NESTRANNOST A NEZÁVISLOST ROZHODCŮ VE SPOTŘEBITELSKÝCH SPORECH IMPARTIALITY AND INDEPENDENCE OF ARBITRATORS IN THE CONSUMER DISPUTES

NESTRANNOST A NEZÁVISLOST ROZHODCŮ VE SPOTŘEBITELSKÝCH SPORECH IMPARTIALITY AND INDEPENDENCE OF ARBITRATORS IN THE CONSUMER DISPUTES Blanka Tomančáková Moravská vysoká škola Olomouc blanka.tomancakova@mvso.cz Abstrakt: Rozhodčí řízení patří k poměrně diskutovanému způsobu rozhodování právních sporů, zejména s ohledem na slabší stranu, kterou spotřebitel bezesporu je. Oproti civilnímu řízení před obecnými soudy má rozhodčí řízení své výhody, na druhé straně je nutné dát pozor na některé nástrahy, které mohou slabší stranu zaskočit a v některých případech i ochudit o ochranné prostředky, kterých by se mu dostalo v běžném civilním řízení před obecnými soudy. Mezi nejspornější věc patří bezesporu nezávislost a nestrannost rozhodců 12. Klíčová slova: rozhodčí řízení, rozhodčí smlouva, spotřebitel, nestrannost rozhodců, nezávislost rozhodců Abstract: Arbitration belongs to a widely debated means of legal dispute resolution, particularly with regard to the weaker party the consumer. In comparison to the usual civil proceedings before the general courts, arbitration has many advantages, on the other hand, it is necessary to give attention to some of the traps that may take the consumer by surprise, and in some cases decrease the protective means which would a consumer get in the usual civil proceedings before the civil courts. To the most controversial thing belong without doubt the independence and impartiality of the arbitrators. Key words: arbitration, arbitration proceedings, arbitration contract, consumer, independent arbitrator, impartial arbitrator JEL Classification: K12 1 ÚVOD Rozhodčí řízení patří v dnešní době ke stále oblíbenějšímu způsobu rozhodování právních sporů. Oproti civilnímu řízení před obecnými soudy má rozhodčí řízení své výhody, na druhé straně je nutné dát pozor na některé nástrahy, které mohou slabší stranu zaskočit a v některých případech i ochudit o ochranné prostředky, které by se jí dostaly v běžném civilním řízení před obecnými soudy. Mezi nejspornější věc patří bezesporu nezávislost a nestrannost rozhodců. Mezi základní výhody rozhodčího řízení patří zcela jistě jeho rychlost (nesrovnatelná s délkou trvání řízení před obecnými soudy 12 Tento článek byl napsán v rámci grantu GAČR č. P408/10/0914. 62

rozhodčí řízení trvá zpravidla jen 1-2 měsíce), s tím spojená jednoinstančnost a neformálnost, neveřejnost řízení a snadná vykonatelnost rozhodčího nálezu. 2 Rozhodčí řízení krátký historický exkurz Rozhodčí řízení bylo v českých zemích upraveno již v civilním řádu soudním z roku 1895 13, který upravoval rozhodčí řízení v 577 a násl. Umožňoval, aby rozhodčí smlouva, jíž byla věc vyňata ze soudní kompetence, byla uzavřena v těch věcech, v nichž jsou strany způsobilé o předmětu sporu uzavřít smír. V dalších ustanoveních byl upraven detailní způsob jmenování rozhodců a vlastní rozhodčí řízení. Rozhodce mohl být odmítnut z týchž důvodů, které opravňují odmítnout soudce ( 19 a 20 jur. normy). Následný zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních v občanských právních věcech (občanský soudní řád) sice zachoval ve své struktuře rozhodčí řízení ( 648 a násl.), podstatně však omezil možnost uzavřít rozhodčí smlouvu. Dle této nové úpravy bylo možné sjednat rozhodčí smlouvu jen tehdy, jestliže jednou ze stran byla československá právnická osoba. V rámci změn v 60. letech 20. století a v souvislosti s vlivem sovětského práva na náš právní řád bylo možné dle zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, uzavírat rozhodčí smlouvy jen ve sporech o majetkové nároky z mezinárodního obchodního styku. Jedním z hlavních cílů nového zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů bylo pak odstranit do té doby úzkou použitelnost rozhodčího řízení jen na spory o majetkové nároky vznikající v mezinárodním obchodním styku a umožnit užití tohoto zákona na majetkové spory obecně. Úprava rozhodčího řízení je u nás obecně upravena v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V rámci rozhodčího řízení je možné rozhodovat pouze majetkové spory, je tudíž vyloučeno, aby rozhodce rozhodnul například o rozvodu manželství nebo jiné statusové věci. Majetkovým právem je třeba rozumět jak právo na majetkové plnění, tj. plnění ocenitelné v penězích, tak i určovací návrh, který se vztahuje na určení existence či neexistence takového práva. Majetkem, resp. majetkovým právem, je nutno rozumět i obchodní podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným. 14 Podstatou rozhodčího řízení tedy je, že se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu 15, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouva se může týkat buď jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka) 16. 