Projevy rázových vln v koronálních paprscích při zatmění 11.8.1999



Podobné dokumenty
Úplné zatmění Slunce první výsledky

Úvod. Zatmění Slunce 2006

Role magnetického pole při strukturování bílé koróny (interpretace pozorování zatmění z Angoly 2001)

POZOROVÁNÍ ÚPLNÉHO ZATMĚNÍ SLUNCE 2001

Úplné zatmění Slunce 3. listopadu 2013

Role magnetického pole při strukturování bílé koróny (interpretace pozorování zatmění z Angoly 2001)

Geomagnetická aktivita je důsledkem sluneční činnosti. Pavel Hejda a Josef Bochníček

21 let úplných zatmění Slunce. Marcel Bělík Eva Marková Ladislav Křivský. Hvězdárna v Úpici, U lipek 160, Úpice

Indexované časopisy:

Zatmění Slunce v roce Jan Sládeček. Abstrakt:

Úplné zatmění Slunce 2008 první výsledky

Další poznatky o dynamice polárních paprsků během zatmění Slunce 2006

Příspěvek k numerické extrapolaci koronálních magnetických polí

Studium časového vývoje erupcí v čarách vodíku a vápníku

Koróna, sluneční vítr

Projekt Brána do vesmíru

11. Koróna, sluneční vítr

Tři jasné bolidy. Marcel Bělík, Ladislav Křivský Hvězdárna v Úpici

ZMĚNY METEOROLOGICKÝCH VELIČIN NA STANICI VIKÝŘOVICE BĚHEM ZATMĚNÍ SLUNCE V BŘEZNU 2015

Zpráva o činnosti Slunční sekce ČAS za rok 2014

ASTRONOMICKÉ informace - 3/2010 Hvězdárna v Rokycanech, Voldušská 721, Rokycany

SLUNCE. 5. lekce Bára Gregorová a Ondrej Kamenský

iphone 7 a Canon 70D Pavel Kocur úterý 18. října 2016

OPTIKA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Sekunda

Slunce zdroj energie pro Zemi

Video-spektroheliograf pro měření fotosférických rychlostních polí

Slunce nejbližší hvězda

POZOROVÁNÍ SLUNCE VE SPEKTRÁLNÍCH ČARÁCH. Libor Lenža Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o.

Podmínky k zápočtu z předmětu KOF/AP

MATEMATIKA V MEDICÍNĚ

Pozorování Slunce s vysokým rozlišením. Michal Sobotka Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov

Barycentrum - Slunce - sluneční činnost. Jiří Čech. Abstrakt:

Zpráva o činnosti Slunční sekce ČAS za rok 2013

Lupa a mikroskop příručka pro učitele

Fotokroužek 2009/2010

SPŠS Č.Budějovice Obor Geodézie a Katastr nemovitostí 4.ročník MĚŘICKÝ SNÍMEK PRVKY VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ ORIENTACE CHYBY SNÍMKU

10. Sluneční skvrny. Michal Švanda. Astronomický ústav MFF UK Astronomický ústav AV ČR. Sluneční fyzika LS 2007/2008

Numerické simulace v astrofyzice

Informace o záměru projektu AstroBioCentra

MULTIMEDIÁLNÍ A HYPERMEDIÁLNÍ SYSTÉMY

Koróna, sluneční vítr. Michal Švanda Sluneční fyzika LS 2014/2015

Obecná teorie relativity pokračování. Petr Beneš ÚTEF

ASTRONOMICKÝ ÚSTAV AV ČR, v. v. i.

Ing. Jiří Fejfar, Ph.D. Dálkový průzkum Země

Solární detektor oblačnosti

Rozdělení přístroje zobrazovací

zdroj světla). Z metod transformace obrázku uvedeme warping a morfing, které se

Úvod do fyziky plazmatu

DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE

Vliv komy na přesnost měření optických přístrojů. Antonín Mikš Katedra fyziky, FSv ČVUT, Praha

4.2.3 ŠÍŘE FREKVENČNÍHO PÁSMA CHOROVÉHO ELEMENTU A DISTRIBUČNÍ FUNKCE VLNOVÝCH NORMÁL

Astronomická refrakce

MULTIMEDIÁLNÍ A HYPERMEDIÁLNÍ SYSTÉMY

O původu prvků ve vesmíru

Pořízení rastrového obrazu

ANALYTICKÝ PRŮZKUM / 1 CHEMICKÉ ANALÝZY ZLATÝCH A STŘÍBRNÝCH KELTSKÝCH MINCÍ Z BRATISLAVSKÉHO HRADU METODOU SEM-EDX. ZPRACOVAL Martin Hložek

Digitální fotografie II. Mgr. Milana Soukupová Gymnázium Česká Třebová

Kalibrační proces ve 3D

HSFA - největší sluneční dalekohled a spektrograf v ČR vlastnosti, výsledky, perspektivy. Pavel Kotrč, Astronomický ústav v.v.i.

