Islamistická/fundamentalistická hnutí a organizace

Islamistická/fundamentalistická hnutí a organizace

Wahhábíja

Wahhábíja Termín označující doktrínu nebo stoupence Muhammada b. Abd al-wahhába (1703-1792) Poprvé užit Sulajmánem b. Abd al-wahhábem (1793) Samotní wahhábíjún se označovali za al-muwahhidún (ti kdo dosvědčují jedinost Boží) 1740 Abd al-wahháb veřejně vyučuje v Nadždu Hlavním dílem Kitáb at-tawhíd (Kniha o Boží jedinečnosti) Jádrem učení koncepty tawhíd a širk (přidružování) na nich založil kritiku náboženského chování - tawhíd ar-rubúbíja verbální vyjádření - tawhíd al-ulúhíja (tawhíd al- c ibáda) potvrzení skrze skutky věřícího Širkem je jakýkoliv akt prokazování náboženské úcty jinému než Bohu (uctívání světců, hrobek, některé druhy modliteb )

Kitáb kašf aš-šubahát fi-t-tawhíd (Kniha odkrytí nejasností v tawhídu) prohřešky vylučující člověka z islámu: Přidružování k Bohu Dovolávání se zprostředkování k Bohu Pochybnosti o tom, že nemuslimové jsou nevěřící Soudy na základě neislámského práva a víra v nadřazenost takového práva Nenávist k reáliím Muhammadova života Vysmívání se islámu nebo Prorokovi Používání nebo schvalování magie Podpora nevěřících v boji proti muslimům Víra v právo přestat praktikovat islám Odvrácení se od islámu zanedbáváním jeho studia nebo praxe

Ideologické zázemí Taqí ad-dín Ahmad Ibn Tajmíja al-harrání (1263-1328) Hanbalovský právník Pokračovatelé Ibn Kathír (1372), Ibn al-qajjim (1350) Učení - snaha o obnovu islámské víry skrze tawhíd - potlačit víry a zvyky cizí islámu - jako nejlepší modely islámského života první tři generace islámu (salaf) Prorok, jeho druhové - odsuzování spekulativní teologie, symbolických výkladů Božích atributů - šía jako hereze, odmítání imamátu (není v Koránu) - odmítání oslav Prorokových narozenin, staveb hrobek světců súfíjských řádů - muslim má právo a povinnost poskytnout radu panovníkovi - je třeba obrátit se proti muslimům, kteří sešli z cesty

Oponentem nové doktríny Sulajmán b. Suhajm (1718-1767), předák Rijádu v otázce takfíru (podle Abd al-wahhába odpadlíkem i Ibn al-fárid, Ibn al-arabí) + bratr Sulajmán přirovnání wahhábovců k cháridžovcům - dnešní odpůrci zejména mystici a šía Spojení se světskou mocí 1744 Muhammad b. Sa c úd, emír oázy Dir c íja uzavírá smlouvu s Abd al-wahhábem 1744-1818 První saúdský stát - za Abd al-azíze územní rozmach na východ do Ahsá, do Hidžázu a Asíru, 1801 dobytí Karbalá (zničení hrobky imáma Husajna), vraždění šíitů - 1803 dobytí Mekky a Medíny (do 1811) - 1818 porážka od egyptských vojsk, Abdulláh popraven v Istanbulu

1824-1891 Druhý saúdský stát

Moderní saúdský stát (1902, 1932) 1902 se Ibn Saúd vrací z Kuvajtu, dobývá Rijád, svatba s dcerou rijádského imáma Snaha o civilizování bojovných kmenů přeměna na náboženskou milici (ichwán) - zemědělské usedlosti (hidžra) indoktrinace, výcvik, do roku 1929 přes stovku - role při dobývání území, 1913 východ, 1921 Há il, 1923 dobytí Tá ifu, Džidda 1924 bez boje dobytí Hidžázu 1915 dohoda s VB o dohledu nad zahraniční politikou 1927 nová smlouva o nezávislosti 22.9.1932 vyhlášení al-mamlaka al- c arabíja as-su c údíja (Království Saúdská Arábie) - tři pilíře: Ál Saúd, ichwáni, c ulamá Konflikt s ichwány 1929 bitva u Sabaly, porážka ichwánů Ulamá zaměstnanci státu

