhotovostní platby podněcování klientů ke spotřebě Nevýhody věrnostních karet použití omezeno pouze na obchodní síť vydavatelské společnosti Uvedená nevýhoda byla odstraněna až s příchodem univerzální charge karty od společnosti Diners Club International. Tak, jak byl rok 1914 významný pro vznik věrnostní karty od společnosti Western Union, tak byl rok 1950 významný pro vydání první univerzální platební karty od společnosti Diners Club International. Vznik společnosti Diners Club International je spojen s historkou jejího zakladatele Franka McNamary, který byl v oblíbené restauraci na obchodní večeři a zapomněl si hotovost v jiném saku. Protože ho v restauraci znali, nabídli mu, aby zaplatil příště. Nepříjemná situace ho vedla k myšlence založit klub Diners Club, který svým členům vydával úvěrové charge karty pro bezhotovostní platby v restauracích, později i u všech smluvních hotelů a obchodů, se kterými klub uzavřel smlouvu. Klub obchodním partnerům ručil za závazky svých členů, kterým jednou měsíčně zaslal výpis provedených transakcí k úhradě. Společnost začala svou činnost 28. ledna 1950 a již v únoru stejného roku vlastnilo papírovou Credit Identification Card asi 200 bonitních klientů. Obrat za první měsíc činil 2 000 USD a zisk společnosti byl 140 USD. Několik měsíců poté založil přítel McNamary Alfred Bloomingdale podobný systém nazvaný Dine and Sign. Samotný obrat brzy dosáhl částky 150 000 USD. Protože 8

Bloomingdale neměl dostatek finančních prostředků, aby tak velký projekt financoval, dohodl se s McNamarou na spojení společností. Na konci roku 1952 činil obrat společnosti Diners Club více jak 1 milion USD, počet klientů dosáhl 20 000, karty přijímaly restaurace, hotely, autopůjčovny a květinářství po celých Spojených státech a restaurace a hotely v Kanadě, Francii a na Kubě. Karta Diners Club se tak stala první mezinárodní kartou (obrázek č. 1). Obr. č. 1 První papírová karta Diners Club (1951) Zdroj: http://www.penize.cz/18777-jak-dosly-platebni-karty-do-ceskych-zemi-aneb-historie-karet-plnazajimavosti V roce 1958 vstoupila na trh karet americká finanční společnost a cestovní kancelář American Express. Pro novou kartu získala společnost více jak 100 000 klientů Gourmet Club International a Travel Club a již v prvním roce vydala 253 000 karet 3. Koncem 40. let se o platební karty začaly zajímat i americké banky, které v nich viděly možnost odstranění hotovosti a šeků u vybraných klientů a nové zisky (poplatek za kartu, příjmy z provizí aj.). V roce 1947 zavedla newyorská banka Flatsbush National Bank of Brooklyn papírový doklad Charg-It, kterým se platilo ve vybrané síti obchodů, ale první bankovní kartu vydala až The Franklin National Bank z New Yorku v roce 1951. Během několika dalších let karty vydávala asi stovka amerických bank. Zpočátku platební karty přinesly ztráty, protože banky zajistily příliš málo obchodníků a v malých lokalitách a dále nedostatečně informovay obchodníky a klienty o použití karet. 3 JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 2. přepracované vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 2001. ISBN 80-247-0195-2 9

