Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:



Podobné dokumenty
Základy buněčné biologie

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Digitální učební materiál

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308


Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

DUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

sloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele

Digitální učební materiál

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2014

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

Sada I 13 preparátů Kat. číslo

Mitóza a buněčný cyklus

DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích kapalná voda, vodní pára a led.

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Organely vyskytující se pouze u rostlinné bu ky. Bun ná st na neživá sou ást všech rostlinných bun k (celulóza)

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

prokaryotní Znaky prokaryoty

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

ROSTLINNÁ BUŇKA A JEJÍ ČÁSTI

STRUKTURA A FUNKCE ORGANISMU

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

pátek, 24. července 15 BUŇKA

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Souhrnný test A. 3. c,d

Zemědělská botanika. Vít Joza

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

GENETIKA. dědičnost x proměnlivost

Přednášející: (abecedně)

Digitální učební materiál

Metabolismus příručka pro učitele

Vzorový přijímací test z biologie pro Mgr. studia SŠ

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Cytologie. Přednáška 2010

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Povinná literatura. Otová B., Mihalová, R.: Základy biologie a genetiky člověka; Karolinum 2015

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Transkript:

Eukaryotická buňka - hlavní rozdíly: rostlinná buňka živočišná buňka buňka hub buněčná stěna ano (celulóza) ne ano (chitin) vakuoly ano ne (prvoci ano) ano lysozomy ne ano ne zásobní látka škrob glykogen glykogen, tuk Stavba - protoplazma živý obsah buňky - cytoplazma - stejná jako u prokaryotické buňky - přesun živin - biologické pochody - částečná přeměna bílkovin - anaerobní glykolýza rozklad cukru bez přítomnosti kyslíku - cytoplazmatická membrána - stejná jako u prokaryot - neprobíhá buněčné dýchání - obdobné jako u prokaryot - desmozomy spojené sousední buňky - jádro - řídí činnost buňky - nese genetickou informace - některé buňky nemají jádro (červené krvinky) - jádro je obaleno dvojitou membránou karyotéka (má póry) - uvnitř: - jaderná šťáva - karyoplazma - chromatin DNA + bílkoviny (histony) - jadérko - tvorba rrna (ribosomální) - účast na regulaci buněčného dělení - membránové organely - endoplazmatické retikulum - soustava plochých váčků a kanálků - drsné ribozomy (syntéza bílkovin) - hladké syntéza lipidů a sacharidů

- Goldiho aparát - soustava váčků a kanálků = diktyozomy - shromažďování a upravování produktů endoplazmatického retikula - tvoří polysacharidy (součásti buněčné stěny) - vezikulární útvary - lyzozomy nitrobuněčné trávení - cytozomy - vakuoly - ohraničuje ji membrána tonoplast - regulace osmotického tlaku v buňce - uvnitř buněčná šťáva - roztok zásobních látek (cukry, bílkoviny, alkaloidy) - roztok odpadních látek - barviva rozpustná ve vodě - semiautonomní organely - vlastní aparát pro tvorbu bílkovin (ribozomy) - vlastní molekuly DNA (z části závislé na genetické informaci v jádře) - mitochondrie - vnitřní membrána se vchlipuje a vytváří kristy - vnitřní prostor matrix - funkce - aerobní dýchání - rozklad glukózy na CO 2 a H 2 O - tvorba ATP (zdroj energie) - plastidy - pouze u rostlinných buněk - dělí se podle převládajícího barviva - chloroplasty - zelené - fotosynteticky aktivní - dvojitá membrána - chromoplasty - červené, oranžové, žluté (lipochromy) - fotosynteticky neaktivní - výskyt - zralé plody - květy - leukoplasty - umístění zásobní orgány rostlin (kořen, hlízy, stonky, semena, kořenová čepička kryje vzrostný vrchol kořene) - bez barviv

- hromadí bílkoviny (proteinoplasty), oleje (oleoplasty), škrob (amyloplasty) - cytoskelet - vnitřní kostra buňky - prostorová soustava bílkovinných látek v cytoplazmě - pravděpodobně pohyb organel v buňce - opora buňky - transport látek - přeměna chemické energie na kinetickou - stavební funkce - složky: - mikrotubuly - jemná vlákna - 25 nm - tvořené bílkovinou tubulín - mikrofilamenta - 4-6 nm - tvořené aktinem - intermediární filamentum - organely pohybu bičíky, řasinky (brvy) - buněčná stěna - plně propustná - zajišťuje tvar a pevnost - transport látek - stavba: - celulóza + další látky - tvoří se v Goldiho aparátu - primárně růst do plochy přidáváním mikrofibril celulózy - sekundárně růst do tlouštky - plazmodesmy - komunikace mezi buňkami - vkládání látek do buněčné stěny - anorganické inkrustace (SiO 2 ) - organické impregnace - dřevo (lignifikace) - korek (suberinizace) - kutin (kutinizace)

