Bankovní institut vysoká škola Praha Mimosoudní řešení sporů mezi podnikateli a spotřebiteli Bakalářská práce Jana Pospíšilová, DiS. Březen 2010
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Mimosoudní řešení sporů mezi podnikateli a spotřebiteli Bakalářská práce Autor: Jana Pospíšilová, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Eva Karhanová-Horynová Praha Březen 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Liberci dne 15.3.2010 Jana Pospíšilová, DiS.
Anotace Práce je zaměřena na systém Mimosoudního řešení sporů mezi podnikateli a spotřebiteli v České republice. Popisuje situaci před vznikem systému, systémy mimosoudního řešení sporů v dalších státech, zkušenosti z jejich provozu, právní úpravu v Evropské unii a moţnosti mimosoudního řešení přeshraničních sporů v rámci Evropské unie. Dále se práce zabývá vznikem ADR systému v České republice, popisem jeho principů a pravidel fungování, činností systému v praxi, hodnocení jeho dosavadní činnosti a dosaţených výsledků v pilotní fázi. Na základě těchto poznatků jsou navrţeny moţné úpravy pro zlepšení efektivity, stability a úspěšnosti systému v budoucnu. Annotation This thesis is focused on a System of Alternative Dispute Resolution between entrepreneurs and consumers in the Czech Republic. It describes the situation before the system was established, ADR systems in other countries, experiences from their working, relevant legislation in the European Union and posibilities of cross-border ADR within the European Union. It further deals with the creation of the system in the Czech Republic, its principles and rules, practical operation and evaluating of operation and results in the pilot phase up to date. Based on this knowledge a several possible modifications to gain system's effectivity, stability and overall success in the future are proposed.
OBSAH: Úvod 1. Vymezení základních pojmů... 9 2. Možnosti mimosoudního řešení sporů v ČR... 11 2.1. Rozhodčí řízení... 11 2.1.1. Rozhodčí smlouva a smlouva o rozhodci... 11 2.1.2. Stálý rozhodčí soud... 12 2.1.3. Průběh rozhodčího řízení... 13 2.1.4. Výhody rozhodčího řízení... 14 2.1.5. Nevýhody rozhodčího řízení... 15 2.1.6. Náklady rozhodčího řízení... 16 2.2. Mediace... 16 2.2.1. Mediátor... 16 2.2.2. Mediace v legislativě... 17 2.2.3. Průběh mediace... 17 2.2.4. Výhody mediace... 18 2.2.5. Nevýhody mediace... 19 2.2.6. Náklady mediace... 20 2.3. Finanční arbitr... 20 2.3.1. Kompetence a pravomoci finančního arbitra... 20 2.4. Další subjekty mimosoudního řešení sporů... 21 2.5. Zhodnocení situace před vznikem ADR systému v ČR... 22 3. Mimosoudní řešení sporů v Evropské unii... 24 3.1. Doporučení Komise 98/257/EC o zásadách pro orgány zodpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů... 24 3.2. Doporučení Komise 2001/310/EC o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou... 26 3.3. Síť pro podporu ADR u přeshraničních spotřebitelských sporů... 27 3.3.1. Evropské spotřebitelské centrum v ČR (ESC)... 28 3.3.2. Seznam subjektů pro ADR v rámci EU... 28 3.4. On-line mimosoudní řešení sporů... 29 4
4. Srovnání systémů ADR v dalších státech EU... 30 4.1. Závěry analýzy Ministerstva průmyslu a obchodu... 30 4.2. Další poznatky ze srovnání ADR systémů v zahraničí... 32 5. Vznik systému ADR v České republice... 37 5.1. Důvody vzniku systému... 37 5.1.1. Přehled trvání soudních sporů... 37 5.2. Návrh nového systému - Pilotní fáze... 38 5.3. Popis způsobu fungování a principy systému... 40 5.3.1. Základní dokumenty upravující fungování systému... 40 5.3.2. Principy systému... 41 5.3.3. Pravidla řízení... 41 5.3.4. Výhody systému... 44 6. Činnost systému ADR v praxi... 45 6.1. Institucionální zajištění... 45 6.1.1. Sloţení platformy... 45 6.2. Organizační zajištění... 46 6.2.1. Kontaktní místa... 46 6.2.2. Propagace projektu... 47 7. Výsledky systému a zhodnocení celkové úspěšnosti... 48 7.1. Zveřejňování výsledků systému a ochrana osobních údajů... 48 7.2. Hodnocení pilotní fáze od 4/2008 6/2009... 49 7.3. Hodnocení pilotní fáze od 4/2008 12/2009... 49 7.3.1. Hodnocení podle předmětu sporu... 51 7.3.2. Hodnocení podle formy podání... 54 7.3.3. Hodnocení územního uţití projektu... 54 7.3.4. Činnost Platformy... 55 7.3.5. Hodnocení organizačního zajištění... 56 7.3.6. Vynaloţené finanční prostředky na realizaci pilotní fáze... 56 7.4. Finální hodnocení pilotní fáze projektu... 58 7.4.1. Hodnocení platformou... 58 5
7.4.2. Komentář k hodnocení... 59 8. Další vývoj ADR systému v ČR a návrh jeho úprav... 60 8.1. Návrhy moţných úprav po vyhodnocení pilotní fáze... 60 8.2. Analýza a moţnosti zvýšení efektivity systému... 62 8.3. Hodnocení silných a slabých stránek systému... 62 8.4. Další moţné úpravy... 64 Závěr... 65 Seznam pouţitých pramenů... 67 Seznam pouţitých zkratek, tabulek a grafů... 70 Přílohy... 71 Oficiální zadání bakalářské práce 6
Úvod Pod anglickou zkratkou ADR (Alternative Dispute Resolution) se skrývá pojem mimosoudního řešení sporů, coţ je alternativa k řešení sporů před soudem. V případě, ţe na jedné straně sporu stojí spotřebitel a na druhé podnikatel, mluvíme o spotřebitelských sporech. ADR tedy představuje efektivní způsob, jak vyřešit spor mezi podnikatelem a spotřebitelem, který by jinak musel být řešen před soudem. Vzhledem k časté neochotě spotřebitelů řešit spor soudní cestou, ať uţ z časových důvodů, nedostatečné znalosti práv či zanedbatelné hodnoty sporu s ohledem na značné trvání a náklady soudního řízení, často dochází k tomu, ţe řada spotřebitelských sporů zůstává neřešena. Stává se to v případě, kdy ve státě neexistuje ţádná jiná komplexně řešená alternativa, neţ řízení před soudem. V České republice existují obdobné instituty, které vykazují znaky ADR (mediace, stálý rozhodčí soud, soukromí rozhodci, finanční arbitr), avšak tyto mechanismy nejsou přímo vhodné pro spotřebitelské spory, chybí jim legislativní úprava a nemůţeme o nich mluvit jako o státem podporovaném komplexním systému. Rozhodčí řízení se pouţívá pro řešení hlavně obchodních sporů. Zákon nestanovuje mnoho poţadavků na osobu rozhodce. Mediace není upravena zákonem a mediátoři se často specializují spíše na rodinné a pracovní právo. U soukromých rozhodců můţe dokonce docházet k omezení práv spotřebitelů prostřednictvím aktuálně často vyuţívaných rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách, které určují pro řešení sporů rozhodce, na kterém se nedohodly obě strany. Do roku 2008 v České republice ţádný systém mimosoudního řešení sporů neexistoval, i přesto, ţe v jiných členských státech Evropské unie jsou tyto systémy jiţ několik let zavedeny. Zřízení ADR systému v České republice tak můţe znamenat významné zlepšení moţnosti spotřebitelů dovolat se svých práv. Nepochybným přínosem, který je třeba zdůraznit, je zlepšení komunikace podnikatelů se spotřebiteli, řešení sporů dohodou a v konečném výsledku zvyšování úrovně podnikatelské etiky. Pro tento fakt hovoří také poznatek ze zahraničí, ţe většina systémů vydávajících nezávazná rozhodnutí jsou efektivní. 7
