UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE



Podobné dokumenty
12. Křesťanství Místo křesťanství v současném světě Křesťanství na pozadí jiných náboženství

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Víra a sekularizace VY_32_INOVACE_BEN38

Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci

SEMINÁRNÍ PRÁCE VÝCHOVA

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu

Nová náboženská hnutí

HINDUISMUS. Přehled indických náboženství

přírodní (kmenové) náboženství šamana

Přehled základních údajů

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Proč je na světě tolik bohů?

Benefiční kurz buddhismu. 14. denní. do Malého Tibetu za výukou základů buddhismu přímo v místním klášteře. cesta

Česká republika po roce Mgr. Martin Klapetek, Ph.D. Kfi TF JU

Hinduismus na Západě. Evangelická teologická fakulta UK 2010

Test pro přijímací řízení do magisterského navazujícího studia modul ekonomika řízení lidských zdrojů Varianta - A -

RELIGIOZITA Náčrt operacionálního schématu Seminární práce předmětu Výzkum veřejného mínění II

Náboženství a jeho místo ve společnosti. Mgr. Martin Klapetek, Ph.D. Kfi TF JU

Buddhismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, VY_32_INOVACE_BEN25

OM Healing zpravodaj

Nikolić Aleksandra Matěj Martin

Politická socializace

Kulturní geografie Geografie náboženství. Otakar ČERBA (3/2007)

Náboženská mapa současného světa. Náboženské směry v životě lidstva a jednotlivých zemí

,,Umění všech umění je vzdělávat člověka, tvora ze všech nejvšestrannějšího a nejzáhadnějšího. J.A.Komenský

Život a vzdělání Sociologie Maxe Webera Teorie moci Shrnutí. MAX WEBER německý sociolog a ekonom

Nová náboženská hnutí

Metodický list. Příjemce: Základní škola Integra Vsetín. Světová náboženství. Název materiálu Autor. Mgr. Martina Borská

Politická geografie Vybrané politicko-geografické problémy obyvatelstva

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE

Sociologie náboženství sociologie a náboženství. PhDr. Eva Křížová, PhD.

CSR = Etika + kultura +?

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

Lenka Procházková (UČO ) Návrhy kvantitativního a kvalitativního výzkumu

1. Připravte si psací potřeby a pokuste se přiřadit jednotlivé pojmy týkající se typů víry, tak, jak k sobě patří. Typy víry:

Ústav jižní a centrální Asie obor indologie

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Průvodka. CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Alternativní religiozita a psychoterapie

K vymezení pojmu veřejné prospěšnosti

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Katedra společenských věd

Základy pedagogiky a didaktiky

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova ročník (SOŠ, SOU)

Judaismus a kabala. M gr. A L E N A B E N D O V Á, VY_32_INOVACE_BEN29

Světová náboženství. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/ Název projektu: Učení pro život

a to uvnitř manželství i mimo něj, neboť právě manželství je opevněnou tvrzí vašich budoucích nadějí. Znovu vám všem zde opakuji, že erós nás chce

i09 Společné elementy indické tradice

Multikulturní ošetřovatelství 2

Program protidrogové prevence města Benešov na rok 2014

PŘEHLED ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ

Buddhismus. určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/ Táborské soukromé gymnázium, s. r. o.

Otázka: Sociologie jako věda. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): EM

srovnávací právo právní kultury

Základy hinduismu. Evangelická teologická fakulta UK 2012

1 ÚVOD - O CO V ETICE JDE?... 13

Pokání. A myslím, že ne na sebe, říká, máme Abrahama našemu otci (Mt 3: 9)

Sútry Božského bláznovství

2. kapitola. Šamanský pohled na svět

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: tel Využití ICT při hodinách občanské nauky

= filozofická disciplína, zkoumá kategorii dobra a zákonitosti lidského chování a jednání

Etika v sociální práci

Jóga v prostoru víry (úvod)

SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ II.

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012

Úvod do dějin náboženství 2010

Pojem politika. POL104 Úvod do politologie

Komparace sociálních dovedností uživatelů Zámečku Střelice

Asociace vysokoškolských poradců, o.s.

Alternativní religiozita a psychoterapie

Veřejné mínění o interrupci, eutanazii a trestu smrti červen 2016

PROFESNÍ ETIKA UČITELSTVÍ

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku

Dobrovolnictví v Malém Tibetu Výuka dětí, pomoc na stavbě, odborná asistence v rozvoji školy. 14 dní až 6 měsíců

Etický kodex sociálních pracovníků

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě

Co Vás čeká aneb přehled témat přednášek... Pavel Doulík, Úvod do pedagogiky 1

Psychologické základy vzdělávání dospělých

Katechetika I. KATECHEZE SLUŽBA SLOVA, HLÁSÁNÍ KRISTA

Dějiny sociologie I. Periodizace, protosociologie a klasická sociologie (Comte, Spencer) VY_32_INOVACE_ZSV3r0103 Mgr.

RELIGIONISTIKA představení oboru RELIGIONISTIKA JAKO VĚDA, NÁBOŽENSTVÍ JAKO JEJÍ PŘEDMĚT, STUDIJNÍ LITERATURA

XD16MPS Manažerská psychologie pro kombinované studium. Úvod do manažerské psychologie Předmět, význam, vývoj

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání

OBSAH PRVNÍ ČÁST ÚVOD INTEGRÁLNÍ A SOLIDÁRNÍ HUMANISMUS PRVNÍ KAPITOLA PLÁN BOŽÍ LÁSKY PRO LIDSTVO

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA ve vztahu k dalším disciplínám. doc. Michal Kaplánek

Motivační faktory vybraných segmentů k návštěvě ČR

Základní a mateřská škola Líšnice, okres Praha - západ. Příloha ke školnímu vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání.

Balíček ICN. Michaela Hofštetrová Knotková

Témata ze SVS ke zpracování

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu výchova k občanství

Člověk a společnost. 10. Psychologie. Psychologie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová. DUM číslo: 10. Psychologie.

D 5 volitelný předmět ve 4. ročníku

Češi odmítají výstavbu mešit

Náboženský život v ČR

Transkript:

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií Katedra sociologie Kateřina Podhorská Ašramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití? Bakalářská práce Praha 2009

Autorka práce: Kateřina Podhorská Vedoucí práce: Martin Hájek, PhD. Oponent práce: Datum obhajoby: červen 2009 Hodnocení: 2

Bibliografický záznam PODHORSKÁ, Kateřina. Ašramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití? Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, 2008. 45 s. Vedoucí bakalářské práce Martin Hájek, PhD. Abstrakt Bakalářská práce Ašramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití? pojednává o ašramech na území České republiky a definuje je jako duchovní centra, která mají kořeny v hinduistickém nábožensko-sociálním systému. Práce je založena na kvalitativním výzkumu, jehož hlavními zdroji dat jsou polostrukturované rozhovory. První část práce přináší přehled sociologických pohledů na náboženství a věnuje se postavení náboženství v současné západní a české společnosti. Druhá část práce se pak věnuje popisu ašramů, které fungují jako místa pro fyzický a mentální odpočinek a nabízejí vhodné podmínky k práci na duchovním rozvoji jedince. Činnost ašramů je zaštítěna neziskovými organizacemi a u jejich zrodu stojí osobnost gurua reprezentující hinduistický, jogínský či buddhistický přístup ke světu. Práce se též věnuje nalézání všem ašramům společných charakteristik a zkoumá také důvod existence ašramů na území České republiky. Tím je snaha nabídnout alternativu ke způsobu života moderní společnosti. Práce také usiluje o nalezení všem ašramům společné vývojové trajektorie a zkoumá, zda tato centra mají tendence expandovat a programově šířit ideje nauk, které reprezentují, nebo zda na území České republiky jen existují bez expanzivních záměrů. Abstract The bachelor work Ashrams in the Czech Republic: expansion or fighting for survival? is about ashrams in the Czech Republic which are defined as spiritual centers with origin in Hinduism religion- social system. The article is based on qualitative research based on qualitative interviews. The first part of the article includes some sociological views on religion and surveys a position of religion in west and Czech society. The second part describes the phenomena of ashrams, which act as places for physical and mental rest and offer suitable conditions for personal spiritual progress. Ashrams work under non- profit- organizations. The personality of guru played an important role when founding ashrams. Guru represents hinduistic, yogic or buddhistic style of life. The article is finding common characterizations to all ashrams and inspects reasons for their existence in the Czech Republic. That is to offer an alternative way of life to the modern 3

one in our society. The article is making an effort to find an evolution curve common to all ashrams. The work tries to find out whether ashrams intend to expand and spread their ideology or they just exist with no such purpose. Klíčová slova Ašram, hinduismus, buddhismus, jóga, Hnutí Haré Krišna, guru, ekologie, vegetariánství, kvalitativní výzkum. Keywords Ashram, Hinduism, Buddhism, Yoga, Hare Krishna Movement, Guru, environmentalism, vegetarianism, qualitative research. 4

