Síť potřebných zdravotnických zařízení lze nakreslit do týdne, tvrdí lékařka Alexandra Aschermannová

www.muzes.cz Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 / 2 0 1 1 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Síť potřebných zdravotnických zařízení lze nakreslit do týdne, tvrdí lékařka Alexandra Aschermannová strana 6

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 vecom@vecom.cz www.vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 Editorial Obsah (Ne)pochopení Přestože se nejpravicovější protest, jaký Česká republika zažila, dotýká každého z nás, zůstávají skutečné důvody hlasitého protestu lékařů většině skryty. A tudíž je nechápe. Předně lékařům nešlo a nejde jen o jejich platy. Zdravotnictví se dvacet let nereformovalo, ovládají je farmaceutické firmy a lékaři se prakticky denně setkávají s protekcionářstvím. Jak se má slovutný odborník tvářit na to, že poslední dva měsíce loňského roku nesměl operovat, protože nemocnice na to neměla peníze? A přitom za ním v té době přišel jeho nadřízený, aby odoperoval jeho známého se slovy: To nějak vyřídíme Slova o tom, že lékař má hodinovou mzdu nižší než automechanik nebo instalatér, jsou působivá. A bohužel pravdivá. Nicméně důležitější je přece hovořit o příčině. O tom, že se nakupují předražené lékařské přístroje, protože za to má někdo provizi, že se ředitelé nemocnic mění s ohledem na politickou garnituru, která je právě u moci. Dost velkou vinu na nepochopení toho, co lékaři vlastně požadují, nese PR agentura, která je v podstatě prezentovala jako neurvalce. Vymyslela výhrůžky (váš exitus), a tak se během krátké doby vše vyhrotilo i v neetickou diskusi o tom, zda je nutné zachraňovat tolik dříve narozených dětí. Na takovou nehoráznost už je třeba mít silný žaludek. Ne že by jej naši čtenáři neměli, osud k nim často nebyl příliš milosrdný, ale čeho je moc, toho je příliš. A protože všechno zlé bývá k něčemu dobré, objevil se na stole konečně důvod (a pěkně pádný!) začít o problémech, jako je dostupnost zdravotní péče nebo právě nákup předražené techniky, hovořit nahlas. Lékařka Alexandra Aschermannová v rozhovoru se Zdeňkem Jirků si nebere servítky i proto stojí za to si její názory přečíst. Úroveň zdravotní péče není ideální nikde. Když jsem před léty viděl v ulicích Stockholmu demonstranty, kteří požadovali privatizaci státních nemocnic, přiznávám, že jsem jim trochu nerozuměl. O zdravotní péči a přístupu Švédů ke zdraví vůbec hovoří spisovatelka Kateřina Janouchová. Ve Švédsku žije a já z jejích slov pochopil, že problém je (opět) trochu hlubší, než jak při pohledu na demonstrující vypadá. Děkuji všem, kteří chtějí v právě tak vypjatých situacích mít kvalitní informace a zaslali vyplněný dotazník o tom, jak si náš časopis představují. Kdo to nestihl, může tak ještě učinit na www.muzes.cz. Přeji vám inspirativní čtení. Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz), Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz) Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v březnu 2011. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Partneři redakce: Jindřich Štěpánek Dobré zprávy Florbal na elektrickém vozíku Dokument o pražské dopravě putuje do Finska Pracovat na počítači lze i bez rukou Nová sociální firma Blíží se abilympiády 4 5 Téma: Dostupnost zdravotní péče Malé odborné nemocnice? Ano! 6 9 Anketa 10 V čem jsme světoví 11 Zdraví se na severu cení více 12 13 Příklad pro ostatní Ta Kavárna je v Jedli 15 Výtvarníci pro Konto Bariéry Stanislav Kolíbal: Bolest může pomáhat 16 17 Nové zahraniční technologie Složená kola a protéza jako chobotnice 18 19 Občanská sdružení Bárka se stala vlajkovou lodí 20 21 Technika Pomůže neslyšícím s přepisem řeči mobil? 23 Sport Vozíčkáři, hurá na sjezdovku! 24 Z monoski mám větší zážitky než z lyží před úrazem 25 Názory Jsme na dobré cestě, ale ne v cíli 27 Proč nejsme invalidé ani handicapovaní 28 29 Auto-Moto Dacia a Renault cenové trháky 30 31 Poradna Jak získat příspěvek na auto a pomůcky 32 Konto Bariéry, Melantrichova 5, Praha 1 Nabízím pohled do naší kuchyně 33 Na cestách Vídeň: bezbariérově po stopách Habsburků 34 35 Vaše fotografie Hrátky s expozicí 36 37 Křížovka Houslový virtuos 38 Alexandra Aschermannová: Malé odborné nemocnice? Ano! str. 6 Stanislav Kolíbal: bolest může pomáhat str. 16 Dacia a Renault cenové trháky str. 30 vídeň: bezbariérově po stopách Habsburků str. 34

4 Dobré zprávy Florbal na elektrickém vozíku Florbalu se v České republice věnují desítky mladých lidí s postižením, kteří se na mechanických vozících honí za děravým plastovým míčkem v nejedné tělocvičně. Pozadu však nezůstávají ani ti, kteří jezdí na tzv. električácích. V lednu 2011 se rozjel už čtvrtý ročník jejich vlastní České EWH ligy florbalu na elektrických vozících a ve dnech 18. a 19. března přivítá Praha účastníky Mezinárodního turnaje Prague Cup. Týmy z České republiky, Belgie, Itálie, Německa a Slovinska pozval pořádající Sportovní klub EWSC Jaguars Praha. Hrát se bude ve sportovní hale Radotín, U starého stadionu 1585/9, Praha 5. Vstupné je volné a všichni diváci jsou srdečně vítáni. Více informací najdete na adrese www.ewsport.org. Dodejme, že tento sport může provozovat člověk s téměř jakkoliv těžkým postižením, který v životě běžně používá elektrický vozík. Pro hráče, kteří neudrží hokejku, Zní a vypadá to jako sci-fi, když skupinka čtyř lidí na vozíku promlouvá k počítačům, které reagují na jejich pokyny a slovo za slovem zapisují jejich sdělení. Jenže ve skutečnosti jde už o dnešní realitu. Občanské sdružení Polovina nebe plní svůj záměr učit lidi s postižením ovládat počítač hlasem v rámci projektu Duhový most. Ten je u nás i v celé střední Evropě prvním projektem, který lidem s fatálním postižením motoriky horních končetin nabízí dříve nepředstavitelnou věc možnost používat počítač bez cizí pomoci a prakticky bez omezení. Speciální technologie umožňující ovládat počítač lidským hlasem (MyVoice, MyDictate a NEWTON Dictate), jejichž výuce se projekt věnuje, před nimi otevírají neohraničený svět elektronické komunikace, ale také příležitost ucházet se navzdory zdravotnímu postižení o zaměstnání. Šanci naučit se pracovat s počítačem pomocí hlasu dostanou pražští zájemci v šesti tříměsíčních kurzech, Florbal je čím dál populárnější, a tak bude Praha hostit i zahraniční týmy. Foto: archiv existuje speciální T-stick připevněná k vozíku. S její pomocí hráč vodí míč. Hraje tedy samotným vozíkem. Míček nesmí překonat úroveň 20 cm nad zemí, takže se hraje na speciální nízké branky. (red) Pracovat na počítači lze i bez rukou které probíhají od 3. ledna 2011 do 30. června 2012. Kurzy jsou bezplatné a jejich organizátoři jsou připraveni vyjít vstříc i individuálním potřebám účastníků. Bližší informace včetně kontaktních údajů jsou dostupné na www.polovinanebe.cz. (red) O Projekt Duhový most je velký zájem. Foto: archiv Dokument o pražské dopravě putuje do Finska Na filmový festival s tematikou lidí s postižením KynnysKINO 2011 byly přihlášeny i dva snímky z České republiky. Autorem obou je známý dokumentarista Tomáš Škrdlant, který vytvořil časosběrný snímek Nevítaní a krátký film Prague needs a Revolution o bariérách ve veřejné dopravě. Soutěžní přehlídka bude ve Finsku 14. 17. dubna. (mus) Nová sociální firma Centrum služeb Vyšehrad pomáhající dětem a mladým lidem s postižením se rozrostlo o nový subjekt. Je jím sociální firma Maturus, o. p. s. Zrodila se v rámci projektu Sociální podnikání a zaměstnávání lidí s postižením. Do vínku dostal Maturus od svého zakladatele agendu novoročenek a kalendářů s obrázky, jejichž autory jsou děti a mladí lidé s postižením. Vybavení i personální obsazení společnosti však bylo postaveno tak, aby firma byla schopna nabídnout veškeré polygrafické práce. Společnost přitom zaměstnává přes 50 % lidí se zdravotním postižením. Také chce vybudovat tréninková pracovní místa pro mladé lidi s handicapem. Reálné zaměstnání v sociální firmě pod vedením trenéra přinese absolventům tolik potřebnou praxi a zvýší tak jejich šance při uplatnění na otevřeném pracovním trhu. Cílem společnosti je přispět svým fungováním k osvětě, demonstrovat, že kvalita práce zdravotně postižených je v každém ohledu naprosto srovnatelná s kvalitou práce zdravých. Další informace hledejte na www. maturus.cz. (mus) Rozšiřte řady předplatitelů časopisu Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč JMÉNO a příjmení: název organizace: ulice: PSČ: město: číslo popisné: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2 telefon: Předplatné časopisu si můžete dále objednat na: www.periodik.cz, www.muzes.cz bezplatné infolince České pošty: 800 300 302 adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

