Mendel Brno Evropa Anna Matalová
Mendel Brno Evropa Publikace Mendel Brno Evropa představuje vstupní bonus projektu Evropských sociálních fondů (CZ.04.1.03/3.2.15.2/0270), který se dále zaměří především na multimediální výukové programy a s nimi související proškolení středoškolských učitelů pro používání moderních interaktivních technologií ve výuce při objasňování složitých funkčních a vývojových vztahů, které se neobejdou bez poznatků molekulární a buněčné biologie. Procesy, které probíhají na této úrovni, jsou velmi abstraktní a obtížně představitelné. Abstraktní rovina učiva v kombinaci s jednotvárností výuky velmi ztěžuje pochopení a zapamatovatelnost látky. Studenti pak snadno ztrácejí motivaci a zájem o předmět, což se zpětně odráží ve zhoršených studijních výsledcích. Publikace Mendel Brno Evropa je tedy i motivací pro středoškolské učitele a jejich studenty pro zapojení do tohoto programu a účast na školicím semináři plánovaném v rámci projektu pro rok 2008. Detaily k projektu, další výzvy a aktuální informace jsou dostupné na: http//atraktivnibiologie.upol.cz. Projekt Mendel Brno Evropa je součástí propagace grantu Evropských sociálních fondů (CZ.04.1.03/3.2.15.2/0270). J. G. Mendel (1822 1884) je světoznámá osobnost, která působila na území dnešní České republiky, především v Brně, ale jeho vědecká práce byla prezentována i v rámci evropského prostoru. I přes počáteční nedocenění Mendelových vědeckých výsledků tehdejšími odborníky jsou Mendelovy objevy nesporným základem dnešní genetiky i molekulární biologie. Publikace Mendel Brno Evropa je prvním průvodcem po Mendlových stopách v Brně a prezentuje Gregora Mendela jako všestranně vzdělanou osobnost, která byla v čilé korespondenci s řadou evropských pracovišť. Zároveň je návodem na procházku pedagogů se studenty i dalších zájemců po místech, která souvisejí s Mendelovým tvůrčím a odborným působením v rámci Brna, případně i celé Evropy. Propagační publikace Mendel Brno Evropa je určena především pro účastníky konference Mendel Forum 2006 (17. 18. října 2006, Dietrichsteinský palác, Moravské zemské muzeum, Zelný trh, Brno) zaměřené na popularizaci vědy a prezentace výsledků výzkumu veřejnosti. Mendel Forum tradičně probíhá v Brně za účasti pedagogů, studentů a široké veřejnosti. Na organizaci konference Mendel Forum 2006 se podílejí: Mendelianum MZM a řešitelské týmy projektu Evropských sociálních fondů ČR (Projekt CZ.04.1.03/3.2.15.2/0270 řešitelka: Ivana Fellnerová) Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Univerzita Palackého Olomouc. 3
Multimediální výukové programy Mendel a Evropa 4 Jde o vysoce názorné multimediální prezentace tvořené fotografiemi, animovanými obrázky, statickými kresbami a videosekvencemi vše didakticky vhodně uspořádané a doplněné jednoduchými texty. Prezentace jsou vysoce variabilní s jednoduchým použitím a možností snadné aktualizace a doplnění. Lze je použít jako základ nebo doplnění výuky s ohledem na individuální podmínky studentů. Vytváří je tým odborníků Univerzity Palackého v Olomouci, Ústavu živočišné fyziologie AVČR, Veterinární fakulty Brno a v těsné spolupráci s partnerskými středními školami. Vznikají v rámci projektu Aktivní začlenění SŠ pedagogů a do tvorby a využití multimediálních výukových programů, jehož cílem je zvýšit kvalitu výuky biologie a zájem studentů o biologické disciplíny. Máte o programy zájem? Kontaktujte nás! Náš spolupracovník Vás osobně navštíví a předvede Vám v praxi ukázky multimediálních výukových programů. Registrujte se jako zájemci o programy a uživatelský kurz pro SŠ pedagogy na našich internetových stránkách atraktivnibiologie.upol.cz Více informací na tel. 585 631 404, popř. e-mail: sarka.uhlarova@upol.cz, fellneri@upol.cz, pavla.poubova@upol.cz Brno je ve světě známé především jako město Mendelovo. Biskupský dvůr s arkádami (na obálce) představuje sídlo ústředí a současně muzeum bývalé učené c. k. Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy (dále jen Hospodářská společnost). Vznikla krátce po bitvě u Slavkova. V roce 1806 se Christian C. André, významný pedagog a mineralog, který v Brně vydával časopis Patriotisches Tageblatt od r. 1800, Hesperus od roku 1809 a Oekonomische Neuigkeiten od r. 1811, organizačně zasloužil o sloučení Moravské zemědělské společnosti pro zvelebení orby a svobodná umění se Soukromou společností přátel sdružených za účelem přírodoznalství a vlastivědy (vzniklou roku 1801 spojením Moravské společnosti přírodoznalství a vlastivědy založenou v roce 1796 se Společností přátel přírody vzniklou v roce 1800). Po spojení moravské Hospodářské společnosti se Slezskou hospodářskou společností podle patentu z 29. 8. 1811 vznikla Hospodářská společnost se zaměřením na nauku o zemědělství a přírodní vědy (fyziku s meteorologií, přírodopis s geologií a mineralogií, matematiku a technologie), i na vědy společenské (vlastivědu, historii a statistiku). Svým postavením plnila Hospodářská společnost částečně roli akademie věd. Podle tradice vědeckých akademií založila a vydržovala Františkovo (současné Moravské) zemské muzeum, koncipovala systematické výzkumné programy, budovala školy a rozvíjela osvětu. Soukromí vědci především ze šlechtických sídel v ní mohli veřejně organizovat vědecký výzkum s finanční podporou státu. Hospodářská společnost se věnovala především implementaci nejnovějších poznatků do hospodářské praxe. Mendelovy pokusy s hrachem (1854 1864) rámcově spadají do období budování vědeckých systémů, jejichž legitimitu vymezovala Aristotelova fyzika, Ptolemaiova a Kopernikova kosmologie, Newtonovy principy matematiky a optika, Franklinova elektřina, Lavoisierova chemie a Lyellova geologie. V Mendelově době se vědci v teoretické a experimentální oblasti zaměřovali na hledání původní prvkové jednoty (buněk, chemických prvků, organismů a elementů dědičnosti). Vědecké společnosti přestávaly být záležitostí uzavřenou a začínaly fungovat jako otevřené organizace, které zprostředkovávaly a zpřístupňovaly vědecké poznání širším vrstvám společnosti. Jednou z nich byl Přírodozkumný spolek v Brně (Naturforschender Verein in Brünn), který svým vědeckým prostředím vytvořil předpoklady pro zveřejnění Mendelova objevu. V brněnském Přírodozkumném spolku Gregor Mendel proslovil v roce 1865 přednášku o objevu elementů dědičnosti, popsal mechanismus jejich přenosu a vysvětlil podstatu stálosti a proměnlivosti rostlin. Přírodozkumný spolek v Brně byl otevřenou skupinou přírodovědců, kteří se odštěpili od ekonomicky orientované Hospodářské 5
6 Nahoře Část účastníků exkurze na velkou průmyslovou výstavu v Londýně v roce 1862. Výřez ze skupinové fotografie před hotelem Grand v Paříži. Dole Gregor Mendel v detailu. společnosti v roce 1861. V zahajovacím prohlášení spolku se jeho členové zavázali k provádění přírodovědného výzkumu pomocí moderních experimentálních metod. Zakládajícími členy spolku se stala skupina nadšených liberálů, kteří si za své čestné členy zvolili mimo jiné i Jana Evangelistu Purkyně a Franze Ungera, známé svými pokrokovými názory. Členové spolku byli ve styku s celou řadou vědeckých společností v Evropě i v zámoří. Mendelova práce byla po vydání rozeslána 133 odborným institucím, především zahraničním akademiím, univerzitám a učeným společnostem. Několik stovek výtisků obdrželi členové spolku a zainteresovaní jednotlivci. Ze separátů, které Mendel rozesílal osobně, je dnes známo asi 10 výtisků, které Mendel zaslal významným autoritám, např. profesorům C Nägelimu do Mnichova, A. Kernerovi do Vídně nebo T. Boverimu do Tubinek. Ve svých sděleních o hybridizačních pokusech (O hrachu tisk z r. 1866, O jestřábníku tisk z r. 1870) Mendel zmiňuje také výsledky výzkumu, ke kterým dospěli zahraniční badatelé, např. Ch. Darwin, Ch. Naudin z Přírodovědného muzea v Paříži, profesor botaniky E. Fries z Uppsaly, člen německé akademie Leopoldina C. F. Gärtner, profesor přírodovědy J. G. Kölreuter z Karlsruhe, H. Lecoq ve svých pokusech s přírodním a umělým oplozením u rostlin, anglický botanik W. Herbert, profesor botaniky C. W. Naegeli z Mnichova, profesor R. L. K. Virchow z Berlína nebo M. E. Wichura z Vratislavi. S velkou pravděpodobností se originální výtisky Mendelovy práce