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti i pro účely výzkumu a studia. V Praze dne 18. 5. 2009 Kateřina Podhorská 5

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Martinu Hájkovi, PhD. za konzultace k mé práci a lidem, kteří mi poskytli rozhovory, díky nimž jsem pro její vypracování získala cenné informace. 6

Obsah Úvodem... 9 1. Teoretický kontext práce... 9 1.1. Náboženství v moderní společnosti- sociologické teorie... 9 1.1.1. Max Weber... 10 1.1.2. Thomas O Dea... 11 1.1.3. Thomas Luckmann... 11 1.1.4. José Casanova... 12 1.2. Východní náboženství na Západě... 13 1.3. Náboženská situace v České republice... 13 1.4. Výzkumné otázky... 14 2. Metodologie... 15 2.1. Vymezení pojmu ašram... 15 2.2. Výběr ašramů... 16 2.3. Navázání komunikace s ašramy... 17 2.4. Data... 17 3. Analytická část... 18 3.1. Vymezení tradic, ze kterých pocházejí naše ašramy... 18 3.1.1. Hinduismus... 18 3.1.2. Théravádový buddhismus... 19 3.2. Osobnosti stojící u zrodu našich ašramů... 20 3.2.1. Paramhans Svámí Mahéšvaránanda... 20 3.2.2. Šrí Tatháta... 21 3.2.3. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda... 22 3.2.4. Bhante Y. Wimala... 22 3.3. Popis ašramů... 23 3.3.1. Maháprabhudíp ášram... 23 3.3.2. Šrí Dévpuridží ašram... 25 3.3.3. Šrí Tatháta ašram... 27 3.3.4. Farma Krišnův dvůr... 29 3.3.5. Buddhistické meditační centrum Samadhi... 32 3.4. Faktory vývoje... 34 3.4.1. Potravinová soběstačnost ašramů... 34 7

3.4.2. Finanční zdroje ašramů... 36 3.4.3. Nabídka programů pro veřejnost... 38 3.4.4. Mezinárodní postavení gurua... 39 3.4.5. Oddanost guruovi... 39 3.5. Charakteristiky společné všem ašramům... 40 3.5.1. Pravidla... 40 3.5.2. Vegetariánství... 41 3.5.3. Ekologické zemědělství... 41 3.5.4. Důvody existence ašramů... 42 3.6. Specifika některých ašramů... 44 3.6.1. Buddhistické meditační centrum Samadhi... 44 3.6.2. Farma Krišnův dvůr... 44 3.6.3. Šrí Dévpuridží a Maháprabhudím ašram... 45 3.7. Shrnutí faktorů ovlivňujících vývoj ašramů... 46 3.8. Výstupy analýzy... 47 3.8.1. Vývojová křivka... 47 3.8.2. Umístění jednotlivých ašramů na křivku... 48 3.8.3. Důvody neumístění ašramu Šrí Dévpuridží na křivku... 50 3.8.4. Přítomnost centra na křivce versus kvalita umožněného poznání... 51 4. Závěr... 52 Resumé... 54 Summary... 54 Použité prameny a literatura:... 55 Seznam příloh:... 56 Přílohy:... 57 8

Úvodem Česká republika patří k zemím, které mají základy svého politického, společenského a kulturního vývoje v křesťanském náboženství, které si zde po dlouhou dobu udržovalo výsadní postavení. Přesto je dnes řazena k nejvíce ateistickým státům Evropy. Došlo zde k oddělení náboženství od státní sféry a jeho vliv na určování směru vývoje společnosti ztrácí na síle. Přesto zde našly vhodné prostředí pro svou existenci východní náboženské systémy, které si především v průběhu 90. let 20. století zajistily pevné místo v české společnosti. Ve své bakalářské práci se budu zabývat ašramy na území České republiky, jakožto reprezentanty východních náboženství, konkrétně hinduismu a buddhismu, na území utvářeném zcela odlišnou náboženskou tradicí, než ze kterých tato instituce vzešla. Došlo zde k fenoménu přenosu prvku indické kultury- instituce ašramu- na území reprezentující kulturu křesťanskou. Cílem této práce je tedy popsat prvek ašramu v jeho současné podobě, jak se vyvíjí, a snažit se zachytit faktory, které jeho vývoj ovlivňují. Práce se věnuje i společným charakteristikám těchto center. Práce má přinést odpověď na otázku, zda tato centra mají expanzivní charakter, tedy zda programově vyvíjejí snahu o šíření svého učení mezi co největší počet jedinců, nebo zda zde pouze koexistují vedle dalších alternativ k modernímu způsobu života. Odpověď na tyto otázky má přinést analýza faktorů existence ašramů, která je založená na kvalitativních datech získaných prostřednictvím rozhovorů, pozorování a studiu literatury. První část práce uvádí některé přístupy sociologie k náboženství a seznamuje s postavením náboženství v západní společnosti a konkrétně v České republice. Ve druhé části se zabývám způsobem získávání dat a pokládám zde definici ašramu. Třetí část se zabývá samotnou analýzou, která má odhalit vývojové faktory, jejichž pomocí bude možné odpovědět na výzkumnou otázku, kterou je celá práce pojmenovaná, a na níž odpovím v závěru práce. 1. Teoretický kontext práce 1.1. Náboženství v moderní společnosti- sociologické teorie Náboženství má v sociologii bezesporu svůj význam a nemělo by v ní být opomíjeno. Již klasikové sociologie (Durkheim, Weber, Marx a další) ho považovali za jednu 9

z hybných sil vývoje společnosti, snažili se objasnit důvody jeho existence, jeho vztah ke společnosti či vztah společnosti k náboženství a jeho roli v ní. V této kapitole se budu zabývat vybranými sociologickými teoriemi náboženství. Teorii Maxe Webera jsem vybrala jako reprezentanta klasických teorií a také proto, že jeho teorie ukazuje, jak zásadní mělo náboženství vliv na utváření moderní kapitalistické společnosti. Ostatní teorie se zabývají procesy aktuálními pro druhou polovinu 20. století, jenž se také vztahují k tématu této práce. 1.1.1. Max Weber Max Weber se náboženství věnoval v několika svých pracích. Nejznámější je jeho Protestantská etika a duch kapitalismu. Důležitou prací z oblasti náboženství jsou též Sebrané stati k sociologii náboženství. V Protestantské etice se Weber věnuje vzniku západní moderní kapitalistické společnosti. Ta vznikla propojením ekonomického a etického myšlení [Lužný 1999: 43], které vychází z protestantské kalvínské věrouky a anglického puritanismu. V praxi to znamená, že se kapitalisté snaží o dosahování co největších zisků, avšak toto nahromaděné bohatství není promrháno nespoutaným hýřením a způsobem života, ale je spořeno a používáno do dalších investic. Weber tento jev nazývá odložená spotřeba. Hromadění bohatství se tak stalo samotným cílem života [Lužný 1999: 43]. Kapitalista zároveň přísně dodržuje křesťanskou morálku a ctnostný život, neboť to, že se mu daří považuje jako znamení od Boha, že bude po smrti spasen. Tento přístup se tak diametrálně odlišuje od životního přístupu tradičního člověka, který se snaží získat jen tolik, aby byl schopen uspokojit své základní potřeby. Cílem života tradičního člověka je prosté žití [Nešpor, Lužný 2007: 58]. Při práci na Protestantské etice Weber analyzoval i jiné náboženské systémy, jejichž společným významným faktorem, ovlivňujícím charakter náboženství, je příslušnost ke společenské vrstvě. Podle Webera tak v každém systému určitá společenská vrstva zformulovala jeho hospodářskou etiku, zajišťovala společenský řád i náboženský rit. Pro Webera je důležitý proces racionalizace, který se projevuje (nejen) v podobě asketického chování západního kapitalisty. Veškeré jeho chování je racionální právě proto, že musí být v souladu s Boží vůlí a je tak plně uvědomované a systematické. Během vývoje tak dochází k šíření čistě technického řešení problémů a kalkulace za současného vymaňování se z vlivu magie, ve které, na rozdíl od náboženství, může být nadpřirozená síla člověkem přinucena ke službě a to prostřednictvím obětí či rituálů. Weber tento proces nazývá odkouzlení světa [Lužný 1999: 52-53]. 10