Evropská unie svojí legislativou podporuje vznik těchto systémů. Vzhledem k tomu, ţe povaha ADR sama o sobě vylučuje rigidní regulaci a pro efektivitu systémů v jednotlivých zemích je nutné vzít v potaz kulturní podmínky daných zemí, řeší Evropská komise regulaci této oblasti pouze vydáním nezávazných doporučení a zřízením komunikační platformy pro orgány mimosoudního řešení sporů. Záleţí tedy na kaţdém členském státě, jaký systém si vytvoří, na jakých pravidlech bude fungovat. Členské státy by pouze měly dodrţet doporučení vydaná Evropskou Komisí pro systémy mimosoudního řešení sporů a vyuţívat moţnosti výměny zkušeností v rámci vytvořené platformy. Při vytváření nového systému tak můţe Česká republika čerpat z rešerší systémů v jiných státech, z jejich zkušeností s jednotlivými modely ADR, studií, které byly na toto téma vytvořeny v EU, z doporučení Evropské Komise a z posouzení situace v ČR odborníky z organizací, které se uţ při své činnosti mimosoudním řešením sporů zabývali. To samé pak platí pro hodnocení systému a jeho případné změny. Cílem této práce je zhodnotit efektivnost a dosavadní úspěšnost nového systému pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v České republice a posoudit jeho budoucí vývoj. Na základě srovnání a zjištění navrhnout moţné úpravy systému. 8
1. Vymezení základních pojmů Mimosoudní řešení sporů (Alternative Dispute Resolution ADR) - umoţňuje úspěšně řešit spory mezi spotřebiteli a podnikateli mimo klasickou cestu soudního řízení, která je obvykle dlouhá a nákladná. Celosvětově je povaţováno za rychlý, levný a vhodný způsob vyřešení nároku spotřebitele. Řešení sporů touto cestou je obvykle zaloţeno na dobrovolné účasti obou stran, objektivitě a nestrannosti řízení. Spory se vedou za účasti neutrální třetí strany, a to v rámci mediace nebo rozhodčího řízení. 1 Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů je tedy jednodušší způsob řešení sporů spotřebitele a podnikatele, který vznikl jako alternativa k soudnímu řízení. Tento postup je vhodný pro obě strany sporu a můţe být pro obě strany přínosem. Spotřebitel - je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 2 ( 52, odst. 3, obč.z.). Dodavatel - je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 3 ( 52, odst. 2, obč.z. ). Spotřebitelské smlouvy - jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. (obč.z. 52, odst. 1). 4 Mediace - je technika řešení sporů za pomocí prostředníka - mediátora. Jde o alternativní způsob řešení konfliktu, který plně zapojuje strany do procesu řešení a pomáhá usnadňovat komunikaci mezi znesvářenými stranami. Jedná se o neformální proces řešení konfliktu, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. 5 Rozhodčí řízení (arbitráž) je metoda mimosoudního řešení sporu, která probíhá pod kontrolou účastníků, na základě písemné smlouvy, ve které si účastníci stanovili, ţe jejich 1 Zdroj: http://adr.komora.cz/stranky/default.aspx, [citováno dne 5.3.2010]. 2 Pokud podnikatel kupuje zboţí za účelem podnikání, není ve smyslu obč.z. spotřebitelem a proto se na kupní smlouvu nebudou vztahovat ustanovení obč.z., ale bude se řídit obchodním zákoníkem. Pokud podnikatel nakupuje pro svou vlastní potřebu, je posuzován jako běţný spotřebitel. Ale jestliţe spotřebitel nakupuje v obchodě pro podnikatele (makro) jeho postavení je posuzováno dle obchodního zákoníku. 3 V pozici dodavatele se ocitají různě nazývané osoby. např. prodejce, prodávající, podnikatel, výrobce, dovozce. 4 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, Spotřebitelské smlouvy - tato část vznikla novelou, zákonem č. 367/2000 Sb. 5 Zdroj: internetové stránky Asociace mediátorů ČR - http://www.amcr.cz/, [citováno dne 15.12.2009]. 9
majetkový spor bude rozhodnut jimi vybraným nezávislým subjektem. Rozhodčí řízení je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Finanční arbitr je subjekt, který se zabývá mimosoudním řešením sporů mezi poskytovateli sluţeb platebního styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uţivateli platebních prostředků dle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Spotřebitelská organizace je organizace, mezi jejíţ cíle patří ochrana práv spotřebitelů a oprávněných zájmů spotřebitelů. Dále např. vzdělávání, poradenství, testování výrobků, publikační činnost, mimosoudní řešení sporů. Většinou má formu občanského sdruţení, coţ je v ČR nejrozšířenější právní forma nevládní neziskové organizace. 6 Hospodářská komora České republiky (dále také HK ČR) - byla zřízena zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Patří mezi nejvýznamnější zástupce podnikatelské sféry v ČR, přímo sdruţuje více neţ 13 000 členů - firem, OSVČ (členství je dobrovolné) organizovaných v 65 regionálních a 83 oborových sloţkách. Hlavním posláním je podpora podnikatelských aktivit mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví, prosazování a ochrana zájmů členů komory. Je samostatnou organizací, která působí nezávisle na politických stranách, státních orgánech a orgánech územní samosprávy. 7 V souladu s Legislativními pravidly Vlády ČR je povinným připomínkovým místem pro nově vznikající podnikatelskou legislativu. 8 Doporučení Evropské komise je právní akt, který není pro členské země právně závazný a pouze doporučuje postup nebo chování v dané záleţitosti. Patří do sekundárního práva EU. Vypracovávají je především poradní subjekty EU. Komise vydává doporučení tam, kde to Smlouva ES výslovně stanoví nebo kde to Komise pokládá za nutné. 6 Kontakty na spotřebitelské organizace v ČR: http://www.mpo.cz/dokument5724.html. 7 Zdroj: http://www.komora.cz/hospodarska-komora-ceske-republiky/o-nas-5/hospodarska-komora-ceske-republiky-hkcr/hospodarska-komora-ceske-republiky-2/, [citováno dne 10.1.2010]. 8 Legislativní pravidla vlády jsou zveřejněna na http://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/legislativn pravidla_vl_dy.pdf 10
