CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Příprava projektu nového sociálního podniku Petra Zoubková Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková Olomouc 2014
Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v bibliografickém seznamu...
Děkuji vedoucí práce Ing. Ester Danihelkové za trpělivost,lidský přístup, inspiraci a cenné rady při vedení mé absolventské práce.
Obsah Úvod... 5 1 Úvod do problematiky... 7 2 Legislativní podmínky sociálních podniků v ČR... 11 2.1 Fyzické osoby (OSVČ)... 11 2.2 Obchodní společnosti... 12 2.3 Nestátní neziskové organizace... 13 3 Moţnosti financování sociálního podniku... 15 3.1 Dotace... 15 3.2 Daňové zvýhodnění NNO... 17 3.3 Úřad práce... 17 3.4 Dluhové nástroje... 18 4 Cílová skupina... 21 4.1 Definice osob se zdravotním postiţením... 21 4.2 Typologie zdravotního postiţení... 24 4.2.1 Zrakové postiţení... 24 4.2.2 Sluchové postiţení... 27 4.2.3 Tělesné postiţení... 29 4.2.4 Mentální postiţení... 31 4.2.5 Narušení komunikační schopnosti... 33 4.2.6 Duševní poruchy... 34 5 Analýza konkurence... 36 Závěr... 38 Bibliografický seznam... 40 Seznam tabulek... 44 Anotace... 45 Abstract... 46 Přílohy... 47
Úvod Cílem předkládané práce je provést přípravu projektu nového sociálního podniku v obci Letovice. Příprava je zaměřena na identifikaci zařízení a cílové skupiny, na konkurenci a moţnosti financování tak, aby poznatky bylo moţné vyuţít k naplánování a realizaci projektu. Samotný projekt by se měl zaměřit na osoby se zdravotním postiţením. Důvodem výběru právě této cílové skupiny je skutečnost, ţe se osoby se zdravotním postiţením potýkají s vysokou mírou nezaměstnanosti. V rámci projektu bych chtěla občanům se zdravotním postiţením nabídnout pracovní místo v sociálním podniku, konkrétně v kavárně. Přínosem práce v tomto typu pohostinského zařízení je podpora sociální integrace prostřednictvím sociálních kontaktů, ke kterým dochází při interakci jak s kolegy na pracovišti, tak i se zákazníky. Práce je členěna do pěti kapitol. První kapitola zasvětí čtenáře do problematiky sociální ekonomiky, neboť tato oblast dnes ještě není v povědomí široké veřejnosti zcela zakořeněna. Jedná se o fenomén, který se v českém prostředí teprve vyvíjí a usazuje. V této kapitole čerpám ze zahraniční i tuzemské literatury. Druhá kapitola je věnována moţným právním formám sociálních podniků. Česká legislativa neupravuje sociální podnik jako takový, a proto se sociálním podnikem rozumí organizace, jeţ naplňuje principy sociálního podnikání, a které zákon tyto principy naplňovat umoţňuje. Vycházím z platné legislativy České republiky. Při plánování projektudojde k výběru právní formy, která bude pro konkrétní záměry projektu nejvýhodnější. Třetí kapitola pojednává o moţnostech financování sociálních podniků - o subjektech veřejných i komerčních a způsobech, kterými mohou sociálním podnikům poskytnout finanční podporu. V této kapitole čerpám převáţně z internetových zdrojů. Čtvrtá kapitola se věnuje specifikům cílové skupiny. Problematika osob se zdravotním postiţením je velmi rozsáhlá a cílová skupina musí být v projektu konkretizována, neboť pracovní moţnosti jednotlivých podskupin jsou rozličné a právě pracovní moţnosti ovlivní typ pracovní pozice v projektu. V této kapitole vycházím z odborné literatury - z oblasti speciální pedagogiky. Pátá kapitola se věnuje analýze konkurence, přičemţ poznatky čerpám převáţně z vlastního pozorování subjektů trhu, neboť lokalita, ve které se konkurenční instituce 5/47
nacházejí, je místem mého bydliště. S tímto prostorem jsem velmi dobře obeznámena a orientuji se v něm. Analýzu konkurence vnímám jako klíčovou součást přípravy, neboť díky ní mohu při plánování projektu předcházet moţným rizikům a naopak vyuţít příleţitostí, které trh nabízí. 6/47
