1. Molekulární podstata vzniku a vývoje nádorů. Molekulární patologie nádorů. 2. Metody molekulární patologie

1. Molekulární podstata vzniku a vývoje nádorů. Molekulární patologie nádorů. 2. Metody molekulární patologie Doc. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno PřF a LF MU v Brně 14.10.2010

Osnova přednášky 1. obecné rysy kancerogeneze regulace buněčného cyklu: vybrané onkogeny a nádorové supresory: HER2/neu, TGF-ß, Ras, Myc, APC/ ß-katenin genetická nestabilita p53 vývoj kolorektálního karcinomu: model kancerogeneze

Doporučená literatura Zdeněk Adam, Jiří Vorlíček, Jana Koptíková: Obecná onkologie a podpůrná léčba Kapitola 2: Jana Šmardová, Jitka Pacholíková: Molekulární podstata kancerogeneze Robert A. Weinberg: Jediná odrodilá buňka Robert A. Weinberg: The Biology of Cancer (Garland Science 2007)

Nádor, tumor, neoplazma, novotvar - geneticky podmíněný abnormální přírůstek buněčné tkáňové hmoty klonálního charakteru. Jeho růst není v koordinaci s růstem okolních tkání a rovnovážným stavem organismu Kancerogeneze - proces vzniku a vývoje nádoru - vícestupňový proces - podstatou kancerogeneze je postupné hromadění genetických (a epigenetických) změn Neoplastická transformace - přeměna somatické buňky v buňku nádorovou Nádor je komplexní tkáň

Vícestupňová kancerogeneze: postupné hromadění genetických změn spojené s kroky klonální expanze

Šest získaných vlastností maligního nádoru získaná schopnost příklad soběstačnost v produkci růstových signálů aktivace H-ras necitlivost k signálům zastavujícím b.c. ztráta RB poškození apoptózy produkce IGF neomezený replikační potenciál aktivace telomerázy posílení angiogeneze produkce VEGF tvorba metastáz inaktivace E-Kadherinu nestabilita genomu jako podmínka akumulace všech nutných změn

Kancerogeneze má obecné rysy

Kancerogeneze má individuální průběh Individuální je - pořadí zásahů - počet zásahů - konkrétní zasažené geny

Onkogeny Protoonkogen je strukturní gen eukaryotické buňky, který se svým translačním produktem podílí do značné míry na regulaci dělení buněk a jejich diferenciace. Onkogen je protoonkogen pozměněný nebo aktivovaný tak, že vyvolává neoplastickou transformaci buňky. Mutace protoonkogenů jsou: - aktivující - dominantní - vyskytují se v somatických buňkách a jen výjimečně v zárodečných buňkách

Nádorové supresory Produkty genů pro nádorové supresory (antionkogeny) v normálních buňkách nevyvolávají proliferaci, ale naopak ji potlačují a udržují buňky ve stadiu klidu (G 0 ). Jejich ztráta se projevuje neregulovanou proliferací. Mutace nádorových supresorů jsou: - inaktivující - recesivní (spojeno s LOH) - vyskytují se v somatických a také v zárodečných buňkách

Je rakovina nemoc buněčného cyklu? Ztráta regulace buněčného cyklu je kritická součást buněčné transformace. Ztráta regulace buněčného cyklu není jedinou součástí kancerogeneze, většinou sama o sobě není plně transformující.

Regulace buněčného cyklu - bod restrikce - regulace fosforylace RB

Co je poškozeno při transformaci? nádorový supresor prb (retinoblastom,..) nádorový supresor p16 INK4A (melanom,..) cykliny D (lymfomy,..) periferní hráči - součásti mitogenních a antimitogenních drah

Příklady signálních drah

Růstové faktory a RTK receptory Schéma přenosu signálu na EGFR

Typy mutací postihující růstové faktory a RTK receptory Produkce/nadprodukce (vlastních) růstových signálů ( autokrinní stimulace). Amplifikace receptoru: (1) neadekvátně efektivní vychytávání extracelulárního signálu - buňky s koncentrovaným receptorem jsou pozitivně stimulovány k buněčnému cyklu, i když hladina extracelulárního signálu je nízká a za normálních okolností by mitogenní dráhu neaktivovala; (2) koncentrace receptorových proteinů na povrchu buňky tak vysoká, že se molekuly nahodile setkávají a dimerizují i bez vazby ligandu. Změna struktury receptoru: jeho aktivace nezávislá na vazbě ligandu (bodovými mutacemi, krátkými delecemi, zkrácené formy, v důsledku fúze s jinými geny, ).