2. Možnosti mimosoudního řešení sporů v ČR V České republice existují obecně tyto moţnosti alternativního řešení sporů: rozhodčí řízení, mediace, finanční arbitr a činnost dalších subjektů. Následující podkapitoly obsahují podrobný popis a zhodnocení těchto institutů vzhledem k vhodnosti jejich uţití pro spory mezi podnikateli a spotřebiteli. Závěrečná podkapitola pak shrnuje výhody a nevýhody jednotlivých institutů právě pro řešení spotřebitelských sporů. 2.1 Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který nabyl účinnosti dnem 1.1.1995. Do té doby platil pro oblast rozhodčího řízení zákon č. 98/1963 Sb., podle něhoţ bylo moţné rozhodovat pouze spory z mezinárodního obchodního styku. 2.1.1 Rozhodčí smlouva a smlouva o rozhodci Strany mohou uzavřít tzv. rozhodčí smlouvu nebo rozhodčí doloţku. Rozhodčí smlouva můţe být součástí právě uzavírané smlouvy, pak se jedná o rozhodčí doloţku (týká se všech sporů, které by v budoucnu vznikly z tohoto právního vztahu) nebo můţe být uzavřena dodatečně aţ po vzniku sporu a můţe se týkat jen určitého jiţ vzniklého sporu - smlouva o rozhodci. Rozhodčí smlouva je závazná i pro nástupce stran, jestliţe to v ní není výslovně vyloučeno. Rozhodčí smlouvou se strany zavazují, ţe o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. Rozhodčí smlouvu mohou strany uzavřít jen pro řešení majetkových sporů, tedy sporů, ve kterých jde tzv. o peníze. 9 Tradiční oblastí rozhodování sporů cestou rozhodčího řízení zůstává i nadále obchodní oblast, dnes díky současné právní úpravě neomezená pouze na zahraniční obchod, ale zahrnující i vnitrostátní obchod. Řešení spotřebitelských sporů podle tohoto 9 Zdroj: Luhanová, J. Mimosoudní urovnání sporů ve spotřebitelských věcech, se zvláštním zřetelem na spotřebitelské úvěry, Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s. 2006. 11
zákona není vyloučeno, ale je zde důleţité, aby s takovým řešením spotřebitel výslovně souhlasil a mohl se na takový spor mohl dostatečně připravit. Rozhodčí řízení můţe probíhat jako řízení před jedním nebo více rozhodci jmenovanými stranami sporu pro tento konkrétní spor (řízení ad hoc") nebo můţe mít podobu řízení před institucionálním rozhodčím soudem zaloţeným na základě zákona (rozhodčí řízení institucionální). Výhody rozhodčího řízení spočívají také v tom, ţe rozhodčí nález je snáze vykonatelný 10. V případě, ţe povinná strana rozhodnutí nerespektuje a neplní, je rozhodčí nález zároveň exekučním titulem vyuţitelným pro zahájení exekučního řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., Zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 11 Rozhodcem můţe být občan ČR, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Zákon tedy bohuţel výběr rozhodce příliš neomezuje aţ na určité výjimky (např. soudce). Proto je z důvodu zajištění profesionality výkonu funkce rozhodce a právně konformního vedení, projednání a rozhodnutí sporu vhodné zvolit z rozhodců zapsaných na seznamu stálého rozhodčího soudu. Rozhodce musí svou funkci přijmout písemně a je ze zákona povinen oznámit stranám všechny skutečnosti, které by v budoucnu mohly zpochybnit jeho nepodjatost. Jestliţe takové skutečnosti vyjdou najevo dodatečně, je rozhodce povinen se své funkce vzdát. 2.1.2 Stálý rozhodčí soud Zákon předvídá existenci tzv. stálých rozhodčích soudů, které jsou zřízeny zákonem. Takovým soudem je např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR 12. Podmínkou rozhodování sporu v rozhodčím řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR je uzavření písemné rozhodčí smlouvy (resp. rozhodčí doloţky) ve prospěch tohoto soudu, která tvoří zpravidla jedno ujednání majetkového kontraktu mezi smluvními stranami. Pokud byl takový kontrakt uzavřen v minulosti bez rozhodčí doloţky, 10 Newyorská úmluva z roku 1958 umoţňuje uznání a výkon rozhodčích nálezů ve více neţ 130 státech světa. 11 Převzato z http://www.arbcourt.cz/index.php?url=cz_rozrizeni.htm, [citováno dne 10.1.2010] 12 Internetové stránky stálého rozhodčího soudu: http://www.arbcourt.cz/ 12
je moţné uzavřít k němu dodatek obsahující dodatečné ujednání stran o příslušnosti rozhodčího soudu k řešení případného sporu z tohoto kontraktu. Dobrou pověst zaloţil tento rozhodčí soud zejména na činnosti rozhodců, zapsaných na seznamu rozhodců 13, kterou vede. Tito rozhodci mají většinou právnické či pedagogické vzdělání. Na seznamu je zapsáno 216 českých i zahraničních rozhodců. Na internetových stránkách tohoto soudu lze najít také doporučená znění rozhodčích doloţek do smluv. 14 Od stálých rozhodčích soudů musíme odlišit jiné subjekty, které se zabývají rozhodováním sporů a které nejsou zřízeny zákonem. Jde o privátní subjekty a můţeme se setkat i s názory, ţe je jejich činnost je nelegální. Dále můţe jít o tzv. rozhodčí centra Jedná se subjekty,které nabízejí především administrativní zázemí pro činnost rozhodců jmenovaných k projednání a rozhodnutí konkrétního sporu. Takovým rozhodčím centrem je v ČR např. Rozhodčí soud ČR, který také sdruţuje rozhodce. 2.1.3. Průběh rozhodčího řízení Rozhodčí řízení se zahajuje ţalobou a je zahájeno dnem, kdy ţaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v rozhodčí smlouvě. Podání ţaloby má tytéţ právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána ţaloba u soudu (např. není moţné stejný spor zároveň projednávat soudní cestou, apod.). Rozhodčí řízení se koná v místě, na kterém se strany sporu dohodly. Strany mají v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příleţitost k uplatnění jejich práv. Strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Podobně jako u mediace je tedy velký důraz kladen na aktivitu obou stran a jejich moţnost ovlivňovat průběh řízení. Řízení je vţdy neveřejné a nedohodnou-li se strany jinak, probíhá ústní formou. 13 Soud vede také seznam rozhodců pro spotřebitelské spory http://www.arbcourt.cz/index.php?url=cz_seznam_spotr.php 14 Doporučená znění rozhodčích doloţek http://www.arbcourt.cz/index.php?url=cz_dolozky.htm. 13
