Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou pouze jednobuněčné (např. bakterie), jiné organismy, tak jako třeba člověk, jsou mnohobuněčné a jejich těla se skládají z obrovského počtu velmi specializovaných buněk. V devatenáctém století se vytvořila samostatná věda o buňce cytologie (z řeckého kytos =dutina, buňka. Podle Buněčné teorie, kterou v roce 1838 zavedli botanik Matthias Jakob Schleiden a fyziolog Theodor Schwann a která je dodnes základním nosným pilířem cytologie (buněčná biologie) a vlastně moderní biologie vůbec, je každý organismus z buněk přímo složen nebo na jiných buňkách existenčně závislý (viry), žádná buňka nemůže vzniknout jinak než zase z buňky a mateřská buňka předává dceřiné buňce potřebnou děděnou informaci k rozmnožování sebe sama i ke své funkci. Rozlišujeme dva základní typy buněk prokaryotické (jednoduché) a eukaryotické (složité) buňky.
Jednoduché buňky Prokaryota, z řeckého pro (před) a karyon (jádro), je označení pro vývojově velmi staré organismy, možná nejstarší buněčné organismy vůbec. Do prokaryot jsou řazeny bakterie. Jsou jednobuněčné, ale mohou tvořit kolonie. Jednoduchá buňka je podstatně jednodušší a menší než buňka složitá. nevytváří mnohobuněčné organismy, nanejvýše kolonie
Porovnání
Složité buňky Eukaryotickou (složitou) buňku mají veškeré organismy náležející do nadříše Eukaryota, tedy veškeří prvoci, živočichové, rostliny a houby. Nicméně, jejich buňky se mezi sebou navzájem ještě dále liší. Eukaryotické (složité) buňky jsou oproti prokaryotickým (jednoduchým) buňkám vývojově vyspělejší, jejich složitější vnitřní složení jim umožňuje stavbu a výživu výrazně větších buněk a je také předpokladem pro mezibuněčnou spolupráci potřebnou u mnohobuněčných organizmů.
Srovnání rostlinné a živočišné buňky Rostliny i živočichové mají eukaryotickou buňku, ale mezi buňkou rostlinnou a živočišnou existují značné rozdíly. Živočišným buňkám chybí celulózní buněčná stěna a během diferenciace se nezvětšují. Živočišné buňky bývají zpravidla velmi malé. Mívají zpravidla jen jedno jádro, ale jsou i výjimky např. buňky v játrech, v chrupavkách. Buňky,které odbourávají kostní tkáň (takzvané osteoklasty) mají až 100 jader. V živočišných tkáních známe i mnohojaderné útvary, které vznikají buď dělením jádra, přičemž se nedělí cytoplazma (plasmodium) nebo splynutím více buněk v jediný útvar (syncytium, např. srdeční tkáň). Na druhou stranu Červené krvinky člověka jsou bezjaderné. Jádro je většinou uloženo v centru buňky. Výjimky tvoří pouze buňky v nichž se hromadí rezervní látky.
Organely Rostlinná buňka Plazmatická membrána Mitochondrie Cytoplazma Ribozomy Jádro Vakuola Chloroplast Buněčná stěna Živočišná buňka Plazmatická membrána Mitochondrie Lysozom Cytoplazma Ribozomy Jádro
Jádro Jádro (nucleus). Je organela eukaryotických buněk. Jde o největší organelu. Řídí průběh dějů v buňce. Zajišťuje dělení buňky a přenášení dědičných vlastností. Jádro eukaryotní buňky obsahuje DNA.
Cytoplazma je neutrální vodní roztok. Obsahuje anorganické a organické látky. Vyplňuje prostor mezi organelami všech buněk. Probíhají v ní některé přeměny látek. Cytoplazma převádí látky na různá místa buňky a k jiným organelám. Cytoplazma
Plazmatická membrána Je souvislá tenká vrstvička která obklopuje celou buňku. Je polopropustná (zajišťuje převod vody a v ní rozpuštěné látky dovnitř buňky). Umožňuje i výběr látek s okolí. schématický trojrozměrný řez buněčnou membránou 1. glykolipid 2. alfa-helix protein 3. oligosacharidový boční řetězec 4. fosfolipid 5. globulární protein 6. hydrofobní část alfa-helix proteinu 7. cholesterol
Buněčná stěna Tvoří povrch buněk rostlin, hub a bakterií. Určuje její tvar. Dobře propustná pro vodu a minerální látky v ní rozpuštěné. Na tomto obrázku rostlinné buňky je buněčná stěna znázorněna zeleně.
Vakuola Nachází se v rostlinné buňce. Je zásobárnou vody. Je zásobárnou anorganických a organických látek. Je místem kde se shromažďují odpadní látky organismů. Obarvené vakuoly v pletivu podeňky různobarvé
Ribozómy Nemají na povrchu plazmatickou membránu. Probíhá v nich vytváření bílkovin specifických pro daný druh organismů.
Lysozómy Vyskytují se ve větším množství v živočišných buňkách Umožňují výživu (příjímání organických látek) lyzozom
Semiautonomní organely (mají vlastní cdna) Mitochondrie Kulovité nebo oválné organely s vnitřně zřasenou vnitřní membránou. Funkcí je buněčné dýchání (uvolňování energie z organických látek na přítomnosti kyslíku). Chloroplasty Jsou pouze v rostlinných buňkách. Obsahují zelené barvivo (chlorofyl). Probíhá v ní fotosyntéza, při níž vznikají organické látky.