Polární záře srpna 2013 (00:30-1:30 UT), Grónsko (Dánsko)

METODY A POSTUPY DIGITALIZACE A ONLINE ZPŘÍSTUPNĚNÍ STARÝCH KARTOGRAFICKÝCH DĚL

Pohyb Slunce k těžišti sluneční soustavy a sluneční cykly. Jiří Čech

S v ě telné jevy. Optika - nauka - o světle, jeho vlastnostech a účincích - o přístrojích, které jsou založeny na zákonech šíření světla

Tisková zpráva Hvězdárny Valašské Meziříčí strana 1

Magnetická a rychlostní pole v aktivní oblasti (NOAA 7757, 1994) a v jejím okolí

Virtuální mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz - první výsledek spolupráce VÚGTK a paměťových institucí

PŘEDCHOZÍ :: DALŠÍ :: OBSAH HISTORIE POZOROVATELNÉ OBJEKTY PŘÍSTROJE METODY AKTIVITA VÝSLEDKY SLUNCE DALEKOHLEDEM PŘEDNÁŠÍ: MICHAL ŘEPÍK

Metodika hodnocení strukturních změn v ocelích při tepelném zpracování

Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí Úpice PROGRAM KONFERENCE. Úterý 13. května 2014

TECHNIKA FOTOAPARÁTY, DATA A PŘÍSLUŠENSTVÍ ČÁST 1.

Fotoelektrická měření magnetických a rychlostních polí. Miroslav Klvaňa, Astronomický ústav Akademie věd, observatoř Ondřejov

Digitalizace fondů NPÚ

Sluneční fyzika. Vojtěch Sidorin. Praha,

Nové způsoby detekce meteorů. Detekce meteorů je jedna z možností použití univerzálního přijímacího systému pro radioastronomii SDRX01B.

Korekce souřadnic. 2s [ rad] R. malé změny souřadnic, které je nutno uvažovat při stanovení polohy astronomických objektů. výška pozorovatele

Základy digitální fotografie

Detekce světla. - křivka zčernání, expozice - světlocitlivá emulze, CCD - komprese signálu zrakovou dráhou. Detektory světla

Bodový zdroj světla A vytvoří svazek rozbíhajících se paprsků, které necháme projít optickou soustavou.

STANOVENÍ TVARU A DISTRIBUCE VELIKOSTI ČÁSTIC MODELOVÝCH TYPŮ NANOMATERIÁLŮ. Edita BRETŠNAJDROVÁ a, Ladislav SVOBODA a Jiří ZELENKA b

TEPLOTNÍ ODOLNOST PVD VRSTEV VŮČI LASEROVÉMU POVRCHOVÉMU OHŘEVU

Testování programu PhotoScan pro tvorbu 3D modelů objektů. Ing. Tomáš Jiroušek

Návrh rozsahu přejímacích zkoušek a zkoušek dlouhodobé stability. skiagrafických radiodiagnostických rtg zařízení s digitalizací obrazu.

Projekt Brána do vesmíru

Astronomický ústav. Akademie věd České republiky, v. v. i. Čeští astronomové jako první zachytili optický dosvit gama záblesku

VŠB-TU Ostrava Referát do předmětu GIS Zpracoval: Petr Heinz DIGITÁLNÍ FOTOGRAMMETRIE

Úbytek stratosférického ozónu a pozorované abiotické poškození rostlin u nás

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

MĚŘENÍ VLNOVÝCH DÉLEK SVĚTLA MŘÍŽKOVÝM SPEKTROMETREM

Urychlené částice z pohledu sluneční rentgenové emise

A HYPERMEDIÁLNÍ MULTIMEDIÁLNÍ SYSTÉMY OBRAZOVÁ DATA SVĚTLO ZPRACOVÁNÍ OBRAZU OBRAZ. Jak pořídit statický obraz

