Vysoká škola vojensko historická Rudé rytířky na Sigilu ročenka 2006 Aneb spisky Military Klubu Sigilu http://forum.sigil.cz http://forum.sigil.cz/viewtopic.php?t=1356&start=0 Ročenka 2006 Ediční úprava Jeho milost Vévoda z Ritířůkraje Dalcor Mar-Blakgaard, patriarcha Kiri-Jolithův, Rytíř meče dle cti. 1
Na přednášky VŠVHRR dorazili následující návštěvníci v následujícím počtu (stav k datu 7. 12. 2006): Vallun 153 AlieN 4 Dalcor 102 Arthalion 4 Neferit Sr. 85 drake127 4 Cozzinnni 69 mack_x 3 Geralt 61 Cammaris 3 Tafif 33 Alnag 3 sevencreature 18 Bodkin 3 Javor 16 Drizzt 3 Lerek 14 raider 3 Tokkar 13 Arian 3 KOFi-chan 11 Vlasák 3 Ajantis 7 Pan Bača 2 Neferit 7 Raist 2 Yachiko 7 Vampiria 2 Sirine 7 durana 2 CrowX 7 Target 2 Frosty 7 yenn 1 Jab 7 Nanaki 1 Adieu 6 Calvera 1 Hamster 5 Razfallow 1 wosmahl 5 Anonymous 1 Nuke 5 MCZ 1 AlmSiVi 5 Jamal 1 KEBULE 5 vypité_oko 1 2
Vážení přátelé, Dovolte mi krátkou předmluvu, kterou stejně nebudete číst, k první ročence Sigilského militraristického klubu pod Vysokou vojensko historickou školou Rudé rytířky an Sigilu. Nejprve představím nejsvětější Paní strategie Rudou rytířku. Paní strategie a vládce šachovnice je zástupkyní Tempa, boha války. To ona drží patronát nad těmi, kteří povznesou válku na umění mysli. Výhra ve válce, či bitvě není o štěstí v poslední chvíli, je to soubor znalostí a bystrého úsudku, kterého dosáhnou jen mimořádní jedinci. Nad těmi Paní strategie bdí a drží and nimi ochranou ruku. To ona, Rudá rytířka založila naší akademii zde na neutrálním místě, městě Sigilu, abychom se mohli cvičit ve znalostech, které činí kvalitního vojevůdce a vzdělaného člověka. Doufám že Vás zvolený název neurazil, stejně jako Vás neurazil výběr témat, odpovědí a příspěvků, které jsem zvolil. Vězte mi že jsem musel projít více jak 200 stran A4 příspěvků, editovaných tagy, vybrat z toho několik vhodných témat, a ty nadále upravovat, revidovat, editovat mazat příspěvky, tagy, dávat jim tvar dokumentu. Posouzení zda i se mi to povedlo, a jestli jsem vybral vhodná témata je na Vás. Bohužel celá řada zajímavých témat se sem nevešla, nebo jejich editování do zveřejněníhodného článku by bylo velice náročné. Zejména se to týká Měkkého podbřišku evropy, nej fotbalová jedenáctka německých důstojníků a řada dalších malých diskuzí. Nezbývá mi nic jiného než Vám, obyvatelům Země popřát nerušené Vánoční svátky, hodně zdraví a hlavně štěstí v novém roce a těšit se na shledání s Vámi na řádcích Military Klubu Sigilu v roce 2007. S pozdravem vedoucí katedry paladinství a rytířských řádů Dalcor Černá skála, Rytířůkraj, Krynn Čtrnáctého dne měsíce Frostkoltu 3
Československá lidová armáda... 6 Neferit SR reaguje na otázku Tafifa... 6 Neferit pokračuje ve svém pojednání o ČSLA... 8 Vallun reaguje... 10 Neferit SR odpovídá... 11 Ženijní vojsko... 12 Speciální jednotky ČSLA... 14 Bojové použití ČSLA voják jako jednotlivec. Kdo jiný než Neferit SR... 16 Voják jako jednotlivec na bojišti... 16 Tafif reaguje... 23 Neferit SR o vybavení reakce na Tafifův dotaz... 24 Zkušenosti se ZVS... 24 Neferit SR samozřejmě odpověděl... 24 Jak zkušensoti CrowX vidí profesionál... 24 Ani další voják ZVS si neodpustil reakci, a byl jsem to já sám Dalcor... 25 Dalcor a ZVS... 25 My záklaďáci spolu proti Gumákům musíme držet, že CrowX?... 26 Impérium vrací úder: Neferit SR... 26 Prostě o ZVS - Dalcor... 27 Vallun o vojenských řádech... 29 Dalcor o vojenských řádech... 29 Frosty a ZVS... 30 Dalcor a ZVS po několikáté... 30 Izrael vs zbytek světa... 32 Dalcor o článku v LN... 32 Geralt reaguje... 33 Ajantis reaguje... 33 Geralt vrací úder... 34 Ajantis se nevzdává... 35 Neferit SR má poslední slovo... 36 První křížová výprava... 39 Použitá a doporučená literatura:... 39 Díl I Zrod Křížových výprav... 39 Východ a Západ... 40 Velké schizma... 40 Clunyjské hnutí... 41 Spor o investituru... 41 Situace v Byzanci... 42 Díl II. Cesta z Clermontu do Konstantinopole... 43 Clermontský koncil a příprava tažení na Východ... 43 Motivace k účasti na křížové výpravě... 44 Neslavné tažení a ještě neslavnější konec... 46 Putování urozených a lenní slib... 47 Díl III. Obléhaní a pád Antiochie... 48 Nikája - první střetnutí... 48 Léčka v údolí Dorylaeum... 51 Cesta před hradby Antiochie... 52 Dlouhé obléhání... 53 Dvojí bitva o Antiochii... 55 Reakce Neferit SR k počtu bojovníků... 57 4
