UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Bakalářská práce 2009 Lenka NEZBEDOVÁ
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra systematické teologie Lenka Nezbedová Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy Bakalářská práce Vedoucí práce: PhDr. Martin Filip, Th.D. Obor: Teologie a spiritualita zasvěceného života OLOMOUC 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 25. března 2009.
Děkuji PhDr. Martinu Filipovi, Th.D. za odborné vedení práce a všestrannou pomoc. Rovněž děkuji všem pamětníkům, kteří mně obětavě poskytli své vzpomínky, bratrům dominikánům a všem dobrým lidem, kteří mně jakkoliv pomáhali při zpracování této práce.
OBSAH ÚVOD. 7 1 SEKULÁRNÍ INSTITUTY JAKO NOVÁ FORMA ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA.. 10 2 ZAKLADATEL PhDr. ThDr. JAN BERNARDIN SKÁCEL 12 2.1 Stručný životopis...12 2.2 Pohled na Skácelův literární odkaz 19 2.2.1 Skácel filosof.....20 2.2.2 Skácel novinář... 29 2.2.3 Skácelova korespondence...... 39 2.2.4 Skácel - humorista.. 46 2.3 Skácel ve vzpomínkách pamětníků....47 3 SPOLUZAKLADATELKA MUDr. MARIE ZDISLAVA VESELÁ...51 3.1 Stručný životopis..51 3.2 Spoluzakladatelka ve vzpomínkách pamětníků 57 4 CHARISMA ZAKLADATELE DÍLA BLAŽENÉ ZDISLAVY...62 5 HISTORIE SEKULÁRNÍHO INSTITUTU DÍLO BLAŽENÉ ZDISLAVY.65 5.1 Pohled na situaci církve v době vzniku Díla blažené Zdislavy. 66 5.2 Založení Díla blažené Zdislavy 68 5.2.1 Blažená Zdislavy jako ochránkyně Díla a vzor k následování..70 5.2.2 Dominikánská spiritualita jako základ apoštolátu Díla blažené Zdislavy..72 5.2.3 Počátky Díla blažené Zdislavy v Hraci u Stoda a v Holýšově 73 5.2.4 Přesídlení litoměřické diecéze.76 5.2.4.1 Duchovní formace nových sester...76 5.2.4.2 Schválení Díla blažené Zdislavy církevními úřady 79 5.2.4.3 Katechetické kursy v Litoměřicích.80 5.2.4.4 Vznik pastorační stanice v Jablonném v Podještědí. 81 5.2.5 Začátek pronásledování v letech 1950 1953 82 5
5.3 Ilegální působení institutu v letech 1953 1989.84 5.3.1 Krátké období veřejné činnosti v letech 1968 70...85 5.3.2 Vznik moravské provincie 88 5.3.3 Spolupráce s Hnutím fokoláre v 70. a 80. letech.90 5.4 Veřejná činnost Díla blažené Zdislavy od roku 1989 do současnosti...92 5.4.1 Kanonické zřízení Díla Blažené Zdislavy jako sekulárního institutu..92 5.4.2 Nové Stanovy Díla blažené Zdislavy z roku 1990. 93 5.4.3 Život a činnost institutu v letech 1991 2004...96 5.4.4 Přestěhování Díla blažené Zdislavy do brněnské diecéze...101 6 PERSPEKTIVY DÍLA BLAŽENÉ ZDISLAVY DO BUDOUCNOSTI....103 ZÁVĚR.. 106 BIBLIOGRAFIE.109 SEZNAM PŘÍLOH A FOTOGRAFIÍ 121 PŘÍLOHY, FOTOGRAFIE.122 6
ÚVOD Když jsem se v květnu roku 1995 zúčastnila v Olomouci svatořečení paní Zdislavy z Lemberka, ještě jsem netušila, že s jejím odkazem je spojen sekulární institut Dílo blažené Zdislavy, v němž budu moci naplnit své povolání k zasvěcenému životu. Zvláštním zásahem Boží prozřetelnosti jsem nalezla společenství, které mi umožnilo žít zasvěceným životem ve světě, odpovídalo mému poslání laické katechetky a osobnímu založení. Od září 1997, kdy jsem do institutu jako kandidátka vstupovala, začalo mé objevování jeho zvláštního charismatu a poslání v české církvi a postupné ztotožňování se s nimi v mém životě. Tato práce chce přispět ke znovuobjevení, k novému pochopení zvláštního charismatu jeho zakladatele a chce se pokusit o návrat ke kořenům jeho spirituality, jak k tomu vybízejí církevní dokumenty týkající se obnovy zasvěceného života v dnešní době. Svou prací se chci pokusit dokázat, že pohnutá více než padesátiletá historie tohoto jediného sekulárního institutu vzniklého v českých zemích, může svým zvláštním chrismatem pomocí kněžím a biskupům v pastoraci, zvláště v pohraničních oblastech, oslovit nové generace následovníků a přispět tak k novému rozkvětu církve v naší vlasti, a že Dílo blažené Zdislavy není jen postupně vymírajícím společenstvím, ale živým kvasem v srdci církve, který má i v současném světě své nezastupitelné poslání. Literatura o Díle blažené Zdislavy je minimální. Stručnou charakteristiku tohoto společenství nalezneme v příručce Řeholní život v českých zemích, 1 v níž je uvedena jeho historie, organizační struktura a podmínky formace. Ke stému výročí blahořečení svaté Zdislavy vyšel v časopise České dominikánské rodiny Opusculum také článek mapující historii i současnost tohoto sekulárního institutu, který nese její jméno a navazuje na její odkaz. 2 1 Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy. In: HRUDNÍKOVÁ, M. (red.) Řeholní život v českých zemích. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 295 298. 2 NEZBEDOVÁ, L. Znáte dílo blažené Zdislavy? Opusculum. Měsíčník české dominikánské rodiny. 2007, č. 6, s. 15 18. V názvu stati je jako slovní hříčky záměrně použito ve slově dílo malé písmeno d ve smyslu dílo jako činnost světice a Dílo jako název institutu nesoucí její jméno. 7