První skutečně úspěšný projekt bankovní platební karty zavedla až v roce 1958 Bank of America. Karta nesla název Bank Americard a jako první na světě byla vyrobena z plastu. Jen za jediný rok vlastnilo kartu přes milion klientů a obrat dosáhl 75 milionů dolarů. V roce 1966 Bank of America zpřístupnila svůj kartový program dalším americkým bankám. Ve stejném roce program pronikl i mimo území Spojených států. Jejím prvním neamerickým vydavatelem se stala Barclays Bank ve Velké Británii. Přidružené banky sice ušetřily vlastní náklady na vývoj a provoz kartového systému, ale všechny jejich karty nesly název Bank Amaricard a dále také požadovaly větší nezávislost na Bank of America. Výsledkem bylo oddělení operací s platebními kartami od Bank of America a vytvoření dvou neziskových sdružení: National Bank Americard Corporation (NABAN-CO) pro USA a IBANCO Ltd. pro ostatní státy světa. V roce 1977 přijala obě sdružení současné názvy: VISA USA a VISA International 4. Na úspěch Bank of America reagovali ostatní konkurenti a začali vydávat vlastní karty. V roce 1966 pak vytvořily přední kalifornské banky asociaci Interbank Card Association (ICA), která zabezpečovala mezibankovní autorizaci 5, clearing 6 a zúčtování transakcí. O rok později vytvořily čtyři velké kalifornské banky Western States Bancard Association (WSBA) a zavedly obchodní název pro své karty MasterCharge. Následně se spojily s ICA a později vznikla dnešní asociace MasterCard. S kartou Green Card vstoupila v roce 1958 na trh i americká cestovní společnost American Express. O několik let později svou nabídku jako první rozšířila o Gold Card. Oproti ostatním bankám měla výhodu v rozsáhlé síti poboček cestovních kanceláří (více jak sto zemí), jejichž služby využívaly velké obchodní společnosti a zámožní turisté. 4 JUŘÍK, Pavel. Svět platebních karet. Praha: RADIX, spol s r.o., 1995. ISBN 80-901853-1-2 5 Autorizace - Proces, při kterém je vyžádán souhlas vydavatele karty s platbou nebo výplatou hotovosti prostřednictvím platební karty. Souhlas je vyjádřen poskytnutím autorizačního kódu. Pozn. Obecně o schválení nebo zamítnutí transakce rozhoduje vydavatel nebo třetí strana, jednající jménem vydavatele. U čipových transakcí může schválení vydat čip v rámci limitů stanovených vydavatelem. 6 Clearing - Proces výměny údajů o finanční transakci mezi acquirerem a vydavatelem k umožnění zaúčtování transakce na účet držitele karty a rekonciliace pozice člena asociace k vypořádání. 10

Platební systémy amerických bank a společností Diners Club a American Express se staly příkladem pro ostatní banky v zahraničí, např.: Japan Credit Bureau (JCB) rok 1963; Japonsko Eurocard rok 1964; Švédsko 1.2 Náležitosti platební karty Platební karta je elektronickým platebním instrumentem i druhem identifikačních dokladů. Její rozměry a fyzikální vlastnosti stanoví mezinárodní norma ISO 3554 na 85,6 x 54,0 x 0,76 mm. Karta je vyrobena z třívrstvého PVC, který musí být schopen elasticky vyrovnat deformace při běžném používání, netoxický, odolný vůči chemickým vlivům, odolný proti rozmačkání a zkroucení prolisovaných částí (reliéfní písmo) a strukturálně spolehlivý při výrazném výkyvu teplot a vlhkosti vzduchu. Náležitosti platební karty jsou popsány na obrázku níže. Vydavatel 7. až 15. číslice identifikátor klienta Magnetický proužek Název kartové asociace a její hologram Podpisový proužek CVV kód Měsíc/rok začátku a konce platnosti karty 1. číslice identifikátor sektoru (4 VISA, 5 MasterCard) 2. 5. číslice identifikátor banky Jméno držitele karty BIN Čip Obr. č. 2 Náležitosti platební karty Zdroj: Kartové centrum České spořitelny, vlastní úprava 11

LÍC Pro použití karty v imprintrech (mechanické snímače) se na kartu vyrazí (Embossing) nezbytné identifikační údaje, a to písmem OCR 7B velikosti 3,63 mm. Pro tento typ písma je určena dolní polovina přední části karty, kterou norma dělí na čtyři řádky: Číslo karty - První dvě číslice určují druh karty (karty VISA začínají vždy číslicí 4, karty MasterCard číslicí 5). Za nimi následuje identifikace vydavatele karty (obvykle následujících 5 míst). Zbývajících 8 až 13 míst je určeno pro identifikaci držitele karty. Poslední číslice má kontrolní funkci. BIN - Bank Identification Number bankovní identifikační číslo, což je jedinečná série čísel přidělená platebním kartovým systémem hlavním členům asociace. BIN identifikuje typ kartového produktu a současně vydavatele karty Období platnosti karty uvádí se měsíc a rok a to buď se začátkem a koncem platnosti nebo pouze koncem platnosti karty. Jméno držitele karty - obvykle majitel účtu, případně osoba, která má oprávnění nakládat s prostředky na daném účtu (max. počet znaků 27) Logo společnosti, které je platební karta vydána tento řádek může být prázdný (max. počet znaků 27) Na líci lze nalézt i další údaje, které mají převážně bezpečnostní funkci, např. název, logo a ochranný hologram karetní asociace, embosovaný ochranný prvek (MC MasterCard, V VISA), název a logo banky, ochranný UV symbol, fotografie a podpis, čip a další. RUB Magnetický proužek slouží jako médium pro záznam identifikačních údajů při elektronických transakcích. Má dvě nebo tři záznamové stopy a může být zaznamenáno až 1 288 bitů. Podpisový proužek je určen pro podpisový vzor držitele karty 12