Díl IV. Osvobození Božího hrobu... 58 Balduinova pouť na východ... 58 Spory o Antiochii... 59 Snadný postup... 60 Obléhání... 61 Po kotníky v krvi... 62 Vystřízlivění... 63 Poslední spojenectví... 64 Příčiny úspěchu... 65 Hodnocení křížové výpravy... 67 Neferit Sr. a jeho pohled na vývoj tanků... 68 Lehký tank... 70 Víceúčelový tank... 79 FCS... 81 Modulární tank... 82 Modulární tank pro boj ve městě... 85 Modulární tank pěchotní... 88 Modulární tank - pohyb a obrana... 91 Pohonné systémy... 91 Ochrana tanků proti působení nepřítele... 93 Modulární tank - výzbroj... 97 Nové možnosti tankové munice... 98 Munice s kumulativním efektem... 99 Munice s rázovým efektem... 99 Protitankové řízené střely pro odpalování z tankových kanónů... 100 Nové možnosti tankových kanónů.... 101 Zvyšování ráže... 101 Tekuté střeliviny... 102 Kanóny s elektricky ovlivňovaným spalováním... 102 Elektromagnetické zbraně... 102 T55... 105 Vallun Uplatnění T55 v zemích třetího světa... 105 Neferit SR - Odpověď... 105 Poslední tanky ruské provenience... 106 Geralt o budoucnosti tanků... 108 Neferit SR o RPG... 109 Pásy vs kola... 111 reakce Neferit SR na téma Kola vs pás... 114 Vallun o Bagdádu a bezpilotních prostředcích... 115 Neferit Sr o Bagdádu a bezpilotních prostředcích... 115 Střelivo... 116 Střelivo pokračování... 117 5
Československá lidová armáda Obr. 1 - Znak AČR Několik krátkých pojednání, která sepsal Neferit SR a která jsou doplněná o různé postřehy dalších vojenských poradců VVHŠRR v Sigilu! Neferit SR reaguje na otázku Tafifa Napsat cokoliv o ČSLA je samozřejmě možné. Já jsem v ní sloužil od 1.9.1979 do 31.5.1995. Samozřejmě, od roku '90 už to byla jenom ČSA. Pokud budeš mít zájem, postupně bych sem umístil 4 bloky mého pohledu na tento ozbrojený sbor, rozdělený na tanky + mechanizovanou pěchotu, dělostřelectvo, letectvo a ten zbytek. Dneska, protožes projevil zájem, ti napíšu pár věcí o tankové síle ČSLA. Tankové vybavení ČSLA bylo tvořeno tanky T-34 - uloženy v NZ, a sloužící pro výcvik v řízení pásových vozidel. Důvod byl jednoduchý - měly malou spotřebu a v NZ byly určeny pro mobilizované divize, což byly jednotky třetího sledu a podle mého T55 Kladivo subjektivního názoru měly plnit spíše úlohu teritoriálních vojsk. V té době proti žádnému tanku ze Západu už neměly šanci. Dále pak tanky T-54 a T-55 základní verze, uloženo v NZ pro druhé sledy a výzbroj 6
tankových praporů a tankových pluků, motostřeleckých pluků a motostřeleckých divizí, kde sloužily jako palebná podpora motostřelecké - dneska mechanizované - pěchoty. A potom tanky T- 55 Kladivo a tanky T-72, což byly tanky pro prvosledové tankové divize. Označení Kladivo ; znamená modernizaci o systém vedení a řízení palby, takže přesnost střelby za jízdy byla obdobná jako u T-72. Tolik o sestavě. Početně si netroufnu odhadnout, kolik T 54 (Nahoře) a T55 (dole) kterých tanků bylo, ale osobně si myslím, že stav byl něco kolem 4 000 kusů. Jenom T-34 jsem na vlastní oči viděl v NZ ve Vyškově na Moravě a jako strážný jsem pro ně střežil několik set tun munice ráže 85mm. Tato na pohled impozantní síla už z popsané sestavy byla velmi pochybné kvality. Kvalita byla nahrazena masou a já osobně si myslím přestože nemám pochybnosti o schopnostech našich vojáků ji používat - v boji by mohla obstát asi jedna třetina. Naše tankové divize neměly potřebnou protivzdušnou obranu a to ani vlastní vojskovou, ani silami stíhacího letectva. Vzhledem k mimořádné převaze ve vzduchu myslím, že v kategoriích bitevní a protitankové vrtulníky u vojsk NATO si myslím, že případné sražení by dopadlo obdobně jako Pouštní bouře. Neumím si představit, jakou roli by sehrála kvalitně vyzbrojená střední skupina vojsk Sovětské armády, ale myslím si, že naši masivní převahu v tankové technice by nepřítel lehce eliminoval působením vzdušných sil. Je potřeba si uvědomit, že naše armáda v té době měla pouze 2 bitevní vrtulníkové pluky CCA - 90 těžkých helikoptér, 3 letky velení a 7