1.1.2. Thomas O Dea Thomas O Dea vychází ze strukturálně funkcionalistické koncepce náhledu na společnost a v rámci systému tak zkoumá funkce náboženství a náboženských institucí. Náboženství je tak jednou z forem institucionalizovaného lidského jednání, které přežilo v běhu lidských dějin a proto musí plnit určité funkce. Náboženství poskytuje pocit bezpečí, legitimizuje společenské normy a podporuje skupinovou disciplínu, čímž přispívá k sociálnímu řádu a sociální kontrole. Plní tak integrační funkci tím, že vede k takovému jednání, které je v souladu s cíli společnosti. Proto vidí ve všech jednáních jdoucích proti náboženství narušování sociálního systému [Lužný 1999: 67-68]. O Dea se ve svém díle zabývá procesem sekularizace, který vychází právě z racionalizace a desakralizace. Ty přinášejí logické myšlení namísto symbolického a emocionálního výkladu světa, který tak vrhají do sféry privátních záležitostí člověka. Náboženství tak ztrácí své integrační a kontrolní funkce [Lužný 1999: 70]. Později se však ukázalo, že sekularizace probíhá spíše teoreticky a její charakteristiky platí jen pro západní Evropu. A tak se od 80. let 20. století začíná hovořit o takzvané desekularizaci světa spočívající v novém vstupu náboženství do veřejného prostoru [Nešpor, Lužný 2007: 84]. 1.1.3. Thomas Luckmann Thomas Luckmann spatřuje problém dosavadní sociologie náboženství v její orientaci pouze na církevní religiozitu a identifikování náboženství s církví, tedy s institucionalizovanou formou religiozity. V moderní industriální společnosti však dochází k jejímu oslabování, které je podporováno mimo jiné konzervativností církevních organizací či demonopolizací náboženského trhu, který nabízí široký výběr náboženských forem. Důsledkem této identifikace je mylné přesvědčení, že v industriálních společnostech dochází k úpadku náboženství. Proto Luckmann hledá odpověď na otázku zda existuje forma náboženství, která nahrazuje církevní religiozitu. Každý jednotlivec si v průběhu socializace internalizuje objektivní systémy významů a tvoří tak svůj světový názor, který odpovídá určitému sociálnímu řádu, pro člověka přestavuje objektivní i subjektivní realitu a je pro něj stabilním sociálním faktem. Jeho součástí je takzvaný posvátný kosmos, definovaný jako posvátno, které je odlišné od každodenní konkrétnosti a profánnosti. Tento kosmos utváří část objektivní sociální reality, která však nemá žádnou institucionální základnu. Jako část světového názoru kosmos prostupuje všemi institucemi. V archaických společnostech je náboženství rozptýleno po všech institucích a posvátný kosmos je tak s nimi spjat. 11

V moderní společnosti však došlo k monopolizaci náboženství jedinou institucí a náboženství se tak ze všech ostatních institucí vytratilo a bylo od nich viditelně odděleno. Církev jako jediná náboženská instituce ve společnosti standardizuje oficiální model posvátného kosmu, avšak již nemá monopol na náboženství a pozbyla kontroly nad životy jednotlivců. Tento oficiální model náboženství dostatečně nereflektuje individuální religiozitu, jíž si člověk postupně nahradil absenci náboženství v ostatních institucích. Tak se náboženství stává subjektivní záležitostí, která nepodléhá kontrole veřejných institucí. Tato privatizovaná forma náboženství ve společnosti převažuje. Posvátný kosmos je tak složen z mnoha systémů významů, které má člověk možnost internalizovat díky demonopolizaci náboženského trhu. Ten nabízí mnoho církví, nových náboženství, psychologií a podobně a oficiální model náboženství je jen jednou z těchto možností. Jelikož má člověk potřebu svou biologickou existenci neustále transcendovat, v moderní společnosti tak činí prostřednictvím individuálního posvátného kosmu, který si sám vytváří. Luckmann tento jev nazývá malé transcendence [Lužný 1999: 78-80]. 1.1.4. José Casanova José Casanova je autorem teorie deprivatizace náboženství, čímž rozumí opětovný průnik náboženství do veřejného prostoru probíhající v 80. letech 20. století. Podle něj se na novém vstupu náboženství do veřejné sféry například nová náboženská hnutí či politické konflikty spojené s působením náboženství (například politizace islámu) podílejí jen minimálně. Hlavní příčinou deprivatizace náboženství je odmítnutí různých náboženských tradic akceptovat privatizované role, které jim přisoudili právě teoretikové sekularizace a modernizace. Deprivatizace je globálním jevem, neboť o právo zasahovat do veřejných záležitostí usilují všechny velké náboženské tradice, od judaismu a křesťanství přes islám k hinduismu a buddhismu [Lužný 1999: 108]. Jádrem teorie sekularizace, která zůstává v platnosti, je podle něj (rozuměj Casanovy- pozn. autorky) pojmové uchopení procesů společenské modernizace jako procesů funkcionální diferenciace a emancipace sekulárních sfér od sféry náboženství [Lužný 1999: 110]. Náboženství však může veřejně fungovat v moderní společnosti, pokud toleruje její základní práva, jimiž jsou především právo na svobodu vyznání a právo na soukromí. Náboženství vstupuje do veřejného sektoru mimo jiné proto, aby zabránilo státu a trhu fungovat podle svých vlastních norem, které neberou ohledy na tradiční morální hodnoty, a aby zdůrazňovalo princip společného blaha proti individualistickým moderním liberálním teoriím, které společné blaho redukují na pouhý souhrn individuálních voleb [Lužný 1999: 110-113]. 12

1.2. Východní náboženství na Západě 1 Evropa jako reprezentant křesťanského světonázoru se s východními náboženskými systémy setkávala od pradávna, například prostřednictvím obchodníků, mnohem později pak například díky rozvoji kolonialismu. K jedněm z významnějších styků křesťanství s východními tradicemi došlo v 16. a 17. století, kdy křesťanští misionáři tyto nauky studovali a podávali o nich zprávy do své vlasti. Například myšlenky hinduismu se později dobře šíří díky tomu, že někteří indičtí autoři studují v Evropě a své texty píší anglicky. První spisy východních moudrostí se tak na Západ dostaly počátkem 20. století, například v podobě spisů bengálského autora Rabíndranátha Thákura [Štampach 1999: 87]. Silný příval východních nauk je také spojen se vznikem nových náboženských hnutí od 60. let 20. století, především ve Spojených státech amerických. Těmto hnutím ke vzniku a rychlému nárůstu napomohl proces kontrakultury reagující na krizi legitimity institucí jako je stát či církev. Také došlo k propuknutí konfliktu individualismu a biblických tradic, kdy žádný z nich již neposkytoval vhodný výklad individuální i celospolečenské existence. Přestože tato hnutí vzbudila na veřejnosti velké diskuse, v celkovém pohledu vzbudila osobní zájem u malého počtu jednotlivců [Lužný 1997: 31-32]. V současné době tato hnutí pozbývají svou původní radikalitu a (většinou) nekonfliktně fungují v občanské společnosti. Nutno podotknout, že tato nová hnutí čerpala i z křesťanských či judaistických tradic. Východní náboženské systémy v současnosti mají v západních společnostech své pevné postavení, nekonfliktně koexistují vedle křesťanství a jejich reprezentanti přispívají k mezináboženským dialogům, nabízejí řešení globálních ekologických či sociálních problémů. 1.3. Náboženská situace v České republice V České republice k výše zmíněnému procesu kontrakultury díky odlišnému společensko- politickému klimatu nedošlo a obecně je naše země řazena vedle Švédska a Estonska mezi nejvíce ateistické 2. Dle Sčítání lidu, domů a bytů 3 (dále jen Sčítání) 1 Pojem Západ, západní v této práci používám pro euro- americký kulturní okruh charakterizovaný jako kapitalistický a materiální. 2 Halík, Tomáš. 2000. Katolická církev v České republice po roce 1989. Uveřejněno ve sborníku Společnost v přerodu. Češi ve 20.století. Praha: Masarykův ústav ČSAV. S. 144-158. [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: <http://www.halik.cz/clanky/cirkev_po_1989.php>. 3 Data poskytuje Český statistický úřad. 13