www.muzes.cz Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 2 / 2 0 1 1 strana 6 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 5 Z redakční pošty Abilympiáda se blíží, je třeba myslet na přihlášky. Blíží se abilympiády Foto: archiv Abilympiáda je soutěžní přehlídka pracovních i volnočasových dovedností a schopností pro lidi s jakýmkoliv zdravotním postižením. Existují formy pro děti i pro dospělé. Obě se přitom konají v květnu, takže je nejvyšší čas začít myslet na přihlášky. Dospělí se letos sejdou 27. 28. 5. v pardubické ČEZ aréně. Česká abilympijská asociace, pořadatel akce, vyhlásila třicet devět disciplín. Přihlásit se lze maximálně do tří z nich, přičemž jednu je nutné označit za hlavní. Rozpis disciplín, formulář, organizační pokyny i soutěžní pravidla najdete na stránkách www.abilympics.cz. Přihlášku zašlete e-mailem nejpozději 1. 4. 2011 na adresu abilinfo@abilympics.cz. Doprovodnému programu bude vévodit koncert skupiny Čechomor v pátek večer. Děti a mládež od šesti do osmnácti let budou soutěžit 14. 5. v areálu Jedličkova ústavu a škol v Praze. Disciplín je pouze patnáct, ale ve dvou věkových kategoriích. Bližší informace najdete na www.abilympiada.eu. (mus) Moc se mi v posledním čísle líbila fotografická dvoustrana. Také rád fotím a rád bych jednou své snímky viděl na Vašich stránkách. Co pro to můžu udělat? Rovnou nějaké přikládám. Zdraví Ondřej Černý, Praha Z českých ghett je třeba vyhnat lichváře a vyděrače, tvrdí Sri Kumar Vishwanathan Vážený pane Černý, těší nás váš zájem a doufáme, že i další čtenáře naše nová rubrika zaujala. O výběr snímků k otištění se stará Ondřej Neff, který vždy přidává i krátký komentář. Posílat je lze na jindrich.stepanek@muzes.cz. Velmi snadno se dají fotografie vkládat na náš web www.muzes.cz, kde najdete sekci Vaše fotografie. Jednoduchým způsobem tam svá díla nahrajete a hned je mohou obdivovat ostatní. Držíme palce, abyste svoje snímky brzy viděl i v tištěné rubrice. (red) Milá redakce! Stále nevím, jak popsat radost, kterou mám z kroužku boccia ve škole Svítání v Pardubicích. Dceři Klárce bude letos 16 let. Navštěvuje osmým rokem tuto školu. Má DMO spastickou diparézu. Pohybuje se na vozíku a s pomocí je schopna ujít i pár desítek metrů. Před čtyřmi lety nás ve škole oslovil pan učitel Zdeněk Melichar s tím, jestli si nechceme zkusit bocciu zahrát. Je to hra pro handicapované s dvanácti speciálními míčky a jedním jackem. Hra je podobná hře pétanque. Ráda jsem kývla, je to pro dceru zpestření denního stereotypu. Každé úterý se po vyučování scházíme. Je nás 6 7 dvojic, vždy žák a rodič jako jeho asistent. Trénujeme nejenom koordinaci hodu, ale hlavně sílu rukou, uvolnění, trpělivost a výdrž sportovců. Nyní jsou našimi trenérkami Olinka Táborská a Evička Stejskalová z polabinské školy. Chtěla bych jim a také Jaroslavu Hantlovi, manažerovi TJ Léčebny Košumberk, který na nás dohlíží, moc poděkovat za jejich obětavost a trpělivost. Časopisu Můžeš přeji hodně spokojených čtenářů nejenom v roce 2011! S pozdravem Lenka Štegnerová, maminka Klárky (dopis byl redakcí krácen) Vážená redakce, jsem matkou chlapce s dětskou mozkovou obrnou na vozíku, který by se rád osamostatnil. Nedávno mu bylo osmnáct let, takže nemůžu být překvapená. Není pro mě ale lehké vypustit ho z bezpečí domova, a tak bych ráda našla způsob, jak mu to umožnit nejprve na zkoušku, a to s určitou pomocí. Vím, že se v problematice péče o lidi na vozíku dobře orientujete, proto bych se chtěla zeptat, zda nevíte o nějaké možnosti vhodné pro mého syna. Předem díky za odpověď! S pozdravem Klára Fialová, Benešov Vážená paní Fialová, děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Neznáme přesně vaši situaci, nicméně si myslíme, že byste se mohla obrátit na Jedličkův ústav a školy v Praze. Ten nabízí projekt samostatného bydlení na jeden rok, a to právě pro mladé lidi s tělesným postižením. Bydlí v moderních garsoniérách, vyzkoušejí si nezávislý život, ale i odpovědnost za jeho organizaci. Potřebná podpora a služby jsou však na dosah ruky. Obraťte se prosím v případě zájmu na sociální pracovnici JÚŠ Mgr. Martu Kůnovou, e-mail: m.kunova@jus.cz nebo telefon: 241 083 567. Více informací i s fotografiemi naleznete na www.jus.cz/ samostatnebydleni. Přejeme vám i synovi vše dobré! Vaše redakce Můžeš Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2. V Pardubicích nabízí katedra ošetřovatelství bakalářský studijní program ošetřovatelství a obor zdravotnický záchranář. Studijní programy umožní studentům získat profesní kvalifikaci. Více na: e-mail eva. hlavackova@upce.cz, tel. č. 466 037 725. Neslyšící absolventi kurzu, který organizuje Občanské sdružení Záchranáři Žatec a Jazykové centrem Ulita pro sluchově postižené v Praze-Radlicích, mohou pracovat jako zdravotníci. Kontakt: e-mail: vera. pavlickova@sksp.org, tel. 739 571 512. Titulem Přátelské místo ocenil Český červený kříž radnici Městské části Praha 2, botanickou zahradu a hotel Forrest z Prahy 7. Ideou projektu je zpřístupnění poskytovaných služeb lidem s tělesným handicapem a seniorům. Nový výtah pro děti se zdravotním handicapem mají v Základní a mateřské škole Kunín. Sloužit bude i lidem se zhoršenou možností pohybu, kteří ve škole navštěvují různé kurzy. Nová parkovací plocha na ulici Mírová v Ostravě-Vítkovicích má dvě stání pro automobily dopravující osoby se zdravotním postižením. Na univerzitě v Hradci Králové lze studovat obory sociálně-výchovná péče o smyslově postižené nebo speciálně-pedagogická péče o osoby s poruchami komunikace. Tel. č.: 493 331 111. O výrobcích chráněných dílen informuje na svých webových stránkách občanské sdružení InternetPoradna v Olomouci. Obecně prospěšná společnost Alka v Příbrami provozuje v areálu nemocnice stacionář pro děti se zdravotním postižením. Kontakt: alkaops@centrum.cz, tel. č. 318 654 242, 731 707 184. Projekt Chopím se šance nabízí lidem s tělesným handicapem i duševním onemocněním počítačové kurzy, kurzy právního minima a také asistenci při nástupu do zaměstnání. Kontakt pro zájemce: e-mail: martina. kaiprova@ligavozic.cz, tel. č.: 725 502 612. Pod heslem Dobrovolníci mění svět aktivisté centra humanitární organizace ADRA ve Znojmě vyhledávají a školí dobrovolníky pro činnost v domovech důchodců a dalších sociálních zařízeních ve městě a okolí. Informace: e-mail: zdenka.severinova@adra.cz, tel. č.: 607 144 090. (nouz)