Buněčný cyklus - obecná vlastnost každé buňky, zakódováno v DNA - fáze G1(+G0)-> S -> G2 -> M - sled procesů od konce mitózy do mitózy následující - mitóza - karyokineze rozdělení jádra - cytokineze rozdělení buňky - období, kdy se buňka nedělí interfáze - fáze G1 - předsyntetická, postmitotická - tvoří se: - RNA a bílkoviny - enzym DNA, nukleoid - příprava na replikaci - fáze G0 - kontrola regulačních mechanizmů, které rozhodnou zdali se buňka bude dělit - fáze S - syntetická - probíhá replikace DNA - zdvojují se chromozomy -> buňka je tetraploidní -> každý chrom. 2 chromatidy -> spojené v místě centromery - nukleotid - cukr (2-deoxyribóza) - dusíkatá báze - adenin, guanin, cytosin, thymin - zbytek H 3 PO 4 - DNA polynukleová vlákna jsou spolu spojena na základě zákonu komplementarity (=párování bází, adenin=thymin cytosin guanin) - replikace s DNA semikonzervativní - obě dvě polynukleotid. vlákna jsou předlohou (matricí) pro tvorbu nového vlákna - důležitý enzym polymeráza - fáze G2 - postsyntetická fáze - 1/5 cyklu - 2. přípravná fáze příprava na mitózu - tvoří se bílkoviny důležité pro mitózu (centriol, dělící vřeténko) - na konci zánik jadérka - výrazný růst buňky -> zdvojení organel - fáze M - Mitóza - nepřímé dělení - nepohlavní rozmnožování buněk - 1/10 cyklu - smysl: rozdělení chromozomu -> vytvoření 2 dceřiných buněk

- rozdělení chromozomů-> část cytoskeletu - centriol, dělící vřeténko - 1. fáze = Profáze - rozdělení centriol, rozpad jaderné membrány, zánik jadérka - vznik dělícího vřeténka z mikrotubulů - 2. fáze = Metafáze - propojení chromozomu na vlákno dělícího vřeténka (v místě centromery) - chromozomy rozprostřeny v ekvatoriální rovině buňky - na konci dochází k rozdělení centromer na 2 dceřiné - nejlépe pozorovatelné chromozomy - 3. fáze = Anafáze - úplné rozdělení chromatid a vznik dceřiných chromozomů -> jsou taženy zkracujícími se vlákny k opačným pólům - u každého pólu je stejný počet chromozomů - konečná 4. fáze = Telofáze - zánik dělícího vřeténka - dekondezace chromozomů - syntéza jader, membrán kolem obou jader - vznik jadérek - zahájení cytokineze 4 diploidní buňky - u živočišné buňky vzniká cytoplazmatická membrána z obvodu do středu - u rostlinné a buňky hub vzniká cytoplazmatická membrána ze středu k obvodu Meioza = gametogeneze - vznik pohlavních buněk pohlavní rozmnožování (haploidní buňky=poloviční počet chromozomů) - předchází ji G1,S,G2 fáze - redukční dělení snižování počtu chromozomů - 1. Meiotické dělení = heterotypické - z jedné diploidní buňky vznikají 2 haploidní - v jádře 2 řady homologických chromozomů ( + ) - 1. fáze = Profáze - v jádře se zachovalou membránou a jadérkem - dochází k synapsi = podélné přikládání homologických chromozomů -> bivalenty (tetrády) - dochází k rekombinaci (crossing over) - Rekombinační proces - chromozomy se kolem sebe spirálovitě ovíjejí -> mezi nesesterskými chromatidami dochází k výměně jejich částí - ke konci fáze: - opětovné oddělení

- dokončena tvorba vřeténka - mizí jaderná membrána - 2. fáze = Metafáze - napojení chromozomů v místě centromery na vlákno dělícího vřeténka - chromozomy rozprostřeny v ekvatoriální rovině buňky - na konci nedochází k rozdělení centromer na 2 dceřiné - nejlépe pozorovatelné chromozomy - 3. fáze = Anafáze - redukce chromozomů - náhodná segregace z homologické dvojice jde k jednomu pólu a k druhému pólu chromozom (celý chromozom) - 4. fáze = Telofáze - cytokineze -> 2 haploidní buňky - 2. Meiotické dělení = homeotypické - ihned po 1. meiotickém dělení nebo krátké interkinezi - stejné jako mitóza z haploidních buněk po proběhnutí telofáze s cytokinezí vznikají 4 haploidní buňky - fáze: profáze, metafáze, anafáze, telofáze Za zápis meiozy děkuji Zuzce a znak kongruence děkuji Ondrovi Darmovzalovi.