Marie Bartůšková PAPÍROVÁ KURTIZÁNA. Marie Bartůšková PAPÍROVÁ KURTIZÁNA

Marie Bartůšková PAPÍROVÁ KURTIZÁNA Marie Bartůšková PAPÍROVÁ KURTIZÁNA 1

Prvotina mladé liberecké básnířky nese název Papírová kurtizána a tvoří ji soubor na první pohled různorodých textů. Spíše než básněmi bychom je mohli nazvat osobními zpovědmi, které lavírují mezi truchlivou naivitou a přímočarou vyzrálostí. Kolísají od náctiletých tonutí ve spleti neidentifikovatelných pocitů po zrání dospívající ženy, která z těkavé všednosti utíká do magicky snových představ. Ze silného zaujetí přírodou vyvěrá osobitý naturel, však nejpůsobivějšími jsou reflexe ústavního života, kdy v ploše sterilním prostředí nacházíme konejšivá gesta. Společným motivem celé sbírky je především Marie sama. Hořké prožitky mísící se s imaginativními vjemy propouští přes slova její vlastní přirozenost. Častokráte suchá vyřčení působí jako zaklínadla. Alice Prajzentová literárně kulturní časopis H _ ALUZE 2 1

Marie Bartůšková Papírová kurtizána Občanské sdružení H_aluze, 2010 Text Marie Bartůšková Ilustrace Miloš Makovský ISBN 978-80-904473-5-6 2 3

kolem nás poletují roztajou na rtu okamžiky krásna dřív než je ochutnáš svlaží vyprahlost poušť čekajících květů v pustině pak rozkvetou duhovými barvami 4 5

zapomínám jednou potkám svoje pocity a budem si muset být představeni Sedím na podlaze je tu tma jen my dva já zde, ty tam je to o odvaze. Jak tu čekám pološílená vedle se už taky zhasíná navzdor prosbám. 6 7

je zvláštní den beznaděj nihilismus mé kulaté prsy tísní všechna slova začínající ne: říkalas že se mužům líbí jen útlé ženy tyhle nesmysly pak nedovolí vychutnat si když šeptáš jak jsem krásná a jak chtěl bys se mnou spát nepochopení nejistota neklid nemohoucnost nestabilita nespokojenost nenapravitelnost nenaslouchání přes veškerou kritičnost jsem oddaná a můj muž mě zpražil uhýbajícím pohledem 8 9

chtít co nemůžu mít je pro mě nenošená vesta užívám si tíseň kterou ti za žádnou cenu nedám znát ale to už se směješ protože víš že se teprv učím lhát z podvědomí do vědomí proklouzla krysa pomalu ukousává rozum vpouští do něj hořkou slinu melancholie 10 11

zkus oblíznout naostřenou čepel tak aby ses nezranila bože Emily je to slastný pocit vím že nechápeš ale chápala bys kdybys to musela jednou zkusit 12 13

Pettit Dru svěřím se ti: umřel už je to pár let přiznávám: držím ho tu stále navzdory svému přesvědčení představ si: namlouvám si že se ho snažím hledat skrz jiné muže poslechni: jen on mě může dokonale milovat víš: on jediný mě už nemůže zlomit knedlík v krku ležels vedle ní a mně došlo že nejsem hvězda pak chtěls ke mně já věděla jak kouzla rytířů v rukách čarodějek obrazy krásnější než jsi schopen spatřit doteky něha stejně nakonec skončíš s tou která za to nebude stát 14 15

rozněžnělá hladím tě ve vlasech a zkoumám jestli mnou nejsi zahlcený nepoznám to tak si tě beru žízeň po tobě je silnější než dobré vychování Zahir velký holky nepláčou za široký úsměv schovám rozpaky tvůj pohled ve mně zanechá stopu dávám ti nové jméno na rozloučenou vyšlu polibek a přemýšlím jak si s tím poradit žízeň po člověku co vystoupil z vln všednosti jak pískovcová socha v zšeřelém lese u které máš chuť se modlit tak tě hladím dál a sobecky doufám že sis mě taky přivolal 16 17

