www.zlinskedumy.cz 1
PŘEHLED GOTICKÉHO MALÍŘSTVÍ JAN VAN EYCK EU peníze středním školám, Gymnázium Valašské Klobouky
Jan van Eyck (kolem 1390 v Maaseycku 1441 v Bruggách) nizozemský malíř zakladatel vlámské realistické malby maloval od mládí, kdy byl žákem bratra Huberta malovala i jejich sestra Margareta pracoval na dvoře Filipa II. Burgunského jako dvorní malíř maloval pod vlivem řeckého ideálu ve spojení krásného a dobrého původem byl malířem miniatur (malých, zmenšených obrázků), od slova minium = červené barvivo.
nejdříve maloval své obrazy temperou sám se zajímal o teorii barev a alchymii vynalezl lak, kterým pokrýval své obrazy jednou zapomněl obraz na slunci a ten mu popraskal proto začal hledat jiné složení barev, aby se to už nestalo provedl mnoho pokusů a nakonec přišel na techniku olejomalby, a to kolem roku 1410 smíchal lněný a ořechový olej + terpentím+ pigmenty, tak vznikne barva, kterou dnes nazýváme olejomalba schne pomalu je zde možnost opravy, odolná vůči vodě
pod vlivem opata Sugera, který říká, že Bůh je světlo, se snaží, aby na jeho obrazech bylo co nejvíce světla, aby obrazy světlo vyzařovaly jeho postavy i předměty vyzařují světlo užívá barev jako symbolů: bíla,zlatá světlo =>Bůh rudá mučednictví,láska a moc modrá-věrnost zelená mlád,jaro,život fialová pokora, víra černá smutek, hřích
jako původní tvůrce miniatur byl mistr detailu např. na obraze Madona kancléře Rolina jsou postavy jen několik milimetrů velké byl mistr barev, dokázal namíchat množství barevných tónů, které jsou velmi realistické svým dílem stojí na rozmezí mezi gotikou a renesancí z gotiky si bere náměty a příběhy z Křesťanství technikou malby, důrazem na zobrazení člověka v centru dění, realismem a užití lineární perspektivy se řadí již do renesance
DÍLO: Gentský oltář oltář si objednali radní města Gent u Huberta van Eycka, po jeho smrti 1426 dílo dokončil Jan dílo je rozděleno na dvě části na horní a dolní část SPODNÍ ČÁST: spodní část je uvozena větou: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! zobrazeny čtyři procesí směřují k Beránkovi kterému z rány prýští krev do kalicha a krev se mění v mešní víno
beránek je na oltáři obklopen anděly, nad nimi se vznáší holubice = Duch svatý andělé mají kříž, trnovou korunu, hřeby a kopí (symboly Kristova utrpení) napravo jsou apoštolové a nalevo lidí, kteří věří v Krista, ale i pohané např. je zde Vergilius (celý v bílém s vavřínovou ratolestí v ruce) uprostřed je studna s pramenem živé vody, je osmiboká, tak jako křtitelnice shora přicházejí svaté panny sv. Kateřina, Barbora, Dorota vpovzdálí je nebeský Jeruzalém
HORNÍ ČÁST uprostřed je božská postava zvaná Déesis, což je Bůh otec a Bůh syn zároveň -> Bůh Kristus na plášti má vyšito král králů a pán pánů v levé ruce drží žezlo a pravou žehná vedle sedí panna Marie, má korunu královny nebes a čte knihu vpravo je Jan Křtitel, čte knihu proroků, oblečený v zeleném plášti (symbol jara, mládí, života) dále jsou zde zpívající andělé, hrají na hudební nástroje, nemají křídla
Postranní malby Adama a Evy Adam, který vysunuju nohu z obrazu (vykročil na cestu života a spásy) Eva podává Adamovi rajský plod symbol hříchu, zde nemá podobu jablka, ale fíku nad Evou je výjev vraždy Ábela Kainem Eva je těhotná, čeká Kaina symboly prvního hříchu a prvního zločinu uplatnil zde dokonalý realismus, kdy je dokonce viděno i žilkování na rukou je to první mužský a ženský akt v západoevropském malířství
Josef II. když tento oltář viděl, tak dal příkaz odstranit Adama a Evu pro nemravnost naštěstí příkaz nebyl splněn když se oltář zavře, tak je zde zobrazeno zvěstování Panně Marii tématem je inkarnace vtělení, kdy se slovo (logos) stává skutečností objevují se symboly neposkvrněného početí ve spodní části zavřeného oltáře jsou zobrazeni manželé Judocus Vydta a jeho žena Elizabeth donátoři Gentského oltáře
Manželé Arnolfini Národní galerie Londýn je vytvořen zralým malířem, je to jedno z vrcholných děl Arnolfini = poitalštěné jméno, rod Arnolfini pochází z Finska, ale žili v Itálii a přestěhovali se do Holandska, obchodníci prostor je ovládán vertikálami dvou stojících postav muž má černé šaty, plášť z purpurového sametu, černý klobouk ze slámy žena má modrý plášť, zelené roucho lemováno kolem rukávů hermelínem čelo má zdobeno módnímu rohy s bílou rouškou žena má ruku na bříše, možná je těhotná (jsou to dohady)
oba jsou oděni podle nejnovější módy z levé strany dopadá světlo z okna, které ozařuje zem = je milovaná Bohem (symbol těhotenství) uzavírají sňatek a to podáním ruky a přísahou ženicha do té doby se sňatky uzavíraly soukromě pouze kněz a svědci (nemuseli být v kostele) symboly = zrcadlo je úběžník, kde se sbíhají všechny linie, symbol čistoty, Božího oka, zrcadlo je lemováno křížovou cestou (výjevy ze života Ježíše nad ženichem, ze smrti Ježíše nad ženou) v zrcadle malíř a svědek a nad zrcadlem je nápis: Jan van Eyck byl zde.
zobrazena soška sv. Markéty patronka těhotných a matek na lustru je svíčka, která dohořívá, symbolizuje plynoucí život, Boha, nad ženou svíce není vlevo jsou pomeranče = ráj, plodnost, zámožnost, peníze pomeranče si v té době koupily jen bohaté rodiny pes a sandály = věrnost muže muž odložil sandály na znamení toho, že nebude vycházet z domu je to první nizozemský obraz, který byl podepsán
DALŠÍ DÍLA: Muž v červeném turbanu - 1433 - National Gallery, Londýn Madona kancléře Rolina - kolem 1435 - Louvre, Paříž Portrét Giovanni di Nicolao Arnofiniho Madona z Luccy - kolem 1435 - Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt nad Mohanem Madona kanovníka van der Paele 1434-1436 - Brugy, Groeningemuseum
Mary Hollingsworthová, Umenie v dějinách člověka /Bratislava: Obzor, 1994, ISBN 80-215-0277-0 René Huyghe, Encyklopedie Umění středověku / Praha, Odeon, 1969 Frontisi, Claude, Obrazové dějiny umění / Praha: Knižní klub, 2005, ISBN 80-242-1457-1 Vacková, Jarmila, Van Eyck, Praha: Academia, 2005, ISBN 80-200-1259-1