průzkumu, pouze dopravní a speciální technika a každá divize měla tzv. vrtulníkový odřad o počtu mírově 2 a válečně 4 vrtulníky MI2 pro potřeby průzkumu. Aby vynikla převaha protivníka, chtěl bych říct, že průzkumný útvar 5. nebo 7. AS am.armády, tvořený od roku '86 novou sestavou divizí vzor 86, se T-72 jmenoval LOP (Lehký obrněný pluk). Jen v jeho sestavě operovalo 110 bitevních, průzkumných a dopravních vrtulníků. A to šlo pouze o průzkumný útvar sboru! Divize 86 disponovala vrtulníkovým praporem se 140 vrtulníky všech typů. Takže takový arm. sbor disponoval dohromady asi 700 vrtulníky, z toho asi 400 bitevních. Tzn. že jeden arm.sbor měl v letecké síle 4x větší převahu nad celou ČSLA. A to prosím proti nám stál 5. a 7. AS USA, 2.AS Bundeswehru, Rýnský sbor britské armády a 6.AS fr.armády. Samozřejmě, že vše bylo podpořeno 60% profesionalitou vojáků protivníka a všeobecnou nechutí československých občanů ke službě v armádě. Já jsem osobně s tankovou technikou přišel do styku krátkodobě; mám vysoké mínění o úrovni 1.TD (žatecká), která by asi protivníka tvrdě potrápila. Také díky tomu byla první, která byla zrušena. Znal jsem osobně větší množství jejich důstojníků a doposud si toho považuju. Byli to dobří vojáci, ale sloužili tak jako já v armádě, která by proti nekompromisnímu úderu po zemi i ze vzduchu neměla dlouhodobě šanci. Takže... tanková síla z pohledu čísel byla impozantní, z pohledu kvality a skutečné OT64 bojeschopnosti... posuďte sami. Neferit pokračuje ve svém pojednání o ČSLA Teď přišel čas abych tedy napsal něco o o motostřeleckém vojsku 8
které celý svět nazýval mechanizovaná, jen mi po vzoru SA přeložili slovo motostrelkovie vajska správně. Tradičně RA BVP 1 nikdy neměla pěšáky ale střelce. Po technické stránce tyto jednotky byly hlavně v 80 a 90-tých letech vyzbrojeny naprosto skvěle. Historicky od přepravy na vozidlech T- 111, P-V3S a Ot-810 lidově nazývanými HAKL, podle obdobného prostředku wehrmachtu se armáda dopracovala K OT-62 TOPAS-velmi solidní bojově dopravní prostředek až k vlastní konstrukci OT-64 SKOT. Tato konstrukce se stala světově proslulou a dočkala se mnohého napodobení v mnoha armádách. 20 let byly páteří přepravní a bojové síly motostřeleckých svazků. Potom přišli BVP-1 a BVP-2. Díky této technice naše pěchota mohla směle bojovat jak s lehce pancéřovanými cíly ale také o s tankovou a nízkoletící technikou protivníka. S podporou tankových jednotek z vlastních tabulek počtů měla solidní možnosti na přežití na bojišti. Ruční zbraně byly na velmi solidní úrovni a pro středoevropské bojiště byly téměř dokonalé. Jako vše za starého režimu je zde ale. Prvosledové divize ČSLA byli dobře vybaveny a snad i vycvičeny-jednou jsem spočítal že průměrný motostřelec vystřelí za dva roky ZVS asi 90 ostrých nábojů a několik set cvičných. Jestli by to stačilo na boj s předpokládaným protivníkem nevím.ale myslím si že ne. Druhosledové a ostatní 9
jednotky pak byly BVP - 2 vybaveny technikou vyřazenou od prvosledových při přezbrojování a stav této techniky ukázala velmi nešťastně schopnost dojetí 4 kusů OT-64 z Moravy do Prahy před pár lety-na tu ostudu co si armáda takto hloupě udělala nelze zapomenout. Já viděl ve skladech NZ v 88 roce uloženy OT-810 s namontovanými bezzákluzovými kanóny a zcela vážně se s nimi počítalo jako se stíhači tanků! Naše pěchota byla cvičena minimálně v boji z blízkatroufám si tvrdit že vlastně vůbec, něco jako šerm bodákem už si pamatovali jen takové anachronismy jako jsem byl já a moji vrstevníci. Já dokonce cvičil boj s tanky pomocí ručních granátů a to vlastně naše armáda ve výzbroji žádný protitankový granát neměla! Podstatně zábavnější byl výcvik jako tankového výsadku ale to už v moderním boji nemá co dělat. Motostřelecké útvary a svazky navíc měli velmi slabou vojskovou PVO založenou hlavně na použití ručních zbraní-něco jako II.SV-prostě síla. Závěr mojí vojenské kariéry byl u nejmenovaného oddílu PVO který měl zabezpečit vzdušný prostor celé Moravy pomocí 24 střelců z ručních PL kompletů a 24 PLDVK - slavných ještěrek! Ta nejmladší byla starší než já o plných 11 let. Mě tehdy bylo 33 let. Takto tedy vypadala podle tvého názoru kvalitní pěchota ČSLA. Když to podložíš naprostou nechutí ke službě v ozbrojených silách, co zbude? Vallun reaguje Většina negativních kritik se týká zajištění PVO. S tím naprosto souhlasím, tento prvek je pro efektivní nasazení jakéhokoliv pozemního či námořního útvaru nezbytný. Přesto se domnívám, že kritika má jeden problém. Znáš armádu, která by měla vojskovou PVO schopnou odolat vzdušné síle jednotek NATO/USA? Domnívám se, že žádná taková není. Navíc na PVO jednotek si stěžuje i většina generálů NATO - myslím si, že to je jedna z věcí, se kterou nebude spokojen nikdy žádný velitel:) IMHO jediné jednotky se soběstačnou PVO jsou lodě třídy Arleigh Burke a vyšší;) 10