introvertní kytarista prsty hýčkající struny pohled zahloubaný do ženy cizí i blízké která jeho není nebude nikdy nebyla 18 19

tvá povaha má jedové ostny jen šílená by z pod nich chtěla odkrývat poklady to byla ale pitomost ve snu si s tebou přehrávat desky ty Otázky mi pořád zní v hlavě a druhý hlas jim hrají slova ne/má tě rád 20 21

posedla mě paranoia Goya z obrazu řve do temnoty zeleně zastírá zrak mám tam blanky a v lůně zrna prachová svého psychologa neoklameš můžeš mu lhát ale on vyhraje skrz tvou vnitřní nejistotu a nejspíš to ani nebude chtít 22 23

24 25

předsvatební dny před svatbou prázdné a hluché plodné jak nedopalek co típu přes škrábání v krku ženy ztrácí kus identity muži né říkala má přítelkyně když mi došlo že ztrácím kus odpovědnosti za harmonický život svých nenarozených dětí ona: spílám ti tvé chování mě mrzí přesto budem na radnici ronit slzy on: kdybys napsala aspoň něco vzletného co letí tmou a tříští se o hory! tohle se tříští akorát tak o mou hlavu 26 27

schoulená u dveří pracovny hledím ti na záda celé dny pracuješ tuhle tvou část znám teď nejlépe zpoza skříně jich vidím jen půl a přijdeš mi víc sám, než za svobodna zvedneš se a vyzveš mě k tanci tančíme před nezataženým oknem pro potěchu sousedky nad mlhavým ránem řeším včerejšek silně opilá švestka mi svírá krk nad mlhavým ránem myslím na svou první oficiální zradu a stejně jako máma mám především strach co si o mně ostatní pomyslí usmíváš se ale tvé radosti nevěřím zvolil sis samé smutné písně 28 29

počítám společné roky čtveřice našich chodidel vyšlapaly pavučiny nechci je zpřetrhat i když prachošpínou zarůstají plus a mínus si nesepíšu přesto tuším výsledek křížovky 30 31

vrcholky stromů kreslí na nebi ty nejkrásnější obrázky motá se mi hlava zavrávorám když podepře mě lesní průvodce tak krásný a silný větší než kdy pochopí můžu se nechat unášet fantaskními představami svým laskavým hlasem ukáže mi cestu ven pak klidně zastavím čas uvězněná v jeho provazech v ráji nepršelo mezi haluzemi bukoviny jsme se vyhřívali jak chřestýši kteří nám v noci okusovali ztvrdlou kůži z pat 32 33

podzim ptáci odletěli já zůstávám s podzimem se peru překlenu přes pláč co namísto mě vyprší den Liberec sedím na rozkopaném terminálu a trpím nedostatkem parku lidé čekají kouří mluví nudí se čtu Respekt škoda že dnes odpadl aerobik zahřeje topení muž kočka pořád je to málo tak kreslím ptáky co namísto mě hřejou si kosti od všednosti daleko 34 35

děčínská synagoga já jsem pro rodinu, řekl stárnoucí oštěpař s jiskřičkami v očích v žlutomodrém chrámoví mě hryzlo svědomí vzdálená konvencím znameními nepoznamenána pohraničí večer zapálím si cigaretu fixou začervením botu klopýtám do práce obličej nasadím cestou jsem bez tváře žongluju s cigaretou a rtěnkou zasednu ke stroji pětkrát se umyju zavřu za sebou a než odejdu umažu z tabule křídový cejch neue mädchen 36 37

ožralé rakijí močily na schody kulturní referentka a pedagožka mezinárodní ostuda dozvuky rakije nově nabytá inspirace a hlavně brblající chorvatský hlas sprchující v noci schody 38 39