Rozhodce by měl v průběhu řízení působit na obě strany tak, aby uzavřeli spor smírnou formou. Pokud se to nepodaří, je vydán rozhodčí nález. Rozhodci se řídí hmotným právem pro spor rozhodným (např. občanský zákoník). Spor mohou rozhodnout i podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliţe je k tomu strany výslovně pověřily. Vydaný rozhodčí nález je v dané věci pro strany závazný a nelze jej přezkoumat soudní cestou. Soud můţe na návrh kterékoliv strany zrušit rozhodčí nález, ale jen v zákonem vyjmenovaných případech. Jedná se zejména o procesní pochybení: Např. - nález byl vydán ve věci, o níţ nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu - ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem (např. nebyl nepodjatý, byl zainteresován na výsledku sporu) - straně nebyla poskytnuta moţnost věc před rozhodci projednat Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá. Důleţité však je, ţe podání návrhu na zrušení nálezu nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Jestliţe by jeho vykonáním hrozila straně bezprostřední újma, můţe tato strana poţádat soud o odloţení vykonatelnosti. To lze doporučit zejména v případech, kde bylo rozhodčím nálezem uloţeno zaplacení vyšší finanční částky. 2.1.4 Výhody rozhodčího řízení Rychlost - zatímco soudní řízení bývá otázkou mnoha let, rozhodčí řízení trvá maximálně několik týdnů. Rozhodce přitom v řízení postupuje bez zbytečných formalit, coţ mu lépe umoţňuje pochopit stanoviska obou stran a dovést je tak často ke smíru. Neveřejnost řízení - poskytuje oběma účastníkům řízení jistotu, ţe skutečnosti tvořící předmět sporu nebudou veřejně prezentovány. Zatímco rozsudek obecného soudu musí být vyhlášen veřejně a v průběhu řízení lze vyloučit veřejnost jen ve výjimečných případech, rozhodčí nález je vydán jen před spornými stranami. Nižší náklady - vyřízení sporů před rozhodci můţe být v některých případech levnější neţ standardní soudní řízení. 14
Široká vykonatelnost - rozhodcem vydaný rozhodčí nález, který je sporným stranám doručen, nabývá účinků pravomocného soudního rozsudku. Je tak řádným exekučním titulem a na jeho základě lze okamţitě začít vést výkon rozhodnutí. Důvěryhodnost - spory jsou rozhodován rozhodci, na nichţ se strany předem dohodly, mají důvěru všech zainteresovaných stran. Neformálnost - rozhodčí řízení je mnohem více neformální neţ řízení před soudy. Jednoinstančnost - rozhodnutí ve formě rozhodčího nálezu je konečné a po jeho doručení stranám pravomocné, poté je vykonatelné, proti rozhodčímu nálezu není moţné podat řádný opravný prostředek, soud můţe zrušit rozhodčí nález z důvodů uvedených v zákoně. Spravedlnost - bez ohledu na někdy sporná ustanovení platného hmotného práva, dohodnou-li se na tom smluvní strany předem, můţe se rozhodce při svém rozhodování i nad rámec platného práva drţet zásady spravedlnosti. 2.1.5 Nevýhody rozhodčího řízení Faktická nerovnost stran - specifikem smluv např. o poskytování finančních sluţeb uzavíraných se spotřebiteli je fakticky (ne však právně) nerovné postavení obou smluvních stran. Z této nerovnosti pak plyne předem daná podoba smluv tzv. formulářová, jeţ jsou mezi věřitelem a dluţníkem uzavírány. Spotřebitel se při uzavírání smlouvy ocitá zpravidla v situaci jak ekonomické a především informační nerovnosti. Je mu předkládána smlouva, na jejíţ obsah ve většině případů nemůţe mít vliv. 15 Formulářové smlouvy často obsahují rozhodčí doloţku, ţe spor bude rozhodovat vybraný rozhodce, který není nepodjatý a v případě sporu by rozhodoval za všech okolností ve prospěch podnikatele (věřitele). Činnost jiných rozhodů prozatím bohuţel není zákonem stanovena, proto existuje mnoho různých organizací a firem sdruţujících rozhodce. 15 Zdroj: Luhanová, J. Mimosoudní urovnání sporů ve spotřebitelských věcech, se zvláštním zřetelem na spotřebitelské úvěry, 2006. Přikrylová, K. Alternativní řešení sporů základní způsoby ADR a doporučení poradcům, Manuál pro poradce. Praha. Sdruţení obrany spotřebitelů, 2008. 15
2.1.6 Náklady rozhodčího řízení Tabulka č. 1 Náklady rozhodčího řízení Subjekt Cena Předpis Rozhodčí soud při HK ČR a Agrární komoře ČR Ţalobce hradí 3% z hodnoty předmětu sporu, nejméně 7 000,- Kč, nejvýše 1 000 000,- Kč Příloha k pravidlům o nákladech rozhodčího řízení. Sazebník je odlišný pro mezinárodní spory,cena odvíjí od hodnoty sporu. Rozhodci sdruţení při Rozhodčím soudu ČR Ţalobce hradí 4% z hodnoty sporu, nejméně 7.000 Kč, nejvýše 1.500.000 Kč, další varianty ceny dle počtu rozhodců při rozhodování v senátu) Poplatkový řád Rozhodčího soudu České republiky Vnitřní předpis č. 2/2005. 2.2 Mediace Mediace je metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů a sporů za asistence třetí neutrální strany mediátora. Mediátor vede jednání sporných stran tak, aby mohly vytvořit vzájemně přijatelnou dohodu. Stává se tak prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek. Jedná se o neformální proces řešení konfliktu, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. 16 Kaţdá strana sporu tedy musí s mediací souhlasit. Zde se otvírá prostor pro různé neziskové organizace a občanská sdruţení. Mediace jako taková není naší legislativou upravena, a proto záleţí zcela na přístupu konkrétního subjektu, který ji nabízí jako svou pomoc. 2.2.1 Mediátor Roli mediátora však můţe plnit jakýkoliv subjekt, který si obě strany svobodně k řešení sporných otázek zvolí. Tato moţnost jiţ není dále legislativně upravena, konkrétní postup je ponechán zcela na vůli obou stran a na dohodě mezi nimi a mediátorem. Realizací mediace se v České republice zabývá řada subjektů. Jedním z nejvýraznějších je Asociace mediátorů ČR (AMCR). Asociace sdruţuje profesionální 16 Převzato z internetových stránek Asociace mediátorů http://www.amcr.cz, [citováno dne 15.12.2009]. 16