Neferit SR odpovídá Já moc nekritizuji-necítím se dostatečně oprávněný, protože jsem v této armádě dlouhodobě sloužil. Já jen slíbil, že napíšu svůj názor a navíc se snažím ukázat i souvislost. Kritizovat nízkou úroveň vojskové PVO nemusím-jako profesionální vojáci ať jsme patřili k čemukoli jsme to věděli ale ČSLA se snažila z prostředků které, měla dokázat nemožné-zvládnou vybavit své útvary a svazky tak aby byly rovnocenným protivníkem potencionálnímu protivníkovi. a to prostě nebylo možné. Dám ti příklad-představ si rotu materiálního zabezpečení vševojskového útvaru-např. motostřeleckého pluku. Jednalo se o 80 těžkých náklaďáků s municí, proviantem a jiným materiálem,asi 20 cisternových prostředků s palivem, plukovní obvaziště. Tento logistický kolos při přesunu zabral silnici v délce asi 6 kilometrů a při správném rozmístění plochu 15 hektarů terénu. Na vozidlech byl umístěn materiál pro vedení boje na 2 dny nebo 3 dny přípravy na boj. Z hlediska přežití bojujícího pluku byl tedy základní předpoklad mimo eliminování působení protivníka udržet tuto logistickou jednotku bez zbytečných ztrát. A jaká tedy byla praxe? Zde píšu naprostou pravdu jako účastník několika plukovních cvičení-nikdy se neřešila obrana logistické podpory pomocí vyčleněné bojové jednotky-logistika si musela vystačit sama. Měla na to skvělé vybavení-osobní zbraně příslušníků jednotek - samopaly, pistole a RG. Navíc pak dvěmi slovy dva lehké kulomety a 2 -slovy dvě soupravy RPG. Takto ale uvažovala celá armáda a takto byly postaveny i bojové řády pro jednotlivé stupně organizace vojsk. Například nové bojové řády byly vydány v roce tuším 1985. Ale vojskový týl měl stále platný předpis vydaný v roce 1962. Potom moje konstatování zoufalého stavu vojskové PVO je jen povzdechnutí nad problémem, který vlastně ani nebyl tak vážný. Problém ČSLA byl dán neschopností a strachem ze samostatného myšlení, stupidním kopírováním našeho vzoru RA a celkovou přestárlostí vysokého velení. Věřil bys, že nové bojové řády obsahovaly stati typu-námořní výsadek, boj v poušti, obrana mořského pobřeží? Polní bojový řád vnitrozemské armády určené k boji ve střední Evropě! Historie nezná velitele, který by před bojem řekl nadřízenému-já už nic nechci já mám všeho dost. Další pokračování původních článků o ČSLA, pokračuje Neferit SR, tentokrát o ženijním vojsku. 11
Ženijní vojsko Na začátku jsem nucen napsat, že jsem nikdy u žádného ženijního útvaru nesloužil, takže zde uvedené informace mám ze společných cvičení vlastní armády i ze cvičení spojeneckých a z vlastní výuky ženijní přípravy na dvou vojenských školách. Každý voják pokud absolvoval solidní přijímač do smrti nezapomene na excelentní puchýř na dlani od ženijní lopatky, když se někde na cvičáku pokoušel vykopat okop pro ležícího střelce. Tím většině vojáků zkušenost s ženijní přípravou končí. Naštěstí tehdy to byl pouze začátek. Musím uznat že ženijní služba bývalé ČSLA byla na vysoké úrovni a to co jsem měl možnost vidět na mě dodnes dělá hluboký dojem. Byla sice částečně postavena na staré technice, ale pokud tato byla udržována v dobrém stavu, tak její schopnost podpořit boj byla opravdu vysoká. Ženijní jednotky byly v sestavě praporů, pluků a divizí. A navíc byly k dispozici ženijní pontonové pluky-litoměřice a Kamýk nad Vltavou a několik ženijních brigád, které byly na částečných stavech a rozvinovaly se pouze válečně. Ženijní síla armády byla postavena podle potřeby středoevropského válčiště a tak se zdála předimenzovaná, ale byla taková proto, že mimo naše vlastní potřeby musela zabezpečit působení Střední skupiny vojsk Sovětské armády a protože se předpokládalo, že po teoretickém odražení potencionálního protivníka bude následovat protiútok a přenesení boje na území Západní Evropy a zde byla potřeba obnova bojiště pro působení vlastních vojsk. Naše pontonové pluky byly jedny z nejlepších na světě-jejich schopnost postavit mosty o potřebné nosnosti byla fenomenální a jako jedny z mála dokázaly postavit i takzvaný skrytý most, kdy byly pontony částečně zaplaveny vodou a mostovka