Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie. Etnologie. Dělníci výroby ohýbaného nábytku v podhůří Hostýnských vrchů

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie Radek Bryol Dělníci výroby ohýbaného nábytku v podhůří Hostýnských vrchů Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Daniel Drápala, Ph.D. 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Radek Bryol

Děkuji PhDr. Danielu Drápalovi, Ph.D. za odborné vedení a vstřícnost při tvorbě této práce a rovněž pamětníkům za přívětivé uvedení do dokumentované problematiky.

OBSAH ÚVOD... 6 1 ANALÝZA POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ... 9 1.1 Literatura... 9 1.2 Archivní prameny... 13 1.3 Respondenti... 16 1.4 Metody výzkumu... 18 2 ZÁJEM O RUKODĚLNOU A PRŮMYSLOVOU VÝROBU V ČESKÉ ETNOLOGII... 20 2.1 Vymezení základních pojmů... 20 2.2 Vývoj zájmu o rukodělnou a průmyslovou výrobu v české etnologii... 22 2.3 Národopisné klasifikace rukodělné výroby... 26 3 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉ OBLASTI... 32 3.1 Sídelní vývoj a správní příslušnost... 33 3.2 Etnografická příslušnost... 36 3.3 Obživa obyvatel podhůří Hostýnských vrchů od 19. století do současnosti... 39 3.3.1 Tradiční obživa obyvatel v pahorkatině podhůří Hostýnských vrchů... 40 3.3.2 Tradiční obživa obyvatel v Hostýnských horách... 42 3.3.3 Městská cechovní řemeslná výroba... 44 4 PRŮMYSL V SEVEROZÁPADNÍM PODHŮŘÍ HOSTÝNSKÝCH VRCHŮ... 46 4.1 Manufakturní a protoprůmyslová výroba... 46 4.2 Proměna zkoumaného teritoria v období průmyslové revoluce... 47 4.3 Fenomén tradiční výroby a průmyslové práce ve zkoumaném teritoriu... 52 4.3.1 Tradiční domácká výroba... 53 4.3.2 Průmyslová domácí práce... 55 4.3.2.1 Sociální a právní postavení domácích dělníků... 59 4.4 Výroba ohýbaného nábytku v severozápadním podhůří Hostýnských vrchů... 64 4.4.1 Továrna na ohýbaný nábytek Bratří Thonetů v Bystřici pod Hostýnem a nástupnické společnosti... 64 4.4.2 Továrna Jakob a Josef Kohn v Holešově a nástupnické společnosti... 67 4.4.3 Další výrobci ohýbaného nábytku... 68 4.4.4 Vyplétané součásti ohýbaného nábytku v minulosti... 69 5 DOMÁCÍ DĚLNICKÁ PRÁCE PRO VÝROBU OHÝBANÉHO NÁBYTKU V PODHŮŘÍ HOSTÝNSKÝCH VRCHŮ... 75 5.1 Filiální pobočky továren na ohýbaný nábytek od 2. poloviny 19. století po období 1. světové války a příslušní dělníci... 80 5.1.1 Dělníci výroby ohýbaného nábytku v Komárně... 83 5.1.2 Filiální pobočky továren na výrobu ohýbaného nábytku ve Všechovicích a dělníci z Provodovic... 93 5.1.3 Filiální pobočky továren na výrobu ohýbaného nábytku a zmínky o dělnících v dalších lokalitách... 98 5.1.3.1 Dřevohostice... 98 5.1.3.2 Prusinovice... 99 5.1.3.3 Police... 100 5.1.3.4 Kelč... 101 5.2 Zmínky o filiálních pobočkách výroby ohýbaného nábytku po 1. světové válce... 104 5.3 Domácí vyplétání nábytkových dílců pro podnik TON v Bystřici pod Hostýnem ve 2. polovině 20. století... 106 5.3.1 Organizace výroby a její specifika... 106

5.3.2 Pracovní pomůcky... 113 5.3.3 Výroba a technologie... 115 5.3.4 Současnost... 120 6 ZÁVĚR... 122 7 SOUPIS INFORMAČNÍCH ZDROJŮ... 128 7.1 Použité zkratky... 128 7.2 Literatura... 135 7.3 Archiválie... 128 7.3.1 Moravský zemský archiv Brno... 128 7.3.2 Státní okresní archiv Kroměříž... 130 7.3.3 Státní okresní archiv Vsetín... 132 7.3.4 Digitalizované archiválie... 133 7.3.5 Ostatní archiválie... 134 7.4 Internetové zdroje... 147 7.5 Respondenti... 148 7.6 Poznámka k edici textů... 149 8 PŘÍLOHY... 150 8.1 Seznam příloh... 150 8.2 Přílohy... 152 5

ÚVOD Oblast severozápadního podhůří Hostýnských vrchů, východně limitovaná horami národopisného regionu moravské Valašsko a směrem na západ otevřená k hanáckým rovinám, leží často ve stínu svého okolí více vyhledávaného zájemci i dokumentátory tradiční kultury, od čehož se odvíjelo také ne vždy zcela jasné pojmenování těchto míst. Ze západu pronikala Haná se svou úrodností a východní nehostinnou, avšak o to více obdivovanou, opozicí bylo Valašsko. Někde mezi nimi se ustavilo pojmenování Záhoří, (moravské, hostýnské, podhostýnské, severozápadní část v povodí Bečvy také lipenské). Přesto bylo celé toto území od nepaměti pravděpodobným velmi důležitým komunikačním prostorem a pro svou relativní terénní a klimatickou přízeň se stalo teritoriem, kde se dodnes shledáváme s pozůstatky starobylých kultur. Historicky doložené osídlení přispělo vznikem vsí, jmenovaných archaickými jmény osob přítomných při jejich zakládání. 1 K osadám od této doby přiléhala také podle tehdejších poměrů funkčně hospodářsky členěná zemědělská půda, vše v takových sídelněgeografických útvarech, jejichž rezidua můžeme sledovat do dnešní doby, stejně jako základní objem přírodního prostředí, které tuto oblast po staletí vytváří a obklopuje. Přírodní podmínky předurčily způsoby zaměstnání obyvatel s převahou zemědělské produkce. Vhodné surovinové a rovněž komunikační předpoklady daly vniknout novým příležitostem obživy i během převratného období industrializace. Shoda nejrůznějších společenských a hospodářských faktorů však nevytvořila v tomto území žádné rozlehlejší městské aglomerace ani razantně nezranila kraj továrními komíny. Přesto byla i průmyslová výroba a její specifické formy pro obyvatele tohoto kraje nezanedbatelné, jak se bude snažit dokázat předložená práce. V souvislosti s obecným rozvojem a přesunem průmyslu z velkých center Habsburské monarchie na počátku 2. poloviny 19. století byla založena v podhůří Hostýnských vrchů výroba ohýbaného nábytku Bratří Thonetů s centrem v Bystřici pod Hostýnem a později také továrna Jakob a Josef Kohn v Holešově, přičemž hlavním důvodem umístění byla výhodná materiálová základna pro tento typ výroby. 2 Pro vzniklé společnosti a jejich nástupnické podniky se v širším okolí těchto měst rozvinulo 1 Hosák, Ladislav Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia, 1970. 2 Janák, Jan: Vlastivěda moravská. Hospodářský rozmach Moravy 1740 1918. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999, s. 207 212. 6