1 Úvod do problematiky Sociální ekonomika je pojem, který nemá v českém prostředí dlouhou tradici. Ačkoliv lze říci, ţe jsme se s principy, na kterých sociální ekonomika staví, mohli setkat jiţ v minulých staletích, jako odborná disciplína se na našem území začala etablovat teprve nedávno, a to především díky vstupu ČR do EU, kde se sociální ekonomikou existují jiţ dlouhodobější zkušenosti. Podle významného zahraničního odborníka na sociální ekonomiku (Bornstein, 2010) sociální podnikatelé vţdy existovali, pouze byli nazýváni jinými jmény vizionáři, filantropy, reformátory či světci. Ani dnes však nemůţeme říci, ţe jetento obor v českém prostředí dobře usazený a rozvinutý. Je to problematika, která není v povědomí široké veřejnosti příliš ukotvena a chybí její přesné legislativní vymezení. Ovšem, jak říká Bodláková (2012, s. 18), je nutné dodat, ţe státy, ve kterých sociální ekonomika sice není doposud legislativně či jiným způsobem ukotvena, pro ni začínají vytvářet podmínky, a topředevším díky podpoře z Evropského sociálního fondu. Schopnost sociální ekonomiky inovativním způsobem reagovat na sociální potřeby vede k tomu, ţe její význam roste v celosvětovém měřítku. V České republice existuje projekt TESSEA, jehoţ cílem je poskytovat podporu veřejné správě při zavádění sociálního podnikání na základě zkušeností ze zahraničí. Dalším cílem tohoto projektu je vytvoření legislativního návrhu sociálních podniků (O projektu ). V této kapitole předkládám definice a koncepty sociální ekonomiky dle závěrů tuzemských i zahraničních odborníků. Sociální ekonomika Doherty a kol. (2009) popisují sociální ekonomiku jako prostor, který zasahuje do soukromého i občanského sektoru zároveň. Studie infrastruktury sociální ekonomiky v ČR (Bednáriková, Francová 2011, s. 14) přichází s následující definicí: Sociální ekonomika je souhrn aktivit uskutečňovaných subjekty sociální ekonomiky, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost v místních podmínkách anebo uspokojit další potřeby a cíle komunity v oblasti ekonomického, sociálního, kulturního a environmentálního rozvoje. Subjekty sociální ekonomiky se pak rozumí sociální podniky samotné, ale také organizace, které sociální ekonomiku různými způsoby podporují. 7/47
Sociální podnikání Web www.ceske-socialni-podnikani.cz(otázky )charakterizuje sociální podnikání jako souhrn podnikatelských aktivit, které prospívají společnosti a ţivotnímu prostředí. Sociální podnikání zaujímá důleţité postavení v rámci místního rozvoje. Často vytvářípracovní příleţitosti pro osoby, jeţ jsou znevýhodněny zdravotně či společensky. Zisk z podnikání je pouţit za účelem dalšího rozvoje podniku, přičemţ dosahování zisku je stejně důleţité, jako zvyšování veřejného prospěchu. Dále sociální podnikání výstiţněprecizuje Francová a Bednáriková (2011, s.6): Sociální podnikání podporuje vlastní aktivitu lidí, která se stává prostředkem k růstu sebedůvěry a zvyšování zaměstnanosti, přináší člověku dobrý pocit ze smysluplnosti práce. Z uţivatelů sociálních sluţeb se stávají pracující osoby. V sociálním podnikání je implikován etický rozměr podnikání, dochází k šetření státních prostředků, coţ je způsobeno sníţením závislosti na státu a taktéţ tím, ţe potřebu státní dotace nahradí zisk. Sociální podnikání dále podporuje komunitní rozměr lidského ţivota, vyuţívá místní potenciál, podporuje solidární chování ve společnosti a v neposlední řadě propojuje neziskový, veřejný a soukromý sektor. Sociální podnik Pokud se hovoří o sociálním podniku, není tím myšlena zvláštní forma právnické osoby. Jedná se o určitou kvalitu činnosti. Sociální podnik tedy není nikterak legislativně či formálně vymezen, ani v literatuře nelze nalézt