Nad rámec normy využívají platební systémy podpisový proužek pro další bezpečnostní znaky, např. vytištěné číslo karty, doplněné CV kódy (CVC MasterCard, CVV VISA). 1.3 Výhody a nevýhody platebních karet RYSY UŽÍVÁNÍ HOTOVOSTI Anonymita Malá bezpečnost Nákladné zpracování, úschova a doprava pro obchodníka i banku Nepohodlí pro zákazníka i obchodníka Nákladný tisk a ochrana proti padělání Nutnost směny při cestách do zahraničí Nulový úrokový výnos VÝHODY PLATEBNÍCH KARET pro držitele pro obchodníka pro vydavatele karty Jednoduché použití Vyšší bezpečnost (odpadá potřeba hotovosti) Více klientů (udržení současných a získání nových) Větší obrat Zaručená platba Vyšší prestiž Udržení se v konkurenčním boji Jednoduché použití Vyšší bezpečnost (odpadá potřeba hotovosti) Vysoká disponibilnost prostředků na účtu Celostátní nebo mezinárodní použití Zúčtování probíhá až po obdržení zboží nebo služby Odpadají směnárenské poplatky a kursové ztráty při cestách do zahraničí Osobní prestiž Doplňkové služby (pojištění apod.) Nouzové služby při ztrátě nebo krádeži karty Přehledný soupis transakcí Snížení hotovostního obratu Získání nových klientů Marketingová segmentace klientů Udržení se v konkurenčním boji Odstranění nákladných provozů Nabídka komplexních služeb pro organizace a podnikatele Poplatek za kartu Poplatky za transakce s kartou Úrok ze spotřebního úvěru (jen u úvěrových karet) Tab. č. 1 Výhody platebních karet Zdroj: MARVANOVÁ Marie; JUŘÍK Pavel; Vítkovský Karel. Platební styk. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 1996, str. 191; vlastní úprava Záporným bodem platebních karet jsou poplatky, které musejí obchodníci odvádět bance, se kterou mají uzavřenou dohodu o akceptaci platebních karet. Obchodník odvádí své zúčtovací bance poplatek ve výši cca 1 3 % z provedené transakce. Poplatek banka použije na úhradu nákladů spojených s platbami kartami (autorizace transakcí, rizika, nákup platebních terminálů a další) a na úhradu tzv. interchange fee (tzv. výměnný poplatek), což je poplatek pro vydavatele karty, kterou 13

byla transakce uskutečněna. Tento poplatek slouží na úhradu nákladů a rizik spojených s používáním platebních karet k placení. Jeho výše se obvykle pohybuje mezi 0,5 1,2 % z částky transakce a liší se dle typu karty (VISA, MC, AmEx, apod.), druhu karty (debetní, kreditní) a dle země. 1.4 Základní členění platebních karet 1.4.1 Dle druhu záznamu Druh záznamu údajů na kartě významně ovlivňuje použití karty: Reliéfní záznam - slouží pro transakce za použití mechanického snímače (imprinteru). Magnetický záznam rozšířen na začátku 70. let, kdy umožnil zavést službu výplaty hotovosti z bankomatu a později i elektronické placení. Údaje na magnetickém proužku jsou zakódovány a použití této karty v bankomatu (na terminálu) je podmíněno znalostí PIN 7. Nevýhodou záznamu je malá kapacita a vyšší riziko zneužití. Čipové karty k záznamu dat využívají paměťový čip nebo mikroprocesor. Existuje mnoho druhů čipů, které se využívají v bankovnictví, zdravotnictví, ve spojích apod. Z pohledu přístupu se klient může setkat s těmito druhy paměťová karta, logická karta a mikroprocesová karta. Čip má dostatečně velkou kapacitu a zvyšuje bezpečnost platební karty. Důvody pro zavedení čipových karet 8 : Úspora provozních nákladů čipová karta bezpečně uloží důvěrná data přímo do mikroprocesoru a tím sníží potřebu on-line autorizací a telekomunikačních poplatků (na rozdíl od karet s magnetickým proužkem) 7 PIN = Osobní identifikační číslo; Alfanumerický kód určený k autentizaci oprávněného držitele karty. Vydavatel jej sděluje výhradně oprávněnému držiteli karty, který má povinnost udržovat PIN v tajnosti. 8 JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 2. přepracované vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 2001. ISBN 80-247-0195-2 14