zaměstnávání domácích dělníků, které s proměnami vydrželo až do přelomu 20. a 21. století. Do období 1. světové války bylo formou domácího dělnictví vykonáváno více výrobních operací, poté pozůstalo jako domácí práce ve větší míře výhradně vyplétání nábytkových dílců. Ve velice zredukovaném měřítku, z důvodů snižování nároků na finální podobu výrobku a modernizace technologií, přežívá domácí vyplétání polotovarů do dnešní doby. Uvedená forma obživy a její specializace spolu se zaměstnáním přímo v továrních provozech měla nezanedbatelný vliv na sledovaný region v době industrializace, přičemž význam výroby ohýbaného nábytku v oblasti je patrný do současnosti. V širokém spektru badatelských aktivit prvních národopisců na přelomu 19. a 20. století v problematice tradiční obživy nebyly nové formy výroby spjaté s hospodářskými proměnami v období průmyslové revoluce shodou několika činitelů příliš brány v zřetel, přestože zájem o průmyslové dělnictvo byl patrný již při přípravách Národopisné výstavy českoslovanské. 3 Důraz nadšenecké a později i odborné dokumentace byl kladen především na ohrožené výroby spjaté se zpracováváním tradičního materiálu jednoduše dostupného, mnohdy s využitím starobylých způsobů. Důležitou roli sehrávala také estetika rukodělných výrobků. Nově vznikající články manufakturní nebo průmyslové výroby podstatně zasahující do života tradičního venkovského prostředí, pokud nebyly návazností na původní lokální nebo krajovou výrobu, mohly stát spíše v opozici k rukodělným tradicím. Oživení zájmu národopisu o sepjetí tradiční kultury s průmyslem nastal až se změnou politického režimu v polovině 20. století, s akcentováním kontrastu mezi kapitalistickým a socialistickým zřízením, ale v případě sledované oblasti stály tyto záležitosti po celou 2. polovinu 20. století v podstatě na okraji národopisných výzkumů. Předložená práce si klade za cíl s pomocí dostupné literatury, archivních pramenů a vzpomínek pamětníků přispět k dokumentaci domácího hotovení dílců ohýbaného nábytku pro továrny na ohýbaný nábytek ve sledované oblasti. Použité informační zdroje však limitují tuto práci časově. Z důvodu geografické i personální exponovanosti tohoto fenoménu je pro kapitolu o postupném vlivu průmyslu ohýbaného dřeva v oblasti v době průmyslové revoluce provedeno několik sond do konkrétních lokalit. Pro nejstarší období existence výroby od 2. poloviny 19. století jsou k dispozici pouze torzovité archiválie, naopak dokumenty pro sondy do vybraných lokalit poskytují 3 Skalníková, Olga: Národopisná výstava českoslovanská a dělnictvo. Český lid 42, 1955, s. 3 8; Kafka, Josef (ed.): Národopisná výstava Českoslovanská v Praze 1895. Praha: Výkonný výbor, 1895. 7

relativně ucelené informace. Období přelomu 19. a 20. století je charakteristické zvýšeným zájmem o sociální aspekty domácí výroby. V této době bylo spíše z národohospodářského hlediska stručně zachyceno také zkoumané téma, avšak podrobnější badatelský zájem národopisu byl obecně malý. Podstatné informace pochází od pamětníků, avšak ty jsou omezeny věkem respondentů. Nejstarší výpovědi postihují období před polovinou 20. století. V práci bude přihlíženo k průmyslovým organizačním a komunikačním vztahům: Továrna (filiální výrobna) (jiný mezičlánek) domácí pracovník. Důraz bude kladen na organizaci práce v domácnosti prostor vymezený pro činnost, dělbu práce členů rodiny, různost metod vlastního zpracování (vymezenou požadovaným výstupem průmyslové velkoprodukce). Přihlíženo bude k variabilitě pracovních pomůcek a v těchto souvislostech dbáno na zachycení místních výrazů, týkajících se výrobního postupu a nástrojů. Alespoň stručně by měl být reflektován externí náhled zástupců vesnického kolektivu či továrních zaměstnanců na domácí práci, stejně jako vlastní vnímání pracovníka. Různorodost informačních zdrojů však nedovoluje výše uvedené záměry použít pro všechna časová údobí výroby ohýbaného nábytku. 4 4 Tedy dle základních kritérií dokumentace lidové výroby technické a technologické, ekonomické, sociální, které lze užít také pro tento případ, viz Langer, Jiří: K problémům vztahů lidové výroby k tradičnímu zemědělskému prostředí. Národopisné aktuality 12, 1975, s. 279. 8

1 ANALÝZA POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ 1.1 Literatura Zájem o problematiku manufakturní a průmyslové produkce od doby průmyslové revoluce vyžaduje specifickou skladbu výběru literatury. Za výchozí je nutno považovat práce zabývající se historií a formami výroby v tomto obdobídoplněné statistickými a přehledovými prameny, místopisná literatura spolu s lokálními monografiemi podávají představu o všeobecném charakteru zkoumané oblasti v minulosti. Metodologický a terminologický základ tvoří práce národopisců, které rovněž konkretizují zpravidla tradiční podoby obživy ve vymezeném teritoriu. O období průmyslové revoluce a souvisejících společenských proměnách obecně pojednávají studie historiků. V nich jsou rané formy průmyslové výroby různě důkladně analyzovány, ale vztah k tradičnímu prostředí bývá zobrazen kvantitativně nebo málo zohledněn. 5 Přehledové a statistické 6 prameny tvořené k nejrůznějším účelům, ač daty nelehce srovnatelné, informují o hospodářství ve větších územních celcích. Součástí některých pramenů tohoto charakteru jsou také sociálně-hospodářské projekty a úvahy o podobě domácích prací a jejich možném využití pro tehdejší společnost. 7 Dalšími prameny jsou práce historiků o konkrétních výrobách spjatých s industrializací v oblasti Českých zemí s akcentem na manufakturní a ranně průmyslové formy zaměstnání. 5 Jurok, Jiří (ed.): Královská a poddanská města od své geneze k protoindustrializaci a industrializaci. Sborník příspěvků z mezinárodního odborného sympozia uspořádaného ve dnech 5. 6. října 2001 v Příboře. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2001; Myška, Milan: Průmyslová revoluce z perspektivy historiografie 70. a 80. let. Český časopis historický 89, 1991, s. 533 546; Myška, Milan: Proto-industrializace. Český časopis historický 92, 1994, s. 759 774; Jakubec, Ivan Jindra, Zdeněk: Dějiny hospodářství českých zemí. Praha: Karolinum, 2006; Janák, Jan: Hradišťský kraj v období průmyslové revoluce. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984; Janák, Jan: Vlastivěda moravská. Hospodářský rozmach Moravy 1740 1918. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999. 6 Některé z tohoto typu pramenů nutno brát s rezervou. Například při evidenci rozšíření domácí práce na Moravě na konci 19. století pracovalo pouze 8 inspektorů, viz Fischer, Richard: Domácí průmysl na Moravě dle spisu Heimarbeit in Oesterreich. Olomouc, [vlastním nákladem], 1902, s. 57 58, kromě uvedeného čerpalo ze stejného pramene také dílo Hatlák, Vladimír: Domácí průmysl na Moravě a výroba památek. Brno: Ústřední spolek živnostníků moravských, 1910. 7 Především Dudík, Beda: Catalog der nationalen Hausindustrie und der Volkstrachten in Maehren. Brünn: R. M. Rohrer, 1873, s 1 59. In: Jeřábek, Richard: Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1786 1884. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 324 360; Ergänzung- Tabelle zu der Land- und Wasser- Strasenkarte von Mähren und Schlesien. (b. m., b. d.); Fischer, Richard: Domácí průmysl na Moravě dle spisu Heimarbeit in Oesterreich, c. d.; Hatlák, Vladimír: Domácí průmysl na Moravě a výroba památek, c. d.; Také Administrativní lexikon obcí v republice československé. II. Díl. Praha: Státní úřad statistický, 1928; Boháč, Antonín: Obyvatelstvo v Československé republice. In: Horák, Jiří (ed.): Československá vlastivěda. Národopis. Praha: Sfinx, 1937, s. 1 96; Starší dílo obdobného charakteru Hanke z Hankenštejna, Jan Alois: Pokus o splavnění řeky Moravy a obchod Moravanů. Holešov: Městské muzeum, 1973. 9

