České autorky dětem Bertík a čmuchadlo, Tajemství dědečkova deníku, Annie a berlepsové. Co mají společného tři podzimně-zimní novinky nakladatelství Host? Ve všech případech jde o původní literární texty českých autorek určené dětem. Původní česká tvorba zaujímá v portfoliu nakladatelství Host přední místo, není tedy divu, že je jí věnována obdobná péče i v nové kategorii knih pro děti a mládež. Po úspěšné Petře Dvořákové a její Julii mezi slovy, která byla vydána v loňském roce, přichází oceňovaná Petra Soukupová s knížkou Bertík a čmuchadlo spolu se dvěma literárními debuty: Annie a berlepsové od Venduly Borůvkové a Tajemství dědečkova deníku od Martiny Boučkové. Spisovatelka Petra Soukupová se do čtenářské paměti už vepsala svými úspěšnými knihami pro dospělé, ani její Bertík a čmuchadlo však nezahálí. V prosinci byla vydána audiokniha, od ledna bude součástí programu scénického čtení LiStOVáNí a byla rovněž zařazena do katalogu Nejlepší knihy dětem 2013/2014. Autorky Martina Boučková a Vendula Borůvková měly možnost představit své knihy v pořadu ČT Planeta Yó. Vendula Borůvková navíc v sobotu 29. listopadu v rámci Dne pro dětskou knihu pokřtila Annie a berlepsy v Městské knihovně Náchod a s knihou pořádá besedy pro školáky v rámci projektu Spisovatelé do škol. Zajímá nás, jak autorky k tvorbě pro děti přistupují, co je motivuje, odkud čerpají inspiraci, nakolik je při psaní ovlivňují vlastní zkušenosti s dětmi a jak se v tvorbě odrážejí jejich čtenářské zážitky z dětství. Proto jsme oslovili Petru Soukupovou, Vendulu Borůvkovou i Martinu Boučkovou a položili jim několik totožných otázek. Jejich upřímné odpovědi nejen výstižně charakterizují autorky samotné, ale také náležitě dokreslují celkový dojem z knih. Přesvědčte se.
Rozhovory Jaké knížky jste měla ráda, když jste byla malá? Co vás na nich bavilo, co jste v nich hledala? Petra Soukupová: Nejvíc mě bavilo, když bylo v těch příbězích něco smutného. Jako první opravdu velký knižní zážitek si vybavuju kapitolu v Malém Bobšovi, kdy mu zemře mladší bratříček. Pak jsem měla ráda Říkali mi Leni, příběh holčičky, která je na celém světě sama, protože cítí, že její matka není její matka. Další oblíbené knížky byly Bratři Lví srdce, kteří začínají smrtí dvou dětí, a Ronja, dcera loupežníka, kdy Ronja přestane mluvit s otcem a uteče z domova. Tohle mě bavilo. Vztahy. Pak dobrodružství. Potom až případně humor. Vendula Borůvková: Absolutně jsem propadla dobrodružným historickým románům. To je moje DNA, kterou nepřebilo ani pozdější stadium intelektuálka, která čte Sartra a Becketta. Nebyla jsem úplně děvče do kolektivu. Na základní škole jsem byla: tlustá, brýlatá, nemožně oblečená takže zamindrákovaná. Bez knížek, které mi otevíraly jiné světy, bych asi chcípla. Četla jsem všechno od Eduarda Štorcha, Karla Maye, Jaroslava Foglara a tehdejší edici Knihy odvahy a dobrodružství. Žádné dívčí románky nebo humor. Holčičí svět jsem spíš nenáviděla a do smíchu mi moc nebylo. Klasický únik před realitou. Martina Boučková: Nejvíce mě přitahovaly knížky plné barevných obrázků a vtipného textu, zasazené do reálného prostředí a přitom v sobě mající jakési kouzlo Tajemství Jako třeba Mach a Šebestová. Na první pohled školáci stejní jako mnoho dalších. Chodí do podobné základní školy, probírají podobné učivo. Ale něco je odlišuje! Získají kouzelné sluchátko. To se potom dějí věci! Nebo Čárytužka od J. M. Družkova, má nejoblíbenější knížka z dětství. Pořád jsem si říkala: jak to udělat? Jak namalovat obrázek, aby ožil? A co všechno bych mohla vytvořit! Co podle vás dělá dětskou knížku dobrou dětskou knížkou? Petra Soukupová: Právě vztahy a dobrodružství. Hlavně jazyk. A ilustrace. Ale především to bude ten jazyk, styl, který ji odliší od dobré knihy pro dospělé. Ovšem to už mluvím o knihách pro větší děti pro ty menší jsou důležitější ilustrace a nápad, hravost. Vendula Borůvková: Že