Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Transkript

1 Buňka Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

2 Cellula = buňka (1) = základní morfologická a stavební jednotka živého organismu = schopna projevů života Metabolismus Dráždivost a pohyb Rozmnožování Růst a vývoj Proměnlivost Přenos dědičných vlastností

3 Tvar buněk Lidský organismus různé: Kulovitý nejčastější - samostatné buňky Kubický Cylindrický Dlaždicový Rozvětvené Laločnaté Paprsčité Hvězdicovité Vřetenovité... ve tkáních Závisí na prostředí (tekuté = sférický) a funkci (sekreční během sekrece tvar mění)

4 Tvar buněk

5 Velikost buněk Rozdílná Některé několik mikrometrů (1 μm = 10-6m) velikost v těle μm kůra mozečku 4-6 μm ERY 7,5 μm Ženské vajíčko μm Spermie celková délka i s bičíkem μm

6 Stavba buňky A) Cytoplazma B) Cytoplazmatická membrána C) Jádro D) Cytoplazmatické struktury - organelly E) Buněčné inkluze

7 Buňka - obrázky

8 A) Cytoplazma (hyaloplazma) Polotekutá Matrix buňky vlastní buněčné prostředí (1) Obsahuje ostatní struktury buňky, zabezpečuje jejich součinnost Hlavní součásti organické látky bílkoviny nejvíce - makromolekuly z AK enzymy = katalyzátory živé hmoty sacharidy zdroj energie pro buňku lipidy energetická rezerva pro organismus, termoregulace, strukturální (fosfolipidy viz. dále)

9 A) Cytoplazma (2) Anorganické látky soli voda prostředí pro biochemické reakce, množství kolísá

10 B) Cytoplazmatická membrána (plasmalemma) Tvoří povrch buňky Semipermeabilní osmotická bariéra buňky Enzymy = aktivní transport a chemických látek a regulace výměny Stavba je složitá Povrch glycocalix glykoproteinová ochranná vrstva T (zejména fosfolipidy) +B Póry - oka pro vstup a výstup látek iontů Receptory přijímače se schopností vázat a propustit jen určitou látku do buňky

11 C) Buněčné jádro (nucleus) (1) Téměř ve všech buňkách zralá ERY nemá Většinou jen jedno v buňce Více jader = hepatocyt, chondrocyt Jaderná membrána 2 membrány uzavírají perinukleární prostor komunikuje s prostory endoplazmatického retikula Nukleární póry výměna látek mezi jádrem a cytoplazmou

12 C) Buněčné jádro (nucleus) (2) Hmota jádra: Nukleoproteidy bílkovina a nukleová kyselina (NK) Nukleotidy chemický základ NK jednoduché C, kyselina fosforečná, zásadité dusíkaté látky (báze) Pořadí a spojení dusíkatých bází = přesně stanoveno základ genetické informace DNA (deoxyribonucleid acid) typická součást jádra 2 polynukleotidové řetězce otáčejí se podél společné osy dvojitá šroubovice

13 C) Buněčné jádro (nucleus) (3) RNA (ribonucleid acid) převážně v cytoplazmě a i v jadérku viz. dále Jedno spirálně stočené vlákno Podle velikosti a fce se dělí na 3 typy Přenos informací z jádra do plazmy

14 C) Buněčné jádro (nucleus) (4) Mutace DNA

15 C) Buněčné jádro (nucleus) (5) Replikace DNA

16 Jadérko (nucleolus) Kulaté tělísko uvnitř jádra Není trvale viditelné na počátku dělení mizí, ke konci se opět objevuje Intenzivní proteosyntéza, tvorba RNA Bez něho není schopna buňka delšího přežití Jeho porucha = porucha proteosyntézy

17 Chromozomy (1) Útvary v jádře uchovávají a předávají genetickou informaci Spirálně stočená vlákna (molekuly DNA), někde smotána do klubek 46 chromozomů somatické buňky diploidní počet 22 párů (autozómy) 23.pár = heterozómy pohlavní X a Y Žena 22 párů chromozomů + XX karyotyp 46,XX Muž 22 párů chromozomů + XY karyotyp 46,XY 23 chromozomů pohlavní buňky haploidní počet Zvláštní typ dělení

18 Chromozomy (2) Primární zúžení = pro fixaci vláken dělícího vřeténka Sekundární zúžení = podílí se na tvorbě jadérka Satelit = periferní část Chromozom X Chromozom Y

19 Chromozomy - karyotyp

20 D) Cytoplazmatické struktury Mitochondrie Součást všech buněk Ovoidní, tyčinkovitý nebo vláknitý tvar volně v cytoplazmě Počet závisí na metabolické aktivitě buněk Stěna ze 2 membrán ve stěnách dýchací enzymy = přenos elektrolytů a tím uvolňování energie Dělení = energeticky náročný proces, energetickým centrem dělící se buňky je centriol Poškození mitochondrií (RA záření, těžké kovy ) = ztráta schopnosti uvolňovat energii rozpad buňky

21 D) Cytoplazmatické struktury Mitochondrie - obrázky

22 D) Cytoplazmatické struktury Endoplazmatické retikulum (1) Síť kanálků, dutinek a váčků, uspořádání se mění dle typu buňky a momentální funkce Stěna kanálků stejná jako cytoplazmatická membrána Prostupují buňku a spojují tak povrch buňky s cytoplazmou a jádrem Zrnité (granulární) retikulum systém membrán a vakuol ns povrchu s hrudkami (ribozómy a polyzómy) V sekrečních buňkách Syntéza bílkovin k vyloučení z buňky Ribozómy z RNA, hromadí se zde vytvořené proteiny, hormony, protilátky atd.