Většinou se však jedná o díla analyzující textilní obory, jakož nejvíce rozšířené specializace průmyslového podnikání. 8 Topografická díla školených historiků i vlastivědných nadšenců vydaná odkonce 19. a nejvíce v průběhu 20. století vypovídají o podobě zaměstnání ve zkoumaném regionu 9 a jednotlivých lokalitách 10. Dokumentace průmyslové výroby však nebyla jejich primárním posláním. Přestože se dozvídáme určité informace o průmyslu, nebývá zde obvykle podrobněji analyzován jeho vliv na okolí. V monografických dílech a sbornících, zabývajících se minulostí průmyslu ohýbaného nábytku, je domácí práce pro tovární výrobu považována za rozšířený a podstatný fenomén, avšak dokumentována jen velmi stručně. Přihlíženo je hlavně k historickému vývoji této produkce a jejím umělecko-historickým aspektům. Literatura 8 Baletka, Ladislav: 100 let pletařského průmyslu v Rožnově pod Radhoštěm. 1889 1989. Rožnov pod Radhoštěm: Státní podnik Loana pletárny Rožnov pod Radhoštěm, 1989; Baletka, Ladislav: Historie a současnost podnikání na Vsetínsku, Valašskomeziříčsku a Rožnovsku. Žehušice: Městské knihy, 2008; Bartošíková, Jarmila (ed.): Historie a současnost podnikání na Kroměřížsku a Holešovsku. Žehušice: Městské knihy, 2010; Doubravský, Zdeněk Šmirous, Prokop: Lnářství na Šumpersku. Pěstování a zpracování lnu v podhůří Jeseníků. 60 let lnářského výzkumu v Šumperku. Šumperk: Agritec, 2002; Krumplovič, Dušan: Vývoj průmyslu a průmyslových podniků na Hranicku (Podle stavu k 1. VII 1948). Záhorská kronika 27, 1949 1950, s. 7 8, 18 21, 45 46; Kühndel, Jan: Minulost řemesel a průmyslu ve střední Moravě. In: Černý, Norbert (ed.): Vlastivěda střední a severní Moravy. Díl 2, část 1, Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov: Učitelské jednoty v župě olomoucké, 1942, s. 670 705; Mainuš, František: Plátenictví na Moravě a ve Slezsku v XVII. a XVIII. století. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1959; Wolf, Vladimír. (ed.): Lnářský průmysl. Příspěvky k dějinám. Trutnov: Lnářský průmysl, 1980. 9 Podrobněji také o průmyslové výrobě Baletka, Ladislav Zapletal, Ladislav: Okres Vsetín. Ostrava: Profil, 1987; Také Bartoš, Josef Schulz, Jindřich Trapl, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960. Svazek VII. Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov (Zlín). Ostrava: Profil, 1980; Bartovský, Vladimír: Hranický okres. Brno: Musejní spolek, 1909.; Domluvil, Eduard: Valašskomeziříčský okres. Brno: Musejní spolek, 1914; Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004; Hosák, Ladislav Zapletal, František Krumpholc, Josef: Soudní okres Bystřický. Přerov, 1939; Kvasnička, Pavel: Holešovský okres. Brno: Musejní spolek, 1929; Musiol, Alfons, V.: Soudní okres hranický. Vývoj v letech 1900 1935. Hranice: Okresní hospodářský spolek hranický, 1936; Nekuda, Vladimír (ed.): Okres Vsetín. Rožnovsko Valašskomeziříčsko Vsetínsko. Valašské Meziříčí: Hvězdárna Valašské Meziříčí, 2002; Peck, Eduard: Okresní hejtmanství holešovské. Holešov: Učitelstvo hejtmanství Holešovského, 1892; Trébský, František: Holešovský okres. Přehled. Holešov: Fr. J. Balatka, 1935; Václavek, Matouš: Hejtmanství Valašsko-Meziříčské. Valašské Meziříčí: František Vaněk, 1883. 10 Baletka, Ladislav: Kunovice. Minulost a přítomnost valašské obce. Kunovice: Místní národní výbor, 1972; Baletka, Ladislav: Lhota u Kelče pohledy do minulosti. Vsetín: Moravský zemský archiv Brno Státní okresní archiv Vsetín, 2004; Baletka, Ladislav (ed.): Vsetín Město a čas. Vsetín: Masarykova veřejná knihovna, 2008; Doláková, Marie Hosák, Ladislav: Dějiny města Bystřice pod Hostýnem. Brno: Blok, 1980; Jašková, Marie Hosák, Ladislav Indra, Bohumír: Hranice Dějiny města, I. Hranice: Městský národní výbor, 1969; Kovářová, Stanislava Papajík, David: Dějiny města Kelče. Kelč: Město Kelč Alda Olomouc, 2004; Lapáček, Jiří (ed.): Bezuchov. Dějiny a přítomnost obce. Bezuchov: Obec Bezuchov, 2005; Novosad, Josef: Podhradní Lhota v zrcadle minulosti i současnosti. Podhradní Lhota: Obecní úřad Podhradní Lhota, 2004; Očenášek, Jaroslav: Historie starobylého města Kelče. Kelč: Krajinské museum, 1948; Pálka, Petr Chybová, Helena Smolka, Václav: Osíčko 1360 2010: 650 let. Osíčko: Obec Osíčko ve spolupráci s Muzeem Kroměřížska, 2010; Rajnoch, Jindřich: Rajnochovice průvodce minulostí a současností. Rajnochovice: Obecní úřad Rajnochovice, 2004; Fišer, Zdeněk (ed.): Rusava a Daniel Sloboda. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost pro obec Rusavu, 2011; Táborský, František: Rusava. Život valašské dědiny. Olomouc: Romuald Promberger, 1928. 10