Příklad membránového receptoru: HER2/neu HER2/neu kódován genem c-erbb2 - vysoká hladina proteinu HER2/neu nebo amplifikace genu c-erbb2 detekována u adenokarcinomů slinných žláz, prsu, vaječníků, střeva a žaludku - amplifikace HER2/neu je uznávaným prognostickým a prediktivním faktorem u nádoru prsu; pacientky s amplifikací HER2/neu podstupují radikálnější terapii a mohou být léčeny Herceptinem (trastuzumab)- monoklonální protilátkou rozpoznávající protein HER2/neu

Příklad cytoplazmatického proteinu: Ras Proteiny H-Ras, N-Ras a K-Ras4A a K-Ras4B (p21 Ras ) jsou lokalizovány na vnitřní straně cytoplazmatické membrány, kde fungují jako přepínače při přenosu extracelulárních signálů do cytoplazmy. Účastní se řízení buněčného cyklu, diferenciace a apoptózy. Proteiny Ras mají GTPázovou aktivitu: jsou inaktivní, váže-li se na ně GDP, a aktivní, váže-li se na ně GTP. Vlastní schopnost Ras-proteinů vyměňovat GTP/GDP a hydrolyzovat GTP je nízká, proto nutná účast dvou typů proteinů:

GTPázový cyklus proteinu Ras GEF GEFs posilují tvorbu aktivního Ras, který váže GTP GAP GAPs aktivují GTPázu, posilují tvorbu inaktivního stavu Ras, který váže GDP

Onkogenní aktivace ras Onkogenní mutace posilují aktivitu Ras (např. v kodónu 12 poškozuje GTPázovou aktivitu, výsledný Ras je rezistentní k působení proteinů GAP); u některých nádorů je zvýšená exprese ras. Přítomnost onkogenní mutace ras detekována téměř u 35% nádorů. Mutace H-ras hlavně u nádorů kůže a dlaždicobuněčných nádorů hlavy a krku. Mutace K-ras hlavně u adenokarcinomů, karcinomů chrupavek, kolorektálních nádorů a nádorů pankreatu. Mutace N-ras jsou běžné u hematopoietických malignit, hlavně u AML a MDS.

Protoonkoprotein Myc Do rodiny proteinů Myc patří proteiny: c-myc, N-Myc a L-Myc; podobné svou strukturou a mechanismem účinku, výrazně se liší expresí během vývoje; liší se také svou úlohou ve vývoji jednotlivých typů nádorů. Myc je jaderný fosfoprotein s mnoha znaky transkripčního faktoru: transaktivuje např. geny pro cyklin D2 a CDK4 a Cul1, jehož produkt aktivuje degradaci p27 Kip1 reprimuje p15 a p21 zvyšuje aktivitu telomerázy transaktivací katalytické podjednotky htert

c-myc a nádory Burkittův lymfom: Téměř všechny případy Burkittova lymfomu souvisí s translokací genu c-myc (na chromozomu 8) buď s těžkým řetězcem µ nebo λ nebo lehkým řetězcem κ imunoglobulinů (na chromozomech 14, 22 a 2). Někdy bývá translokace doprovázena i výskytem somatických mutací v genu c-myc. Tyto mutace přispívají významně k fenotypu a progresi onemocnění.

N-myc a nádory Amplifikace N-myc se vyskytuje asi u 1/3 případů neuroblastomu a je spojena s horší prognózou onemocnění. Zvýšená exprese N-myc byla popsána u významného podílu případů malobuněčného nádoru plic a u menšího počtu případů medulárního thyroidního nádoru, retinoblastomu, rhabdomyosarkomu a nádoru prsu. L-myc a nádory Amplifikace a zvýšená exprese L-myc (a také c-myc a N-myc) byla pozorována u některých případů malobuněčného karcinomu plic.