Aby bylo možné podrobněji zpracovat historii institutu, objevit charisma jeho zakladatele dr. Jana Bernardina Skácela a spoluzakladatelky dr. Marie Zdislavy Veselé, bylo nutno pracovat s archivními prameny 3 a vzpomínkami dosud žijících pamětníků, které se staly hlavními zdroji poznání. Vedle toho byl zkoumán také literární odkaz zakladatele, stručně jeho rozsáhlá publikace Základy vědecké filosofie, 4 a především série jeho článků, které publikoval v časopisech Filosofická revue a Růže dominikánská, z nichž bylo možné poznat nejen jeho vědeckou erudici, ale také jeho duchovní smýšlení. Zajímavý pohled do jeho nitra nabídla také dochovaná osobní korespondence. Protože jde o práci, která má být využita v praxi sestrami institutu, je v ní řada přímých citací pramenů, aby byly zachyceny pro další generace a mohly sloužit jako materiály k formaci. Z tohoto důvodu práce odkazuje také na církevní dokumenty, které se věnují zasvěcenému životu a životu sekulárních institutů, a pomáhá tak objevit místo a poslání Díla blažené Zdislavy v historickém i současném kontextu české církve. Při shromažďování údajů pro práci bylo použito metody přímého zkoumání dostupných pramenů v archivech. Při získávání dalších poznatků, především svědectví pamětníků, bylo použito metody rozhovoru, který byl realizován pomocí interview standartizovanou formou, kdy pamětníkům byl předán seznam otázek, na jejichž podkladě většinou písemně volně zpracovali své vzpomínky, které byly v práci použity a dále zpracovány. 5 Při objevování zvláštního charismatu zakladatele byly zvoleny dva charakterizační postupy: přímý i nepřímý. Přímý vycházel ze svědectví osob, které ho znaly; nepřímý z poznání a rozboru jeho životních osudů, knih, dostupných odborných statí a dopisů. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola velmi stručně nastiňuje historii sekulárních institutů jako nové formy zasvěceného života. Těžiště práce je v následujících dvou kapitolách, které se snaží poznáním života, literárního 3 Jedná se o archiválie ze Státního archivu v Třeboni, Archivu diecéze Litoměřice, Státního archivu v Opavě, pobočka Olomouc a Archivu České dominikánské provincie v Praze. 4 SKÁCEL, M. a SKÁCEL, J. Základy vědecké filosofie. Praha: Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla, 1948. 5 Všechny takto získané materiály jsou deponovány v archivu autorky, Štědrákova Lhota. 8
odkazu, korespondence a duchovního profilu objevit charisma zakladatele institutu dominikána dr. Jana Bernardina Skácela a spoluzakladatelky dr. Marie Zdislavy Veselé. Zamyšlení nad charismatem zakladatele je věnována samostatná kapitola, protože nové pochopení tohoto charismatu a jeho aktualizace v současnosti je základním cílem smyslem celé práce. Pátá kapitola zachycuje padesátiletou historii institutu: dobové okolnosti jeho vzniku, spiritualitu založenou na úctě k blažené Zdislavě a svatému Dominikovi a přehledně rozděluje vývoj života institutu do několika období od jeho vzniku až po současnost. Šestá kapitola se pokouší o naznačení perspektiv institutu do budoucna. Součástí bibliografie je neúplný soupis literárního odkazu dr. Skácela. Přílohy obsahují kopie nejdůležitějších pramenů pro zachycení historie institutu, nejzajímavější dokumenty ze života zakladatele a spoluzakladatelky; zvláštní přílohu tvoří fotografie z historie i současnosti. 9
