Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o. Čelákovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. 2011 Alena Veselá

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o. Čelákovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE 2011 Alena Veselá

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o. Rýma a kašel v dětském věku Diplomovaný farmaceutický asistent vedoucí práce: MUDr. Mahulena Mojžíšová vypracovala: Alena Veselá Čelákovice 2011 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Čelákovice 30. 04. 2011. podpis 2

OBSAH Úvod 5 1 Cíle absolventské práce 6 2 Teoretická část 7 2.1 Dýchací systém 7 2.1.1 Funkce dýchacího systému 7 2.1.2 Stavba dýchacích cest 7 2.1.3 Anatomické a funkční zvláštnosti dýchacích cest v dětském věku 8 2.2 Příznaky nemocí dýchací soustavy u dětí 10 2.2.1 Kašel 10 2.2.2 Poruchy dýchání 13 2.2.3 Cyanóza 14 2.2.4 Hemoptýza 14 2.3 Příčiny nemocí dýchací soustavy u dětí 15 2.4 Přehled onemocnění dýchací soustavy u dětí 15 2.4.1 Rýma 15 2.4.2 Akutní zánět nosu a nosohltanu 18 2.4.3 Akutní zánět nosu a vedlejších nosních dutin 18 2.4.4 Chřipka 18 2.4.5 Akutní zánět hrtanu 19 2.4.6 Akutní epiglotitída 19 2.4.7 Akutní zánět průdušnice 20 2.4.8 Akutní zánět průdušek 20 2.4.9 Chronický zánět průdušek 20 2.4.10 Akutní zánět průdušinek 21 2.4.11 Zánět plic 21 2.4.12 Průduškové astma 22 2.5 Farmakoterapie 23 2.5.1 Nosní léčiva 23 2.5.2 Léčiva proti kašli 26 2.6 Fytoterapie 30 2.6.1 Léčivé rostliny s obsahem saponinů 30 2.6.2 Léčivé rostliny s obsahem silic 31 2.6.3 Léčivé rostliny s obsahem slizů 32 2.7 Homeopatie 34 2.8 Aromaterapie 37 2.9 Haloterapie 38 3

3 Praktická část 42 3.1 Vyhodnocení dotazníkového průzkumu 42 3.2.Preventivní opatření 53 3.2.1 Péče o nosní sliznici 53 3.2.2 Otužování 53 3.2.3 Zdravá výživa 53 3.2.4 Imunostimulační látky 54 4 Diskuse 57 Závěr Резюме Bibliografie Příloha 59 60 62 65 4

ÚVOD Pro svou absolventskou práci jsem si vybrala téma Rýma a kašel v dětském věku, jako nejčastější onemocnění dětí. Při výběru tohoto tématu hrálo důležitou úlohu to, že jsem matkou a vím jak kašel a rýma dokážou potrápit nejenom děti, ale i jejich rodiče. Kašel a rýma jsou jedny z nejčastěji vyslovovaných slov v ordinaci pediatra a to především v podzimních a zimních měsících. Mohou být příznaky různých onemocnění a mívají různý charakter a to i v závislosti na věku dítěte. Léčba je často pouze symptomatická, ale i přes správně zvolenou terapii nelze komplikace vyloučit. Samoléčba volně prodejnými léčivými přípravky má také svá rizika, proto se ve své práci budu věnovat tomu, jak mohu, jako farmaceutický asistent poradit při výběru nejvhodnějšího přípravku. Moje práce bude pojednávat o problematice onemocnění dýchacího systému a její terapii. První část bude věnována anatomické části a charakteristice onemocnění. Ve druhé části se zaměřím na léčbu volně prodejnými léčivými přípravky. V ní budou rozebrány možnosti tradiční léčby, alternativní léčby a fytoterapie. Praktická část bude probíhat formou dotazníkového průzkumu, ve kterém se zaměřím na informovanost a úroveň znalostí rodičů o způsobech a formách léčby rýmy a kašle. Výstupem mé práce budou kromě statistické a zjišťovací hodnoty i návrhy vhodné prevence zejména s přihlédnutím k faktu, že snížená obranyschopnost organismu a nezdravý životní styl u dětí podporují rozvoj těchto onemocnění. 5

1 CÍLE ABSOLVENTSKÉ PRÁCE Cílem mé absolventské práce je: popsat jednotlivá onemocnění dýchacího systému s příznaky kašle a rýmy u dětí zpracovat různé možnosti léčby a prevence kašle a rýmy v dětském věku 6

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Dýchací systém Dýchání je nepřetržitý, životně nezbytný děj, při kterém organismus získává a spotřebovává vzdušný kyslík a vylučuje oxid uhličitý. Ve tkáních dochází k oxidaci organických látek získaných z potravy, přičemž se uvolňuje energie. Po této oxidaci vzdušným kyslíkem ve tkáních zůstává voda a oxid uhličitý. K zajištění látkové výměny je potřeba výkonná soustava pro výměnu dýchacích plynů, a tedy i mechanismus zajišťující rozvod kyslíku ke tkáním. [DYLEVSKÝ, 1990] 2.1.1 Funkce dýchacího systému Dýchací orgány zabezpečují všem buňkám v organismu přívod kyslíku a odvádění oxidu uhličitého z těla. Výměna a přenos kyslíku a oxidu uhličitého v těle jsou uskutečňovány krví. Pomocí plic a krevního oběhu je tak zajištěn základní buněčný metabolismus. Buňky dětského organismu jsou na tuto výměnu obzvlášť citlivé a náročné. Rostoucí dětský organismus v důsledku látkové výměny má obrovské nároky na spotřebu kyslíku. Z funkčního hlediska se při dýchání uplatňují tyto na sebe navazující děje: Zevní dýchání (ventilace) výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím. Difúze výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi plicními sklípky a plicními kapilárami. Vnitřní (tkáňové) dýchání výměna plynů mezi krví a buňkami. [DYLEVSKÝ, 1990; KLÍMA, 2003] 2.1.2 Stavba dýchacích cest Dýchací systém rozdělujeme na horní cesty dýchací, dolní cesty dýchací a plíce. Horní dýchací cesty zahrnují nos, dutinu ústní, hltan, nosohltan, hrtan a vedlejší obličejové dutiny. 7

Dolní dýchací cesty zahrnují průdušnici a průdušky. Vlastními dýchacími oddíly plic jsou respirační bronchioly a alveoly. Stěna trubic i dutin dýchacího systému se skládá ze sliznice, z podslizničního vaziva, z chrupavčitého (u dutin kostěného) skeletu, vaziva a hladké svaloviny. Sliznice (mukóza) je pokryta epitelem typickým pro dýchací cesty cylindrickým s řasinkami. Funkčně jde o epitel, jehož kmitající řasinky umožňují posun hlenu, na který se vážou mikroorganismy a nečistoty z vdechovaného vzduchu. Podslizniční vazivo se ve velké míře vyskytuje zejména v hrtanu, kde jeho prosáknutí při zánětu může vést ke zúžení dýchací trubice až jejímu uzávěru. Ve vazivu celé dýchací trubice jsou rozptýleny drobné uzlíky z lymfatických buněk, které tvoří ochrannou bariéru proti infekci. Chrupavčitý nebo kostěný skelet trubic a dutin zabraňuje zúžení dýchacích cest. [DYLEVSKÝ, 1990; KLÍMA, 2003] 2.1.3 Anatomické a funkční zvláštnosti dýchacích cest v dětském věku Vývoj dýchacího systému není po narození ukončen, ale pokračuje v průběhu dětství. Dýchací cesty jsou u dětí krátké a úzké a jejich stěny měkké, ve sliznici je velké množství krevních a lymfatických cév. Stěny dýchacích cest jsou poddajnější, chrupavky měkčí. Anatomická a histologická stavba dýchacího systému je u malých dětí odlišná od dospělých, což významně ovlivňuje vznik a průběh respiračních onemocnění. Horní cesty dýchací, tedy i nos, mají u každého člověka zcela nezastupitelnou roli. Hlavním úkolem této části dýchacího systému je vzduch jednak předehřát, jednak propustit do dolních cest dýchacích plic, co nejméně nežádoucích příměsí. Funkcí horních cest dýchacích je tedy mechanická ochrana proti nečistotám, regulace teploty i vlhkosti vdechovaného vzduchu, čich a řeč. [KLÍMA, 2003] 8

