Miroslav Sígl Novinář Spisovatel Kronikář Básník
Miroslav Sígl - pietní akt - 7. 9. 2013 Program 11 hod. Kostel sv. Jana Křtitele hudba - varhany Jakub Přibyl úvodní slovo hudba básně Miroslava Sígla recitují členové Literárního klubu Pegas filmová projekce s hudbou 12 hod. hřbitov v Obříství ukládání urny 13 hod. restaurace U Králů oběd a přátelské posezení s hudbou
Kostel byl s laskavým svolením zapůjčen panem Igorem Havelkou Dřevěná zvonička u kostela
Kostel sv. Jana Křtitele
Varhaník Jakub Přibyl Jiřina Síglová Jaroslav Schnerch
Jindra Lírová Blanka Štráchalová Filmová projekce
Domove můj Etudy z domova psával jsem tu tiše, vzpomínal přitom na lásku, dneska mi pero vyschlo, nic už nenapíše, pro vísku drahou, pro krásku. Domove milovaný, rád se k tobě vracím, co všechno netáhne mi náhle hlavou Patříme k sobě, já nic nepoztrácím, příhodu jedinou pro mne navždy drahou. Bylo to v lednu, příkrov ledu hladký lákal mne k sobě víc a víc. Už nechtěl jsem se vrátit zpátky, když náhle uklouzl můj střevíc. Do bažin tůně zapadl jsem zcela, záchranu marně hledal jsem kolem. A pot můj mrznul, co se řinul z čela. Volal jsem o pomoc, loučil se s Bohem. Jakoby zázrakem vyvázl jsem z tůně, a doma maminka zmrzlého vzkřísila. Navždy si pamatuji, když mé srdce stůně, že slzy maminka s radostí mísila. Bloudil jsem sám Bloudil jsem sám ulicemi Prahy a tolik lásky v srdci měl. Vítr mi s deštěm plašil klid, co chvíli já jsem oněměl. V sváteční náladě já slyšel zvony znít a v první zahradě jsem marně hledal klid. Všude byly oči dvoje, dvoje ruce, dvojí smích, marně čekal kroky tvoje a střevíčky tiché v nich. Vonělo jarem tohle dopoledne, a tys mně tolik chyběla. I toulal jsme se ještě od devíti k jedné, slza mi v oku ulpěla. Vzpomínky z dětství, moje domovino, jsou s tebou spjaty poutem trvalým. Kde dříve rodilo se ještě víno, tam vidím kvésti aspoň rozmarýn.
Všechno jsem pověděl Ne, už se neskrývám, nestydím za city, vůní tvých kadeří býval jsem opitý, všechno jsem pověděl (nic ve mně nedříme?) co jsem měl na srdci, to bylo v duši mé Cesta Co všechno ve mne nevyvolá hřbitůvek s cestou polní, která už vede od kostela a snoubí se dál s vískou dolní. Slyším ty tklivé na trumpetu tóny a vidím hlavy nachýlené dolů. Z dáli nám znějí do těch kroků zvony, těžko, ach, přetěžko jdeme spolu. Všechny své milé jsem už doprovodil, zbyl jsem tu na světě jakoby sám. S jakou já radostí jsem domů chodil, teď koho v té naší obci mám? Těžko bych hledal v širém světě vísku jako ty naše milé a skromné! Na cestě srdéčko našel jsem v písku vyryté dneska už jenom pro mne.
Jsi moje a já tvůj Jsi pro mne inspirace věčná, jsi moje přímka nekonečná, jsi vítr, který čechrá mysl, jsi dálka, která se ke mně blíží, jsi okno s renesanční mříží, jsi nad krajinou jarní vlání, jsi knížka, která se stěží shání. Jsi láska moje milovaná, jsi pro mne od večera zrána, jsi pro mne vším, co mám, jsi, ano jsi můj drahokam a přesto kamínek jsi prostý, jsi hostitelkou, která čeká hosty, jsi moje láska, jenom moje, a já mám pro Tebe jen ruce dvoje, svou náruč a svůj pevný stisk, jsi moje pokladnice, jsi můj zisk. Jsi růže jiřina, která neuvadne, jsi útloboká stráň, na níž se mládne, jsi knížka milá, otevřená, jsi, ano jsi moje něžná žena a já Tvůj muž, který Tě neopouští (půjdeme spolu pralesem i pouští?), jsi ranní vláha, jsi kapka rosy, a já jsem žíznivý, hladový, bosý, mám pro tebe všechno, co může muž Ti dát, jsi rozkrojený chléb, jsi voda čistá, jsi muškát. Jsi pro mne čistý nepopsaný list, do něhož mohu psát a Ty můžeš číst, jsi oheň, který mne v srdci pálí, jsi písnička, kterou jen pro nás hráli, jsi tango, valčík, ča-ča moje, jsi královna ze včelího roje, jsi tajuplné kouzlo, které mámí, jsi váza v pokoji mé mámy, jsi tóny znějící harfa má, jsi moje velká neznámá. Jsi obraz, který maloval Chittussi, já si Tě hledám, najdu si pro Tebe výraz, který dozraje, až budem spolu hledět do kraje mých i Tvých snů a dětských bájí, kdy budem aspoň na chvilenku v ráji. Jedno si milá pamatuj: jsi moje a já Tvůj.