ještě dnes nacházejí v některých evropských městech, jako např.: Amsterdam, Augsburg, Bamberg, Basilej, Berlín, Bern, Bonn, Brusel, Karlsruhe, Curych, Drážďany, Dublin, Erfurt, Erlangen, Frankfurt, St. Gallen, Graz, Giessen, Göttingen, Halle/Saale, Hamburg, Hannover, Heidelberg, Insbruck, Kiel, Lwow, Linz, Londýn, Mnichov, Palermo, Paříž, Pasov, Budapešť, Praha, Řezno, Stockholm, Strassbourg, Uppsala, Utrecht, Vídeň, Wiesbaden. Brno v Mendelově době Brno Mendelovy doby bylo dynamické průmyslové město. Své prosperity dosáhlo otevřeným a účelným využíváním investic, svou příznivou geografickou polohou a kulturní otevřeností. Strategicky dominantní textilní průmysl přilákal do Brna podnikatele z různých zemí Evropy, různých náboženských vyznání, kteří efektivně využívali pracovního potenciálu venkovského obyvatelstva a část svých zisků investovali do zvýšení vzdělanosti. Po roce 1830 zvýšilo Brno své úsilí o to, aby přestalo být zemskou pevností a stalo se městem bez hradeb, zvýšilo tak svou konkurenceschopnost a urychlilo zavádění vědeckého poznání do praxe. Brněnský průmyslový institucionální rámec sledoval anglický civilizační model. Nadneseně bývalo Brno v literatuře označováno jako moravský Manchester. Ovce je uváděna jako experimentální model výzkumu dědičnosti, který předcházel hrachu. Je v tom však zásadní rozdíl. Koncept dědičnosti u ovcí sledoval přenos znaků, u hrachu přenos vloh pro znaky. Mendelův příchod do Brna Gregor Johann Mendel (1822 1884) pocházel ze selské rodiny ze slezských Hynčic (německy Heinzendorf). Hynčice patřily farností k moravské obci Vražné (Gross- Petersdorf). V Hynčicích získal Mendel základní školní vzdělání. V roce 1843, kdy přišel Mendel do Brna, měl ukončená studia na hlavní krajské škole v Lipníku, gymnázium v Opavě a filozofický ústav univerzity v Olomouci. V Brně vystudoval teologické učiliště a povinné školení ze zemědělství, ovocnictví a vinařství na filozofickém učilišti. Mendelův olomoucký učitel fyziky Friedrich Franz doporučil Mendela k přijetí do kláštera na Starém Brně. V doporučení uvedl, že v obou ročnících filozofie měl Johann Mendel stále skoro samé výborné známky a navíc prokazoval velmi solidní charakter. F. Franz označil Mendela ve svém předmětu téměř jako nejlepšího žáka. Podotkl také, že Mendel má sice nějakou znalost češtiny, ale ta není dostačující, a měl by se jí pilně doučit během svých teologických studií. V Brně Mendel absolvoval studium teologie. Ve Znojmě působil jako suplent na gymnáziu (1849/50) a ve Vídni studoval na univerzitě (l851 1853). 7
augustiniánů pro oblast výuky započal už koncem 18. století. Jednalo se o dlouhodobý projekt a zahrnoval nejen území Brna. Např. augustinián Tomáš F. Bratránek působil na univerzitě v Krakově. Po zamýšlené sekularizaci si přál dokonce přejít na berlínskou univerzitu. Mendel, který toužil po vzdělání a učitelské kariéře, se v augustiniánském klášteře ocitl ve správný čas na správném místě. Do noviciátu ho přijal opat Cyril F. Napp, jehož efektivní ekonomické rozhodování zlepšilo neutěšenou hospodářskou situaci kláštera, který v důsledku jozefínských reforem musel opustit svoji novou, luxusní rezidenci u sv. Tomáše a přestěhovat se do nevyhovujícího kláštera cisterciaček na Staré Brno. Na Starém Brně měl klášter rozlehlou zelinářskou zahradu i sad, ve kterých Mendel mohl provádět experimenty s hybridizací rostlin, včel i meteorologická a hydrologická pozorování. Mimořádná je jeho studie o smršti z roku 1870, jejíž pustošivý průběh pozoroval z oken své prelatury. 8 Komenského mapa Moravy zachycuje místa Mendelova pobytu. Reprodukce z výstavy v Mendelianu MZM. 9 Mendel a klášter Mendel přišel do Brna ve svých jednadvaceti letech po studiu v Lipníku, Opavě a Olomouci. Během svého studia v Olomouci se vzdal možnosti, aby převzal zemědělskou usedlost po svém otci. K jeho rozhodnutí přispělo zřejmě jeho nepevné zdraví, touha po vzdělání a svou roli sehrál jistě i jeho talent pro studium. Po doporučení svého olomouckého učitele fyziky našel východisko ze své neutěšené materiální situace ve vstupu do augustiniánského kláštera v Brně. Klášter v důsledku jozefinských reforem podstoupil transformaci z kontemplativního řádu na instituci, která zajišťovala na své náklady odborné školení pro kněze, aby mohli učit na státních školách. Touto službou státu unikl řád zrušení, které potkalo všechny kláštery, které tehdy nebyly uznány za prospěšné pro další vývoj společnosti. Po reformách mohly působit pouze řády aktivní ve školství, vědě nebo zdravotnictví. Transformační projekt brněnských Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a bývalá prelatura augustiniánů, kterou Mendel obýval v letech 1868 1884; Mendlovo náměstí.