Projekt Brána do vesmíru

Kalibrace měřiče KAP v klinické praxi. Martin Homola Jaroslav Ptáček

PLANETA ZEMĚ A JEJÍ POHYBY. Maturitní otázka č. 1

POČÍTAČOVÁ GRAFIKA FILTRY A EFEKTY

DPZ Dálkový Průzkum Země. Luděk Augusta Aug007, Vojtěch Lysoněk Lys034

Využití letecké fotogrammetrie pro sledování historického vývoje krajiny

základy astronomie 1 praktikum 6. Pozorování dalekohledem

K většině poznatků o vesmíru přispěla astrofotografie. Ale tématem přednášky bude spíše seznámení se s fotografií krás oblohy, ne vědecký výzkum.

HODNOCENÍ POVRCHOVÝCH ZMEN MECHANICKÝCH VLASTNOSTÍ PO ELEKTROCHEMICKÝCH ZKOUŠKÁCH. Klára Jacková, Ivo Štepánek

5.2.8 Zobrazení spojkou II

Transkript:

Projevy rázových vln v koronálních paprscích při zatmění 11.8.1999 E. Marková, Hvězdárna v Úpici, markovae@mbox.vol.cz M. Bělík, Hvězdárna v Úpici, marcel_belik@yahoo.com J. Kučera, Západočeská pobočka ČAS, kycany J. Kareš, Autor. lab. metrologie ionizujícího záření,olomouc, jaroslav_kares@volny.cz E. Brandejsová, VUT Brno, nimrodel@email.cz Abstrakt Bílá koróna během úplného slunečního zatmění 11.8.1999 byla pozorována na mnoha místech Evropy a Asie. Takto hustě pozorováními pokrytý pás totality umožňuje podrobné studium chování hmoty v koronálních paprscích. Byly provedeny řezy vybranými paprsky u několika různě od sebe vzdálených pozorovacích míst (Francie Rumunsko) a hledány strukturální změny způsobené rázovými vlnami v průběhu zatmění. Nalezené jevy jsou konfrontovány s výsledky získanými při předchozích zatměních. 1. Úvod Sluneční zatmění v roce 1999 poskytlo jedinečnou možnost pozorovat jeho průběh na velmi dlouhé základně a tak podrobně sledovat strukturální změny během časového úseku minimálně 12 minut. Srovnáním snímků ze tří pozorovacích stanovišť (v rozmezí 42 minut) jsme se pokusili zachytit strukturální změny v jednotlivých vybraných koronálních paprscích. 2. Přístroje a pozorování Zatmění Slunce 11. srpna 1999 bylo pozorováno na mnoha místech Anglie, Evropy i Asie. V předkládané práci byla využita pozorování pořízená v Grandvilliers (Francie, 49.667N, 1.933E), na Balatonském jezeře (Maďarsko, 46,5N, 17.5E), a v Pitesci (Rumunsko, 24:28:16E, 45:3:19N). Všechny tři expedice byly vybaveny shodnými, nebo podobnými přístroji (MTO1/, Rubinar /, teleobjektiv 3/4,5) a snímky byly pořízeny stejnými expozicemi (1/-2s) na stejný film Kodak yal ASA. Filmy byly vyvolány naprosto shodným a kontrolovaným procesem v jedné laboratoři a poté digitalizovány na stejném digitalizačním zařízení s maximálním rozlišením DPI. 3. Zpracování a výsledky Jak se někteří autoři domnívají (např. Parker, 1988), jedním z příspěvků ohřevu sluneční koróny jsou nanoerupce. Lze předpokládat, že jejich odezvy mohou být pozorovány jako slabá zjasnění ve vybraných koronálních strukturách, zejména v tenkých dlouhých koronálních paprscích. Srovnání velkoškálových struktur z jednotlivých pozorovacích stanovišť nevykazuje žádné dramatické změny. Pokusili jsme se tedy nalézt možná zjasnění v několika vybraných paprscích. Provedli jsme radiální řezy čtyřmi paprsky na každém pozorovacím stanovišti. Po následné eliminaci případných kazů způsobených nehomogenitou fotografické emulze, nečistotami a chybami způsobenými digitalizací jsme nalezli několik kandidátů na možná jemná zjasnění. Celé zpracování ztěžovala komplikovaná struktura přilbicových paprsků, které se nalézaly okolo celého slunečního limbu a vzájemně se překrývaly. Z celého komplexu paprsků byly vybrány 4 paprsky (obr. 1): a) paprsek v P.A. 345 o (obr. 2a). Tento mohutný a dlouhý paprsek se nachází v polární oblasti Slunce v místě, které na snímcích družice Yohkoh (Solar Data Analysis Center, ) vykazuje pouze slabou aktivitu. Na západě tento paprsek sousedí s výraznou koronální dírou (P.A. 325 o ). Po