1 SEKULÁRNÍ INSTITUTY JAKO NOVÁ FORMA ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA Sekulární instituty se zrodily v nitru církve, aby jejich členové svou bezpodmínečnou láskou k Bohu a svou přítomností ve světě vkládali evangelium do nitra světa. 6 Život podle evangelijních rad uprostřed světa byl v církvi přítomen již od jejích počátků. Na konci 19. století se v církvi objevila zbožná sdružení laiků, která byla svěřena pod pravomoc biskupů a uznána papežem Lvem XIII. dekretem Ecclesia Catholica z roku 1899. 7 V letech 1920 1940 se tyto skupiny osob, které se chtěly zasvětiti Bohu a při tom zůstat ve světě, rozrostly natolik, že v květnu roku 1938 se ve Švýcarsku konalo celosvětové setkání těchto sekulárních skupin, 8 jenž prostřednictvím františkána E. A. Gemelliho, zakladatele sekulárních institutů, 9 požádalo papeže o oficiální schválení jejich způsobu zasvěceného života. K němu došlo apoštolskou konstitucí Provida Mater Ecclesia papeže Pia XII. až v roce 1947. 10 Významným mezníkem v dějinách sekulárních institutů je rok 1967, kdy skrze apoštolskou konstituci Regimini Ecclesiae Universae došlo ke změně názvu kongregace pro řeholníky na Kongregaci pro řády a sekulární instituty, protože se tato forma zasvěceného života velmi rozšířila a bylo ji nutné více akceptovat a podporovat. 11 Od roku 1970 se konají pravidelně světové kongresy sekulárních institutů, které přispívají k jejich vzájemnému poznání a prohloubení společného hledání 6 Srov. VALLEJO, C. A. Co znamená dnes a zítra evangelizovat pro sekulární instituty. 1982. [Samizdat: dost. Knihovna Centra Aletti,Olomouc, sign. 232-01-82], s. 2. 7 Srov. KUBÍKOVÁ, Z. Evangelijní rada poslušnosti v sekulárních institutech podle závazných církevních dokumentů. Olomouc: Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého, 2005 [diplomová práce: depon. in: Knihovna CMTF UP, Olomouc], s. 10. 8 Setkání se zúčastnil františkán Jan Ev. Urban, průkopník zasvěceného života laiků v českých zemích. Srov: VENTURA, V. Jan Evangelista Urban - život a dílo. Sonda do dějin české teologie a spirituality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001, s. 19. 9 Srov. ZUBERT, B. W. Řeholní právo. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997, s. 336. 10 PIUS XII. Provida Mater Ecclesia. Apoštolská konstituce z 2. 2. 1947 [pracovní překlad. Samizdat: depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc]. 11 Srov. ZUBERT, Řeholní, s. 337. 10
jejich identity v kontextu ostatních životních stavů, k čemuž přispívají také proslovy papežů napsané pro tato setkání. V současné době existuje asi 215 sekulárních institutů, 12 z toho v českých zemích sedm. 13 V duchu dominikánské spirituality žije sekulární institut Caritas Christi, který působí v českých zemích od roku 1970. Dílo blažené Zdislavy, jediný původem český sekulární institut, 14 působí v našich zemích od roku 1946. 12 Srov. Statistika sekulárních institutů. Rádio Vatican. Zprávy. [Internet] [cit. 30. 1. 2008]. <http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=7224.> 13 KONFERENCE VYŠŠÍCH ŘEHOLNÍCH PŘEDSTAVENÝCH V ČESKÉ REPUBLICE: Katalog mužských a ženských řeholních institutů začleněných do Konference vyšších řeholních představených v České republice z roku 2008. Praha: 2009. 14 Apoštolát svatého Františka založený J. E Urbanem také jako sekulární institut se po roce 1990 stal institutem řeholním. Srov. HRUDNÍKOVÁ, Řeholní, s. 283. 11
2 ZAKLADATEL PhDr. ThDr. JAN BERNARDIN SKÁCEL Při zrodu sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy stál dominikán dr. Jan Bernardin Skácel. Tento vzdělaný, zbožný charismatický kněz meditoval mnoho hodin u hrobu tehdy ještě blahoslavené Zdislavy v Jablonném v Podještědí, jejíž osobnost jakoby spojovala myšlenkové proudy tehdejší doby, které proudily jeho srdcem po celý život - poznání významu laického apoštolátu v světě a hluboká láska k církvi. Při studiu archivních pramenů, poznávání jeho literárního odkazu a zejména při vzpomínkách sester Díla blažené Zdislavy, které ho osobně znaly, se před námi objevil obraz velké, krásné a košaté, polozapomenuté charismatické osobnosti hluboce vzdělaného a zbožného kněze - dominikána, který veden Duchem Svatým založil sekulární institut, první a zatím jediný, který vznikl v českých zemích. 2.1 Stručný životopis P. PhDr. a ThDr. Jan Nepomuk Bernardin Skácel se narodil 3. dubna 1884 v Javoříčku na Moravě (farnost Luká) jako nejstarší z pěti sourozenců. Jeho otec Jan Skácel byl učitelem. Matka se jmenovala Anna, rozená Kadlecová. 