6 Téma: Dostupnost zdravotní péče Alexandra Aschermannová: Malé odborné nemocnice? Ano! Původní Sanatorium Na Pleši je známé široko daleko. Ústav založený v roce 1906 a otevřený v roce 1916 prošel mnoha proměnami, ale nikdy vlastně nebyl klasickou nemocnicí s několika obory. Po druhé světové válce se postupně specializoval na onemocnění plic a od roku 1982 na Pleš jezdili nemocní se všemi druhy zhoubných nádorů. Erudovaná onkoložka MUDr. Alexandra Aschermannová byla roku 1989 jeho ředitelkou rovných dvacet let. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Atmosféra kolem našeho zdravotnictví určitě není klidná, dokonce bychom mohli říci, že nejen resort sám, ale i společnost jsou plny určitého strachu. Souhlasíte? Nemohu si pomoci, ale když nyní docela dramaticky hledáme řešení zdravotnických krizí, jako by nás opustila paměť a schopnost nazývat věci pravými jmény. Po roce 1989 vznikla v našem zdravotnictví jakási žízeň po životě a neomezené svobodě. Vylili jsme příliš často s vaničkou i dítě, zkrátka rozmetaly se docela dobré a ověřené postupy. Platila jistá spádovost, pro připomínku docela dobrá odpovědnost nemocnice za určité území, nebo krajští odborníci to nebyli administrativní referenti, ale autority, které měly v jednotlivých oborech přehled o kapacitách, schopnostech týmů, využití nejdražších přístrojů a léků. Dobře propracovaný byl i systém vzdělávání včetně atestací. Ale celý systém se atomizoval a zájmy jednotlivých segmentů péče od praktického lékaře až po špičkového profesora, od malé ordinace na venkově až po transplantační jednotku v unikátním ústavu, jsou protichůdné a místo aby se vzájemně podporovaly a v péči na sebe navazovaly, bojují proti sobě. Navíc vznikla široká síť zdravotních pojišťoven, které vlastně nenabízely nic mimořádného, ale musely vybudovat své struktury. To také něco stálo. A běžná praxe? V červnu vám pojišťovna řekne, kolik zaplatí za vaši práci od ledna toho roku Jako byste si vzal v obchodě kabát a platil za půl roku, a ještě cenu, co vás právě napadne. Všichni se bojí, aby nakonec vydělali, tak chtějí poskytovat všechno. Takže se pořizuje drahá technika, která umožňuje účtovat drahé úkony. Jak bude využita, kdo ji opravdu bude umět obsloužit a dobře medicínsky využít, to už je vedlejší. A tak zejména menší zařízení mají sice dostupné přístroje na evropské úrovni, ale ty by měly být maximálně využity, třeba i ve směnných provozech, a to v Čechách téměř nevidíte. Ovšem na zdravotnickou techniku se nemůžeme dívat jenom očima produktivity. Potřebují ji lidé všude

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7

8 Téma: Dostupnost zdravotní péče Dostupnost v tak malé zemi neznamená, že všechno budete mít ve vedlejší ulici. Máme například čtrnáct špičkových onkologických center, špičkových nejen vybavením, ale především úrovní týmů. Těm nemůže menší pracoviště konkurovat, ale přesto může poskytovat vybranou velmi kvalitní péči. Stále slyšíme a vidíme, že se tam nebo onde kupuje technika na světové úrovni pro okresní nemocnici, že se za účasti místních politiků stříhají pásky a občané jsou ujišťováni, že budou mít unikátní léčbu doslova za rohem. Otázkou jsou náklady na její provoz a zkušenosti odborníků. Vždycky někdo vydělá na provizích. Chcete tedy, aby především místní politikové, krajské samosprávy i poslanci a senátoři z jednotlivých obvodů dostali odvahu a dokázali říci svým voličům: v této malé zemi může být vynikající zdravotnická péče, ale ne ve všech oborech dostupná do dvaceti kilometrů? Přesně tak. Posilme především dojezdy rychlé záchranné služby a její vybavenost přístroji a odborníky. Záchranáři poskytnou okamžitou život zachraňující péči a pak musí pomáhat ještě nakládat nemocné s těžkou nadváhou a mnohdy čelit útokům pacientů. Koho to zajímá? Vaše dcera může rodit v perfektní porodnici se skvělým týmem péče o ohrožené děti, ale ne v každém z pětasedmdesáti okresů. Všichni chtějí nejlepší péči, ale proč by měla být, co by kamenem dohodil? Moderní medicína těmito cestami nejde. Dočkáme se takové odvahy politiků sdělit tato fakta občanům, když v této zemi je stále před volbami? Věřím, že odpovědní lidé by postupně vše pochopili. Málokdo si uvědomuje, že nepotřebuje jen excelentního chirurga, ale především trpělivého doktora a sestřičku, kteří na vás i vaše blízké mají čas. Věříte občanům, ale oni se bojí, že se z jejich nemocnice stane jakási léčebna dlouhodobě nemocných. A ty moc dobrou pověst nemají. Jako onkolog dobře vím, co už dnes opravdu umíme u nádorových onemocnění vyřešit a lidem tak prodloužit život. Ale nejde jen o bezprostřední zákroky, jde o umění léčit člověka ve všech fázích onemocnění, vrátit ho do normálního života i v případě, že vyžaduje další péči. Zejména u seniorů, kteří nemají potřebné zázemí, je to stejně důležité jako operační zákrok, nasazení moderních léčiv nebo ozařování. Mnoho onkologických pacientů potřebuje podporu psychologa, poradit se o své sociální situaci a další perspektivě. To všechno nemusí řešit špičkové centrum, zde je obrovský prostor pro péči jiného typu kombinovanou se sociálními službami a péčí o rodinné příslušníky. Jde o tak zvanou paliativní, podpůrnou a úlevovou medicínu se zvlášť školenými lékaři a dalšími odborníky. Dnes je ovšem pozice takových lidí, odborná i společenská, nízká. Proč? Společnost si vybírá atraktivní témata. Málokdo si uvědomuje, že nepotřebuje jen excelentního chirurga, ale především

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 trpělivého doktora a sestřičku, kteří mají na vás i vaše blízké čas, umějí s vámi i s nimi mluvit. V každém větším městě, kde mají prozíravé představitele, vědí, že už nyní, natož za dvacet let, až naše populace ještě více zestárne, budou potřebovat ústav právě pro doléčení, rehabilitaci a dlouhodobou péči. Čeká nás tedy velká proměna našich letitých představ o síti zdravotní péče? Málo se o tom mluví, ale ještě před patnácti dvaceti lety byl infarkt myokardu hrozné onemocnění s vysokou mortalitou, invalidizací a v nejlepším případě dlouhým pobytem v nemocnici. Díky specializovaným centrům, novým technikám léčby a doslova světové úrovni našich kardiologů klesá úmrtnost a mnoho kardiaků se vrací normálně do práce. Mohlo se to řešit špičkovým pracovištěm na každém okrese? Kdo by to zaplatil? Kde by se vzalo tolik lékařů s talentem na tuto práci? Podobný trend, se stejnými efekty, probíhá u akutních onemocnění cév, zejména u mozkových příhod. Klíčový je jako u infarktu čas. První minuty a hodiny vyžadují odborné posouzení na nejvyšší úrovni a profesionální zákrok. Tedy rychlou a spolehlivou záchrannou službu, která ve spojení s krajským centrem už při převozu odborně zasahuje. Podaří se zachránit život, ale pak Každý z příbuzných takto postižených pacientů ví, jak obrovsky důležitá je správná a včasná rehabilitace. Často je dlouhodobá a nepotřebujete k ní techniku za desítky milionů, jen vysoce kvalifikovaný personál. info Kdo je MUDr. Alexandra Aschermannová Patří k zakladatelům onkologického oboru v ústavu Na Pleši. Osm let členka výboru České onkologické společnosti, pracuje na Nádorové telefonní lince, nyní se věnuje mj. psychosociální péči o nemocné se zhoubnými nádory. Nyní je asistentkou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, má atestaci z interny, pneumologie, klinické onkologie a geriatrie. Její manžel je přední evropský kardiolog. Na začátku rozhovoru jste připomínala období po roce 1989. Proč jsme už tenkrát nepřevzali nějaký fungující model? Víte, problémy a složité hledání mají všude. Když se po revoluci začali vracet ze světa leckteří dobří lékaři, dávali nám zajímavé rady co dělat, ale hlavně co nedělat při zavádění systému pojišťoven. Jakých chyb se vyvarovat. Ovšem tehdy se prosadila jakási naše česká třetí cesta nepromyšlených experimentů. K této třetí cestě patří i iluze šířená ve velké části veřejnosti medicína dnes umí všechno, technika je zázračná, léky si dovezeme a doktoři, starejte se! Pojmy zdravotnická osvěta, péče o staré spoluobčany a trpící byly označovány za hodně ošklivá slova. A výsledek? Prodlužuje se sice střední délka života, ale národ tloustne, počet diabetiků strmě roste, obrovská část mladých lidí kouří, stoupá počet nádorů, spotřeba alkoholu neklesá. Reklama vás každý den přesvědčuje, abyste si koupili naprosto nebezpečná jídla plná tuku a umělých přísad, dětem jsou předkládány lákavé pamlsky bez ohledu na jejich působení. Kdo potřebuje lékařskou péči nejvíc? Člověk nad padesát let s nadváhou, kuřák, člověk s minimem pohybu a stravovacím režimem pro primitivy, nezodpovědný občan vždy připravený hlasovat pro další a další výdaje společnosti, jen aby nemusel nic změnit ve svém chování. Čtenáři Můžeš patří k lidem, kterým osud vždycky nebyl příliš nakloněn. Dobře vím, kolik bolesti a úsilí stojí překonávání těžkých postižení, celoživotních onemocnění a vážných úrazů. A také vím, že by obětovali ještě víc, kdyby existovala jen malá jiskřička naděje na zlepšení jejich stavu. Proč tedy nechceme od těch zatím zdravých, aby i oni začali přemýšlet a chovat se ke svému tělu i duši trochu racionálně? Nepřišel čas, abychom jim nastavili zrcadlo a přišla třeba i finanční represe za jejich pohrdání ověřenými informacemi a následné plýtvání prostředky veřejného zdravotnictví? Neměli bychom je léčit z bezohlednosti? Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz

10 ANKETA Tomáš Cikrt, novinář Budu provokovat, takže: ano, může, a to při splnění dvou předpokladů: 1. Zdravotní péče v lůžkových zařízeních (ale nejen tam) je naddimenzována, pacienti jsou léčeni nadměrně (v angličtině se tomu říká overtreatment), berou příliš mnoho léků najednou, navštěvují různé lékaře se stejnými obtížemi, pokaždé je jim provedeno znovu stejné vyšetření atd. 2. Zdravotní péče, zejména ta akutní, je rozprostřena do příliš velkého počtu zdravotnických zařízení. V provozu jsou například oddělení, kde sice našli zaměstnání lékaři a další personál, ale kde se provádí tak malý počet výkonů, až je to pro pacienta nebezpečné. Na druhou stranu máme třeba v Praze 5 spousty velkých fakultních nemocnic a klinik, z nichž některé dělají totéž a jejich činnost by se dala zorganizovat mnohem rozumněji ku prospěchu výdajů veřejného zdravotního pojištění i pacientů. Domnívám se, že oba předpoklady jsou blízko pravdě. Je tu tedy prostor pro reformu zdravotnictví i zvýšení platů. Alena Dernerová senátorka, dětská neuroložka v Mostu Nemůže. Vůči pacientům již bylo nezodpovědné, že stávající systém ve zdravotnictví vyhání lékaře do ciziny nebo do třetí sféry. Objektivně je lékařů málo již nyní. Porovnání počtu lékařů v cizině a v České republice je zavádějící, protože náš lékař vedle léčby vykonává řadu nadbytečných administrativních úkonů, které v jiných zemích za něj vykonávají administrativní pracovníci. Tam, kde v nemocnicích nebude dostatek lékařů, se zhorší léčba. To musí být všem jasné. Proto nerozumím výroku pana ministra, že pokud ubude 4000 lékařů, nic se neděje. Špatné ohodnocení nemocničních lékařů trvá již 20 let, a přitom mají největší zodpovědnost. Pokud se tato diskrepance napraví, zlepší se podmínky jak pro lékaře, tak pro pacienty. Zdroje financí by se našly, stačí omezit strašnou korupci ve zdravotnictví. Může méně lékařů znamenat lepší zdravotnickou péči Jan Pičman, ředitel Jedličkova ústavu a škol Praha Může. Tím nechci říct, že pouhým a prostým snižováním počtu lékařů se zvyšuje péče. Záleží na tom, co s tím kompetentní udělají. Určitě je potřeba situaci lékařů v nemocnicích řešit. Ale to musí především lékařské orgány samy. Komora, ministerstvo, vedoucí pracovníci, pojišťovny. Možná je nemocnic víc, než potřebujeme. Jistě peníze utíkají, to slyšíme každý den. Ale utíkají zase jen mezi prsty lékařů, až na výjimky. Byli to lékaři, kteří odmítli jít na začátku devadesátých let vyzkoušenou cestou okolních zemí, seděl jsem vedle nich. Lékaři v ambulancích si teď nahlas nestěžují, lékaři v soukromých nemocnicích také ne. Řešení jistě není jednofaktorové a jistě dobré řešení nepřinese ovoce za rok. Důležité je, aby ministr a s ním vláda odborářskému nátlaku odolali. Věřím, že pak se objeví ti, co skutečně chtějí stav zlepšit. Ideální situace z pohledu všech deseti milionů nebude nikdy. To se stačí postavit na židli a rozhlédnout kolem sebe. Anna Veverková, ředitelka odboru komunikace VZP Může. Nedostatek lékařů totiž může vynutit restrukturalizaci a částečnou redukci lůžek. Síť lůžkových zařízení odpovídá předpisu z dob Marie Terezie, že do nemocnice to nemá být dál než dvě hodiny cesty koňským povozem. Situaci vylepšily i doby doženeme a předeženeme či máme nejvíc lékařů na hlavu (pacienta), kdy se předimenzované nemocnice prezentovaly jako výdobytky socialismu. Pokud nemocnice nebudou mít lékaře, část akutních lůžek změní na následnou péči, kde jsou požadavky nižší, a část, dá-li Bůh, na pobytová zařízení sociálních služeb. Tím by zdravotnictví ubyly skryté sociální hospitalizace (úspora 5 6 mld. korun) v rozsahu cca 20 000 lůžek. Přibyla by lůžka časné rehabilitace, ovlivňující prognózu onemocnění a snižující náklady na léčení chronifikujících a invalidizujících chorob. Akutní péče by se soustředila do zbývajících lůžkových zařízení. Lékařů by bylo na menší počet lůžek dost a mohli by být odpovídajícím způsobem placeni. Eledrova 718, 181 00 Praha 8 tel.: 233 552 309, 602 162 556 e-mail: iroa@volny.cz, www.iroa.cz RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT IROA - HDC s.r.o. Úpravy aut na ruční ovládání, mechanická i elektronická. Produkty české výroby i zahraničních dodavatelů. Plošiny, rampy, otočné sedačky, invalidní vozíky s přesuvnou sedačkou do auta, zvedací mechanizmy. Osvědčení od MD ČR. Montážní střediska v České a Slovenské republice. Zprostředkování nákupu nových i zánovních vozů Škoda se slevou (případně i jiných značek), včetně financování a pojištění.

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 11 Téma: Dostupnost zdravotní péče V čem jsme světoví Jestliže Číňané a Japonci označují jednotlivé roky znamením zvířete, my si letošní rok můžeme s klidem pojmenovat Rokem české medicíny. A protože v záplavě často protichůdných tvrzení se obyčejný občan už jen těžko vyzná, připravili jsme stručné srovnání čísel a statistik našeho zdravotnictví se světem. Všechny údaje jsou z Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Text: Zdeněk Jirků Foto: Archiv Dlouhodobý problém všech evropských zemí je stárnutí populace. Index stáří počítá podíl osob ve věku 65 let a více na 100 dětí 0 14 let. Podle tohoto indexu je nejstarší Itálie, následuje Německo a Řecko. Česko je zatím v lepší polovině, ale horší se to v roce 2008 byl index 105,1. Střední délka života vyjadřuje očekávané dožití. Nejlépe na tom byli zatím Islanďané, kde hodnota tohoto ukazatele překročila 80 let, a také ženy ve Švýcarsku a Švédsku více než 79 let. Česko zaostává za těmito zeměmi u mužů o 5 6 let, u žen o 4 roky. Pro zajímavost nejnižšího věku se dožívají muži v Rusku (60,5 roku v roce 2006) a ženy tamtéž (73,3). Roste počet diabetiků V roce 2009 měli čeští ambulantní lékaři pro dospělé registrováno 7,937 milionu pacien tů, z nichž každý navštívil ordinaci skoro pětkrát. Celkem 1,668 milionu diagnóz byl vysoký tlak, 787 tisíc lidí se léčilo s ischemickou chorobou srdeční, s cévními nemocemi mozku 262 tisíc. Obezitu zaznamenali lékaři u téměř milionu českých dospělých. S tím souvisí i další nárůst počtu diabetiků v roce 2009 už 783 tisíc občanů České republiky. Druhým nejzávažnějším onemocněním je u nás rakovina, zodpovídá za čtvrtinu všech úmrtí. Bohužel vedeme evropský žebříček ve výskytu zhoubných nádorů tlustého střeva a konečníku, i když rozsáhlá osvěta a včasná diagnostika přinášejí první pozitivní výsledky. Ale ještě nebyla spolehlivě prokázána příčina tak velkého počtu těchto onemocnění u nás nejrůznější teorie o souvislosti se spotřebou piva a tučných potravin zatím jen opatrně naznačují možnou souvislost. Další varující údaj od roku 1996 se zdvojnásobil počet dětí (26,7 tisíce) a do- Statistika je neúprosná: počet našich lékařů na 100 tisíc obyvatel převyšuje obdobné ukazatele v Německu nebo v Rakousku. rostu (17,7 tisíce) ošetřovaných pro obezitu a přejídání. V roce 2009 pobíralo invalidní důchod necelých 7 % všech obyvatel, nejčastější příčinou byly nemoci svalové a kosterní soustavy. A nemocnice ve sledovaném roce bylo evidováno 2 256 000 ukončených hospitalizací. Tento počet klesá, maxima celkem pochopitelně dosáhla věková skupina 85 až 89 let, kde bylo vykázáno 693 případů na tisíc obyvatel. Mezi nejčastější případy pobytu na lůžku patří nemoci oběhové soustavy (14,7 %), nejdelší dobu v nemocnici si vyžadují duševní poruchy. Zdravotnictví na evropské úrovni České zdravotnictví je alespoň podle statistiky na srovnatelné evropské úrovni. Neevropské jsou však celospolečenské náklady na tuto důležitou sféru. Zatímco my vydáváme asi 7 % hrubého domácího produktu, země na západ od nás zhruba 11 až 12 %. V praktickém vyjádření jde o miliardy, desítky miliard. To ale neznamená, že by každá koruna v našem zdravotnictví byla dobře využita; např. přes současné mnohdy zmatené debaty je zřejmé, že počet našich lékařů na 100 tisíc obyvatel převyšuje obdobné ukazatele v Německu nebo v Rakousku. A nakonec údaj, který už tradičně řadí Česko na špičku světových i evropských tabulek: Kojenecká úmrtnost se stále drží pod třemi promile. Péče o rodičky a nově narozené je tedy u nás vynikající. Právě ti, kteří si ještě neumějí stěžovat, k tomu také nemají žádný důvod. Nadcházející velká zdravotnická reforma chce stejně uspokojit i ostatní. Půjde to v zemi, kterou autem přejedete za půl dne a kde máme ještě stále na 200 nemocnic?