Signální dráha TGF-β Vazba TGF-β k příslušnému receptoru vede k fosforylaci R-SMAD, ten potom tvoří komplex s co- SMAD a tento komplex migruje do jádra, kde ve spolupráci s dalšími TF spouští transkripci TGF-βcílových genů (např. p21 CIP1, p15 INK4B, a další). antimitogenní signalizace

Signální dráha Wnt-1/β-katenin β-kateniny hrají v buňkách dvě odlišné role a obě tyto role se mohou podílet na kancerogenezi: 1. Molekuly β-kateninu jsou strukturální součástí cytoskeletonu a adhezívních komplexů (zprostředkovávají vztah mezi kadheriny a aktinovými složkami cytoskeletonu). Ztráta/změna buněčné adheze se uplatňuje při metastázování nádoru. 2. Volný β-katenin funguje jako signální molekula dráhy Wnt-1/βkatenin účastnící se regulace transkripce. Transkripce genů zprostředkovaná β-kateniny může zapnout geny nutné k buněčné proliferaci nebo geny s antiapoptotickou funkcí.

Regulace β-kateninů Hladina volného β-kateninu je udržována pomocí tzv. destrukčního komplexu. Ten je tvořen proteiny: GSK-3, Axin, APC a β-trcp/slimb. GSK-3 serin/threoninová kináza, která fosforyluje β-katenin (S33, S37, T47 a S45). Tato fosforylace funguje jako signál k následné ubikvitinaci a degradaci β-kateninu. Axin a APC fungují jako lešení celého komplexu a podmiňují jeho fungování. Axin obsahuje vazebná místa pro všechny součásti destrukčního komplexu. Pokud se zvýší hladina volného β-kateninu, váže se na DNA vazebné proteiny Tcf ( T cell factor ) a/nebo Lef ( lymphoid enhancer factor ) a společně aktivují transkripci cílových genů. K nim patří např. c-myc a gen pro cyklin D1, což vede ke zvýšení buněčné proliferace.

Signální dráha Wnt/β-katenin Přebytek volného β-kateninu je degradován, což je zprostředkováno destrukčním komplexem.

Signální dráha Wnt-1/β-katenin a nádory Mutace APC znemožňující vazbu APC na β-katenin nebo vazbu APC na axin způsobují konstitutivní aktivaci β-kateninu. Mutace APC patří k časným genetickým změnám při vývoji kolorektálního karcinomu (i vrozené mutace), dávají buňkám růstovou výhodu. Mutace axinu, které znemožňují vazbu axinu na β-katenin, byly nalezeny u některých hepatocelulárních nádorů. Mutace β-kateninu buď odstraňují serin nebo mění serin na jinou aminokyselinu, což vede ke zvýšení transkripční aktivity a k necitlivosti k APC zprostředkovanému odbourávání β-kateninu. Mutace β-kateninu se vyskytují u kolorektálního nádoru, nikdy ne zároveň s mutacemi APC (princip exkluzivity).

Genetická nestabilita nádorů Nádory vznikají postupnou akumulací genetických změn. Z výpočtu, který vycházel ze známé mutační rychlosti v somatických buňkách (10-7 na gen na generaci buněk), se zdálo, že k takové akumulaci mutací nemůže během lidského života dojít. Jakým mechanismem dochází k této akumulaci? 1. K akumulaci stačí normální rychlost mutací ve spojení s vlnami klonální expanze, které mohou být způsobeny pozitivní selekcí buněk prenádorových. 2. Akumulace všech nutných mutací umožněna genetickou nestabilitou. Nestabilita je záležitost rychlosti, s jakou k mutacím dochází, existence mutací sama o sobě neposkytuje žádnou informaci o tom, s jakou rychlostí se objevila. Většina nádorů je geneticky nestabilních.

