Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny

Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny kapitola 1 ZAMĚSTNANOST Opravenka k 1. červnu 2009 1. aktualizace k 1. 5. 2010 Str. 34 Před nadpis Zelené karty se doplňuje číslo podkapitoly 1.8.4. kapitola 4 NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ Nabyla úèinnosti 1. května 2010 Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení EP a Rady (ES) č. 987/09, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Změny od 1. 5. 2010 na základě nových koordinačních nařízení Dne 1. 5. 2010 vstoupila v účinnost nová koordinační nařízení EU. Podle dosavadních nařízení (č. 1408/71 a č. 574/72) se nadále postupuje u případů, které nastaly před 1. 5. 2010. Vyslání Doba, po kterou osoba vyslaná z jednoho státu EU do druhého státu EU zůstává v systému pojištění vysílajícího státu, se prodlužuje z 12 na 24 měsíců. K údaji o době vyslání uvedeném v publikaci je proto třeba připočítat 12 měsíců. Je-li například uvedeno, že doba vyslání činí 18 měsíců, znamená to, že měla trvat déle než 12 měsíců, a proto podle nové úpravy musí trvat déle než 24 měsíců. Namísto 18 měsíců je třeba dosadit 30 měsíců. Číslovku 12 (nebo slova 1 rok ) je třeba nahradit číslovkou 24 (popř. 2 roky). Změny str. 137 první příklad, str. 144, str. 152 první odst. třetí odrážka, str. 157, str. 158 před částí 4.5. Zaměstnanec je zaměstnán jen u jednoho zaměstnavatele, vykonává pro něho práci trvale na území více států EU. Příslušné jsou předpisy státu, v němž sídlí zaměstnavatel. Pouze v případě, že by zaměstnanec pracoval i ve státě bydliště a zde by byla i podstatná část jeho činnosti, jsou příslušné předpisy státu bydliště. Podstatná část činnosti je ve státě bydliště vykonávána, jestliže podíl její činnosti v tomto státě není nižší než 25 % z celkové činnosti. Pro hodnocení činnosti jsou stanovena kritéria: pro zaměstnance pracovní doba nebo odměna, pro OSVČ obrat, pracovní doba, počet poskytnutých služeb nebo příjem. 1

Změny str. 145 text posledního odstavce se nahrazuje textem: Má-li zaměstnanec bydliště ve státě EU, ve kterém pracuje, je pojištěn ve státě bydliště, pokud zde vykonává podstatnou část své činnosti. Nemá-li bydliště v žádném ze států, v nichž pracuje, je pojištěn ve státě, v němž sídlí zaměstnavatel. str. 146 v neoznačeném příkladě se v bodě 1 a v bodě 2 doplňuje věta první o text:..., pokud zde vykonává podstatnou část své činnosti. str. 156 část 4.4.1.3 v první odrážce na konec věty druhé se doplňuje:..., pokud zde vykonává podstatnou část své činnosti. OSVČ příslušnost k právním předpisům Příslušnost k právním předpisům OSVČ se posuzuje podle stejných zásad jako u zaměstnanců. Změny str. 152 ve třetí odrážce v předposlední větě se část začínající anebo proto, že vykonává činnost až do konce věty vypouští. Celá část včetně nadpisu Na rozdíl od příslušnosti k pojištění zaměstnanců je OSVČ: se vypouští. Souběh zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti Změny str. 153 a 154 celá část 4.3 pod nadpisem se nahrazuje tímto textem (včetně souhrnných příkladů): V případě, že OSVČ podniká v jednom státě EU a je zároveň zaměstnaná v jiném státě EU, je příslušný stát výkonu zaměstnání. Souhrnné příklady k příslušnosti právních předpisů U zaměstnavatele je v závorce uveden stát jeho sídla, u zaměstnance stát jeho bydliště. 1. Zaměstnavatel (ČR) zaměstnává zaměstnance (Slovensko) 4 dny na Slovensku a jeden den v ČR. Příslušné jsou slovenské předpisy, podstatnou část činnosti vykonává zaměstnanec v místě bydliště. 2. Zaměstnavatel (ČR), zaměstnanec (ČR) pracuje trvale 4 dny na Slovensku a jeden den v ČR. Příslušné jsou české předpisy. 3. Zaměstnavatel (ČR), zaměstnanec (Slovensko) je zároveň OSVČ na Slovensku. Příslušné jsou české předpisy. 4. Zaměstnanec (ČR) pracuje jeden den v ČR pro zaměstnavatele (ČR) a 4 dny v Rakousku pro zaměstnavatele (Rakousko). Příslušné jsou předpisy ČR (25% podíl na celkové činnosti se zkoumá jen při zaměstnání u jednoho zaměstnavatele). 2