15 Bratr Václav působil jako učitel v Jevíčku. Druhý bratr JUDr. Miloslav Skácel, brněnský advokát, byl tvrdě pronásledován komunistickým režimem a dlouho vězněn na Mírově a v Leopoldově. 16 Jeho syn JUDr. Miloslav Skácel 17 15 Srov. Úmrtní list Městského národního výboru v Litoměřicích, 1959, č. 4 s. 1, poř. č. 1 ze dne 7. ledna 1959. Depon. in: archiv autorky, Štědrákova Lhota. Srov. příloha č. 5, s. 121. 16 Srov. SOFRONKOVÁ, J. T. Vzpomínky z r. 2008. Depon. tamtéž. 17 Také on byl odsouzen na 17 let vězení. Rudé právo ze dne 5. 7. 1952 uvádí tento údaj a označuje ho za estetika a novináře. Srov. Perzekuce v oblasti kultury. [Internet] [cit. 29. 9. 2008] <http:/protikomunisticke.misto.cz/svedectvi/ 7b.htm> 12
vydal společně se svým strýcem dr. Skácelem publikaci Základy vědecké filosofie. 18 Další bratr Jindřich Skácel se stal knězem v olomoucké arcidiecézi. Působil a je pohřben v Cholině u Litovle. V rodině se narodil ještě bratr Bohuslav, který předčasně zemřel. 19 Dospělého věku se dožila také sestra Emílie, která dosloužila rodičům a obětavě se starala o své dva bratry kněze, za což ji bratr Jan Bernardin vždy velmi chválil. 20 Její vnuk kněz Stanislav Bečička s dr. Skácelem spolupracoval v Litoměřicích při zakládání sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy. Dosud žije a působí jako kanovník a děkan v Kamenickém Šenově. Podle svědectví všech, kteří ho osobně znali, měl dr. Skácel velké nadání ke studiu. Nejprve studoval gymnázium v Olomouci, kde pod vlivem tamějších dominikánů dozrálo jeho kněžské a řeholní povolání. V sedmnácti letech vstoupil do dominikánského noviciátu v Olomouci, 21 20. srpna 1901 měl obláčku, 22 při níž přijal řeholní jméno Bernardin. 23 První řeholní sliby složil 5. září 1902 v Olomouci. 24 Po studiích teologie na olomoucké univerzitě byl letech 1906 až 1909 poslán studovat na univerzitu do belgické Lovaně, kde dosáhl lektorátu teologie. 25 Na kněze byl vysvěcen 25. srpna 1907 v Olomouci. 26 V letech 1909 až 1911 pokračoval ve studiích filosofie ve švýcarském Friebourgu, 27 kde dosáhl doktorátu filosofie a teologie. Po studiích v zahraničí byl na rok asignován do 18 SKÁCEL, M. a SKÁCEL, J. B. Základy vědecké filosofie. Praha: Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla, 1. vyd. 1945, 2. vyd. 1948. 19 BEČIČKA, S. Dopis autorce ze dne 22. 9. 2008. Depon. in: archiv autorky, Štědrákova Lhota. Kanovník Stanislav Bečička je vnuk sestry dr. Skácela Emílie. Dosud žije a působí jako děkan v Kamenickém Šenově. 20 Srov. SOFRONKOVÁ, Vzpomínky. 21 Noviciát pro české bratry byl do Olomouce převeden z Litoměřic r. 1890. Měl se stát základem pro obnovu samostatné české dominikánské provincie, k níž došlo 14. 9. 1905 zásluhou tehdejšího magistra řádu blahoslaveného Hyacinta Maria Cormiera. Srov. ČERNUŠÁK, T., PROKOP, A., a NĚMEC, D. Historie dominikánů v českých zemích. Praha: Krystal OP, 2001, s. 117-121. 22 Srov. Schematismus Provinciae imperii Ordinis praedicatorum ad provinciam imperii Austriacohungaric, 1902. Praha: 1902 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 11. 23 Řeholní jméno podle sv. Bernardina Sienského, italského františkána a lidového kazatele z 15. století, kterému byl společně s Neposkvrněném Početím Panny Marie zasvěcen dominikánský kostel v Olomouci 24 Srov. Nekrologium. Opusculum. Měsíčník České dominikánské rodiny. 2003, č. 11, s. 16. 25 Srov. Nekrolog Československé provincie Řádu kazatelů z roku 1995 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc]. 26 Srov. Schematismus patrum et fratrum sacri Ordinis praedicatorum ad Provinciam Bohemiae pertinentium AD 1907. Praha: 1908 [depon. tamtéž], s. 28. 27 Srov. Schematismus patrum et fratrum AD 1911. Praha: 1912 [depon. tamtéž], s. 29. 13