předních thonetologů je pro zvolené téma podstatná především ke studiu základních vlivů přítomnosti výroby nábytku ve vymezeném teritoriu. 11 Problematice dřevozpracujícího průmyslu na severovýchodní Moravě, především na Vsetínsku, se věnoval historik a archivář Ladislav Baletka. Tento badatel se komplexněji i ve svých topografických pracích zabýval také specifiky vlivu výroby ohýbaného nábytku na širší region Vsetínska a sociální prostředí dělnictva, především však továrního. 12 Česká etnologie dokumentuje problematiku především rukodělné výroby obšírně, 13 proto je potřebné rozdělit tyto zájmy do několika okruhů. Důležitá pro počátky českého národopisu byla prvotní koncepční činnost. 14 Za metodologicky podstatné považujeme teoretické práce o lidové výrobě a jejích podobách. Terminologické nejasnosti nebo striktní vymezení lidové rukodělné výroby však obvykle stavily a staví v tomto oboru netradiční formy manufakturní nebo průmyslové výroby takřka na okraj zájmu, přestože ji někdy stručně považují za velmi rozšířenou, podstatnou a vlivnou na tradiční prostředí. Pro národopisnou typologii výroby i statistické zaznamenání rozšíření domácké výroby v Českých zemích je zásadní dílo Vladimíra Scheuflera. 15 K rozvíjení teoretických koncepcí členění rukodělné výroby s akcentem k tradičním východiskům přispěli Vladimír Bouček a Josef Jančář. 16 11 Především dílo Jiřího Uhlíře: Uhlíř, Jiří: Thonet Mundus. Ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011; Uhlíř, Jiří: Odkaz Michaela Thoneta. Katalog k výstavě Bystřice pod Hostýnem 1861-2011. Bystřice pod Hostýnem: Město Bystřice pod Hostýnem, 2011; Uhlíř, Jiří: Semper sursum. Brno Olomouc: ERA Muzeum umění Olomouc, 2005; Uhlíř, Jiří: Thonet: Porýní Vídeň Morava. Olomouc: Muzeum umění, 2001.; také Dostalík, Milan Lehmannová, Martina Uhlíř, Jiří: 150 let ohýbaní dřeva. 150 years of bending wood. Bystřice pod Hostýnem 1861 2011. Bystřice pod Hostýnem: Ton, 2011; Jabůrková, Hana (ed.): Sborník materiálů ze sympozia Téma židle, pořádaného u příležitosti 200. výročí narození Michaela Thoneta. Vsetín: Okresní vlastivědné muzeum, 1997; Šimoníková, Jaromíra: Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON, 1992. 12 Kromě uvedených topografií tohoto autora také Baletka, Ladislav: Dřevo jako fenomén industrializace východní Moravy. In: Pese, Claus Peters, Ursula: Princip Thonet. Od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg: Germánské národní muzeum, 1989, s. 111 117; Baletka, Ladislav: K postavení dělnictva v továrnách na ohýbaný nábytek a počátkům dělnického hnutí ve Vsetíně v druhé polovině 19. století. In: Šimoníková, Jaromíra: Nábytek z ohýbaného dřeva ze sbírek Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. Vsetín: Okresní vlastivědné muzeum, 1989, s. 57 63. 13 Encyklopedicky ke konkrétním výrobám a obecné terminologii viz Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Sv. 1 3. Praha: Mladá fronta, 2007. 14 Kovář, Emanuel: Národopis a úkoly Národopisné společnosti Českoslovanské. Národopisný sborník českoslovanský 1, 1897, s. 1 13; Chotek, Karel: Program soupisu národopisného. Praha, 1914; Stránská, Drahomíra: Příručka lidopisného pracovníka. Praha: Národopisná společnost českoslovanská, 1936. 15 Scheufler, Vladimír: Domácká výroba v českých zemích, Etnografický atlas 2. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 1991; Scheufler, Vladimír: Výroba. In: Melicherčík, Andrej (ed.): Československá vlastivěda, díl III., Lidová kultura. Praha: Orbis, 1968, s. 55 69; Scheufler, Vladimír: Co je a co není řemeslo. Umění a řemesla 1971, s. 49 50; Válka, Miroslav: Vladimír Scheufler (1922-1995). Bibliografická příloha Národopisné revue, 2009. 16 Bouček, Vladimír: Minulost a přítomnost lidové výroby v Gottwaldovském kraji. Gottwaldov: Krajské muzeum, 1957 a další především časopisecké práce; Jančář, Josef: Rukodělná výroba. In: Jančář, Josef a kol.: Vlastivěda moravská. Lidová kultura na Moravě. Strážnice Brno: Ústav lidové kultury Muzejní 11

K teoretickým problémům studia se dále vyjadřovali v souborných nebo časopiseckých pracích další etnologové, 17 z nichž je třeba jmenovat Jiřího Langera, Miroslava Válku nebo Jiřího Woitsche. 18 Do zájmu národopisu se dostalo rovněž sledování městského prostředí a proměn venkova způsobených vnějšími vlivy, industrializací a socializací, 19 jakož i zájem o samotné průmyslové podnikání. 20 Dalším významným okruhem je náhled vlastivědných pracovníků a národopisců na konkrétní obory zaměstnání, které se ve vymezeném prostředí vyskytovaly. Nejstarší díla jsou vysloveně popisnými, s postupem času přibývalo zdůrazňování společensko-ekonomických souvislostí, které je ve velké míře patrné v nejnovějších pracích. 21 a vlastivědná společnost, 2000, s. 61 78; Jančář, Josef: Lidová rukodělná výroba na Moravě. Strážnice: Ústav lidového umění, 1988; Jančář, Josef: Podomácká výroba a řemesla na Vsetínsku. In: Okres Vsetín. Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s 371 382. 17 Jarošová, Barbora Liďák, Petr Michalička, Václav: Tradice a současnost rukodělné výroby v regionu Moravské Valašsko. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2011, obsahuje teoretická pojednání i dokumentaci několika výrobních oborů; Martínek, Zdeněk: Řemeslná, domácká a manufakturní výroba a obchod v Čechách v letech 1752 1756. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska 3. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2000. 18 Langer, Jiří: K problémům vztahů lidové výroby k tradičnímu zemědělskému prostředí. Národopisné aktuality 12, 1975, s. 279 284; Woitsch, Jiří: Málo známé kořeny klasifikace rukodělné výroby. Národopisný věstník XXI (63), 2004, s. 13 21; Válka, Miroslav: Lidová výroba jako kulturní fenomén. In: Domácká výroba v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sborník referátů ze semináře konaného ve dnech 9. 10. června 1999 v Měčíně. Měčín: Město Měčín, 2000, s. 6 10; Válka, Miroslav: Lidové rukodělné tradice v současné společnosti. In: Péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Sborník příspěvků z 18. strážnického sympozia. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2002, s. 48 53. 19 Drápala, Daniel: Kulturní konstanty a inovace v životě obcí moravského Záhoří v éře socializace venkova. Národopisná revue 2, 2011, s. 83 92; Frolec, Václav: Venkovské město a etnografická oblast. In: Venkovské město. Svazek 1. Sborník příspěvků z IX. strážnického sympozia (29. 31. 10. 1984). Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti Ústav lidového umění ve Strážnici, 1986, s. 32 39; Jančář, Josef: Město a proměny lidové kultury. In: Venkovské město. Svazek 1. Sborník příspěvků z IX. strážnického sympozia (29. 31. 10. 1984). Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti Ústav lidového umění ve Strážnici, 1986, s. 99 103; Jančář, Josef Souček, Jan: Národopisný výzkum města. Národopisné aktuality 19, 1982, s. 1 8; Robek, Antonín: K etnografické problematice vztahu města a venkova. In: Venkovské město. Svazek 1. Sborník příspěvků z IX. strážnického sympozia (29. 31. 10. 1984). Uherské Hradiště: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti Ústav lidového umění ve Strážnici, 1986, s. 26 31. 20 Kretz, František: Zaniklé továrny na Moravě. Český lid 9, 1900, s. 180 184; Válka, Miroslav: Keramická manufaktura v Bystřici pod Hostýnem. Studie Muzea Kroměřížska 83, 1985, s. 97 110; Jarošek, Jan: Tovární výroba vzniklá z domácího nožířství valašského. Naše Valašsko 3, 1932, s. 157 159; Válka, Miroslav: Několik poznámek k problematice keramické výroby v Hostýnských vrších. Zálhotský sborník 2000, s. 4 7; Svobodová, Vlasta: Lidová a manufakturní textilní výroba s přihlédnutím k vývoji na Moravě. Trutnov Ústí nad Orlicí Šumperk: Lnářský průmysl Texlen Výzkumný ústav bavlnářský Moravolen, 1983; Pojednání o profesionální řemeslné cechovní výrobě, neprofesionální výrobě a vlivu průmyslu viz Langer, Jiří: Dvě tradice valchářství na východní Moravě. In: Langer, Jiří (ed.): Moravsko-slovenské vztahy v lidové kultuře. Ostrava, Profil, 1974, s. 91 130; Válka, Miroslav: K výrobě ohýbaného nábytku. Rašplovna v Komárně. Zálhotský sborník 2000, s. 8 10. 21 Domluvil, Eduard: Pojednání o různých domácích výrobách lidu valašského. I. O kamenářství v Poličné. Sborník Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí 3, 1899, s. 23 25; Domluvil, Eduard: Pojednání o různých domácích výrobách lidu valašského. II. Dýmky a obušky. Sborník Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí 4, 1899, s. 62 65, 68; Zámečník, Antonín: Dřevařství na Valašsku. Sborník Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí 13, 1907, s. 48 54; Kunz, Ludvík: Zaniklá výroba voskových obětin v Bystřici pod Hostýnem. Naše Valašsko 13, 1950, s. 170 172; Kunz, Ludvík: Jak hory 12