Ochrana proti podvodům čipové karty nabízejí zvýšenou ochranu proti zneužití karty neoprávněnou osobou, podvodným duplicitním transakcím a proti výrobě padělků Úvěrový management vydavatel může do paměti čipové karty vložit finanční limity transakcí, které mohou být ověřeny off-line. Tyto limity lze kdykoliv změnit, např. v průběhu on-line transakce Doplňkové služby mohou přinést vyšší užitnou hodnotu bankám a uživatelům platebních karet. Paměť čipové karty je možno využít pro bankovní i nebankovní aplikace (bonusy obchodních domů, identifikace zdravotních pojišťoven atd.) Dálková změna aplikací možnost dodatečně doplňovat, nahrazovat, mazat, aktivovat jednotlivé aplikace karty Laserové karty jsou založeny na principu záznamu dat jako kompaktní disky. Výhodou této karty je vysoká kapacita, ale nevýhodou je možnost kopírování zaznamenaných dat. V oblasti platebních karet se laserové karty nevyužívají. Hybridní karty - jsou vybavené jak magnetickým proužkem, tak čipem pro záznam dat a komunikaci s terminály. Hybridní karty fungují jako čipové karty na terminálech podporující čip a jako karty s magnetickým proužkem na ostatních terminálech. V současné době jsou nejvydávanějšími kartami v ČR. 15

1.4.2 Dle způsobu zúčtování Vývoj platebních karet z pohledu zúčtování se vyvíjel následovně: Charge karta úvěrová karta, historicky nejstarší. Klient získává bezúročné období (Grace Period) pro platby kartou a to v délce 14 45 dnů (dle rozdílu mezi datem transakce a datem výpisu) až do výše povoleného úvěrového rámce. Celkovou částku uhradí na základě zaslaného výpisu vydavatelskou bankou. Podmínkou vydání karty je důvěryhodnost klienta, která se odvíjí od vyhodnocení scoringu 9. Kreditní karta na rozdíl od charge karty může být čerpaný úvěr splácen po částech nebo najednou. Vždy je stanovena minimální splátka úvěru, obvykle 3 10 % dlužné částky. I u této karty je bezúročné období a dlužná částka je hrazena na základě zaslaného výpisu. Zvláštním druhem kreditních karet jsou nákupní úvěrové karty, které vydávají úvěrové a leasingové společnosti. Obvykle platí jen v omezené síti obchodů a často neposkytují bezúročné období. Debetní karta vydávají se k běžným účtům klienta. Hlavním důvodem vzniku debetních karet byla snaha mít možnost ověřit, zda právě prováděnou transakcí klient nepřekračuje zůstatek na účtu nebo povolený úvěrový limit. Elektronická peněženka produkt z roku 1993 určený k drobným úhradám. Karta, kterou si klient nabije určitou částkou ze svého účtu a následně provádí platby, které mu snižují zůstatek na kartě. Tyto karty lze rozdělit na karty dárkové, dobíjitelné a virtuální, dále na elektronické, embossované, čipové a bezkontaktní. Karty jsou používány především v zemích, kde většina obyvatel nevlastní bankovní účet a k němu platební kartu. 9 Scoring metoda řízení rizika založená na statistickém odhadu pravděpodobnosti, že hodnocená skutečnost nastane, tedy, že klient bude splácet úvěr. Žádost o vydání karty obsahuje řadu údajů, kterým je přiřazeno určité bodové hodnocení. Součet těchto bodů, tzv. skóre, je zrcadlem úvěrového rizika vybraného klienta. 16

1.4.3 Další členění platebních karet Platební karty se dále člení: Dle způsobu použití Platební karty Bankomatové karty určeny pouze pro výběry z bankomatů Šekové záruční karty neslouží k placení, ale jsou pouze dokladem zaručujícím předložený šek Virtuální karty - klient nevlastní plastikovou kartu, ale 16-místné číslo, s kterým provádí výhradně internetové transakce. Od banky dále obdrží informace o době platnosti a kontrolní kód (CVC nebo CVC2). Dle uživatele Osobní karty určeny k soukromému používání držitelem. Všechny bankovní karty znějí na jméno držitele a jsou nepřenosné. Služební karty jsou vydávány na majitele a pracovníky společnosti a slouží k úhradám služebních výdajů (např. Corporate Card, Purchasing Card, atd.) Bez identifikace Dle rozsahu použití Síť vydavatele Regionální Vnitrostátní lze použít pouze k výběrům z bankomatů a platbám u obchodníků v dané zemi Mezinárodní kartu lze vyžívat jak na území státu vydavatelské banky, tak v zahraničí Dle asociace a emitenta VISA MasterCard American Express Diners Club International 17

