Buňky, tkáně, orgány, soustavy



Podobné dokumenty
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Základy buněčné biologie

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Rozmnožovací soustava

pátek, 24. července 15 BUŇKA

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Chromosomy a karyotyp člověka

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů


Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Cytologie. Přednáška 2010

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Cytologie I, stavba buňky

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Souhrnný test A. 3. c,d

Souhrnný test - genetika

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

ISBN Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka:

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

prokaryotní Znaky prokaryoty

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

1. Buňka základní funkční jednotka organismu

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2014

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Digitální učební materiál

Zdravotní nauka 1. díl

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta lékařská

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Sylabus kurzu: Biologie

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

Prokaryotní a eukaryotní buňka

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

sloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

Transkript:

Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána

Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma Chromatin - heterochromatin - euchromatin Dvojitá jaderná membrána - póry - ribozómy

Endoplazmatické retikulum - drsné ER přisedlé ribozómy - syntéza bílkovin - hladké ER syntéza lipidů a glykogenu Goldiho aparát - cisterny, vakuoly, vesiculy - tvorba glykoproteinů - transport látek Lysozomy - trávicí enzymy Ribozómy - syntéza bílkovin Syntéza bílkovin v ribozómech

Mitochondrie - energetická jednotka buňky - buněčné dýchání - oxidativní fosforylace štěpení cukrů na CO2 a H2O - energie na syntézu ATP Centriola - úloha při buněčném dělení - vychází z ní mikrotubuly cytoskeletu - vyrůstá z ní dělicí vřeténko Cytoskelet - mikrotubuly - mikrofilamenta

Cytoplazmatická membrána - přenos informací mezi buňkou a okolím - receptory glykoproteiny (glykokalyx) - selektivní výměna látek mezi buňkou a okolím - pasivní transport difúze, membránové kanály (transmembránové bílkoviny) - aktivní transport vynaložení chemické energie (proton., Na-K pumpy) membránové přenašeče -přenos váčky (uzavřené membránou) schématický trojrozměrný řez buněčnou membránou 1. glykolipid 2. alfa-helix protein 3. oligosacharidový boční řetězec 4. fosfolipid 5. globulární protein 6. hydrofobní část alfa-helix proteinu 7. cholesterol

Dělení buněk - Mitóza dělení somatických (tělních, diploidních) buněk - Meióza = redukční dělení vznik pohlavních buněk MITÓZA: BUNĚČNÝ CYKLUS: M-fáze dělení G1- fáze postmitot. - syntéza bílk. a RNA S-fáze replikace DNA G2-fáze postsyntet. - syntéza organel M-fáze

Dělení buněk - Mitóza dělení somatických (tělních, diploidních) buněk - Meióza = redukční dělení vznik pohlavních buněk MEIÓZA: BUNĚČNÝ CYKLUS: M-fáze dělení G1- fáze postmitot. - syntéza bílk. a RNA S-fáze replikace DNA G2-fáze postsyntet. - syntéza organel M-fáze

Tkáně - soubor morfologicky podobných buněk plnících určitou funkci - Histologie epitelová tkáň Typy tkání: epitelová tkáň (krycí) - fylogenet. nejstarší - také žlázová fce (játra, slinivka, štítná žláza - také smyslová fce pojivová tkáň - výplňová, opěrná a trofická fce - vazivo, chrupavka, kost -někdy také tělní tekutiny svalová tkáň - hladká (jednobuněčná) vnitřní org., stěny cév -příčně pruhovaná kosterní (mnohojad. vlákna) -srdeční (prostorová síť) nervová tkáň tekutá tkáň (trofická) krev, lymfa (míza), tkáňový mok pojivová tkáň svalová tkáň srdeční nervová tkáň

Orgány - Skupina tkání, která vykonává specifickou funkci Orgánové soustavy Krycí Opěrná Pohybová Oběhová Dýchací Trávicí Vylučovací Rozmnožovací Endokrinní Nervová

Genetika DNA RNA mrna, rrna, trna nukleotidy A, C, G, T (U) DNA (Gen) -> transkripce -> mrna -> translace -> protein -> uplatnění proteinu -> dědičný znak

Genetika Genotyp x fenotyp Gen x alela Chromozomy autozomy, pohlavní chrom. - chromatidy, centromera Karyotyp člověk 23 párů chromozomů Různé úrovně DNA kondenzace. (1) jediný DNA prvek. (2) prvek chromatinu (DNA s histones). (3) chromatin během interphase s centromera. (4) zhuštěný chromatin během prophase. (Dvě kopie DNA molekuly jsou nyní dar) (5) chromozóm během metaphase.

Genetika Dědičné znaky a) Kvalitativní - znaky neměřitelné, tvoří několik odlišných variant - např. krevní skupiny b) Kvantitativní - znaky měřitelné, tvoří plynulou řadu variant, možno vyjádřit Gaussovou křivkou - např. výška jedince - monogenní x polygenní geny Genová vazba