Abd al-azíz (Ibn Saúd) (1876, 1932-1953) Saúd b. Abd al-azíz (1902, 1953-1964) Fajsal b. Abd al-azíz (1904, 1964-1975) Chálid b. Abd al-azíz (1912, 1975-1982) Fahd b. Abd al-aziz (1921, 1982-2005) Abdulláh b. Abd al-azíz (1924, 2005)

Jediným zdrojem legitimity vlády náboženství - zdrojem identity přísné dodržování islámu Rozpor mezi salafíjou jako militantním hnutím a státotvornou snahou Snaha vlády podřídit si duchovní 1971 založení Výboru nejvyšších ulamá (v čele Abdulazíz Ibn Báz) - náboženské posvěcování politiky Umírnění duchovní Abdulláh al-hámid, Abdulláh as-subajh, Abdulazíz al-qásim, Abdulazíz al-chudr, Abdulazíz b. Abdulláh Ibn Báz (1912-1999), Muhammad ibn Sálih al-uthajmín - radikálnější šajch al-džibrín, Násir al-umar, šajch al-hudhajfí Ibn Báz 1990 fatwa schvalující přítomnost zahraničních vojsk - propagace ekonomického džihádu, tvrdé nepřátelství vůči křesťanům a židům

Extrémní podoby salafíje Různé metody šíření učení Idárat al-buhúth al-ilmíja wa-l-iftá wa-d-wawa wa-l-iršád (Ředitelství pro vědecký výzkum, náboženské výnosy, výzvu a řádné vedení) Světová islámská organizace pro pomoc (International Islamic Relief Organization) vyšetřována po 11. září Rábitat al-álam al-islámí (Světová islámská liga), založená 1962 - podpora hnutí bojujících proti súfismu, financování uprchlických táborů v Pákistánu Světové shromáždění muslimské mládeže (založeno 1972) (an- Nadwa al-islámíja li aš-šabáb al-islámí) školka mnoha extremistů, šíření spisů Qutba, Mawdúdího Al-Haramajn financování např. teroristické činnosti v Indonésii, problematické pobočky v Indii, Pákistánu, Somálsku (zákaz 2003)

Saudi High Commision for Relief podezření na teroristickou činnost, aktivity v Bosně Světová síť mešit, novin, časopisů, rádií, televizí + internet šíření děl Abd al-wahhába, Ibn Tajmíji Bezplatné šíření Koránu a dalších textů (pozměňování hadíthů) Skupování nakladatelství (Libanon, Sýrie, Jordánsko, Egypt, Maroko) Financování náboženských škol, madras, ovlivňování vysokého školství - mnoho studentů Islámské univerzity v Medíně a Univerzity krále Abdulazíze v Džiddě jsou cizinci Financování center, základních škol, mešit v zemích s nemuslimskou většinou (Akademie krále Fahda v Německu apod.) Problematické publikace vydávané na Západě

Tvrdé jádro salafistů má sympatie u části královské rodiny - př. Princ Salmán Nejvyšší výbor pro islámské záležitosti (al-madžlis al-alá li aš-šuún al-islámíja) dohled nad finacováním salafíje ve světě - dále např. princ Nájif Mezi extremisty působící v SAR Abdulláh Azzám emír džihádu - od 1978 přednášel právo na univerzitě v Džiddě, člen MB - v SAR působil i Umar Abdurrahmán, Hasan at-turábí (súdánský hostitel Usámy b. Ládina), Ajmán az-zawáhirí - na univerzitě Umm al-qurá v Mekce působil Muhammad Qutb Radikální salafíja je nebezpečím pro tradiční islám, rozšiřuje propast mezi sunnou a ší ou Bernard Lewis (2003): The Crisis of Islam: Holy War And Unholy Terror. New York: Modern Library. opatrovnictví svatých míst a příjmy z ropy daly celosvětový vliv něčemu, co by za normálních okolností bylo pouhým výhonkem extremismu v nevýznamné zemi.

al-qá c ida Původ organizace v sovětsko-afghánském konfliktu Maktab al-chidamát založena začátkem 80. let v Pešáwaru Abdulláhem Azzámem a bin Ládinem (shánění financí a rekrutování mudžáhidů), spolupráce s pákistánskou tajnou službou Po stažení Rusů odjíždí bin Ládin do SAR, do Súdánu V 90. letech získává stoupence na Balkáně 1996 odjíždí do Džalálabádu na pozvání Abdurrasúla Sajjáfa (Islámská jednota za svobodu), 1997 do Kandaháru, výcvikový tábor v Chostu spolupráce s Talibanem 1996 a 1998 fatwy vyzývající k boji proti USA (s Ajmánem az-zawáhirím 2001 vydává Jezdci pod zástavou Prorokovou ) 1997 útoky v Luxoru, 1998 útoky na ambasády v Keni a Tanzánii, role ve WTC 1993, 2000 Jemen U.S.S. Cole, 11/9,