Nosní dutina (cavum nasi) je u novorozence velmi malá asi třetinová ve srovnání s dospělým. Velké skořepy vyplňují úzký vnitřní prostor nosní dutiny a průchody mezi skořepami jsou velmi úzké. Růst nosní dutiny souvisí především s růstem lebky a s vývojem zubů. Sliznice nosní dutiny je u dětí výrazněji prokrvená. Nosní dutina je propojena s vedlejšími nosními dutinami. Vedlejší nosní dutiny (sinusy) se vyvíjejí zejména po narození a jsou vystlány sliznicí. Dutina horní čelisti je u novorozence pouze malá štěrbina, která roste rychle až od sedmi let. Čelní dutina u novorozence chybí, začíná se tvořit na konci prvního roku a roste velmi pomalu. Dutiny čichové kosti nápadněji rostou až po druhém roce. Hltan (pharynx) je krátká nálevkovitá trubice zasahující částečně i do krční oblasti. Nosohltan (nasopharynx) je u novorozence relativně hluboký, nižší a bohatý na lymfatickou tkáň, která se po narození rychle zvětšuje a v období dospívání regreduje. Proto při zánětlivých změnách lehce dochází k otoku sliznice, čímž se sníží průchodnost dýchacích cest. Na bočních stranách hltanu ústí do nosohltanu tzv. Eustachovy trubice spojující středouší s nosohltanem. Eustachova trubice je u dětí relativně krátká a široká. V blízkosti ústí obou trubic jsou nakupeny lymfatické uzlíky nazývané nosohltanová mandle ( tonsila pharyngea ). Obr. č.1 Dýchací ústrojí dítěte [www.emedicinehealth.com] Hrtan (larynx) je úzká a krátká chrupavčitá trubice spojující hltan s průdušnicí. Je uložen velmi vysoko. Hrtan roste nejrychleji v prvních čtyřech letech, potom se jeho růst zpomaluje a hrtan se posunuje dolů. Sliznice hrtanu je bohatá na cévy a 9

lymfatickou tkáň. Vchod do hrtanu uzavírá při polykání hrtanová příklopka (epiglottis), která brání průniku potravy, tekutin a slin do průdušnice. Hrtan obsahuje hlasivky (plicae vocales) a spolu s nimi má klíčovou roli při tvorbě hlasu. Průdušnice (trachea) má u novorozence průřez podkovovitý, její stěna je měkká, snadno stlačitelná. Tlakem z okolí může být průdušnice snadno vysunuta ze své polohy. Průdušnice roste rychle v prvních šesti měsících života, později je růst velmi pomalý. Čím je dítě menší, tím více je průdušnice vychýlena vpravo od střední čáry. Průdušnice vstupuje do hrudníku, kde se větví na pravou a levou průdušku. Průdušky (bronchy) rostou poměrně rychle v prvním roce života, později je jejich růst pomalý a zrychluje se až v pubertě. Průdušky jsou tuhé trubice opatřeny chrupavkami, svalovými a elastickými vlákny. Jsou tedy pevné a pružné. Mají také samočisticí a zvlhčující schopnost. Hlen produkovaný hlenovými žlázkami zvlhčuje povrch a zachytává nečistoty. Řasinky, které jsou na povrchu buněk vystýlajících průdušky, kmitavým pohybem posunují hlen i zachycené nečistoty vzhůru směrem k nosohltanu, kde jsou vykašlány nebo spolknuty. [DYLEVSKÝ, 1990; KLÍMA, 2003] Plíce (pulmo) jsou uloženy v dutině hrudní, mají kuželovitý tvar. Plíce jsou párový orgán kuželovitého tvaru. Plíce váží při narození 50 až 60g a do 12 let se jejich váha zvětší desetkrát. U dětí v prvních letech života je více zastoupena intersticiální tkáň, která obsahuje více cév a elastická vlákna nejsou úplně vyvinuta. Plicní tkáň je méně vzdušná než u dospělých. [DYLEVSKÝ, 1990] 2.2 Příznaky nemocí dýchací soustavy u dětí 2.2.1 Kašel Kašel (tussis) je jedním z hlavních příznaků, který provází téměř všechna onemocnění dýchacích cest a velmi často ovlivňuje kvalitu života dětí a tím i rodičů. Vzniká zejména při infekcích dýchacích cest, trvá většinou několik dnů až týdnů a délka 10

jeho trvání záleží na intenzitě probíhající infekce a na úrovni schopnosti organismu se s touto infekcí vypořádat. Kašel patří k základním obranným reflexům dýchacích cest, kterým se organismus snaží odstranit nežádoucí škodliviny, které se do dýchacích cest dostaly. Vzniká drážděním nervových zakončení umístěných v dýchacích cestách. Receptory pro kašel jsou uloženy těsně pod epitelem dýchacích cest. Jako tussigenní zóny se označují místa, odkud lze kašel zvláště snadno vyvolat. Podnětem pro vyvolání je kašle je mechanická stimulace, která se uplatní zvláště v horních dýchacích cestách, a stimulace chemická, kterou se vyvolá kašel především z dolních dýchacích cest. Tussigenní zóny pro mechanickou stimulaci jsou v oblasti laryngu a na bifurkacích velkých dýchacích cest. Spolu s ostatními obrannými a ochrannými reflexy z dýchacích cest kašel napomáhá fyziologicky udržovat volnou průchodnost dýchacích cest. Kašel je provázen prudkým kolísáním nitrohrudního tlaku, které je přenášeno do oběhového systému. Kašel začíná hlubokým vdechem, pak při uzavřené glotis se aktivací výdechových svalů zvyšuje tlak v hrudníku. Vysoký alveolární tlak po otevření glotis vede k vysoké proudové rychlosti vzduchu vydechnutého při kašli a tím k stržení a vykašlání obsahu dýchacích cest. Kašel se stává patologickým jevem, jestliže pro svou kvantitu či kvalitu se uplatňují více aspekty nepříznivé nad kladnými. Je velmi důležité správně rozlišit, zda se jedná o fyziologický či patologický kašel. [www.solen.cz, 3] Podle charakteru (kvality) rozlišujeme kašel: Suchý a dráždivý kašel neproduktivní kašel, je často spojen s překrvením sliznice dýchacího ústrojí, otokem, bývá bez nadměrné sekrece hlenu. Projevuje se především podrážděním respiračního epitelu a nervových zakončení. Dráždivý kašel zhoršuje kvalitu života dítěte, omezuje jeho aktivity, vede i k poruchám spánku. 11