3 Rozhodčí řízení ve spotřebitelských sporech Myšlenka rozhodování majetkových sporů třetí osobou, která bude expertem v daném oboru a zároveň nebude soudcem, je bezesporu dobrá myšlenka. Hodí se však i na spory, kdy na jedné straně vystupuje spotřebitel a rozhodcem bývá často osoba ekonomicky propojená s podnikatelem, kterému byl,v případě rozhodnutí sporu ve prospěch spotřebitele, vznikla povinnost plnit? Je toto rozhodování skutečně nezávislé a nestranné? 13 Zákon č.113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních. 14 Usnesení Vrchního soudu v Praze 10 Cmo 414/95. 15 Jde o tzv. pozitivní vymezení arbitrability sporu. 16 V rámci rozhodčího řízení lze rozlišit také tzv. univerzální kompromis neboli všeobecné ujednání, kdy se dohoda stran týká veškerých sporů z daného okruhu právních vztahů. 63

Ochrana spotřebitele byla zavedena zejména s ohledem na fakt, že spotřebitel je považován za slabší smluvní stranu. V rámci evropského práva jsou rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách upraveny zejména ve směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dle této směrnice mají členské státy ve svých právních úpravách zajistit, aby se nepoužívala nepřiměřená ujednání ve smlouvách, které uzavírá podnikatel se spotřebiteli, a jestliže se taková ujednání přesto použijí, aby spotřebitele nezavazovala. Výčet těchto ujednání je ve směrnici pouze demonstrativní, rozsah těchto ujednání může být členskými státy v jejich vnitrostátních právních předpisech rozšířen nebo omezen. Směrnice obecně stanoví, že nepřiměřeným ujednáním ve spotřebitelské smlouvě je ujednání, kterým dochází ke zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek. Podnikatel nesmí po spotřebiteli zejména požadovat, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů (tzn. že rozhodce nerozhoduje na základě ustanovení na ochranu spotřebitele), nesmí docházet k bránění uplatnění tohoto práva, nepřiměřenému omezování důkazů, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných právních předpisů mělo příslušet druhé smluvní straně, spotřebiteli 17. Tato směrnice byla transformována do našeho právního řádu a zavedla v českém občanském právu zákaz nepřípustných ujednání, která vyskytnou-li se ve smlouvě (a splňují další podmínky stanovené zákonem) jsou neplatná 18. Občanský zákoník nejprve obecně vymezuje, co se za nepřípustné ujednání ve spotřebitelské smlouvě považuje, posléze demonstrativním výčtem přímo stanovuje, která jednání jsou za nepřípustná považována bez dalšího. Posouzení povahy nepřiměřených smluvních podmínek se nedotýká jen předmětu plnění nebo poměru mezi kvalitou zboží nebo služby 19. Tyto okolnosti však mohou být vzaty v úvahu i při posuzování přiměřenosti nebo nepřiměřenosti jiných podmínek. V praxi to znamená, že je zapotřebí v první řadě posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran. Pokud půjde o značnou nerovnováhu, je třeba zkoumat, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a dále, zda je tato nerovnováha s ohledem na konkrétní okolnosti právního případu přiměřená nebo nepřiměřená. 20 Posouzení nepřiměřeného charakteru podmínek podle zvolených obecných kritérií musí být doplněno o celkové hodnocení různých dotčených zájmů. To znamená požadavek přiměřenosti, při jejímž posuzování musí být brán zvláštní ohled na sílu vyjednávacích pozic stran, na to, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s ujednáním, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele; požadavek přiměřenosti může být naplněn podnikatelem, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. 