Téma 8.: Petrarkismus a antipetrarkismus a poezie bez Petrarky...
Francesco Petrarca (1304-1374) Živil se jako sekretář, písař především v papežském Avignonu Považoval se za humanistu, velký latiník, i soukromé poznámky si psal latinsky Sepsal mnoho latinských děl a epos Africa považoval za svůj opus maior (nedokončený, Aeneida o Scipionovi za 2. punské války)
Francesco Petrarca (1304-1374) již za jeho života i po smrti však velký ohlas: nejprve jeho latinská díla, pak lyrickoepické Trionfi (nápodoba Dantovy Komedie) a nakonec milostná lyrika (nápodoba Dantovy Vita nuova) Rerum vulgaria fragmenta > il Canzoniere není to jen žeň básniček, nýbrž po celý život doplňovaný a s rozmyslem komponovaný deník lásky k Lauře
il Canzoniere Petrarca dostal od přítele darem edici Augustinových Vyznání a dle zpráv ji nosil stále s sebou i jeho Canzoniere je jakýmsi vyznáním má být popisem duchovní historie nabádající čtenáře, aby se vyvarovali chyb, jichž se dopouštěl autor (Sánchez: 121)
il Canzoniere Avšak zatímco Augustin se nakonec obrátí a odvrhne pohanský způsob života, Petrarca touží po obrácení, ale nikdy ho nedokoná (Sánchez: 121)... video meliora, deteriora sequor...= veggio il meglio, al peggior m'appiglio.. (závěr písně CCLXIV, která dělí Canzoniere na dvě poloviny: in vita x in morte di Laura)
Ohlas Canzoniere Po Petrarkově smrti Canzoniere brzy předmětem obdivu a nápodoby V 15. století se Canzoniere promění v jakousi databanku obrazů či motivů, jejíž prvky další básníci přeskupují a využívají mnohdy se záměry odlišnými od původních Petrarkových (Alonso: 15an, celý další výklad italského petrarkismu)
1. období petrarkismu od konce15. století Benedicto Gareth, il Chariteo (1450-1514) Katalánec usazený v Neapolském království jeho pokračovatelé (jinde v itálii): Tebaldeo (1462-1537), Serafino dell'aquila (1466-1500) Panfilo Sasso
1. období petrarkismu hlavní vliv Charitea a) materializace Petrarkových metafor chápe je doslovně a takto je imituje b) Petrarkův biografismus se podobně mění v posedlost titěrnostmi popis plesu, oslavy, dárku, dokonce má-li milovaná angínu či vypadl-li jí zub to vše se stává básnickým námětem předměty spojené s láskou se stávají objekty poezie
1. období petrarkismu rétorické postupy (antiteze, hyperbola) se užívají až k přesycení tuto dvorskou poezii charakterizuje duchaplnost Básníci se snaží překvapit, šokovat: Např. hoří dům milované, avšak básník nejde hasit, neb by oheň jeho lásky situaci ještě zhoršil charakteristická vyumělkovanost, duchaplnost, anekdotičnost
1. období petrarkismu vzorem ne vždy jen Petrarca, někdy také Dante a jiní stilnovisté, ale také např. Antologia Palatina (řecké básně, epigramy) právě epigram odpovídal gustu této školy obzvláště Serafino (ale i ostatní) nepíší sonety či písně, ale 8-veršová strambotta (Petrarca ho neznal)
1. období petrarkismu vedle Charitea typickým představitelem Serafino dell'aquila (1466-1500) obrovskou popularitu jako básník, ale také hudebník a zpěvák ovlivnil počátky anglického a francouzského italianismu, ve Španělsku méně brilantní básník, imaginativní, avšak obraznost je povrchní, na efekt
Bembo a 2. období proti této poetice vystoupí Benátčan Pietro Bembo (1470-1547) humanista, podobně jako mnozí písař, sekretář, nakonec dokonce kardinál (papabile) chtěl psát poezii klasickým stylem, vzdáleným křiklavých výstřelků předchozího petrarkismu (1. období) 2. období od počátku 16. století
Bembo a 2. období Petrarca stále vzorem poezie, Boccaccio prózy více než 130 vydání Canzoniere (některá komentovaná, jako Vellutellovo) ale napodobovat jejich styl neznamená kopírovat obrazy a motivy, nýbrž porozumět osobnosti autora návrat k celkovému Petrarkovi, tj. porozumění jeho duchovní a etické cestě biografismus ano, ale duchovní, nikoli jako anekdoty
Bembo a 2. období Bembo měl také rozhodující na definitivní zakořenění neoplatonismu v petrarkismu Wilkins (1950: 330) mezi bembisty řadí tyto básníky/řky: Alamanni, Ariosto, Caro, Castiglione, Vittoria Colonna, Veronica Gambara, Molza, Navagero, Sannazaro a Bernardo Tasso,