23 D) Cytoplazmatické struktury Endoplazmatické retikulum (2) Hladké (agranulární) retikulum systém tubulů a váčků bez ribozómů Transport látek uvnitř buňky Metabolismus T, steroidů, glykogenu, detoxikace škodlivin

24 D) Cytoplazmatické struktury Endoplazmatické retikulum - obrázky

25 D) Cytoplazmatické struktury Golgiho aparát (komplex) Systém plochých váčků různé velikosti Stěna složená jako u retikula, ze kterého vzniká Liší se chemickými vlastnostmi, uložením v buňce, tvorba sekretů Uložiště produktů ribozomů ty zde dozrávají

26 D) Cytoplazmatické struktury Golgiho aparát (komplex) - obrázky

27 D) Cytoplazmatické struktury Lysozomy Drobné nepravidelné váčky Obsahují enzymy, které rozkládají biologický materiál při neporušené stěně nebo nepřítomnosti cizorodé látky v buňce, neštěpí Cytolysozomy odbourává nepotřebné x poškozené části cytoplazmy vlastní buňky Fagolysozomy odbourávají cizorodé fagocytované částice (prach, léky, mikroorganismy) rozpad lysozomu při poškození buňky = vylití enzymů do cytoplazmy a autolýza buňka (při hladovění)

28 D) Cytoplazmatické struktury Lysozomy - obrázky

29 D) Cytoplazmatické struktury Centrozoma Objevuje se v době dělení a ovlivňuje jeho průběh Dvojice tělísek centriol válce z 9 trubiček Centrosféra prostředí kolem centriolů paprskovitě uspořádaná cytoplazma v těsné blízkosti Zajišťuje při dělení rovnoměrné rozdělení genetického materiálu (chromozomů) Po jejich vláknech, jejichž tvorbu navodí, se chrom. stáhnou k opačným pólům buňky

30 E) Buněčné inkluze (paraplazma) Nedílná součást buňky Endogenní útvary vzniklé v buňce Lipidy jako kapénky Bílkoviny jako krystaly Glykogen jako zrníčka Barevné inkluze pigmenty endogenní Exogenní Do buňky se dostanou z vnějšku fagocytózou nebo pinocytózou Exogenní pigmenty

31 Meióza

32 Meióza Zvláštní typ dělení = redukční dělení pohlavních buněk (spermie, vajíčko) Dělením musí zredukovat počet chromozomů (46) na polovinu (23) 2 fáze: 1. redukční vznik jádra dceřiných buněk poloviční počet chromozomů plné množství DNA 2.ekvační odpovídá mitóze vznik 2 buněk s polovičním počtem chromozomů poloviční množství DNA

33 Meióza

34 Amitóza

35 Přímé dělení Jednoduché dělení, u lidí vzácný typ dělení - nádory Po nárůstu co do kvantity se jádro protáhne, zaškrtí a rozdělí Vzniknou 2 samostatná jádra, stejně se rozdělí cytoplazma Centrioly a dělící vřeténka nevznikají není shodný přenos genetické informace

36 Mitóza

37 Nepřímé dělení Pro lidský organismus nejtypičtější, celá řada morfologických a biochemických změn v jádře a plazmě 4 základní fáze: 1. profáze 2. metafáze 3. anafáze 4. telofáze Období mezi dělením interfáze

38 1. profáze Rozpadá se jaderná hmota z ní se formují chromozomy (pentlice) spiralizace a dehydratace chromozomů mizí jadérko a jaderná membrána centriol se rozdělí na 2 tělíska putují do opačných pólů buňky vytvoří vláknité struktury

39 2. metafáze Chromozomy se podkovovitě prohnou a uspořádají se ve střední rovině buňky (ekvatoriální) vlákna dělícího tělíska se uchytí tak, že volné konce chromozomu směřují k povrchu buňky útvar podobný hvězdě (monaster) chromozomy se podélně rozštěpí na 2 stejné části - chromatidy útvar podobný dvojhvězdě (diaster)

40 3. anafáze Chromatidy putují k centriolům protilehlých pólů (migrace) povrch buňky = rýha začátek dělní cytoplazmy

41 4. telofáze Znovuvytvoření zprohýbané chromozomální pentlice chromozomy se rychle despiralizují a hydratují formuje se jaderná membrána vytváří se jadérko ekvatoriální rovina = přehrádka = končí vznik nových buněk přechod do interfáze = období metabolické aktivity buňky

42 Obrazové znázornění fází dělení 1

43 Obrazové znázornění fází dělení 2

44 Interfáze Zdvojení DNA, RNA, bílkovin Příprava buňky na další mitózu ta je rychlácca několik minut Interfáze je delší trvá několik hodin až let

45 Dělení Po rozdělení = stejný počet chromozomů v dceřiných buňkách jako v mateřských Změny (endogenní nebo exogenní) v počtu chromozomů = poruchy vývoje buňky Některé buňky se nedělí - ERY, nervové buňky Buněčné dělení lze zastavit v různých fázích: Před dělením RTG, yperit poruší DNA V průběhu dělení nízká a vysoká teplota, chemické prostředky porušují dělící vřeténko Cytostatika = zastavují dělení každé buňky v těle

46 Zdroje Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, s. ISBN Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, s.