pražského konventu, kde působil jako kazatel a zpovědník a dokončoval svá studia. 28 Od roku 1913 přednášel filosofii a homiletiku na řádovém učilišti v Olomouci, 29 čímž se velkou měrou zasloužil o intelektuální i duchovní formaci další generace českých dominikánů. 30 Po nějakém vážném nedorozumění rezignoval na všechny funkce a odjel na krátký čas do dominikánského konventu v Uherském Brodě. 31 O rok později však katalog provincie znovu udává, že Bernardin Skácel, doktor teologie a filosofie, působil jako profesor filosofie, homiletiky a historie v Olomouci 32 a současně jako generální sekretář spolku Omladina. 33 Za první světové války byl asignován do kláštera v Praze až do roku 1919, 34 ale prameny uvádějí, že působil jako vojenský polní kaplan na Ukrajině a na italské frontě. Po válce krátce působil jako profesor náboženství v Praze-Bubenči a zpovědník v arcidiecézním semináři, přičemž je znovu připomínána jeho funkce generálního sekretáře spolku Omladina. 35 V letech 1921-1923 byl sice asignován do pražského konventu, ale působil v Brně jako redaktor časopisu Den. 36 Byl vyhledávaným zpovědníkem a katechetou, aktivně pracoval v různých spolcích. 28 Srov. tamtéž, s. 20. 29 Srov. Catalogus patrum et fratrum...ad 1913. Praha: 1914 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 16. 30 Zachovalo se svědectví, že dr. Skácel měl velké porozumění zvláště pro venkovské studenty. Pomáhal při studiu mladému dominikánovi Antonínu Jakubu Zemkovi: Horlivý, neposedný klerik miloval spíše činnost, než studium. Mezery ve filosofických znalostech vyvolávaly trochu přezíravost jiných bratrů, kdyby se ho neujal dr. Bernardin Skácel, který pochopil jeho kvality a jeho poslání. KOULOVÁ, M. Vatikánský špión. OnPn. Plzeň, 2001, č. 5. [Internet] [ cit. 2. 10. 2001]. http://plzen.op.cz/onpn/2001/01-05.htm > M. Koulová byla spolužačkou a přítelkyní J. Zemka. Název jejího článku vychází z knihy: ZEMEK, J. A. Vatikánský špión. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. 31 Srov. SKÁCEL, J. B. Dopis Karlu Dostálu Lutinovi z r. 1913. Depon. in: Státní archiv Opava, pobočka Olomouc, fond K. Dostál, inv. č. 609. 32 Srov. Catalogus patrum et fratrum...ad 1914. Praha: 1915 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 17. 33 Tyto katolické spolky sdružující zejména mládež na venkově vznikaly v počátcích století téměř v každé vesnici. Jejich náplní byla propagace katolicismu a jeho uvádění do osobního i společenského života pomocí kulturní, umělecké a osvětové činnosti. 34 Srov. Catalogus patrum et fratrum... AD 1915. Praha: 1916 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc] s. 15, Catalogus AD 1917. Praha: 1918 [depon. tamtéž], s. 16, Catalogus AD 1918. Praha: 1919 [ depon. tamtéž], s. 6, Catalogus AD 1919. Praha: 1920 [depon. tamtéž], s. 16. 35 Srov. Catalogus patrum et fratrum...ad 1915. Praha: 1919 [depon. tamtéž], s. 15. 36 Srov. Catalogus patrum et fratrum...ad 1923. Praha: 1924 [depon. tamtéž], s. 6. 14
Ve dvacátých letech působil dr. Bernardin Skácel ve Znojmě, kde byl velmi aktivní a činný. 37 Byl konsistorním radou brněnské kapituly, profesorem náboženství a pedagogiky, ředitelem Katolické akce 38 a zpovědníkem sester Nejsvětějšího Spasitele. V roce 1930 přibyla k výše jmenovaným ještě funkce syndika znojemského konventu, 39 členství v okresní školní radě 40 a od roku 1933 byl na dvě funkční období zvolen převorem tohoto kláštera. Od roku 1930 byl také promotorem české části 41 Třetího řádu dominikánského pro celou českou provincii. 42 Česká část měla tehdy 42 členů. Terciáři měli každou neděli společné modlitby, měsíční přednášku a se svými korouhvemi se účastnili slavnostních průvodů. 43 V této působil dr. Skácel také jako redaktor časopisu dominikánských terciářů Růže dominikánská a často do něho přispíval svými články na různá témata, které jsou cenným pramenem k poznání jeho duchovního profilu. 44 Od roku 1931 působil také jako ředitel Mariánské družiny ve Znojmě. 45 Pramen z roku 1936 uvádí že od 5. 10. 1933 do 9. 3 1936 byl znovu zvolen převorem znojemského konventu a současně byl zpovědníkem sester Kongregace sv. Hedviky ve Fryšavě. Nekrologium 46 uvádí ještě Skácelovo působení v dominikánském konventu v Košicích, 47 kde působil až do obsazení města maďarskými fašisty v roce 1938, 37 Srov. Catalogus conventuum patrum et fratrum sacri Ordinis preedicatorum AD 1929, Praha: 1930 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 12. 38 Katolická akce byla církevní organizace, která rozvinula svou činnost zejména za papeže Pia XI. Vznikla v nejprve v Itálii a rozšířila se v době mezi dvěma světovými válkami téměř po celé Evropě. Kladla si za cíl vychovat a organizovat apoštolát laiků pod vedením hierarchie. Srov. MRÁČEK, P. Příručka církevních dějin. Praha: Krystal OP, 1995, s. 144. 