v roce 1991 zaškrtlo kolonku bez vyznání 39,9 % obyvatel, v roce 2001 tak učinilo již 59 % obyvatel. Dle Sčítání v letech 1991 a 2001 se také zdá, že počet věřících hlásících se ke křesťanským církvím klesá. Například k církvi římskokatolické se v roce 1991 přihlásily přibližně čtyři miliony věřících, v roce 2001 to bylo přibližně dva miliony sedm set tisíc. K Českobratrské církvi evangelické se v roce 2001 přihlásilo o přibližně 80 000 věřících méně než v roce 1991. Počet věřících, hlásících se ke třetí nejpočetnější křesťanské církvi v republice, k Církvi československé husitské, za těchto deset let poklesl na polovinu. Za zmínku stojí nárůst počtu občanů hlásících se k Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, který od roku 1991 do roku 2001 zaznamenal nárůst o přibližně 10 000 věřících (v roce 2001 je to 23 162 věřících). Hnutí Haré Krišna a Česká hinduistická náboženská společnost jsou registrovány na Ministerstvu kultury České republiky mezi registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Dle údajů Ministerstva kultury je v těchto společnostech registrováno v každé tři sta věřících. Podle Sčítání v roce 2001 se k Hnutí Haré Krišna hlásí 294 obyvatel, k hinduismu 767 obyvatel a k buddhismu 6 817 obyvatel. Bude jistě zajímavé tato čísla porovnat s výsledky Sčítání v roce 2011. Některá nová náboženská hnutí a skupiny vyznávající východní náboženství existovala v České republice (vedle tradičních křesťanských církví) již před rokem 1989 a velký boom zaznamenala v 90. letech, kdy tomuto nárůstu přálo uvolněné společenskopolitické klima. V současnosti mají tyto směry v naší společnosti pevné místo, oblíbenost a dá se říci, že jsou do určité míry záležitostí módy. Své místo v české společnosti východní tradice získaly díky svému způsobu života a pohledu na člověka, společnost a přírodu, které vidí jako jeden vzájemně propojený celek, a je odlišný od životního stylu, jaký nabízí moderní společnost. Místo kalkulování se vším a neustálou honbou za zisky, nabízejí klid a čas pro mentální uvolnění a odpočinek. Jsou též citlivou alternativou přístupů k životnímu prostředí. 1.4. Výzkumné otázky Má práce vychází z následujících otázek, na které hledá odpovědi především analytická část práce. Zajímá mne tedy, jak ašramy na území České republiky fungují. Jak vznikla myšlenka je založit? Na jakých ideách stojí a k čemu v české společnosti slouží? Pátrám také po 14

faktorech, které určují jejich vývoj a snažím se vyhledat, zda mají tato centra nějaké společné charakteristiky. Hlavním výzkumným problémem je otázka, zda tato centra expandují uvnitř české společnosti a snaží se svou existencí a naukou, kterou reprezentují, nějak změnit její charakter nebo zda tu tato centra koexistují vedle dalších podobných i rozdílných institucí bez nároku přinášet změnu či jakkoli expandovat. Tato otázka je zodpověditelná za základě dosavadního vývoje a současného stavu; co se týká věcí budoucích, můžeme mluvit o určitém potenciálu, který pro další vývoj ašramy mají a jeho charakteru. 2. Metodologie 2.1. Vymezení pojmu ašram Stěžejním termínem mé práce je pojem ašram. Toto slovo pochází ze sanskrtu, staroindického jazyka, kterým jsou psány védské a později hinduistické posvátné texty, jako jsou například Védy, Upanišady či velké eposy jako je Mahábhárata a Rámájana. Za prvé termín ašram označuje etapu života hinduisty. Tyto etapy jsou celkem čtyři a kořeny této nauky o životních stádiích nalézáme v Manuově zákoníku 4. Ke každému období se váží určité povinnosti, které má jedinec vůči svému rodu a společnosti, než se dá plně na cestu za svým osobním spasením [Werner 1996: 51]. Mezi tyto čtyři ašramy tedy patří ašram studenta- učně (brahmačárin), který zahrnuje období vzdělávání a obvykle trvá 12 let; ašram hospodáře a otce rodiny (grhastha) zahrnující období rodinného života, to je období zralého věku až do doby, kdy se hospodář dočká vnuků; ašram poustevníka (vánaprastha), kdy muž žije jako osamělý poustevník nebo člen skupiny vrstevníků žijících pohromadě v lesní poustevnické osadě a věnuje se rozjímání. Posledním ašramem je ašram poutníka v bezdomoví (sannjásin), který se vzdal všech pout ke světu ve snaze dosáhnout osvobození z koloběhu převtělování [Werner 1996: 51-52; Knotková- Čapková 2004: 119]. Za druhé je ašramem nazýváno společenství duchovně zaměřených hledačů pravdy pod vedením pokročilého učitele neboli gurua 5 [Werner 1996: 52]. Počátek takovýchto ašramů nalézáme ve starověkých lesních společenstvích asketů, kteří se připojili 4 Manuův zákoník- dotvořen asi ve 2. století n. l., a který zahrnuje veškerou lidskou činnost, filosofické pozadí lidské existence, společenské vztahy a zabývá se i praktickými detaily života. 5 Guru- kdo rozptyluje temnotu ; duchovní učitel, mistr jógy; znalec véd. 15

k jednotlivcům proslulým svatým životem, věděním či moudrostí a ochotným vést druhé [Werner 1996: 52]. V průběhu času se z některých center staly takzvané lesní školy, kde se pěstovala filosofie, jóga a další duchovní nauky, z některých se dokonce vyvinuly vzdělávací instituce podobné univerzitám. Paralelně však pokračovala činnost osamělých guruů s malým počtem žáků 6. Můžeme říci, že ašramy v této podobě, tedy jako centra pro rozvíjení duchovní stránky jedince v čele s guruem byly přeneseny na naše území, respektive do západního kulturního okruhu. Do určité míry si zachovaly původní struktury a charakteristiky, jejich náplň a, snad můžeme použít výrazu podstata, však byla zároveň přizpůsobena mentalitě a životnímu tempu naší společnosti. Tato centra v podobě, v jaké existují na našem území, mají charakter komunity. V objektu ašramu žije skupina lidí, kteří zde pracují a tato činnost je zaštítěná stejným ideovým obrazem, který jednotlivci sdílí. Jednotlivci, ať už jsou latentními či aktivními členy, vytvářejí společné hodnoty, které uznávají, a o kterých jsou přesvědčeni, že vedou ke zlepšení společenských a ekologických problémů. Nejedná se tedy pouze o sídelní komunitu, kde jednotlivce spojuje pouze fyzické vymezení prostoru, ale především o takzvanou morální komunitu, jejíž členy spojuje sdílení stejných abstraktních hodnot [Hartl 1993: 54], kterými jsou zde například omezování spotřeby materiálních statků, vegetariánství či ekologické zemědělství. Charakter ašramů v naší společnosti dobře vystihují slova Svámího 7 Mahéšvaránandy, autora systému Jóga v denním životě: Ve slově ášram Á znamená pojďte, buďte vítáni a ŠRAM znamená pracovat. Ášram znamená přijďte, jste vítáni, pojďte pracovat na svých myšlenkách, psychice, cvičte, pracujte pro ostatní, umyjte okna, podlahu, pracujte pro všechny. 8 Existence takovýchto center na území České republiky tak demonstruje přenos indické tradice do zemí euroamerického kulturního okruhu. 2.2. Výběr ašramů K hledání ašramů na území České republiky a k jejich výběru jsem jako zdroj použila internet, konkrétné vyhledávač Google. Zde jsem zkusila zadat heslo ašram i ášram 9. Po probádání odkazů, které Google vyhledal, jsem vybrala pět center, která buď termín 6 Žák- následovník gurua, jímž byl obdařen vlastní mantrou. 7 Svámí- Mistr (ve smyslu duchovního titulu), čestný titul učených bráhmanů, guruů a veřejně činných sannjásinů. 8 O ašramu a karmajóze. [online] [cit. 15.4.2009]. Dostupné z: <http://www.yoga.cz/strilky/oasramu/karmajoga/>. 9 Dle sánskrtu se ašram píše korektně áśram. 16