jeho jednotnou definici. Uvádím proto několik definicí/pojetí tuzemských i zahraničních autorů, ze kterých vyplývá, ţe se sociální podniky obecně vyznačují jistými společnými charakteristikami a principy. Bednáriková a Francová (2011, s. 14) vidí sociální podnik jako subjekt sociálního podnikání, tj. právnická osoba založená dle soukromého práva nebo její součást nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku. Sociální podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl, který je formulován v zakládacích dokumentech; sociální podnik musí mít příslušné živnostenské oprávnění. 8/47
Dohnalová (2011) popisuje sociální podniky jako subjekty, které jsou nezávislé na státu, přispívají k místnímu rozvoji, podporují znevýhodněné skupiny, které se obtíţně integrují do společnosti a reagují na nově vznikající potřeby společnosti. Martin a Thompson (dle Davister, DefournyaGregoire,2004) charakterizují sociální podnik jako subjekt, který má ekonomický i sociální cíl, poskytuje zaměstnání lidem s postiţením nebo znevýhodněným osobám na trhu práce. O Hara (dle Kennelly a O Shea,1998) dále hovoří o sociálním podniku jako o subjektu, který vyplňuje mezeru mezi potřebami na straně jedné a veřejnými a soukromými zdroji na straně druhé, přičemţ tyto zdroje mají potenciál vzniklé potřeby saturovat. Sociální podnik je pak nejrelevantnějším řešením tam, kde potřeby mohou být naplněny na úrovni místní komunity. Principy sociálního podniku Na základě mnoha pojetí a definicí sociálního podniku byly v evropském prostředí identifikovány tři základní principy, tzv. tripplebottom line, které by měl kaţdý sociální podnik naplňovat. Patří sem princip sociální, ekonomický a environmentální. Bednáriková a Francová (2011) je popisují následovně: Sociální subjekty sociální ekonomiky přispívají k veřejnému prospěchu tím, ţe uspokojují potřeby společnosti či specifické (znevýhodněné) skupiny. Zaměstnanci jsou zapojováni do rozhodování a řízení podniku. Ekonomický zisk, který plyne ze soustavné ekonomické činnosti, je vyuţíván k vlastnímu rozvoji a pro místní potřeby. Environmentální nejen, ţe se subjekty sociálního podnikání chovají ekologicky, ale jsou také důleţité z hlediska obce, místní komunity či regionu. Subjekty totiţ vyuţívají lokální zdroje, uspokojují místní potřeby, spolupracují s místními institucemi, podnikateli i občany. V příloze č. 1 přikládám tabulku, kde jsou principy popsány podrobněji. 9/47
Sociální podniky v českém prostředí Konkrétnější pojetí sociálních podniků se ovšem liší dle jednotlivých zemí svojí působnosti. V českém prostředí bylo uţší vymezení sociálního podniku popsáno například Ministerstvem práce a sociálních věcí v dokumentu Výzva pro předkládání grantových projektů v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Sociální ekonomika z roku 2013 - sociální podnik přispívá ke zvyšování zaměstnanosti a podporuje sociální integraci. Nejméně 40 % zaměstnanců z celkového počtu jsou osoby z cílové skupiny. Dalším rysem je tendence k maximálnímu moţnému zapojení všech pracovníků do rozhodování. Případný zisk je vţdy pouţit k dalšímu rozvoji podniku a/nebo naplňování jeho obecně prospěšných cílů, přičemţ 51 % zisku je příjemce povinen pouţít k reinvestici do sociálního podniku (zvyšování kvalifikace zaměstnanců, nákup nových technologií, které souvisejí se zaváděním nových sluţeb a produktů firmy, vytvoření zázemí pro nové zaměstnance). Sociální podnik je orientován lokálně a environmentálně uspokojuje místní potřeby, podílí se na místním rozvoji, vyuţívá místních zdrojů, zapojuje se do místních iniciativ a partnerství a bere na vědomí environmentální aspekty. Ministerstvo práce a sociálních věcí v dokumentu Strategie sociálního začleňování 2014 2020(2014) přiznává, ţe sociální podnikání v ČR je i přes některé úspěšné projekty stále nedostatečně rozvinuté. Je to zapříčiněnozejména tím, ţe široká veřejnost i potenciální zakladatelé nejsou o tomto způsobu podnikání a jeho přínosech příliš informováni. Nemálo k tomu přispívá také legislativní neukotvení sociálního podnikání. 10/47