12 Téma: Dostupnost zdravotní péče Kateřina Janouchová: Zdraví se na severu cení více Autorka mnoha knih s tabuizovanými náměty alkoholismus, ženská sexualita a tak podobně je také matka pěti dětí. Se zdravotnictvím ve Švédsku, kde žije, má své zkušenosti. Mnohý našinec by se divil, že někdy nejsou odlišné od našich. Text: Zdeněk Jirků Foto: Stanislav Krupař Když jdete s dětmi do běžné švédské nemocnice, dočkáte se lepších služeb než u nás? Určitě se můžete spolehnout, že mají nejmodernější techniku a vybavení na špičkové úrovni. Ale zažila jsem třeba třicetihodinové čekání na ošetření zlomené ruky mého syna. Přitom nesměl jíst. Nebo dcera čekala na operaci slepého střeva sedm hodin. A následná péče v nemocnici? Třeba jídlo není příliš chutné. Tak nevím Současně ale jsou tam třeba úžasně vybavené místnosti plné nejkrásnějších a nejmodernějších hraček, kde si děti mohou hrát, a místa pro rozptýlení a odpočinek pacientů, kteří jsou v nemocnici dlouhé týdny. Všichni říkají, že organizace práce tam není dost dobrá. Asi to souvisí se švédským pracovním zákonodárstvím: i když personál něco nedělá perfektně, stejně nemůže přijít o pracovní místo. Bohužel i to jsou důsledky sociálního státu. Přitom bychom rádi věřili pověsti Švédska jako moderní světově vyspělé země Když to měříte technikou, tak máme třeba supermoderní nemocnice s vynikajícími odborníky; těžko byste ve světě hledali tak dobře vybavená pracoviště. Na tom se nešetří. Ani pacienti nejsou nijak omezováni při využívání nemocnic či ambulancí pouze na opravdu nutné případy. Platíme ve Švédsku sice určitý poplatek za návštěvu lékaře je to asi dvě stě švédských korun, ale jakmile překročíme v průběhu roku určitou dosti nízkou částku, jsme od poplatků na celý další rok osvobozeni. Existuje i bezplatná lékařská telefonní služba, jakási telefonní poradna, kde se vám snaží telefonicky poradit, co máte dělat, kam jít, jak dál postupovat. Pak jdete k praktickému lékaři, v Česku by se řeklo na středisko. A teprve potom do nemocnice. Jenomže Švédové jsou sice docela ukáznění, ale když jde o zdraví, nejraději jedou rovnou na kliniku. Přirozeně když je po ruce. Říkáte ukáznění; znamená to také, že žijí zdravě? Určitě se tam zdaleka nekouří tolik jako v Česku. Pro mě je vždycky šok, do jak zakouřeného prostředí se tady dostanu. A myslím, že dnes už ani tolik nepijí, i když si možná myslíte, že Skandinávci jsou mistři světa v alkoholu. To prostě neplatí. V této disciplíně Češi už Švédy předehnali. Dost se mluví o obezitě, zejména hodně mužů má nadváhu. Zdravý způsob života je ve Švédsku každodenní téma. Společnost sice nikoho nepostihuje, když zbytečně riskuje ve své životosprávě, ale třeba ve firmách působí jejich smluvní lékaři a v poslední době se otevřeně ptají zaměstnanců