Japan Credit Bureau finanční, obchodní, telekomunikační, letecké společnosti především mezinárodní Marketingové členění Základní karty dosažitelné pro většinu klientů. Jedná se především o elektronické debetní karty, které jsou vydávány k běžnému účtu a nejsou samostatným produktem. Prestižní karty určeny pro movité klienty. Až do 90. let byla nejprestižnější kartou ve světě karta American Express Platinum. Affinity karty jsou vydávané bankami nebo vybranými organizacemi ve spolupráci s nepodnikatelskými subjekty. Jejich cílem je oslovit skupinu osob, které spojuje např. společné povolání, zájmy, členství v klubech atd. Co-brandované karty - jedná se o platební karty, které banky vydávají spolu s jinými podnikatelskými subjekty, které mívají své logo umístěné na kartě. Některé banky mají místo loga partnera umístěné logo programu, které držiteli umožňují čerpat výhody a slevy u vybraných obchodních partnerů, kteří jsou do programu nasmlouváni. Držitel karty je současně dobrým zákazníkem partnera a často se jedná o bývalé držitele věrnostních karet. 18

1.5 Bezpečnost platebních karet Stejně jako jiné druhy platebních prostředků, ani platební karty neunikly zájmu podvodníků. Na zajištění ochrany proti zneužití vyvinuly a vyvíjejí kartové systémy řadu protiopatření. Požadavky vydavatelů karet lze rozdělit do několika skupin: Nenapodobitelnost karty (Card Authentication Method CAM) Výběr vhodných klientů (Credit Scoring, Behaviour Scoring) Ověření totožnosti držitele karty (Cardholder Verification Method CVM) Ověření oprávněnosti obchodního místa kartu přijmout (Merchant Verification Method MVM) 10 Společnosti (které se zabývají platebními systémy) a asociace zaměstnávají bezpečnostní specialisty, kteří se podílejí na vytváření stále lepších ochran proti zneužití. Samotná ochranná opatření mají pouze dočasný účinek, ale jejich hlavním cílem je, aby si překonání těchto bezpečnostních prvků vyžádalo vysoké finanční náklady podvodníka a aby firmy získaly více času na jejich zlepšení. Příkladem může být přechod bank na technologii karet s čipem. Banky jsou povinny dodržovat bezpečnostní předpisy mezinárodních asociací. V případě porušení mohou být pokutovány nebo mohou být vyloučeny ze systému. Riziko zneužití platební karty úzce souvisí s technickou, kulturní, sociální a právní úrovní dané země a turistikou. Základní nástroje úspěšného řízení rizika: 1. Lidé základem úspěchu je spolupráce bezpečnostních útvarů bank s dalšími peněžními ústavy. Účinek je ještě vyšší v případě mezinárodní spolupráce. 2. Technologie klíčem úspěšnosti je práce s on-line autorizacemi transakcí a jejich následný monitoring. A to nejen na straně vydavatele, ale i na straně zúčtovatele a mezinárodního systému. 10 JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 2. přepracované vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o., 2001. ISBN 80-247-0195-2 19

3. Spolupráce bank zneužívání platebních karet je globálním problém. Banky usilovně spolupracují a vyměňují si zkušenosti, zavádějí nové technologie. 1.5.1 Druhy rizik Úvěrové riziko (Credit Risk) Tato rizika způsobují nesolventní držitelé karet, kteří nejsou schopni uhradit své výdaje, které realizovali prostřednictvím platební karty (nejčastěji se jedná o kreditní, případně charge karty). Výše rizika je závislá na způsobu, jakým vydavatel karty provádí ověření bonity žádajícího klienta a na míře obchodního rizika. Riziko zneužití karty cizí osobou (Lost/Stolen Card) Největší ztráty vydavatelů tvoří zneužití platebních karet, které byly ztraceny nebo odcizeny. Odpovědnost za ztráty, které byly způsobeny odcizenou kartou, nese, dle všeobecných obchodních podmínek banky, držitel. V současné době lze u většiny bank sjednat pojištění zneužití platební karty. Velké procento na podvodných transakcích mají blízcí příbuzní, přátelé, děti a spolupracovníci. Zneužití nedoručené karty (Never Received Card) Většina bank zasílá platební karty klientům poštou, odděleně od PIN. Některé tyto zásilky jsou během přepravy odcizeny a následně zneužity. Platební karta má čistý podpisový proužek, takže podvodník může dle jména oprávněného držitele vytvořit vlastní vzorový podpis. V současnosti převážná část bank předává karty na svých pobočkách. Česká spořitelna v loňském roce zavedla nový mechanismus v zasílání karet. V případě, že si klient vyzvedává platební kartu na pobočce, zasílá banka PIN svým klientům obyčejnou zásilkou, pokud si klient vyžádá zaslání PIN doporučeně, je mu zaslán doporučeně. Důvodem zasílání PIN obyčejnou poštou byla především odezva klientů, kterým nevyhovovalo, že musejí pro zásilku zvlášť na poštu. 20

