Vlastnosti, které souvisí se zpracováním materiálu na výrobek. VÝBĚR VHODNÉ TECHNOLOGIE TVÁRNOST Tvárný materiál si zachová tvar daný působením mechanických sil a to i po jejich zániku. Tvárnost zjišťujeme jak za tepla, tak i za studena. 1
ZKOUŠKY TVÁŘITELNOSTI 1) ZKOUŠKY PLECHŮ Hlubokotažnosti podle Erichsena Lemová Kapesníčková Zkoušky dle Erichsena udává pro plechy a pásy hlubokotažnost, jako prohloubení. Prohloubení je dráha, kterou vykoná trn ve zkušebním přístroji z nulové polohy do polohy, v níž začíná natržení plechu. 2) ZKOUŠKY DRÁTŮ střídavým ohýbáním kroucením navíjením Zkoušky střídavým ohybem Udává odolnost drátu proti střídavému ohýbání jako počet ohybů zkušebního vzorku ve zkušebním stroji. Za ohyb zde považujeme již první ohyb o 90 z počáteční polohy, za druhý další ohyb o 180 2
3) ZKOUŠKY TYČÍ Lámavost za studena Pěchováním (za studena) Děrováním (za tepla) Zkouška lámavosti Posuzujeme tvárnost podle velikosti úhlu ohybu α zkušební tyče, aniž v místě ohybu vznikly trhliny. 3
Zkouška pěchování za studena Zkouškou pěchováním za studena se zjišťuje povrchová čistota polotovaru určeného k výrobě nýtů, hřebíků apod. Materiál vyhovuje, jestliže při zkoušce na vzorku nevzniknou trhliny. 4) ZKOUŠKY TRUBEK Rozháněním Lemováním Zmáčknutím Zkouškami zjišťujeme zpracovatelnost trubek, zvláště tažených za studena. Trubky vyhovují, nevzniknou-li při zkoušce ve zkoušeném místě praskliny. 4
KOVATELNOST Touto zkouškou zjišťujeme kujnost oceli. Na předkované ocelové tyči provedeme zkoušku děrováním, rozšiřováním, rozštěpením, rozkováním SVAŘITELNOST Schopnost materiálu vytvořit ze dvou částí nerozebíratelný celek. Obtížná svařitelnost se projevuje křehnutím materiálu, nečistým málo pevným svarem. Svar podrobíme zkouškám pevnosti, vrubové houževnatosti apod. OBROBITELNOST Chování při obrábění řeznými nástroji. (soustružení, frézování, vrtání apod.) Posuzujeme dle mech. vlastností nebo dle oddělování třísky. Podle chování třísky (lepení). Podle řezného odporu. 5
SLÉVATELNOST Souhrn vlastností, které musí mít kov (slitina) určený k odlévání. Umožňuje výrobu zdravých odlitků. Takový kov musí mít dobrou tekutost (schopnost vyplňovat formu), nesmí tvořit bubliny a musí se málo smršťovat. Praktická zkouška tekutosti ve spirálové drážce formy. Nalití až po vtok, po vychladnutí se změří kam až zatekl kov. (zaběhl) ODOLNOST PROTI OPOTŘEBENÍ Opotřebení - nežádoucí oddělování částeček materiálu ve styku s dalším materiálem. (nářadí, nástroje) Tedy stálé ubývání materiálu -> nutnost výměny Nejčastěji mezi 2 tuhými materiály. Kov-kov, nekov-kov apod. Často i materiál a pohybující se částice písek apod. 6
Nedestruktivní zkoušky zkoušky bez porušení materiálu. není potřeba zkušebních vzorků. To s sebou nese výhody. Dávají záruku 100% kontroly - vlastnosti zjištěné. Výrobek se dá dále používat. Používání více metod, které se vzájemně doplňují. Ne všechny vady lze zjistit jednou metodou. Kvalita výrobku lze zjišťovat již během výroby. Laboratorně, ve výrobě, na montáži. DRUHY: Zjišťování vad na POVRCHU. Zjišťování skrytých (neviditelných) VNITŘNÍCH vad. 7