baví i rodiče? Čistě uživatelsky: když přijdu do knihkupectví, chci knížku, která má nějakou stylistickou úroveň, zajímavé ilustrace a je na ní vidět, že autor dokáže srozumitelně předat to, co chtěl říct. U beletrie mě zajímá originální příběh a věrohodně vykreslené postavy. A asi zásadní je autorova vlastní posedlost tím, co píše. Protože odfláknutých, hloupých a kýčovitých knih vyrobených jen kvůli odbytu je strašně moc. Martina Boučková: Dobrá dětská knížka by hlavně měla dětského čtenáře přitáhnout. Na prvním místě nesmí stát komerce podle různých aktuálně populárních měřítek či snaha se za každou cenu zalíbit. Nejen obsah, ale i vzhled dělá knížku knížkou. Není-li sebelepší text doprovozen kvalitními ilustracemi, jako by kniha ztratila polovinu své duše. Děti totiž potřebují obrázky: text je pak živější, stránky rychleji utíkají a ony nejednou vezmou papír a pastelky a zkusí si podobný obrázek namalovat samy. Co do obsahu by dětská knížka měla mít vtip, dynamický příběh (není potřeba jednotná linie) a měla by být dětem srozumitelná, aby se mohly s hrdiny ztotožnit. Proč jste napsala knížku pro děti? Ovlivnilo vás, že jste se sama stala rodičem? Petra Soukupová: Nejspíš jo, i když já jsem to k tomu přímo nevztahovala. Ale když jsem pak kamarádům říkala, že píšu knihu pro děti, ale není to proto, že mám sama mimino, tak se mi smáli. A je pravda, že si to pomyslí téměř každý, takže asi nějakou zásluhu tomu miminu musím nechat.
Vendula Borůvková: Po pravdě napsala jsem pár depresivních dramat ze současnosti, protože pokud není literatura pro dospělé myšlenkově zásadní, vypovídající o dnešku a seriózní, je to pro většinu kritiků povrchní mainstreamový kýč. Jenže já mám ráda i velké dobrodružné příběhy a historii, a pokud nechci spadnout do kategorie fantasy pro nerdy, zbývá mi jen území dětské knihy. Tam se fantazie naštěstí stále cení. To, že mám děti, mne ovlivnilo velice, i tím, že když už pátý rok nemám ideální podmínky na práci, tím víc mám potřebu obětovat veškerý svůj volný čas nějaké kreativní činnosti. A také si to dokážu relativně dobře zorganizovat. Martina Boučková: Dříve jsem svým dvěma mladším sestrám a nyní svým dětem často po večerech vyprávěla různé smyšlené zábavné či dramatické historky s určitou dávkou neškodné ironie či dvojsmyslů. Moje děti pak nejvíce vyžadují, aby se ony samy staly součástí příběhu. Až mi jednou moje mamka řekla, proč právě tyhle historky před usnutím nesepíšu. A tak vzniklo několik málo rukopisů; jedním z nich je Karlíkovo dobrodružství. Komu je knížka určena? Petra Soukupová: Dětem, které se někdy cítí samy. Pro koho jste knížku napsala? Představovala jste si někoho konkrétního? Kdo ji podle vás bude číst? Vendula Borůvková: Psala jsem ji pro sebe ve svých dvanácti letech. Dobrodružství a tajemné cesty, vzpurná holčička s vlastním světem a problémy se socializací, něco takového bych tehdy zhltla jedním dechem. I když rozpad rodiny jsem nikdy naštěstí řešit nemusela. Jenže když přemýšlím o tom, kdo dnes čte, vychází mi, že je to stejné jako kdysi. Knihy jsou azyl pro ztracence. Řekla bych, že nejvíc čtou právě děti, které mají nějaký osobní problém. A rozvody prostě traumata přinášejí. Jenže dobrých způsobů, jak se s nimi vyrovnat, není moc. Je dobré zjistit, že ostatní jsou na tom podobně Martina Boučková: Tak jako vyprávím příběhy svým dětem, tak vznikla i tato knížka. Tehdy byla u nás na návštěvě jedna slečna ze základní školy a hrála si s mou dcerou. Povídám jim: mám nápad na další knížku, chcete v ní být? A holky si vymyslely jména a přidaly, že budou mít koně a spoustu zvířat a některé další detaily. A od té doby se mě ptají, kdy už bude knížka na světě. Hlavní linii příběhu jsem měla, obě holky mi ji doplnily svými nápady. Stejně tak jsou vystavěné i další mé dětské rukopisy. Doufám, že knížku budou číst děti, které mají rády právě takové veselé příběhy s trochou napětí, jež nejsou předvídatelné. Kompletní rozhovory najdete na webu nakladatelství Host: Petra Soukupová: http://kavarna./seznam-clanku/petra-soukupova-bertik-a-cmuchadlo-je-knizka-pro-deti-ktere-se-nekdy-citi-samy Vendula Borůvková: http://kavarna./seznam-clanku/vendula-boruvkova-v-detske-knize-se-fantazie-stale-ceni Martina Boučková: http://kavarna./seznam-clanku/martina-bouckova-doufam-ze-kniha-v-detech-probudi-zvedavost