10 Socha sv. Augustina umístěná v průčelí prelatury označuje okna Mendelova oficiálního přijímacího pokoje, v jehož nástropních malbách Mendel nechal výtvarně ztvárnit symboly své vědecké činnosti (ovocnictví, včelařství, meteorologie a zemědělství). Malby bývají označovány jako Mendelova autobiografie v obrazech. Dochovaly se pouze ve fotografiích. Hospodářská společnost Původní augustiniánský klášter s kostelem sv. Tomáše a prelaturou; Moravské náměstí. Augustiniáni se z titulu své nové orientace museli podílet na činnosti Hospodářské společnosti, což zajišťoval svou aktivitou ve vedení Hospodářské společnosti především augustiniánský opat Cyril F. Napp, který získal pro práci v odborných sekcích některé řádové kněze. Mendel se zapojil do zemědělské, lesnické, zahradnické, ovocnické, vinařské, včelařské, meteorologické, statistické a přírodovědné sekce. Na půdě Hospodářské společnosti se Mendel mohl seznámit s pokusy šlechtitelů v oblasti získávání nových barevných odrůd okrasných rostlin. V první větě své objevitelské práce uvádí, že podnětem k jeho pokusům byla umělá oplození okrasných rostlin s cílem získání nových barevných variant. Brněnští zahradníci Josef Tvrdý a Hans Molisch byli odborníci s evropskou reputací a s jejich zkušenostmi se Mendel seznámoval při svých přátelských návštěvách jejich zahradnictví. Dietrichsteiský palác Moravského zemského muzea; Zelný trh 8. Biskupský dvůr bývalé Františkovo zemské muzeum byl sídlem c. k. Moravskoslezské hospodářské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy, kam Mendel docházel jako její člen a funkcionář. Podepisoval také zprávy o činnosti muzea a podílel se na jeho činnosti; Muzejní 1 (přístupné také ze Zelného trhu průchodem mezi čísly 6 a 8). 11
Desky zakladatelů Františkova zemského muzea a významných představitelů Hospodářské společnosti, mezi něž patří Antonín Bedřich Mitrovský, František Hugo Salm-Reifferscheidt, Christian Carl André a Josef Auersperg, jsou umístěny ve vstupní hale Moravského zemského muzea. Zdůrazňují kontinuitu historické instituce a dnešního Moravského zemského muzea, které provádělo mendelovský výzkum i v době odmítání mendelismu u nás; Zelný trh 8. Do duchovní správy klášterní fary patřila i nemocnice u sv. Anny v Brně; Pekařská ulice 53/55. 12 Mendel jako kooperátor na faře 13 V roce 1848 nastoupil Mendel funkci kooperátora na římskokatolické klášterní faře na Starém Brně, ale musel být brzy této funkce zproštěn. Při svých návštěvách nemocných a trpících propadal takové tísni, že u něho vyvolávala nebezpečnou a vážnou chorobu. Mnoho mladých augustiniánů umíralo v té době ve službě ve velmi mladém věku po infekčních nákazách, kterým byli vystaveni při udělování svátosti nemocných a umírajících, zvláště v nemocnicích, které měli v duchovní správě. Z toho důvodu byl Mendel vysvěcen na kněze o rok dříve než ukončil svá čtyřletá teologická studia. Ředitelem nemocnice u sv. Anny byl meteorolog P. Olexik, se kterým Mendel spolupracoval v oblasti šlechtění rostlin. Po Olexikově smrti Mendel převzal jeho meteorologická pozorování a zřejmě i některé jeho meteorologické přístroje. Mendel prováděl vyhodnocování meteorologických dat pro brněnský Přírodozkumný spolek a za 100 zlatých si dodatečně koupil zakládající členství vídeňského Ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus, kterému také zasílal výsledky svého meteorologického výzkumu. V kostele sv. Michala v Brně sloužil Mendel 15. srpna 1847 svou první mši; Dominikánské náměstí.