2 Legislativní podmínky sociálních podniků v ČR Sociální podniky v českém prostředí nabývají různých právních forem. Nejčastěji jsou to dle Bednárikové a Francové (2011) fyzické osoby podnikající na základě ţivnostenského oprávnění,obchodní společnosti (s. r. o., druţstva) anestátní neziskové organizace (o. p. s., z. s. v rámci vedlejší činnosti). Nelze však jednoznačně říci, která právní forma je nejvýhodnější, neboť vţdy záleţí na konkrétních podmínkách, druhu výrobků či sluţeb a postojích zakladatele. Vzhledem k limitům této práce se nemohu jednotlivými formami zabývat detailněji. Uvedu proto jen základní charakteristiky a ekonomické moţnosti těch, které se v našem prostředí v podobě sociálních podniků nejčastěji vyskytují. 2.1 Fyzické osoby(osvč) Podnikání fyzických osob je upraveno ţivnostenským zákonem (Zákon 455/1991 Sb.), který v 2 ţivnost definuje takto: Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Zákon vymezuje všeobecné podmínky pro provozování ţivnosti - plná svéprávnost, bezúhonnost a státní povolení (v případě koncesované ţivnosti). Ţivnost můţe být provozována také prostřednictvím odpovědného zástupce, který organizaci, jeţ nemá s danou činností vlastní zkušenosti, poskytne podporu, zaučení i záštitu. Tento institut je popsán v ţivnostenském zákoně. Odpovědný zástupce odpovídá za řádný provoz ţivnosti a za dodrţování ţivnostenských předpisů. Výhodou této formy je samostatnost v řízení a jednoduché zaloţení. Nevýhodou je pak skutečnost, ţe OSVČ ručí za svoje závazky vlastním majetkem. 11/47
2.2 Obchodní společnosti Společnost s ručením omezeným (s. r. o.) Tato forma obchodní společnosti je upravenazákonem o obchodních korporacích (Zákon90/2012 Sb). Jedná se o kapitálovou společnost, pro kterou je charakteristická účast společníků ve formě poskytnutého kapitálu. Riziko ručení za závazky společnostije poměrně nízké (dle zákona společníci ručí za dluhy společnosti nerozdílně a společně pouze do výše nesplacených vkladů).výhodou je tedy oddělení majetku společnosti od majetku společníků, dále také jednoduché zaloţení (od 1. 1. 2014 je výše minimálního vkladu pouze 1,- Kč). Jedná se o formu, která je pro banky důvěryhodná. V českém prostředí je tato forma nejvíce zastoupena menšími a středními podnikateli. Družstva Druţstvo je taktéţ upraveno Zákonem o obchodních korporacích a to konkrétně v 552: Družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání.kaţdý člen se pak podílí základním členským vkladem na základním kapitálu, jehoţ výše je pro všechny členy stejná. Druţstvo můţe mít dvě podoby bytové nebo sociální. V rámci sociálního podnikání nás zajímá právě druţstvo sociální, které zákon v 58 definuje takto: Sociálním družstvem je družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje.,a které se tak zdábýtna první pohled svým charakterem pro sociální podnik vhodné. Nutno však zmínit, ţe se právě na tuto formu objevují spíše kritické ohlasy, které konstatují, ţe zákonné nastavení sociálního druţstva je dokonce kontraproduktivní. Internetový portálwww.ceske-socialni-podnikani.cz zmiňuje, ţe právní experti mají rozporné postoje, některé podmínky mohou být pro podnikání překážkou, chybí zkušenosti (Otázky ). 12/47