21 22 4 Nestrannost rozhodců ve spotřebitelských sporech Zákon 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení na několika místech důsledně zmiňuje zásadu nestrannosti rozhodce (rozhodců). Mezi základní požadavky na osobu rozhodce je tedy fakt, že bude spor rozhodovat jako nezaujatý, nestranný a nepodjatý. Zákon nedefinuje, co se myslí nezaujatostí, nestranností ani nepodjatostí, dovozujeme to však z četných právních rozborů. Dle Stavinohové je např. 17 Příloha č. 1, odst. 1 písm q) Směrnice 93/13/EHS. 18 55 a 56 obč. zák. 19 Pokud jich nebylo dosaženo adhezním způsobem. 20 HULMÁK, M. in ŠVESTKA, J. et al. Občanský zákoník. Komentář. Díl I ( 1-459). 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 494. 21 Preambule směrnice Rady 93/13/EHS. 22 K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 4601/2008. 64

nestrannost zabezpečována zákazem ovlivňování ze strany kohokoliv; nezávislost znamená nepodřízenost soudce při rozhodování komukoliv jinému a jako poslední, podjatost soudce je dána, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům (stranám) nebo k jejich zástupcům je zde důvod pochybovat o jeho nepodjatosti 23. Dle Bělohlávka je důvod pro možné vyloučení rozhodce ve smyslu 8 zákona o rozhodčím řízení zapotřebí vykládat jako konkrétní závislost rozhodce na průběhu a výsledku sporu, kdy výsledek sporu může rozhodce považovat za svou výhodu nebo výhodu osoby blízké či výhody osoby personálně a majetkově spojené 24. Nestranný je tedy takový rozhodce, který podle svého vědomí a svědomí je nezávislý na projednávané věci a stranách sporu v tom smyslu, že je vůči nim neutrální, že vůči nim nemá předsudky, sympatie ani antipatie, že strany jsou v jeho očích zcela rovné, že žádná z nich nemá v jeho očích apriorně žádnou výhodu ani nevýhodu, přednost ani nedostatek, že k právnímu vztahu, který řeší, nezískal vztah ještě před tím, než mu byla věc svěřena k rozhodnutí, a že tedy bude moci věci posuzovat zcela nezávisle a svobodně 25. Tyto dva pojmy jsou tedy v rámci rozhodčího řízený vzájemně propojeny 26. Rozhodci jsou i v mezinárodním měřítku chápáni jako nezávislé a nestranné osoby, a rozhodčí řízení tedy splňuje požadavky čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem 27, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích. 28 Žádný zákon však nestanovuje nic o tom, jak posuzovat nestrannost rozhodce 29. Rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, nemusí mít tedy ani právní vzdělání. V některých případech není znalost práva natolik významná, zejména v oblastech, kde je rozhodce jmenován z důvodu své odbornosti např. na poli určité technické problematiky, a spor tak rozhoduje spíše jako technický dozor a ne jako soudce. V některých případech (dohodnou-li se na tom strany) může rozhodce dokonce rozhodovat i mimo rámec platného práva a držet se pouze zásady spravedlnosti, bez ohledu na někdy sporná ustanovení platného hmotného práva, což umožní rozhodci využít např. zkušeností z ekonomické a či jiné praxe a dobrat se spravedlivého rozhodnutí. V oblasti spotřebitelského práva je však znalost práva u rozhodce důležitá, zejména s ohledem na nutnost posouzení, zda podnikatel nejedná v rozporu s předpisy na ochranu spotřebitele a zda jsou příslušná ustanovení smlouvy platná, k čemuž potřebuje jak znalosti platného práva tak znalosti judikatury. Rozhodci jsou ve valné většině spotřebitelských sporů jmenování ad hoc ze seznamů rozhodců obchodních společností zabývajících se rozhodcovskou činností, a přestože ten, kdo má být nebo byl 23 Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2003. str. 76n. 24 Bělohlávek, A.J., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: C.H.Beck. 2004. str. 82. 25 Mokrý, A. Nezávislost a nestrannost soudce vzájemná souvislost a podmíněnost pojmů. Právní praxe, 1993, č. 8, s. 460n. 26 Více k tomu např. Růžička, K. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce, 1998, č. 8. ; Bělohlávek, A. J. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce. 2003, č. 10. 27 Text Úmluvy v českém jazyce na stránkách Evropského soudu pro lidská práva obsahuje známou chybu v čl. 6, kdy je tribunál překládán jako soud. 28 Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění 29 Bělohlávek, A. Rozhodčí řízení spása pro rozhodování majetkových sporů? Právní rádce, 1995 č.2, str.45: Bohužel, podle názoru autora tohoto příspěvku, se zákonodárce nevyvaroval chyby zákona č. 98/1963 Sb., v němž (jakož i v zákoně) nestanoví vodící pravidla pro posouzení otázky nestrannosti (resp. zaujatosti ). 65

určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen, bývají tito rozhodci velmi často ekonomicky napojeni na podnikatele 30, kteří je opakovaně uvádějí ve svých smlouvách jako rozhodce. V případě, že tito rozhodci rozhodnou spor ke spokojenosti podnikatele, mohou si být jisti, že další spory budou rozhodovat rovněž oni. Poplatky za rozhodčí řízení jsou poměrně vysoké a v dnešní době hospodářské krize je rozhodující okolnost, zda se bude na rozhodce podnikatel obracet v dalších sporech či nikoli. V této souvislosti se často cituje judikatura, kdy soud rozhodoval o nestrannosti rozhodce a jeho rozhodování, jednalo se však o obchodněprávní řízení a nikoli o řízení se spotřebitelským prvkem. Námitka ohledně pochybností o nezávislém a nestranném rozhodování rozhodce, který je zapsán v seznamu rozhodců vedeném jiným soukromoprávním subjektem než stálým rozhodčím soudem, byla shledána irelevantní, jestliže není dán jiný pádný důvod, pro který by konkrétní osoba neměla být jmenována rozhodcem. Stejně tak pouhé zapsání rozhodce zvoleného žalobcem a zapsání právního zástupce žalobce do stejného seznamu rozhodců, v němž jsou zapsáni někteří advokáti z celé ČR, není důvodem k pohybnostem o nestranném rozhodování 31. Každý z účastníků řízení je sice většinou dle jednacího řádu oprávněn podat námitku podjatosti rozhodce, zejména existují-li důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti, či případné osobní zainteresovannosti na výsledku sporu, spotřebitelé si však této skutečnosti nejsou vědomi (nejsou o ní poučeni) a často ani o ekonomickém propojení rozhodce a podnikatele neví. Námitku podjatosti navíc mohou účastníci vznést nejpozději při prvním úkonu ve věci samé a o námitce podjatosti rozhoduje předseda dané společnosti nebo centra. 5 Možná obrana proti rozhodčímu nálezu v případě absence nestrannosti a nezávislosti rozhodce V případě, že je spotřebitel přesvědčen, že rozhodce nepostupoval v souladu s ustanoveními na ochranu spotřebitele nebo že není nestranný a nezávislý na podnikateli, který je druhou stranou sporu, má možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí. Na základě takového návrhu soud rozhodčí nález zruší, jestliže byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Dále nález zruší, jestliže se ve věci zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem anebo rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců. Stejně tak soud rozhodčí nález zruší, pokud nebyla straně poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, nebo se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. 32 30 Ekonomická závislost připadá v úvahu, kdy je rozhodce na majetkovém prospěchu některé ze stran, nebo na některém jiném subjektu, jenž by měl zájem na určitém způsobu řešení sporu. K tomu více Raban, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, marg. 315. 31 Rozsudek Krajského soud v Olomouci, sp. zn.: 22 Cm 18/2001-90 ze dne 30. května 2001 (potvrzen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2001). 32 228 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu: Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení 205a a 211a OSŘ též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek 66

Shledá-li soud důvody spotřebitele jako oprávněné (např. že rozhodce je ekonomicky napojen na podnikatele jako protistranu), rozhodne o tom, že rozhodčí smlouva je nepřiměřená a jako taková neplatná dle 55 a 56 OZ. Podle 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Podle 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení 56 odst. 1 obč. zák. obsahuje generální klauzuli, která obecně vymezuje nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách, ve třetím odstavci tohoto ustanovení je pak uveden demonstrativní výčet typově nepřiměřených ujednání. Tato ustanovení představují obecnou úpravu spotřebitelské smlouvy, kterou je třeba bez dalšího aplikovat na