i dobrovolné mediátory a vedle vedení mediace nabízí také vzdělávání v této oblasti, šíření informací apod. Úlohu mediátorů v oblasti spotřebitelsko podnikatelských vztahů mohou plnit také spotřebitelské organizace. Jejich výhodou je vysoká informovanost o zákonných právech a povinnostech obou zúčastněných stran. Vyuţití spotřebitelských organizací pro zprostředkování mimosoudního řešení sporů můţe být budoucnu dále rozvíjeno a je podporováno jak doporučeními Evropské Komise, tak Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky v rámci jeho koncepce spotřebitelské politiky pro léta 2006-2010. 2.2.2 Mediace v legislativě Jediná forma zprostředkování smíru výslovně upravená právními předpisy v občanskoprávních sporech, a tedy také ve sporech mezi spotřebiteli a podnikateli, je tzv. smírčí řízení. Tento princip je výslovně zmíněn v 67 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb. v platném znění). Kaţdý má právo obrátit se na soud se ţádostí o zprostředkování smíru ve zvláštním smírčím řízení. Této moţnosti je však vzhledem k přetrvávající pomalosti soudů vyuţíváno jen výjimečně, neboť se jí oddaluje dosaţení pravomocného rozsudku. Významným faktorem je i to, ţe se za smírčí řízení vybírá soudní poplatek aţ do výše 20.000,- Kč. O dosaţení smíru mezi stranami v civilních věcech se má soud pokusit i v řízení o běţné ţalobě. Podaří-li se dosaţení takového smíru (tzv. soudní smír), má účinky pravomocného rozsudku a lze na jeho základě i nařídit výkon rozhodnutí. 2.2.3 Průběh mediace Průběh mediace zcela závisí na dohodě obou stran a zkušenostech mediátora. Pro začátek mediace je důleţitá vůle stran dosáhnout přijatelné dohody. Dalším krokem je volba mediátora. Pro řešení sporů vyplývajících ze spotřebitelských smluv, je vhodné zvolit mediátora školeného v této oblasti. V přípravné fázi mediačního procesu jsou stranám vysvětleny principy a výhody mediace tak, aby měli všechny informace potřebné k podstoupení mediace. Většinou se tak děje po telefonu a jen ojediněle formou osobního setkání. Někdy se na mediátory obrátí jen 17
jedna ze stran a potřebuje pomoc při přesvědčování druhé strany k tomu, aby se mediace zúčastnila. V tom případě kontaktuje nezávislý subjekt druhou stranu sporu. Po souhlasu obou stran s mediací je domluven termín, výše honoráře a místo prvního společného mediačního sezení, které trvá většinou dvě aţ tři hodiny. Při zahájení vlastního mediačního procesu mediátoři strany přivítají, vysvětlí postup mediačního jednání, úlohu mediátorů a získají souhlas stran se základními pravidly jednání. Poté dostane první prostor ta strana, která o mediaci poţádala jako první. Pak mediátoři naslouchají druhé straně. Cílem této fáze je shromáţdit informace, orientovat se v tom jak strany situaci vidí a proţívají, co potřebují, co a jak moc je pro ně důleţité. Na základě společných a odlišných zájmů stran určí mediátoři program jednání. Cílem další fáze je pomoci kaţdé ze sporných stran pochopit, jak vnímá situaci ve vybraném bodě jednání druhá strana, ověřit si, zda rozumí a chápou zájem a pocity toho druhého. V dalším kroku pomáhají mediátoři stranám hledat moţná řešení, v jednotlivých bodech jednání, tak aby byla přijatelná pro obě strany. Shrnou to, na čem se strany dohodly a sepíší se stranami dohodu, která je vyváţená, konkrétní, reálná, časově vymezená, dosaţitelná a měřitelná. Všichni účastníci poté dohodu podepíší. V případě, ţe mediace bude pokračovat, je součástí dílčí dohody datum, čas a předmět dalšího jednání. 17 2.2.4 Výhody mediace Dobrovolnost - strany mohou proces ukončit kdykoliv, i bezdůvodně. Spolupráce - strany se podílí na vyřešení problému a na dosaţení výsledku, který povaţují za správný. Rychlost - pruţné řešení (jednoduché spory i za dvě hodiny), které není ovlivněno přetíţeností soudů. Kontrolovatelnost - strany se mohou vyjádřit ke všemu, co se při mediaci dohodne. K ničemu nemohou být nuceni. Důvěrnost - na rozdíl od soudního řízení je průběh i výsledek mediace neveřejný. 17 Příklad moţného postupu při mediaci je v citovaném dokumentu převzat z internetových stránek Asociace mediátorů http://www.amcr.cz. 18
Nestrannost - v případě, ţe některá ze stran ztratí důvěru v nestrannost mediátora, můţe proces bez jakýchkoliv důsledků přerušit. Vlastní uspokojení z podílu na nalezení řešení - vyřešení konfliktu zaloţené na vlastním aktivním přístupu rozvíjí spokojenost a sebevědomí a můţe otevřít cestu k případné budoucí spolupráci s druhou stranou sporu. Finanční nenáročnost náklady mediačního řízení (mediátor, pronájem místnosti, atd.) zdaleka nedosahují nákladů na soudní řízení. Tato skutečnost je podstatná zvláště u sporů, týkajících se niţších peněţitých částek, u kterých by náklady soudního řízení několikanásobně převýšily hodnotu sporu. Pro zajištění výhod mediace lze spotřebiteli doporučit uzavřít s mediátorem smlouvu obsahující všechny zásadní okolnosti (důvěrnost informací, výše odměny, atd.). 2.2.5 Nevýhody mediace Nevykonatelnost smíru dohodnutý smír není sám o sobě exekučním titulem, nelze jeho plnění vymáhat soudní cestou. Je proto vhodné dohodnuté řešení zabezpečit smluvně v souladu s legislativou (např. sepsání výsledku mediace notářským zápisem s doloţkou vykonatelnosti či exekutorským zápisem). Faktická nerovnost stran v oblasti informací podnikatel bývá oproti spotřebiteli informovanější. Tato skutečnost můţe vést k uzavření zdánlivě smírného řešení, které bude pro spotřebitele méně výhodné. Lze proto doporučit výběr mediátora mezi subjekty školenými v dané oblasti (např. spotřebitelské organizace), které budou obě strany při zachování nestrannosti v průběhu mediace řádně informovat o jejich právech a povinnostech nebo výběr mediátora proškoleného ve spotřebitelských právech. Neformálnost - svojí neformálností mediace nemůţe slouţit jako náhrada soudního rozhodnutí, které závazně vykládá právo a určuje, či potvrzuje práva a povinnosti. Stejně tak je velice důleţité, aby mediace nebyla zneuţita ve prospěch jedné ze stran, která by těţila právě z neformálnosti a případné své vazby na subjekt, který mediaci provádí. 19