Původně začalo technické učiliště v Brně vyučovat ve staré budově, která tvořila nároží Trnité a Tovární ulice. Tam Mendel zastupoval v roce 1851 Jana Helceleta v přednáškách z přírodopisu. V této budově začala v letech 1854 1859 vyučovat německá vyšší státní reálka, pro kterou město připravovalo novou budovu na Jánské ulici. Pro technické učiliště se tehdy stavěla nová budova na dnešním Komenského náměstí. Vchod do bývalého gymnázia ve Znojmě; Ulice Přemyslovců. Mendel jako suplující profesor 14 Po neúspěšném pokusu o uvedení Gregora Mendela do duchovní činnosti se opat pokusil o jeho využití v učitelské praxi. Opat Napp byl školním inspektorem a poslal Mendela jako suplenta pro školní rok 1849 50 na gymnázium do Znojma, kde Mendel učil matematiku a řečtinu. Ze Znojma se Mendel pokusil dosáhnout odborné kvalifikace pro učitele gymnázií a lyceí podle zákona vydaného v porevolučním roce 1849. Mendel chtěl získat aprobaci z přírodopisu pro vyšší třídy a z fyziky pro nižší třídy. Soukromá příprava, ve které mu pomáhal také Matouš Klácel, byla nedostačující. Budova bývalého Technického učiliště (dnes Masarykovy univerzity), ve které Přírodozkumný spolek konal své pravidelné měsíční přednášky, kterým Mendel často předsedal; Komenské náměstí 2. Mendel jako univerzitní student Přednášky v technickém učilišti konal Přírodozkumný spolek od roku 1870, kdy sídlil v Městském dvoře, ve kterém neměl vyhovující přednáškovou místnost; Městský dvůr, Šilingrovo náměstí. 15 Mendelova druhá učitelská suplentura Mendel nevzdával své úsilí o dosažení řádné učitelské kvalifikace. Na jaře roku 1851 suploval krátkodobě přírodovědu za nemocného Jana Helceleta na technickém učilišti v Brně. Jeho suplování bylo úspěšné. Vytvořil si tam kolegiální vztahy s profesory, kteří podporovali v Brně vybudování vyššího a středního technického školství. Jeho zdařilá učitelská výpomoc na technice mu pomohla získat učitelské místo fyziky a přírodovědy na brněnské vyšší reálce, jejímž ředitelem se stal profesor technického učiliště J. Auspitz. Vysokoškolská příprava se opatovi i Mendelovi jevila jako vyřešení Mendelovy učitelské odbornosti v duchu příkazu císaře Františka I., aby se členové řehole sv. Augustina věnovali studiu za účelem učitelského působení. Na univerzitě ve Vídni Mendel studoval 1851 1853. Poslouchal přednášky Ch. Dopplera a A. Ettinghausena z fyziky a matematiky, Ungerovy, Fenzlovy a Knerovy přednášky z biologie a Redtenbacherovy z chemie. Při Mendelově návratu z univerzity prováděl brněnský biskup v klášteře vizitaci z pověření pražského arcibiskupa. Po revolučních událostech katoličtí představitelé církve chtěli obnovit narušený duchovní život v řeholních domech. Z vizitační zprávy je zřejmé, že biskup rozpoznal, že pěstování vědy v augustiniánském klášteře se provádělo zcela na úkor duchovní služby a tento faktor měl devastující vliv na život klášterní