právní režim všech spotřebitelských smluv (bez ohledu na typ smlouvy). Tato dvě ustanovení jsou transpozicí směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách do českého práva, která vyžaduje, aby vnitrostátní soud mohl přezkoumat z moci úřední, zda je ujednání obsažené v předložené smlouvě nepřiměřené či nikoli. Při posuzování je vnitrostátní soud povinen při použití vnitrostátního práva, ať jde o ustanovení předcházející směrnici nebo ji následující, toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu směrnice (tzv. eurokomformní výklad). Co se týče přílohy uvedené v čl. 3 odst. 3 směrnice, kde je zmíněno i rozhodčí řízení, ta obsahuje pouze informativní a nevyčerpávající (demonstrativní) výčet podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Za nepřiměřená se mimo jiné dle směrnice považují ujednání, která zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránění uplatnění tohoto práva, nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných právních předpisů mělo příslušet druhé smluvní straně (spotřebiteli). Ujednání uvedená v tomto seznamu však nemusí být nezbytně považována za nepřiměřená a naopak, ujednání, která nejsou v tomto seznamu uvedena, mohou být za nepřiměřená prohlášena. Na základě výše uvedeného je tedy možné podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatné rozhodčí smlouvy, protože byla sjednána v rozporu s 55 a 56 OZ. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Podání návrhu nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného však může soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma. 33 uvedených v ustanovení 205a a 211a OSŘ též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. 33 K tomu více např. Pohl, T. K problematice přezkoumání rozhodčích nálezů soudem. Právní fórum, 2008, č. 4, str. 158n. 67

6 Rozhodčí řízení ve spotřebitelských sporech de lege ferenda V současné době je problematika rozhodčího řízení ve smluvních vztazích, kde na jedné straně stojí spotřebitel a na druhé podnikatel, velmi diskutována. Ve Parlamentu České republiky bylo předloženo hned několik návrhů, které v širším či užším měřítku reflektovaly na některé nepřiměřené rozhodčí nálezy, zejména s ohledem na nedostatek zřejmé nezávislosti a nestrannosti rozhodujícího rozhodce. Mimo to připravilo Ministerstvo spravedlnosti novelu samotného zákona o rozhodčím řízení, a samozřejmě nejdůležitějším počinem v rámci rekodifikace práva je připravovaný návrh nového občanského zákoníku. 6.1 Novela zákona o spotřebitelském úvěru a zákona o rozhodčím řízení Jako první byl předložen návrh poslanců Jeronýma Tejce, Bohuslava Sobotky, Zdeňka Jičínského a Petra Rafaje (číslo Sněmovního tisku 808), kterým navrhovali změnit zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci a zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V rámci změny zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů se navrhovalo hned v 1 zákona negativně vymezit okruh sporů, na které nelze rozhodčí řízení použít. Dle tohoto návrhu by nebylo možno užít tohoto zákona k řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru a ze smluv o úvěru ze stavebního spoření podle zvláštních zákonů. 34 Důvod k přijetí přísnější právní úpravy v oblasti spotřebitelských úvěrů a stavebního spoření byl v tom, že se domácnosti stále více začaly zaměřovat na spotřebu, rostl životní standard a mzda, a také snadná dostupnost spotřebitelských úvěrů. Jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu 35, oproti roku 2000, kdy české obyvatelstvo dlužilo bankám 39,7 mld. korun, v roce 2009 dlužily české domácnosti bankám téměř bilion korun (973,5 mld. korun). Kromě toho si české domácnosti půjčily podle statistik leasingových společností a ostatních finančních zprostředkovatelů (společnosti zabývající se poskytováním splátkového prodeje) dalších 104,1 mld. korun. Z toho tedy vyplývá, že oproti roku 2000 se zadluženost domácností mnohonásobně zvýšila, nicméně podle stavu půjček v poměru k příjmům domácností vyjádřených jejich hrubým disponibilním důchodem, je stále téměř o polovinu nižší než v ostatních státech eurozóny. Zvýšená zadluženost domácností byla způsobena několika faktory. Předně šlo o zvýšení zájmu domácností o spotřební