2.2.6 Náklady mediace Nejvýznamnějším nákladem mediace je odměna mediátorovi. U mediátorů sdruţených v AMCR se ceny pohybují od 500,- do 1500 Kč za hodinu, mediátoři však někdy nabízejí moţnost dohody a případné slevy v případě finančních obtíţí. AMCR spolu s rozhodci zajišťuje také související sluţby (pronájem místnosti, občerstvení atd.). 2.3 Finanční arbitr V oblasti finančních sluţeb je zřízen institut Finančního arbitra ČR na základě zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Jedná se o zvláštní orgán pro mimosoudní řešení sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli sluţeb platebního styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uţivateli elektronických platebních prostředků. 2.3.1 Kompetence a pravomoci finančního arbitra Finanční arbitr můţe rozhodovat spory vzniklé mezi institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněţních prostředků podle zákona o platebním styku. Jedná se o spory vznikající při realizaci tuzemského a tzv. přeshraničního platebního styku a zúčtování operací s platebními kartami na vrub účtů jejich drţitelů. V zásadě jde o dodrţování zákonem stanovených lhůt pro zúčtování jednotlivých transakcí platebního styku. Kompetence finančního arbitra je však omezena výší částky, která je předmětem sporu. Tato částka nesmí převýšit 50 tisíc Kč. Řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra lze vyuţít jen tedy jen v určitých případech. Finanční arbitr byl ustanoven v rámci harmonizace práva se zeměmi EU, neboť směrnice Evropských společenství č. 97/5/ES, o přeshraničních platbách, poţaduje zajištění rychlého a efektivního vyřizování sporů klientů s převádějícími institucemi mimosoudní cestou. Důleţitým prvkem činnosti finančního arbitra je jeho otevřenost vůči veřejnosti. S tím souvisí i preventivní činnost tohoto institutu, který jednak můţe přímo upozorňovat příslušné instituce na vady v jejich činnosti a můţe při přetrvávání nedostatků upozornit orgán dohledu a můţe uloţit pokutu aţ do výše 1 milionu Kč, a to i opakovaně. Arbitr vykonává svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdrţet všeho jednání, které by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. 20
Finanční arbitr tedy působí jako orgán mimosoudního řešení sporů, které vznikají mezi: a) mezi osobami, které provádějí převody peněţních prostředků (banky) a jejich klienty při provádění: - převodů peněţních prostředků, - opravného zúčtování, - inkasní formy placení (např. SIPO), kdy výše částky (předmět sporu) vyjádřená v eurech nepřesahuje ke dni podání návrhu částku 50 000,- Kč. b) mezi osobami, které vydávají elektronické platební prostředky a drţiteli elektronických platebních prostředků při vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků. 18 2.4 Další subjekty mimosoudního řešení sporů Subjekty sdružující podnikatele Další moţnosti mimosoudního řešení sporů existují v souvislosti se snahou o samoregulaci podnikatelských subjektů, případně subjektů, které podnikatele sdruţují - profesní a podnikatelská sdruţení (včetně oborových sdruţení). Tímto způsobem vznikají tzv. etické kodexy, které často i nad rámec zákona definují pravidla, jeţ se podnikatel zavazuje v rámci svého podnikání dodrţovat. Na základě těchto kodexů jsou někdy také stanoveny postupy řešení případných sporů mezi podnikateli a spotřebiteli a to zejména tam, kde je v rámci etického kodexu kladen zvláštní důraz na korektní vztahy. Např. Etický kodex člena Hospodářské komory ČR. 19 Etická rada Pro řešení spotřebitelských sporů pak mohou být přizváni např. zástupci spotřebitelských organizací. V oblasti finančních sluţeb se touto cestou vydala Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR, která pro řešení sporů se 18 Zdroj: Luhanová, J. Mimosoudní urovnání sporů ve spotřebitelských věcech, se zvláštním zřetelem na spotřebitelské úvěry. 2006. Přikrylová, K. Alternativní řešení sporů základní způsoby ADR a doporučení poradcům, Manuál pro porace. Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s.2008. 19 K dispozici na http://www.komora.cz/hospodarska-komora-ceske-republiky/clenstvi/eticky-kodex/eticky-kodex.aspx 21
spotřebiteli ustanovila tzv. Etickou radu, jejímţ členy jsou zástupci spotřebitelských organizací. Rada pro stížnosti Mimo oblast finančního trhu volila cestu samoregulace např. Asociace mobilního marketingu. Ta vytvořila spolu se Sdruţením obrany spotřebitelů Radu pro stíţnosti spotřebitelů. Cílem tohoto projektu je řešit stíţnosti spotřebitelů na nekalé praktiky v oblasti mobilního marketingu a sluţeb. Tato Rada se zabývá jednostrannými stíţnostmi spotřebitelů a dvoustrannou snahou o mimosoudní řešení sporu na základě tzv. prohlášení o sporu. Výsledkem řízení můţe být (za podmínek uvedených v Statutu Rady pro stíţnosti spotřebitelů) závazné a vymahatelné rozhodnutí. SAOP V rámci Spotřebitelského auditu obchodních podmínek (SAOP), který provádí Sdruţení obrany spotřebitelů, můţe docházet k urovnání sporů prostřednictvím zpětné vazby, kdy se spotřebitel obrátí s dotazem či stíţností na aplikaci auditovaných obchodních podmínek u konkrétního podnikatele. Audit zaručuje, ţe obchodní podmínky jsou v souladu se zákonem. Mediace můţe proběhnout i prostřednictvím telefonického poradenství, kdy spotřebitel řeší spor přímo u prodejce a dojde k vyslechnutí obou stran sporu a následnému navrhnutí okamţitého řešení. Můţe tak dojít k rychlému a efektivnímu vyřešení vzniklého problému ke spokojenosti obou stran. 20 2.5 Zhodnocení situace před vznikem ADR systému v ČR Vznikne-li mezi stranami spotřebitelské smlouvy spor, na jehoţ řešení se strany samy nejsou schopny dohodnout, je k jeho řešení příslušný soud, pokud zákon nestanoví něco jiného. Vyplývá to z ustanovení 4 zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a 7 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Také v rámci jiţ započatého soudního řízení je moţno uzavřít soudní smír a soudce má dokonce povinnost o uzavření smíru mezi stranami 20 Zdroj: Luhanová, J. Mimosoudní urovnání sporů ve spotřebitelských věcech, se zvláštním zřetelem na spotřebitelské úvěry. 2006. Přikrylová, K. Alternativní řešení sporů základní způsoby ADR a doporučení poradcům, Manuál pro porace. Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s., 2008. 22