5. Zaměstnanec (ČR) pracuje pro zaměstnavatele (Slovensko) 3 dny a pro zaměstnavatele (Rakousko) také 3 dny. Příslušné jsou české předpisy (místo bydliště). 6. OSVČ (ČR) vykonává samostatnou výdělečnou činnost v ČR a na Slovensku. Příslušné jsou české předpisy, pokud v ČR vykonává podstatnou část činnosti. 7. OSVČ (ČR) vykonává samostatnou výdělečnou činnost jen v SRN a Rakousku. Příslušné jsou předpisy toho státu, v němž převážně podniká (v němž se nachází střed zájmu její činnosti). 8. OSVČ (ČR) podniká v Rakousku, je zároveň zaměstnaná v Rakousku a v SRN (pro jiného zaměstnavatele). Příslušné jsou české předpisy. 9. OSVČ (ČR) podniká v ČR. Obdržela zakázku ze Slovenska, 14 měsíců pracuje jen na Slovensku. Příslušné jsou české předpisy, jde o vyslanou OSVČ. Výjimky pro některé osoby Pro zaměstnance v mezinárodní dopravě a pendlery neplatí výjimka. Změny str. 147 až 149 příslušné dvě části včetně příkladů se vypouští. Tiskopisy Pro prokazování příslušnosti k použití právních předpisů se nadále používá formulář E 101, který bude ještě v roce 2010 nahrazen formulářem A 1. Žádost o vydání jakéhokoliv formuláře a žádost o výjimku z příslušnosti k použití právních předpisů se musí uplatnit na tiskopise, který vydala ČSSZ. Změny str. 150 a 151 Poskytování dávek nemocenského pojištění Koordinační nařízení (nová i předchozí) se vztahují i na náhradu mzdy za období prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti (náhrada se považuje za nemocenské). Členské státy EU potvrzují pojištěncům pracovní neschopnost na tiskopisech, které platí pro jejich pojištěnce (nepoužívají se tiskopisy E 115 a E 116). Pojištěnec, který obdržel příslušný tiskopis, jej sám předává zaměstnavateli nebo instituci, u níž je pojištěn (v ČR vždy zaměstnavatel). Nárok na peněžitou pomoc v mateřství uplatňuje v ČR pojištěnka na tiskopise Žádost o peněžitou pomoc v mateřství při bydlišti/pobytu v zahraničí. Tiskopis lze stáhnout z www.cssz.cz. K tomuto tiskopisu předloží potvrzení lékaře o předpokládaném dnu porodu. Změny str. 159 a 160 části týkající se nemocenského a peněžité pomoci v mateřství se vypouští. 3

str. 161 text pod nadpisem části 4.5.2 se nahrazuje textem: Zaměstnanci (nebo OSVČ), který podléhá předpisům jiného členského státu EU než ČR, vydá v ČR lékař potvrzení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti na českém tiskopise. Pouze jej vyplní o údaj o předpokládané době trvání dočasné pracovní neschopnosti. Tento tiskopis odevzdá zaměstnanec svému zaměstnavateli nebo pojišťovně, která provádí jeho nemocenské pojištění. Dohoda se Slovenskem Tiskopisy vydané na Slovensku se uznávají v ČR stejně jako tiskopisy vydané v ČR. Posudkový lékař nepotvrzuje platnost tiskopisu potvrzení o vzniku a trvání pracovní neschopnosti, který vydal slovenský lékař. Změny str. 161 v části 4.5.3 se vypouští zmínky o nostrifikaci a o uplatňování nároku na nemocenské u slovenské pojišťovny. Slovenský tiskopis se předává zaměstnavateli. str. 162 část Výjimka se celá vypouští. Poskytování dávek po skončení zaměstnání Zaměstnanec nebo OSVČ, který byl nemocensky pojištěn v jiném státě EU než v ČR a vrací se trvale do ČR, nemá z nemocenského pojištění v ČR nárok na dávku. Cizinci, který byl nemocensky pojištěn v ČR a vrací se po skončení zaměstnání trvale do jiného státu EU, nenáleží dávka z nemocenského pojištění z důvodu ochranné lhůty. Další změny str. 134 od uzávěrky této příručky došlo k rozšíření počtu států, s nimiž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení, o: Japonsko (1. 