zboží, které domácnosti nehradily ze svého disponibilního důchodu, který měly k dispozici, ale hradily je z velké části z vypůjčených peněz. Mezi další faktory zvyšující zadluženost domácností byl růst životního standardu, nebo snaha o jeho zvýšení, patřilo sem také zvyšování reálné mzdy. Zatímco v letech 2000-2008 zůstávalo procento těch, kteří berou nižší než vykázanou průměrnou mzdu, téměř zachováno, v roce 2008 došlo jak k výraznému posunu směrem k vyšším decilům se mzdou blížící se 50000 korun, ale také k nárůstu průměrné měsíční mzdy na 26349 korun. To, že si lidé začali vydělávat vyšší mzdu, pak nutně vedlo k tomu, že začali být přesvědčeni o větších možnostech splácení hypoték a dalších předmětů dlouhodobé spotřeby. V této době se také dle statistických údajů začala zvedat vůle k pořízení si vlastního bydlení, místo placení drahého nájmu. Toto bylo způsobeno dobrými marketingovými taktikami developerů, realitních společností a finančních poradců, kteří byli schopni 34 Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 35 K tomu více na http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home. [cit. 2010-10-29]. 68

poskytnout velice nízké úrokové sazby na koupi nemovitostí. Tyto nízké úrokové sazby pak neustoupily ani v době hospodářského útlumu, neboť bylo v České republice poměrně silné konkurenční prostředí a banky tak byly nuceny nechat úrokové sazby dole. Znepokojující pro navrhovatele výše uvedené novely zákona o spotřebitelském úvěru a zákona o rozhodčím řízení byl zejména fakt, že více než polovina smluv o spotřebitelských úvěrech, které v 1. polovině roku 2008 prověřovala Česká obchodní inspekce, byla v rozporu s právními předpisy. Ze 133 kontrolovaných smluv nebylo v pořádku 72 smluv, neboť neobsahovaly zejména veškeré povinné náležitosti, které stanoví zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Navrhovatelům novely vadil zejména fakt, že neexistuje omezení možnosti rozhodčího řízení v oblasti ochrany spotřebitele. Z důvodu nárůstu spotřebitelských úvěrů a smluv o stavebním spoření se tedy navrhovatelé zaměřili na regulaci rozhodčího řízení v těchto oblastech. Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů totiž nevylučuje, aby rozhodčí smlouva mohla být (jak v případě rozhodčí doložky, tak v případě smlouvy o rozhodci) uzavřena i ohledně sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru. Také v případě smlouvy o úvěru ze stavebního spoření mohou strany využít zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a ve smlouvě o úvěru si sjednat tzv. rozhodčí doložku pro řešení všech svých majetkových sporů, které by v budoucnosti vznikly z tohoto právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů, anebo vedle smlouvy o úvěru si mohou sjednat i rozhodčí smlouvu, která se může týkat mezi nimi již vzniklého sporu (tzv. smlouva o rozhodci). Z tohoto důvodu bylo navrženo, aby k řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru nebo úvěru ze stavebního spoření nebylo možno použít zákona o č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dle důvodové zprávy k tomuto zákonu jsou zejména rozhodčí doložky masivně zneužívány podnikateli poskytujícími spotřebitelský úvěr, ale i stavebními spořitelnami. Žadatelům o úvěr je v předem připravených formulářích smluv předkládán i jejich souhlas s řešením právních sporů prostřednictvím podnikatelem či stavební spořitelnou jmenovaného rozhodce či jiné rozhodčí instituce na základě rozhodčí doložky. Rozhodčí doložky jsou dle názoru předkladatelů novely, ke kterým se však nelze jednoznačně přiklonit, svou konstrukcí pro uvedené úvěrové smlouvy zcela nevhodné a vedou v praxi k tomu, že jsou v mnoha případech vydávána rozhodnutí rozhodců, která jsou krajně nevýhodná pro spotřebitele, jsou v příkrém rozporu s judikaturou soudů, a která na mnoho let spotřebitele zatíží vysokými dluhy. Navrhovatelé této novely chtěli, aby byl tento zákon účinný do doby, než vláda transponuje směrnici 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, kde by mohla navrhnout případně zvláštní systém mimosoudního řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelských úvěrech, který nebude v praxi jednostranně výhodný jen pro poskytovatele úvěrů. Vláda