usilovat (viz 99 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Přesto praxe ukazuje, ţe smírem skončí pouze malá část soudních sporů. Alternativou k soudnímu řízení je v ČR především rozhodčí řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Ve své stávající podobě není pro spotřebitelské spory vhodné, a to zejména z těchto důvodů: 21 1. Umoţňuje uzavřít tzv. rozhodčí doloţku, tj. dohodu o příslušnosti rozhodce pro řešení sporu, který teprve vznikne (nikoliv tedy pouze takového, který jiţ vznikl). Je otázkou, zda uzavření rozhodčí doloţky ve spotřebitelské smlouvě není v rozporu s Čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách 22 a v mnoha členských státech EU 23 jsou proto rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách zakázány; kromě toho je tento stav zřejmě v rozporu s 55 odst. 1 občanského zákoníku 24 a nepochybně je v rozporu s čl. VI. Doporučení Komise 98/257/ES o zásadách platných pro orgány odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 25 (dále viz kapitola 3.1). 2. Podle zákona musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně. To však pro většinu spotřebitelských smluv není praktické, protoţe tyto smlouvy bývají obvykle uzavírány ústně (prodej zboţí v obchodě). 3. Je pro běţného spotřebitele příliš drahé a nenabízí tak oproti soudnímu řízení finančně výhodnější alternativu. Poměrně dobrou alternativou k soudnímu řízení je instituce Finančního arbitra. Jeho pravomoc k řešení sporů je velmi úzce vymezena a neposkytuje univerzální řešení. Poslední zajímavou alternativou k soudnímu řízení je tzv. mediace, tj. smírčí řízení. Výstupem z mediace není rozhodnutí, ale dohoda stran. V současné době se 21 Zdroj: Příloha Opatření č. 58/2007 ministra průmyslu a obchodu, Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů [návrh pilotní fáze projektu], MPO, 2007. 22 Odst. 3 směrnice odkazuje na demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek v příloze směrnice. Čl. 1 písm. q) přílohy zahrnuje mezi nepřiměřené podmínky zbavení spotřebitele práva podat ţalobu. 23 Např. Velká Británie, Litva, Francie, Rakousko. Z mimoevropských států také např. Kanada. 24 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůţe vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 25 To, ţe se spotřebitel uchýlí k mimosoudnímu řízení, nesmí být výsledkem závazku předcházejícího vzniku sporu, pokud takový závazek má za následek zbavení spotřebitele jeho práva podat k řešení sporu ţalobu u soudu. 23
mediaci mezi spotřebiteli a podnikateli věnuje např. SOS - Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s. nebo Centrum spotřebitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele. Kapacity těchto sdruţení ovšem zdaleka nestačí na uspokojení potřeby účinného ADR systému. Navíc mediace prováděná organizací na obranu spotřebitelů můţe vzbuzovat pochyby o nestrannosti. Mediaci všeobecně (nikoliv specializovanou na spotřebitelské spory) provádí také např. Asociace mediátorů ČR (AMČR). 26 Subjekty 27, které ve své činnosti vykazují prvky ADR a zabývali se jím, před vytvořením systému je vhodné zařadit do systému ADR v ČR, aby se touto činností dále zabývaly. 3. Mimosoudní řešení sporů v Evropské unii Praxe a právní úprava mimosoudního řešení sporů se napříč Evropskou unií velmi podstatně liší a to zejména v závislosti na právní tradici konkrétního státu. V poslední době se však projevuje tendence k ústupu od direktivního řešení prostřednictvím závazného rozhodnutí rozhodčího orgánu k řešení sporů s pomocí nezávislých mediátorů nebo komisí sloţených ze zástupců spotřebitelů (zastoupených převáţně spotřebitelskými organizacemi) a podnikatelů či podnikatelských sdruţení. 28 Základem právní úpravy mimosoudního řešení sporů v rámci EU jsou dvě doporučení Komise. 3.1 Doporučení Komise 98/257/EC o zásadách pro orgány zodpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Z anglického originálu: Commission Recommendation of 30 March 1998 on the principles applicable to the bodies responsible for out-of-court settlement of consumer disputes. 29 26 Zdroj: Příloha Opatření č. 58/2007 ministra průmyslu a obchodu, Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů [návrh pilotní fáze projektu], MPO, 2007. 27 Rozhodčí soud při HK ČR a Agrární komoře ČR, Rozhodčí soud ČR, Asociace mediátorů ČR, Vnitrostátní a mezinárodní arbitráţ ad hoc, Sdruţení obrany spotřebitelů, ESC, Asociace fin. zprostředkovatelů a finančních poradců. 28 Luhanová, J., Mimosoudní urovnání sporů ve spotřebitelských věcech, se zvláštním zřetelem na spotřebitelské úvěry. Praha. Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s. 2006. 29 K dispozici na http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=oj:l:1998:115:0031:0034:en:pdf 24
Doporučení Komise 98/257/EC ze dne 30. března 1998 o zásadách platných pro orgány příslušné pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů se vztahuje na řešení sporů, kterého se aktivně zúčastní třetí strana (rozhodčí orgán) a to bez ohledu na to, zda její rozhodnutí bude pro strany závazné či bude mít jen doporučující charakter. Tento subjekt můţe rozhodovat na základě platné legislativy, ale také na základě pravidel spravedlnosti a etických kodexů. Rozhodčí orgán musí ve sporech zajistit dostatečnou informovanost zejména spotřebitelů, tak aby bylo zamezeno faktické nerovnosti stran ve sporu. Na základě tohoto doporučení musí rozhodčí orgán splňovat následující podmínky: Nezávislost rozhodčí subjekt musí zajistit nestrannost svého rozhodování. Je-li subjektem jednotlivec, musí mít dostatek schopností a zkušeností, a to zejména v oblasti práva. Nestrannost by měla být zajištěna také dostatečnou délkou jeho setrvání ve funkci rozhodce. Posuzována musí být nepodjatost osoby rozhodce, zejména ve vztahu ke konkrétnímu podnikateli, jehoţ se spor týká. Je-li rozhodčí orgán kolektivní, musí být zajištěno rovnoměrné zastoupení spotřebitelů a podnikatelů. Transparentnost kaţdému zájemci musí být k dispozici písemné informace o typu řešených sporů, omezeních týkajících se finanční částky, jeţ je předmětem sporu, informace o místní příslušnosti, nákladech řízení, předpisech, jimiţ se řešení sporu řídí, průběhu řízení. Ţadatel musí být také písemně informován o závaznosti případného rozhodnutí. Rozhodčí orgán musí pravidelně informovat veřejnost o všech důleţitých skutečnostech ve výroční zprávě. Rovnost při jednání - oběma stranám musí být zajištěna moţnost prezentovat svůj úhel pohledu a přinášet důkazy a znalecké posudky. Efektivita spotřebitel musí mít moţnost účastnit se sporu i bez právního zastoupení, řízení je bezplatné nebo jen s velmi nízkými poplatky, rozhodnutí je vydáno v co nejkratší době, rozhodčí orgán hraje v průběhu řízení aktivní roli. Legalita rozhodnutí rozhodčího orgánu nesmí omezit práva spotřebitele. Rozhodnutí musí být předáno oběma stranám co nejdříve a to včetně odůvodnění. Svoboda rozhodnutí rozhodčího orgánu můţe být pro strany závazné jen tehdy, pokud o této skutečnosti byly předem informovány a akceptovaly ji. Závazek spotřebitele řešit 25