39 Srov. Catalogus conventuum...ad 1930. Praha: 1931 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 13. 40 Srov. ČERNUŠÁK, PROKOP, NĚMEC, Historie, s. 138, pozn. 43. 41 Třetí řád byl od 12. dubna 1924 rozdělen výnosem tehdejšího provinciála Václava Bubeníka na část německou a českou. Srov. Třetí řád neboli Laické sdružení sv. Dominika. Oficiální stránky dominikánského kláštera a kostela Nalezení svatého kříže ve Znojmě. [Internet] 2002. [cit. 21. 5. 2008] <http://mujweb.atlas.cz./kultura/svkriz/sv/3r.htm> 42 Srov. Catalogus conventuum... AD 1936. Praha: 1937 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc ], s. 14. 43 Srov. Třetí řád, viz výše, pozn. 41 44 Blíže se jimi budeme zabývat v další části práce. 45 Srov. Catalogus conventuum... AD 1931. Praha: 1932 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 19. 46 Srov. Nekrologium. Opusculum. Měsíčník české dominikánské rodiny. 2003, č. 11, s. 16. 15
ale často navštěvoval konvent v Plzni. Důkazem toho je zápis v kronice, že na třídenní k pětadvacátému výročí kostela 28. října 1938, kázal dr. Bernardin Skácel z Košic. 48 V roce 1939 je dr. Skácel uváděn již jako člen plzeňského konventu. 49 V Plzni kolem sebe shromáždil ve Třetím řádu sv. Dominika mladé muže a ženy, pro než pořádal jednou týdně náboženské přednášky a zapojoval je do práce s dětmi. 50 Od 1. srpna 1940 51 byl Bernardin Skácel ustanoven spirituálem Kněžského semináře v Českých Budějovicích, 52 kde vystřídal benediktina P. M. Klementa, který odešel na žádost svého opata jako farář do Sázavy. 53 Jeho nástup do funkce proběhl za velmi dramatických okolností, jak vylíčil v nedatovaném dopise rektorovi semináře Karlu Rebanovi. Protože tyto okolnosti přímo souvisejí se založením sekulárního institutu Dílo Blažené Zdislavy, uvádíme tento dopis jako cenný pramen v doslovném přepisu: Monsignore, ačkoliv jsem psal p. vicerektorovi, 54 že přijedu až po 11. 8. přece jsem ku konci svého pobytu si uvědomil, že je vaším přáním, abych byl v B. již začátkem srpna. Proto jsem dříve odjel z Plzně a jel na Moravu přes Třebíč. Kde jsem chtěl jen krátce se zastavit. Ale po jednom obědě přišly na mne velké bolesti žaludeční, že jsem omdléval, proto jsem byl dopraven do zdejší nemocnice. Po rentgenování a pumpování (?)...zjistili silnou otravu masem. Po dlouhotrvajících a dosti nepříjemných procedurách byl jsem přenesen při velmi vysoké horečce do postele teprve dnes jsem byl z nemocnice propuštěn.tato nemoc byl velmi dobrá, jsem z ni vděčný, nejen pro dobra spojená s každým utrpením, ale i pro dobro tělesné: velmi pěkně jsem se vyléčil. Ku podivu mému i lékařů mám tlak úplně normální, 150 mm, horečka téměř žádná. Také po dokonalém vyšetření mého zdravotního stavu ujistil mne lékař, že...mohu dobře své povinnosti zastávati a nikterak se nemusím obávati nějaké komplikace. Jenom jsem velice zesláblý, 47 Konvent v Košicích byl podřízen pod jurisdikci českého provinciála od roku 1924. Bernardin Skácel tam byl zřejmě vyslán proto, aby pomáhal svými zkušenostmi při rozvoji tohoto konventu. Srov. ČERNUŠÁK, PROKOP a NĚMEC, Historie, s. 131, 134. 48 Srov. Dějiny kláštera a kostela Panny Marie Růžencové v Plzni. OnPn. Plzeň: 1999, č. 2. s. 8. [Internet] [cit. 29. 9. 2008] <http://plzen.op.cz./onpn/1999/03/99-03.htm> 49 Srov. MOLNÁR, C. Výpis z Kroniky kláštera dominikánů v Plzni z roku 1946. Dopis autorce ze dne 16. 10. 2008. Depon. in: archiv autorky, Štědrákova Lhota. 50 SOFRONKOVÁ, J. T. Dopis ze dne 31. 3. 1990 provinciálovi Dominiku Dukovi. Depon. in: Archiv České dominikánské provincie, Praha, sign. C 193/ kart. 61. 51 V Kronice Kláštera dominikánů v Plzni je dr. Skácel v seznamu bratří uváděn jako bratr mimo dům s poznámkou, že je spirituálem v Českých Budějovicích. Srov. pozn. 48. 52 Srov. Seznam osob bydlících v Biskupském kněžském semináři, Kněžská 410b / 14. Je tam uveden na druhém místě. Depon. in: Státní archiv Třeboň, 1973, kart. II, oddíl E3, 5/237. 53 Srov. Zápis o 1. konferenci profesorského sboru Bohosloveckého učiliště v Českých Budějovicích ve stud. roce 1940/41, konané dne 10. září 1940. Depon. in: Státní archiv Třeboň, 1973, kart. II. inv. č. 62. 54 P. Augustinu Malému - pozn. autorky. 16