Typy genetických změn v nádorech 1. Menší změny v sekvenci DNA - missense mutace, menší delece a inzerce (např. missense mutace K-ras se vyskytuje u 80% nádorů pankreatu, převážně missense mutace p53 u téměř poloviny všech nádorů,..) 2. Změny v počtu chromozomů - ztráty případně zisky celých chromozomů (ztráta chromozomu 10 u glioblastomů spojena se ztrátou nádorového supresoru PTEN; získání chromozomu 7 u papillary renal karcinomů spojeno s duplikací mutantního onkogenu MET) 3. Chromozomální translokace - fúze částí odlišných chromozomů nebo normálně nesouvisejících částí téhož chromozomu (na molekulární úrovni může být doprovázeno fúzemi mezi dvěma odlišnými geny) (Philadelphský chromozom a další translokace typické pro řadu leukemií) 4. Amplifikace genů (amplifikace genu N-myc u 30% neuroblastomů) Ke genetické nestabilitě dochází na více úrovních.

Nestabilita v sekvenci DNA 1. Např. poškození nukleotidové excizní opravy ( nucleotide-excision repair ). Vrozený (recesivní) nádorový syndrom Xeroderma pigmentosum (některý ze 7 genů: XP-A až XP- G). 2. Nebo poškození opravy špatného párování ( mismatch repair ) - s tím spojená mikrosatelitová nestabilita. Dědičný nepolypózní kolorektální karcinom - HNPCC - Lynchův syndrom (některý z genů MSH2, MLH1, PMS1, PMS2, MSH6).

Nestabilita v důsledku nedostatečných oprav dvouřetězcových zlomů DNA modré šipky: fosforylace Tyto proteiny udržují integritu genomu, jejich mutace predisponují k vývoji nádorů.

Nestabilita v počtu chromozomů Ztráty nebo zmnožení celých chromozomů (aneuploidie) jsou mnohem běžnější a vyskytují se téměř u většiny nádorů: např. 85% kolorektálních nádorů je vysoce aneuploidních. Souvisí s poruchami kontrolního bodu buněčného cyklu/mitózy: kontrola mitotického vřeténka ( spindle check-point ) zajišťuje, aby se sesterské chromatidy nerozcházely dříve, než jsou všechny chromozomy správně uspořádány kolem mitotického vřeténka.

Kontrola mitotického vřeténka Jak je monitorováno sestavování vřeténka? Na nesprávné sestavení vřeténka reagují proteiny typu Bub a Mad a nedovolí aktivaci APC/C (kohesin, sekurin, separin).

Sedm typických znaků nádorových buněk

Funkce p53: signální síť

Mutace p53 a nádory Asi u 50% všech lidských nádorů lze detekovat somatickou mutaci/aberaci nádorového supresoru p53. 50 45 40 35 30 25 20 15 frekvence mutací p53 [%] 10 5 Vrozené mutace nádorového supresoru p53 jsou příčinou asi 80% případů Li- Fraumeniho syndromu (LFS) a asi 50% případů Li-Fraumenilike syndromu (LFLS). 0 děloha jícen ovárium kolorektum hlava a krk pankreas plíce kůže močový měchýř žaludek mozek játra prsa měkké tkáně kosti hematol.malignity prostata ledviny varlata thyroid děložní hrdlo

Vývoj kolorektálního karcinomu: model kancerogeneze Familiální adenomatózní polypóza FAP Autosomálně dominantní dědičné onemocnění. U pacientů s FAP se vyvíjejí stovky až tisíce benigních kolorektálních nádorů, z nichž některé progredují do karcinomů, nejčastěji během druhé a třetí dekády života. Průměrný věk detekce nádoru u FAP pacientů je 40 let. Polypy, které se objevují u pacientů s FAP jsou totožné s polypy sporadickými a také nemají větší riziko maligní progrese než sporadické polypy. Ale jejich velký počet zajišťuje, že některé se s jistotou v maligní vyvinou. Pacienti s FAP mají zvýšené riziko thyroidních nádorů, nádorů tenkého střeva, žaludku a mozku.

Familiální adenomatózní polypoza FAP je spojena s vrozenými mutacemi genu APC. Somatické mutace APC také hrají klíčovou úlohu při vývoji sporadických kolorektálních karcinomů, jsou detekovány alespoň u 80% všech CRC.