však k tomuto návrhu vyjádřila nesouhlas, zejména s ohledem na fakt, že preferuje dosažení stavu, kdy spotřebitel při sjednávání spotřebitelského úvěru činí informovaná (a tedy nikoli unáhlená) rozhodnutí. Navíc v době předložení tohoto návrhu již byl připraven nový zákon o podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který bylo nutné jako celek transponovat do českého právního řádu na základě směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Co se rozhodčích řízení týká, vláda ve svém stanovisku sděluje, že trendem evropského spotřebitelského práva je naopak kladení důrazu na mimosoudní mechanizmy řešení spotřebitelských sporů, tedy i na rozhodčí řízení. 36 36 Sněmovní tisk 808 dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=54831. [cit. 2010-10-29]. 69

V rámci dalších pozměňovacích návrhů k této novele zákona o spotřebitelském úvěru a zákona o rozhodčím řízení došlo dále ke zmírnění zákazu rozhodčího řízení a to tak, že se navrhlo, že tohoto zákona lze užít k řešení sporů vzniklých ze spotřebitelských smluv, ze smluv o spotřebitelském úvěru, ze smluv o úvěru ze stavebního spoření, ze smluv o hypotečním úvěru, ze smluv o penzijním připojištění a ze smluv o životním pojištění podle zvláštních zákonů jen tehdy, jestliže se strany ve smlouvě o rozhodci, uzavřené po vzniku sporu mezi nimi, dohodly, že o majetkových sporech mezi nimi má rozhodovat stálý rozhodčí soud ( 13). 6.2 Nový zákon o spotřebitelském úvěru Dalším počinem na poli rozhodčího řízení pak byl výše zmiňovaný vládní návrh na vydání zákona o spotřebitelském úvěru 37, který transponoval již výše zmíněnou směrnici ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Jak již naznačovala vláda ve svém stanovisku k návrhu poslance Tejce, Sobotky, Jičínského a Rafaje, tento nový zákon o spotřebitelském úvěru neobsahuje žádné limity týkající se rozhodčího řízení ve spotřebitelských smlouvách, rozhodčí řízení tedy není zakázáno ani tímto novým zákonem, který vstoupí v účinnost dne 1. 1. 2011. 6.3 Návrh nového občanského zákoníku Co se návrhu nového občanského zákoníku týče, ten se zabývá rozhodčími doložkami v rámci tzv. nepřiměřených ujednání, kdy se dle 1672 zakazují ujednání, která zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele. Nejde tedy o paušální zákaz rozhodčích smluv, každou smlouvu je nutné zkoumat individuálně a teprve v případě, že je takové ujednání o rozhodčím řízení nepřiměřené, což bude zejména v případech, kdy nebude rozhodce rozhodovat dle ustanovení na ochranu spotřebitele, bude takové ujednání považováno za neplatné. 6.4 Novela zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Ministerstvo spravedlnosti rovněž připravilo komplexní novelu zákona o rozhodčím řízení, kterou by se stanovila přísnější pravidla pro rozhodčí řízení v některých spotřebitelských sporech 38. První ze striktnějších opatření je to, že sjednává-li se rozhodčí smlouva k řešení sporů vzniklých ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být sjednána na samostatné listině obsahující podpisy smluvních stran. Je to z důvodu, aby si spotřebitel uvědomil důsledky podpisu takové dohody a aby nebylo ujednání o rozhodčím řízení pouze součástí rozsáhlé smlouvy, kterou spotřebitel většinou nečte. Není-li smlouva sjednána na samostatné listině a není-li samostatně podepsána, je neplatná. Funkci rozhodce může dle této novely vykonávat fyzická osoba, která je buď zapsaná na seznamu autorizovaných rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti (tzv. autorizovaný rozhodce), zapsaná na seznamu rozhodců vedeném stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nebo která je zletilá a způsobilá k právním úkonům. Rozhodcem ve věcech řešení sporů vzniklých ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, může však být pouze autorizovaný 37 Sněmovní tisk 1055 dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&t=1055. [cit. 2010-10-29]. Publikovaný ve Sbírce rozhodnutí jako zák. č. 145/2010 Sb. 38 Návrh zákona dostupný z WWW: http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4979&d=311487. [cit. 2010-10-29]. 70