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 13 SLOUPEK Jiřiny Šiklové na pití, na životní styl zkrátka zdraví přestalo být soukromou věcí lidí. A ještě k alkoholu před více než sto padesáti lety hrozila Švédsku úplná alkoholická katastrofa. Pili velcí i malí, pálenka se prodávala i v lékárnách. Takže ve Švédsku první masové občanské hnutí vzniklo kvůli abstinenci. Dávno před tím, než se objevilo dělnické nebo emancipační hnutí. Jaká je ve Švédsku autorita lékařů a medicíny vůbec? Na to není jednoduchá odpověď. Stále víc lidí vyhledává alternativní léčení, různé přírodní metody. Velké diskuse se vedou o očkování. A není na to jednoznačný názor. Rozhodně s autoritou lékařů souvisí i jejich společenské postavení a platy. Ve veřejném zdravotnictví nejsou zdaleka špičkové i když jsou přirozeně mnohonásobně vyšší, než jsou platy nemocničních lékařů v Česku. Myslím, že dnes už Švédi tolik nepijí, i když si možná myslíte, že Skandinávci jsou mistři světa v alkoholu. To prostě neplatí. V této disciplíně Češi už Švédy předehnali. Ovšem švédské daně jsou také mnohem větší. Trochu přibývá ve Švédsku i lékařů cizinců, ale nemyslím, že by jejich počet přesáhl deset procent. Je tedy celkem příjemné být ve Švédsku pacientem? Být nemocný není příjemné asi nikde na světě. Švédsko na rozdíl od Česka neprožilo či neprožívá finanční krizi, jeho rozpočet prakticky není deficitní, zdravotnictví dostává obrovské částky z daní, do zdravotnictví jdou i ty pacientské poplatky, o kterých jsem se zmínila. Ve Švédsku zatím vůbec není aktuální a ani se zatím nemluví o nějakém omezování služeb nebo dělení pacientů na chudší a bohatší. Nezapomeňte, že existují obrovsky silné sociální tradice a opravdová solidarita Švédů, kterou můžete vidět na každém kroku. Myslím, že ve Švédsku ani nemůže vzniknout nějaký systém rozdělování péče podle sociálního statusu. Proto se o tom nevede ani žádná dramatická diskuse. Diskutuje se ale velmi silně třeba o postavení a životě žen, které chtějí něčeho dosáhnout třeba jako lékařky a nemají čas na děti a na rodinu. A ještě jedna věc je asi jiná než v Česku Švédsko je rozlehlá země, takže dobrá zdravotnická pracoviště prostě musejí být i daleko na severu: jinak byste musel létat k lékaři třeba hodinu i víc. Nevím, jestli máme víc nemocnic, ale v žádném případě je tady určitě nikdo rušit nemůže a ani nechce. Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz Co je přístupné a co dostupné Pojem přístupnost má několik významů: z hlediska vzdálenosti, podle finanční situace nemocného člověka, podle jeho sociálního zařazení, informovanosti, na koho se má obrátit. Přístupnost závisí i na tom, zda nejsou bariéry u vchodu a je k dispozici výtah. V tom všem je tato republika na vysoké úrovni. Počet lékařů na počet obyvatel je dokonce vyšší, než je tomu ve většině evropských zemí. V USA nemají tak dostupnou lékařskou péči a o zdravotní pojištění pro všechny teprve usilují. Jsou tam vynikající specializovaná pracoviště, ale do přístupu k péči je třeba zahrnout i finanční situaci. Kdo na to má, získá v USA špičkové ošetření. I proto je dobré se před cestou do USA nechat připojistit. A jste-li již staří, tak to připojištění je tak vysoké, že je lepší do USA necestovat, protože stane-li se vám tam něco, tak to z běžného pojištění nezaplatíte. Evropa je v tomto směru bezpečnější. Měkčí individuální odpovědnost je doplněna odpovědností kolektivní. Placení zdravotního pojištění je v Evropě skoro ve všech státech povinné. Přístupnost zdravotní péče je v Evropě lepší než na ostatních kontinentech. Srovnávat naše postavení se státy v Asii, Africe nebo Latinské Americe nemá vůbec cenu. Přesto na zdravotnictví hubujeme. Lékařská střediska jsou většinou dostupná hromadnými dopravními prostředky. Na vesnicích je to sice horší než ve městech, ale i tam je dnes k dispozici dostatečný počet osobních aut a záchranná služba přijede na zavolání. Proč je tedy zdravotnictví jedním z nejkritizovanějších resortů? Protože tam jako občané nejvíce vidíme. Negativně hodnotíme přístup ke zdravotní péči, ale současně dodáváme: Tedy můj pan doktor nebo naše paní doktorka jsou skvělí, ale jinde to tak není. Kde jinde? Za recepty se musí platit, ale víte, já na to mám, ale jsou jiní, kteří na to nemají. To je také pravda. Často ale ti lidé ani nevědí, o co mohou žádat. Přístupnost péče je tak omezena znalostmi o nárocích, právech, ale i povinnostech zdravotníků k nám a našich zase k blízkým, sousedům a lidem v okolí. Zkusme přiblížit zdravotní péči i překonáním bariér v informacích a zajímejme se více o předpisy a vyhlášky, čtěme a předávejme tyto informace i ostatním. Je to lepší než jen hubovat a případně pomlouvat a opakovat, co není, a mělo by být. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 15 Příklad pro ostatní TA KAVÁRNA je v Jedli Jedním z míst, kde pracují lidé s tělesným postižením, je tréninková Ta Kavárna v Jedličkově ústavu nedaleko pražského Vyšehradu. V útulné atmosféře nekuřáckého prostředí vám připraví kvalitní kávu, ochutnáte zákusek a prohlédnete si výtvarná díla, která se tu pravidelně vystavují. Text: Radek Musílek Foto: jiří kučera Ta Kavárna vznikla v září 2007. Když Jedle o rok dřív otevřela svoji novou rehabilitační budovu v ulici Na Topolce, její přízemní prostor přímo vybízel k podobnému projektu. Toho se ujala Andrea Šváchová, která ve spolupráci s občanským sdružením Borůvka tréninkové pracoviště rozjela. Za ty tři roky se svými kolegy vytvořila místo, které si oblíbili nejen studenti a zaměstnanci Jedle, ale i lidé z okolí. Především maminek s malými dětmi tady potkáte spoustu, protože na nejmenší se v Ta Kavárně hodně myslelo. Batolat je tu někdy tolik, že přetékají z dětského koutku do celého prostoru. Neohroženě se vrhají pod kola vozíčkářů a ti mezi nimi neméně neohroženě kličkují. Takhle si představuji výchovu k soužití s lidmi na vozíku doslova od kolébky. V Ta kavárně je možno koupit i aktuální vydání časopisu Můžeš. Posláním tohoto pracoviště je však především příprava mladých lidí s tělesným postižením pro budoucí zaměstnání na běžném trhu práce. Vedoucí Andrea Šváchová zdůrazňuje, že nejsou ani chráněná dílna, ani chráněné pracoviště, ale tréninkový prostor. Podle jejích zkušeností nemá řada mladých lidí s postižením základní pracovní návyky. Tady je mají možnost získat s podporu šesti trenérů a sociálně-pracovní terapeutky. I díky evropským penězům z Operačního programu Praha adaptabilní. Trenéři jsou nenápadní Momentálně za pultem kavárny potkáte sedm klientů. Další čtyři lidé působí v nedalekém obchůdku o. s. Borůvka na Vyšehradě. V obou případech pracují co nejsamostatněji, trenéři jsou spíše nenápadní průvodci. Občas upozorní, co je potřeba udělat. Dohlédnou, aby všechno klapalo, ale za nikoho nedělají jeho práci. Obvyklá směna trvá čtyři hodiny a tvoří ji dva klienti s jedním trenérem. Ten občas zafunguje i jako číšník. To když se zákazník s berlemi nebo na vozíku nezvládne sám obsloužit. Jinak si návštěvníci Ta Kavárny u okénka vyzvedávají objednané nápoje či pamlsky sami. Andrea Šváchová o tréninku říká: Naši zaučovaní zaměstnanci k nám přicházejí na jeden rok. Během něho obvykle projdou třemi fázemi. Nejprve si osvojují ty opravdu nejzákladnější věci, jako je přijít včas do práce, omluvit se předem, když nemůžu přijít atd. Je až překvapivé, že i velmi inteligentní lidé takovéhle základy občas postrádají. Potom přicházejí na řadu konkrétní pracovní dovednosti, jejich propojení s pracovními návyky a kooperace s ostatními členy týmu. Nakonec nastává fáze osamostatnění a nalezení sebedůvěry. Změna obsluhy je radikální Patříte-li k pravidelným návštěvníkům, obsluha se vám mění doslova před očima. V září zakřiknutí a zmatení nováčkové ke konci školního roku suverénně zvládají svou práci a ještě stihnou vtipkovat se zákazníky. Mimochodem od letošního dubna Řada mladých lidí s postižením základní nemá pracovní návyky. začíná konkurz nových zájemců pro školní rok 2011/2012. Ta Kavárna totiž kopíruje provoz škol Jedličkova ústavu, takže v létě je čas na rekonstrukce a vylepšování. O úspěšnosti projektu svědčí čísla. Polovina lidí, kteří tréninkem prošli, si už našla běžnou práci. Často jako prodavači, vrátní nebo hlídači. Přesto prý není snadné najít vhodné kandidáty. Podmínka je přitom jediná zvládnout připravit kávu. Nerozhoduje, jestli sedíte na vozíku, jste malí, špatně slyšíte, mluvíte či cokoliv jiného. Nezáleží ani na tom, jestli máte něco společného s Jedličkovým ústavem a školami. Dokonce v rámci projektu Samostatného bydlení můžete na rok získat garsonku přímo nad Ta Kavárnou. Ani tak se zájemci nehrnou. Alespoň že zákazníků je dost. A ti se mohou od března těšit na další rozšíření služeb. Vedle pravidelných prodejních výstav přibudou večerní kulturní programy. Podívejte se na www.takavarna.cz.