Dvojí úloha proteinu APC v buňce: A. Regulace hladiny volného β-kateninu

Dvojí úloha proteinu APC v buňce: B. účast na tvorbě mitotického vřeténka APC je lokalizováno na kinetochorech metafazických chromozomů. Důsledkem mutace APC je poškození mitotického vřeténka a tím zvýšení chromozomální genetické nestability.

Dvojí úloha APC při vývoji CRC APC se zřejmě uplatňuje jak při iniciaci vývoje nádoru (v důsledku selektivní výhody získané aktivací Wnt-1/β-katenin dráhy), tak také v pozdějších fázích vývoje nádoru tím, že je příčinou chromozomální nestability. Mutace APC představuje nejčastější první krok v kancerogenezi kolorektálního karcinomu

Vývoj kolorektálního karcinomu : relativně standardní průběh od malých adenomů (do 1 cm), přes středně pokročilé (více než 1 cm bez známek transformace) a velké adenomy až po plně rozvinutý maligní CRC

Vývoj kolorektálního karcinomu Kolorektální karcinomy představují výborný model pro studium kancerogeneze: relativně standardní průběh od malých adenomů (do 1 cm), přes středně pokročilé (více než 1 cm bez známek transformace) a velké adenomy až po plně rozvinutý maligní CRC souvislost mezi morfologií jednotlivých stadií a genetickými změnami model kooperace onkogenů a nádorových supresorů během kancerogeneze

Další stadia vývoje kolorektálního karcinomu - aktivace ras Specifické bodové mutace protoonkogenu K-ras nebo N-ras jsou detekovány alespoň u 50% kolorektálních adenomů větších než 1 cm a asi u 50% karcinomů. Mutace ras jsou jen vzácně (do 10%) detekovány u adenomů menších než 1cm. mutace ras se typicky objevují při progresi adenomů

Frekvence mutací ras u kolorektálních karcinomů

Další stadia vývoje kolorektálního karcinomu - LOH 18q Delece oblasti 18q detekovány u 50% velkých adenomů a 70% karcinomů. Na chromosomu 18q detekován gen pro co-smad, někdy označovaný jako DPC4 ( deleted in pancreatic cancer ). co-smad je součástí signální dráhy TGF-β.

Frekvence delecí oblasti 18q u kolorektálních karcinomů

Další stadia vývoje kolorektálního karcinomu - inaktivace p53 Ztráta 17p je detekována u 75% kolorektálních karcinomů. Ztráta 17p je jen vzácně detekována u kolorektálních adenomů. inaktivace nádorového supresoru p53 je typicky pozdní událost během vývoje kolorektálních karcinomů

Frekvence mutací p53 u kolorektálních karcinomů

Vývoj kolorektálního karcinomu: model mnohostupňové kancerogeneze

Osnova přednášky 2. Imunobloting Fluorescenční hybridizace in situ PCR Analýza nádorového supresoru p53 Stanovení chemorezistence in vitro

Místo molekulárně biologických metod v patologii: Schéma diagnostického postupu

Imunobloting Imunohistochemická analýza přítomnost /a hladina proteinu lokalizace proteinu v buňce (jádro, cytoplasma, vazba na membránu, ) počet/podíl pozitivních buněk výchozí materiál: formol-parafinový bloček Imunobloting detekce aberantních (např. zkrácených) forem proteinů /hladiny proteinů výchozí materiál: čerstvě odebraná/zamražená tkáň

Provedení imunoblotingu příprava proteinových lyzátů z vyšetřované tkáně změření koncentrace proteinů (standardizace) metodou Bradfordové, barvením CBB elektroforetické rozdělení proteinů metodou SDS- PAGE westernový přenos detekce specifických proteinů pomocí protilátek

Princip SDS-PAGE Elektroforetické rozdělení proteinů dle Laemmliho - narušení kvartérní struktury proteinů ( samostatné podjednotky) - narušení terciární a sekundární struktury proteinů - neutralizace náboje proteinů proteiny se dělí pouze podle své velikosti