6. 2009, č. 41/2009 Sb. m.s.), USA (1. 1. 2009, č. 85/2008 Sb. m.s.). kapitola 5 VEŘEJNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Nabyla úèinnosti 1. května 2010 Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení EP a Rady (ES) č. 987/09, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Evropská nařízení a zdravotní pojištění po 1. 5. 2010 Dne 1. 5. 2010 nabyla účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/09 (dále jen Nařízení). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. Nařízení č. 1408/71 a č. 574/72, podle kterých se postupovalo do 1. 5. 2010, však defi- 4

nitivně nepozbývají platnosti, protože budou i po 1. 5. 2010 dočasně uplatňována ve vztahu k Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku a Švýcarsku. 1. Vybrané základní pojmy Zaměstnání každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. Samostatná výdělečná činnost každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. Pojištěná osoba osoba, která splňuje podmínky nároku na dávky vyžadované právními předpisy členského státu příslušného podle Hlavy II nařízení č. 883/2004 s přihlédnutím k tomuto nařízení. Přeshraniční (příhraniční) pracovník každá osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná v určitém členském státě, která má bydliště v jiném členském státě, do něhož se zpravidla vrací denně nebo alespoň jednou týdně. Rodinný příslušník osoby považované za rodinné příslušníky určují předpisy státu bydliště. Pokud tyto předpisy neobsahují definici rodinného příslušníka, vychází se z definice uvedené v čl. 1 nařízení č. 883/2004. Věcné dávky tento termín se v rámci EU užívá pro pojem zdravotní péče. Lékařsky nezbytná zdravotní péče péče, jejíž poskytnutí je nezbytné z lékařského hlediska. Péče musí být poskytnuta v takovém rozsahu, aby se pojištěnec nemusel vracet do země pojištění dříve, než zamýšlel. Plná neboli komplexní zdravotní péče je stejná péče, na kterou má nárok místní pojištěnec podle platných právních předpisů. V ČR se za plnou zdravotní péči považuje veškerá zdravotní péče, která je pojištěnci poskytována v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky. Spoluúčast finanční částka, kterou musí pojištěnec zaplatit za ošetření sám a která mu nebude jeho zdravotní pojišťovnou refundována. 2. Základní principy 2.1 Zajištění volného pohybu Článek 26 Lisabonské smlouvy definuje vnitřní trh EU jako oblast bez vnitřních hranic, ve které je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Současně mají občané členských států právo pracovat kdekoliv v rámci Společenství. S právem na svobodný pohyb osob bezprostředně souvisejí i nároky na sociální dávky, kdy smyslem Nařízení je zajistit, aby migrující osoba pracující ve více zemích nepřišla o své nároky z důvodu jiného občanství, bydliště nebo s ohledem na skutečnost, že v žádné ze zemí, ve kterých byla výdělečně činná, nesplnila potřebnou dobu pojištění stanovenou předpisy příslušné země. 5