byla skryta 30-50 centimetrů pod hladinou. Tím bylo zabezpečeno, že nebyl vidět. Měli jsme ve výzbroji prostředky pro likvidaci min i jejich rychlé položení a to jak mechanické tak i strojní a raketové. Měli jsme ve výzbroji mostní tanky, mostní automobily, zákopové pluhy-taženy dvěma tanky, dozerem kolovým či podobně silným trakčním prostředkem dokázaly kontinuálně hloubit zákopy pro stojící střelce, které nepotřebovaly moc ruční práce na jejich dokončení. Měli jsme mobilní lesní pily, které najely k libovolnému lesu, rozvinuly se a po 30 minutách do nich na jedné straně padaly poražené stromy a na druhé vycházely fošny, desky, trámy všech rozměrů a jiný dřevitý materiál-vše poháněly spalovací motory. 12
Já osobně za zvláštní druh ženistů považuji i stavební, silniční a železniční prapory. Tyto byly založeny na základě bývalých PTP. V době, kdy jsem se s nimi setkával já, už byla jiná doba a byly to speciální,vysoce výkonné vojenské celky, které dokázaly odvést skvělou práci. První stavěly podzemní místa velení, palposty PL raket, speciální pozorovací stanoviště a za války byly určeny k budování polních opevnění a adaptaci běžných stavebních objektů k využití při obraně vlastních vojsk a ochraně obyvatelstva. Dále se podílely na bytové výstavbě a lidi se tam někdy i dost naučili. Přesto se jim stále říkalo pétépáci a v armádě byli považováni za odpad. Další dva typy vojska byly určeny v době míru na stavby a opravy silnic, mostů,železničních svršků a speciálních železničních objektů. Za války měly opravovat poničené komunikace a podílet se na ochraně obyvatelstva před působením protivníka, úpravami vybraných objektů na kryty hromadného použití. Všechny zde popsané druhy vojska byly zkušené a opravdu uměly svoji prácijejich důstojníci byli zdatní stavbaři a mnoho z nich mělo školy typu Vysoké školy dopravní v Žilině, která patřila k tomu nejlepšímu, co Československé vysoké školství mělo. Bohužel byly použity při budování socialismu-což není asi špatně, špatně je, že tam lidi -záklaďáci, dřeli za minimální příjmy a přitom odváděli vysoce kvalifikovanou práci. Všechny tyto druhy vojska jsou dávno zrušeny a od jejich zrušení není podle mě vyřešena obnova poničeného území v případě ozbrojeného konfliktu. Neumím si představit, jak někdo donutí civilistu, aby pod případnou hrozbou ohrožení života někde opravoval cesty-není to jejich práce. Navíc samozřejmě jejich speciální technika je pryč. Tato schopnost ozbrojených sil je tedy asi nenávratně pryč. Jako poslední forma vojsk tohoto typu, tedy vojska podporujícího boj a pracující na ochraně vlastního obyvatelstva, jsou naštěstí zachované pluky civilní obrany. Myslím si, že z naprostého přehlížení za staré doby jsou dnes něčím jako výkladní skříní a prezentací užitečnosti armády. O přehlížení mluvím proto, že celých 8 let vojenských škol jsem se o nich učil asi 8 hodin. Dnes je vše jinak a tyto vysoce kvalifikované pluky jsou chloubou AČR - jejich užitečnost byla ověřena nesčetněkrát za povodní, záplav a jiného ohrožení lidí, jako jsou lesní požáry, průmyslové havárie a podobně. Já osobně znám dobře pluk CO v Bučovicích, je to na Moravě poblíž Slavkova a znám i pár lidí z pluku CO v Rakovníku, který byl postaven na základě jednoho zrušeného pluku 1. tankové divize. Doufám, že tyto pluky budou zachovány i nadále-opravdu dokážou být užitečné. 13
Co tedy závěrem? Ženijní zabezpečení ozbrojených sil v době existence ČSLA bylo na velmi solidní úrovni. I když bylo částečně zastaralé, bylo možno ho lehce získat i s vycvičenými obsluhami mobilizací v civilním sektoru. Tento způsob by také sloužil k nahrazení ztrát buď působením protivníka nebo vlivem technických poruch. Bylo solidně vycvičeno a svou práci umělo. Nevím v jakém stavu je dnes, ale doufám, že alespoň něco přežilo. Bohužel, ani zde si neodpustím uvést, že tak jako celá ČSLA i tyto útvary trpěly naprostou absencí protivzdušné obrany, která by způsobila, že jeho síla i schopnosti by působením protivníka rychle slábly. Další stať se týká dotazu na množství speciálních jednotek nechme mluvit experta -Neferit SR Speciální jednotky ČSLA Asi vás zklamu - v bývalé ČSLA bylo speciálních jednotek velmi málo. Alespoň v tom smyslu, v jakém je chápeme dnes. Měl v Prostějově pouze výsadkovou brigádu, která byla tak utajovaná, že jsme o ní věděli jenom to, že existuje. Podle 14