Návrat domů Krajino mého dětství i mého domova! Má duše tolik teskní i srdce mé stoná. Kukačka volá v dubinách, tatínek kosu naklepává, na cestě k háji zvedá se prach a maminku zas bolí hlava. Dozrálo žito, vane z luk, husy se ženou ze vrátek. Na pastvě u brůdku sním jak kluk, těším se, těším na pátek. Smutný list Držím zas v rukou smutný list mám nebo nemám vůbec číst věty, které tak studeně voní? Cítím z nich stesk a zvony zvoní. Mí přátelé a známí odcházejí, zjitřelé jizvy po nich zejí. Nehledej tragédii, ani drama, jsi kolikátá co zůstala sama. Ne, tohle sbohem není poslední, posečkej rána, až se rozední a najdeš kolem věcí na tisíce, uprostřed nich bude hořet svíce. Myšlenky jeho nikdy nevyblednou. Ty půjdeš za ním také jenom jednou Kreslím si v tichu komůrky a naši hrabou v lese listí. Děda si přišel pro kůrky, chci mu své verše čísti. Zamrzlá tůně s rákosím a příkrov sněhu na polích. Za odpuštění tě prosím, mne už to tolik nebolí, krajino mého dětství i mého domova!
Loučení Nemám rád loučení vždy mi to připadá, že se s někým vidím naposled, a já přece každému přeji a tedy i sobě, abychom tu ještě dlouho pobývali, i když je ten život jeden z nejtěžších Odcházím, ale co na tom záleží!? Dobře i nedobře mi mezi vámi bylo. Na vše zlé zapomenu a i vás prosím: chraňte to dobré, co po mne zbylo, nebylo nikdy úmyslem mým někomu škodit. Odpusťte prohřešky, chyby či slova, říkal jsem vždycky a říkám znova: Odcházím, ale oč tady vlastně běží? Nejde-li o život, na jiném nezáleží Tak už jen přání vám, kteří zůstáváte: mějte rádi práci, kterou děláváte, važte si křehkých vztahů mezi sebou, piště jen o tom, o čem jste pravdou přesvědčeni, neslužte podvodům, lžím a přetvářkám, nechť vaše svědomí je stále čisté, cit s rozumem jsou u vás v rovnováze, a to jsou hodnoty, které jsou vždycky jisté, pak překonáte hravě všechno, snáze Takže se ani neloučím, Zůstávám v duchu mezi vámi A mezi dobré lidi se budu rád vracet
Jan Střížovský a Jakub Přibyl Paní starostka Jitka Zimová a manželé Dokoupilovi
Dcera Jana Bartůňková
Jiřina Síglová, Lenka Střížovská a Jana Bartůňková
U hrobu nestůj. U mého hrobu marně budeš stát a marně plakat, naříkat a lkát Já nespím tam já nejsem v země klínu, jen zvadlé tělo uložili v hlínu. Já letím s větrem já jsem jeho dech, já duhou hraji zrána na květech, jsem diamantů třpyt na vloček bílé pláni, sluneční polibek, jenž zrno volá k zrání, jsem zpěvem kapek v dešti podzimním a mlhou večera nad krajem tiše bdím Jsem dotek, jenž ptáka zvedá v let, stříbrným svitem hvězd se dívám v tento svět A kdybys k hrobu někdy jíti chtěla, já nejsem tam - vždyť já jsem nezemřel Své slzy osuš, setři smutek, žal, já nespím tam já žiji věčně dál
Pomník navrhl a zhotovil Akademický sochař Jiří Kubík Realizace: Kamenictví Obříství Přátelské posezení v restauraci U Králů
Na návštěvě u paní Růženy Musílkové
Růžena Musílková a Miroslav Konečný
Vlastimil Dokoupil, Miroslav Konečný, Růžena Dokoupilová a Lenka Střížovská
Jak šel život... Rodiče Antonín a Pavlína 1940 - Obříství 1941 1942 - Obříství 1946 1947 1948 - Mladá fronta 1949 - Bratislava 23.12.1950 svatba s Květou 1951 - Rudý Letov 1952 - s dcerou Janou 1951 - Bulharsko 1953 - syn Mikoláš 1954 - s dcerou Lenkou