2.2 Základní principy koordinace Tyto principy se vztahují na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé. V této souvislosti zaujímají rozhodující roli čtyři základní principy: Rovnost nakládání Tento princip, který lze vyložit i jako zásadu rovného zacházení, je považován za jeden z pilířů celého evropského práva, neboť zamezuje jakékoliv diskriminaci z důvodu státní příslušnosti. Podle čl. 4 nařízení č. 883/2004 totiž (není-li stanoveno jinak) platí, že osoby, na které se nařízení vztahuje, požívají stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci. K tomuto principu můžeme přičlenit tzv. princip asimilace faktů neboli zásadu rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi, což v podstatě znamená, že dávkám poskytovaným jiným státem nebo skutečnostem nastalým v jiném státě se přisuzují stejné účinky tak, jako by byly tyto dávky poskytovány nebo události nastaly na území příslušného členského státu. Aplikace právních předpisů jediného státu Prostřednictvím tohoto principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak nebyla pojištěna v žádné z nich. Z hlediska určení příslušnosti platí, že osoba podléhá právním předpisům státu, ve kterém jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná vykonává svou výdělečnou činnost, bez ohledu na místo (stát) bydliště. Z tohoto pravidla však existují výjimky, kdy se např. jedná o vyslané pracovníky, státní úředníky nebo výkon činnosti ve dvou nebo více členských státech. Článek 16 nařízení č. 883/2004 však připouští stanovení výjimky z článků 11 až 15 pro určité osoby nebo skupiny osob na základě vzájemné dohody příslušných orgánů nebo úřadů dvou nebo více členských států. Sčítání dob pojištění Nárok na některé z dávek je v jednotlivých zemích podmíněn získáním určité doby pojištění (zaměstnání, bydlení). Tato závažná okolnost je rovněž posuzována a v situacích, kdy to přichází v úvahu, se přihlíží i k dobám pojištění získaným v jiných členských státech. Princip sčítání dob pojištění pro přiznání nároku platí pro všechny druhy dávek, samozřejmě pouze v případě, kdy je příslušná dávka v daném státě na době pojištění závislá. 6

Zachování nabytých práv výplata dávek do ciziny Osoba, která získala nárok na zdravotní péči podle právních předpisů jednoho státu, má nárok na to, aby jí tato péče byla poskytnuta i v jiném členském státě, a to na náklady státu, v němž má nárok na dávky, tedy ve státě pojištění. Poskytování dávek bez ohledu na bydliště platí (mimo výjimečných případů) rovněž pro dávky v nezaměstnanosti nebo pro rodinné dávky včetně přídavku na dítě. 3. Pracovník Tento základní pojem nevychází z vnitrostátního práva členského státu, ale z definice stanovené právním řádem Společenství. Nevztahuje se pouze na migrující pracovníky (pohybující se v rámci prostoru za účelem výkonu zaměstnání), ale zahrnuje obecně všechny osoby, které se nacházejí na území kteréhokoliv členského státu v situaci vykazující mezinárodní prvky. Souvisejícím pojmem zaměstnání se rozumí každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. Toto pojetí je aplikováno i na samostatnou výdělečnou činnost. 4. Rodinný příslušník Osoby považované za rodinné příslušníky určují předpisy státu bydliště. Pokud tyto předpisy neobsahují definici rodinného příslušníka, vychází se z definice uvedené v čl. 1 nařízení č. 883/2004. V České republice se za rodinného příslušníka považuje manžel(ka), nezletilé dítě, zletilé nezaopatřené dítě a registrovaný partner. Základním předpokladem pro uplatnění odvozeného nároku je nezaopatřenost. Osoba je považována za nezaopatřenou v případě, kdy: sama nevykonává výdělečnou činnost, nepobírá důchod, nepobírá peněžité dávky vyplývající z předcházející činnosti (nemocenské, podpora v nezaměstnanosti). 5. Bydliště Určení bydliště má význam jak z hlediska příslušnosti, tak v přímé vazbě na určení rozsahu nároků na dávky. Základními kritérii pro posouzení bydliště jsou: trvání a kontinuita přítomnosti v dotčených státech, povaha a podmínky činnosti (její stabilita), trvání pracovní smlouvy, rodinný stav a rodinné vazby, bytová situace, nevýdělečné aktivity, zdroj příjmů (u studentů) apod. Pokud nelze z uvedených kritérií bydliště určit, rozhoduje záměr dotyčné osoby vyplývající z okolností. 7