Elektroforetické rozdělení proteinů dle Laemmliho 1. nanášení vzorků 2. separace proteinů

Westernový přenos a detekce proteinu pomocí protilátky

Westernový přenos

Barvení proteinů Comassie Brilliant Blue

Imunobloting calpainu Analýza aberantní exprese/exprese aberantních forem svalových proteinů KO 1 2 3 94 60 30 KO: kontrola 1, 2, 3: vzorky pacientů

Imunobloting dystrofinu C: kontrola 1-10: různé typy mutací dystrofinu

Fluorescenční in situ hybridizace Hybridizace (FISH) tvorba dvouřetězcových hybridů ze dvou jednořetězcových a komplementárních molekul nukleových kyselin založena na schopnosti denaturace a renaturace DNA

Fluorescenční hybridizace in situ FISH Detekce DNA nebo RNA v intaktních buňkách radioaktivními nebo fluorescenčními sondami.

Postup FISH příprava cytologického preparátu: 1. tkáňové řezy připravené z formol-parafinových bločků 2. fixované buňky izolované z krve nebo moče (deparafinizace xylenem) natrávení proteázou, fixace, dehydratace hybridizace se značenou sondou barvení preparátu (DAPI) fluorescenční mikroskopie fluorescenční mikroskop Nikon

Využití FISH [Detekce přítomnosti cizorodé, např. virové, DNA v lidských buňkách] Detekce translokace chromozomů Detekce amplifikace genů Detekce změn v počtu celých chromozomů

FISH 1: Detekce translokace chromozomů Pro detekci se použijí dvě sondy značené odlišnými fluorescenčními barvami. Každá sonda se váže k sekvenci jednoho z genů. Pokud je přítomný fúzní gen, vznikne směsný signál v důsledku fluorescence sond navázaných v těsném sousedství. Většinou je translokována pouze jedna alela, proto lze vedle pozitivního signálu zachytit i samostatné signály obou sond.

Detekce translokace chromozomů Translokace [t(9;22) u chronické lymfoidní leukémie] t(14;18) u folikulárního lymfomu t(8;14) u Burkittova lymfomu t(11;14) u lymfomu z buněk plášťové zóny

FL, t(14;18), translokace neprokázána

MCL, t(11;14), translokace prokázána

FISH 2: Detekce amplifikace genu Sonda specifická pro sledovaný gen (nebo pro sledovaný gen spolu s centromerickou sondou daného chromozomu). Určuje se počet signálů (nebo poměr signálů sledovaného genu a signálů odpovídajících počtu centromer = chromozomů). Např. amplifikace genu myc u neuroblastomů nebo genu c-erbb2 u nádorů prsu.

FISH 2: Detekce amplifikace genu Sonda specifická pro sledovaný gen a centromeru daného chromozomu. Určuje se počet / poměr signálů sledovaného genu a signálů odpovídajících počtu centromer = chromozomů. Např. amplifikace genu myc u neuroblastomů nebo genu c-erbb2 (HER2/neu) u nádorů prsu.

Detekce amplifikace genu HER2/neu

HER-2/neu: bez amplifikace

HER-2/neu: amplifikace

FISH 3: Detekce změn v počtu celých chromozomů Jako sondy se používají směsi krátkých fragmentů pokrývajících celé chromozomy nebo fragmenty specifické pro dané chromozomy, například centromerické sondy. Podle počtu signálů stanovených mikroskopií lze určit, kolik kopií daného chromozomu se v buňkách nachází.