Vlhký kašel produktivní kašel, projevuje se zvýšenou tvorbou hlenu hlenovými žlázkami epitelu dýchacích cest a zvýšeným pohybem řasinek respiračního epitelu. Vyskytuje se většinou u zánětlivých procesů. [VOX PEDIATRIE, 1/2008] Záchvatovitý kašel může být vázán na určitou denní dobu. Charakteristický pro pertusi a parapertusi. Štěkavý kašel neproduktivní kašel charakteristický změnou zabarvení hlasu, který se stává chraplavým a zastřeným při laryngitidě a laryngotracheitidě. Tracheální kašel po prodělané virové nebo bakteriální infekci se objevuje přetrvávající, suchý kašel a chrapot bez jiných příznaků. Často je jeho příčinou kouření rodičů pasivní kouření dětí, nebo je vyvolán alergií. Bronchitický kašel je kašel s expektorací převážně ráno, pro který je charakteristické dlouhodobé trvání. V chladných měsících se objevuje či zhoršuje při akutní exacerbaci chronického onemocnění. Kašel jako astmatický ekvivalent záchvaty dráždivého kašle, hlavně v noci, bez typické astmatické dušnosti. Kašel vyvolaný gastroezofageálním refluxem je vyvolán buď aspirací žaludečního obsahu do oblasti dýchacích cest vyvolávající zánětlivé změny na sliznici dýchacího ústrojí, nebo se jedná o reflexní dráždění vagových zakončení. Psychogenní kašel typ záchvatovitého kašle. Často se vyvíjí po běžném infektu dýchacích cest. Dítě kašle přes den, hlavně ve společnosti dospělých, ale v noci ve spánku nekašle. [www.orl.cz, 2] 12

Podle délky trvání rozlišujeme kašel: Akutní kašel trvá většinou 1-2 týdny. U dětí bývá nejčastěji projevem infekce horních cest dýchacích. Většinou je spojený s rýmou a lehce zvýšenou teplotou. V převážné většině bývá virového původu a průběh onemocnění je nekomplikovaný. Pouze u malých dětí, které neumějí smrkat a odkašlávat a hleny polykají, dochází ke zhoršování nechutenství a děti odmítají stravu. Chronický kašel je u dětí definován jako kašel trvající více než 3-4 týdny. Je jedním z nejčastějších příznaků v dětství. Ačkoliv většina dětí s kašlem nemá závažné plicní onemocnění, chronický kašel je obtěžující, vysilující, často obtížně léčitelný a narušující tak život celé rodiny. Může být způsoben nedostatečnou léčbou probíhající infekce, sníženou obranyschopností organismu dítěte nebo u alergiků navozen alergickým zánětem v dýchacích cestách. [VOX PEDIATRIE, 1/2008; www.orl.cz, 2; www.solen.cz, 3] 2.2.2 Poruchy dýchání Stridor (chrčení) je muzikální zvuk provázející dýchání, který je slyšitelný na dálku. Vzniká při přítomnosti překážky v dýchacích cestách nebo při jejich zúžení dále může být způsoben zánětlivými změnami při onemocněních nosu a nosohltanu. Stridor může vzniknout náhle, např. při laryngitídě, nebo je vrozený. Inspirační stridor vzniká při překážce nebo zánětu v horních dýchacích cestách. Expirační stridor vzniká při obstrukci dolních dýchacích cest. Smíšený stridor inspiračně- expirační [KLÍMA, 2003] Tachypnoe je zvýšená dechová frekvence. Je poměrně častá zejména u novorozenců a malých kojenců, kde je způsobena odlišnou anatomickou stavbou hrudníku a plic. Bradypnoe je zpomalená dechová frekvence, která se vyskytuje hlavně při poruchách centrální nervové soustavy. 13

Apnoe je zástava dýchání, porucha, která přímo ohrožuje život dítěte. Často se vyskytuje u novorozenců s nízkou porodní hmotností při nezralosti dýchacího centra, dále poruchách vnitřního prostředí a infekcích. Dyspnoe (dušnost) je ztížené dýchání, častý a závažný příznak respiračních onemocnění. Subjektivně je vnímána jako pocit nedostatku vzduchu, objektivními příznaky jsou zatahování podžebří a jugula, alární souhyb. Periodické dýchání je charakterizováno různě hlubokými vdechy, které jsou přerušovány zástavou dýchání. Nejčastější příčinou je poškození centrální nervové soustavy. Paradoxní dýchání je typické pro závažná respirační onemocnění. Objem hrudníku se při vdechu zmenší a objem bříška zvětší. [VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.2.3 Cyanóza Cyanóza se projevuje namodralým zbarvením kůže a sliznic, nejčastěji ji můžeme pozorovat na akrálních částech těla. Vzniká při poruchách výměny krevních plynů, neprůchodnosti dýchacích cest, zánětlivých onemocněních průdušek a plic a onemocněních srdce. Periferní cyanóza způsobená zpomalením průtoku krve tkáněmi. Centrální cyanóza následek nízké saturace arteriální krve kyslíkem. [KLÍMA, 2003; VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.2.4 Hemoptýza Hemoptýza znamená vykašlávání krve, která pochází z plic. Zdrojem krvácení může být plicní nebo bronchiální oběh nebo zánětlivá tkáň. U dětí se vyskytuje vzácně, může však představovat závažný problém. [KLÍMA, 2003; VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 14

2.3 Příčiny nemocí dýchací soustavy u dětí Infekce jedna z hlavních příčin respiračních onemocnění. Nejčastějšími vyvolavateli jsou viry chřipky, parachřipky, rinoviry, adenoviry a RS virus. Méně častými vyvolavateli jsou bakterie, plísně a paraziti. Genetické faktory alergie, vrozené vady plic. Anatomické zvláštnosti dýchacích cest Nevyzrálost imunitního systému Negativní vliv zevního prostředí znečištěné ovzduší, infekční agens. [VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.4 Přehled onemocnění dýchací soustavy u dětí 2.4.1 Rýma Rýma (rhinitis) je definována jako zánětlivé onemocnění sliznice dutiny nosní. Rýmu dělíme na infekční - akutní a chronickou, alergickou sezónní a celoroční, hormonální, medikamentózní a idiopatickou. [Pediatrie pro praxi, 5/2009] Akutní infekční rýma (rhinitis acuta) patří k nejčastějším onemocněním v dětském věku. Nejčastějšími vyvolavateli jsou viry rinoviry, adenoviry, enteroviry, viry influenzy a parainfluenzy. Méně častými vyvolavateli jsou bakterie. Onemocnění se vyskytuje častěji v chladnějších měsících roku. Přenáší se kapénkovou infekcí, nejčastěji v kolektivních zařízeních. Inkubační doba je krátká, trvá 1-2 dny. Onemocnění začíná příznaky, které vyvolávají změny na sliznici dýchacích cest otok, překrvení a hypersekreci. Mezi hlavní symptomy patří pálení v nose a v krku, ztížené dýchání nosem, kýchání a výtok z nosu. Sekret, který je zpočátku serózní, se postupně mění v hlenový až hlenohnisavý. Lokální zánětlivé změny sliznice nosu i nosohltanu a sekret, který stéká po jeho zadní stěně, vyvolávají kašel. 15