někdo pojede se mnou do Choliny a za několik dní budu se moci vrátit zdráv do semináře, na který se těším. To tedy na omluvu mého nedostavení se. 55 Pobyt dr. Bernardina Skácela v třebíčské nemocnici má velký význam pro dějiny sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy, který později založil, neboť právě tam se setkal s jeho spoluzakladatelkou MUDr. Marií Veselou, která ho ošetřovala a také s pozdější první sestrou Díla Marií Pavlou Pasekovou. Během války dr. Skácel pravidelně jezdil za bohoslovci, kteří byli nasazeni na nucené práce do Německa. 56 S kněžským seminářem V Českých Budějovicích se dr. Skácel rozloučil na jaře v roce 1945, zřejmě pro neshody a různost názorů na výchovu bohoslovců s tehdejším vicerektorem Augustinem Malým, 57 a také pro neodkladné úkoly při obnově poválečného řádového života. Po válce zůstal dr. Skácel asignován do plzeňského konventu. Kronika uvádí poznámku, že 7. června 1945 při volbách převora se Bernardin Skácel vzdal hlasu. 58 V roce 1946 zůstal dr. Skácel uváděný již jako důchodce stále v Plzni. 59 V té době byl již nemocen, protože kronika zmiňuje v souvislosti s jeho jménem, že při kázání o májových pobožnostech mu ke konci kázání již vypovídal hlas. 60 V době jeho působení v Plzni 61 v nedalekém Hradci u Stoda na faře na svátek svatého Josefa 19. 3. 1946 zahájil svou činnost 62 Charitní spolek Zdislava, který se stal základem pozdějšího sekulárního institutu. Když se v roce 1948 se spolek Zdislava na žádost biskupa Štěpána Trochty přestěhoval do Litoměřic, přestěhoval se dr. Skácel s několika sestrami Díla do kláštera v Jablonném v Podještědí, kde působil krátce jako kaplan a současně vyučoval filosofii v litoměřickém semináři. Podílel se také na veškeré činnosti 55 SKÁCEL, J. B. Dopis Karlu Rebanovi z roku 1940. Depon. in: Státní archiv Třeboň, kart. II, oddíl E 3, 5/237. 56 SOFRONKOVÁ, Dopis ze dne 31. 3. 1990. 57 Podle pramene Státního archivu v Třeboni vytýkal dr. Skácelovi, že některé bohoslovce nepřipustil ke svěcení a jednomu dokonce radil, aby seminář opustil, protože nemá povolání. 58 Srov. MOLNÁR, Výpis, viz pozn. 49. 59 Catalogus conventuum...ad 1946. Praha: 1947 [depon. in: knihovna Kláštera dominikánů, Olomouc], s. 13. 60 Srov. MOLNÁR, Výpis. 61 Dr. Skácel zůstal oficiálně členem plzeňského konventu až do roku 1948, i když působil v Hradci u Stoda a později v Litoměřicích. Srov. tamtéž. 62 Oficiální datum vzniku je 15. leden 1946. 17
Díla blažené Zdislavy, duchovně vedl a formoval sestry a byl hlavním organizátorem kursů pro laické katechetky. Řízením Božím nebyl po obsazení kláštera v Jablonném 27. 4. 1950 internován, protože již pobýval v Litoměřicích, kde bydlel v soukromém bytě na Jesuitské ulici č. 14 v blízkosti bytů sester Díla. 63 Později v letech pronásledování řeholních kněží a zákazu činnosti Díla neměl státní souhlas k výkonu kněžské služby. 64 Až do své smrti se věnoval tajně duchovnímu vedení sester Díla blažené Zdislavy, 65 které za ním docházely do jeho bytu na Jesuitské ulici č. 14. V kruhu sester oslavil v srpnu roku 1957 zlaté kněžské jubileum. I když se jeho zdravotní stav neustále zhoršoval, sloužil i na posteli za přítomnosti dr. Veselé každodenně mši svatou. 66 Zemřel 2. ledna 1959 v Litoměřicích v domě číslo 14 na Jesuitské ulici, posílen svatými svátostmi, které mu udělil P. Josef Uher, litoměřický děkan, který za ním pravidelně jednou týdně docházel. 67 Pohřeb byl z kostela sv. Jakuba v Litoměřicích 5. ledna 1959. Zúčastnilo se ho asi padesát lidí, mezi nimi byli i dominikáni Alfons Hutař, dr. Vít Beneš a Lukáš Mikulčík. 68 Odpočívá v hrobě bratří dominikánů na hřbitově v Litoměřicích. 63 Srov. Seznam bratrů dominikánského konventu v Jablonném z roku 1950. Depon. in: Archiv biskupství Litoměřice, sv. II C 24, 3/67/6. Dr. Skácel v něm jmenován není. 64 V hlášení Oblastní úřadovny Státní bezpečnosti v Praze je jeho jméno uváděno v souvislosti se skupinou se S. Braitem, M. Habáněm a R. Dacíkem, kteří podle tvořili zvlášť horlivou a bojovou skupinu..., která vydává řádový časopis Růže dominikánská, vedený ve zpátečnickém duchu. Pod jejím vlivem stojí náboženská revue Na hlubinu, sice vyšší úrovně, avšak s tendencí středověkého katolicismu Srov.VLČEK,V. Procesy s řeholníky v 50. letech a v první polovině 60. let. In: BUDKA, A. (red.) Církevní procesy padesátých let. Sborník příspěvků z konference 21. 22. 5. 2002 v Praze. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 112. 65 Srov. ČERNUŠÁK, PROKOP a NĚMEC, Historie, s. 186. 66 Srov. SOFRONKOVÁ, Dopis z 31. 3. 1990. 67 Srov. tamtéž. 68 Srov. tamtéž. 18