ašram obsahovala přímo ve svém názvu nebo nabývala žádoucích charakteristik. Ty jsou následující: 1) aby místo bylo určené k duchovnímu rozvoji, 2) mělo vhodné prostory určené k přespávání, 3) pořádalo veřejné programy, 4) v týdenním cyklu fungovalo více než jen o víkendech a v ročním cyklu minimálně pět měsíců, 5) mělo k dispozici pozemky ku pěstování plodin, 6) bylo zařaditelné do neziskového sektoru. Pro stanovení těchto kritérií jsem vycházela ze samotné definice ašramu- má sloužit k duchovnímu rozvoji. Od toho se odvíjí další kritéria. Tedy centrum musí mít zájemcům o duchovno co nabídnout a mít k tomu vhodné zázemí a prostředky. Tato vybraná místa jsou: Maháprabhudíp ašram ve Střílkách (okres Kroměříž), Šrí 10 Dévpuridží ašram ve Žďárci u Skutče (okres Chrudim), Šrí Tatháta ašram v Dolní Čermné (okres Ústí nad Orlicí), statek Krišnův dvůr v Chotýšanech (okres Benešov) a Buddhistické meditační centrum Samadhi v Tupadlech (okres Mělník). 2.3. Navázání komunikace s ašramy Centra jsem kontaktovala prostřednictvím jejich emailových adres. Představila jsem se jako studentka sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy píšící bakalářskou práci zabývající se ašramy na území České republiky a požádala je o návštěvu a rozhovor. Ze všech pěti center mi přišla vstřícná a kladná odpověď. Po předchozí domluvě jsem tedy návštěvy a rozhovory uskutečnila v průběhu září 2008, poslední návštěva proběhla první víkend v říjnu 2008. Ve Šrí Dévpuridží ašramu jsem strávila dva dny jako účastník karmajógy 11, ve Šrí Tatháta ašramu jsem se zúčastnila celodenního programu pro veřejnost s přespáním, na farmě Krišnův dvůr jsem strávila odpoledne, jehož náplní byl program pro veřejnost a prohlídka statku, v centru Samadhi jsem strávila dopoledne zahrnující prohlídku centra. Maháprabhudíp ašram jsem navštívila již dříve jako účastník víkendového programu pro veřejnost, rozhovor byl uskutečněn v Praze v jógacentru Blanická. 2.4. Data Data jsem získala prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru, jehož hlavní body jsem si předem připravila a byly pro všechny rozhovory stejné. Rozhovory jsem uskutečnila se zakladateli ašramů, výjimkou je centrum Samadhi (zde jsem mluvila se 10 Šrí- čestný nebo zdvořilostní titul přidávaný ke jménům bohů i význačných osobností. 11 Karmajóga- nesobecká služba a plnění povinností bez ohledu na vlastní prospěch nebo škodu 17

slečnou, která má na starosti veškeré organizační záležitosti centra) a farma Krišnův dvůr (zde jsem hovořila s jednou z oddaných 12 žijící na farmě pět let). Tyto rozhovory jsou základem pro popis ašramů a jejich charakteristiky a jsou stěžejním zdrojem informací pro analyzování faktorů ovlivňujících jejich vývoj a zodpovězení výzkumných otázek. 3. Analytická část Tato část obsahuje stručné charakteristiky hinduismu a buddhismu, tedy tradic, které jednotlivé ašramy reprezentují a seznamuje čtenáře s osobnostmi guruů, kteří stáli u vzniku těchto center. Další složkou analytické části je popis ašramů, po němž následuje samotná analýza. V ní se snažím nalézt 1) faktory, které ovlivňují vývoj ašramu a jeho rychlost, 2) společné charakteristiky těchto center a 3) odpověď na otázku, zda mají tato centra expanzivní charakter nebo jen existují bez nároků na expanzi. Pomocí nalezených faktorů vývoje a společných charakteristik se také pokusím o nalezení křivky vývoje, po které by se mohla všechna centra pohybovat a o zodpovězení otázky, zda na tuto křivku lze umístit všechny ašramy. Pokud ano, na jakém jejím bodě se ve své současné podobě nacházejí? Pokud ne, pak mne bude zajímat z jakých důvodů. Analýza by dále měla utvořit představu o tom, jaký mají ašramy potenciál vyvíjet se do budoucnosti. 3.1. Vymezení tradic, ze kterých pocházejí naše ašramy 3.1.1. Hinduismus V této náboženské tradici má původ učení Svámího Mahéšvaránandy, Svámího Prabhupády a Šrí Tatháty i samotná instituce ašramů. Pojem hinduismus je do určité míry komplikovaný, proto mu zde věnuji několik slov. Hinduismus vykrystalizoval smísením védského náboženství, které do Indie přinesli Árjové a náboženských představ původního obyvatelstva. Později do sebe absorboval i prvky buddhismu, džinismu a dalších kultur. Například počátky jógy můžeme nalézt už v předárjovském (harappském) období [Knotková- Čapková 2004: 121]. Tento proces míšení se uskutečňoval od poloviny 1. tisíciletí před Kristem. Spíše než náboženstvím je vhodnější hinduismus nazývat nábožensko- sociálním systémem, neboť vedle kultů a filosofického učení zahrnuje i právní a etické normy. Pojem hindú pochází z doby, kdy se 12 Oddaný- uctívající boha Krišnu. 18