bolest může pomáh 16 Výtvarníci pro Konto Bariéry Stanislav Kolíbal: Stanislav Kolíbal se přes všechny peripetie svého života spíš rád zamyslí nad dalšími plány a každou minutu vyprávění jako by hledal nová a nová témata pro tvorbu, která v jeho případě jistě není lehce přístupná, ale dokáže v divákovi nakonec vyvolat tiché zvolání: Právě o tomhle už dávno přemýšlím! Proto je český sochař, grafik, scénograf a mistr snad všech výtvarných disciplín srozumitelný po celém světě. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jaroslav Brabec O mých bolestech náct dní za sebou a teprve čtrnáctý den byl dnem odpočinku. Tak se učíte nenaříkat, tak se připravujete na příští bolesti, tak se také učíte radovat se z obyčejného dne. Když jsem, už po válce, studoval na UMPRUM a začal ilustrovat knížky, blížila se další historická změna. Vývoj nezadržitelně směřoval k únoru 1948. Já už ale v té době četl knihy o stalinských procesech. Příšerný osud ruské avantgardy. Buďto do táborů, nebo rovnou na smrt. I mezi knihami Spolku Mánes, které přečkaly válku, jsem našel text arch. Feuersteina Cesta do SSSR, přednesený roku 1931. Velmi realistický obraz. Kdo Reklama už příliš často svou hrubostí a nízkostí utvrzuje člověka, že necitlivost, neotesanost a cynismus jsou normální. Nyní leckdo říká, že se náš život hodně proměnil. Možná se jen proměňuje obraz, který vidíme, ale podstata, podstata je stejná. Nedávno jsem slyšel Tomáše Halíka, který říkal, že lidé ztratili schopnost se radovat, takže hledají zábavu. To je podstata změny, která nás obklopuje. Vezměte si reklamu už nejen nabízí, ale příliš často svou hrubostí a nízkostí utvrzuje člověka, že necitlivost, neotesanost a cynismus jsou normální, přijatelné a správné. Přitom bolesti myslím nejen fyzickou, ale především bolest duše ve světě neubývá. Ani nemůže. Narodil jsem se na Těšínsku, tatínek byl obyčejný zámečník, maminka v domácnosti. Když vypukla ta známá velká hospodářská krize, měl tatínek osm placených dnů za dva měsíce. Ale měl práci! Do konzumu nebo k řezníkovi chodila maminka na dluh. A bydleli jsme pochopitelně v malinkém bytě v hornické kolonii. Ale žili jsme. V osmatřicátém nás vyhnali Poláci, skončili jsme ve vnitrozemí já s maminkou na nějaké ubytovně, tatínek v sokolské tělocvičně. Čtrnáct měsíců bez bytu. A přišli Němci a s nimi půl roku před maturitou totální nasazení v dolech. Pracovalo se třichtěl, mohl vědět! Bylo mi, obyčejnému klukovi z Moravy, jasné, že u nás tenhle systém nebude jiný. A tak jsem se hádal s kolegy. Mnozí z nich propadli doslova fanatismu, ohromnému opojení z komunismu Jinak škola skvělá, každý ateliér vedený nějakou významnou osobností Tichý, Muzika, Strnadel, Filla, Wagner a další Ale pak přišly prověrky! Musel jste před komisi, která rozhodovala, zda na škole smíte pokračovat nebo ji musíte opustit. V mém případě byl závěr jasný jsi zrádce dělnické třídy! Já, který jsem měl proletářský původ lepší než celá ta komise. Zachránil mě sice profesor Pelc, mohl jsem zůstat, ale byl to další zážitek do budoucna. Jako státnice jsem chtěl dělat ilustrace k Čechovovi, ale musel jsem zkusit Den horníků. Místo toho přece jen přijali mého Čechova, takže to dobře dopadlo a ještě jsem pokračoval na scénografii. Zarazili mi už hotové ilustrace k Mickiewiczovi. Při ministerstvu vznikla schvalovací komise. Předsedal jí původně avantgardní soukromý nakladatel, začátkem 50. let už ale velký slouha režimu Zkrátka ještě mi nebylo třicet a už jsem viděl, že najednou nezáleží na talentu, na umění, na práci. Takové poznání bolí víc než zanícená rána. O bolestech doby Do dneška to nemohu pochopit. Chápu nadšení z osvobození, rozumím rozčarování nad Mnichovem, ale nikdy jsem nepochopil vzdělané lidi, kteří propadli šílené iluzi, že přicházející sovětský model nám přinese štěstí. Z toho pak ve výtvarném umění vznikl známý socialistický realismus, někdy až k smíchu primitivní a prázdný. Krásné věci, obrazy, sochy, knihy šly do stoupy nebo v lepším případě do sklepa. Koncem padesátých let se trochu politicky oteplilo a začaly vznikat umělecké skupiny. A najednou tady byla v brněnském Domě umění výstava mladých; dokonce s jistou podporou tehdejšího ministra Kahudy. První velká úleva. Začal pohyb, který pak vyvrcholil po šesti letech legendárním sjezdem výtvarných umělců v roce 1964. Dnes to zní docela úsměvně, ale my jsme si tenkrát prosadili tajné hlasování, odmítli připravenou kandidátku a zvolili vedení svazu podle sebe. Bolestí tedy ubývalo, ale přišla

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 17 at srpnová okupace. Ještě do roku 1970 to šlo. Tehdy jsem ještě mohl odeslat do Tokia své věci na výstavu čtyřiceti předních světových tvůrců konceptualismu. Vždycky jsem byl i ilustrátor. Najednou zmizeli osvícení šéfredaktoři nakladatelství, z Odeonu Jan Řezáč, z Albatrosu Václav Stejskal. Já pro ně dělal třeba ilustrace pro Strom pohádek nebo Čínské pohádky s obrovským ohlasem v zahraničí. Nové vedení okamžitě stáhlo z výroby tři mé knihy. Ale ukázala se jiná možnost: díky různým přátelům jsem měl ještě v roce 1973 výstavu v Miláně. Prodala se celá. Reakce našeho ministerstva kultury byla jednoduchá a rázná: už nikdy Kolíbal do zahraničí, už žádná výstava doma. Pak, v osmdesátých letech, se to zas trochu zlepšilo a nakonec, jak všichni víme, přišla konečně dnešní doba. Mohl jsem pracovat, vystavovat, jezdit, učit. V obrovském katalogu pařížského Muzea moderního umění mám vynikající českou společnost Kupka, Šíma, Toyen, Štýrský a já. Více na www.muzes.cz info Kdo je prof. Stanislav Kolíbal Narozen 1925. Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové a scénografie na Akademii múzických umění. Vynikající sochař, malíř, scénograf a konceptualista. Zastoupen mj. v Centre Pompidou Paříž, Metropolitan Museum of Art a Solomon R.Guggenheim Museum New York, MUMOK Vídeň, Tate Gallery Londýn, Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně a mnoha dalších. Desítky výstav po světě. V letech 1990 1993 profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Pravidelný a velkorysý dárce aukčních salonů Konta Bariéry, jeho dílo Dvě pozice čtverce se na 10. salonu (2010 ve prospěch handicapovaných studentů) vydražilo za 100 000 Kč. Sochař, grafik a scénograf Stanislav Kolíbal je mistrem snad ve všech výtvarných disciplínách, a proto je srozumitelný po celém světě.

18 Nové zahraniční technologie Složená kola a protéza jako chobotnice Čas od času je třeba vynalézt znovu něco, co bylo vynalezeno už dávno. V případě skládacích kol pro mechanické vozíky, která ušetří spoustu místa, pak rozhodně neplatí tvrzení, že něco znovu vynalézt, zejména pak kolo, by bylo zbytečné. Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv Zbytečné nejsou ani dvě menší novinky v oblasti vozíků elektrických, s nimiž přišli inženýři v Americe a v Bahrajnu. A z Ameriky přichází také nový druh protézy horních končetin využívající některých výhod z živočišné říše chapadla. Vynalezněme kolo znovu Složit konstrukci mechanického vozíku do skladnější podoby pro jeho naložení například do prostoru osobního automobilu nebývá dnes sebemenší problém. Problémem zůstávala v mnoha případech pouze kola, která zabírala dost místa. Díky představivosti Duncana Fitzsimonse, mladého anglického inženýra, bude snad v blízké budoucnosti možné vedle skládacího rámu mechanického vozíku složit do méně rozměrné varianty i kola sama. Ta se pomocí chytré konstrukce dají složit do oválu. V rozloženém stavu vypadají kola takřka normálně až na speciální konstrukci uprostřed, která připomíná rozevřené nůžky. Dvě kovová ramena se protínají ve středu, kde je klasická osička pro zasazení do rámu vozíku. V rozloženém stavu je pak kolo k nerozeznání od velmi moderních kol mechanických vozíků s designovým výpletem. Plné kouzlo této konstrukce se ale projeví, když je kolo třeba složit. Uvolněním pojistek se nůžkový rám kola povolí a přivře, přičemž celý obvod kola se rozpadne do šesti pohyblivě spojených menších oblouků. Z kola se tak rázem stává elipsa. Rám se pak v této poloze opět jednoduše zajistí, aby se kolo nerozkládalo do původní polohy. V této podobě lze kola jednoduše skladovat či převážet v autě nebo jiných dopravních prostředcích. Vejdou se i do speciálního pytle, který lze nést přes rameno. Stejný princip je aplikován na poháněcích obručích kola, které tak skládání a rozkládání nijak nebrání. Pneumatika může taktéž zůstat nafouknutá natolik, kolik je potřeba. Není třeba ani mít obavy, že by se kolo náhodou rozložilo, když to zrovna nebude nutné. Rám je dostatečně masivní a pojistky udrží kolo spolehlivě ve složené poloze. Snazší pohyb dvě nadějné cesty Dvě menší novinky, obě prozatím ve fázi výzkumu a zkoušek, přišly z opačných konců světa. Američané pracují na systému, který by měl elektrickému vozíku výrazně pomoci při průchodnosti terénem. A v Bahrajnu vyhrál soutěž nápadů systém, díky němuž se může elektrický vozík zcela samostatně pohybovat po vymezené trase bez zásahu uživatele. Američtí vědci z výzkumného centra Floridské univerzity pracují na systému pro elektrické vozíky, který dokáže rozpoznat terén před sebou a chytře tomu přizpůsobit jízdní vlastnosti vozíku. Zařízení pracuje v podstatě tak, že z vyhodnocených dat získaných ze senzorů dokáže optimalizovat či řídit pohybovou soustavu vozíku tedy jeho kola. Jedná se o podobné systémy, které už dnes pracují například ve vozidlech s pohonem všech kol a přispívají ke zvýšení jízdní bezpečnosti. Původní systém vyvíjela armáda pro své vlastní potřeby ke zvyšování manévrovací schopnosti bojových vozidel při průchodu terénem. Systém je složený ze soustavy senzorů, které vyhodnocují terén, a ze skryté řídicí jednotky, jež dává příkazy pohybové soustavě. Ta se pak přizpůsobuje terénu, po kterém jede, a různým chytrým vytáčením kol či uzpůsobením jejich pohybu jej pomáhá překonávat. Vědci si od možné aplikace takového systému slibují především zlepšení