Průběh onemocnění závisí na věku a na celkovém stavu dítěte. Děti předškolního a školního věku mají většinou jen lokální příznaky pálení a lechtání v nose, kýchání, rýmu a někdy i kašel. Teplota bývá normální nebo lehce zvýšená, někdy může být přítomno i nechutenství, bolesti hlavy. Pokud nedojde k bakteriální superinfekci a ke komplikacím, onemocnění trvá průměrně jeden týden. U dětí do 3 let, a hlavně u kojenců rýma může probíhat závažněji. Mimo lokálních příznaků mohou být přítomny i celkové příznaky, jako horečka, nechutenství, zvracení a někdy i průjmy. Děti jsou unavené, neklidné a špatně spí. Kojenci mívají vzhledem ke snížené průchodnosti nosu potíže při pití. Komplikace jsou vyvolány sekundární bakteriální infekcí, především u oslabených dětí a u kojenců. Nejčastější komplikací je zánět středního ucha, záněty vedlejších nosních dutin a dolních dýchacích cest. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002; VOLF, VOLFOVÁ, 2003] Chronická rýma (rhinitis chronica) patří k poměrně častým onemocněním dětského věku. Jednou z příčin mohou být anatomické změny v dutině nosní, zejména vybočení nosní přepážky. Další častou příčinou je zbytnění adenoidní vegetace, která může být infekčním ložiskem a také může působit jako mechanická překážka. Ze zevních faktorů nejsou zanedbatelné meteorologické vlivy, prach, kouř a suché teplo. Sliznice dutiny nosní je zduřelá, sekrece z nosu je hlenovitá až hlenohnisavá. Obstrukce nosu má trvalejší charakter. Dítě může mít kašel ze zatékajícího hlenu. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002] Alergická rýma (rhinitis alergica) je nejčastější chronické alergické onemocnění, projevující se překrvením, otokem sliznice, nosním výtokem, kýcháním, svěděním v nose, jindy naopak převládá chronické zhoršení průchodnosti nosních průchodů. Nejčastější příčinou alergické rýmy jsou látky, které se šíří vzduchem a dopadají na sliznici dýchacích cest. Řadíme sem např. pyly trav, roztoče, vzdušné plísně, zvířecí 16

alergeny, některé typy potravin, léky, chlad, nadměrná fyzická zátěž nebo psychické vzrušení. V patofyziologii se uplatňuje časná i pozdní fáze alergické reakce rýmy. Za časnou fázi jsou odpovědny reakce žírných buněk. V pozdní fázi se již uplatňuje eozinofilní zánět, který má za následek odlupování povrchu epitelu. Podle charakteru obtíží a alergenů dělíme i u dětí alergickou rýmu na sezónní a celoroční. Sezónní alergická rýma je časově ohraničená určitým ročním obdobím. Většinou se jedná o rýmu pylovou polinózu. Provází ji vydatná serózní sekrece z nosu, svědění očí a nosu a kýchání. Celoroční alergická rýma se vyskytuje nezávisle na sezóně, v průběhu celého roku. Projevuje se otokem nosní sliznice, kýcháním, hojným vodnatým sekretem z nosu a ztíženým dýcháním nosem. Komplikací alergické rýmy může být zánět čelistních dutin či zánět středního ucha. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002; leták 1] Hormonální rýma se může objevit u větších dětí s nástupem puberty, u dívek s počátkem menstruačního cyklu či u některých endokrinologických onemocněních. Medikamentózní rýma u dětí je vyvolána nadměrným užíváním vazokonstrikčních nosních kapek, které jsou volně prodejné a jsou užívány déle, než doporučených 7 dní. Tento typ rýmy se projevuje zejména obstrukcí, která se zmírní pouze po další aplikaci kapek. [Pediatrie pro praxi, 5/2009] Idiopatická rýma je nespecifická přecitlivělost nosní sliznice na různé vlivy, nejčastěji změny teplot, vlhkosti, tabákový kouř, stres, duševní zátěž. Hlavním projevem je nosní obstrukce s vodnatou sekrecí. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002] 17

2.4.2 Akutní zánět nosu a nosohltanu Akutní zánět nosu a nosohltanu (rhinitis acuta a rhinopharingitis) nachlazení, je poměrně časté a v průběhu roku i několikrát se opakující onemocnění virového původu u malých dětí. Mezi příznaky patří: zvýšená teplota, únava, bolesti kloubů, bolesti hlavy, výtok z nosu, ucpaný nos, kýchání, suchý nebo vlhký kašel, škrábání až bolesti v krku, svědění nebo výtok z očí. [Pediatrie pro praxi, 5/2009] 2.4.3 Akutní zánět nosu a vedlejších nosních dutin Akutní zánět nosu a vedlejších nosních dutin (rhinosinusitis acuta) začíná většinou jako virový infekt, který může přejít v bakteriální formu. Vyskytuje se častěji v zimních měsících, u dětí lehčí formy doprovázejí téměř každou rhinitidu. Příznaky akutní virové rhinosinusitidy : zvýšená teplota nebo horečka, únava, výtok z nosu zpočátku serózní, později různého charakteru, ztížené dýchání nosem, bolesti hlavy, zalehnutí nebo bolest uší, zhoršení čichu, kašel (suchý i vlhký) přes den, zhoršující se v noci. [Pediatrie pro praxi, 5/2009] 2.4.4 Chřipka Chřipka (influenza) je nejčastější akutní infekční virové onemocnění, postihující zejména dýchací ústrojí. Původcem onemocnění je chřipkový virus patřící do čeledi Orthomyxoviridae. Chřipkové viry se dělí na typ A, B, C. Typ A vyvolává velké epidemie a pandemie, typ B vyvolává menší epidemie, zvláště v dětských kolektivech a chřipka typu C bývá obvykle sporadická, probíhající spíše jako nemoc z nachlazení. Chřipka se přenáší kapénkovou infekcí. Vstupní branou jsou dýchací cesty. Inkubační doba je krátká 1-3 dny. 18

Klasická chřipka začíná náhle z plného zdraví rychlým nástupem vysoké horečky, bolestí svalů a kloubů, únavou, nechutenstvím. U dětí se může objevit průjem a zvracení. Postupně se objevují příznaky postižení dýchacích cest: suchý a dráždivý kašel, který později může být vlhký. U nekomplikovaných případů ustoupí celkové příznaky během 3 až 4 dnů. Rekonvalescence je často zdlouhavá. U části pacientů dochází ke komplikacím, které mohou být primární, vyvolané virem chřipky, nebo sekundární, vyvolané bakteriální superinfekcí. [Pediatrie pro praxi, 1/2008] 2.4.5 Akutní zánět hrtanu Akutní zánět hrtanu (laryngitis acuta) je stav, kdy otok a zvýšené prokrvení sliznice hrtanu společně se spazmem hladkých svalů hrtanu může vyvolat závažnou obstrukci dýchacích cest, která může ohrozit život dítěte. Onemocnění je způsobeno virovou nebo bakteriální infekcí, většinou sestupem nebo vzestupem infekcí z ostatních částí dýchací trubice. Akutní virová laryngitida se vyskytuje nejčastěji v chladných měsících. Začíná obyčejně pozvolna zvýšením teploty, chraptěním, dráždivým štěkavým kašlem. Trvá několik dnů, nedojde- li k bakteriální superinfekci. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002; VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.4.6 Akutní epiglotitída Akutní epiglotitída (epiglotitis acuta) je život ohrožující bakteriální onemocnění vchodu do hrtanu a hrtanové příklopky, která postihuje děti do 5 let věku. K nákaze dochází vzdušnou cestou a příčinou onemocnění je Hemophilus influenze B. Při infekci hrtanová příklopka a okolní struktury otečou a zúží dýchací cesty. Počátečním příznakem akutní epiglititidy je silná bolest v krku s obtížným polykáním, horečka, kašel a dušnost. V dalším průběhu onemocnění dochází k chrčivému dýchání a rychle progredující dušnosti, která může přejít do dechové nedostatečnosti a udušení. 19