2.3 Nestátní neziskové organizace Obecně prospěšná společnost (o. p. s.) Obecně prospěšné společnosti jsou upraveny Zákonem o obecně prospěšných společnostech (Zákon 248/1995 Sb.). Obecně prospěšná společnost je právnickou osobou, která poskytuje obecně prospěšné sluţby veřejnosti. Podmínkou je, ţe tyto sluţby jsou poskytovány pro všechny, a to za předem stanovených podmínek. Jestliţe obecně prospěšná společnost dosahuje zisku, nesmí ho pouţít ve prospěch jejích zakladatelů, členů nebo zaměstnanců. Musí být pouţit pouze na poskytování obecně prospěšných sluţeb, pro které byla společnost zaloţena.vedle obecně prospěšných sluţeb můţe obecně prospěšná společnost vykonávat i tzv. doplňkovou činnost. Ekonomická činnost: Ze zákona vyplývá, ţe obecně prospěšná společnost můţe v rámci doplňkové činnosti vytvářet zisk. Ten však musí být pouţit výhradně k účinnějšímu vyuţití prostředků obecně prospěšné společnosti a nesmí tím být ohroţena kvalita, rozsah a dostupnost prospěšných sluţeb. Dále zákon této právní formě zakazuje, aby se účastnila na podnikání jiných osob. Nutno zmínit, ţe s nabytím účinnosti nového Občanského zákoníku je moţnost vzniku nové obecně prospěšné společnosti zrušena. Stávající OPS se nadále řídí Zákonem č. 248/1995, Sb., o obecně prospěšných společnostech.nový Občanský zákoník však přináší moţnosti nových právních forem, a to ústavu a spolku. Nově se povoluje ekonomická činnost i nadacím. Ústav Ústav je upraven Občanským zákoníkem (Zákon 89/2012 Sb.), který jej v 402 definuje následovně: Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených. Ekonomická činnost: zisk můţe být pouţit k úhradě nákladů spojených s vlastní správou ústavu a k podpoře činnosti, pro kterou byl zaloţen. Zatím s nimi ale v českém prostředí nemáme zkušenosti, neboť jejich vznik je moţný teprve od 1. 1. 2014. 13/47
Spolek Důleţité je zmínit, ţe spolky nahrazují bývalá občanská sdruţení od 1. 1. 2014 se stávající občanská sdruţení transformují na spolky a nová občanská sdruţení uţ není moţné zaloţit, neboť s nabytím účinnosti NOZ se Zákon o sdruţování občanů, který občanská sdruţení upravoval, ruší. Spolky upravuje Občanský zákoník (Zákon 89/2012 Sb.), který jej v 214 charakterizuje takto: Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm, přičemţ členové spolku za jeho dluhy neručí. Hlavní činností můţe být pouze uspokojování těch zájmů, pro které byl spolek zaloţen. Ekonomická činnost: zákon povoluje spolkům v rámci vedlejší činnosti provozovat hospodářskou činnosti (podnikání nebo jiná výdělečná činnost) pouze za předpokladu, ţe zisk je pouţit k podpoře činnosti hlavní a ke správě spolku. Nadace Fungování nadací je také upraveno Občanským zákoníkem(zákon 89/2012 Sb.), který říká, ţe nadace je zaloţena ke společensky nebo hospodářsky uţitečnému účelu. Tento účel můţe být veřejně prospěšný, pokud přispívá k obecnému blahu. Můţe být také dobročinný, jestliţe podporuje určitý okruh osob.nadace nemůţe být zaloţena za účelem podpory hnutí a politických stran, také se zakazuje zakládat nadaci výlučně za účelem výdělečné činnosti. Ekonomická činnost: Nadace můţe od 1. 1. 2014 v rámci vedlejší činnosti provozovat podnikatelskou činnost, která slouţí k podpoře jejího účelu. Se sociálním podnikem v této formě však doposud neexistují zkušenosti, neboť primárním účelem nadace je shromaţďování majetku. 14/47
3 Možnosti financování sociálního podniku Zařízení působící na poli občanského sektoru často vyuţívají formu vícezdrojového financování. Skovajsa (2010) popisuje občanský sektor jako prostor, který stojí paralelně vedleveřejného sektoru, soukromého sektoru a domácností. Právě ze všech jmenovaných subjektů můţe organizace občanského sektoru čerpat nejrozličnější zdroje (ať uţ finanční zdroje, či např. darovanou práci ve formě dobrovolnictví). Prospěch z tohoto vztahu pak netěţí pouze organizace samotná tento prospěch by měl být vzájemný. V této kapitole popíšu finanční moţnosti, které sociální podniky, působící