provedení řezů byly zjištěny možní kandidáti na zjasnění: 1,12 na řezu ze snímku z Grandvilliers (dále F), 1,45 na snímku z Maďarska (dále M) a dva kandidáti na snímku z Rumunska (dále R) 5 a 1,62 (obr. 4 a,b,c). Při časové vzdálenosti 172 s mezi F a M a 84 s mezi M a R vychází příslušné rychlosti pohybu zjasnění podél paprsku na 133 km/s (F-M) a 83 km/s, respektive 141 km/s v případě M-R. b) paprsek v P.A. 235 o (obr. 2b). Tento paprsek se nachází v oblasti jež vykazuje na snímcích z družice Yohkoh zvýšenou aktivitu. Zde byla nalezena velmi nezřetelná zjasnění v 1,35 a 1,61 (F), 4 a 1,71 (M),, 1,74 a 1,95 (R). Určení vzájemné totožnosti jednotlivých zjasnění je v tomto případě velmi problematické a tak můžeme pouze s velkými pochybnostmi určit rychlosti pohybu 77 km/s, respektive 146 km/s (F-M) a 198 km/s (M-R). c) paprsek v P.A. 12 o (obr. 2c). Tento paprsek se nachází nad oblastí vykazující na snících Yohkoh výraznou aktivitu. Mapy USAF/NOAA Solar Region Summary (Mees Solar Observatory, ) ukazují v této oblasti 12.8.1999 aktivní oblast č. 8665 (data použitá z Mees Solar Observatory, University of Hawaii, jsou získána za použití grantu NASA NAG 5-4941 a NASA kontraktu NAS8-481). V tomto paprsku je možno detekovat zjasnění v 1,42 (F), 1,85 (M) a 1,7 (R). Příslušné rychlosti pak jsou 174 km/s a 182 km/s. d) paprsek v P.A. 6 o (obr. 2d). Tento paprsek se nachází nad vycházející aktivní oblastí vykazující na snímcích družice Yohkoh výraznou aktivitu. Mapy USAF/NOAA Solar Region Summary ukazují v této oblasti aktivní oblast č. 8667 a 8668 (14.8.1999). Zde jsme nalezli potenciální zjasnění v 1,26 (F), 1,33, 1,35 a 8 (M), a 1,72 (R). Předpokládáme-li souvislost jednotlivých zjasnění 1,26(F)-8(M)-1,72(R) ) dostáváme rychlost pohybu vzruchu 129 km/s, respektive 116 km/s. Z poloh zjasnění R a 1,33 M respektive 1,35 M získáme rychlosti 14 km/s respektive 124 km/s. 4. Diskuse Pokusili jsme se detekovat možné nízkoškálové změny ve struktuře vybraných koronálních útvarů, které by mohly být projevem nanoerupcí, případně dalších dynamických procesů sluneční aktivity. Koutchmy (1994) předpokládá, že pravděpodobně celá bílá koróna je v sub-arcsekundových rozlišeních v dynamickém stavu. Nízkoškálové detekce v emisní koróně jsou ukázány v práci Rušina a Minarovjecha (1994). Ze získaných výsledků vidíme, že rychlosti se pohybují v rozsahu 77 198 km/s, což je v souhlasu s výsledky získanými během zatmění 24. října 1995 (Bělík a kol., 1999). Je ovšem nutno si uvědomit, že skutečné rychlosti pohybu zjasnění se mohou díky projekci do roviny snímku od námi získaných hodnot poněkud odlišovat. Na rozdíl od výsledků získaných během zatmění 24. října 1995 jsme v roce 1999 nezaznamenali pokles rychlosti s rostoucí vzdáleností od Slunce. Nepravidelnosti v jasu v paprscích jsou velmi slabé a mohou být velmi snadno zaměněny s chybami způsobenými nehomogenitami filmu, digitalizací, nečistotami a také překryvem jednotlivých paprsků. Jak jsme již uvedli dříve, pokusili jsme se tyto vlivy co možná nejlépe odstranit. Musíme ovšem připustit, že se stále pohybujeme na samé hranici rozlišovací schopnosti použité kombinace objektiv film digitalizační zařízení, a že tedy jednotlivé detekce jsou značně nejisté a pouze málo odlišné od šumu. Navíc ani v případě, kdy máme k dispozici velké množství pozorování podél pásu totality, nejsme schopni sjednotit přiřazení jednotlivých zjasnění. Nicméně předpokládáme, že alespoň některá ze zmiňovaných zjasnění jsou skutečně reálná a jsou způsobena nízkoškálovými projevy sluneční aktivity, která udržuje bílou korónu v dynamickém stavu. Jak jsme naznačili, existuje mnoho vlivů, které způsobují velkou nezřetelnost v určení skutečného jevu. Pokusili jsme se tyto chyby co nejvíce eliminovat, avšak jsme si vědomi, že se může vyskytovat ještě velké množství vlivů dalších. Po zkušenostech se domníváme, že pro příští plánování tohoto experimentu by bylo vhodné použít černobílý jemnozrnný film ve spojení s dlouhoohniskovou velkoformátovou komorou. Pokusili jsme se také využít digitální snímky pořízené v Grandvilliers objektivem mm ohniskové délky ve spojení s digitálním fotoaparátem DP1 (Kodak). Toto řešení sice nejlépe eliminuje všechny chyby způsobené přenosem objektiv - emulze - vyvolávací proces digitalizace, ovšem za cenu nízkého rozlišení. 5. Literatura Bělík, M., Marková, E., Rušin, V., Šmelcer, L.: 1999, Manifestation Of Shock Waves In Coronal Streamers, Proc. 9th European Meeting on Solar Physics, Magnetic Fields and Solar Processes, Florence, Italy, 12-18 September 1999 (ESA SP-448), 225 Koutchmy, S.: 1994, Adv. Space Res., Vol. 14, No. 4, pp. (4)29- (4)39 Mees Solar Observatory, Haleakala, Hawaii http://www.solar.ifa.hawaii.edu/mees.html Parker, E.N.: 1988, Nanoflares and the Solar X-ray corona, Astroph. K., 33, 474 Rušin, V., Minarovjech, M.: 1994, IAU Coll. 144 Solar Coronal Structures, V. Rušin, P. Heinzel and J.-C. Vial (eds), VEDA Bratislava, pp. 487-49 Solar Data Analysis Center, NASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland USA http://umbra.nascom.nasa.gov Solar Geophysical Data, Part 1, Part 2, 1999, NOAA Boulder USA