Hamás Islámské hnutí odporu - حركة المقاومة الاسلامیة

Předchůdcem hnutí šajch Izz ad-dín al-qassám (1882-1935), narozen v Džable v Sýrii - studia na al-azharu - 1921 účast na revoltě proti Francii, útěk do Haify - 1930 zakládá anti-sionistickou Černou ruku, spolupráce s Amínem al-husajním - 1935 zabit v přestřelce s Brity následovníci Qassámíjún, Qassámovy brigády (vojenské křídlo Hamásu)

1958 založen Fatah, frakce OOP (1964) Po roce 1967 sílí islamismus 1987 založení Hamásu výhonek MB - Ahmad Jásín (1937-2004), narozen v al- Džúra, 1948 stěhování do Gazy, domácí studia, učitelství arabštiny, kázání - angažování v palestinské větvi MB - během první intifády založení Hamásu spolu s Abdulazízem al-rantísím (1947-2004) Proti mírovému procesu Palestina celá muslimská (žid = Izraelec) Zpočátku orientace na náboženskou a charitativní činnost Od 1989 Jásín ve vězení, propuštěn 1997 1993 dohody z Oslo (1992 vznik Qassámových brigád)

Palestinská samospráva 1994 Od 1993 množství sebevražedných útoků (1994 Tel Aviv, 1996 Jeruzalém, 2001 Tel Aviv, 2002 Netanja, 2003 Jeruzalém, Haifa, 2004 Beršeba ) Od 2004 faktické příměří Březen zabit Jásín, duben ar-rantísí Na přelomu roku místní volby relativní úspěch Hamásu Leden 2006 volby zisk 74 křesel proti 45 Fatahu - stav samosprávy prezidentem Mahmúd Abbás/Azíz Duwajk, premiérem Salám Fajad/Ismáíl Haníja Jásir Arafát (1996-2004) Mahmúd Abbás (2005-2009)

Od 2004 ve vedení Hamásu Chálid Mišál, Mahmúd az-zahar, Ismáíl Haníja Od 2006 konflikty mezi Hamásem a Fatahem V létě 2006 konflikt s Izraelem (Gilad Šalit) 2007 faktické rozdělení moci Hamás v Gaze, Fatah na Západním břehu Zima 2008/2009 válka v Gaze Chálid Mišál Mahmúd az-zahar Ismáíl Haníja

Charta Hamásu 1988 Explicitní nepřátelství vůči Izraeli, Hamás jako bojový útvar - Palestina jako posvátné dědictví, není možné vzdávat se ani části území (když už ji jednou dobyli muslimové zbraněmi) - osvobození Palestiny povinností každého muslima (kvůli kultu) Zdůrazňování džihádu (jediným prostředkem řešení), vytvoření islámského státu jako odpověď na krizi - úkol pro učitele, ulamá při výchově (očista od ideologie orientalistů, misionářů) - výchovné programy pro indoktrinaci Palestinská otázka = náboženská otázka Odmítání diplomacie při řešení

Základem islám činy posuzovány podle islámu Deklarace návaznosti na MB důraz na totalitu islámu, posledním cílem hnutí je Bůh (Prorok jako model, Korán jako ústava) Hamás se skládá z lidí docela oddaných Bohu Zavrženíhodný je, kdo odmítá podporovat, uznávat hnutí Nacionalismus součástí náboženského vyznání Důležitá úloha pro muslimské ženy výchova k vědomí důležitosti ve válce Odsuzování umění nevěřících výzva k využití umění islámského k pozvednutí ducha je povinností členů Hnutí pečovat o zájmy lidu stejným způsobem, jako pečují o své vlastní zájmy

Teorie o konspirační židovské světovládě (odkaz na Protokoly sionských mudrců) Hamásu je protivný oportunismus, pro druhé chce jen dobro Vymezení se vůči sekulární pozici pomýlené OOP - palestinská otázka musí mít islámskou povahu Hamás je humanistickým hnutím - usiluje o toleranci vůči příslušníkům ostatních náboženství (mír je ovšem možný jen ve stínu islámu) Oslavování role Saladina (1137-1193)