v Indii šířil islám, je perského původu a označuje obyvatele povodí Indu, v době šíření islámu měl význam nevěřící [Knotková- Čapková 2004: 111]. Pokud tedy budu v této práci hovořit o hinduismu, budu ho pojímat jako náboženství, neboť jeho zařazení do této kategorie je všeobecně zažité. Hinduismus se odvíjel od spousty náboženských textů, etických a právních kodexů, z nichž jednotlivé hinduistické školy čerpají. Zmíním zde některé texty, ze kterých vychází učení zakladatelů našich ašramů. Pro systém Jóga v denním životě jsou zdrojovými texty védy a upanišady, ze kterých se vyvinulo šest filosofických směrů, z nichž ve třech se nachází filosofické učení jógy, poznatky o přírodě a popis zásad a technik rádžajógy 13. Dalším důležitým textem je Bhagavadgíta, pojednávající o etice a o tom, jak dosáhnout sebepoznání a realizace. Pro Hnutí Haré Krišna jsou důležité především védy, které mimo jiné obsahují hymny věnované jednotlivým božstvům (například hymnus o stvoření světa 14 ), lyrické verše, obětní formule nebo popis rituálů. Další texty důležité pro Hnutí Haré Krišna jsou upanišady (kladoucí důraz na poznání, jehož prostřednictvím se můžeme přiblížit k božstvům a obsahující učení o individuální a univerzální duši) a Bhagavadgíta, která tedy mimo jiné nabízí, jak dosáhnout vysvobození z koloběhu převtělování cestou oddanosti božstvu- tato cesta je nejjednodušší a přístupná každému [Knotková- Čapková 2004: 119-120]. Pro Šrí Tatháta ašram jsou důležité védy a upanišady a jejich popis rituálů a obětí, důraz na poznání a objevují se v nich i tantrické prvky, které mají pravděpodobně původ už v předárjovském období [Werner 1996: 180-181]; dále jsou to texty o dharmě 15 - dharmasútry a dharmašástry. 3.1.2. Théravádový buddhismus K této duchovní tradici patří zakladatel centra Samadhi, proto zde jen velmi stručně načrtnu základní charakteristiky tohoto učení. Théraváda je buddhistická škola, která zdůrazňuje, že se drží striktně původní Buddhovy nauky a to svým nemystickým přístupem. Nevnáší do učení žádné mesianistické prvky a orientuje se na v podstatě individualistickou cestu jednotlivce. K nirváně 16 je možné dospět jen vlastním úsilím a dodržováním mravní kázně [Knotková- Čapková 2004: 203]. 13 Rádžajóga- jógová cesta sebekázně, obsahuje jógové techniky jako například tělesná cvičení nebo meditace. 14 Stvoření světa- ve védských hymnech je oslavován Puruša jako prapůvodní realita či absolutno duchovní povahy a s rysy osobnosti, a současně jako kosmogonický zdroj projeveného vesmíru. Ten vznikl z jedné čtvrtiny jeho bytosti v průběhu gigantické kosmické oběti (to je jeden z několika védských mýtů o stvoření světa). Tyto hymny mimo jiné odůvodňují požadavek ekologicky šetrného jednání. 15 Dharma- duchovní zákon, pravda, ortodoxní učení véd; kosmický zákon, světový řád; božský Řád věcí, a správné konání v souladu s tímto řádem; zdrojem Dharmy je Bůh. 16 Nirvána- vyvanutí, osvobození se z koloběhu převtělování. 19

Buddhismus jako takový neuznává žádné mýty o vzniku světa, vše je jeden proces neustálého vznikání a zanikání, svět je ve věčném pohybu, vesmír je podřízen jen přírodním zákonům, které působí neustále. Hlavním přírodním zákonem je vztah příčinné souvislosti všech jevů, který platí jak na úrovni fyzikální, tak na úrovni morální. Tento vztah mezi činy a jejich následky je zdrojem všech strastí. Příčinou těchto strastí je žádostivost či touha, která znemožňuje dosáhnout pravého poznání [kol. autorů 1999: 298-299]. Buddhovo učení je přístupné všem lidem bez ohledu na společenské postavení, nabízí jak rozvíjet schopnosti a kvality člověka, věřit ve své vlastní síly a nebýt závislý na náboženské autoritě [kol. autorů 1999: 299]. Hlavním posvátným textem buddhismu je Tipitaka, sbírka buddhistické posvátné literatury, zahrnující například Buddhovy rozpravy. 3.2. Osobnosti stojící u zrodu našich ašramů 3.2.1. Paramhans Svámí Mahéšvaránanda Paramhans Svámí Mahéšvaránanda (narozen 1945) je autorem systému Jóga v denním životě, knihy Skryté síly v člověku (a dalších knih) a je spojen se dvěma ašramy této práce. A to se Šrí Dévpuridží ašramem a Šrí Maháprabhudíp ašramem. V dalším textu této práce budu tuto osobnost nazývat Svámídží, jak je hovorově jmenován svými žáky. Svámídží, původem z indického státu Rádžasthán, je žákem a následovníkem paramhanse Svámího Mádhavánandy, který jeho dráhu nasměroval na Západ [Poltikovič 2003: 133]. Oba patří k linii mistrů, která se odvíjí od Šrí Alakhpurídžího, a do které patří též Šrí Dévpuridží, jemuž je zasvěcen ašram ve Žďárci u Skutče a Šrí Maháprabhudíp, kterému je zasvěcen ašram ve Střílkách. Učení o józe jimi předávané má své kořeny ve védách a upanišadách, které patří mezi posvátné texty hinduismu. Svámídží přišel do Evropy (konkrétně do Rakouska) poprvé v roce 1972. Svůj systém, nazvaný Jóga v denním životě, vypracoval na základech klasické jógy tak, aby respektoval mentalitu a životní styl západního člověka, a který zahrnuje všechny oblasti jógy- od fyzických cvičení přes dechová a mentální cvičení k jógové etice a pohledu na svět. Podle tohoto systému se jóga vyučuje v ašramech ve Střílkách a ve Žďárci u Skutče. Svámídží je též otcem mnoha humanitárních projektů a jeho učení zahrnuje ideje tolerance ke všem náboženstvím, kulturám a národům; světového míru; ochrany lidských práv a hodnot; a ochrany životního prostředí 17. Je též zakladatelem International Sri Deep Madhavananda Ashram Fellowship & Yoga in daily life, což je nezisková organizace se 17 [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: < http://www.joga.cz/svamidzi/>. 20

sídlem ve Vídni založená v roce 1990. Zastřešuje výše zmíněné aktivity a spolupracuje s ní i Český svaz Jóga v denním životě, též nezisková organizace. Někteří členové International Sri Deep Madhavananda Ashram Fellowship mají poradní status v Hospodářské a sociální radě OSN 18. Centra Jógy v denním životě najdeme ve většině státech Evropy, dále v USA, Kanadě, Mexiku, Jihoafrické republice, Austrálii, Novém Zélandu a samozřejmě v Indii. Tyto země Svámídží pravidelně navštěvuje a zúčastňuje se zde konaných mezináboženských dialogů, modliteb za mír, které sám iniciuje a dalších přednášek. Za své zásluhy o rozvoj tělesného, duševního, sociálního a duchovního zdraví získal četná mezinárodní ocenění a poděkování [Mahéšvaránanda 2006: 380]. Za všechny uveďme alespoň to od Václava Havla. 3.2.2. Šrí Tatháta Šrí Tatháta (narozen 1942) se narodil v indické Kerale a dnes žije ve svém ašramu v Kolluru, ve státě Karnataka v Indii. Šrí Tatháta žije ve světě s vesmírným posláním prolomit štít temnoty, který dnes pokrývá lidské vědomí a zažehnout světlo Dharmy ve všech aspektech života. Přišel, aby harmonizoval narušené energie Přírody, podnítil vývoj lidského vědomí a ustavil božský život na zemi. ( )V mládí opustil domov, usadil se v samotě a po mnoho let prováděl intenzivní odříkání, veden Boží Vůlí. Jeho vědomí bylo většinu doby zcela ponořeno do Kosmického Vědomí. Při obrovském zážitku na vrcholu jeho askeze mu Božská Matka ukázala plnou slávu Vesmíru i hloubku utrpení světa. Když později vystoupil ze samoty, byl už dokonalým nástrojem Božské Vůle: byl připraven pro své poslání přitáhnout energii Dharmy z nejvyššího Zdroje, upevnit ji a rozšířit do světa 19. Tento citát výstižně charakterizuje filosofii a zdroje Tathátova učení. Mezi Tathátovy aktivity patří realizace obřadu Mahajaga 20, který zahrnuje několikadenní modlitby a obřady, které jsou přinášeny Bohu ve formě posvátného ohně. Tyto oběti mají pozitivní dopad na vývoj celého lidstva, neboť snižují rozsah všech vážných otřesů, které by mohly ohrozit zemi a lidstvo a přispívají ke světovému míru 21. Šrí Tatháta poprvé navštívil Západ v roce 2007, konkrétně Francii a Itálii. Druhou návštěvu Evropy uskutečnil v roce 2008. V jejím rámci navštívil Českou republiku, Německo, Itálii a Francii. Zde se uskutečnila třídenní pouť za mír, které se zúčastnili i zástupci jiných duchovních nauk a mírová konference. Tathátova filosofie a povědomí o jeho existenci ale na Západ proniklo již dříve, neboť centra následující jeho nauku byla vybudována ještě před jeho první návštěvou Evropy. Tato centra existují ve Francii, Itálii, 18 [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: <http://www.yoga.cz/i-bird/i-website/files/3643/3643.pdf >. 19 [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: < http://www.sritathata.org/indexhome.php?id=78>. 20 Jaga- oběť; mahajaga: velká oběť. 21 [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: < http://www.sritathata.org/indexhome.php?id=78>. 21