všeho to byl nejlepší bojový útvar ČSLA, ale jeho síla postačovala na 2-3 dny boje po vysazení a pak by zanikl, pokud by nebyl vyproštěn a doplněn zálohami. Ve Varšavské smlouvě totiž speciální jednotky zabezpečovaly: -Polsko - dvě vzdušně výsadkové divize a -SSSR - 4 VVD + dvě divize horské pěchoty. Neřeším námořní pěchotu - na našem území nebylo pro ni využití. Každá národní armáda si držela nějaké výsadkové jednotky, ale jejich síla nebyla velká. Jde o to že VS byla poměrně chudá a tak si velké výsadkové jednotky náročné na výcvik, výbavu a hlavně leteckou přepravu nemohla dovolit. Dále pak v ČSLA existoval nějaký speciální prapor, dislokovaný v Chrudimi. Nevím, co to bylo zač, ale mluvilo se o nich v superlativech. Myslím si, že to byl prapor hloubkového průzkumu, ale nic víc nevím. Vyšší úroveň vycvičenosti a tím i bojového využití měli ještě průzkumné jednotky běžných pluků a divizí. Šlo o průzkumné roty pluků a průzkumné prapory divizí. Zdá se, že byly na dobré úrovni, ale mě osobně splývali s běžným vojenským pozadím. Víc nevím, co bych bez spekulací uvedl. Po '89 nastal s postupnou reorganizací AČR zlom. Vznikla 4,.brigáda rychlého nasazení (BRN). Ten prapor z Chrudimy je její součástí. Potom vznikly - a myslím, že už i zanikly - 2 brigády vojenského zpravodajství, ve kterých byly včleněny velmi dobré prapory hloubkového 15
průzkumu. Výsadková brigáda prošla transformací a pracuje po celém světě v misích OSN a NATO. Naše současná AČR je díky plné profesionalitě z 30% speciální. Naše síly vyčleněné do misí jsou velmi dobré a jsou vysoce hodnoceny. Účast v misích je stále formuje - rostou morálně, nabírají zkušenosti a učí se od lepších. Po přiměřeném přezbrojení budou plně způsobilí ke všem úkolům. Ještě je ale potřeba uvést 2 složky, které v rámci ČSSR působily spíše, než speciálně, unikátně: 1) vojsko ministerstva vnitra - pohraniční stráž. Byly to malé jednotky, roty, prapory a byly jen lehce vyzbrojené. Dnes mají špatné image, v té době byly velmi efektivní v obraně příhraničního pásma. Měly dobrý výcvik, vysokou morálku a skvělou znalost prostoru případného boje. Měly udržet pohraniční prostory do příchodu armády a pak to, co by zbylo, mělo pracovat jako vojenská policie. Bylo to přesně podle vzoru SSSR, včetně těch zvláštních,světle zelených čepic. 2) lidové milice. Dnes o nich není slyšet nic dobrého, ale byly to jednotky dobrovolníků, solidně vyzbrojené, všichni měli za sebou 2 roky ZVS. Zde měly působit jako teritoriální vojsko. Ochrana vodáren, elektrouzlů, mostů a jiných cenných objektů. Zažil jsem je jednou při společném cvičení a jejich střelba na cíle z bezzákluzových kanónů byla ta nejpřesnější, jakou jsem kdy viděl. Viděl jsem jejich kulometníky a odstřelovače - opět, velmi dobrá činnost. Jejich motivace byla vysoká, ale byli až příliš často zneužiti proti vlastním lidem. Zánik obou těchto složek byl tedy nezbytný. Jinak se nedá nic moc napsat. Pravda je, že moje postavení v logistice bylo proměnlivé a ne vždy jsem se pohyboval tam, kde to pro dnešní zájemce mohlo být zajímavé. Takže pánové nevím, jestli Vám ještě něco dlužím o bývalé ČSLA, vlastně asi ještě letectvo a myslím dělostřelectvo, musím se podívat do historie mých příspěvků. Takže někdy příště. Bojové použití ČSLA voják jako jednotlivec. Kdo jiný než Neferit SR Voják jako jednotlivec na bojišti ČSLA, tedy Československá lidová armáda je fenomén našich dějin, který se svého objektivního posouzení dočká až asi za hodně let. Jde o to, že tento ozbrojený sbor vyrostl na troskách buržoazní Československé armády a jejího pohrobka vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava s návazností na účastníky ozbrojeného 16