1.2 Archivní prameny Zvolené téma práce vyžaduje rovněž specifickou skladbu archivních materiálů. Jsou využívány archiválie o historii výroby ohýbaného nábytku v Bystřici pod Hostýnem, uložené v Moravském zemském archivu v Brně. 22 Dále jsou užité sčítací operáty ze Státních okresních archivů v Kroměříži a ve Vsetíně, z těchto institucí pochází také některé drobné informace o produkci ohýbaného nábytku a jejím rozšíření v příslušných lokalitách. Nejvýznamnějšími archivními prameny pro účel této práce uložené v SOkA Kroměříž a SOkA Vsetín jsou tedy sčítací operáty sčítání lidu, které vznikaly od roku 1857 zhruba po jednotlivých desetiletích, přičemž dostupné v okresních archivech jsou do roku 1921. Velkou výhodou je úřední účel vzniku tohoto typu archiválií při řízené potřebě přesné evidence obyvatel. Údaje můžeme srovnávat v jednotlivých časových obdobích sčítání lidu pro jednotlivé obyvatele celé obce a také provádět plošné srovnání více obcí. O obyvatelích vytčených lokalit se dozvídáme detailní informace. Zjišťujeme údaje o jejich hlavním, a od roku 1890 také o vedlejším zaměstnání, v některých ročnících navíc včetně uvedení konkrétního zaměstnavatele a informace, zda je činnost prováděna v provozovně zaměstnavatele či ne. Jako hlavní či doplňkové obory zaměstnání se objevuje domácká výroba průmyslového charakteru včetně dělnictví pro továrny na ohýbaný nábytek. Nevýhodou může být v období do roku 1890 nemožnost uvedení vedlejší výdělečné činnosti určité osoby, která se zabývá domácím dělnictvím jen sezónně, obvykle při zemědělství, a také ne vždy zcela jasná forma provádění v případě uvedené činnosti (tovární/domácí). Nutná je také úvaha o neevidované spolupráci více členů rodiny včetně dětí při domácí dělnické práci. živily lidi na Rajnochovsku. Naše Valašsko 13, 1950, s. 49 57; Janovský, Rudolf: Domácí průmysl na Holešovsku. Český lid 29, 1928, s. 209 221; Maliva, Josef: Kelčské dýmky. Zprávy KVÚ v Gottwaldově, 1958, s. 114 117; Svěrák, Antonín: Dýmkařství v Kelči. Naše Valašsko 2, 1931. s. 170 175; Urbachová, Věra Ország-Vranecký, Joža: Křivačkářství na Valašsku. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum, 1976; Langer, Jiří: Počátky podomácké výroby na Uherskobrodských kopanicích (ve druhé polovině 19. století). Zprávy Oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově 1962, s. 20 26; Langer, Jiří (ed.): Beskydy. Zdroj práce a obživy. Český Těšín: Wart, 2012, obsahující také informace o přirozeném vlivu průmyslové produkce na tradiční kulturu; některé práce stojí díky specifice dokumentovaného oboru přirozeně na pomezí rukodělné výroby a průmyslu, například Urbachová Vranecký aj. 22 Za upozornění na lokality s patrným domácím dělnictvím pro výrobu ohýbaného nábytku v MZA Brno, G 113, Živnostenská rada, karton 80, inv. č. 161, sign. Xa. Výstava domácího lidového průmyslu příprava, zprávy z obcí o stavu podomáckého průmyslu (1909), děkuji vedoucímu práce. 13

Zmínky o domáckých dělnících ve sledovaném teritoriu byly očekávány v úřední evidenci archivních fondů OÚ a ONV Holešov, které jsou uloženy v SOkA Kroměříž, případně v archivech některých obcí v SOkA Vsetín. S minimálními dosaženými informacemi byly, v případě materiálů uložených v SOkA Kroměříž, excerpovány hlavně archivní položky s tématy sociálního postavení dělnictva především v obdobích krize meziválečného Československa akce ve prospěch nezaměstnaných, podpora v nezaměstnanosti, seznamy nezaměstnaných, činnost dělnického závodního výboru nebo také žádosti o vznik nejrůznějších živnostenských nebo průmyslových provozoven. Původcem dalšího druhu archiválií je přímo továrna na ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem, pro kterou s případnými mezičlánky domácí dělníci pracovali. Ve fondech Moravského zemského archivu v Brně nacházíme část původního podnikového archivu firmy TON a jejích předchůdců, který je rozčleněn podle historického vývoje podniku do části Bratří Thonetové, dále Thonet-Mundus a následuje část TON. 23 Nejzajímavější, avšak naprosto torzovité informace k problematice domáckých dělníků z počátku 20. století nacházíme ve fondu Bratři Thonetové v korespondenci hlavního podniku v Bystřici pod Hostýnem s filiálkami, především s Komárnem a Všechovicemi. Pracovní řády z 20. let 20. století informují o jednotlivých oborech při výrobě ohýbaného nábytku, včetně základních charakteristik domácích pletařů. V seznamech zaměstnanců firem, stejně jako v evidenci zájemců o zaměstnání, nacházíme informace pouze o odborných profesích. Samotná stavební dispozice vplánech některých filiálek a drobné zmínky o dělnictvu dokládají příslušnost domácích dělníků ke konkrétním výrobnám. Kvantitativní údaje o počtu dělníků jsou ve vztahu k domácím pracovníkům obvykle velmi zavádějící, protože není zcela patrné, zda jsou započítáni či ne, a navíc je opět nutné brát účast více členů rodiny zaměstnance na výrobních operacích. 23 MZA Brno, H 1192, Bratří Thonetové, Bystřice pod Hostýnem (1851 1942); MZA Brno, H 1191, Thonet - Mundus, a. s., Bystřice pod Hostýnem (1909 1946); MZA Brno, K 718, TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem ((1940) 1946 1998)); jednotlivé excerpované položky archivní kartony byly vybrány z většího počtu archiválií podle tématiky, v níž se očekávaly informace související s tématem práce například seznamy pracovníků, žádosti o místa, statistika práce, pracovní řády, organizační řády, zápisy z jednání ředitelských porad, statistika výroby, plán výroby, rozbory výroby, finanční hospodaření. V případě žádných nebo naprostého minima informací souvisejících s tématem ve struktuře konkrétního pramene nebyly archiválie dále využívány ani v jiných časových obdobích. 14