komunity. Jako odstrašující příklad uváděl biskup jména odvolaných augustiniánů z funkce profesorů. Vizitační zpráva z roku 1855 navrhovala klášter rozpustit. Ve stejném roce se Mendel pokoušel opět o získání učitelského certifikátu. Ani napodruhé však na vídeňské univerzitě neuspěl. Zůstal suplujícím profesorem až do své volby opatem v roce 1868. Jeho učitel Matouš Klácel popisoval, jak se Mendel od zkoušky vrátil s ovázanou hlavou. Klácel litoval, že první část zkoušky Mendel složil na výbornou a ve druhé části dostal lehké otázky, ale potutelná nemoc mu zabránila, aby zkoušku formálně dokončil. Za tím účelem založili samostatný Přírodozkumný spolek v Brně. Zaštítili se osobností Jana Evangelisty Purkyně a Franze Ungera. Unger při nástupu do profesorské funkce na vídeňské univerzitě vyvolal odpor ve vídeňských církevních novinách (Wiener Kirchenzeitung). Mendel se stal jeho žákem a jeho Botanické dopisy (Botanische Briefe), sebou přivezl do klášterní knihovny. Nově vzniklý Přírodozkumný spolek podporoval i augustinián Tomáš F. Bratránek, který toužil po univerzitě v Berlíně, která mu byla myšlenkově blízká. Zpočátku iniciativu zakladatelů Přírodozkumného spolku nebrala c. k. Hospodářská společnost vážně, ale dynamický rozvoj vědy a techniky v té době si vynutil vědu otevřenou pro všechny, kteří mohli přispívat k průmyslovému pokroku bez ohledu na jejich původ nebo společenské postavení. Přírodozkumný spolek byl plodem své doby a jeho vzniku nebylo možno zabránit. Budova bývalé univerzity ve Vídni, kterou Mendel navštěvoval; Ignaz-Seipel-Platz 2. 16 Mendel jako učitel na reálce a zakladatel Přírodozkumného spolku 17 Jako suplující profesor na vyšší státní reálce v Brně v letech l854 1868 učil fyziku a přírodopis. Reálka byla novým typem moderní školy, která připravovala žáky na studium technických oborů. Její absolventi se uplatňovali v rozvíjejícím se průmyslu. Ředitelem reálky byl dynamický Joseph Auspitz, který na brněnském technickém učilišti vyučoval matematiku a účetnictví. Původně působil na vídeňské technice, kterou musel opustit pro své revoluční vystupování v roce 1848. V učitelském sboru byl Mendelovým kolegou také fyzik a matematik Alexander Zawadski, který do Brna přišel v důsledku politických postojů ve své děkanské funkci v revolučním roce 1848 na univerzitě ve Lvově. Vídeňské úřady ho činily odpovědným za studentské nepokoje a musel Lvov opustit. Brno mu připravilo nadšené uvítání. I Mendel byl vtažen do revoluční turbulence, když v petici adresované ústavodárnému říšskému sněmu 8. srpna 1848 požadoval právo svobodného občanství pro řádové kněze. Petici, která je psána jeho rukou, zřejmě koncipoval Mendelův o deset let starší spolubratr Matouš Klácel, odvolaný profesor filozofie. Svobodomyslnost svedla tyto muže v učitelském sboru reálky, kde se pokusili naplnit svůj sen o svobodném a otevřeném přírodovědném bádání. Pamětní deska na bývalé reálce připomíná, že v této budově zveřejnil Mendel svůj objev; Jánská 22. Budova bývalé vyšší státní reálky v Brně. Svou výuku začala reálka v roce 1851 v nárožní budově Trnité a Tovární ulice v Brně, ale již v roce 1859 se přestěhovala do nové budovy na Jánské ulici, ve které měl své sídlo také brněnský Přírodozkumný spolek; Jánská 22.