Petra Soukupová (nar. 1982) je úspěšnou autorkou knih pro dospělé. Působí jako dramaturgyně seriálu Ulice, scenáristicky se podílela na sitcomu Comeback (2008 2010). Za svůj prozaický debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena, byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera. Druhá kniha, triptych povídek Zmizet, byla rovněž nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a v roce 2010 získala v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění Kniha roku. Bertík a čmuchadlo (2014) je její první kniha pro děti. V současné době pracuje na nové knize pro dospělé čtenáře, jejíž vydání je plánováno na jaro 2015. Žije v Praze se svou dcerkou Marlou. Vendula Borůvková (nar. 1977) vystudovala střední knihovnickou školu, poté činoherní dramaturgii na brněnské JAMU. Působila jako dramaturgyně například v HaDivadle či v Divadle v 7 a půl. Pro tyto scény také připravila několik původních her. V současné době se věnuje literatuře pro děti a tvorbě larpů. Adaptaci její pohádky Medvěd Čokoláda uvedl Český rozhlas. Pracuje jako šéfredaktorka časopisu Otazníky historie. Má dvě děti dvouletou Venuši a čtyřletého Tadeáše. Martina Boučková (nar. 1975) vystudovala Fakultu humanitních studií. Působí jako externí redaktorka časopisu Psychologie dnes, spolupracuje s agenturou MÁM TALENT a vede rodinný webový portál. Pracuje jako nákupčí ve firmě na výrobu počítačů. V současné době připravuje knižní vydání několika dalších zábavných příběhů pro děti. Žije v Pardubicích.
Petra Soukupová: Bertík a čmuchadlo Bertíkovi je devět. Rodiče se rozvedli a on žije s maminkou, která si našla nového přítele. Bert mu říká Rypouš. Ostatně, celou tu životní změnu nese velice těžce. Připadá mu jako zrada. Chci, aby bylo všechno jako dřív! Vzteká se. Žárlí. Na všechny kolem sebe je protivný. Až jednou potká v lese za chalupou zvláštní, mluvící zvíře čmuchadlo a skamarádí se s ním. Dokáže neočekávané přátelství s tajemným tvorem změnit Bertíkův pohled na svět? Pro čtenáře od devíti let. Trailer na knihu najdete zde. Vendula Borůvková: Annie a berlepsové Třináctiletá Annie jede na prázdniny za svou maminkou, která je pracovně v Singapuru. Annie se na mámu, s níž po rozchodu rodičů zůstala sama, moc těší. Společně putují do malajského vnitrozemí, kde se k nim přidá jakýsi Karel, český lékař, který tam údajně také přijel za prací. Je to však vetřelec! Když máma v džungli ztratí talisman, který Annie dostala od táty, dívka se vydá na svéráznou záchrannou výpravu. Potká při ní tajemné berlepsy, s nimiž zažije neuvěřitelné dobrodružství. To ji zavede až do míst, o kterých vždy snila a která navštívil její otec, než od nich odešel. Annie se ocitne v Tibetu. Jen o pár století dříve Dokáže Annie přežít nebezpečnou cestu srdcem velehor? A jak to ovlivní její život? Pro čtenáře od deseti let. Martina Boučková: Tajemství dědečkova deníku Zatímco rodiče odjeli na dovolenou, Karlík tráví prázdniny u babičky Vodněnky v Přelouči. Původně poklidné prázdninové lenošení se rázem změní ve velké dobrodružství, když babičku jednou ráno odveze sanitka do nemocnice a městský kluk Karlík se o sebe najednou musí postarat sám. Pustí se do pátrání po svém dědečkovi, o němž ví, že byl námořníkem. Ale nesahají snad jeho kořeny až k pirátům, nebo dokonce vodníkům? Dobrodružný příběh pro mladší čtenáře, v němž jednu z hlavních rolí hraje příroda a krajina v okolí Přelouče, Semína a Slavíkových ostrovů. Pro čtenáře od sedmi let.