č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 19 ERA Poradna Skládací kolo bylo vymyšleno původně pro bicykly, vozíčkářům však velmi usnadní život. rekreačních a venkovních aktivit lidí upoutaných na elektrické vozíky. To v Bahrajnu vyvíjejí jiný systém usnadňující pohyb. V nedávné soutěži designérských a vědeckých nápadů eshabab zvítězil projekt mladého týmu počítačových inženýrů Noora Adela, Zainaba Ahmeda a Ahmeda Al Sadoona, který do elektrického vozíku namontoval soustavu čidel schopných pohánět vozík samostatně a držet jej na určené dráze. Systém dokáže sledovat černou čáru nakreslenou na podlaze a vozík řídit po její trase. Pokud se do řízení vloží uživatel nebo pokud vozík Protéza, která připomíná chapadla chobotnice, patří k těm nejdokonalejším. Dokáže uchopit předměty a nepustit je, dokud nedostane signál. narazí na překážku, je schopen se sám na dráhu vrátit. Nový druh protézy a přece jinak Designéři v rámci svých vysokoškolských prací jsou často schopni přijít se zcela originálními řešeními. Jedním z takových je i návrh Kaylene Kau, absolventky Washingtonské univerzity. Jedná se o zcela originálně pojatou protézu pro uživatele s amputacemi na horních končetinách. A jedná se o chapadlo. Ano, přesně o to chapadlo, kterým vládnou chobotnice. Mladí příznivci komiksů teď možná jásají, neboť vzpomínají na postavu doktora Octopuse, který páteřním implantátem ovládal čtyři robotická chapadla, a ta pomáhala jeho dvěma rukám se vším možným. Ti z vás, kteří jsou příznivci tradičnějších řešení, nejspíš kroutí hlavami. Jakkoli se toto řešení může zdát kontroverzní, je naprosto funkční. A to mnohem lépe než mnohé klasické protézy. Aparát si jeho uživatel nasazuje na pahýl chybějící končetiny a uvnitř ovládá základní funkci chapadla dvěma jednoduchými tlačítky. Při troše představivosti by mohla tato tlačítka být nadepsána ovinout a povolit. Chybějící končetina uživatele není zakončena tak, jak jsme u lidí zvyklí, ale chapadlem, složeným z osmi samostatných článků a ovládacího mechanismu, který jej stahuje a zase uvolňuje. Na pokyn tlačítka se pak chapadlo ovine okolo požadovaného předmětu a nepustí jej, dokud mu uživatel nedá signál. Více na www.muzes.cz Na vaše dotazy odpovídá Milan Jursík, výkonný manažer marketingu Poštovní spořitelny. Všimla jsem si, že lidé stále častěji užívají v obchodech platební kartu.? Chtěla bych se tedy zeptat, v čem je platba kartou výhodnější než hotovost. Za jednu z hlavních výhod považuji fakt, že lidé, kteří dávají přednost platební kartě před hotovostí, u sebe nemusí nosit velký objem peněz, a předcházejí tak riziku krádeže. Kromě bezpečnosti je platba kartou také mnohem pohodlnější, rychlejší, a hlavně praktičtější. Mnoho lidí se domnívá, že platba kartou stojí různé poplatky, a přichází se tak o peníze. Omyl. Nejenže za transakce platební kartou nezaplatíte ani korunu, ale dokonce můžete získat i výhody. Například zákazníci Poštovní spořitelny při použití karty při nákupu pohonných hmot u čerpacích stanic Čepro EuroOil získají slevu 0,40 Kč/litr.? Dobrý den, rád nakupuji věci pohodlně přes internet. Co mi však vadí, je neustálé vyplňování údajů o kartě, a tomu jednak příliš nedůvěřuji, a také mě dost zdržuje. Je nějaká šance, jak se tomuto procesu vyhnout, a přitom bezpečně zaplatit? Letos tomu budou již tři roky, co na českém internetu funguje platební systém nazvaný PaySec. Tato služba přesně splňuje vaše nároky spojené s platbou přes internet. Jedná se o PaySecKonto, které slouží k rychlému a bezpečnému zaplacení komukoli za cokoli. PaySec je vůbec nejrychlejší způsob platby na internetu, neboť vám k němu stačí v podstatě jen dvě kliknutí. Nemusíte nikam vypisovat typ karty, číslo, platnost ani ostatní údaje nutné pro zaplacení kartou. PaySec je navíc velice bezpečný, protože si můžete nastavit autorizaci všech transakcí od určité částky pomocí SMS zprávy, kterou obdržíte na váš mobilní telefon. Na internetu provedete nákup běžným způsobem, na který jste si zvykl. Pak stačí jako způsob platby zvolit službu PaySec. Následně budete přesměrováni na platební bránu PaySecu, kde si zvolíte platbu z PaySec Konta. Zde si můžete vše pečlivě zkontrolovat, a poté zadáte uživatelské jméno a heslo. Pro dokončení objednávky je vám zaslána již zmíněná potvrzovací SMS. Zákazníci ČSOB a Poštovní spořitelny mají nyní také možnost platby přímo ze svého internetového bankovnictví. Pokud máte jakýkoliv dotaz na Milana Jursíka z Poštovní spořitelny, napište jej na adresu info@ muzes.cz nebo Redakce časopisu Můžeš, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

20 občanská sdružení Bárka se stala vl Schizofrenie, maniodepresivní psychóza, poruchy osobnosti, těžká deprese onemocnění, která lékaři shrnují do skupiny psychóz. V České republice je zhruba sto tisíc lidí s takovou diagnózou. Často o nich neradi slyšíme a často se jich i straníme. Text: Gabriela Hauptvogelová Foto: Josef Fujan Takoví lidé se ale snaží žít normálním životem, i když to nemají lehké. Mají například problém s pracovním uplatněním, mezilidskými vztahy a podobně. Aby se svou nemocí nezůstávali sami, je pro ně v Ústí nad Labem a v Teplicích občanské sdružení Fokus. Nabízíme denně zdarma několik aktivit. Kromě poradenství jsou to třeba sportovní, vzdělávací nebo zájmové programy, vypočítává vedoucí teplické pobočky Ivana Fujanová. Mimo společně strávený volný čas ale Fokus pomáhá klientům i v sociální oblasti. Jeho pracovníci se snaží poradit v nepříznivé životní situaci nebo zvedat sebevědomí klienta. Tyto služby ale nejsou pro každého. Klient musí mít doporučení od svého psychiatra, protože ten umí odhadnout, jestli naše činnost může nemocnému pomoci nebo ne, upozorňuje Ivana Fujanová. Pak nastává zhruba dvouměsíční poznávací období. Jsou to taková povídání u čaje a kávy. A teprve když už o sobě trošku víme a je nám jasné, v čem klientovi můžeme pomoci nebo co naopak potřebuje trošku potlačit, tak si vybírá z dalších sociálně-aktivizačních programů, dodává. Ústecká vlajková loď V Ústí nad Labem pracuje Fokus už od roku 1992. Celou dobu své činnosti rozvíjel a klienti nyní mohou pracovat i v chráněných dílnách. Šikovné ruce najdou uplatnění třeba v truhlářské, zahradnické nebo šicí dílně, případně v kuchyni. A vedou si velmi dobře. Například kuchařská dílna nabízí i cateringové služby. Kavárny Bárka v Ústí a v Teplicích zásobujeme čerstvými moučníky a saláty. Po krajském městě také rozvážíme jídla do domácností i firem. To bychom chtěli časem rozšířit i o Teplice, říká manažerka dílny Petra Severová. V Bárkách obsluhují klienti Fokusu. Chráněné dílny jsou přece jenom takovým uzavřeným prostředím. Postupně jsme došli k tomu, že naši klienti mají na víc, právě třeba na zvládnutí obsluhy v kavárně nebo přípravu rautů. Inspirace přišla především z Belgie, kam vedení Fokusu jelo několikrát na zkušenou, vysvětluje Ivana Fujanová. Před jedenácti lety začalo v Teplicích duševně nemocným lidem pomáhat sdružení Altán. To zaniklo a od konce roku 2008 už tam tyto služby fungují pod hlavičkou Fokusu. Pomocnou ruku tam najdou nejen klienti z okresu Teplice. V současné době máme zhruba 150 klientů, hodně jich dojíždí i z Mostecka a Chomutovska, protože v této části kraje není prakticky žádná organizace, která by nabízela takové služby jako my, pokračuje vedoucí teplické pobočky Ivana Fujanová. Kromě dalších tří odborných pracovníků se s klienty setkávají pravidelně také externisté a dobrovolníci. Začali třešničkou na dortu Majitel domu, kde má Fokus pronajaté prostory, nabídl organizaci k využití také přízemí. Zde byla dříve pivnice. Bylo to