boje proti Německu a jeho satelitům tedy na útvarech a jednotkách 1.Československého armádního zboru a jednotkách které dorazily do vlasti z území Západní Evropy, hlavně tedy z Velké Británie. To od samého počátku dávalo do vínku několik zátěží se kterými se musela vypořádat. Zejména šlo o sladění naprosto odlišných koncepcí taktického a operačního použití vojsk, která byla cvičena a v boji používána podle naprosto odlišných doktrín a bojových řádů. Dále pak se po celou dobu její existence potýkala s tím, že jí byla sebrána veliká hodnota-apolitičnost a tím se stala v konečném důsledku jedním z nástrojů třídního boje v naší vlasti a několikrát byla přímo zneužita proti vlastním lidem. Je nezpochybnitelné, že se velmi ochudila odstraněním účastníků západního odboje, perzekucí čestných a velmi kvalitních důstojníků a vojáků na základě příslušnosti k Československým legiím a bohužel také nekritickým přejímáním strategických, operačních a taktických norem od Sovětské armády. Nakonec ji v očích obyvatelstva zatratila její nečinnost při příchodu vojsk Varšavské smlouvy a následné vystoupení proti vlastním lidem v 69 roku. Od té doby to byla lidová armáda jen podle názvu a podle toho, že v ní musel sloužit každý mladý muž pokud ho naprosto prokazatelně této povinnosti nezbavil zdravotní stav. Já v tomto pojednání nebudu řešit padesátá léta, léta normalizace a různá jiná mezidobí, Zaměřím se na 80.léta, kdy jsem byl její součástí a to od 1. září 1979 až do 1.ledna 1990, kdy prodělala takové změny, že ji lze považovat za zaniklou. Dále se nebudu zabýval politickým působením na vojáky realizovaným pro vaši informaci stranicko-politickým aparátem ve složení : stranické organizace KSČ, sbor zástupců velitelů pro politické věci, organizacemi SSM a vše zastřešující Hlavní politickou zprávou ČSLA. Budu řešit pouze a jen - taktické použití vojáka jako jednotlivce v boji i jako základní logistické jednotky - stupeň družstvo, četa, rota a prapor jako nejnižší taktické jednotky - stupeň pluk a divize jako vyšší taktické stupně, kdy divize už za určitých okolností mohla sloužit jako nejnižší operační stupeň. Vždy se budu snažit o popis taktického použití daného stupně a na to navázat odpovídající logistickou podporu. Podotýkám, že vše budu zpracovávat podle nalezených poznámek ze svých studií, vlastní zkušenosti a znalosti věci. Proto se můžu a také zcela jistě budu dopouštět určitého spektra chyb a nepřesností. Pokusím se je ale minimalizovat. V rámci možností se pokusím i o rekonstrukci organizačních struktur jednotlivých jednotek a útvarů, tak jak byl postaveny v té zvláštní době. Toto se pokusím pro lepší 17
možnost porovnání se světem konfrontovat s jednotkami západních armád. Takže tolik na úvod a dáme se do práce: Voják v boji. Voják je, no to by chtělo něco jako definici. Pro potřebu tohoto pojednání budeme vycházet z toho, že je to občan který na základě dobrovolnosti nebo jako v případě ČSLA na základě branné povinnosti musí nebo chce podstoupit výcvik, který ho vydělí z civilního života a udělá zněj nástroj pro násilné řešení politických situací. Tedy jde o zjednodušeně řečeno o občana, který nese na svých bedrech povinnost bránit vlast. Pro zpestření uvedu, že kdysi na Doupově jsem slyšel jak jeden voják základní služby definuje vojáka jako: hmotu zabalenou do zeleného, která se za strašného řevu dává do pomalého pohybu, no taky názor. Voják procházel v ČSLA poměrně složitým vývojem. Po nástupu absolvoval základní vojenský výcvik kde se naučil základním vojenským dovednostem, prodělal první střelby a na konci následovala vojenská přísaha. Po ní následoval odchod na útvar a celý cyklus vojenského vzdělávání, který měl zajistit získaní dovedností a praktických návyků v určené vojenské odbornosti. Co musel takový voják základní služby obsáhnout? No bylo toho hodně: 1. politické školení mužstva - pro bojové použití téměř k ničemu, vojáci těm řečem moc nevěřili a dodnes si myslím že tyto hodiny byly vítaným odpočinkem 2. střelecká příprava - rozborka, zborka, teorie střelby, základy balistiky a nácvik střelby na terče podle jednotlivých střeleckých cvičení, zakončeno ostrými školními střelbami 3. ženijní příprava - seznámení se se základy ženijní přípravy vojsk a to: - ochrana vojáka před působením protivníka, tedy okopy pro ležícího, klečícího či stojícího střelce, zakončeno vykopáním okopu pro ležícího střelce, - maskování vojsk-tedy ukrytí vojáka před pozorováním protivníka, zadýmovávání terénu a použití ručních zadýmovacích granátů, -u vybraných vojenských součástí základy trhacích prací 4. ochrana proti zbraním hromadného ničení - zde se voják naučil základy použití individuálního protichemického balíčku, upravovat pitnou vodu, použití autoinjektoru GAI-proti nervově paralytickým látkám, použití univerzální odmořovací soupravy, dále se naučil základní signály pro protichemický, a 18