1961 - Hospodářské noviny 1962 - Prázdniny na Orlíku 1967 - promoce 1. máj 1968 - s dcerou Lenkou 1968 - Československá televize 1969 - ČTK 1971 1972 - první auto 1972 - Tranzitní plynovod 1973 - s pejskem Jiskrou 1974 - UTRIN 1975 - s matkou a sestrami Vlastou a Aloisií
1975 - promoce dcery Jany 1975 - dovolená 1976 1977 - svatba dcery Lenky 1977 - s maminkou 1980 - BVV Brno 1979 - Svatba syna Mikoláše 15. 10. 1983 - svatba s Jiřinou 1983 - budování Obříství 1984 - s vnukem Michalem 1984 - s vnukem Jaroslavem
1986 - s vnoučaty: Michalem, Petrem, Štěpánkou, Martinem a Jaroslavem 1987 - s vnukem Vladimírem 1986 1988 1989 - s vnučkou Štěpánkou 1989 - Sametová revoluce 1990 - vánoce u Bartůňků 1992 1990 - rok vydání 1990 - rok vydání 1993
1994 - dovolená na Slovensku 1995 - Obříství 1997 - kronikář Obříství 1996-70. narozeniny 1997 - rok vydání 1997 - rok vydání 1998 1999 - rok vydání 1999 - rok vydání 1999 2000 - autogramiáda 2000 - rok vydání 2001 - rok vydání 2001-75. narozeniny
2002 - povodeň 2002 - rok vydání 2005 2006-80. narozeniny 2006 - rok vydání 2007 - rok vydání 2007 - autogramiáda 2008 - rok vydání 2008 - zahradní slavnost Hippies 2009 2009 - rok vydání 2009 - s Kamilou Moučkovou
2010 - se svým zetěm Janem 2010 - rok vydání 2011 - rok vydání 2011 - rok vydání 2011-85. narozeniny 2011 - s dcerou Janou 2011 - se synem Mikolášem 2012 - rok vydání 2012 - rok vydání 2012 - s dcerou Lenkou
2012 - setkání s Věrou Čáslavskou 2012 - pravnučky Barbora a Eliška 2012-86. narozeniny 2012 - pravnučky Daniela a Andrea ŽIVOTNÍ KRÉDA M. SÍGLA PRO NĚŽ STOJÍ ZA TO ŽÍT: 1. Práce 2. Rodina 3. Odpovědnost a schopnost zvládat sám sebe a své okolí 4. Přátelé 5. Orientace na budoucnost
Jan Bartůňek zeť k 10. 3. 1953 Štepánka Bartůňková vnučka k 24. 7. 1986 Jana Bartůňková dcera k 21. 7. 1951 rozená Síglová Eliška Síglová pravnučka k 3. 3. 2009 Petr Sígl vnuk k 3. 3. 1980 k 18. 2. 1920 = 22. 12. 1977 rozená Síglová Aloisie Šandová sestra k 1. 11. 1926 = 17. 11. 2011 rozená Egerová Květa 1. manželka k 12. 1. 1984 rozená Čechová Iveta Síglová manželka vnuka k 14. 7. 2012 Barbora Síglová pravnučka k 15. 10. 1891 = 15. 10. 1968 k 26. 10. 1895 = 15. 5. 1985 k 12. 2. 1922 = 17. 8. 1992 rozená Síglová Antonín a Pavlína Síglovi rodiče Aloisie, Vlasty a Miroslava Vlasta Plachá sestra k 25. 9. 1926 = 5. 12. 2012 Novinář, redaktor, publicista, básník, kronikář obce Obříství k 6. 7. 1941 rozená Fricová MIROSLAV SÍGL Jiřina 2. manželka k 21. 7. 1953 k 7. 7. 1956 rozená Kollerová k 12. 2. 1948 Mikoláš Sígl syn Hana Síglová snacha Jaroslav Kutina 1. zeť k 28. 4. 1981 k 16. 1. 1986 rozená Čechová k 24. 12. 1986 k 13. 3. 1978 k 8. 7. 1984 Martin Sígl vnuk Lucie Síglová manželka vnuka Vladimír Sígl vnuk Michal Kutina vnuk Zlata Frišová partnerka vnuka k 20. 1. 2012 RODOKMEN Miroslava Sígla Daniela Kutinová pravnučka Rodokmen byl vytvořen v roce 2013 k 1. 10. 1954 rozená Síglová k 16. 5. 1954 Lenka Střížovská dcera Jan Střížovský 2. zeť k 23. 8. 1983 k 29. 3. 1980 Jaroslav Kutina vnuk Vlasta Rajnošková partnerka vnuka k 1. 8. 2007 Andrea Kutinová pravnučka