UroVysion: detekce polyploidie chromozomů 3, 7 a 17 a delece lokusu 9p21 v nádorových uroteliích izolovaných z moči

UroVysion - U15 č.5

UroVysion - U9 č.7

Polymerázová řetězová reakce - PCR Podstatou je amplifikace krátkého úseku DNA (řádově stovky až tisíce bází) ohraničeného syntetickými oligonukleotidy (primery) specifickými pouze pro analyzovaný úsek genu. Používají se termostabilní DNA polymerázy, které odolávají teplotám, při nichž DNA denaturuje. Syntéza DNA probíhá formou cyklů (v termocyklerech), při nichž se v závislosti na teplotě reakční směsi pravidelně střídají tři kroky: 1. denaturace dvouřetězcových molekul DNA (94 98 C) 2. připojení primerů k odděleným DNA řetězcům (30 65 C) 3. polymerační reakce (65 75 C)

Příklad jednoho cyklu PCR

Exponenciální nárůst produktu PCR

Varianty PCR RT-PCR: zpětná (reverzní) PCR je určena k amplifikaci mrna, která se nejdříve přepíše reverzní transkriptázou do komplementární DNA (cdna) Kvantitativní PCR umožňuje přímou kvantifikaci produktu PCR (např. při detekci minimální zbytkové nemoci) - kompetitivní PCR - PCR sledovaná v reálném čase PCR in situ - lze následně kombinovat s FISH Nested PCR dvě kola PCR s dvěma sadami primerů (zvýšení specifity, případně účinnosti reakce) Multiplex PCR v jediném kroku více sad primerů (např. současná analýza více exonů téhož genu nebo současná analýza více možných typů fúzních partnerů jednoho genu např. gen MLL) podmínkou je podobná teplota připojení primerů k jejich specifickým sekvencím

Detekce DNA po elektroforéze (EtBr UV světlo)

(Komplexní) analýza nádorového supresoru p53 Vrozené mutace p53 jsou velmi vzácné, ale spojeny s vysokým rizikem vývoje nádorů. Asi 50% všech nádorů má (somatickou) mutaci v genu pro p53. Mutace genu p53 je prognostickým / prediktivním markerem u některých diagnóz (CLL).

Funkce p53: signální síť

Metody užívané k analýze statutu p53 1. Imunochemické metody - detekce hladiny proteinu p53 (IHC, WB) 2. Molekulární analýzy - SSCP, sekvenování DNA 3. FISH - del 17p13.3 4. Funkční testy (FASAY)

Testování chemorezistencí nádorů in vitro Individualizace terapie se v medicíně již uplatňuje (baktérie antibiotikum). Pozitivní odpověď i na statisticky nejefektivnější léčbu nádorů vykazuje pouze část nemocných. Možnost testování citlivosti/rezistence nádorových explantátů k cytostatikům in vitro. Smyslem je eliminace neúčinných preparátů.

Testování chemorezistencí in vitro čerstvě odebraný nádor jednotlivé buňky a agregáty mechanické rozrušení tkáně ELISA reader přidání WST-1 /MTT měření absorbance při 420-480 nm buněčné kultury s příslušnými cytostatiky počítač program: Chemorezist inkubace 2 až 3 dny vyhodnocení výsledků

MTT test vyhodnocení viability kultivovaných buněk Podstatou je měření celkové aktivity mitochondriálních dehydrogenáz. Ta koreluje s počtem metabolicky aktivních buněk v kultuře. Ke kultuře se přidá některý typ tetrazoliových solí (např. MTT, WST-1), které jsou dehydrogenázami štěpeny na barevný formazan. Množství formazanu lze vyhodnotit spektrofotometricky. Koncentrace formazanu je nepřímo úměrná účinnosti cytostatika.

MTT test vyhodnocení viability kultivovaných buněk Přežití se počítá v procentech oproti kontrole rostoucí bez cytostatika, s korekcí na čisté růstové médium. Na 96 jamkové destičce je čisté médium negativní kontrola pro každé cytostatikum dvě sestupné řady koncentrací od toxické pro zdravou tkáň až po koncentraci pro zdravou tkáň víceméně neškodnou případně barevná kontrola pro dané cytostatikum

Chemorezistence in vitro: výsledky Trial ST, ID R3 Panels R3, R3, R3, R3 A verage 5-FLUOROURACIL 0.9 0.8 0.7 0.6 0.5 0.4 0.3 1 10 100 GEMCITABIN 0.6 Trial ST, ID R3 Panels R3, R3, R3, R3 A verage 0.55 0.5 0.45 0.4 0.35 0.3 0.25 0.2 1 10 100

Děkuji za pozornost!