ústavní židle nikdy nezapomenu na jídelnu v ústavu s jejími oble tvarovanými židlemi a stoly veselých barev zas mě lapil nikotin stojím před branou a schovávám v ruce cigáro jako když mi bylo šestnáct a je mi stejně dobře bez dětí vypadají tak smutně smutněji s nimi v jídelně pojídají své náhradní slasti vidím trápení za jejich úsměvy když jsou ty židle prázdné doufám v úsměvy za jejich trápením 40 41

oči vrtají se do mě zvedají pokličku po pravdě slídí snažím se skrýt skutečnost tím že nepředstírám nic jenom tak mě nikdy neuvidí odvážím děti řidič se utápí v marasmu rasismu míjíme Děčín vzpomínám na Evu nevzpírám se jeho hrubostem venku je jarní prosinec ty děti ho slyší vztekem křičí už i havrani pod stromy já tupě mlčím s trapným výrazem a vytřeštěnou duší 42 43

tvé přátelství stojí hodně sil jsi jak hurikán a já to schytávám taky už nejsem bez viny přestala jsem ti pod nohy klást jen mech kopretinou nazval mě zatajení dechu polknutí naprázdno kopretinou nazval mě a já to vzala vážně i když na bodláčí myšlenkám ustýlám 44 45

mám pocit jako bys přede mnou stála nahá a nejsem si jistý, že se mi to líbí tohle si tenkrát řek a mně bylo pochopitelně trapně od těch dob jsem si tvého pocitu všimla na tvářích lidí kterým jsem bezděky svěřila část své přítěže v naději že bude o něco lehčí až ji potáhnu dál 46 47

obsah: kolem nás poletují................... 5 zapomínám....................... 6 Sedím na podlaze................... 7 je zvláštní den..................... 8 říkalas že se mužům líbí jen útlé ženy........ 9 chtít......................... 10 z podvědomí do vědomí............... 11 zkus oblíznout naostřenou čepel tak......... 13 Pettit Dru....................... 14 knedlík v krku.................... 15 rozněžnělá...................... 16 Zahir......................... 17 introvertní kytarista................... 19 tvá povaha má jedové ostny............. 20 to byla ale pitomost................. 21 posedla mě paranoia................. 22 svého psychologa neoklameš............ 23 předsvatební...................... 26 ona:.......................... 27 schoulená u dveří pracovny............. 28 nad mlhavým ránem................. 29 počítám........................ 30 vrcholky stromů................... 32 v ráji nepršelo.................... 33 podzim........................ 34 Liberec........................ 35 děčínská synagoga................... 36 pohraničí....................... 37 ožralé rakijí..................... 38 ústavní židle...................... 40 zas mě lapil nikotin.................. 41 oči.......................... 42 odvážím děti..................... 43 tvé přátelství stojí hodně sil............. 44 kopretinou...................... 45 mám pocit jako bys přede mnou stála nahá..... 46 48 49

edice H_aluze řídí Tomáš Suk www.h-aluze.cz redakce@h-aluze.cz Marie Bartůšková PAPÍROVÁ KURTIZÁNA Ilustrace Miloš Makovský Obálka a sazba Miloš Makovský Odpovědný redaktor Alice Prajzentová Jazyková redakce Alice Prajzentová Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o. Počet stran 52 Samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 14 Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě www.vzdelanimkmultikulturalite.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Vydání první Občanské sdružení H_aluze, 2010 50 51

foto: archiv autorky Marie Bartůšková (*1982, Liberec) Vystudovala učitelství pro 2. stupeň ZŠ: český jazyk dějepis. Studium rozšířila o dvouletou speciální pedagogiku. Působí jako speciální pedagog etoped v Dětském diagnostickém ústavu v Liberci. Publikovala v několika číslech literárně-kulturního časopisu H_aluze. Sbírka, kterou držíte v ruce, je její prvotinou. 52 53

literárně kulturní časopis 54 H _ ALUZE