6. Výdělečná činnost ve více zemích Za výdělečnou činnost se považuje ta činnost, která je za zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost považována předpisy o sociálním zabezpečení státu pojištění. V případě výkonu výdělečné činnosti ve dvou nebo více členských státech se na osobu vztahují právní předpisy státu bydliště za předpokladu, že vykonává v tomto státě podstatnou část své činnosti. Podmínka podstatné části činnosti se považuje za splněnou tehdy, jedná-li se alespoň o 25 % z hlediska: pracovní doby nebo mzdy zaměstnance, obratu, pracovní doby, množství poskytovaných služeb a příjmu u OSVČ, přičemž je brán v úvahu i očekávaný vývoj v příštích 12 měsících. Příslušnost k pojištění je na žádost osoby určena pověřenou institucí státu bydliště, přičemž v České republice je touto institucí Česká správa sociálního zabezpečení. Pokud OSVČ vyvíjí svoji činnost ve dvou státech a ani v jednom z nich nebydlí, je v tomto případě určující centrum činnosti. Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností podléhá osoba předpisům státu, ve kterém vykonává zaměstnání. V případě výkonu činnosti ve dvou státech pro zaměstnavatele třetího státu je z hlediska pojištění příslušný stát bydliště. 6.1 Významná změna Nově již nepřichází v úvahu, aby občan podléhal právním předpisů dvou států, což bylo umožněno přílohou č. VII nařízení č. 1408/71. Nicméně problematiku dvojího pojištění nemůžeme definitivně zařadit do minulosti, neboť tato legislativní úprava (včetně zmíněné přílohy č. VII) nadále platí v případě, kdy osoba po dobu maximálně 10 let nepožádá o přehodnocení podle nového nařízení. Naopak, pokud požádá o přehodnocení: do 3 měsíců od účinnosti nového nařízení, nastane změna k datu 1. 5. 2010, později, bude tato změna účinná k 1. dni následujícího kalendářního měsíce. Tato filozofie prakticky umožňuje, aby byl občan nadále účasten v režimu, který je pro něj výhodnější. 7. Přeshraniční pracovníci pendleři V rámci neustále se prohlubující a rozšiřující ekonomické spolupráce mezi jednotlivými zeměmi EU se rovněž zvyšuje počet přeshraničních pracovníků, tzv. pendlerů. Českým přeshraničním pracovníkem rozumíme zaměstnance nebo OSVČ pracující na území ČR a bydlící na území jiného členského státu EU (zpravidla sousedního), který se denně nebo nejméně jednou týdně vrací do svého bydliště. ČR je za této situace státem jeho pojištění. S účinností od 1. 5. 2010 platí, že nárok na poskytnutí plné zdravotní péče ve státě bydliště i ve státě pojištění mají jak tito přeshraniční pracovníci, tak jejich nezaopatření rodinní příslušníci (mimo států uvedených jako výjimka v příloze III nařízení č. 883/2004 pro Českou republiku však tato výjimka neplatí). 8

8. Evropská unie vyslaní pracovníci z České republiky Na základě členství České republiky v Evropské unii se mohou z hlediska praktické aplikace institutu vyslání uplatňovat dvě varianty, a to buď vyslání pracovníka z ČR nebo do ČR. V následujícím textu je provedena analýza situace z pohledu občana České republiky vyslaného na území druhého státu EU. 8.1 Základní principy Mezi základní principy stanovené Nařízeními např. patří, že osoba podléhá právním předpisům: sociálního zabezpečení pouze jednoho státu, toho členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost. Z těchto základních principů však existují výjimky, mezi kterými registrujeme např. právě vyslané pracovníky, neboť institut vyslání pracovníka do jiného členského státu za účelem výkonu práce je běžnou (a poměrně často využívanou) formou umožňující zaměstnancům i OSVČ nadále zůstat v systému sociálního zabezpečení vysílajícího státu. Podle čl. 12 nařízení č. 883/2004 činí doba vyslání maximálně 24 měsíců. 