spor mimosoudní cestou nesmí před vznikem sporu omezit právo spotřebitele vyuţít ochrany řádných soudů. Zastoupení obě strany musí mít zajištěnu moţnost vyuţít právního zastoupení třetí stranou ve všech částech řízení. 3.2 Doporučení Komise 2001/310/EC o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou Z anglického originálu: Commission Recommendation of 4 April 2001 on the principles for out-of-court bodies involved in the consensual resolution of consumer disputes 30 Doporučení Komise 2001/310/EC ze dne 4. dubna 2001 o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou neomezuje moţnost vyuţití výše zmíněného doporučení Komise 98/257/EC. Doporučení se vztahuje zejména na subjekty odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, které pomáhají oběma stranám dosáhnout společné dohody. Tedy je spíše určeno nezávislým orgánům, které podporují uzavření dohody o smírném řešení sporu, na rozdíl od předchozího, které je spíše určeno pro orgány, které mohou vynést ve sporu závazné rozhodnutí. Doporučení se nevztahuje na mechanismy řešení spotřebitelských stíţností nabízené přímo podnikateli. Subjekt mimosoudního řešení sporů musí splňovat následující podmínky: Nestrannost osoby odpovědné za řízení jsou jmenovány na dobu předem určenou a není moţné je bez důvodu zprostit funkce. Zájmy těchto osob nesmí být v konfliktu se zájmy některé strany a zároveň musí tyto osoby poskytnout oběma stranám před zahájením řízení informace o své nestrannosti a kompetencích. Transparentnost oběma stranám musí být předem poskytnuty potřebné informace, zejména o průběhu řízení, pravidlech, jimiţ se proces řídí, poplatcích, časové náročnosti řízení, předpisech, jimiţ se řešení sporu řídí. Jakákoliv dohoda vedoucí k řešení sporu musí být zaznamenána na trvanlivém nosiči a musí být k dispozici oběma stranám. Informace 30 K dispozici na http://ec.europa.eu/consumers/redress/out_of_court/adr/acce_just12_en.pdf [2010-02-25]. 26
o uskutečnění řízení musí být veřejné, a to včetně počtu a typů uskutečněných řešení sporů a jejich výsledků a časové náročnosti uskutečněných řízení. Efektivita řízení musí být snadno přístupné oběma stranám, případně i prostřednictvím elektronických prostředků. Spotřebitelům by mělo být řízení nabízeno bezplatně nebo za poplatek odpovídající pouze skutečným nákladům řízení. Oběma stranám musí být umoţněna účast na řízení bez povinnosti právního zastoupení, zároveň ale nesmí být stranám odepřena moţnost zastoupení třetí osobou v průběhu celého řízení. Jakmile bylo řízení zahájeno, musí být řešeno co nejrychleji. Strany musí být průběţně informovány odpovědným subjektem o pokrocích dosaţených v řízení. Jestliţe chování jedné strany nevede k pokrokům v řízení, musí o tom být všichni informováni s moţností řízení ukončit. Spravedlnost strany musí být informovány o svém právu odmítnout účast nebo odstoupit z řízení v jakékoliv jeho fázi a vyuţít jiné zákonné moţnosti řešení svého sporu, např. soudní cestou. Oběma stranám musí být umoţněno uplatnit v řízení jakékoliv připomínky, informace či důkazy související s případem. Před tím, neţ strany vysloví souhlas s dosaţeným výsledkem sporu, musí jim být poskytnut dostatečný čas pro rozhodování. Spotřebitel musí být jednoduchým, jasným způsobem informován o svém právu rozhodnout se, zda bude souhlasit s dosaţeným řešením sporu a také o skutečnosti, ţe se před vyslovením souhlasu můţe poradit s jakýmkoliv nezávislým subjektem. Spotřebiteli musí být dále sděleno, ţe vyuţitím tohoto způsobu řízení se nezbavuje moţnosti přednést svůj spor jiným subjektům mimosoudního řešení sporu (např. na základě doporučení 98/257/EC), ani moţnosti řešit spor soudní cestou. 31 3.3 Síť pro podporu ADR u přeshraničních sporů V rámci Evropské unie byla vytvořená síť subjektů pro podporu řešení mimosoudního řešení přeshraničních sporů mezi spotřebiteli a podnikateli EEJ-Net. Nyní tuto činnost provádí Evropská spotřebitelská centra v rámci sítě ECC-Net. Pro řešení sporů v oblasti finančních sluţeb funguje obdobná síť center Fin-Net. 31 Luhanová, J., Mimosoudní urovnání sporů ve spotřebitelských věcech, se zvláštním zřetelem na spotřebitelské úvěry. Praha. Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s, 2006. 27
3.3.1 Evropské spotřebitelské centrum v ČR (ESC) ESC ČR je organizací fungující při České obchodní inspekci. Jejím cílem je, aby čeští spotřebitelé mohli plně a pohodlně uţívat výhod společného trhu. Centra pomáhají spotřebitelům a podnikatelům zejména při nalezení vhodného subjektu pro řešení jejich sporu, ale mohou také sami řešení sporu zprostředkovat. Centrum vzniklo za finanční podpory EU. Pro spotřebitele bylo otevřeno v dubnu 2005 při MPO ČR a od 1. ledna 2009 působí při ČOI. Činnost centra je spolufinancována z prostředků Evropské komise a ČOI. 32 ESC nabízí bezplatné informace a rady týkající se práv spotřebitelů v zemích EU, Norsku a na Islandu při vyřizování jejich stíţností na kvalitu zakoupených výrobků a sluţeb, na chování a jednání obchodníků a je kontaktním místem pro bezplatné zprostředkování pomoci spotřebitelům při mimosoudním řešení sporů. ESC členem sítě Evropských spotřebitelských center ECC-Net, s nimiţ při řešení výše uvedených případů spolupracuje. Seznam členů sítě je uveden na internetových stránkách ČOI. 33 3.3.2 Seznam subjektů pro ADR v rámci EU Komise uveřejnila na svých webových stránkách seznam 34 zahrnující přehled ADR systémů notifikovaných členskými státy. V tomto seznamu jsou systémy, které splňují Doporučení Komise. Tyto informace jsou praktické k tomu, aby se spotřebitel mohl rozhodnout, zda vyuţije některého z uvedených typů alternativního řešení sporů. V seznamu lze nalézt údaje o struktuře, oblasti pouţití, procesních postupech, nákladech a další podrobnosti. 35 32 Převzato ze stránek České obchodní inspekce, sekce ESC: http://www.coi.cz/cs/esc-2/o-nas.html, [citováno 5.3.2010]. 33 http://www.coi.cz/files/documents/sit-esc-kontakty-1.pdf 34 Seznam ADR systémů v EU http://ec.europa.eu/consumers/redress/out_of_court/database/index_en.htm nebo dle přehledné mapy států EU http://ec.europa.eu/consumers/redress_cons/adr_en.htm#coop 35 Více o dřívější síti EEJ-Net na www.konzument.cz/reseni_sporu/soubory/system_ecc_a_eej.doc, [citováno 2010-02-25]. 28