Blárský speciál VIVA VERDI 10.10.2013
Tak tu máme, blárští příznivci, druhé nejdůležitější 200. výročí roku 2013. Hned podle prvního obrázku vidíte, čí výročí to je...!
Ano, je to jubilant Giuseppe Verdi, Josef Zelený! Nostro maestro italiano. Blára se velkému opernímu géniovi velmi obdivuje a v roce 2008 mu věnovala celou velkou expedici, kdy navštívila všechna místa, která hrála ve Verdiho životě významnou roli. Začněme rodným domem...
Severoitalská vesnička jen kousek od řeky Pád, Le Roncole (dnes Roncole Verdi, viz úvodní foto). Na počest Verdiho narození v Roncole 10.10.1813 je tu vše zelené, topoly i všechny okenice a malby sprejem na zdech Blára u mistrovy busty před rodným domem.
Jsem a vždy budu vesničanem z Roncole (řekl GV v Paříži 1863)
A zde už je Blára v nedalekém městečku Busseto. Tady sbíral GV první hudební zkušenosti a vděčil za ně zejména Antoniu Barezzimu. Shodou okolností i pozdějšímu tchánovi. Toť jeho dům.
Dům Barezzi v Bussetu, sídlo Společnosti přátel Verdiho.
Náměstí v Bussetu...
s obří sochou GV
Tak a už jsme u milovaného venkovského sídla GV, kde strávil podstatnou část života. Usedlost Sant Agata v severní Itálii, kde byl sedlákem. Dnes muzeum GV. Vsaďme se, že Sant Agata jistě nebyla v letošním jubilejním roce rozbagrována a zavřena, jak se to jaksi stalo v Bayreuthu nebohé vile Wahnfried jistého operního skladatele RW!
(Když už jsme u toho, podobnost Sant Agaty a Wahnfriedu je dosti zarážející!)
V rámci prohlídky muzea projdete vilou, uvidíte tam i vycpaného papouška Verdiho manželky Giuseppiny Strepponi a pak si prohlédnete skvělý park. V parku kolem Wagnerova Wahnfriedu nedávno vykáceli všechny stromy, takže na světě je už jen jedna zahrada, která se Svaté Agátě vyrovná: zahrada U 100 dubů v Kamenici nad Lipou.
Toť svatoagátský park.
A už jsme u poslední stanice Giuseppeho života. Miláno. Blára záměrně parkovala hned nedaleko tohoto domu, aby byla magickému místu co nejblíže. Kdo z vás má dobré oči, ten přečte nahoře na domě: CASA RIPOSO PER MUSICISTI. FONDATIONE VERDI. Verdi založil nadaci, která provozuje domov pro staré hudebníky. Sám je tam v kryptě pohřben i s manželkou Josefínou. Bylo to pochopitelně první místo v Miláně, které Blára navštívila. V domě bydlela i sestra Carlose Kleibera, velkého DIRIGENTA a Blára tam spatřila zpívající kočku! Co se týče dnešního okolí hudebnického domova, není to nikterak romantické...je přímo u velikánské křižovatky...
...a okolo jsou, hm, dokonce paneláky z jaké strany jen tu sochu vyfotit...
a aby vás při tom nic nepřejelo...
Tak tohle je asi nejromantičtější pohled, zde jej máte.
Za primami L a B je ona Verdiho krypta. Blára se musí ještě více zdokonalit ve zpěvu, aby případně mohla ve stáří také v Casa di riposo bydlet.
Stále krypta.
Po návštěvě verdiovské krypty Blára získala poněkud komplikovaným, ale k úspěchu vedoucím způsobem lístky do operního domu, který co do slávy a tradice nemá na světě obdoby: TEATRO ALLA SCALA. Stály jsme hodně nahoře, byly jsme tzv. galleristi, to je ovšem velmi prestižní titul. A Macbeth byl prostě skvělý. Když Verdi, tak v La Scale!
Takhle si Giuseppe stojí ve foyer Scaly.
Milán je veliké město - a i když tam Blára strávila dva dny, nějak se nedopatřením stalo, že neviděla Grand Hotel ve Via Manzoni, kde Verdi 27.1.1901 ve 2.50 zemřel. A byly jsme kousek od něho! Ale jistě se do Milána ještě někdy podíváme... A náhradou jsme viděly obří verdiovský monument v Parmě. Sedí tam Giuseppe uprostřed svých operních postav a před monumentem je louka, kde lidé piknikují a spí nebo něco hrají... zkrátka Verdi se tam nenudí a má se na co koukat.
Tak to byl malý blárský příspěvek k 200. narozeninám GV. Ještě se podívejte na foto níže: prima R si vzala na expedici Verdi pochopitelně stylovou knihu: Verdi. Román opery od Franze Werfela. Jenže primě R je zkrátka nějak souzen Mistr Richard W.: jak R s překvapením v Itálii zjistila, Werfel polovinu knihy popsal o Wagnerovi a i polovina fotek v ní je RW! (Zrovna tam vidíte i vilu Wahnfried.)
Maestro Verdi, buon 200 compleanno!!! P.S. - jistě jste si povšimli ZELENÉHO pozadí stránek tohoto verdiovského speciálu. Písmo, kterým jsou psány tyto poznámky, se nazývá VERDANA. Během výroby speciálu zněla vilou U sta dubů Verdiho Messa da Requiem. Bravo! VIVA VERDI! Blára 2013. Fotografie GV a jeho signatura jsou z Wikipedie.