Padělky karet (Counterfeit Card) Výrobu padělku ztěžují ochranné prvky, které se banky a asociace snaží neustále zlepšovat. Mezi tyto prvky patří hologram, mikrotext, ceninový tisk, speciální podpisové proužky, citlivé chemikálie a gumování. Zvýšení ochrany přinesly čipové karty. Nejvíce se na padělatelství karet podílejí kriminální skupiny z Asie, Nigérie a západní Evropy. Postupně však převládají skupiny bývalého SSSR. Objednávkové služby (Mail/Telephone Order, Internet) Úhradu zboží lze provést i prostřednictvím telefonu, dopisu, faxu nebo internetu. Držitel sdělí dodavateli číslo své platební karty a konec její platnosti. Dodavatel následně provede autorizaci (ověření transakce) a své zúčtovací bance předá prodejní doklad. Právě získané údaje o platební kartě jsou velmi často zneužity. Podvodná žádost o kartu (Fraudulent Application) Prevencí tohoto rizika je ověřování osobních dokladů klientů. Za rok 2008 bylo Policií ČR zjištěno 7 833 neoprávněných držení platební karty, z toho 6 684 bylo uznáno jako trestný čin. 680 skutků spáchali recidivisté a je zarážející, že hned za nimi jsou děti ve věku 1-17 let. Neoprávněné držení platebních karet (přelom roku 2008 a 2009) 1 000 800 682 783 749 600 400 200 0 červen červenec srpen 652 694 651 530 září říjen listopad prosinec leden 637 609 únor Graf č. 1 Neoprávněné držení platebních karet Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-725362.aspx 21

Výše uvedený graf dokládá, jak se vyvíjel počet neoprávněné držby platební karty. Obdobně jako při instalaci skimmovacích zařízení, největší žně podvodníci zažívají v období prázdnin, tj. v červenci a v srpnu. Dalo by se předpokládat, že nárůst bude i v období Vánoc, ale statistika tomu nenasvědčuje. 1.5.2 Ochrana karet Ochrana karty proti zneužití držitelem (Credit Risk) Dobrá znalost klienta, schopnost včas zjistit zhoršení jeho finanční situace a rychlá reakce na ni, to vše patří mezi základní ochrany proti zneužití karty držitelem. Banky mají s klientem sjednané limity pro vybrané transakce a v případě jejich překročení (nebo překročení zůstatku na účtu) je odeslána negativní autorizační odpověď. Tato situace nastane v případě karetních transakcí, které jsou autorizovány. Ochrana karty proti zneužití cizí osobou (Lost/Stolen Card) Tato ochrana spočívá v ověření totožnosti držitele karty. V případě výběru hotovosti z bankomatu je vyžadována znalost PIN, v případě transakcí na pobočkách musí klient předložit průkaz totožnosti a podepsat účtenku dle podpisového vzoru na kartě. Při platbě za zboží nebo službu se zadává PIN nebo se podepisuje účtenka a podpisový vzor se opět musí shodovat s podpisovým vzorem na kartě. K identifikaci držitele slouží také tyto kódy (CVC MasterCard, CVV VISA): CVx1, který je umístěn na magnetickém proužku CVx2, který je umístěn na zadní straně karty a využívá se v případě transakcí bez přítomnosti karty (internetové transakce) Biometrika Je založena na skutečnosti, že každá část lidského těla je pro každou osobu specifická a může být použita k její verifikaci. Biometrika v širším významu je spíše otázkou budoucnosti, a proto o ni bude více popsáno v kapitole 5. V České republice se můžete setkat s ověřením držitele platební karty prostřednictvím fotografie na kartě (Citibank). 22