Velké Británii, České republice a Německu. Tathátův ašram v Kolluru je navštěvován i lidmi z Kanady, Polska či Ruska. Organizace zastřešující Tathátovu činnost je Tatháta Foundation Trust. 3.2.3. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (dále jen Prabhupáda, 1896-1977) je zakladatelem Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (dále jen ISKCON) neboli Hnutí Haré Krišna, založené v roce 1966 v New Yorku. Organizace ISKCON vychází z indické náboženské tradice čaitanjovského višnuismu, založené Šrí Krišna Čaitanjou (1486-1533), který byl představitelem cesty oddanosti osobnímu bohu. Tímto božstvem byl Krišna, projevení boha Višnua, ( ) původní podoba božství. ( ). Historie uctívání boha Višnua sahá v Indii až do období několika století před Kristem [Fárek 2008: 10]. Cesta oddanosti bohu je jednou z cest jak odstranit nevědomost, vysvobodit duši z reinkarnací a je považována za účinnou metodu duchovní praxe přístupnou všem [Fárek 2008: 10; Knotková- Čapková 2004: 123-124]. Hlavním textem uctívačů boha Krišny je Bhagavadgíta. Před svým odjezdem do Spojených států amerických (v roce 1965) Prabhupáda vydával časopis Návrat k Bohu, do angličtiny přeložil Bhagavatdítu a vytvořil k ní komentář. Je též autorem více než 15 knih, pro jejichž vydávání bylo v roce 1972 založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT). Filosofie Hnutí Haré Krišna je rozšířena v Americe, Evropě, Austrálii, v některých zemích Afriky a jihovýchodní Asie, kde byly založeny chrámy, farmy, školy, restaurace i knižní nakladatelství [Fárek 2008: 15]. Hnutí nabylo rychlého rozkvětu také díky proudu radikálního sociokulturního kriticismu (označovaného jako kontrakultura), který se rozvinul v 60. letech 20. století nejprve ve Spojených státech amerických jako reakce na zhroucení legitimity institucí a na protest proti pojímaní všeho, včetně přírody a člověka jako předmětu ke kalkulaci [Lužný 1997: 35]. Myšlenky Hnutí Haré Krišna tak představovaly jednu z možných alternativ k takovémuto přístupu ke světu. 3.2.4. Bhante Y. Wimala Bhante Y. Wimala (dále jen Bhante) se narodil na Srí Lance, kde byl přijat jako novic do buddhistického kláštera, v němž byl vzděláván. Po sedmi letech se rozhodl klášter opustit a působit jako putující buddhistický mnich. Bhante je reprezentantem théravádového buddhismu. Od roku 1986 je Bhante zakladatelem, předsedou a spirituálním vůdcem Triple Gem Society, společnosti pro rozvoj vědomí zastřešující Bhanteho humanitární aktivity. Jejím cílem, a zároveň cílem Bhanteho, je šíření myšlenek, jejichž prostřednictvím mohou lidé ve svém každodenním životě vytvářet více míru, harmonie a štěstí. Bhante seznamuje 22

své posluchače také s Buddhovým učením 22. Bhante přednáší po celém světě a to pro lidi všech vyznání a věr. Triple Gem Society sídlí v New Jersey. Bhante dále zajišťuje vzdělávací programy a poskytuje duchovní podporu uvězněným ve státních věznicích ve Spojených státech. Je též předsedou a duchovním vůdcem Théravádového buddhistického centra v Nairobi. V Evropě je především zakladatelem buddhistického meditačního centra Samadhi a buddhistického centra Lotus sídlícím v Praze. V roce 2008 byl oceněn jako Posel míru Světovou mírovou federací, což je mezinárodní a mezináboženská společnost pro světový mír. Je též držitelem mnoha dalších ocenění za své humanitární aktivity a duchovní činnost 23. 3.3. Popis ašramů V této části se budu věnovat tomu, jak byly ašramy založeny, jak jsou financovány, jak fungují, jakými se řídí pravidly či jak vypadá denní život v ašramu. Hlavním zdrojem informací pro tuto část jsou rozhovory. 3.3.1. Maháprabhudíp ášram Tento ašram spolu se Šrí Dévpuridží ašramem patří k systému Jóga v denním životě, jejímž guruem je Paramhans svámí Mahéšvaránanda (Svámídží) působící v České republice 35 let. Rozhovor jsem uskutečnila se zakladatelkou a správkyní ašramu paní P. Příznivci Svámídžího se nejprve scházeli porůznu, jak situace dovolila, neboť za komunistického režimu v tehdejším Československu byla podobná seskupení zakázána. Toužili však po nějakém místě, kde by se mohli trvale scházet, případně by tam mohli i bydlet. Tato možnost se otevřela po sametové revoluci, kdy po dvouletém hledání vhodného objektu byl v roce 1994 zakoupen zámek ve Střílkách, který jako ašram funguje 14 let a funguje celoročně. Budova tohoto zámku patří nadaci Živoucí světlo (založena 1993), jejímž posláním je podpora aktivit společnosti Jógy v denním životě a humanitárních aktivit v Rádžastánu. Dalším z cílů nadace je péče o Střílecký zámek a park, jež jsou památkově chráněny. Ašram je hlavním sídlem Svámídžího pro celou Evropu. Slouží jak jeho žákům, tak veřejnosti, je sídlem již zmiňované nadace Živoucí světlo, organizace Jóga v denním životě Střílky (Český svaz Joga v denním životě) a obchůdku s indickým zbožím, který je na ašramu nezávislý. Vlastní ho jednotlivec, který však část zisku věnuje společnosti Jóga 22 [online] [cit. 5.5.2009]. Dostupné z: <http://www.bhantewimala.com/get_topic.asp?topic=2425>. 23 [online] [cit. 5.5.2009]. Dostupné z: <http://www.bhantewimala.com/get_topic.asp?topic=2546>. 23

v denním životě. Dále se v ašramu pořádají kurzy jógy pro veřejnost, školení cvičitelů, řemeslné kroužky jako například řezbářství, malování; dále jazykové kurzy, kurzy vaření nebo karmajóga. Ašram může přijet navštívit, případně zde pobýt kdokoli a kdykoli, jeho kapacita je 600 lidí. V současnosti v ašramu trvale žije 20 lidí, ale tento počet je proměnlivý. Někteří z těchto lidí jsou zde zaměstnaní a to buď pod organizací Jóga v denním životě Střílky nebo pod nadací Živoucí světlo. Dále zde vypomáhají důchodci (kteří však zaměstnaní nejsou) a další lidé, kteří sem přijíždějí strávit nějaký čas. To jsou například studenti na prázdninách nebo lidé, kteří přijíždějí do ašramu například na půl roku a podobně, stejně tak zde vypomáhají již zmiňovaní karmajogíni. Den v ašramu začíná v půl šesté ráno, kdy začíná první cvičení, modlitba, čtení z Bhagavadgíty a meditace. Při snídani se konají krátké porady, kde se upřesní plán dne. Přes den se pak každý věnuje jemu udělené činnosti a večer se konají společné satsangy 24, jejichž náplň je různá, například se zpívá, sledují se duchovní filmy nebo se koná přednáška. Tento harmonogram se týká těch, kteří v ašramu žijí a pracují na své duchovní cestě, tedy nejsou zde zaměstnaní a i tak tento denní režim není striktní, účast na těchto sezeních je do určité míry dobrovolná. Zaměstnanci ašramu mají pracovní dobu od devíti hodin do půl páté a jeden den v týdnu mají volno. Pro veřejnost se zde pořádají denní, víkendové i několikadenní semináře, jejichž program určuje jejich vedoucí. Návštěvníci, ale i stálí obyvatelé dodržují následující pravidla: nekonzumuje se maso, vejce, alkohol, nekouří se a nesmí se užívat drogy; neměla by se zde chovat domácí zvířata, nesmí se ničit zahrada, trhat rostliny a je zde zakázáno obchodování. Muži a ženy jsou ubytováni zvlášť, místo neslouží jako seznamka, má mít mírně klášterní charakter. Ašram usiluje o co největší potravinovou soběstačnost, možnosti zde k tomu jsou: je zde zahrada, skleník, sad a pole. Přes léto je ašram hodně soběstačný, pěstuje se především ovoce, zelenina, kukuřice a byliny. Výjimkou jsou velké letní semináře, mnohdy mezinárodního charakteru, kdy do Střílek přijíždí 500 až 700 lidí, které není možné nakrmit z vlastních zdrojů. Potraviny je pak nutno dokupovat a to především od místních malých obchodníků, do vzdálenosti cca 40 kilometrů od ašramu. Přes zimu se ale musí dokupovat více. Co se týče chovu domácího zvířectva, do budoucna se plánuje chov krav 24 Satsang- doslovně ze sanskrtu sat = Pravda, sanga = společenství. Jedná se o indickou spirituální tradici, která spočívá ve 1. společenství s nejvyšší Pravdou, 2. společenství s osvícenou osobou a 3. společenství hledajících, kteří naslouchají a hovoří o Pravdě. 24