Nejčastější vady materiálů Výkovky osové dutiny a trhliny, vměstky Plechy zdvojení, trhliny Válcovaný nebo tažený tyčový materiál trhliny, dutiny, vměstky, povrchové trhliny a převalky. Trubky bezešvé a válcované - zdvojení, podélné a příčné trhliny Odlitky dutiny, staženiny, pórovitost, vměstky, trhliny Svary vměstky, póry, studené spoje, neprovařená místa v kořenech, vruby na okraji svarů, trhliny Součástky v provozu únavové trhliny ZJIŠŤOVÁNÍ VAD NA POVRCHU ZKOUŠKA PROHLÍDKOU Jako první vždy prohlídneme výrobek pomocí očí, lupy, mikroskopu. Nejrychlejší, nejlevnější. Méně spolehlivá. ZKOUŠKA POKLEPEM Jak povrchové, tak vnitřní vady. S vadou a bez vady vydává výrobek jiný zvuk. 8
KAPILÁRNÍ ZKOUŠKA používáme ji převážně u materiálů nemagnetických. Zkoušený předmět natřeme nebo ponoříme na určitou dobu do indikační tekutiny (petrolej, fluorescenční kapalina aj.). Potom jej opláchneme, osušíme a posypeme detekční látkou (např. plavenou křídou). Má-li zkoumaný předmět trhliny, vystupuje po nějaké době vlivem vzlínavosti tekutina z trhlin k povrchu a na vrstvě plavené křídy vznikne zvýrazněný obraz trhliny. Tam, kde chceme ostré vykreslení vady, pozorujeme předmět ve tmě nebo pod ultrafialovým světlem (musí se použít fluorescenční látka). 9
ELEKTROMAGNETICKÁ ZKOUŠKA Se používá pro kontrolu povrchu feromagnetických materiálů. Díl se zmagnetizuje a posype se jemným železným práškem (polije supsenzí). Vnější i podpovrchové praskliny ovlivňují hustotu magnetických indukčních čar magnetického pole, což se projeví větší hustotou prášku nad prasklinami. Na povrchu se vytvoří obraz trhlin. (V místě trhliny je větší mag. odpor a čáry jsou vychýleny) ELEKTROMAGNETICKÁ ZKOUŠKA 10
ZJIŠŤOVÁNÍ NEVIDITELNÝCH VAD RENTGENOSKOPICKÉ ZKOUŠKY Zkouška prozařováním rentgenovým zářením a gama zářením je založena na schopnosti krátkovlnného záření pronikat materiálem, na jeho zeslabení absorpcí v materiálu a na jeho působení na citlivou vrstvu fotografického filmu. Je-li v předmětu vnitřní vada, je v tomto místě skutečná tloušťka kovu menší o rozměr vady ve směru záření. Vada se projeví na vyvolaném snímku (rentgenogram, gamagram) jako tmavá vrstva na světlejším pozadí. 11
RENTGENOSKOPICKÉ ZKOUŠKY Závislost prozáření na hustotě materiálu a na tloušťce materiálu. ZKOUŠKA ULTRAZVUKEM Ultrazvuk je akustické vlnění, jehož kmitočet je nad pásmem slyšitelnosti lidského ucha, tj. nad 20 khz. Při zkouškách ultrazvukem používáme impulsní defektoskopy (princip radaru). Mají buď jednu sondu (pracuje střídavě jako vysílač i přijímač), nebo dvě sondy (sonda vysílací a sonda přijímací). PRINCIP: UZ vlny se v homogenním prostředí šíří přímočaře. Na rozhraní dvou prostředí (hrana prostředí) se odrážejí a lámou. 12
Nejrozšířenější je metoda odrazová, při které se krátkodobý ultrazvukový impuls vysílá do zkoušeného materiálu. V něm se odráží od protilehlé stěny nebo od možné vady a na téže straně, na níž je vysíláno, se opět přijímá. PRINCIP Vysílač vyšle do zkoušeného materiálu svazek ultrazvukových vln. Část impulsu se do oscilografu, na jehož stínítku se objeví výkmit základní echo. Svazek UZ vln prostupuje materiálem, narazí na protější stěnu, tam se odrazí a vrátí se zpět do přijímače. Vzniklé elektrické kmity se vedou přes zesilovač do oscilografu, na jehož stínítku se objeví koncové echo. Je-li v materiálu vada, odrazí se od ní část UZ vln. Ty dospějí do přijímače dříve a na stínítku oscilografu se projeví jako poruchové echo. 13
Další je metoda průchodová. UZ vlny se vysílají do zkoušeného předmětu na jedné straně a přijímají se na straně protilehlé. Je-li v materiálu vada, na její ploše se odrážejí ultrazvukové vlny, takže za vadou vzniká ultrazvukový stín. Této metody se používá např. ke zjišťování zdvojení plechů. 14