Přehled dalších islamistických organizací

Hizballáh Šíitská radikální skupina, jižní Libanon Vznik 1982 (1985) Ozbrojený boj proti Izraeli 1985 Manifest: - proti imperialismu, USA, Izraeli - jedinou alternativou islámský stát 1991 Hasan Nasralláh (1960)

Vize islámského Libanonu inspirovaná íránskou zkušeností i teorií (Velájate faqíh) Libanon je třeba zbavit všeho západního, neislámského Hizballáh je poslání, životní způsob, návod žádné závazné stanovy kromě víry Každý muslim od narození přirozeným členem Hizballáhu Důležitá role pro džihád mečem, sebevražedné atentáty, únosy nejznámějším ideologem hnutí Sajjid Muhammad Husajn Fadlulláh (1935-2010) Abbás al-músáwí (1952-1992) Imád Mughníja (1962-2008)

Fronta islámské spásy Front Islamique du Salut الجبھة الا سلامیة للا نقاذ Alžírsko Předchůdce politické strany z roku 1989 nábožensko-sociální hnutí Islamizace zdola organizace sociální pomoci (vdovy, invalidé, školní potřeby dětem), osvěta - důraz na zevnějšek (plnovous, zahalování segregace žen) - stavba mešit, tvorba sociální sítě Hlavními postavami šajch Abbásí Madaní (1931) a Alí Belhadž (1956) - různé názory ve vedení i mezi členy (demokracie, užívání násilí apod.) - shoda na islámském státě řízeném šaríou, islámském vzdělávání, bankovnictví

V červnu 1990 přes 50% v místních volbách (zejména města) Květen 1991 stávky, demonstrace zatčení lídrů FIS 26.12.1991 vítězství v 1. kole parlamentních voleb 11.1.1992 volby zrušeny, FIS zrušena 4.3. Belhadž a Madaní propuštěni 2003 nepřítel vlády i FIS 1992 1998 množství útoků na civilisty, cizince, turisty, 1994 únos letadla Air France, vraždy umělců (Cheb Hasní), 1996 vraždy trapistických mnichů, 1998 masakry vesnic GIA Groupe Islamique Armé Ozbrojená islámská skupina الجماعة الا سلامیة المسل حة Členové ve Francii, Belgii, Británii, USA politický pluralismus je pobuřováním

Alžírská občanská válka (1991-2002) min. 100 000 obětí Od 1999 příprava Charty národního usmíření přijata referendem 2005, v platnosti od února 2006 soupeřem zůstává GSPC (Salafist group for Preaching and Combat al-džamáat as-salafíjat li-l-dawati wa al-qitál Také Organizace al-qáida v islámském Maghribu, lídr Abú Músab Abdulwadúd Abdulwadúd Abdulazíz Bouteflika (1937)

Národní islámská fronta al-džabha al-islámíja al-qawmíja الجبھة الا سلامیة القومیة Súdán Vůdčí postavou Hassan at-turábí (1932) Název z roku 1989 (předtím MB) u moci Omar Bašír 1979 za vlády Džafara Nimajrího (snaha o smíření s islamisty) Turábí generálním prokurátorem tlak na islamizaci státu V září 1983 vydání zákonů zavádějících šaríu - platnost na celou zemi - důraz na likvidaci alkoholu, amputace končetin 1985 popraven myslitel Mahmúd M. Táhá ze strany Republikánských bratří za údajné odpadlictví Po 1989 rozpuštěny všechny strany kromě NIF

Na pozvání Turábího v Súdánu Usáma bin Ládin 1991 Konání islámských konferencí zástupci OOP, Hamásu, Islámského džihádu, Hizbulláhu Turábí vězněn 1999-2003, 2004-2005 Zmírnění názorů ohledně žen, islamizace jihu apod. M.M. Táhá (1909-1985)

Al-Adl wa al-ihsán Spravedlnost a dobročinnost Maroko Abdussalám Jásín Inspirace egyptskými Muslimskými bratry, ideje Hasana al-banná a Sajjida Qutba 1974 otevřený dopis králi Hassanovi II. alislám aw at-túfán (Islám nebo potopa) - kritika stavu společnosti, politiky, sociálního pořádku, panovníka Hlavním cílem islámský stát, odmítání monarchie (nesouhlas s ústavou) Úvahy o nastolení chalífátu Aktivita dcery - Nádja Jásín