Komponované sbírky? zajímavé také, že v 15. stol. ještě není obvyklé, aby autoři imitovali Petrarku i formou sebrání svých básní tj. pevnou strukturou Canzoniere teprve na konci 15. stol. se objevují první pokusy Gian Francesco Caracciolo shrnuje své milostné básně do sbírky Amori, nehodící se básně vydá v jiné
Komponované sbírky? V první pol. 16. stol. se móda komponovaných sbírek plně rozvíjí ale od druhé poloviny 16. stol. se začínají objevovat spíše antologie více básníků s názvy jako Rime diverse di molti eccellentiss.[imi] Auttori nuovamente raccolte (Benátky, Giolito, 1545) Toto vlastně antologie básníků Bembovy školy
3. období petrarkismu je vlastně návratem k 1. neapolskému období od poloviny 16. století odmítnutí Bembova purismu a návrat k Chariteově zdobnosti vychází opět z Neapole: Angelo di Costanzo (1507?-1591), Bernardino Rota 1509-1575), Luigi Tansillo (1510-1568), Galeazzo di Tarsia (1520-1553) (Wilkins, 1950: 331)
3. období petrarkismu tyto básníky charakterizuje formální virtuozita, originálními obrazy, ale stále v uměřném stylu, známí z antologie Rime di diversi illustri napoletani et d'altri nobiliss.[imi] inteletti, nuovamente raccolte... Terzo libro (Giolito, 1552) ale především z I fiori delle rime de' poeti illustri nuovamente raccolti et ordinati (Sessa, 1558)
petrarkismus zbožštělá milenka (ztělesnění božské ideje krásy), více než donna angelicata neoplatónská kazustika lásky, obrazy, metafory
proč nový? zbožštělá milenka (ztělesnění božské ideje krásy), více než donna angelicata trubadúři > milenka jako paní, senhor a téměř vždy pozemská, nabízející tělesnou rozkoš (u trubadúrů) neoplatónská kazustika lásky, obrazy, metafory Inovace Italů posvěcená Petrarkou
Italský petrarkismus 14. století již Petrarkův přítel Boccaccio (též lyrik) 15. století Lorenzo dei Medici, Boiardo Neapol> Benedicto Gareth (il Chariteo) Tebaldeo, Serafino Aquilano, P. Sasso 16. století Bembisté a od 2. pol. opět návrat zdobnosti (3. období petrarkismu)
Italský petrarkismus Konec 2. poloviny 16. století Torquato Tasso, Marino a marinisti
Iberský petrarkismus 14. století Katalánec Lorenz Mallol /lorenc maljol/ 15. století Katalánci Jordi /žordi/ ze Sant Jordi a především Ausias March /auziás mark/ petrarkista nebo pokračovatel trubadúrů? Kastilec markýz ze Santillany obratný v tradičních španělských formách, ale neumělé sonety, nezaložil tradici
Iberský petrarkismus 16. století Juan Boscán (ct, es) 1526 setkání v Granadě s Navagerem Garcilaso de la Vega (es) Collige virgo, 92 Neimituje jen Petrarku, ale i petrarkisty B. Tassa, Sannazara, Tansilla Fernando de Herrera (es) Portugalci Sá de Miranda, Camoes (pt)
Francouzský petrarkismus První pol. 16. století Clement Marot neimitovali Petrarku ani bembisty, nýbrž Serafina Aquilana a jeho strambotti Melin de Saint-Gelais /melán sant želé/ V Lyonu okruh okolo Maurice Sceva 1545-1574 různá vydání Petrarky v Lyonu
Francouzský petrarkismus Druhá pol. 16. století Plejáda > Ronsard, Du Bellay, Baïf aj. Olivier de Magny Kdo vidět chce, 50 Vasquin Philieul z Carpentras (Okc.) překlad Petrarkových básní do fr. Laure d'avignon (1548), Toutes les oeuvres vulgaires de Francoys Petrarque (1555) Konec 16. století Philippe Desportes > Malherbe
Antipetrarkismus Přesycení petrarkismem v Itálii a ve Francii Co mu vytýkají? oceány slz, vzdechy, nevěří, že mnoho let zpíval o Lauře a nikdy se jí nedotkl básník má vyjadřovat vlastní, skutečné emoce (modernita?)
Antipetrarkismus Ronsard, Amours (1560):
Antipetrarkismus Ronsard (tamtéž):
Antipetrarkismus Du Bellay, Divers Jeux rustiques (1553), A une dame, později zvané Contre les Pétrarquistes :
Antipetrarkismus Jodelle (ed. Marty-Laveaux, II, s. 51):
Kde studovat? WILKINS, E. H. A general survey of renaissance petrarchism, Comparative Literature, vol. 2, no. 4 (Autumn, 1950), s. 327-342. jstor ALONSO, Álvaro, La poesía italianista, Laberinto, Madrid, 2002. SÁNCHEZ FERNÁNDEZ, Juan Antonio, Včely nebo bourci morušoví? in Imitace imitace, Praha, Protis, 2007. google books
Kde studovat? CLEMENTS, R. J., Anti-Petrarchism of the Pleiade, Modern Philology, vol. 39, no. 1 (Aug., 1941), s. 15-21. jstor