Struktura personálně-výrobních vztahů 24 v bystřickém podniku během 2. poloviny 20. století, spolu s relativní samostatností práce domáckých dělníků, předurčuje malé zastoupení dotyčných informací ve velkém objemu excerpované nejmladší vývojové fáze podniku fondu TON. S vědomím minimální možnosti jakékoliv zásadní modernizace pletařské práce se o této problematice nedozvídáme ani z archiválií dokumentující zavádění nových výrobních prostředků a technických inovací. Ze statistiky reklamací lze získat stručné zmínky o technologických úskalích vyplétání nábytkových dílců. Uvedené předpoklady měly vliv pravděpodobně také na naprostou absenci informací o domácích pletařích a jejich produktech ve větším počtu excerpovaných vydání pěti ročníků závodního časopisu podniku Thonet, později TON, Stále vpřed z 1. poloviny 50. let 20. století. V mnohých písemných agitacích jsou zdůrazňovány a prezentovány snahy o zdokonalení výroby eliminaci zmetkovitosti, úspoře materiálu, dále o dokonalé využití pracovní doby nebo o lepší hygienu. Časté jsou informace o tzv. zlepšovatelském hnutí a důležitým politicko-provozním mechanismem bylo také tzv. socialistické soutěžení a údernické hnutí, o čemž je s intenzitou podrobně psáno. Všechny obsažené informace v tomto kontextu se však týkají jen továrních pracovníků. Také v souvislosti s tolik proklamovaným navyšováním zaměstnanosti žen se informuje hlavně o továrních dělnicích. 25 Zajímavý obraz domácí dělnické práce nám podávají digitalizované archivní prameny v podobě zápisů z jednání politických činitelů v době meziválečného Československa. Význam domácí práce a sociální podmínky domácích dělníků jsou v těchto pramenech uváděny v obecné rovině a na příkladech jiných specializací průmyslunež je zkoumané téma, přesto dokumentují některé společné jevy a problémy domácího dělnictví. 26 Z dosavadního excerpovaného objemu archivních pramenů vyplývá, že jedním z nejspolehlivějších zdrojů tohoto charakteru jsou sčítací operáty. Nejen že kvantitativně vystihují zastoupení domácích dělníků v jednotlivých obcích, ale lze analyzovat také zastoupení zkoumané činnosti v konkrétní rodině v rámci vesnického 24 Viz schéma struktury v podniku Thonet v Bystřici pod Hostýnem v roce 1951 v příloze této práce. 25 Moravská zemská knihovna v Brně, studovna novin a časopisů. Stále vpřed. Závodní časopis zaměstnanců n. p. Thonet, závod na ohýbaný nábytek Bystřice p. Hostýnem 3 7, 1950 1955. [některá čísla chybí]. 26 Například Vládní návrh zákona o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce. Společná česko-slovenská digitální parlamentární knihovna, Dostupné z: http://snem.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t1586_01.htm, cit. 16. 2. 2013, a další obdobné viz soupis pramenů. 15

společenství. Další archivní prameny ze zpracovaného spektra podávají informace pouze kusé, obvykle omezené samotnou specifickou povahou domácí průmyslové práce a její nedostatečné evidence v minulosti. 27 1.3 Respondenti Pro zjištění konkrétních sociálních, výrobně-organizačních a komunikačních vztahů je nutné využití informací pamětníků. Věk pamětníků limituje naše poznání nejstaršími vzpomínkami z doby od poloviny 20. století. Hlavní výhodou je především možné zjištění organizace práce 28 v konkrétní rodině a specifika výroby, včetně některých nářečních výrazů. Samozřejmou nevýhodou práce s respondenty může být subjektivita některých názorů, v případě domácích výpletových prací hlavně jejich časová a technická náročnost a patřičné ohodnocení. Tento zápor pomáhá kompenzovat srovnání problematiky mezi jednotlivými pamětníky a vhodné vyhodnocení. Komparací informací zjištěných od různých respondentů a jejich opakovaným dotazováním lze také eliminovat nepřesnosti plynoucí z jejich vyššího věku. Respondenti byli vybráni náhodně v lokalitách s předpokládanou domácí dělnickou prací prostřednictvím osob, známých autorovi práce. Alois Oliva a Milena Bryolová jsou členové rodiny autora. Paní Marie Cíchová pochází z Nedašovy Lhoty na Jižním Valašsku, kde se narodila v domkářské rodině kolem roku 1930. Po 2. světové válce se při dosídlovacím procesu po odsunutém německém etniku dostala s rodiči do Tošovic u Oder. Díky náhodnému setkání se provdala za vrstevníka ze svého rodiště, se kterým pásala v dětství kozy a po sňatku bydleli krátký čas opět v Nedašově Lhotě. Manžel využil jako železniční dělník možnost přestěhování do Komárna, kde nejprve žili ve strážním domku u železniční tratě. Doslechla se, že v Komárně je rozšířené jisté pletení. Zjistila si konkrétní informace a po několikatýdenním zaučení u paní Ireny Perůtkové, zkušené komárenské pletařky, si troufla vzíť prácu dom a začala plést samostatně přímo ve strážním domku, z počátku při osvětlení svíčky. Někdy po večerech chodila plést i přímo k pletařce Ireně Perůtkové, aby nemusela pracovat při svíčce. Touto prací se respondentka živila nejprve asi 3 roky na konci 50. let 20. století. Poté asi tři roky žila 27 O čemž více v kapitole 4.3.2.1 Sociální a právní postavení domácích dělníků. 28 V období popisovaném pamětníky již především vyplétání nábytkových dílců. 16