8.2 Osoba vyslaná z ČR Pro účely nařízení č. 883/2004 se za osobu vyslanou z České republiky považuje: zaměstnanec, který: zůstává v zaměstnaneckém vztahu u původní mateřské organizace, dočasně vykonává pro svého českého zaměstnavatele práci v jiném státě EU. Zaměstnavatel práci vyslaného zaměstnance řídí a taktéž zaměstnance odměňuje, je vyslán na dobu nepřevyšující 24 měsíců, nebyl vyslán za tím účelem, aby nahradil jinou osobu, která dovršila dobu svého vyslání. Po dobu vyslání je pojistné za zaměstnance odváděno v České republice. Za vyslání v duchu výše uvedeného se nepovažuje případ, kdy zaměstnanec čerpá u svého zaměstnavatele v České republice pracovní volno bez náhrady mzdy (neplacené volno) a ve druhém státě Evropské unie pracuje v pracovněprávním vztahu uzavřeném s jiným zaměstnavatelem. osoba samostatně výdělečně činná, která dočasně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu, přičemž musí být splněny tyto podmínky: OSVČ vykonává samostatnou výdělečnou činnost v České republice, kde nadále udržuje prostředky pro výkon samostatné výdělečné činnosti, OSVČ vykonává přechodně činnost v jiném členském státě po dobu maximálně 24 měsíců. V souvislosti s naplněním institutu vyslání je tedy zapotřebí si uvědomit, že pracovník vyslaný z České republiky nadále zůstává příslušen (účasten) v českém systému nejen zdravotního, ale i důchodového, nemocenského a úrazového pojištění. 9

kapitola 6 DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ Nabyla úèinnosti 1. května 2010 Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení EP a Rady (ES) č. 987/09, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Str. 209 a str. 214 Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (ES) č. 574/72 jsou ve vztahu k ostatním členským státům EU od 1. 5. 2010 nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Ve vztahu ke státům EHP a Švýcarsku však zatím dočasně (do uzavření zvláštních dohod) platí dosavadní nařízení č. 1408/71 a č. 574/72. Str. 214 Výjimka v případě vyslání zaměstnance do jiného státu, který aplikuje koordinační nařízení, spočívající v zachování příslušnosti k dosavadním právním předpisům se od 1. 5. 2010 týká zaměstnanců, jejichž doba vyslání nepřesahuje 24 měsíců (před tímto datem se jednalo o 12 měsíců). Výjimky z příslušnosti k právním předpisům jsou nyní obsaženy v čl. 12 až 16 nařízení č. 883/2004. Další změny str. 210 U osob účastných jen důchodového pojištění (společníci a jednatelé s.r.o. a další uvedené osoby) se jedná o částku rozhodného příjmu, která zakládá tuto účast, ve výši 6 000 Kč. str. 216 Do přehledu států, s nimiž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, se doplňuje smlouva a správní ujednání č. 41 a č. 42/2009 Sb. m.s. s Japonskem. kapitola 7 ZDAŇOVÁNÍ PŘÍJMŮ ZAMĚSTNANCŮ Nabyl úèinnosti 20. července 2009 Zákon č. 216/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Str. 238 Na konec kapitoly 7.3.2 se doplňuje text: Novela zákona o daních z příjmů přijatá v průběhu roku 2009 zákon č. 216/2009 Sb. u příjmů ze závislých zaměstnání zavedla metodu vynětí příjmů z výhradou progrese přímo v zákoně o daních z příjmů s tím, že se to týká jen států, s nimiž má ČR uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Logicky v těch případech, kdy tato me- 10