Prognóza onemocnění závisí na včasném zahájení léčby. Základní prevencí v dnešní době je očkování. [KLÍMA, 2003] 2.4.7 Akutní zánět průdušnice Akutní zánět průdušnice (tracheitis acuta) je častým onemocněním u dětí, hlavně v prvních 3 až 4 letech života. Nejčastějším vyvolavatelem je virová infekce. K zánětu obvykle dochází v souvislosti se záněty nosu, nosohltanu a laryngu. Při tracheitis acuta bývají noční záchvaty neutišitelného suchého a dráždivého kašle. Může být i zvýšená teplota. Při progresi zánětu může dojít k rychlému zhoršení stavu, výrazné dušnosti, neklidu a dechové nedostatečnosti. [KLÍMA, 2003] 2.4.8 Akutní zánět průdušek Akutní zánětlivé onemocnění sliznice průdušek (bronchitis acuta) je u dětí velmi časté. Původcem akutní bronchitidy jsou převážně viry. Bakteriální infekce je většinou následkem superinfekce na primárně poškozenou sliznici virovou infekcí. Akutní zánět průdušek začíná většinou suchým, dráždivým neproduktivním kašlem, rýmou a zánětem nosohltanu. Kašel se během několika dní mění na vlhký, produktivní. U malých dětí, které sekret polykají je přítomné zvracení. Teplota u nekomplikované akutní bronchitidy je většinou nízká. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002; KLÍMA, 2003] 2.4.9 Chronický zánět průdušek Chronický zánět průdušek (bronchitis chronica) je u dětí vzácný. Vyskytují se spíše opakované nebo protrahované bronchitidy. U dětí je chronická bronchitida definována jako kašel přetrvávající déle než 3 týdny a vyskytující se 3 krát za posledních 12 měsíců. Příčinou opakované bronchitidy v dětském věku jsou ve většině případů stavy po akutních respiračních infekcích. 20

Hlavním příznakem je kašel, nejvíce ráno, méně v noci, častá expektorace u větších dětí. Teplota bývá zvýšená pouze při exacerbaci choroby. Dětí trpí zvýšenou únavou a nechutenstvím. [HRODEK, VAVŘINEC, 2002; VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.4.10 Akutní zánět průdušinek Akutní zánět průdušinek (bronchiolitis acuta) patří mezi nejzávažnější onemocnění dýchacích cest kojenců a batolat. Vyvolavatelem je nejčastěji RS virus, virus chřipky, adenoviry, občas i bakteriální infekce. Zánětlivé změny postihují převážně malé průdušky a průdušinky. Způsobují jejich zúžení až úplné uzavření s následným namáhavým, ztíženým výdechem. Začátek onemocnění může být pozvolný, postupně se přidávají záchvaty kašle, vysoká teplota, tachypnoe, až projevy dechové nedostatečnosti s cyanózou. [KLÍMA, 2003; VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.4.11 Zánět plic Záněty plic (pneumonie) patří mezi nejzávažnější onemocnění dětského věku. U pneumonie jsou postiženy respirační bronchioly, alveoly i intersticium. Výskyt různých druhů pneumonií je v jednotlivých obdobích dětského věku odlišný. Druhy pneumonií podle lokalizace zánětu: Bronchopneumonie typické pro novorozence, kojence a oslabené děti. Postižení průdušek a velkých částí plic. Lobární pneumonie vyskytují se u starších dětí, zánět postihuje jeden nebo více plicních laloků. Druhy pneumonií podle původce zánětu: Bakteriální pneumonie Virové pneumonie Pneumonie vyvolané plísněmi a parazity Alergické pneumonie 21

Klinický průběh bývá různý, je možný plynulý přechod od forem s mírnými příznaky až po formy život ohrožující. U mladších dětí bývá průběh podstatně těžší. Vývoj onemocnění může být pozvolný, nebo rychlý, kdy se z plného zdraví se objeví vysoká teplota, zrychlené namáhavé dýchání a kašel. Při těžkém průběhu může vzniknout septický stav, poruchy vědomí, rozvrat vnitřního prostředí a selhání dýchání. [VOLF, VOLFOVÁ, 2003] 2.4.12 Průduškové astma Chronické zánětlivé onemocnění průdušek (astma bronchiale) je závažné onemocnění dětského věku. Jedná se o chronický alergický zánět průdušek, který vede ke zvýšené reaktivitě průdušek na různé podněty, jejichž důsledkem jsou projevy bronchiální obstrukce. Dětské astma se může projevit již v prvních měsících života, u většiny dětí se první příznaky objeví obvykle do 5 let věku. Onemocnění je charakterizováno zvýšenou imunitní odpovědí průdušnice a průdušek na různé podněty (alergeny, infekce, chemické látky, plísně). Tyto podněty způsobují spazmy hladké svaloviny průdušek, otok sliznic a zvýšenou tvorbu vazkého hlenu. Trvale probíhající alergický zánět v dýchacích cestách vede k zúžení průsvitu průdušek a jejich hyperreaktivitě, která se projevuje opakujícími se typickými příznaky z obstrukce dýchacích cest. Klinické příznaky astmatu mohou být různě intenzivní a nemusí být vyjádřeny vždy všechny současně. Mezi časté příznaky patří častý suchý, dráždivý kašel, který se může zhoršovat v noci, opakované epizody pískotů, dušnosti a tlaku na hrudníku. Tyto příznaky se objevují nebo zhoršují při akutním respiračním insektu, tělesné námaze, kontaktu s alergeny a jinými dráždivými látkami a při silných emočních prožitcích. [VOX PEDIATRIE, 3/2009] 22

2.5 Farmakoterapie Nedílnou součástí komplexní léčby rýmy a kašle u dětí je účelná a účinná terapie. Účinnost podaného léčivého přípravku závisí na mnoha okolnostech ovlivněných vlastnostmi podaného léčiva a individuální reakci dítěte na léčivo. Léčivé přípravky se dávkují dětem různých věkových kategorií podle váhy, tělesného povrchu a věku. Významnou roli hraje farmaceutická forma léčivého přípravku, kapky, sirup, dražé, kapsle, čípky ale i injekční formy a inhalační preparáty, vhodné zejména pro léčbu respiračních onemocnění. 2.5.1 Nosní léčiva Nosní léčiva jsou určena k podání do nosní dutiny k dosažení lokálního nebo systémového účinku. Nesmí dráždit, poškozovat nebo narušovat nosní sliznici. Nosní léčiva obsahují jednu nebo více léčivých látek s účinkem antiflogistickým, vazokonstrikčním (dekongesční) a antiseptickým. Základem léčby rýmy je zajištění průchodnosti nosu a smrkání. Kojencům a batolatům uvolňujeme nosní průduchy účinnou odsávačkou. Ke zmírnění otoku nosní sliznice a uvolnění hlenu z nosu jsou vhodná léčiva aplikované lokálně, nejčastěji ve formě nosních kapek nebo nosních sprejů. Alfa sympatomimetika Alfa sympatomimetika jsou léčiva používaná k dekongesci nosní sliznice, snadněji procházejí sliznicemi a mají zvýšenou afinitu k alfa receptorům. Jsou to léčiva způsobující vazokonstrikci, což vede ke snížení překrvení zduřelé nosní sliznice a tím ke snížení sekrece z nosu a vedlejších nosních dutin. Mají výrazný, ale pouze přechodný účinek. Používají- li se delší dobu než sedm dnů, může dojít k vysušení a poškození sliznice nosu. Alfa sympatomimetika používáme spíše vyjímečně a krátkodobě. 23