s rodinou v Ostravě, kde její muž pracoval v dolech. Vyplétání se tedy načas nevěnovala. Ze zdravotních důvodů svých dětí se vrátili do Komárna, kde opět pro firmu TON jako domácí pletařka pracovala již v novém domě až do odchodu do důchodu v polovině 80. let 20. století. Při pletení jí obvykle pomáhaly dospívající děti a manžel, zaměstnaný v dělnických profesích u železnice a při hrazení bystřin s přivýdělkem zednickou prací. Na přilepšenou neměli větší hospodářství, pečovali jen o zahrádku a případné drobné domácí zvířata. Původu paní Marie Cíchové odpovídá i její jihovalašský dialekt. Informátorka paní Anežka Adamová se narodila v Luboměři v oblasti Oderských vrchů. Po absolvování základní školy nastoupila z důvodu špatného sociálního zázemí rodiny (po smrti otce se o rodinu starala pouze matka) jako pomocná síla do domova důchodců v Odrách. Na stáří se rodiče manžela přestěhovali do Podhradní Lhoty a s nimi také rodina respondentky. Od té doby pracovala paní Anežka Adamová v dětských jeslích při podniku TON v Bystřici pod Hostýnem. Po narození syna (1983) se stala domácí pletařkou pouze změnou pracovní pozice v podniku. Výplety prováděla až do odchodu do důchodu, dodnes se však zabývá prováděním rekonstrukcí v rámci servisní služby firmy TON. Pamětnice paní Marie Papežíková pochází z rodiny menšího hospodáře z Dřevohostic, kde se narodila v roce 1950. Shodou různých společensko-politických okolností zůstala bez vyučení a začala pracovat jako dělnice v bystřickém podniku TON, kde za celý život vystřídala několik profesí například v hranolkárně, meziskladu, střihárně. Pracovala také jako vrátná nebo průvodkyně v podnikovém muzeu TON. S obecnou historií podniku je dobře obeznámena stejně jako s tovární praxí. Také v současnosti se soukromě věnuje příležitostným rekonstrukcím výpletů na součástech různého historického nábytku. Respondentka Milena Bryolová rozená Olivová se narodila v roce 1958. V dětském věku pomáhala vyplétat nábytkové dílce své matce Ludmile Olivové (1932 1997), která měla pletení jako hlavní zaměstnání během 60. let 20. století, kdy žili v Podhradní Lhotě v rodišti manžela. Předtím byla Ludmila Olivová tovární pletařkou v textilní firmě Loana v Kelči a určitý čas po narození dcery Mileny prováděla v domácnosti v Babicích u Kelče, na pletacím stroji zapůjčeném od zaměstnavatele, pletařské operace pro Loanu. Poté se Ludmila Olivová přestěhovala s rodinou zpět do Babic, kde již pracovala jako hostinská až do odchodu do důchodu. Matka ani dcera Milena se poté vyplétání nikdy profesionálně nevěnovaly. Dcera následně studovala a 17

nyní pracuje jako učitelka odborných předmětů na Střední průmyslové škole stavební ve Valašském Meziříčí. Alois Oliva byl narozen v roce 1933 v Podhradní Lhotě. Oborem studia i celoživotním povoláním mu bylo stavebnictví, přičemž v hlavním povolání pracoval ve vedoucích profesích (investice, projekce, stavbyvedoucí), ale příležitostně pracoval jako zedník. Manželce Ludmile Olivové ve svém volném čase pomáhal s prováděním dílčích operací při domácím vyplétání nábytkových dílců během 60. letech 20. století. Účastnil se také transportu polotovarů pro výplet a hotové práce. Pan Jaroslav Sklenář se narodil v roce 1930 v Prusinovicích. Vyučil se stolařem v podniku Thonet a následně absolvoval na průmyslové škole nábytkářské v Bystřici pod Hostýnem maturitní nadstavbu. 29 Do bystřického podniku TON nastoupil v roce 1955 jako ohýbač, od 70. let 20. století působil ve stejné profesi jako mistr. Paralelně se zaměstnáním dělal ve své dílně ve Chvalčově různé stolařské práce pro vlastní potřebu či jako neoficiální zakázky. 30 Samostatně prováděl také specifickou domácí práci pro firmu TON, když během 60. let ve své dílně opravoval dřevěné dílce, které popraskaly během továrního ohýbání. Tuto činnost vykonával po tovární směně z důvodu omezeného výdělku své nemocné ženy. Paletu s poškozenými dílci si naložil na přívěsný vozík svého auta a převezl domů. Do prasklin vkližoval jemné klíny, s čímž mu pomáhala manželka. Později byl tento typ oprav zaveden do továrního provozu. Pan Jaroslav Sklenář nikdy přímo nevyplétal nábytkové dílce, avšak v pozicích zastávaných v podniku i jako obyvatel Chvalčova se s pletařkami a jejich činností setkával. 1.4 Metody výzkumu Základním východiskem pro nabytí obecných vědomostí o zvoleném tématu je excerpce relevantní literatury. Snaha je vyvíjena v teoretickém poznání různých podob obživy ve zkoumaném teritoriu, včetně jejich proměny v období průmyslové revoluce. Zájem je věnován rovněž historii náhledu etnologického bádání na formy průmyslových zaměstnání a jejich vztahu k tradiční rukodělné výrobě. 29 Historie Střední školy nábytkářské a obchodní v Bystřici pod Hostýnem. Dostupné z: http://www.ssno.cz/clanek.php?id=10, cit. 7. 4. 2013. 30 Výroba oken, dveří, drobné stolařské práce. 18

Zjištěné informace, ve vazbě na konkrétní provoz a výrobní aktivity v lokalitách a ve statistické rovině také v konkrétní rodině nebo usedlosti, by měly rozvíjet archiválie. Zajištění informací úředního a statistického charakteru domácí průmyslové práce je přirozeně konkretizováno pomocí výpovědí pamětníků s osobními, rodinnými či lokálními specifiky. Zúčastněný rozhovor byl proveden s pamětníky, kteří mají přímou zkušenost z prováděné činnosti. Někteří z respondentů byli obdařeni také vnějším náhledem na tuto práci. Při rozhovoru byl používán dotazník s vypracovaným souborem otázek, na základě archivních pramenů a literatury. Dotazník s nosným souborem otázek byl pouze dílčím způsobem průběžně upravován podle charakteru respondenta. Dotazování bylo členěno do několika okruhů: Obecné informace charakter a rozšíření zkoumaného fenoménu a jeho provozovatelů v dotyčné lokalitě, dále vlastní zkušenosti s výrobou, organizace práce a jako důležitý okruh taktéž technické informace o výrobě. V případě některých respondentů (Alois Oliva, Milena Bryolová) se jedná pouze o informace z určité krátké etapy jejich života. Výpovědi respondentů vykonávajících tuto činnost dlouhodobě jsou tímto faktem hodnotné, ale hrozí také zkreslení a prolnutí různých časových období jimi popisovaných. Kromě archivního bádání byly tedy v terénu zjišťovány podrobné informace od pamětníků. Proveden byl také neúspěšný pokus o rozeslání dotazníku e-mailem na obecní úřady obcí ve vymezeném teritoriu, který měl za cíl plošně zachytit zkoumanou problematiku. 31 31 Aktivně na dotazník reagoval pouze starosta obce Chvalčov Ing. Antonín Stodůlka, který dotazník zpracoval spolu s respondentem panem Jaroslavem Sklenářem, s nímž byl poté proveden rozhovor. Podoba dotazníků viz v kapitole 8.2 Přílohy. 19