Mendel jako objevitel Mendel a osvěta 18 Nahoře Celkový pohled na bývalou zelinářskou zahradu kláštera, ve které Mendel prováděl své pokusy s hybridizací rostlin. V popředí základy skleníku; Mendlovo náměstí. Dole První strana rukopisu Mendelovy přednášky o pokusech s hybridy rostlin z roku 1865, která vyšla tiskem v roce 1866 v časopise Přírodozkumného spolku v Brně. V rohu je Niesslova poznámka o tom, že Mendel si objednává 40 separátních výtisků. Mnoho zakládajících členů Přírodozkumného spolku bylo také současně členy přírodovědné sekce Hospodářské společnosti. Přírodozkumný spolek vznikl v roce 1861 se souhlasem výboru Hospodářské společnosti. Do světové historie vstoupil publikováním Mendelovy objevitelské práce o pokusech s hybridy rostlin. Spolek se svou zakládající proklamací přihlásil k metodám vědy induktivní, k experimentálnímu výzkumu chování hmoty, vystoupil proti spekulacím a metafyzice, požadoval vytvoření nového, jasného vědeckého jazyka. Mendel, který byl jeho zakládajícím členem, zveřejnil ve čtvrtém ročníku spolkového časopisu Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn v roce 1866 svou přednášku o hybridech hrachu z roku 1865 pod názvem Pokusy s hybridy rostlin (Versuche über Pflanzen- Hybriden) a v 8. svazku svou druhou hybridizační práci O některých křížencích Hieracia z umělého oplození (Ueber einige aus künstlicher Befruchtung gewonnenen Hieracium-Bastarde). Mendelova práce poskytla biologům exaktní bázi výzkumu tím, že podobně jako fyzika pracovala s experimentálním modelem. Mendelův systémový přístup při výzkumu stavů a vztahů ve vývojovém procesu organických forem otevřel možnosti, kterých vědci využívají dodnes. Zatím největší rozvoj jeho práce probíhá v genetickém výzkumu, ale i v celé řadě dalších oblastí vědy. Přenosem, vyhodnocováním a realizací souborů informací, kterými žije naše 21. století, se zabýval Mendel při vypracování vývojových řad, které potvrzoval při přenosu jejich prvků v rámci různých organických forem rostlin. Není proto překvapující, že v Mendelově objevitelské práci hledají podněty také studenti, kteří se specializují na genetické algoritmy a evoluční programování. Na pravidelných výstavách ovoce a zeleniny Mendel vystupoval jako vystavovatel a hodnotitel od roku 1859. Hospodářskou společností byl oficiálně pověřen funkcí examinátora v oboru sadovnictví. Výstav květin, ovoce a zeleniny se zúčastňoval často jako předseda. Ovocnářsko-vinařská a zahradnická sekce Hospodářské společnosti si ho vážila jako vystavovatele pozoruhodných výpěstků a člena hodnotící komise na výstavách v Lužánkách a na nové radnici. Mendel také vypisoval ceny za vyšlechtění nových odrůd. Výstavní činnosti se Mendel věnoval od roku 1859 až do své smrti. Pavilon v Lužánkách, kde se každoročně konaly výstavy ovoce a zeleniny; Lidická 50. Mendel jako bankéř Nová radnice v Brně žila častými společenskými akcemi, jichž se Mendel účastnil a nebo finančně podporoval; Dominikánské náměstí. V roce 1876 se Mendel stal místoředitelem a v roce 1881 vrchním ředitelem Moravské hypotéční banky. Tato banka měla své sídlo na bývalém Velkém náměstí (dnešním náměstí Svobody) v Kounicově paláci, který už neexistuje. Hypoteční banka se z Kounicova paláce přestěhovala do budovy Zemského sněmu v roce 1878 (dnešní budova Ústavního soudu na Joštově ulici). Mendel svou funkci v bance chápal jako zadostiučinění za všechna příkoří, která musel snášet v důsledku nového zákona o zvýšení 19
příspěvků do náboženského fondu. Tento zákon prosadila vítězná liberální strana, kterou Mendel volil. Opat Mendel tvrdošíjně odmítal aplikaci zákona na svůj klášter. Náboženský fond byl určen pro chudé fary a zřizování far nových. Tento jeho boj za právo stál Mendela mnoho energie a jak sám přiznal, udělal z něj předčasně starce. Jeho spolubratři byli přesvědčeni, že přivodil Mendelovu předčasnou smrt. 20 Budova bývalého Zemského domu v Brně, do kterého se v roce 1878 přestěhovala Hypotéční banka; Joštova 8. Česká národní banka, která dnes sídlí v budově bývalé Hypotéční banky, se přihlásila pamětní deskou