proti jaderný poplach a zásady chování vojáka v těchto extrémních podmínkách 5. zdravotnická příprava - zde se voják naučil zásady svépomoci a vzájemné pomoci. Šlo o to aby voják dokázal ošetřit základní zranění na sobě i svém druhovi, aby zvládl transport raněného sám vlečením po zemi, plížením plazením se zraněným na zádech, transport raněného přes ramena a potom ve spolupráci s kolegou, tedy dva nesou jednoho. Zde se zároveň učily i zásady stabilizace a udržení života do příchodu prvního stupně odborné pomoci. Dále pak zásady kolektivní hygieny a hygieny individuální-ochrana proti plísním a podobně 6. základní pohybové dovednosti a tělesná příprava - hod granátem na cíl a do dálky -zrychlené přesuny -překážková dráha všech typů a provedení -šplh po laně, lanové visuté lávky a tak dál 7. Pořadová příprava - tedy schopnost reagovat kolektivně na povely, upevňování kázně a cviky se zbraněmi, nácvik slavnostní vojenské přísahy a nakonec její absolvování 8. Ostatní potřebné znalosti - zásady proviantního zabezpečení - základy výstrojního zabezpečení - základy strážní a posádkové služby - studium a přezkušování ze základních řádů Ř-1 Řád vnitřní služby, Ř-2 Řád posádkové a strážní služby, Ř-1 Kázeňský řád a Zákl. -1-4 Cvičební řád zbrojených sil. Toto všechno tedy musel voják v nějaké podobě obsáhnout. Nevím jaká byla kvalita v jednotlivých posádkách. U divizí prvního sledu to asi mělo svoji úroveň, jinak popravdě řečeno nevím. Na zvládnutí toho bylo opravdu hodně a celé to bylo negativně narušeno všude přítomnou šikanou různé úrovně kdy starší ročníky si vybíjeli po večerech a nocích své mindráky na nováčcích. Ti byli díky tomu trvale nevyspalí a jejich schopnost se učit byla silně narušena. Pokud by vše proběhlo normálně a bylo na to více času než jen 30 dnů tak to mohlo brance udělat slibným bojovníkem s možností dalšího vývoje. Ale to hlavní co nás zajímá je Taktická příprava vojáka jako jednotlivce. Tuto řešilo několik předpisů podle zaměření, ale rozhodující byl služební předpis Vševojsk 51-7, já osobně jsem byl cvičen i podle předpisu Pěch-III-6, který řešil otázky boje z blízka, zabíjení v léčkách, likvidace jednotlivých protivníků, šerm bodákem-ten předpis pocházel ještě z padesátých let- 19
ale byl pořád dobrý. Voják jako jednotlivec měl být a snad i byl vycvičen v těchto vojenských dovednostech: A. Voják jako pozorovatel - Zvláštní činnost, kdy voják ve stanoveném prostoru měl vyhledat,správné místo odkud mě zajištěn výhled a výstřel, bylo ho možno jednoduše adaptovat do podoby úkrytu odolného palbě lehkých zbraní a odtud mě za povinnost pomocí vlastních očí a optických pomůcek bedlivě pozorovat stanovený úsek terénu nebo lépe protivníkových postavení a měl vyhledávat tyto cíle: - rozmístění předního okraje protivníkových postavení, prostory jeho bojového zajištění, rozmístění těžkých pěchotních zbraní a posilových prostředků a obrněných vozidel - místa styku jednotlivých jednotek, rozmístění velitelských stanovišť a polních opevňovacích objektů - zvlášť pečlivě si musel všímat stanovišť nepřátelských pozorovatelů a odtřelovačů - o všem co viděl vedl záznamy kdy viděné objekty určoval podle pozorovacích bodů- terénních nezničitelných objektů a času. B. Voják jako pátrač - opět zvláštní činnost. Pátrač je pohybující se průzkumník který ve spolupráci s vedoucím pátračem provádí průzkum pochodové osy kolony vlastní techniky neznámým terénem. Vypadá to asi takto-před kolonou bojové techniky jede předvoj v síle stanovené velitelem přesunujícího se útvar, zpravidla četa. Ta vysílá pátrací vozidlo a to dva pátrače. Jejich úkol je složitý a do jisté míry i krajně rizikový: - zjišťovat kvalitu komunikací, únosnost mostů a zda nejsou připraveny k demolici - zjišťovat zda nejsou komunikace zaminovány a pokud ano jak a jakými ženijními prostředky - při průchodu lesem propátrat jeho okraje a zjistit případnou přítomnost protivníka - při průchodu osadou zjistit její možné obsazení protivníkem, její ženijní poškození, průchodnost křižovatek Pátrači navzájem a pátrači s pátracím vozidlem celou dobu musí dokonale spolupracovat, krýt jeden druhého a vytrvat v maximální ostražitosti. Musí být připraveni kdykoliv bojovat a včas ustoupit. Po celou dobu musí udržovat spojení a jejich hlavní povinností je přežít tak dlouho aby dokázali dát zprávu o napadení. 20