Tab.č.1 Alfa sympatomimetika Léčivá látka Oxymethazolin Xylomethazolin Nafazolin Tramazolin [www.vseprozdravi.cz, 15] Léčivý přípravek Nasivin, Nasivin Senzitiv, Oxamet, Oxamet Mint Nasic, Mar Rhino, Olynth, Olynth HA, Otrivin, Otrivin Rhinostop, Rhino- Stas, Rinoxyl, Xylo- Comod Sanorin Muconasal Plus Antihistaminika Lokálně aplikovaná antihistaminika se používají především jako pomocná léčiva u alergické rýmy, kdy snižují sekreci z nosu. Jsou to látky, které blokují účinek histaminu na H 1 - receptorech. Antihistaminika se někdy kombinují s alfa sympatomimetiky. Tab.č.2 Antihistaminika Léčivá látka Levocabastin Azelastin Nafazolin+Antazolin Dimetinden+Fenylefrin [www.inpharm.cz, 11] Léčivý přípravek Livostin Allergodil Sanorin- Analergin Vibrocil Lokální antibiotika Fusafungin je antibiotikum se širokým spektrem protizánětlivých účinků k lokální aplikaci do nosu i do úst. Působící místně a nezpůsobuje bakteriální rezistenci. Používá se k léčbě zánětů a infekcí sliznice hltanu a dýchacích cest. Obsažen v léčivém přípravku Bioparox srej. [www.vseprozdravi.cz, 15] 24

Lokální antiseptika Karbetopendecinium bromid je antiseptikum se širokým antibakteriálním spektrem. Používá se jako pomocný lék při chronických suchých zánětech nosní sliznice, nosohltanu a vedlejších nosních dutin. Obsažen v léčivém přípravku Mucoseptonex kapky. [www.samoleceni.cz, 6] Jiná nosní léčiva Alfa- Tokoferol (vit.e) působí mírně desinfekčně a protizánětlivě, podporuje hojení nosní sliznice. Používá se při akutním a chronickém poškození nosní sliznice, např. po nadměrném používání nosních dekongesčních přípravků, při suchém nosním kataru s tvorbou krust. Obsažen v nosních kapkách Coldastop a Pinosol. Dexpanthenol, kyselina panthotenová jsou syntetické látky s epitelizačními účinky. Regenerují sliznici nosu a brání jejímu vysušování. Jsou obsaženy v léčivých přípravcích: Panthenose sprej, Mar Plus Nasenspray, Nasic, Otrivin Babe Care. [www.samoleceni.cz, 6] Vodné roztoky minerálních solí Jedná se o přírodní mořské nebo minerální vody bohaté na minerální soli a stopové prvky, jejichž působení na nosní sliznici je příznivé. Pomáhají udržovat fyziologickou čistící schopnost nosní sliznice a odstraňují její otok. Jsou vhodné k dlouhodobé aplikaci k ovlivnění příznaků rýmy alergického i nealergického původu i k podpoře léčby a prevenci slizničních zánětů v nosní dutině. Hypotonické a izotonické roztoky přispívají k obnovení samočisticí funkce a zvlhčení nosní sliznice. Jsou šetrné a dobře tolerované. Přípravky: Humex mořská voda, Stérimar, Libenar, Athomer propolis, Freenosal, Mar Plus Nasenspray, Otrivin Baby Care, Nisita, Physiomer, Vincentka, Mucoplant nosní sprej, Nosní sprej- Ratiopharm, Hysan Baby. 25

Hypertonické roztoky označovány také jako šetrná dekongestiva. Obsah soli v roztoku je vyšší než ve sliznici, čímž snižují překrvení a otok nosní sliznice, usnadňují transport hlenů a zlepšují průchodnost nosních průduchů. Přípravky: Sinomarin, Physiomer Alergie, Quixx. [www.inpharm.cz, 11; www.samoleceni.cz, 7] 2.5.2 Léčiva proti kašli K uvolnění dýchacích cest a ke zmírnění kašle u dětí jsou určeny léčiva s různým mechanismem účinku. Podle toho rozdělujeme tato léčiva na expektorancia, antitusika a bronchodilatancia. Expektorancia Expektorancia podporují odkašlávání, usnadňují odstraňování hustého hlenu z dýchacích cest, obnovují samočisticí funkci plic a urychlují tak vyléčení infekcí dýchacích cest. Podávají se většinou perorálně nebo inhalačně, ojediněle také formou nitrožilní aplikace (nejsou volně prodejné). Expektorancia se užívají během dne a neměla by být podávána současně s antitusiky z důvodu rizika hromadění hlenu v dýchacích cestách. Podle hlavního mechanismu je dělíme na mukolytika, sekretolytika a sekretomotorika. Mukolytika snižují viskozitu hlenu, ovlivňují složení hlenu a jeho uvolnění z buněk. Sekretolytika zvyšují činnost bronchiálních žláz a tím hlen zřeďují. Sekretomotorika usnadňují transport hlenu a jeho vykašlávání zvýšením aktivity řasinkového epitelu. Acetylcystein snižuje viskozitu hlenu a tím podporuje vykašlávání. Působí antioxidačně, a tak podporuje obranné mechanismy organismu. Podává se perorálně, inhalačně a intravenózně. Používá se také jako antidotum při otravě paracetamolem. Vhodný pro děti od šesti měsíců. Léčivé přípravky: ACC, Fluimucil, Mucobene, NAC AL, Solmucol. 26

Carbocystein má podobné využití jako acetylcystein, má výhodnější farmakokinetické vlastnosti, vyšší stabilitu a lepší toleranci. Vhodný pro děti od 2 let. Léčivé přípravky: Fenorin, Sinecosin. Ambroxol je metabolitem bromhexinu. Kromě mukolytického účinku má také výrazný sekretomotorický účinek, stimuluje sekreci hlenu a činnost řasinkového epitelu, a tím usnadňuje vykašlávání. Má ochranný účinek na dýchací cesty, antioxidační účinek a nepřímý protizánětlivý účinek. Léčivé přípravky: Ambrobene, Ambrosan, Ambroxol AL, Halixol, Mucosin, Mucosolvan, Solvolan. Bromhexin se metabolizuje na vlastní účinnou látku ambroxol. Má mukolytický a sekretomotorický účinek, zvyšuje tvorbu řídkého hlenu v dýchacích cestách, zkapalnění hustého hlenu, a tím usnadňuje vykašlávání. Léčivé přípravky: Bromhexin, Mucohex. Guajfenezin zvyšuje tvorbu řídkého hlenu v dýchacích cestách, usnadňuje odkašlávání a odstranění hlenu. Vhodný pro děti od 2 let. Léčivé přípravky: Coldrex Broncho, Robitussin expectorans. Erdostein je mukolytikum snižující viskozitu hlenu a tím usnadňuje vykašlávání. Má antibakteriální, protizánětlivý a antioxidační účinek. Potencuje účinek některých antibiotik. Vhodný je pro děti s hmotností nad 15 kg. V léčivém přípravku Erdomed je vázán na lékařský předpis. [www.pediatriepropraxi.cz, 16; www.samoleceni.cz, 10] Antitusika Antitusika jsou léčivé látky používané k útlumu suchého a dráždivého kašle. Užívají se jen po nezbytně nutnou dobu. Antitusika by neměla být podávána současně s expektorancii z důvodu rizika stagnace a hromadění hlenů v průduškách. Antitusika lze dělit podle způsobu účinku na látky kodeinového typu a nekodeinového typu. 27