k Mendelově funkci vrchního ředitele Hypotéční banky markrabství moravského, i když budova, na které je deska umístěna, byla postavena až po Mendelově smrti; Rooseveltova 18. Pamětní deska na budově České národní banky připomíná G. Mendela jako vrchního ředitele Hypoteční banky markrabství moravského; Roh Rooseveltovy a Dvořákovy ulice. Hlavní vstup na Ústřední hřbitov v Brně; Vídeňská 94 96. prováděli industrializaci Moravy a snili o blahobytu těla a ducha. Před nedávnými úpravami byl ve stejné sekci s Mendelem i hrob Alexandra Zawadského, Mendelova kolegy z reálky a z Přírodozkumného spolku a František X. Žiwanský, předseda Včelařského spolku, jehož byl Mendel místopředsedou (1871) a předsednictví v roce 1874 odmítl. V jedné hřbitovní řadě s Mendelem je pohřben i jeho rodák ze Slezska a spolugymnazista z Opavy, augustinián Pavel Křížkovský, kdysi marně toužící po odchodu do Olomouce a také augustinián František Bratránek, Mendelův protikandidát na opatskou funkci, s kterým je zde pochován i jeho sen o berlínské univerzitě. Marně bychom zde hledali hrob Mendelova učitele a přítele, augustiniána Matouše Klácela, kterému bylo těsno nejen v klášteře, ale v celé monarchii a rozhodl se tajně vydat za svobodou do USA. Je pochován v Belle Plaine v americkém státě Iowa. V klášterní zahradě na Starém Brně (Mendlovo náměstí 1a) připomínají přátelství ve společném experimentování Mendela a Klácela jejich sochy v blízkosti bývalé botanické zahrádky, kterou Mendelovi odkázal Klácel, který ji převzal od Aurelia Thalera. Heslo vytesané do zadní stěny Klácelova pomníku Osmělme se zmoudřeti vyjadřuje ducha Mendelovy doby. 21 Mendelův hrob Gregor Mendel byl pochován 9. ledna 1884 na Ústředním hřbitově v Brně krátce po jeho založení (podzim roku 1883). Je uložen v hrobce augustiniánů v pravém rohu u hřbitovní zdi, která sleduje Jihlavskou ulici. Augustiniáni žádali o udělení výjimky, aby mohli svého opata uložit do augustiniánské hrobky na starém hřbitově nedaleko Milosrdných bratří. Tato výjimka nebyla augustiniánskému řádu udělena. Hrob se nachází v jedné hřbitovní sekci s hrobkami podnikatelů z celé Evropy, kteří úspěšně Vlevo Hrobka augustiniánů na Ústředním hřbitově v Brně, ve které je Gregor Mendel pochován. Vpravo V detailu náhrobní kámen Gregora Mendela; Vídeňská 94 96.
Mendelianum Moravského zemského muzea 22 Více informací lze získat v Mendelianu Moravského zemského muzea, které jako první muzeum zařadilo do svého výzkumného programu genetiku. Mendelianum provádí historickovědní výzkum Mendelova života a díla. Archiv Mendeliana uchovává doklady k Mendelově biografii i vědeckému kontextu jeho objevu, které shromáždili mendelovští badatelé od začátku 20. století. Mendelianum vydává jediný specializovaný historickovědní časopis s výsledky výzkumu Mendelova života a díla a vzniku a vývoje genetiky s příspěvky od našich i zahraničních spolupracovníků. V programu Mendeliana je pořádání výstav a zajišťování lektorské činnosti pro účely školní výuky. Své výsledky pravidelně předkládá k odborné diskusi na zahraničních konferencích a popularizuje Mendelův objev v rámci cyklu Mendel Forum. Mendelianum pro veřejnost dále organizuje Mendel Lecture, která je příležitostí pro významné vědce k prezentaci jejich vědecké práce v rámci převzetí Mendelovy pamětní medaile Moravského muzea. Podle stanov Hospodářské společnosti a Přírodozkumného spolku měly zůstat doklady z činnosti obou institucí v zemském muzeu a zemské knihovně, které se k Mendelovi legitimně hlásí. Mendelianum aktivně podporuje rekonstrukci Mendelova rodného domu. Každým rokem se podílí na vyhodnocování studentské vědecké soutěže Mendelovy Hynčice. Poskytuje informační službu studentům i zájemcům z řad široké veřejnosti, z níž většina probíhá elektronicky, ale také výpůjční službou v archivu a knihovně. Mendelianum MZM; Údolní 39 (Kancelář veřejného ochránce práv). Model DNA z výstavy v Mendelianu MZM; Údolní 39. Další informace jsou dostupné na: www.mzm.cz/mzm/expozice/mendelianum.html
Mendelova socha od Theodora Charlemonta z r. 1910; Mendlovo náměstí.