2.2 Pohled na Skácelův literární odkaz Ve 20. letech vydal dr. Skácel rozsáhlou publikaci Politika podle zásad katolických, 69 v níž se pokusil shrnout hlavní zásady tehdejšího politického katolicismu. Kniha je zajímavá tím, že věnuje velkou pozornost řešení sociálních otázek, a již tehdy varuje před socialismem a komunismem. 70 Významnějším a známějším dílem dr. Skácela je však především rozsáhlá publikace Základy vědecké filosofie, kterou napsal se svým synovcem JUDr. Miloslavem Skácelem (1914-1974) jako stručný manuál tomistické filosofie spojený s přehledem dějinného vývoje. 71 Pro poznání jeho osobnosti jsou velmi cenné články na různá témata duchovního života otištěné v brněnském časopisu Den, kde Skácel působil ve dvacátých letech a časopise dominikánských laiků Růže dominikánská z třicátých let, kdy Skácel působil jako promotor Třetího laického řádu pro celou českou provincii. K cenným literárním pramenům patří také několik dochovaných dopisů 72 a rukopisná žertovná povídka Stařeček Bartoš. 73 Je velká škoda, že se nedochovaly jeho dopisy sestrám, jeho osobní poznámky a přípravy homilií. Byly z bezpečnostních důvodů kvůli pronásledování Státní bezpečností včas zlikvidovány. Protože Skácelův literární odkaz dokazuje šíři jeho intelektuálního i duchovního bohatství a je tedy pro poznání jeho duchovního profilu velmi důležitý, pokusíme se nyní o jeho podrobnější popis. 69 SKÁCEL, J. B. Politika podle zásad katolických. Praha: Cyrilometodějská tiskárna V. Kotrba, 1926. 70 Bližší rozbor této knihy nám nedovoluje rozsah této práce a její zaměření. 71 Srov. Slovník českých filosofů. [Internet] [cit. 21. 1. 2009] <http://www.phil.muni.cz./fil/scf/komplet/ skclmi.html.> 72 Jsou jako prameny uváděny a rozebírány v kapitole 2.2.3. 19
2.2.1 Skácel filosof Filosofie byla pro dr. Skácela oborem, který ho velmi zajímal. 74 Žil v době, kdy v církevních kruzích vzrůstal nový zájem o dílo svatého Tomáše Akvinského, v jehož filosofii spatřovala církev protiváhu proti modernismu, liberalismu a materialismu, který se na konci 19. století velmi rozšířil. V encyklice Aeterni Patris ze 4. srpna 1879 vyzval Papež Lev XIII. katolické teology, aby se věnovali studiu Tomášova myšlenkového odkazu. Střediskem novoscholastické filosofie se na přelomu století stala univerzita v belgické Lovani. Kardinál Mercier tam založil v roce 1889 filosofický institut, jehož hlavním cílem bylo smířit tomismus s filosofií přírody a důkladným studiem dějin filosofie ho obohatit o to, co bylo v moderní filosofii 19. století nosné a pravdivé. Pokoušel se také rozvíjet filosofii psychologickou založenou na empirických vědách a v neposlední řadě i vědu sociální, která měla sloužit k rozvoji sociální nauky církve. 75 Dalším střediskem tohoto filosofického směru byla státní univerzita ve švýcarském Friebourgu, kde dominikáni od počátku 20. století filosofii vyučovali a po celou dobu až do dnešních časů vedou teologickou fakultu této univerzity. 76 Dr. Skácel studoval filosofii na obou těchto univerzitách, obhájil na nich licenciát i doktorát. Lze tedy říci, že v českém filosofickém prostředí patřil k tehdejší vědecké špičce. V knize Základy vědecké filosofie napsané společně se svým synovcem JUDr. Miloslavem Skácelem a která se dočkala dvou vydání ve značném nákladu, se projevil jako vynikající znalec svého oboru a systematik. Kniha měla být zřejmě používána jako vysokoškolská učebnice a chtěla navázat na tehdy velmi ceněnou knihu průkopníka českého novotomismu ThDr. Josefa Pospíšila 73 SKÁCEL, J. B. Stařeček Bartoš. Veselé a zábavné příběhy. Rukopis. Depon. in: Státní archiv, Praha, sl. RD, inv. č. 51, kart. 61. 74 Filosofickému dílu dr. Skácela se v naší práci budeme věnovat pouze okrajově, protože jejím cílem je především poznání jeho duchovního a pastoračního odkazu. 75 Srov. BRUGGER, W. Filosofický slovník. Praha: Naše vojsko, 2006, s. 277. 76 Srov. HINNEBUSCH,W. A. Dějiny řádu kazatelů. 1. vyd. Přel. Petr Beneš. Praha: Krystal OP, 2002, s. 136, 137. 20