v českém prostředí, mají k tomu, aby mohli vznikat a fungovat. Následující tabulka uvádí rozdělení finančních zdrojů. Tabulka 1: Finanční zdroje Veřejné zdroje Soukromé zdroje Vlastní zdroje veřejné zakázky firemní dárcovství zisk z prodeje výrobků/sluţeb dotace (EU/stát/kraj/obec) individuální dárce majetek (pronájem/prodej) daňová zvýhodnění zahraniční dárce sbírky ÚP fundace příjmy z investic, podílů úvěry a zápůjčky dobrovolníci členské poplatky, vklady Zdroj: Autorka Následující podkapitoly jsou věnovány podrobnějšímu popisu některých poloţek uvedených v tabulce. 3.1 Dotace Sociální podnik můţe získat finanční podporu prostřednictvím dotací a grantů od různých institucí na různých úrovních, které bych v této podkapitole chtěla alespoň stručně zmínit. Podmínkou pro udělení dotace je vţdy dobře zpracovaný podnikatelský plán. 15/47
Dotace z EU Sociální podniky v ČR jsou v současné době primárně podporovány ze strukturálních fondů EU v rámci operačních programů. Evropská unie vytváří operační programy dle jednotlivých oblastí a je ponecháno na státu, do jaké míry se rozhodne v rámci těchto moţností sociální podniky podporovat. To, na kterou výzvu můţe sociální podnik reagovat, záleţí ve velké míře na jeho právní formě. Operační programy pro období 2014-2020, v rámci kterých budou moci sociální podniky čerpat finance, jsouoperační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, řízený ministerstvem průmyslu a obchodu a Operační program Zaměstnanost, řízený ministerstvem práce a sociálních věcí. Jednotlivé výzvy však budou předkládány aţ v polovině roku 2015. Dotace ze státního rozpočtu Vymezení pojmu státní dotace nalezneme v Zákoně o rozpočtových pravidlech (Zákon 218/2000 Sb.). Dotacemi se zde rozumí peněţní prostředky státního rozpočtu, které jsou poskytovány právnickým či fyzickým osobám na stanovený účel. Mezi oblasti, které stát podporuje, patří především sociální a zdravotní péče, tělovýchova, kultura, smysluplné vyuţití volného času občanů, ochrana ţivotního prostředí, ochrana lidských práv a další aktuální oblasti. Dotace jsou charakteristické svojí účelovostí, jsou nenárokové a k jejich rozdělování dochází v rámci otevřeného výběrového řízení. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace navrhuje hlavní oblasti dotační politiky, které musí na příslušný rozpočtový rok schválit vláda (Dohnalová, 2010, s. 154).Jednotlivá ministerstva pak vyhlašují a realizují dotační programy. Pro rok 2014 bylo vyhlášeno (Vláda České republiky, 2013, s. 1-2)14 hlavních oblastí dotační politiky vůči NNO. Patří sem 1) Tělesná výchova a sport;2) Kultura;3) Životní prostředí a udržitelný rozvoj; 4) Sociální služby;5) Zahraniční aktivity;6) Národnostní menšiny a etnické skupiny; 7) Romská menšina;8) Péče o zdraví a zdravotní prevence;9) Rizikové chování;10) Boj s korupcí;11)protidrogová politika;12)ochrana spotřebitele a nájemních vztahů;13)vzdělávání a lidské zdroje;14)děti a mládež;15)rodinná politika;16) Rovné příležitosti žen a mužů a 17)Ostatní (nezařazené). 16/47
Dotace od krajů a obcí Kaţdý kraj a kaţdá obec si vytváří vlastní dotační systém a konkretizuje oblasti a moţné příjemce, které chce podporovat. Pro kraj Jihomoravský, ve kterém se obec Letovice nachází, jsou to následující oblasti:1) Životní prostředí;2) Venkov a zemědělství;3) Regionální rozvoj;4) Kultura a památková péče;5) Vzdělávání, sport a volný čas;6) Sociální a rodinná politika;7) Prevence a požární ochrana;8) Zdravotnictví a 9) Ostatní dotace(dotace ). Obec Letovice ke dni 18. 4. nezveřejnila oblasti, které by podporovala formou dotací. 