Antitusika kodeinového typu se vyznačují centrálním mechanismem účinku, tlumí centrum pro kašel a vysoké dávky mohou vést k útlumu dechového centra. Antitusika kodeinového typu mají také mírný analgetický účinek a mohou vyvolávat závislost. Kodein je metylderivát morfinu. Jde o velmi účinné antitusikum s analgetickými účinky. Tlumí činnost řasinkového epitelu a sekreci hlenu, čímž snižuje samočisticí činnost bronchů. V léčivém přípravku Codein může být podáván dětem od 12 let a je vázán na lékařský předpis. Dextrometorfan je syntetické antitusikum bez analgetického účinku. Je velmi dobře snášen a netlumí dechové centrum. Dextrometorfan má rychlý nástup účinku, který je relativně dlouhý. Nepodává se při astma bronchiale a dětem do 2 let. Léčivé přípravky: Humex, Robitussin, Stopex Antitusika nekodeinového typu ovlivňují kašlací reflex buď centrálně, nebo přímo v dýchacích cestách tím, že znecitlivují sliznici dýchacích cest. Jsou bezpečnější a lépe snášenou lékovou formou než kodeinová antitusika bez rizika vzniku závislosti a útlumu dechového centra, nemají centrálně analgetické účinky. Butamirát je velmi účinné a dobře tolerované nekodeinové antitusikum působící v centru pro kašel. Má velmi málo nežádoucích účinků a je vhodný pro děti od dvou měsíců. Léčivé přípravky: Sinecod, Tussin. Dropropizin tlumí kašel vyvoláním místního znecitlivění. Nepodává se dětem do šesti měsíců. Léčivý přípravek: Ditustat Kombinace antitusika (butamirát) a expektorancia (guaifenezin) tlumí dráždění ke kašli, mění skladbu průduškového hlenu a usnadňuje tak jeho vykašlávání. Nepodává se dětem do šesti měsíců. Léčivý přípravek: Stoptussin [www.pediatriepropraxi.cz 16; www.samoleceni.cz, 9] 28

Bronchodilatancia Bronchodilatancia jsou léčiva rozšiřující průdušky, která se používají při léčbě bronchiálního astmatu a nejsou volně prodejná. Beta- 2- mimetika jsou nejčastěji používanými bronchodilatancii. Stimulací beta- 2 receptorů působí na hladkou svalovinu průdušek a tím vyvolávají jejich dilataci. Beta- 2- mimetika dělíme na krátkodobě a dlouhodobě působící. Salbutamol, Fenoterol, Terbutalin jsou krátkodobě působící tzv. úlevová antiastmatika. Mají rychlý a poměrně intenzivní účinek. Jsou určeny k inhalačnímu, intravenóznímu a perorálnímu podání. Salmeterol, Formoterol patří mezi dlouhodobě působící beta2- mimetka. Jsou základem dlouhodobé léčby u astmatu. Podávají se především inhalačně a tím je jejich působení lokální. [MARTÍNKOVÁ, 2007] 29

2.6 Fytoterapie Fytoterapie má v dnešní době nezastupitelnou úlohu a je důležitou součástí moderní medicíny. Léčení pomocí léčivých rostlin a přípravků z nich je v mnoha případech účinnější a bezpečnější než léčení léčivými přípravky uměle vytvořenými, ale nelze je pokaždé nahradit. Fytofarmaka jsou léčiva vyrobeny z léčivých rostlin, nebo jejich součástí. Používají se samostatně nebo jako základ některých syntetických léčiv. Ve fytofarmakách působí několik aktivních látek současně, jejichž účinky se navzájem podporují nebo ovlivňují. Užívání fytofarmak s některými léčivými přípravky může vykazovat nežádoucí účinky. Fytofarmaka jsou uznávaným prostředkem léčby kašle a rýmy. Používají se zejména ta, která mají účinek čistící, desinfekční, posilující imunitu a pomáhají s uvolňováním usazeného sekretu v dýchacích cestách. Působí šetrně a komplexně, proto jsou vhodná pro malé, mladé, oslabené a citlivé jedince. Léčivé rostliny podporují různými mechanismy tvorbu řídkého sekretu v dýchacích cestách. Patří sem zejména saponiny, silice a slizy. 2.6.1 Léčivé rostliny s obsahem saponinů Saponinové drogy se používají jako expektorancia. Povrchová aktivita saponinů vede ke zřídnutí bronchiálního sekretu mechanismem místního podráždění žaludeční sliznice. Na saponiny jsou bohaté zejména květ prvosenky jarní, list břečťanu popínavého, květ divizny velkokvěté a kořen lékořice lysé. Prvosenkový kořen Primulae radix uvolňuje hleny a napomáhá lepšímu odkašlávání. Výtažky s kořene jsou součástí různých čajových směsí, bylinných extraktů, kapek případně tobolek mnoha hromadně vyráběných léčivých přípravků. Rostlina je ve větších dávkách jedovatá. Obsažen je v přípravcích Biotussil, Bronchipret a Sinupret. 30

Břečťanový list Hederae folium zkapalňuje hlen, umožňuje vykašlávání a zmírňuje dráždivý kašel. Výtažky se používají ve formě kapek a sirupu. Ostatní části rostliny i listy jsou ve vyšších dávkách jedovaté. Obsažen je v přípravcích: Hedelix, Prospan a Bronchipret. Diviznový květ Verbasci flos kromě saponinů obsahuje slizy, flavonoidy a cukry. Působí expektoračně, protizánětlivě, antioxidačně a posiluje odolnost organizmu. Používá se ve formě kapek, sirupů a v čajových směsích. Lékořicový kořen - Liquiritiae radix se používá ve formě odvaru jako prostředek zvyšující sekreci průdušek a usnadňující vykašlávání. Je součástí téměř všech čajových směsí na odkašlání, bylinných pastilek a přípravku Biotussil. 2.6.2 Léčivé rostliny s obsahem silic Drogy s obsahem silic mají expektorační i antitusické účinky. Zvyšují sekreci hlenů, zrychlují pohyb řasinek a tím zlepšují pohyb sekretu. Působí dezinfekčně a antisepticky. Ze siličných drog jsou nejdůležitější anýz, fenykl, tymiánová nať, nať mateřídoušky obecné nebo máta peprná. Fenyklový plod sladký Foeniculi dulcis fructus a anýzový plod Anisi vulgaris fructus uvolňují hleny v dýchacích cestách, napomáhají vykašlávání a mají dezinfekční účinky. Jsou součástí čajových směsí a bylinných kapek. Silice fenyklu a anýzu jsou používané také v kombinaci s látkami chemického původu jako vedlejší účinné látky podporující účinek volně prodejných léků. Tymiánová nať Thymi herba působí baktericidně, napomáhá vykašlávání a uvolňuje spazmy. Je součástí antitusických a expektoračních čajových směsí a přípravků Bronchipret, Thymomel Biotussil. Mateřidoušková nať Serpylli herba uvolňuje zahlenění, působí antitusicky, antibakteriálně a dezinfekčně. Je součástí čajových směsí a sirupů: Vincentka sirup a Mateřídouškový sirup. 31