na mléko, ale díky nedostatku lidí to zatím nelze uskutečnit. Celkovou potravinovou soběstačnost odhaduji na 65 %. V ašramu se aktuálně pracuje na rekonstrukci bývalého vepřína, ze kterého bude budova s cvičebnou v přízemí a ubytovnou pro návštěvníky v patře. Nedávno se zakoupil další objekt, který je též památkově chráněný a plánuje se jeho rekonstrukce. Na stavební úřad byla dále podaná žádost na další meditační či cvičební halu, tato žádost však ještě není schválená. Ašram je financován z peněz, které se vyberou za uskutečněné semináře a kurzy, dále z darů, které věnují jak jednotlivci, tak firmy. Dále ašram čerpal z dotací Státního fondu životního prostředí na revitalizaci zámeckého parku a rybníka. Na příští rok je v plánu požádat o dotace Památkový ústav a to na opravu památkově chráněných budov. K již zmiňované cvičební hale, která vznikne z bývalého vepřína a nové cvičební hale se bude budovat čistička odpadních vod, o finance na její výstavbu je v plánu žádat Evropskou unii. Vztahy ašramu s obcí a blízkým okolím jsou dobré, existuje zde spolupráce například s místní školou- na pozemcích ašramu stojí hřiště, kam děti chodí sportovat. Do zastupitelstva obce Střílky byl zvolen jeden ze stálých obyvatel ašramu. Další spolupráce s obcí spočívá v budování čističky odpadních vod, kterou je nutno vybudovat, neboť v jedné z ulic ve Střílkách čistička není a odpad je odváděn do zámeckého rybníka. V obci Střílky se též nachází kostel a hřbitov, oboje památkově chráněné. Byla zde založena Společnost na záchranu hřbitova, jíž ašram podporuje finančně a vypomáhá jí například se šířením propagačních materiálů. Ašram také věnoval finanční dar na opravu schodů a střechy kostela. Celkový vztah s lidmi z obce je tedy kladný. Stejně dobrý vztah má ašram a jeho osazenstvo i s lidmi, kteří se hlásí k jiným duchovním školám a přijíždějí do ašramu strávit volný čas. Pobývali zde například dva žáci Šrí Činmoje, civilní službu zde strávili mladí muži hlásící se k buddhismu, kteří po ukončení civilní služby ještě zůstali v ašramu zaměstnaní. Cílenou misijní činnost ašram nerealizuje a o nic takového ani neusiluje. Fyzické cvičení se nedá oddělit od duchovní a dalších složek jógy, koho to zaujme, sám se ptá dál. Cílený nábory to ne, protože ono to moc nejde, si myslim že to moc nefunguje ty nábory, že se to ani dělat nemá, jako třeba nabídnout a člověk se musí rozhodnout sám. 3.3.2. Šrí Dévpuridží ašram Rozhovor jsem uskutečnila se současným správcem a zakladatelem ašramu v jedné osobě panem H. 25

Vše začalo v roce 1973, kdy se pan H. zúčastnil semináře v Nětíně, na kterém přednášel doktor Gorihal, původem indický pilot, který byl od indické vlády pověřen úkolem zjistit, jak by se jóga měla využívat v letectví a zda může mít pozitivní přínos pro piloty. Jaké byly výsledky tohoto zjišťování nevím, ale důležité je, že tento doktor Gorihal se po skončení tohoto úkolu začal věnovat přednáškám o józe a její výuce. A právě jedné této přednášky se zúčastnil i pan H.. V již zmiňovaném Nětíně se pak scházeli zájemci o tuto nauku, avšak do té doby, než majitel budovy, která sloužila k těmto společným jógovým sezením, začal v domě bydlet. Jelikož pan H. chtěl v těchto aktivitách pokračovat, bylo třeba hledat nový objekt, a tak přes inzerát našel statek ve Žďárci u Skutče a tuto budovu zakoupil v roce 1979 se záměrem vybudovat zde jógacentrum. Neboť pan H. jógu praktikoval od roku 1970, posléze ho oslovila skupina kolem Svámího Mahéšvaránandy s otázkou, zda by bylo možné se na statku scházet. Tak se v roce 1982 uskutečnilo první setkání pana H. a Svámídžího, jehož předmětem bylo jednání o prodeji budovy statku Svámídžímu. On mě potom pozval jako na jednání o tom baráku, jestli bych jim to jako prodal. A tak já jsem si řikal proč ne, jsem to koupil už jako jogacentrum, jsem to chtěl aby to fungovalo, že by to bylo jako takovej ašram, že by to vlastně splnilo to moje očekávání, tak jsem říkal že jo a on za kolik a já jsem řekl že za odhadní cenu ( ). A já jsem tam pak seděl v meditaci, tam bylo asi sto lidí, to byly vlastně začátky, vlastně lidi z celý republiky a to byli skoro všichni žáci, a nějak mi to šlo v hlavě, jsem si říkal, že vlastně jsem to chtěl jako ašram, ale že barák bez mistra to vlastně není žádnej ašram ( ) a tak jsem jakoby v duchu s ním ještě licitoval, že jo, jsem řikal a tak to dám za 50 % jako odhadní ceny, a pak si řikám tak mu to dej. Teď jsem si tak povídal sám se sebou, že jo, ( ) a pak jsem se teda rozhodl- jasně Svamidží, je to tvý. Tak takhle to začalo. (Z rozhovoru s panem H.) V roce 1992 dostal statek zasvěcení od Svámídžího a jméno Šrí Dévpuridží ašram. Za socialismu ašram fungoval pod Přáteli přírodní výživy, kteří byli organizovaní pod Svazem zahrádkářů. Prvních 12 let byl provozován dokonce bez vody a elektřiny, fungoval především přes prázdniny a o víkendech, konaly se zde semináře, kurzy vaření a jógy. V průběhu času se dění v ašramu různě měnilo podle aktuální situace a podle životních období pana H.. V současnosti je ašram v provozu od jara do podzimu, přibližně od konce listopadu do února pan H. přebývá v Praze. Přes zimu se tedy žádné pravidelné akce s výjimkou Silvestrovského programu nekonají. Letos v létě (2008) tu dění zajišťovala především karmajóga, pronájmy a návštěvy. Například zde byli žáci Satja Sáji Báby 25, lidé kteří učí Tai Chi nebo jógu podle Jóganandy, konaly se tu kurzy vaření. Program ašramu je tvořen v závislosti na momentálních potřebách, letos je aktuální především stavba slamáku 26. 25 Satja Sáji Bába- avatár (božské vtělení), žije v ašramu Prašánti Nilajam u vesnice Puttaparti; ve 137 zemích má 1200 center [Poltikovič 2003: 131]. 26 Slamák- dům postavený výhradně z přírodních materiálů. 26