3.2 Daňové zvýhodnění NNO Nestátní neziskové organizace mohou být nepřímo podpořeny státem v podobě daňového zvýhodnění. Dohnalová (2010) uvádí, ţe se jedná o příjmy nepodléhající dani z příjmů; příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny a příjmy podmíněně osvobozené. Konkrétně jsou tyto aspekty upraveny v Zákoně o daních z příjmů (Zákon 586/1992 Sb.). 3.3 Úřad práce Sociální podniky mohou získat finanční podporu od Úřadu práce, jestliţe zaměstnávají osoby se zdravotním postiţením. Zákon (435/2004 Sb.) o zaměstnanosti upravuje vznik chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postiţením. Na toto chráněné pracovní místo Úřad práce zaměstnavateliposkytuje příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa, a to na základě písemné dohody. Existence chráněného pracovního místa musí trvat minimálně 3 roky. Výši příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa upravuje Zákon o zaměstnanosti. Příspěvek můţe činit maximálně osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku pro osobu se zdravotním postiţením. Pro osobu s těţším zdravotním postiţením můţe činit maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pokud ale zaměstnavatel na základě jedné 17/47
dohody s Úřadem práce zřizuje 10 a více chráněných pracovních míst, můţe příspěvek pro osobu se zdravotním postiţením dosáhnout výše aţ desetinásobku a pro osobu s těţším zdravotním postiţením nejvýše čtrnáctinásobku zmíněné průměrné mzdy. Dále můţe Úřad práce zaměstnavateli poskytnout příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa. Roční výše tohoto příspěvku můţe činit maximálně 48 000 Kč a dohodu není moţné uzavřít dříve, neţ po uplynutí doby 12 měsíců ode dne obsazení zřízeného chráněného pracovního místa. Dalším příspěvkem, který Úřad práce poskytuje, je příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, který je popsán v 78. Tento příspěvek je poskytován zaměstnavateli, který zaměstnává na chráněných pracovních místech více neţ 50 % osob z celkového počtu svých zaměstnanců. Jedná se o částečnou úhradu (ve výši 75 %)měsíčně vynaloţených prostředků na mzdy či platy zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postiţením, a dalších nákladů (pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, jehoţ maximální výše, která můţe být tímto příspěvkem podpořena, je 8 000 Kč). 3.4 Dluhové nástroje Jednou z forem cizích zdrojů jsou komerční instituce, poskytující investiční, provozní akrátkodobé úvěry, kontokorenty, revolvingové úvěry apod.bednáriková a Francová (2011) ve své studii uvádějí, ţe právě tato forma financování sociálního podniku je v českém prostředí vyuţívána jen zřídka. Důvodem je nejčastěji postoj bank, pro které jsou sociální podniky nedůvěryhodné především proto, ţe nevlastní dostatečný majetek (banky vyţadují zástavu nemovitostí, které sociální podniky nevlastní, další podmínkou je například určitá výše obratu, kterou především začínající podniky nedosahují) a také, protoţe banky nejsou s problematikou sociálního podnikání dostatečně obeznámeny. Česká spořitelnajako jedna z mála patří do skupiny bank, které mají ve své nabídce financování pro začínající podnikatele. Konkrétně se jedná o produkty Investiční úvěr a Provozní úvěr. Tyto produkty jsou od roku 2004 nabízeny v modifikované podobě pod záštitou Evropského investičního fondu (EIF) Investiční 18/47