Obr. 1. Polohy vybraných paprsků 1, Irregularity (1,12 ) Grandvilliers (France) P.A. 345 Obr. 2a. Osový řez paprskem P.A. 345 o

1, relative thurnblack P.A. 345 Irregularity (1,45 ) 1, 2 Irregularity (5 ) Pitesti (mania) Irregularity (1,62 ) P.A. 345 Obr. 2a (pokračování). Osový řez paprskem P.A. 345 o 2, Irregularity (1,35 ) Grandvilliers (France) P.A. 235 Irregularity (1,61 ) Obr. 2b. Osový řez paprskem P.A. 235 o

1, 2, Rlative turnblack Irregularity (4 ) P.A. 235 Irregularity (1,71 ) 2, Pitesci (mania) Irregularity (2,7 ) P.A. 24 Obr. 2b (pokračování). Osový řez paprskem P.A. 235 o 2, Relative turnback Grandvilliers (Francie) Irregularity (1,42 ) P.A. 12 Obr. 2c. Osový řez paprskem P.A. 12 o

1, 2, 3, Irregularity (1,84 ) P.A. 12 2, Pitesci (mania) Irregularity (2,7 ) P.A. 12 Obr. 2c (pokračování). Osový řez paprskem P.A. 12 o 1, Grandvilliers (France) P.A. 6 Irregularity (1,26 ) Irregularity (1,4 ) Obr. 2d. Osový řez paprskem P.A. 6 o

1, 5 15 P.A. 6 o Irregularity (1,33, 1,35 ) Irregularity (8 ) Obr. 2d (pokračování). Osový řez paprskem P.A. 6 o