Nabyl úèinnosti 1. ledna 2010 toda není zakotvena již v mezinárodní smlouvě, tedy v případech, kdy v mezinárodní smlouvě je aplikována metoda zápočtu zahraniční daně na českou daň z příjmů. Nový odstavec 4 v 38f zákona o daních z příjmů ovšem není v rozporu s mezinárodními smlouvami, neboť nevylučuje metodu zápočtu zahraniční daně na českou daň podle smlouvy a poplatníkovi nechává na vybranou výhodnější způsob. Většinou je výhodnější metoda vynětí podle vnitrostátní úpravy. Jen pro úplnost podle novelizovaného znění se metoda vynětí podle zákona o daních z příjmů použije, když českému daňovému rezidentovi vyplácí příjem ze závislého zaměstnání buď zahraniční zaměstnavatel, anebo český zaměstnavatel a příjmy (mzda za práci v zahraničí) jdou k tíži jeho stálé provozovny v daném státě. Definice stálé provozovny se v jednotlivých smlouvách může lišit. Pokud český daňový rezident vykonává práci v zahraničí pro českého zaměstnavatele, ale nejedná se o stálou provozovnu českého zaměstnavatele (mzda nejde k tíži jeho stálé provozovny v daném státě), pak zaměstnanec daň z příjmů v zahraničí platí např. z důvodu překročení časového limitu ve smlouvě (zpravidla 183 dnů). V takovém případě se použije pouze metoda vyloučení dvojího zdanění podle mezinárodní smlouvy. Například česká firma zaměstnává českého daňového rezidenta, který vykonává větší část roku práci na území Slovenska, avšak nikoliv v rámci stálé provozovny české firmy českého zaměstnavatele. Zaměstnanec platí ze mzdy za práci na území Slovenska daň z příjmů na Slovensku. V takovém případě se použije výlučně metoda zápočtu slovenské daně z příjmů na českou daň, jak vyplývá z mezinárodní smlouvy se Slovenskem. Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Str. 226 Kapitola 7.2.1 s ohledem na úpravy v důchodovém pojištění s účinností k 1. 1. 2010 se text: invalidní nebo částečný invalidní důchod nahrazuje textem invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně. Další změny str. 229 Na konec druhého odstavce shora se doplňuje: V roce 2010 je maximálním vyměřovacím základem pro pojistné částka 1 707 048 Kč. 11

str. 241 a násl. Přehled platných smluv se doplňuje takto: Přehled platných smluv České republiky o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu, resp. z příjmu a z majetku Změny jsou v tabulce vyznačeny tučně. Smluvní stát Arménie Platnost ode dne Sbírka zákonů (event. Sb. m.s.) Finanční zpravodaj Poznámka 15. 7. 2009 86/2009 Sb. m.s. Gruzie 4. 5. 2007 40/2007 Sb. m.s. č. 8-9/07, č. 3/10 Pokyn D 314 Indonésie 26. 1. 1996 67/1996 Sb. č. 4-5/99, č. 4/10 Pokyn D 197 Irsko 21. 4. 1996 163/1996 Sb. č. 5/98, č. 4/09 Kazachstán 29. 10. 1999 3/2000 Sb. m.s. č. 4-5/00, č. 4/09 Pokyn D 215 smlouva nahrazující Kypr 26. 11. 2009 120/2009 Sb. m.s č. 4/10 smlouvu č. 30/1981 Sb. Nový V ČR se začala provádět 29. 8. 2008 75/2008 Sb. m.s. č. 4/09 Zéland od 1. 1. 2009. Rusko 18. 7. 1997 278/1997 Sb. m.s. č. 12/98, č. 1/2/99 Protokol č. 56/2009 Sb. m.s. Srbsko a Černá Hora Sýrie č. 10/1/05, 27. 6. 2005 88/2005 Sb. m.s. 8-9/07, č. 1-2/09 12. 11. 2009 115/2009 Sb. m.s. Pokyn D 315 ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ A VYSÍLÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ A OSVČ DO CIZINY 3. aktualizované vydání Mgr. Petra Boušková, Ing. Antonín Daněk, Mgr. Iva Hřebíková, PaedDr. Věra Kolmerová, Mgr. Petr Pelech, JUDr. Jan Přib, CSc., JUDr. Bořivoj Šubrt, Ing. Marta Ženíšková Vydalo nakladatelství ANAG Tisk a vazba PBtisk, s.r.o. Odpovědná redaktorka Mgr. Jitka Bezoušková Sazba Lenka Píš ková Autorská uzávěrka 30. března 2009 ISBN 978-80-7263-525-2 ANAG, spol. s r. o. Kollárovo nám. 698/7, 772 00 Olomouc, Město tel.: 585 757 411, fax: 585 418 867 e-mail: obchod@anag.cz www.anag.cz