Nať máty peprné Menthae piperitae herba je součástí čajových směsí a kapek. Působí antisepticky. Silice máty se používají jako kloktadlo a k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek. 2.6.3 Léčivé rostliny s obsahem slizů Drogy slizové pokrývají zánětlivě zasažené sliznice ochranným hlenem, zmírňují dráždění, ředí hlen a usnadňují vykašlávaní. Mezi tyto drogy patří proskurník lékařský, sléz maurský, jitrocel kopinatý, islandský lišejník, květ lípy srdčité a velkokvěté a květ bezu černého. Proskurníkový list Althaeae folium a proskurníkový kořen Althaeae radix se nejčastěji používají při katarech dýchacích cest jako mucilaginózní antitusika. Zevně se používají jako kloktadla. Jsou součástí průduškových čajových směsí a sirupů s proskurníkem. Slézový květ Malvae flos a slézový list Malvae folium rozpouštějí hleny, působí expektoračně a protizánětlivě. Jsou součástí čajů a hromadně vyráběných léčivých přípravků. Jitrocelový list Plantaginis folium se používá při kataru horních cest dýchacích, uvolňuje hleny, působí expektoračně, protizánětlivě a antibakteriálně. Je součástí čajových směsí, sirupů: Mucoplant, Vincentka a Jitrocelový sirup. Islandský lišejník Lichen islandicus obsahuje látky s imunostimulačním efektem. Má antitusické účinky, chrání sliznici dýchacích cest a zklidňuje podrážděné hlasivky. Je součástí čajových směsí a pastilek. Lipový květ Tiliae flos obsahuje flavonoidy a slizy blahodárně působící na sliznici dýchacích cest. Nejčastěji se používá při chorobách z nachlazení spojených s kašlem a horečkou ve formě čajových směsí a sirupů. Má účinek diaforetický, antitusický a protizánětlivý. 32

Květ bezu černého Sambuci flos a plod bezu černého Sambuci fructus zklidňují sliznici a rozpouštějí hleny při onemocněních horních cest dýchacích. Účinné látky v nich jsou velmi ceněny při nemocech z nachlazení, napomáhá pocení a snižuje horečku. Jsou součástí čajových směsí, sirupu Phyteneo a přípravku Sinupret. [POTUŽÁK, 2006; TOMČÍKOVÁ, 1999; www.samoleceni.cz, 5] 33

2.7 Homeopatie Homeopatie je účinná a zároveň šetrná terapeutická metoda založená na principu podobnosti, na rozdíl od klasické medicíny, která léčí na základě protikladů. Zakladatelem homeopatie je německý lékař Christian- Fréderic- Samuel Hahnemann. Homeopatické léky mají schopnost stimulovat organismus, nejsou toxické, a tudíž nepředstavují pro organismus riziko nežádoucích účinků. Pomáhají nastolit rovnováhu organismu. Přesný mechanizmus účinku nebyl přesně vědecky prokázán, v klinické praxi jsou homeopatika při dodržení zásad s úspěchem používaná už 200 let. Jsou vhodná i pro kojence a batolata. Homeopatie je velmi účinná u nekomplikovaných akutních stavů, kde může zkrátit celkovou dobu léčení a omezit počet recidiv. U chronických nemocí je obvyklá kombinace s klasickými léčivými přípravky. Homeopatie je také důležitá jako preventivní metoda. Základní látky homeopatických přípravků jsou rostlinného nebo živočišného původu. V některých případech přípravky obsahují nerosty nebo chemické sloučeniny. Homeopatický přípravek se připravuje ředěním z matečné tinktury buď v intervalech decimálních (D) nebo centezimálních (CH). Základní látka se několikrát ředí a protřepává. Počet a typ ředění je uveden na etiketě přípravku. Každému stupni podobnosti odpovídá určitý stupeň ředění, nízké (5 CH), střední (9 CH), vysoké 15, 30 CH). Přípravky obsahující jednu aktivní látku se nazývají monokomponentní přípravky, jsou v ředěních 5, 9, 15, 30 a 200 CH. Přípravky obsahující více aktivních látek se nazývají polykomponentní přípravky. Homeopatické přípravky připravované ve formě granulí, tablet, dražé a globulí, se rozpouštějí volně v ústech v časovém odstupu od jídla asi 15-20 minut. U kojenců a malých dětí je možné rozpustit lék v malém množství vody. Homeopatika je možné užívat současně s jinými léčivými přípravky nebo doplňky stravy. 34

Pomocí homeopatické léčby lze účinně řešit funkční potíže a povzbudit vlastní obranyschopnost těla. [POTUŽÁK, 2006; leták, 2] Tab.č.3 Monokomponentní homeopatika používané k léčbě rýmy a kašle Monokomponentní symptomy dávkování přípravky EUPHRASIA OFFICINALIS Vodnatá rýma s nedráždivým 5 granulí 4x denně výtokem z nosu ALLIUM CEPA Vodnatá rýma s dráždivým 5 granulí 4x denně výtokem z nosu ARSENICUM ALBUM Velmi pálivý a dráždivý výtok z 5 granulí 4x denně nosu GELSEMIUM Vodnatá rýma s dráždivým a 5 granulí 4x denně SEMPERVIRENS pálivým výtokem z nosu PULSATILLA Rýma s hustým, žlutým a 5 granulí 3x denně nedráždivým výtokem z nosu. Vlhký kašel přes den, suchý v noci KALIUM BICHROMICUM Rýma se žlutým až nazelenalým 5 granulí 4x denně výtokem z nosu MERCURIUS SOLUBILIS Rýma s nazelenalým výtokem 5 granulí 4x denně ACONITUM NAPELLUS Rýma vyvolaná prudkým suchým chladem 5 granulí každou hodinu do zmírnění příznaků DULCAMARA Rýma vyvolaná chladem a 5 granulí 4x denně vlhkem, hlenovitý kašel NATRIUM SULFURICUM Hlenohnisavá rýma zhoršená 5 granulí 2x denně nebo způsobená vlhkem RHUS TOXICODENDRON Rýma po promoknutí, 5 granulí 4x denně propocení s kýcháním NUX VOMICA Rýma vyvolaná průvanem a 5 granulí 4x denně chladem SAMBUCUS NIGRA Rýma ucpávající nos, zadní rýma a dráždění 5 granulí 4x denně HEPAR SULFURIS CALCAREUM k laryngeálnímu kašli Chraplavý a štěkavý kašel v důsledku prudkého prochlazení 35 5 granulí 3x denně SPONGIA TOSTA Suchý, pískavý kašel při postižení hrtanu 5 granulí v rytmu záchvatů kašle DROSERA Záchvatovitý kašel hlavně v noci a v leže 10 granulí před usnutím, 3 dny po sobě FERRUM PHOSPHORICUM Suchý, bolestivý kašel, pálení 5 granulí 3x denně

v hrtanu a průdušnici IPECACUANHA Dávivý kašel doprovázený 5 granulí 4x denně nevolností až zvracením. CUPRUM METALLICUM Záchvatovitý, dusivý kašel 5 granulí v rytmu záchvatů Tab.č.4 Polykomponentní homeopatika používané k léčbě rýmy Polykomponentní symptomy dávkování přípravky CORYZALIA tablety Akutní rýma 1 tbl nechat volně rozpustit v ústech každou hodinu RHINALLERGY tablety Alergická rýma lehkého stupně 1 tbl po 1-2 od.,max. 6 tbl. denně Tab.č.5 Homepatický přípravek k léčbě kašle Jiné přípravky účinky dávkování STODAL sirup Tlumí suchý a dráždivý kašel, usnadňuje vykašlávání, chrání sliznice dýchacích cest a působí antisepticky Děti od 1 roku: 1 čajovou lžičku 3-5x denně [www.vseprozdravi.cz, 14; leták, 2] 36