úvěr 5 PLUS a Provozní úvěr 5 PLUS. S obdobnou obchodní politikou se lze setkat také u WPB Capital, spořitelní druţstvo, jeţ umoţňuje čerpat investiční úvěr i začínajícím podnikům(jetmar, 2010). Alternativním nástrojem k úvěrovým produktům je finanční leasing. Tento druh leasingu lze charakterizovat jako pronájem movité věci, po jehoţ skončení je předmět leasingu nájemcem odkoupen za předem dohodnutou kupní cenu. Je poskytován jak nebankovními finančními institucemi, tak bankovními ústavy. Dalším moţným nástrojem financování sociálních podniků jsou aktivity veřejného sektoru, a to úvěry a záruky. Jetmar (2010) uvádí, ţe veřejný sektor poskytuje bezúročné nebo nízkoúročené zápůjčky a záruky za úvěry, a to při vyuţití jak domácích zdrojů, tak zdrojů EU. Vyuţívá k tomu spolupráce se speciálními finančními institucemi či soukromými finančními subjekty.významným poskytovatelem takovéto podpory je Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s. (ČMZRB), rozvojová banka České republiky. Přispívá v souladu se záměry hospodářské politiky vlády ČR a regionů k progresu malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších oblastní ekonomiky, jeţ vyţadují veřejnou podporu. Jedním z programů pro rok 2014 je Program ZÁRUKA jedná se o záruky za úvěry pro malé podnikatele, kteří mají méně neţ 50 zaměstnanců. Tito podnikatelé mohou získat zvýhodněnou záruku k úvěru aţ do výše 5 mil. Kč.Úvěr lze pouţít na pořízení investic nebo zásob a záruka je poskytována pouze k úvěrům bank, jeţ mají s ČMZRB uzavřenou smlouvu(souhrnná ). V rámci EU lze získat podporu ve formě mikrofinancování.strategií Evropské unie pro růst a nová pracovní místa (Evropa 2020) je zvýšit do roku 2020 zaměstnanost na 75 %. A právě v souladu s touto strategií představuje Evropská komise nástroj mikrofinancováníprogress, který umoţňuje podnikům snadnější přístup k úvěru. Mikrofinancování Progress nedává finanční prostředky přímo podnikatelům, ale pomáhávybraným poskytovatelům mikroúvěrů v EU, aby navýšili objem peněžních prostředků, které půjčují, a uspokojili tak větší počet žadatelů. Progress za tímto účelem: - vydává záruky, čímž se s poskytovatelem dělí o riziko možné ztráty, - dodává finanční prostředky, díky nimž se navyšuje úvěrová kapacita poskytovatele. (Mikrofinancování ). 19/47
Jsem si vědoma toho, ţe tato kapitola zdaleka nezahrnuje všechny moţné finanční zdroje. Vzhledem k limitům práce jsem se zaměřila pouze na ty, které jsou pro sociální podnikynejvýznamnější. 20/47
4 Cílová skupina Sociální podniky poskytují zaměstnání osobám, které jsou znevýhodněné na trhu práce. Jedná se především o tyto skupiny (Seznam ): osoby se zdravotním postižením, mladí lidé v obtížné životní situaci, osoby bez přístřeší, osoby po výkonu trestu, osoby se závislostmi, etnické menšiny, osoby dlouhodobě nezaměstnané, osoby pečující o rodinné příslušníky a další. Projekt bude zaměřen na vytvoření pracovních míst pro osoby se zdravotním postiţením. Důvodem je skutečnost, ţe tato skupina lidí má na Úřadech práce velké zastoupení a právě moţnosti sociálního podnikání jsou pro ni nepochybně přínosem. Pro tyto osoby to znamená peněţitý příjem na straně jedné a integraci do společnosti na straně druhé. Jak konstatují Bendáriková a Francová (2011), je to cesta, jeţ vede ke zlepšení jejich fyzického i psychického stavu, růstu sebedůvěry, osobnímu rozvoji, samostatnosti a realizaci jejich potenciálu. V této kapitole se pokusím nastínit problematiku cílové skupiny tak, abych poznatky mohla vyuţít při tvorbě projektu. 4.1 Definice osob se zdravotním postižením Definice osob se zdravotním postiţením podle zákona o zaměstnanosti (Zákon 435/2004 Sb.), 67, odst. 2: Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními a) ve třetím stupni (dále jen osoby s těžším zdravotním postižením ), nebo b) v prvním nebo druhém stupni, přičemţ proces posuzování invalidity je právně regulován zákonem o důchodovém pojištění (Zákon 155/1995 Sb.) a také vyhláškou o posuzování invalidity(vyhláška 359/2009 Sb.). Zákon o důchodovém pojištění v 39 říká, ţe pojištěný jedinec je invalidní, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 1 vznikl pokles jeho 1 Dle 26, zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem rozumí zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. 21/47