2 ZÁJEM O RUKODĚLNOU A PRŮMYSLOVOU VÝROBU V ČESKÉ ETNOLOGII 2.1 Vymezení základních pojmů Pro přehlednost a jednoznačnost termínů v textu je nutné vymezení základních pojmů, se kterými se bude v práci nakládat. Jejich jednoznačný význam v případě typů výroby v souvislosti s manufakturní produkcí nebývá někdy dosti zřejmý a jejich obsah se může prolínat, především z důvodu různého obsahu pojmů při klasifikaci zaměstnání v minulosti. 32 Výroba je definována jako proces, v němž lidé spojení určitými výrobními vztahy vytvářejí materiální statky. Výroba má společenský charakter, rozvíjí se a zdokonaluje, je podmíněna historicky. [ ] Předmětem etnografického studia je zbožní malovýroba označovaná nejčastěji termínem lidová výroba. 33 Pojem rukodělná výroba je dnes etnology obvykle řazen do kategorie zaměstnání spolu se zemědělstvím, lovem a transportem. 34 Manufaktura je nejjednodušší formou průmyslové výroby. Je definována jako produkční podnik s více zaměstnanci, pracujícími na výrobě téhož produktu s malou dělbou práce. Vysoký je podíl ruční činnosti, možné je využití vodní nebo zvířecí síly. První manufaktury na území českých zemí jsou dokládány od 16. století v rámci šlechtického podnikání. Od 19. století probíhal zánik manufaktur nebo transformace v továrny. 35 Továrna je výrobní provoz, kde jsou k produkci využité výrobní stroje poháněné moderními typy médií, tedy elektřinou, případně parními stroji. Lidský potenciál se omezuje na obsluhu strojního zařízení a operace, neproveditelné mechanizací. 36 32 Martínek, Zdeněk: Řemeslná, domácká a manufakturní výroba a obchod v Čechách v letech 1752 1756. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska 3, c. d., s. 40 41. 33 Válka, Miroslav: Lidová výroba jako kulturní fenomén, c. d., s. 6. 34 Woitsch, Jiří: Málo známé kořeny klasifikace rukodělné výroby. Národopisný věstník XXI (63), 2004, s. 13 14. 35 Janák, Jan: Vlastivěda moravská. Hospodářský rozmach Moravy 1740 1918, c. d., s. 9 22; osk [Skalníková, Olga]: Továrna. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 3. svazek, c. d., s. 1065. 36 osk [Skalníková, Olga]: Manufaktura. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2. svazek, c. d., s. 529; vsch [Scheufler, Vladimír]: Výroba. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie 20

Rozptýlená (decentralizovaná) manufaktura může být obecně charakterizována jako výroba v rámci manufakturní i tovární zbožní produkce, avšak konaná obvykle v obytných prostorách domácích pracovníků s využitím případné jednoduché mechanizace, někdy vlastněné domácím pracovníkem nebo spíše zapůjčené manufakturou. Zde jsou prováděny většinou pouze dílčí operace. Finální operace se obvykle odehrává v centru 37 manufaktury. Výrobce v této formě produkce ztrácí přímý kontakt s trhem, ten je tvořen prostředníkem faktorem nebo přímo manufakturou. Také dělba práce je určovaná externě podnikatelem nebo faktorem. Systém vztahu obchodníka/manufaktury s domácím výrobcem prostřednictvím faktora může být dále členěn na nákladnický nebo kupní systém nebo další podoby. 38 Faktor je označován jako prostředník mezi domácím výrobcem a podnikatelem výroby, například manufakturou. Byl buď zaměstnancem podnikatele, nebo působil jako samostatný překupník. Faktor organizoval domácí práci a působil také jako dopravce. 39 Nákladnický systém je pro svůj plynulý přechod k rozptýlené manufaktuře nelehce přesně vymezitelný. Je charakterizován jako podnikání, při kterém obchodník (nákladník) poskytuje na vlastní náklad domácímu výrobci, pracujícímu na svém pracovním prostředku, surovinu nebo zálohu na nákup suroviny. Osobně, nebo prostřednictvím faktora poté obchodník od výrobce odebírá tovar a vyplácí mzdu za práci. 40 Čech, Moravy a Slezska, 3. svazek, c. d., s. 1168 1169; Martínek, Zdeněk: Řemeslná, domácká a manufakturní výroba a obchod v Čechách v letech 1752 1756. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska 3, c. d., s. 40 41. 37 Jedná se tedy o typ smíšené manufaktury, kdy jsou úkony prováděny v domácnostech i na centrálním pracovišti. 38 osk [Skalníková, Olga]: Manufaktura. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2. svazek, c. d., s. 529; vsch [Scheufler, Vladimír]: Výroba. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 3. Svazek, c. d., s. 1168 1169; jsn [Setinský, Jiří]: Nákladnický systém. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2. Svazek, c. d., s. 592 593; Janák, Jan: Vlastivěda moravská. Hospodářský rozmach Moravy 1740 1918, c. d., s. 99. 39 vsch [Scheufler, Vladimír]: Faktor. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s. 206.; jsn [Setinský, Jiří]: Nákladnický systém. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s. 592 593; Scheufler, Vladimír: Domácká výroba v českých zemích, Etnografický atlas 2, c. d., 9 10. 40 Janák, Jan: Vlastivěda moravská. Hospodářský rozmach Moravy 1740 1918, c. d., s. 99; jsn [Setinský, Jiří]: Nákladnický systém. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2. svazek, c. d., s. 592 593. 21

Kupní systém je charakteristický tím, že domácí výrobce si kupuje suroviny od obchodníka za své finanční prostředky (nebo za úvěr) a hotový výrobek obchodníkovi prodává nebo splácí dluh za úvěr. 41 Industrializace (zprůmyslňování) je chápána jako období formování průmyslu z předprůmyslových, manufakturních forem nebo tradičního, především agrárního, prostředí k průmyslové civilizaci, jejímž znakem je tovární velkovýroba a s ní související uspořádání společnosti. V Českých zemích probíhala industrializace od konce 18. století s gradací v století 19. a vyvrcholením ve 20. století a pokračováním do současnosti jako všeobecná proměna staré agrární společnosti v moderní společnost konzumní. Uvažováno je také označení současnosti jako doby postindustriální či postmoderní. 42 Průmyslová revoluce je pojem někdy obsahově ztotožňovaný s industrializací, avšak označitelný jako užší časové vymezení industrializace. V tomto užším úseku několika desetiletí je pojem chápán jako rychlá a dynamická proměna určité oblasti ve prospěch první průmyslové výroby a s tím spojených společenských změn. 43 2.2 Vývoj zájmu o rukodělnou a průmyslovou výrobu v české etnologii Neurčité vymezení pojmu rukodělná výroba v počátcích národopisného bádání a s tím spojené hranice jejího obsahu ovlivnily vývoj zájmu oboru o tuto problematiku. Rukodělné tradice zděděné po předcích stály v očích mnohých národopisců i jiných zájemců či inspirátorů lidovou kulturou na konci 19. století často v opozici vůči odosobňující se průmyslové produkci. V některých jiných vlastenecky laděných národopisných myšlenkách naopak figurovala rukodělná výroba spolu s tovární produkcí jako reprezentanti úspěchů a prolnutí tradic a pokroku českých zemí. Zájem o zvláštnosti průmyslu a snahu o komplexní dokumentaci lidové kultury dokládá kritika nepřítomnosti materiálu z dělnického prostředí v plánované prezentaci dělnictva pro Národopisnou výstavu českoslovanskou iniciovaná Janem Jakubcem, Otakarem 41 jsn [Setinský, Jiří]: Nákladnický systém. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2. svazek, c. d., s. 592 593. 42 Jakubec, Ivan Jindra, Zdeněk: Dějiny hospodářství českých zemí, c. d., s. 9; Myška, Milan: Protoindustrializace, c. d., s. 762 aj. 43 Jakubec, Ivan Jindra, Zdeněk: Dějiny hospodářství českých zemí, c. d., s. 9 12; Myška, Milan: Průmyslová revoluce z perspektivy historiografie 70. a 80. let, c. d., s. 534; zu [Uherek, Zdeněk]: Industriální společnost. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2. svazek, c. d., s. 317. 22