rozhodce nebo rozhodce stálého rozhodčího soudu. K tomu, aby se určitá osoba stala autorizovaným rozhodcem, musí splnit zákonem stanovené požadavky. Ministerstvo zapíše na žádost do obecné části seznamu autorizovaných rozhodců fyzickou osobu, která je způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná 39, získala vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu, úspěšně složila zkoušku autorizovaného rozhodce 40, v den zápisu do seznamu dosáhla věku nejméně 30 let a nebyla v posledních pěti letech před podáním žádosti vyškrtnuta ze seznamu autorizovaných rozhodců. Příslušné k vykonání této zkoušky je Ministerstvo spravedlnosti, které umožní do šesti měsíců od doručení písemné žádosti vykonat zkoušku autorizovaného rozhodce fyzické osobě, která uhradí poplatek za připuštění ke zkoušce autorizovaného rozhodce ve výši 5 000 Kč, a splňuje obecné podmínky stanovené zákonem. Postup, obsah a další náležitosti zkoušky autorizovaného rozhodce stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Z tohoto návrhu vyplývá naprosto nesmyslné omezení rozhodců rozhodujících spotřebitelské spory. Zatímco v daleko složitějších a cenově vyšších kauzách totiž bude moci rozhodovat jakákoli fyzická osoba bez vysokoškolského vzdělání, i v bagatelních sporech se spotřebitelem bude zapotřebí autorizovaného rozhodce, který navíc musí složit zvláštní zkoušku. 7 Závěr Názory na to, zda by mělo být rozhodčí řízení ve spotřebitelských sporech zakázáno či nikoli, se různí. Zastánci úplného zákazu poukazují na častou ekonomickou závislost rozhodců na podnikatelích, jejichž spory rozhodují. Na druhé straně je však třeba si uvědomit, že absolutní zákaz rozhodčích smluv ve spotřebitelských sporech by mohl vést k neúměrnému zatížení už tak zahlcené soudní soustavy a že většina sporů, která by zde byla rozhodována, by byla rozhodnuta stejně ve většině sporů vyplývajících zejména ze spotřebitelských úvěrů se totiž jedná o jednoduché neplnění smluvní povinnosti dlužníka-spotřebitele vrátit půjčenou částku věřiteli (podnikateli) zpět. A v těchto případech dlužníkovi-spotřebiteli nepomůže ani nezávislý a nestranný soudce, který by rozhodoval místo rozhodce. Je však rovněž pravda, že je potřeba zakročit v případě nepřiměřených ujednání ve smlouvách a proti špatným rozhodčím nálezům podjatých rozhodců. Určitý kompromis by bylo možné spatřovat v možnosti kombinace obou přístupů zpřísnit podmínky pro rozhodování ve spotřebitelských sporech tak, aby rozhodce musel rozhodovat dle ustanovení na ochranu spotřebitele a nemohl by rozhodovat pouze na základě principu spravedlnosti, nicméně nezakazovat rozhodčí doložky ve spotřebitelských sporech paušálně. Jaká však bude konečná podoba těchto nepřiměřených ujednání, se však ukáže až poté, co bude přijat nový občanský zákoník. 39 Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti rozhodce. 40 Složení zkoušky autorizovaného rozhodce podle odstavce 1 písm. d) se nevyžaduje u osob, které složily justiční zkoušku a jí na roveň postavenou zkoušku podle zvláštních právních předpisů. 71

Literatura [1] BĚLOHLÁVEK, A. Rozhodčí řízení spása pro rozhodování majetkových sporů? Právní rádce, 1995 č.2, str. 45n. [2] BĚLOHLÁVEK, A. J. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce. 2003, č. 10. [3] BĚLOHLÁVEK, A. J., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: C.H.Beck. 2004, str. 82. [4] HULMÁK, M. in ŠVESTKA, J. et al. Občanský zákoník. Komentář. Díl I ( 1-459). 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 494. [5] MOKRÝ, A. Nezávislost a nestrannost soudce vzájemná souvislost a podmíněnost pojmů. Právní praxe, 1993, č. 8, s. 460n. [6] POHL, T. K problematice přezkoumání rozhodčích nálezů soudem. Právní fórum, 2008, č. 4, str. 158n. [7] RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, marg. 315 [8] RŮŽIČKA, K. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce, 1998, č. 8. [9] STAVINOHOVÁ, J., HLAVSA, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2003. str. 76n. [10] Usnesení Vrchního soudu v Praze 10 Cmo 414/95 [11] Rozsudek Krajského soud v Olomouci, sp. zn.: 22 Cm 18/2001-90 ze dne 30. května 2001 (potvrzen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2001). [12] Zákon č.113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních. [13] Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 72